1.Máj - svátek dvou tváří

Nejeden národy, i církev katolická, má s prvním májem lecjaký kříž.

Od roku 1955 se světí na základě rozhodnutí Papeže Pia XII. 1. máj jako svátek Josefa dělníka…

Proč byl tenhle svátek ustanoven v 50. letech právě na tento den, kdy všichni socialisté už víc než 100 slaví svátek práce, ponechám vašim úvahám.

V Německu byl 1. máj uzákoněn jako státní svátek v roce 1933… Hitler měl k jeho ustanovení zvláštní projev, kde svátek spojoval s probuzením (obrozením) přírody. Používal mytologické metafory: jaro, slunce, obrození, aby je obrátil v symboly politické a vyzýval národ k probuzení a povstání…Bojovnost tohoto pojetí prvního máje byla také zneužita k obsazení odborářských domů a zatčení funkcionářů dělnického hnutí. Jedněch z prvních obětí fašistických represí. Po roce 1945 se zase karty obrátily a právě odboráři byli pak ti, kdo podporovali znovuzavedení prvního máje jako svátku pracujících už pod novou diktaturou… Mnohý Němec proto 1. máj v lásce nemá. A anarchisté slaví truc máje, demolováním aut a jiných "hmotných statků" v ulicích Berlina.

Jistě vám to v mnohém připomene naše historické peripetie: Nerudův fejeton i Filosofskou historii a zmlácené studenty u Máchova pomníku.

Ono je to opravdu pěkně zamotané. Zatímco tyhle všechny politické formy prvomájových oslav jsou velmi "mladé", v historickém smyslu, jsou "pravé" oslavy máje jako svátku, jara, lásky či plodnosti nejen stovky, ale tisíce let staré.

Svátky jara a plodnosti slavily všechny pohanské společnosti. Ve středověku se rytíři sjížděli k turnajům vždycky začátkem května, na letnice a o masopustu. Největší přehlídka zbraní a rekrutů byla už v roce 755 v tehdejším Franckém království přeložena králem Pippinem (otcem Karla Velikého) z března na 1.května.

V literatuře minesingrů se už ve 13. století vypráví o Libesmaien zelených ozdobených větvičkách jako důkazu lásky. Také zásnuby, při kterých se dívka předávala mládenci jaksi za zkušenou do opatrování na rok, kdy pak následovala svatba, se konávaly v květnu.

Popisovány jsou, a mnohde se uchovaly až do dnes, slavnosti s výběrem královen a králů, "nejvonačejšího hocha", kteří pak vyjeli koňmo do máje. Májové průvody a tance jsou známé v Itálii, Německu i ve Švédsku… Právě už od časů Franckého království se konaly v květnu vždycky odvody (zase si můžete připomenout odvody v Babičce a jiných české literatuře). Odvedení rekruti prováděli různé žertíky o hlučné oslavy v předvečer prvního máje (Freinachte).

Stavění májů pod okny dívek s nimi bylo spojené.

Byl to projev lásky a pocty k dívce. Stejně jako jedna velká májka pro celou obec, obojí jsou tradicí nejen u nás. Doklad v literatuře o takovém stavění máje, kdy za něj dostal ruku své nevěsty je z roku 1422. Obecní májka stála obvykle na návsi nebo před hospodou a musela se hlídat, aby ji sousedští neskáceli, aby vydržela až do konce měsíce, kdy se slavilo kácení vlastní. Spojené s hrami a předváděním síly a umu mládenců.

Podobné zvyky jsou i sousedním Bavorsku, ve Švédsku i jinde.

I tradice studentských majáles…(mimochodem může se říkat i ten majáles i ty majáles) byly zdrojem veselosti, ale i politického protestu nejen u nás, ale i v řadě sousedních zemí. V tradičním pojetí prochází ulicemi universitních měst průvod masek a alegorických vozů, tvořený studenty vysokých škol, někde ale i škol středních (jako ve Filosofské historii).

Na místě určeném k veselici bývá pak zvolen král majálesu, který vládne až do příštího roku.

Království máje se dostalo i do moderní americké poesie: "Království Máje je příliš krásné, než aby trvalo déle než měsíc", napsal Allen Ginsberg po té, co byl v roce 1965 zvolen Králem Majálesu a krátce na to vyhoštěn násilím ze země… Protože jsem už skutečně pamětnice, mohu říci slovy básníka vypravěče pohádek : "i já jsem na té svatbě byla a medu pila"…Naše fakulta měla krásný alegorický vůz a moc jsme si tenkrát užili … Málem pak sice pár studentů vyhodili ze školy, ale duch už byl naladěn na pražské jaro, tak to nakonec dobře dopadlo…

My máme v češtině to podivné rozdvojení duše i v pojmenování tohoto měsíce lásky. Když jde o lásku, májové kvítí i dělnické tradice, je to máj. Jinak mu říkáme květen. A u Erbena můžete ještě najít i jméno TRNOPUK a v Jungmanově slovníku je i tráven, což je vskutku slovanské (řekne se tak v řadě slovanských jazyků)…

A aby to bylo ještě veselejší, květen je od květů, které všude v máji kvetou. V Polsku ale asi kvete všechno dřív, protože kwieceň je poslky duben…

Mařinka vonná se jmenuje v Německu Maikaut (také Waldmeister ) a dává se do májové bowle, která by bez ní nebyla to pravé . U nás se ji v některých krajích říká májovník. Chrousti jsou německy Maikaeffer, u nás mnohde také májka. Stejně tak v mnoha dalších slovanských krajích. To jen abychom nezapomněli, jak protkané jsou zvyky, tradice a jazyky s našimi sousedy…

Stavění májů je v mnoha místech v Čechách a na Moravě ještě živé. Stejně tak jejich kácení a hry s ním spojené. (Koukněte se internet, dá se najít spousta pěkných obrázků). Tance odvedenců a svatby v květnu jsou také nejen českou tradicí, je to záležitost celé střední Evropy, a i v Americe je nejvíc svateb a svatebních prodejních výstav právě v květnu.

Jistě jste si při cestách do Německa všimli, že skoro každá vesnice v jižním Bavorku a Falcku má svůj maibaum, symbol rozkvětu a řemesel města . Stojí po celý rok na náměstí či na tržišti. I v Čechách se takové máje stavěly kdysi z moci úřední už od 16.století…

My si půjdeme tento týden zavzpomínat na staré majálesy a zazpívat májové písničky s Kulturním sdružením Čechů a Slováků z okolí San Diega. Schválně, kolik byste jich mohli zazpívat vy? A umí je vaše děti?

Naše jich, mimo jiné i díky Janě a Markétě, umí hodně. To je také paradox emigrace. Že si často tyhle poklady víc uvědomuje a víc je pěstujeme, než vy doma. Pokud zrovna nejste aktivní folkloristé. Pro vás jsou samozřejmostí, pro nás opravdu pokladem, o který je třeba pečovat… A tak to vskutku děláme. Jestli se mi někdy stýská po Čechách, bývá to právě v máji…