V pohodě! Odpověď, kterou potřebují děti i dospělí

Tento termín je používán v psychologickém směru pozitivní psychologie, která podporuje úsilí směřující k pozitivnímu přijímání minulosti, kladnému postoji k přítomnosti a optimistickému přístupu k budoucnosti. Velkým úkolem je předat tyto pocity dětem.

Zastánci pozitivní psychologie nechtějí při poznávání osobnosti vycházet z toho, co je špatné, odchylné od normy, nepovedené, chybějící nebo chybující. Naopak, chtějí podporovat a rozvíjet to dobré, co v člověku může být od samého počátku jeho bytí. Z dobrého pak hodlají vytvářet bariéru proti problémům. Čím dřív se s podobným přístupem u konkrétní osobnosti začne, tím lépe. Možná to lze přirovnat k zajíždění nového auta. Proběhne-li v pohodě, motor bude v budoucnu zřejmě fungovat jak má, pozitivně. První stovky či tisíce kilometrů jsou neobyčejně důležité. "Dobrý řidič" respektující možnosti nového vozu, to je terno pro budoucnost. Srovnatelně přístup "well - being" obrací pozornost na dětství, kdy se "zajíždí" styl chování lidské osobnosti.

Hlavní slovo zde coby řidiči mají rodiče. Mívají mnohá a odlišná očekávání, která jsou aktuální nyní a do budoucna se promítají pouze v obecné podobě. Vychovávají děti pro dobu, kterou neznají a mnohdy si ji ani nedovedou představit. Nebo si ji představují, jak dí rčení, "jako Hurvínek válku". Až děti vyrostou, půjde nejen o jinou generaci, ale především budou existovat jiné sociální, politické, ekonomické podmínky. Jiné stresy, jiná rizika, jiná kritéria úspěchu. Stačí srovnat situační vlivy působící na narozené s odstupem vždy pouhého dvacetiletí: 1900 - potomek byl vychováván pro mravní kodex Rakouska-Uherska, stěží si tehdy lze představit peklo první světové války, 1920 - dítě přijme mladá, demokratická republika s "tatíčkovským" kultem, 1940 - je tu protektorát, "tatíčkův" nástupce na Pražském hradě podepisuje vládní nařízení vymezující, kdo je Žid a jaký teror bude vůči němu legální. Přitom je onen podepisující slušný člověk, excelentní právník, konzervativní demokrat. Je možné vychovávat pro podobné tragické absurdity a paradoxy? Uplyne další dvacetiletí: 1960 - to jsou ještě v mnohém dozvuky naivity a teroru padesátých let, 1980 - normalizace je ukončena, gulášový socialismus rozvinut, sní se o tzv. perestojce, 2000 - přestavba nastala, jen co je pravda, ovšem v třeskutý kapitalismus. Je docela reálné, že až bude dnešním novorozencům 20, bude zase vše jinak. Ale jak? Přesnou odpověď nikdo nezná. Jasné je, že základní mravní zásady na úrovni desatera božích přikázání budou platit tak, jako platily vždy v minulosti. Mimo jiné z toho pak plyne, že podstatné je zásadní mravní ladění. Nemusíme dítěti vnucovat "tisíc drobností" v obavě, že bez nich nebude moci žít. Do světa jej posíláme se svými geny a zprostředkováváme mu zkušenost, kterou zpracovává s vyvozuje z ní závěry pro svůj další život.

Ideálem well-beingu není víceméně neurotický rodič listující v různých, leckdy si vzájemně protiřečících příručkách v naději na nalezení receptu, jak správně vychovávat. Zcela jistě jím není ani ten, kdo svoji úzkost zaměří do jedné sféry. Tu rozvíjí a nad ostatními jen mávne rukou. Většinu aktivity pak promrhá třeba tím, že s dítkem bojuje o to, zda potomek uklidí pokoj nebo ne, bude cvičit na housle, i když ho to nebaví, nebo hojnou návštěvou kroužků poskytne iluzi všestranného, harmonického rozvoje. Pohodu podporuje uspokojení základních, na první pohled samozřejmých oblasti, které je třeba naplnit. Hovoří se o čtyřech pro pohodu dítka nezbytných druzích rodičovské péče:

• Vyživovací: přiměřená strava, teplo, čisto, ochrana před nebezpečím. Nic nového mezi savci, dalo by se říci.
• Sociální: dítko je nutné připravit na to, co jej mezi lidmi čeká. Musí umět zvládat své city, zbytečně nenarážet, neprovokovat okolí, vyhýbat se nebezpečí. Svět se natolik mění, že z jeho stability nelze čerpat žádné jistoty. Sebejistotu je nutné hledat u sebe a u blízkých, na které se lze spolehnout.
• Didaktická: "učit se, učit se, učit se", jinak dění kolem sebe neporozumíme. A kdyby jen to - bez patřičného učení si nelze osvojit mechanismy umožňující alespoň relativně spokojené přežití náročných situací. Pozor: učení lze nadměrným tlakem znechutit, toho se je nutné vyvarovat.
• Materiální: vybavení domova, podmínky života, celková úroveň prostředí, v němž rodina žije, zajištění podmínek, v nichž se mohou rozvíjet schopnosti dítěte.

K tomu, co lze takto suše definovat, je nutné přidat ještě obtížně definovaný prožitek lásky. Dítě má mít jistotu kladného přijetí, pocit, že ho rodiče mají rádi, nezklamalo je, naopak je pro ně chtěným přínosem. To, co v tomto směru dostává, zůstává v něm jako vybavení pro budoucnost. Je to obrana proti nepříznivým okolnostem každé doby. Nabízí se ovšem otázka, jak to všechno může přispět k pohodě nás dospělých. Určitě nezískáme nehynoucí vděk dětí, ten je po staletí záležitostí dosti křehkou a vrtkavou, můžeme si ale prožít pocit "štafetové pomoci". Tím, co děláme, dnes splácíme to, co nám bylo poskytnuto kdysi. Známkou současné pohody pak mimo jiné je i velkorysost.

Zejména když vracíme víc, než jsme dostali.