Dětské představy o lidském těle

Období nemoci je totiž ovlivněno hlavně věkem dítěte, jeho znalostmi, ale i jeho osobností a typem nemoci. Pomoci vyznat se v nemoci nám mohou právě dětské představy o lidském těle.

Každé dítě si určitým způsobem dokáže představit, jak jeho tělo vypadá uvnitř. Děti v předškolním věku věří, že uvnitř těla je místo orgánů jídlo: třeba celé kuře, které měly k obědu, či nerozkousaná houska a celé jablko, které s chutí snědly ke svačině. Proto také nakresleným panáčkům v břiše „plave“ bábovka, banán, plátek masa. Okolo první třídy děti umějí nakreslit a pojmenovat asi tři tělesné orgány, nejčastěji mozek, srdce, plíce nebo žaludek. Děti od sedmi do devíti let již v kresbě rozlišují jednotlivé tělesné orgány, ale neberou zřetel na jejich správné umístění, například srdce mohou kreslit vpravo, žaludek v oblasti hrudníku, plíce na místě žaludku. Správná představa o lidském těle se začíná vytvářet okolo deseti let, dítě správně zakreslí asi devět orgánů a umí je pojmenovat. Ke konci základní školní docházky dokáže dítě nakreslit, správně lokalizovat a pojmenovat až čtrnáct vnitřních orgánů.

Když je dítě nemocné, i jeho vnímání těla může být díky nemoci zkreslené. V kresbě se to projevuje tak, že kreslí často ty části těla, které jsou nějak spojené s jeho nemocí nebo operací. Například po operaci krčních mandlí nebo slepého střeva se na ně děti určitě v kresbě zaměří. Děti s postiženými končetinami často kreslí stromy bez větví, jako by poškození svého těla přenesly i na okolní svět. Zkuste si se svým dítětem pohrát, dejte mu úkol nakreslit, co je asi uvnitř těla a potom si o tom s ním můžete popovídat. U nejmladších dětí to může sloužit k tomu, aby věděly, jak tělo funguje, u starších dětí si můžete vzít k povídání navíc třeba školní anatomický atlas a u dětí, které právě skáčou do puberty, se vám tato hra s povídáním bude hodit k zahájení malé sexuální výchovy.

Představy o zdraví a nemoci

Děti často trápí, že jsou nemocné jako naschvál zrovna v době, kdy měly jet na výlet nebo na prázdniny k babičce. Proč jsou nemocné právě teď? Kde se vlastně ta nemoc najednou vzala? Čím jsou děti mladší, tím více převládá v jejich představách o vzniku nemoci fantazie a cizí „magická ruka“. Děti v předškolním věku považují vlastní nemoc a léčení s ní spojené za trest, mohou dokonce samy sebe za nemoc obviňovat. Skoro třetina dětí předškolního věku věří, že neposlušné a zlobivé děti jsou i často nemocné, ale až svou chybu napraví, uzdraví se. Dítě nemocné rýmou vysvětluje mamince, že to je za to, jak si včera neuklízelo hračky v pokoji, ale protože to napraví, zítra se už probudí zdravé.

V předškolním věku jsou dětské představy o nemoci nejvíce ovlivnitelné rodiči. Děti od sedmi do deseti let jsou už schopné pochopit jednoduchou vnitřní příčinu nemoci. Například nákazu bacily uvádějí jako příčinu nejen u nakažlivých nemocí jako angína a chřipka, ale i u nenakažlivých nemocí jako cukrovka nebo leukémie. Děti v tomto věku již nejsou tolik závislé na názorech rodičů a vytvářejí si představu o nemoci i podle poučení od lékaře. Děti starší deseti let jsou schopné pochopit různé příčiny nemocí, například infekce, poruchy imunity, špatná strava, málo pohybu. S nástupem puberty začínají být kritické nejen k výrokům lékaře, ale i k léčebným opatřením rodičů, a tak by nejraději i ve čtyřicetistupňové teplotě utekly oknem na diskotéku.

Nemocné děti mají představy o nemoci zkreslené. Podle zjišťování představ o nemoci se děti s cukrovkou domnívaly, že mají hodně velký žaludek, proto musely jíst hodně sladkého a onemocněly. Stejně staré zdravé děti vysvětlovaly nemoc špatným vnitřním fungováním organismu. U chronicky nemocných dětí je vidět určitý krok zpět v představách o nemoci a jejích příčinách. Takové zpoždění u nemocných dětí je někdy způsobeno velkou závislostí na rodičích, kteří nemocné dítě drží jako v bavlnce. Některé děti ale dokáží využít nemoc i ve svůj prospěch. Když vědí, že maminka v případě vysoké teploty nebo astmatického záchvatu určitě nepůjde do práce, dokáží nafilmovat začínající potíže.

Významy slov život a smrt, zdraví a nemoc začínají děti chápat ke konci předškolního věku. Malé děti vnímají zdraví jako vliv vnější síly nebo náhody, děti školního věku vymezují zdraví jako nutnost prevence: být zdravý pro ně znamená jíst hodně zeleniny, mýt si ruce, nehrát si se sirkami. Předškolní děti nemají většinou ještě představu o smrti jako o něčem konečném, co se týká každého člověka, představa smrti pro ně znamená spánek. Proto je zbytečné, aby rodiče z vlastní úzkosti svým dětem zatajovali smrt babičky nebo dědy. Představa smrti jako něčeho konečného nastupuje až kolem desátého roku věku dítěte.

Jak pomoci nemocnému dítěti

Především si se svým nemocným dítětem povídejte. Jeden extrém je, že se s ním nebudete bavit a izolujete ho od okolního světa, aby se lépe uzdravovalo. Také druhý extrém, zacházet s nemocným dítětem jako v bavlnce, nemusí přinést své výsledky k rychlému uzdravení. Nejdůležitější je najít optimální způsob, jak nemocnému dítěti, ale i sobě, ulehčit strádání s nemocí spojené. Je zaručené, že trpělivost, pocit důvěry a známé prostředí dokáže u nemocného dítěte pravé divy. Dítě má již na začátku školní docházky svůj názor na nemoc, proto je dobré zjistit, co si dítě pod nemocí, kterou onemocnělo, představuje, podle čeho ji poznává a jak samo příznaky nemoci pojmenovává ve své dětské řeči. Vhodné je také zajistit společně s dítětem pravidelné užívání léků i ve škole. Je dobré dítěti objasnit, co nemoc vyvolalo, aby se zbytečně neobviňovalo a nepřijímalo onemocnění jako trest. Společně můžete sestavit seznam, či desatero, co dítě může samo pro sebe udělat, aby se projevy nemoci zmírnily (např. ležet několik dní v posteli a odpočívat při angíně, nejíst rizikové potraviny u kožních alergií atd.).

V případě, že je vaše nemocné dítě dlouhodobě v nemocnici, požádejte ošetřujícího lékaře o pomoc se zvládáním nemoci prostřednictvím dětského psychologa či herního terapeuta, který by měl být na každém dětském oddělení a měl by umět zpříjemnit pobyt vašeho dítěte.