Snažme se všichni zabraňovat týrání, zneužívání a zanedbávání dětí

Na 19. listopad připadá Světový den prevence týrání a zneužívání dětí a o den později si připomínáme vznik Úmluvy o právech dítěte. Světový den prevence týrání a zneužívání dětí vyhlásila Nadace ženského světového summitu a mezinárodní koalice 150 nevládních organizací z 60 zemí světa. Česká republika se k tomuto „svátku“ připojila v roce 2001. Počet ohlášených případů týraných a zneužívaných dětí v posledních letech však bohužel neklesá.

Už se vám někdy stalo, že jste si všimli třeba u chlapce ze sousedství podivných modřin nebo toho, že je najednou „jiný“ – tichý, bázlivý, lekavý? Říkali jste si: „Copak se v jejich rodině asi děje?“ nebo vás dokonce napadlo, zda nejde o týrání? Po ničem jste však nepátrali, abyste se „nedopustili chyby“, abyste nenarušili klidné sousedské vztahy atd. atd.? A pak se (v nejlepším případě) situace zase zlepšila, nebo se sousedé odstěhovali, nebo jste si toho přestali všímat…

Týrání dětí bývá někdy hned vedle nás, blíž, než bychom čekali. Osobně si vzpomínám na mladou maminku, jejíž tříletý synek měl extrémně těžké kombinované postižení. Byl ochrnutý, nevidomý, nacházel se v perzistentním vegetativním stavu (apalický syndrom). Jeho maminka mi vyprávěla, že se narodil zcela zdravý. Když mu bylo deset měsíců, nabídl jí její partner, že dítě pohlídá, aby se mohla na chvíli sejít s kamarádkou. Když se za dvě hodiny vrátila, dítě doma nenašla. Chlapeček byl v nemocnici s prasklou lebkou a polámanými končetinami. Nikdy se nedozvěděla, co přesně se stalo, ale její psychicky labilní partner (který nakonec sám zavolal sanitku) neustál pláč dítěte…

Co rozumíme fyzickým a psychickým týráním a zanedbáváním

Tělesné týrání

je podle Zdravotní komise Rady Evropy z roku 1992 definováno jako tělesné ublížení dítěti nebo nezabránění ublížení či utrpení dítěte, včetně úmyslného otrávení nebo udušení dítěte, a to tam, kde je určitá znalost či důvodné podezření, že zranění bylo způsobeno nebo že mu vědomě nebylo zabráněno.

Aktivní tělesné týrání zahrnuje všechny akty násilí na dítěti, při kterých dochází k tělesnému zranění dítěte, k jeho trvalému postižení nebo dokonce k jeho usmrcení. K této formě týrání se také řadí pravidelné tělesné trestání dítěte užívané jako převažující výchovný prostředek. Při aktivním tělesném týrání dochází ke zraněním, postižení orgánů či jejich funkce. Tato poranění mohou být na první pohled zjevná (otevřená) nebo skrytá (zavřená).

Aktivním tělesným týráním rozumíme nepřiměřené bití rukou (facky a pohlavky), bití různými nástroji, kopání do dítěte, údery pěstí, způsobení bodných, řezných a sečných ran různými nástroji, vytrhávání vlasů, nepřiměřené tahání za ušní boltce, kousání dítěte, způsobování popálenin, vláčení dítěte po zemi, odmrštění, odhození dítěte, svazovaní a připoutání dítěte, škrcení, dušení, silné třesení, otravy jedy a chemikáliemi a také podávání alkoholu a drog. To je hodně drsný popis, že? Ale opravdu se to některým dětem děje…

Pasivní formy fyzického týrání představují nedostatečné uspokojení nejdůležitějších potřeb dětí v návaznosti na jejich potřeby psychické a sociální. Jde o úmyslné, ale také neúmyslné nepečování o dítě, o opomenutí v péči či nepochopení rodičovské role. Takto týrané dítě se vyznačuje nedostatečným rozvojem v mnoha oblastech. Nejvážnějším důsledkem je zpustnutí dítěte, v krajním případě pak jeho smrt.

