Jak létaly nad Misionářskou zátokou v San Diegu české čarodějnice

Asi to bude tím, že v jedné z nejkouzelnejších amerických pohádek se praví, že jen zlé čarodějnice jsou ošklivé, hodné jsou krásné. (V Čaroději ze země Ozu to říka krásná čarodějnice Glynda).

Jak to, že jsme si přivezli tenhle rošťácký veselý zvyk až sem za moře, do země františkánských misionářů a přísných jezuitů, kteří čarodějnice tak pronásledovali? Někteří z českých čarodějů a čarodějnic by vám odpověděli: "Protože to byl protest proti komunistům!"

Ach ne, nekruťte hlavou! Byl! A plným právem! V nejlepších tradicích českých zemí s jejich odporem ke kladivům na čarodějnice všeho druhu. Komunisté to věděli moc dobře a proto na tento den v předvečer 1.máje zavedli pálení vater přátelství a lampionové průvody. Chtěli tak ohně čarodějnic naplnit novou tradicí, jaksi si je přivlastnit, jak to dělají všechna nová náboženství. Trošku se přecenili, když se křesťanství nepodařilo úplně vyhladit čarodějnice za téměř 2 000 let, jak se to mohlo podařit komunistům za pouhých 40?

Ostatně své hony na čarodějnice měli i Američané. Ne náhodou napsal svou nádhernou divadelni hru Zkouška ohněm, známější pod titulem ČARODĚJKY ZE SALEMU, Arthur Miller v roce 1953. Zrovna v těchto dnech se otevřely archívy s vyšetřovaním Mc Carthyovy komise v 50. letech. I pro moderni Ameriku je pronásledování čarodějnic metaforou pro násilné potlačování svobod a lidského ducha.

Oslava čarodejnic je snahou o překonání zbabělosti a lhostejnosti většiny. Proto jsme si ji s sebou přivezli.

Stejně tak tento symbol chápe feministické hnutí. V německých a jiných západních evropských městech řádí často čarodějnice na 8.března. Na německém rurálním venkově se ovšem slaví čarodějnice stejně jako u nás 30. dubna o Valpružine ( nebo také Walburgině) noci. Walburga ovšem nebyla žádná čarodějnice, jak by se vám mohlo zdát, ale svatá, abatyše klaštera v Heidenheimu, která žila v 8. století a měla být ochránkyní právě před čarodějnou mocí. O tom, jak takové sabaty vypadaji se můžete dočíst u J.W.Goetha ve Faustovi.

Nevěděla jsem, jak živý je tenhle zvyk na německém venkově například ve Falcku, kde jsem několik let žila. Až když jsem na prvního máje nemohla najít své květináče s kytkami a celé auto parkujicí před domem jsem měla omotané toiletním papírem, měla rozházení dříví do krbu po celé ulici, vysvětlily mi sousedky, že to v noci řádily čarodejnice ! Příští rok mám schovat všechno, čím se da pohnout a auto taky raději dát do garaže...

Kořeny tohoto zvyku jsou v celé střední Evropě stejné. Sahají až někem do dávných keltských časů ke svátku jara Beltine, což doslova znamená zařící oheň. Od té doby, co v Čechách přibylo Keltů, přibylo i čarodejnic.

Ti kdo si myslí, že moderní čarodějnictví je nějakým satanistickým kultem a proto nechce dětem dovolit, aby si na ně hrály a převlékaly se za ně, jsou na omylu. Stoupenci čarodějnictví v moderní podobě se jaksi vracejí ke svým kořenům jestě před křesťanstvím. Provozují, jak oni říkají, starověké evropske šamanistické přírodní náboženství, tedy něco jako převlékat se za evropské Indiány. U pohanů není zlo a dobro odděleno jako v křestˇanství, je v jistém smyslu propojeno, nerozdělitelné. Čarodejnice mohou konat dobro a konají. Jen si vzpomeňte na čarodějnici v Dvořákově Rusalce! Rusalka se k ní obrací :

Až teprve ve středověku dostaly čarodějnice na hlavu špičatý klobouk heretiků jako na obrazech Goyových. To, že pravé české čarodějnice v našich představách ho nemají, svědčí o tom, že v Čechách byly delší dobu tolerovány zbytky pohanských obyčejů, jak to známe třeba ze Strakonického Dudáka.

V celé střední Evropě byly zvyky řadění (Freinachte) spojeny také s odvodem mladých mužů na vojnu, který spadal už od roku 1400 právě na 1.máje. Mladí odvedenci v opivněném nebo ovíněném stavu ještě provedli po vesnici pár zlomyslných kousků protivným sousedům, a také stavěli máje svým milým. Hospodyně v noci čarodějnic vykropily svěcenou vodou stáje a kurník, muži chodili po vsi a práskali bičem, aby vyplašili čarodějnice a mladí lidé, ještě čistí, zlé moci k nim neměly přístup, dělali ohně na kopcích, zapalovali koštata, skákali přes oheň a tančili, radovánkami odhaněli zlé moci od svých domovů.

Je to zvyk bujarý a veselý. Také proto jsme si ho přivezli až sem.

A jistě také pro pro jeho vážný podtext. Jak píše Erica Jongová, ve své krásné knize o historii čarodejnic:

"Když se smějeme postavám čarodějnic, když se vysmíváme nasim předkům, že veřili v jejich spojení s ďáblem, když se vysmíváme těm, kteří nás varují před špinavou morálkou za časů honů na čarodejnice, přivoláváme tažení honů na čarodejnice zpátky.

Na drkotající káře, svázaná , zbitá a zmrzačená tisíci způsoby v mučírnách, pod šibenicí a na kůlech snaží se nám cosi říci. Snaží se nás varovat. Naslouchejte, co říká!...Jednou byste mohli stát na jejim místě vy sami..".( Erica Jongová: WITCHES, ilustrace Jos.A. Smith).