Rekordy letošní zimy

Letošní zimní počasí trhá rekordy po celé Americe a jak jen se dá. Zrovna včera poskočily srážky tady na jihu Kalifornie o další místo v žebříčku rekordů. Zima 2004-2005 už je na druhem místě. Před letošním rokem jen v roce 1877 napršelo víc vody. A to tenkrát počítali srážky až do června.

Za celých šest let, které tu žijeme, jsme tolik deště nezažili. Všechny nádrže zásobující velká města už byly po několik let pod normálem a naříkalo se na sucho. Tak nám svatý Petr opravdu nadělil, asi aby to vynahradil. Ale když to přijde jako tady, často tak najednou, jako když pán Bůh vyleje celou vanu, tak voda přináší zase jiné problémy, jako sesuvy půdy, záplavy, zátopy a dopravní chaos. To, co vyvolá v Evropě náhlý příval sněhu nebo ledu, to nám přinesou prudké tropické deště. Nikdo v dešti neumí jezdit. Nehody vzrostou až o 200 procent. Přírodní katastrofy jsou často tragické: jako sesuv půdy v Los Angeles, jistě jste to mohli vidět i u vás v televizi. Nejedna kalamita stála letos za světové zpravodajství. Sesuvy půdy jsou nejvíc ohrožena místa, která vyhořela při požárech v posledních dvou létech. Nejsou kořeny, které drží půdu pohromadě. Od stejného památného roku 1877 také nenapadlo tolik sněhu jako letos po celé Americe a dokonce i v jižním Texasu .

Američané rekordy milují. Neustále zaznamenávají všechno největší a nejmenší a nevídané, rádi jsou první a vyhrávají a často mají ty největší věci, jak praví známý vtip. Nejstarší meteorologickou stanici, která měří počasí nepřetržitě po celá staletí, máme ovšem my v Praze na Klementinu. V Americe se počasí zaznamenává právě od toho rekordního roku v 19. století. Ovšem, přiznejme si, že na to nemusíte být Američané, aby nás potěšila nějaká výhra, zlatá medaile či být při něčem, co ještě nikdy nebylo a hned tak zas nebude.

Američtí meteorologové se letos v lednu sešli u nás v San Diegu na svém 85.výročním zasedání a jednání jim doslova spadlo do vody. Lilo víc než týden. Přehnal se přes nás tzv. " ananasový expres" z Hawaie, prudká studená vlna, která každou zimu k nám do San Diega přijde, ale obvykle prší tak dva tři dny a všichni se radují, že konečně. Letos už toho měli všichni dost! I meteorolové. Ale mají na takové rekordy štěstí: Při zasedání v roce 1996 jim v Atlantě, kde nikdy sníh nepadá, sněžilo a v roce 1987 v texaském San Antoniu padaly kroupy a ledová tříšť.

Nám se letošní zimu vedlo jako těm meteorologům: kam jsme vyrazili, tam bylo počasí jaké si v té oblasti skoro nikdo nepamatuje. Tak jsme zažili pár takových neuvěřitelných rekordů, o kterých se pak celý život vypraví, na vlastní kůži. Přistáli jsme ve sněhu v New Orleansu, projeli jsem zaplavenou pouští v Údolí smrti a Lejčinka s Markem stavěli sněhuláka na Štědrý den na svém subtropickém ostrově na jihu Texasu.

Místo písku na pláži sníh. Vánoce 2004 v Galvestonu.

O subtropickém ostrově Galvestonu jsem vám už vyprávěla. Může na něm být zima kolem nuly, ale trvá to obvykle den nebo dva. Galvestoňané takové rekordy počítají na hodiny. V roce 1929 bylo pod nulou prý 60 hodin. Na ostrově nežije nikdo, kdo by si pamatoval, kdy napadlo naposledy tolik sněhu…Je to už víc než 100 let. Sem tam napadne poprašek jako v roce 1929, ale ten hned roztaje. Letos napadly 4 inče (10 cm), v nedaleké Viktorii dokonce víc než 10 (25 cm) . Jak si to lidé romanticky přejí, měli na ostrově bílé Vánoce. Sníh se začal sypat na Štědý den večer. A ještě ráno a další dva dny se dali stavět sněhuláci. Romantika až na půdu. Všechny děti z Galvestonu byli na ulicích a hrály si ve sněhu přes půlnoc. Mnohé z nich, stejně jako jejich rodiče, viděly sníh poprvé v životě…(Můžete se podívat na internetu např. na fotky pod titulkem NOSTALGIA-WHITE CHRISTMAS IN HUSTON 2004)

Lejčinka nám brzy ráno na Boží hod zavolala, než jsme odjeli na letiště na cestu k nim, ať si zjistíme, zda letadla létají. Létala, ale byla opožděná a všude byl chaos. Dostali jsme se do New Orleans, kde jsme se měli setkat až s mnohahodinovým zpožděním.

Sníh studí, poznal Marco take poprvé a moc se mu to nelíbilo.

Přiletěli s námi lidé z mnoha koutů Ameriky, kde by teoreticky mohli mít bílé Vánoce jako třeba ve Philadelphii, ale nic. A teď tady v New Orleans, kam si přijeli vyhřát kostičky, všude ležel sníh. Koulovali jsme se poprvé v životě s Clarisskou.( Její první sníh kdysi zažila v Berlíně, ale to byla malinká, na koulování to nebylo a taky si to nepamatuje).

Sníh byl sice mokrý a místy zledovatělý, ale měli ho tu víc po 50 letech poprvé… Silnice a mosty byly zavřené, vypadalo to, že se do Mississippi, kam jsem měli dál jet, nedostaneme. Pak se přece jen trochu oteplilo a vyrazili jsme. Ještě, že je Vašek zvyklý řídit na sněhu a ledu. Kdyby to bylo na mně, nedojeli bychom nikam.

Zledovatělý sníh na můstku přes Mississippi. Průchod zakázán. To tenhle rekreační komplex ještě nikdy nezažil...

Když jsme se ráno probudili v našem bytě na pláži, byl všude zledovatělý sníh. I šedý nohatý jeřáb málem zamrzl v rybníčku před okny….V bytovém komplexu popraskaly lidem vodovodní trubky, nejsou na takový "nápor" zvyklé. Během druhého dne se oteplilo a bylo po zimní pohádce. Jen ryby v mělkém moři nebraly, odtáhly do hlubších vod, což rozladilo mého muže rybáře…Až do nového roku, kdy jme odjížděli, ani ťuk!

Na tohle zimní překvapení budou na hlubokém jihu dlouho vzpomínat.

Marné rybářské připravy. Ryby nebraly. Odtěhovaly se do teplejších vod.