Pasivní fyzické týrání způsobuje poruchy vzniklé z nekvalitní a nedostatečné výživy, dále není dítěti poskytována zdravotní péče a základní hygiena, jde také o nedostatky ve výchově a vzdělání, o nedostatek přístřeší, ošacení a ochrany, o vykořisťování dětí formou nucené práce či žebrání.

Psychické týrání

Psychické týrání zahrnuje chování, které má vážný negativní vliv na citový vývoj dítěte a vývoj jeho chování. Může mít formu slovních útoků na sebevědomí dítěte, opakovaného ponižování dítěte, jeho odmítání či zavrhování (rovněž podle definice Zdravotní komise Rady Evropy z roku 1992).

Psychické týrání patří mezi nejrozšířenější druhy týrání a zároveň je nejhůře rozpoznatelné.

Také tato forma týrání obsahuje složku aktivní a pasivní. Aktivní spočívá v cíleném, záměrném a účelovém jednání. Pasivní složkou je naopak absence něčeho, co by se dítěti správně mělo dít. Konečným důsledkem pak může být psychická deprivace.

Psychické týrání snižuje sebevědomí dítěte slovní formou (nadávky, často vulgární), opakovaně dítě ponižuje, zavrhuje, vystavuje je stresovým situacím při řešení domácích konfliktů, násilně dítě izoluje, citově je vydírá, podrývá jeho sebedůvěru a sebevědomí opakovaným urážením a podceňováním, klade na ně nerealistické nároky, ale může to být i nedostatečný zájem o dítě z důvodu vysoké zaměstnanosti rodičů.

Zanedbávání

Zanedbávání se vyznačuje nedostatkem péče, což způsobuje vážnou újmu ve vývoji dítěte nebo dítě ohrožuje.

Tělesným zanedbáváním rozumíme neposkytování přiměřené výživy, oblečení, přístřeší, zdravotní péče a ochrany před ohrožením.

Citové zanedbávání pak znamená neuspokojování citových potřeb dítěte. U dítěte může být zanedbávána výchova a vzdělávání, může být zanedbáváno v oblasti zdravotní péče.

Všeobecné zanedbávání se pak týká odpovídajícího oblečení, jídla, lékařské pomoci, kontaktu s vrstevníky a lidmi. Také sem patří nedostatečná ochrana před nebezpečím úrazu a sociálně patologickými jevy, jako jsou alkoholismus, kriminalita a toxikomanie.

Situacemi, které bezprostředně ohrožují zdraví či život dítěte, se vyznačuje těžké zanedbávání. Jde o děti, které trpí dlouhodobě hladem, žízní, zimou, žijící nedobrovolně izolovaně od lidské společnosti, ale také např. o ty, jež žijí ve společnosti zvířat.

Charakteristickými znaky zanedbávání může být nevhodné oblečení dítěte, které není adekvátní pro dané roční období, oblečení, jež mu působí nepohodlí tím, že je příliš malé nebo příliš velké. Mezi další znaky patří únava a ospalost dítěte mimo běžnou denní dobu, nedostatečná osobní hygiena, včetně hygieny dentální, neurotické návyky, asociální a destruktivní chování dítěte, poruchy řeči a příjmu potravy. Dítěti bývá podávána potrava o nízké nutriční hodnotě nebo jednostranná strava po nepřiměřeně dlouhou dobu (například mu není podáváno ovoce a zelenina, nezná teplou stravu, dožaduje se jen jednoho druhu jídla). Významným znakem jsou zdravotně závadné podmínky v domácnosti s dítětem, kde se nacházejí např. odpadky, exkrementy, plíseň, domácnost není dostatečně vytápěna, místo na spaní je špinavé a chladné nebo se zde nevyskytuje lůžko vůbec, dále nedostatek patřičné lékařské péče, poruchy růstu, vývoje, retardace a nerovnoměrný psychomotorický vývoj dítěte. Zanedbávanému dítěti chybí dostatečný dohled jako prevence před úrazy, dostává se do situací, kdy je nuceno převzít odpovědnost za péči o své sourozence a další děti, je ponecháváno v domácnosti bez dozoru dospělého nebo na ulici v neobvyklých hodinách. Mezi zanedbávání patří i ponechání kojence po nepřiměřeně dlouhou dobu v uzavřeném prostoru (například v automobilu) a nevyzvednutí dítěte po zavírací době kolektivního zařízení, jako jsou školky a školní družiny. Zanedbávané dítě má nedostatečné sociální dovednosti, nedostatečně kultivované chování, přehlíží kulturní normy, je citově plaché, lhostejné, projevuje obdiv k radikálním politickým a náboženským hnutím, objevuje se sociálně patologické chování.x

