Miss Školka

Upřímně řečeno, můj postoj je tzv. ambivalentní. To znamená, že se mi to moc nelíbí, ale přitom si uvědomuji, že to zase není něco příliš zvláštního nebo dokonce zhoubného. Krásné „holky z naší školky“ to ve zdraví přežijí a jejich ambiciózní matičky také. Ale za trochu zamyšlení to přece jen stojí.

Hra dospělých

Co se mi na tom nelíbí? Předně, že se tu typicky a příkladně hraje hra dospělých a ne hra dětí. A za druhé, že to vývojově nesedí, přičemž tyto dvě věci spolu souvisejí.

V celých lidských dějinách měli lidé tendenci dělat z dětí tak trochu „malé dospělé“. Až do konce středověku se nad tím nikdo nepozastavoval. I do malého brnění rytířské synky navlékali. Teprve renesance objevila dětství jako svébytný úsek lidského života a humanismus k tomu přidal pedagogiku (vzpomeňme na našeho J. A. Komenského).

Ale podívejte se na rodinné portréty na našich hradech a zámcích. Co vidíte? Nastrojené a naškrobené dětičky, že sotva tu krajkovou nádheru unesou. Vidíte malé lordy, malé rokokové panenky jak z míšeňského porcelánu, ale i malé romantické pastýřky či bohyně Diany. Každá doba přináší něco svého – ale fakt je, že takto s dětmi manipulují dospělí. Děti samy by si to nevymyslely.

Znamení doby

Když se tedy k soutěži o Miss v mateřské škole děvčátka malují a jednou z disciplín je promenáda v plavkách, neubráním se, abych nepomyslel na ony malé rytíře v brnění. Plavky při volbě Miss Školky jsou sice pohodlnější, ale jsou stejně tak znamením doby – té dnešní, jaksepatří sexualizované – a hodnotového zaměření dospělých (maminek a učitelek) jako to staré brnění nebo naškrobené dekorace z minulých století.

Báječná zábava pro paní učitelky a hrdé maminky! Dovedu si představit, jak se vžívají do role těch svých malých krasavic. Jak za ně prožívají ono soutěžní napětí, které jim samotným patrně nebylo v životě dopřáno. Jenomže, je to také tak báječná zábava pro ty holčičky, které dostaly málo bodů (hvězdiček, kytiček)? A co ty nešťastnice, které nedostaly nic? Anebo se nehrálo fair, takže každá aspoň nějaké ocenění dostala?

Vždyť od dávných dob víme, že pravidla hry jakožto závazná přijímají děti až na sklonku středního školního věku. Od předškolního věku sice už všelijak „závodí“, ale jde jim víc o činnost než o vítězství. Opravdové ponětí o soutěžení mají děti tak od devíti let výš. Tady se však předškolní děti vhánějí do soutěže, pro kterou psychicky ještě nedorostly a nedozrály. Že se to dětem líbí? No samozřejmě. Vždyť je to přece období maximální sugestibility – takže cokoliv, co se bude líbit maminkám a paním učitelkám, bude se líbit i jim. Ale jestli to má pro ně také nějakou vývojově či jinak povznášející hodnotu, toť jiná otázka.

„Spravedlivá“ odměna

A tady mám další námitku. „Malé missky“ si obléknou krásné šaty, střevíčky a korále, náramky a náušnice. Nepřipomíná vám to něco z oněch barokních obrazů? Je tu módní přehlídka, plavky – aby i všechny proporce náležitě vynikly. Jedna holčička je roztomilejší než druhá, rád bych věděl, jak může být porota spravedlivá v hodnocení např. „rozhovoru“, jakožto soutěžní disciplíně.

Za co vlastně jsou všechny ty krásné dívenky odměňovány? Za to, co jim příroda či rodičovské geny daly do vínku, jak je maminky vymódily, jaká byla soutěžní konkurence a jaké jsou „zájmy“ poroty. Za to, jak vypadají, a ne, co jsou – za to, co je na nich, a ne, co je v nich – za to, co mají, a ne, co dovedou. A řekněte, je právě tohle to pravé, nač by si všechny ty krasavice měly už od mateřské školy zvykat?

Spolupráce místo soutěže

Je tu však ještě otázka, v čem konkrétně by tedy měly předškolní děti soutěžit. Zásadní odpověď zní, že soutěžit by ještě moc neměly. To by si měly nechat ještě tak dva až tři roky v úschově. Ale měly by spolupracovat! To je pro tento věk to pravé! A ve spolupráci s někým mohou pak i soutěžit – a půjde jim to k duhu, uvidíte.

Kluk s tátou udělají mamince „překvapení“ a uklidí např. předsíň, spolu spraví vodovod, dědečkovi upraví cestu, aby se mu lépe chodilo, malé sestřičce v kočárku udělají legraci – a maminka se svou holčičkou udělají spolu něco podobného a navíc ještě babičce nějakou pochoutku k večeři.

A všichni spolu dají něco do kasičky dětských vesniček nebo přispějí na pomoc dětem kdesi v Africe. Takovýchto „spolupracujících“ soutěží vymyslíme spoustu, tady se meze nekladou.