Adopce z poněkud jiného pohledu

Cesi sami hledaji deti vhodnych k adopci.

Nekdy v prvnim navalu soucitu vyvolana akce, jako napr. v Rumunsku ci na Balkane, se promeni velmi rychle v tvrdy obchod. A uz si Cesi "neskrtnou". Na radu prislo nyni Rusko, Ukrajina a ostatni zeme byvaleho Sovetskeho svazu, posledni, nove objeveny trh, je Bulharsko. Pro Americany je jeste velmi oblibena Cina, odkud se dovazeji nechtene holcicky, ktere pri striknim vladnim programu byvaji nejcasteji odlozeny, aby si rodina smejici mit jen jedno dite, mohla dovolit jeste chlapecka. Tradicne je to take Vietnam, Indie a Korea. Pocita se s velkym trhem v nejblizsi dobe, dojde-li k dohodam v Koreji. 40 tisic dolaru, ale muze jit i o mnohem vic, je slusna cena.

Ze adopce ditete jine barvy pleti, z jine rasy, z jine zeme, s sebou prinasi rizika a radu nevyresenych otazek bylo patrne i z diskuse na strankach Rodiny . Ctenari se nekterych dotkli.

Jak asi vsichni vite, podobne jako v Cechach je mnohem vic deti cikanskeho puvodu, je Americe mnohem vice cernych deti, ktere cekaji na adopci. Presneji receno, bile deti a deti asijskeho puvodu na adopci necekaji, je jich neustale nedostatek.

Presto nektere staty v USA "mezirasove" adopce nedoporucuji a nekdy dokonce nepovoluji. V zajmu adoptovanych deti. A "vybojovali" tento zakaz ne rasisticti belosi, nybrz afro-americti aktiviste. Argumentuji tim, ze staci, kdyz je dite vytrzeno z luna rodiny a neni treba mu to stezovat jeste tim, ze jej pripravime o jeho celkovou identitu. Zda se vam to mozna prehnane, deti jsou deti, jedno jake barvy pleti ci jakeho puvodu. Taky jsem to tak vzdycky videla, a kdybych se rozhodovala pro adopci, nehralo by to zadnou roli. Ale kdyz jsem se o to zacala zajimat, a Amerika MA V TOMTO SMERU OPRAVDU BOHATE ZKUSENOSTI , zvlaste v poslednich letech, kdy uz se mluvi o adopcni industrii s bilionovymi zisky, byla jsem prekvapena jednotlivymi osudy i statistickymi cisly. Naprosto jasne prokazuji , ze deti jineho puvodu nez jejich rodice, at jiz rasoveho nebo jen z jinych statu (Ruska, Bulharska, Rumunska, Koreje) maji mnohem vetsi problemy vyrovnat se se svou situaci adoptovaneho ditete, nez deti ze stejneho prostredi. Nejenom proto, ze jak pisi mnozi v reakcich na clanek o adopci Tomase, okoli mnohdy reaguje divne a s tim jako rodic nic nenadelate: Ale samy se neciti dobre v roli "bileho ditete s cernou pleti".

Ti ctenari, kteri znaji americke pomery, mozna pochopi o cem mluvim, pro ostatni to pozdeji popisu. Nebo jsou jedini "barevni" na cele bile skole. Kazdy "hned vidi", ze jdou adoptovani atd. A zalezi velmi na rodicich, kteri se pro takovou adopci rozhodli, zda jsou na to opravdu pripraveni a jak to zvladnou. A to dost casto, nad kolebkou s malym sladkym stvorenim, ktere tolik potrebuje vasi peci , nevite a neumite odhadnout. Zda budete schopni celit vsem tezkym chvilim, pramenicicm napr. z rasismu jinych.

Na psychiatrickem oddeleni v nasi detske nemocnici v San Diegu je vic nez 75% deti ohrozenych sebevrazdou adoptovanych. Velkou roli v jejich tezke situaci hraje i zdravotni stav deti. Mnohe maji ve sve zdravotni historii drogovou zavislost ci alkoholismus biologickych rodicu, velke nedostatky ve vyzive budouci matky v prvnich mesicich zivota atd. Proto by vam nemela vsechna ta, jak se vam zda "administrativni" sikana pred adopci, pripadat tak hrozna. Je lepe dvakrat merit... pro obe strany.

Abyste mi dobre rorumeli, nejde o to, "vyradit" zatizene deti z adopce. Vubec ne. Prave takove deti potrebuji dobrou rodinnou peci predevsim. Ale je treba o jejich "zatizeni" vedet, byt na ne pripraveni a ne jit do adopce s ruzovymi brylemi: ted budeme mit krasne miminko, ktere nam splni vsechny nase sny.

