Ohlédnutí za prožitými svátky

Třemi krály se "oficiálně" uzavřela vánoční sezóna. Chodí ještě vůbec někde v Čechách? V “americké” Americe ne, ale v našem okolí, v mexických rodinách, které se ještě nezamerikanisovaly (ve smyslu USA) naplno, chodí a nadělují dětem dárky. Jako kdysi nadělili Ježíškovi.

Lidí si pořád ještě přejí šťastný nový rok, když se potkají, ale v obchodech už ovšem vyměnili vánoční zboží, i to které bylo mezi svátky na výprodej , za věci na Valentýnka...Všechny ty příšerně kýče a blbosti, které si tady zamilované páry, ale i manželé a přátelé vyměňují na tenhle populární svátek lásky.

Ale než vám o něm napíšu něco víc, chci se ještě ohlédnout na prožitými svátky. Ne vánoci- svátky. Za celou sváteční sezónou.

Už loni jsem vám napsala o tom, že u nás v Americe to není tak jednoduché, když lidem přejete: "Šťastný a veselý!..." I když v téhle formě by to obstálo pro všechny. Ať si místo těch teček každý dosadí, co chce. Co slaví a co chce mít.

Když české paní učitelky ve škole mluví s dětmi o ročních obdobích a o nastávajících svátcích mají to dneska jednoduché. Časy, kdy mému synovi uvědomělá paní učitelka zakázala ve škole dělat pro mrňata z první třídy Mikuláše, jako politický nevhodného a navrhla, že leda tak dědu Mráze, to že by šlo, jsou pryč. Jak děti na vánoce připraví a co jim o nich řeknou závisí jen na jejich vědomí a svědomí. A to doslova. Na pojetí už tolik nesejde. Vzhledem k tomu, že v českých tradicích je jejich křesťanskost ztělesněná samotným Jezulátkem, těžko ji mohou obejít. Silné ovšem pochybuji, že by se některá zmínila o tom, že i Čechách žijí tisíce lidí, kteří neslaví vánoce, ale například chanuku anebo I jiné svátky.

V Americe to paní učitelky tak lehké nemají. Aby byly politický spravedlivé nemohou mluvit jen o vánocích. Buď musejí s dětmi mluvit obecně o sváteční sezóně ,anebo, pokud chtějí být konkrétnější, musejí vysvětlit i ostatní svátky, které se tou dobou v Americe slaví. Aby bylo jasné, já to ani trošinku nezlehčuji a myslím si, že je to správné. A když mohu, snažím se dovědět co nejvíc o svátcích, které slaví Clarissciny spolužáci, moji sousedi, naši přátelé.

O některých jako Chanuka a Kwanza jsem vám napsala loni. Jsou to dvě největší menšiny, jejichž svátky jsou samozřejmostí pro všechny Američany. Pošta vydává každoročně známky, aby dopisy, které její zákazníci posílají byly oznámkované ve shodě s obsahem přání a tradicemi odesílatele či příjemce. I já jsem nakoupila ode všech trošku. Pro potěšení i pro poučení příjemců..

Ale je ještě celá řada svátků, které do tohoto období spadají a slaví se obvykle také jako svátky světel: indické hindiustické diwalli, muslimské eid, které tak všeobecně známé nejsou. Ale všechny nějakým způsobem oslavují světlo. Symbol života a víry. Symbol věřící duše, slabé ale věčně…I pro ně už letos byly vydány v Americe poštovní známky, na internetu byla nepřeberná nabídka pohlednic.

Mnohým Američanům připadá taková politická správnost přehnaná a domnívají se, že se všichni mají přizpůsobit… Ale to opravdu v Americe jen tak jednoduše nejde.

Zvětšit
Pro Vasi informaci Korey je ten cernousek vedle pani ucitelky, Max je v druhe rade shora ( o jeho tatinkovi jsem uz na strankach Rodiny psala), Krista je v dolni rade vlevo, Hayden je vedle ni. Alejandro je v prvni rade nahore...Kyra je vedle cedulky...

Jen se podívejte na Clarissčinu třídu. Na tu, z mého hlediska, nádhernou směs malých lidských bytosti. Každý z nich si s sebou nese nějaké tradice a všichni ti malí si zcela přirozeně přejou, aby se o těch jejich tradicích mluvilo, aby byly součástí jejich života nejen doma, ale i ve škole. Kyra slaví vánoce pravoslavné, Hayden a Max chanuku, Alejandro a Alejandra dostávají dárky na Tři krále, Krista slaví svátky muslimské nehledě na své jméno a Korey Kwanzu…

A tak to u nás ve třídě bylo. Měli jsme stromeček a chanukový svícen i svícen a atributy kwanzy. Svíčky pro kwanzu mi jako třídní mamince udělaly největší starosti. V krámech pro bílé bohaté Američany, které jsou v našem okolí, o nich nic “nechtěli vědět” a dívali se na mne s nepochopením (asi tak nějak jako na zrádkyni bílé rasy), když jsem je po nich chtěla. Ale našla jsem je. Jsou červené, zelené a jedna černá. Ta je nejdůležitější a tak snadno se nenajde.(viz článek o Kwanze loni). Na vánoční besídce děti zpívaly nejen tradiční vánoční písničky, naučily se i písničky chanukové.

Bylo to moc hezké a nikdo se necítil vyloučen z oslavy. Leckdo se nad tím může pozastavovat, ale to je Amerika. Tedy, jak bylo vysvětleno nahoře USA. To ji dělá Amerikou. To že v ideálu, ti nejlepší z nás (poprvé vědomě mluvím o “nás’ v této souvisloti) usilují o to, aby se nikdo necítil vyloučen, ohrožen či diskriminován. Aby všichni mohli slavit své svátky … v míru a pokoji. Mnohdy je to těžší než si umíte představit, ale jak vidíte, jde to…