Formy týrání a zanedbávání

Systémové týrání se vyznačuje druhotným ubližováním dítěti. Znamená to, že dítěti, které je týrané, dále ubližuje ten, u koho hledá pomoc. Děje se tak v rodinách, kde dítě marně hledá pomoc, ale také u soudu a na policii při několikrát opakovaném výslechu, kdy je dítě vystaveno velkému stresu nejen z dané situace, ale také z vlastních vzpomínek. Týrání dětí se může objevit i ve školách formou přetěžování dětí.

Organizované zneužívání dětí a sexuální turismus je velmi dobře organizovanou formou sexuálního zneužívání dětí, která přesahuje hranice města, země či kontinentu. Jde o každé sexuální zneužití, které bylo způsobeno více než jednou osobou. Jedná se o dětskou prostituci, dětskou pornografii, sexuální turistiku např. do zemí jižní Asie, bývalého východního bloku a obchodní aktivity, ve kterých je dítě bráno jen jako zboží.

Významný je Münchhausenův syndrom v zastoupení, který spočívá ve zveličování a neobjektivnosti onemocnění či postižení a v jeho opakovaných vyšetřeních a léčení v míře, která neodpovídá objektivní skutečnosti. Rodiče systematicky hledají jakékoliv příznaky nebo náznaky nemoci, aby mohli zahájit léčbu, která nemusí být nutná v takovém rozsahu, ve kterém je prováděna. Toto může vést až k extrémní situaci, kdy rodič falšuje vzorky moči a krve a následně začíná poškozovat zdraví dítěte, což může způsobit až smrt. Důvodem takového chování může být peněžitý zisk ze sociálních dávek a příspěvků. (A příznivci předlouhého televizního seriálu Ordinace v růžové zahradě si možná na takový případ v seriálu vzpomenou – myslím, že se matka zdravotními problémy dcery, které sama způsobovala, mstila jejímu otci…)

Změny chování týraného dítěte

Týrané dítě pochopitelně mění své chování – ztrácí zájem o dění kolem sebe, je zvýšeně opatrné v kontaktu s dospělými, v přítomnosti konkrétních dospělých osob bývá úzkostné a vyděšené, vyhýbá se školním a mimoškolním aktivitám, může agresivně napadat a šikanovat vrstevníky, je zvýšeně citově dráždivé, má potíže se soustředěním a zhoršuje se mu školní prospěch, po vyučování váhá s odchodem domů, objevují se neomluvené absence ve škole, může se neobvykle přejídat nebo naopak začne jídlo odmítat, objevuje se sebepoškozování nebo útěky z domova.

Kdo a jak může pomoci?

Při hledání pomoci se oběti, ale i svědkové mohou obracet na příslušníky rodiny týraného, zneužívaného nebo zanedbávaného dítěte, školské pracovníky, zdravotnické pracovníky, orgány sociálně-právní ochrany dětí, policii a ostatní členy naší společnosti.