A to se mnohdy deje.

Mam pritelkyni, ktere adoptovala holcicku v Koreji, kdyz tam slouzila v armade. Poznala jsem jeji dceru uz jako nadhernou talentovanou mladou zenu. Ale v Coloradu, kde ted ziji, v bohate ctvri , byla jedina "barevna" na cele stredni skole. Najednou chtela jet do Koreje a poznat svou zem a svoji matku. "Jak ji mam vysvetlit, ze zadna matka "neni", ze nikdo nevi, kdo to byl. Byla nelezena v troskach na ulici. Takovych deti z americko-korejske valky je mnoho. Odjela ted do Evropy k babicce, protoze tam je "ta Americanka"a ne "barevna adoptovana holka".

Stejne problemy maji deti vietnamske a deti americkych vojaku v mnoha zemich, ktere matky odlozily do domovu. Jejich osudy vlasrne staly na pocatku mezinadrodnich adopci po II. svetove valce a v 50. letech.

Muj syn ma pritele, ktery vypada jako Ital, ale citi se, a je pro Americany "cerny". Vychovala ho fantasticka bila rodina s 10 detmi. Miluje sve adoptivni rodice, ale chtel poznat svou matku. Nemohli mu vysvetlit, ze vlastne "nechce", protoze bude zoufaly... coz se take stalo... Slozitost jeho pocitu tu ani pisovat nebudu. Navic se mu stava pravidelne, ze mu nejaky afro-american vynada do bilych rasistu. V takovem okamziku se meni jeho jazyk, jeho pohyby, gesta a vynada jim stavnate, jak to jen cerny umi a smi. Ma dve kuze, dva vnitrni svety. Pres rodinu, jakou mu vsichni kamaradi zavideli ( muj syn u nich mel v prvnich americkych letech, kdy tu byl sam, take utulek) velmi trpi a nemuze najit sve misto ani na jedne strane.

Mohla bych pokracovat, ale myslim, ze jsem dokreslila to, o cem mluvim.

V dobe valky v Bosne nedovolovalo Chorvatsko "vyvazet" k deti k adopci. Dovolovali pestounskou peci s tim, ze az bude vsechno v zemi v poradku, mohou se deti vratit. Jejich argumenty byly mnohdy spis ideologicke nez v zajmu deti, ale myslim si, ze to bylo rozhodnuti v zasade spravne.

Bilionova adopcni industrie se stala tercem kritiky v Americe po poslednim skandalu, ktery jste take asi sledovali, kdy jedna agentka prodala krasna barevna dvojcatka prostrednictvi internetu dvema rodinam v ruznych zemich. (Mela kancelar v San Diegu). I takova jsou rizika.

Zacinaji se objevovat pozadavky nedegradovat matky ze zemi, odkud se deti tak rikajic "dovazeji" jako zbozi , na "matky, ktere deti vynosi", ale pomoci temto zemim a matkam, aby je samy mohly vychovat. A i v krestanskych poradnach nepresvedcovat mlade matky, ktere zadaji o potrat, aby daly dite k adopci (tolik rodicu na ne ceka), ale snazily se jim opravdu pomoci sve dite vychovat a ne je "ditete zbavit".

V casopise San Diego PARENT se nedavno objevil dopis jedne takove adoptovane dospele zeny: "Mely byste se zamyslet nad tim, jakou bolest zpusobuje rodinam takove roztrzeni," pise ve svem dopise Tricia Shore. "Adopce, ktera mela puvodne pomoci detem, ktere ztratily matku , se najednou stala obchodem, kdy neplodni rodice berou deti matkam, ktere jsou bud prilis mlade nebo ekonomicky neschopne se o ne postarat. Kdyby tech i 40 tisic dolaru, ktere se za mezinarodni adopci plati, dali matce ditete, mohla by ho v takove zemi vychovat do dospelosti. Kdyz tak miluji deti, meli by pomoci jim zit s matkou."

Mylim, ze i tenhle na prvni pohled prekvapivy nazor, stoji za zamysleni. Tricia vi, o cem mluvi. Jako mnoho adoptovanych deti, pres to, ze byla vychovana hodnymi rodici, ktere ma rada, hledala svou biologickou matku a sve sourozence nekolik let. A je presvedcena, ze ji, i jim bylo adopci ublizeno. Svym dopisem Odvracena strana adopce, chce vyvolat diskusi a hlavne zamysleni nad "moderni adopci", ktera casto neni pomoci opustenym detem, nybrz pomoci neplodnym parum, ktere "na to maji".