Už také chodím do školy

Ó ne, nemyslete si, že jsem taková ta maminka, co ometá paní učitelku, aby to její dítě mělo dobře.

Být ROOM PARENT, nebo dobrovolny pomocník ve škole, je v Americe úplně normální. Osvědčená instituce. A já jsem se na to už moc těšila. Jsem totiž zvědavá, jak se v americké škole učí a mám čas, který jsem dříve neměla. Ale nejdřív vám to musím vysvětlit:

Kdybych měla říct, co mne v Americe nejvíc překvapilo (protože i já jsem byla vychovaná ve víře, jaký hrozný mamonářsky svět to je), je ochota lidí pracovat dobrovolně, zdarma pro svou obec, své sousedy, pro svůj kraj, pro stát. V době krizí dávat potřebným ze své kapsy.

Člověku vychovanému v komunismu se to těžko věří, protože pro nás "dobrovolná práce", brigády, úklid v práci, byla "dobrovolně povinná". Za neúčast byly "černé puntíky" ve vašem životním rejstříku. Ztratili jsme vědomí radosti z takové dobrovolné činnosti. Tady by se řada veřejných institucí (jako musea, knihovny, řada charitativních organisaci) bez práce dobrovolníků zcela "položila".

A tak, když jsem jednomu mladíkovi vychovanému v evropských východních podmínkách vyprávěla o práci rodičů ve škole a pro školu, ironicky se mne zeptal, zda by také učitele nemohli pracovat "dobrovolně" tedy bezplatně, když mají tolik pomoci. Myslím si, že jen učitele vědí, jak nedoceněná jejich práce je, a že by pomoc, o které vám budu psát velmi rádi přijali. Že by jim to dalo možnost věnovat dětem víc svého odborného času, svých schopnosti, které se jinak mnohdy utápějí v mravenci práci papírování a příprav, na které klidně mohou "mít lidi".

Clarisscina cedulka se jmenem prvni den skoly. Jablicko je v Americe symbol lasky k uciteli. Symbol skolniho roku.

Když začne školní rok přinesou děti kromě obálky na účast v rodičovském sdružení i seznam dobrovolných prací, které mohou rodiče pro školu vykonávat. Jsou mezi nimi kancelářské práce při vedení školy, práce v knihovně, dozor na hřišti, pomoc při organisaci plánovaných akci a také pomoc učiteli ve třídě.

Obě moje přítelkyně tuhle práci dělaly a vyprávěly mi o ní s takovým nadšením, že jsem se už nemohla dočkat, až taky budu moct být maminkou ve třídě.

Edigna, která je bývalá učitelka mě velké dcery, chodí do tříd svých obou vnoučat. Pavla a Erin. Pavlovu práci ve škole jsem vám jednou představila. Protože to umí, pomáhá dokonce učitelce s opravování domácích úkolů. Každé úterý si jich přinese štos domů a opraví je. Umíte si predstavirt, že by nějaká maminka u nás opravovala sešity spolužáků svých děti? Vždyť by věděla, jak se kdo učí! Vždyť by mohla někomu nadržovat! Tak by uvažovali asi i v Německu, okdud Edigna pochází. Vždycky se s ní smějeme, že by možná školy měly problémy s ochranou soukromých údajů.

V Americe se vychází ze slušnosti a zodpovědnosti takových pomocníků. Edigna také učí ve druhé třídě němčinu. Zdarma. U nás jedna maminka učí hudební výchovu. Dobrovolně. Nemusí to být jen maminky, jak je vidět na příkladě Edigny. Ale i prarodiče. Čas si mohou jeden den v týdnu udělat i tatínkové, nebo ti kteří pracují na směny a mnozí to dělají, poznala jsem se s nimi.

Musela jsem ovšem podepsat místopřísežné prohlášení, že jsem nikdy nebyla trestána, ani za dopravní přestupek a také potvrzení o tuberkulinovém testu. Žijeme na hranicích s Mexikem a tuberkulosa tu je opravdu stále ještě konkrétni nebezpečí. Přes to se proti ní neočkuje. Což byla komlpikace, protože můj test by pravděpodobně byl positivní, což tu nikdo nezná. Šla jsem proto raději rovnou dobrovolně na plicní rentgen. A včera jsem už byla u Clarissky ve třídě.

Pomáháme paní učitelce připravovat pracovní listy, kopírovat materiál, dohlédnout na děti, když pracují v malých skupinách u svých stolečků, dětem při úklidu pracovních potřeb. Maminky mohou dětem předčítat pohádky, odvést nemocného žáčka ke školní sestře (jako já včera), pečovat s dětmi o zvířátko, které mají ve třídě atd.

Jen se zkuste zeptat svoji paní učitelky, co by tak potřebovala a uvidíte, co na vás vyrchrli.

Co k tomu říkají američtí pedagogové?

Děti se učí z toho, co vidí. Když vás vidí pracovat dobrovolně ve škole, tak jim nejen ukážete, jakou cenu má vás obětovány čas, ale dáváte jim i dobrý příklad, jak umět jej zorganisovat. Jak skloubit rodinný život, vaše zájmy a práci, se službou ostatním.

Když jste ve třídě dává vám to možnost vidět vaše dítě, jak se chová k jiným dětem ve třídě, jak pracuje.

Rodiče, kteří se podílejí na práci ve škole jsou obvykle ti, kteří jsou "dobří" i v jiných oblastech.

A doporučuji rodičům:

Nemyslete si, že to je nějaká práce na "plný úvazek", můžete věnovat jen pár hodin týdne. Nebo i pár hodin v roce při přípravě nějaké školní akce (to je obvykle i Čechách. Třeba dozor na školních výletech). Každá hodina, kterou věnujete je pomoc. A uvidíte kolik radosti vám to přinese.

A nezapomete, že vašim dětem se to také bude líbit. Budou na vás hrdé, vědí, že to děláte pro ne. Jsou to ty chvíle, na které v životě nezapomíná.

Jako já a moji spolužáci nikdy nezapoměli na mého tatínka, který s námi jezdil na školní výlety, abychom měli "klukovský dozor". A tak já teď chodím do třídy k jeho vnučce-pravnučce. Také se ji to líbilo. Už se ptala, kdy zase přijdu pomáhat paní učitelce.