Rodina a škola

Rodina a rodinní přátelé můžou být zdrojem týrání, zneužívání a zanedbávání dítěte. Ale na druhé straně právě rodina má být zdrojem možné pomoci a jako první by měla odhalit týrání, zneužívání nebo zanedbání dítěte. V této souvislosti mluvíme o širší rodině, tedy o rodinných příslušnících, jako jsou prarodiče, tety, strýčkové atd. Jestliže se rodinní příslušníci domnívají, že může jít o týrání, zneužívání nebo zanedbávání dítěte, jsou povinni tomu zabránit nebo to ohlásit příslušnému orgánu. Rodina by tedy měla zajišťovat přiměřeně bezpečné prostředí pro zdravý a přiměřený vývoj a rozvoj osobnosti dítěte.

Pokud se dítě někomu svěří a popíše situace, ze kterých vyplývá, že je týráno, zneužíváno či zanedbáváno, měl by dotyčný dítěti důvěřovat (vždyť i ono k němu našlo důvěru, když se mu svěřilo), při poškození dítěte vyhledat lékařskou pomoc a okamžitě informovat orgán policie nebo orgány sociálně-právní ochrany dětí.

Vzhledem k tomu, že děti od určitého věku tráví většinu času ve škole a školních zařízeních, mohou případy týrání, zneužívání či zanedbávání dítěte zjistit nejčastěji a nejsnadněji pracovníci školy. Pedagogové jsou v takových případech žádáni o spolupráci sociálními pracovníky a spolupracují také se soudy a orgány činnými v trestním řízení.

Zdravotnictví

K odhalení případů týrání, zneužívání a zanedbávání dítěte dochází také u dětského a dorostového lékaře nebo ve zdravotnickém zařízení, kde je poraněné dítě hospitalizováno. Obecně je povinností lékaře vyšetřit každé poranění, ošetřit je nebo zabezpečit či doporučit potřebné výkony k jeho ošetření, v rámci vyšetření by měl lékař posoudit i mechanismus vzniku poranění a zahrnout do diagnostické rozvahy i možnost týrání neboli neúrazového vzniku poranění. Pro zdravotnické pracovníky platí oznamovací povinnost trestného činu týrání ze zákona.

OSPOD

OSPOD je zkratka orgánů sociálně-právní ochrany dětí, které zahrnují krajské úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, obecní úřady, Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR a Úřad pro mezinárodně-právní ochranu dětí.

Sociální pracovníci oddělení sociálně-právní ochrany dětí při obecním úřadu či úřadu městské části tvoří nejdůležitější článek celého systému ochrany dětí.

Obecní úřad má povinnost zajistit pomoc dítěti, které se ocitlo bez péče přiměřené jeho věku v důsledku úmrtí rodičů, při pobytu ve zdravotnickém zařízení, dítěti týranému, zneužívanému a zanedbávanému, které se ocitlo bez péče.

Policie

Policie a orgány činné v trestním řízení mají při výslechu dětské oběti postupovat tak, aby první výslech byl také poslední a nebylo nutné ho opakovat či doplňovat. Výslech dětské oběti provádějí kvalifikovaní pracovníci a dohlížejí, aby odpovídal zákonným požadavkům na výslech osoby mladší než patnáct let.

Společnost

Pro všechny členy naší společnosti bez výjimky platí, že by neměli zaujímat lhostejný přístup k případům ohrožení dětí týráním, zneužíváním či zanedbáváním.

Obecně je oznamovací povinnost každého upravena ze zákona. Pokud se hodnověrným způsobem dozví o spáchání trestného činu mimo jiných i týrání svěřené osoby, je jeho povinností to oznámit policejnímu orgánu nebo státnímu zástupci.

Oznamovací povinnost

Oznámení se podává na místně příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) nebo na Polici ČR. Tyto orgány by měly zajistit vyšetření dítěte u příslušného dětského lékaře, psychologa a další vyšetření a zajistit nápravu v rodině či tam, kde týrání, zanedbávání nebo zneužívání probíhalo. V případě ohrožení života pak i odebrat dítě z rodiny.