Příčina smrti neznámá

SIDS - sudden infant death syndrome - je náhlé, nečekané úmrtí kojence, u kterého nebyly pozorovány v době bezprostředně předcházející úmrtí žádné příznaky onemocnění a ani podrobné patologicko-anatomické vyšetření vlastní příčinu úmrtí neobjasní.

SIDS není žádnou diagnostickou novinkou. První zmínky o "vlivu zlých duchů" v Mezopotámii jsou starší než 2000 let. Ve Starém zákonu je popsáno "zalehnutí" dítěte ve známém Šalamounově soudu. Páté přikázání "nazabiješ" bylo vztahováno i na ženy, které tzv. "zalehly" dítě a byly za to "náležitě" (!?) trestány. Dnes už víme, že matky ani kojné dítě nezalehly, ale o mnoho dále nejsme. Příčina smrti je u SIDS stále neznámá i přes pozornost, kterou této problematice věnují lékaři a vědci mnoha oborů.

Co je o SIDS známo

Dítě umírá ve spánku a netrpí. Nejčastěji umírají děti mezi 2. a 4. měsícem věku, 80 % obětí SIDS umírá do 6. měsíců. O něco častěji umírají chlapci - v poměru 1,6 : 1,4 děvčátkům. SIDS se častěji vyskytuje v chladnějších měsících roku. Dítě nejspíše umírá zástavou dechu, nelze vyloučit jako příčinu smrti i poruchu rytmu srdečního. Častěji umírají děti z rodin s více dětmi, a častěji umírají děti z dvojčat.

V současné době je u nás SIDS nejčastější příčinou smrti kojenců (tj. dětí do jednoho roku) od sedmého dne života (do sedmi dnů jsou nejčastější příčinou úmrtí dítěte komplikace těhotenství, porodu a vrozené vývojové vady). Dříve byla kojenecká úmrtnost velmi vysoká - umíralo až 200 dětí z 1000 živě narozených. Dnes je podstatně nižší - v roce 1997 byla u nás kojenecká úmrtnost 5,8 promile.

Na SIDS umírá v naší republice ročně přibližně 30 až 40 dětí. Jsou však státy, kde je frekvence SIDS mnohem vyšší (např. Austrálie, Nový Zéland a nakonec i celá západní Evropa). Na celém světě umírají ročně na SIDS desetitisíce kojenců. Nejnižší frekvence SIDS je již tradičně v asijských státech (dokonce i vystěhovalci z těchto zemí mimo své původní lokality vykazují velmi nízkou frekvenci SIDS).

Dá se SIDS zabránit nebo předejít?

Mezi odbornou veřejností se vytvořily dva názorové tábory. Jedni tvrdí, že existuje jedna jediná příčina, která SIDS způsobuje, druzí tvrdí, že je řada různých okolností, které za určitých nepříznivých podmínek v určité vývojové fázi mohou u disponovaného kojence vést k úmrtí.

V poslední době je doporučováno několik zásad, při jejichž dodržování se frekvence výskytu SIDS v řadě států snížila.

Doporučuje se:

1. Nepokládat kojence k spánku na bříško, ale na záda či bok. Některé maminky mívají strach, aby dítě ležící na zádech nevdechlo ublinknutou potravu. Veškeré studie potvrdily, že tato poloha není s ohledem na možnost vdechnutí stravy riskantní.

2. Nekouřit v těhotenství a po narození dítěte v jeho přítomnosti. U obětí SIDS byl opakovaně nalezen vysoký obsah nikotinu a jeho metabolitů v tekutině osrdečníku. Tlumivý vliv nikotinu na dechové centrum byl prokázán v pokusech na zvířatech.

3. Nepřehřívat ani nepodchlazovat dítě ve spánku! Důležité je ponechávat nezakrytou hlavičku (doporučuje se pokládat dítě co nejníže do "nohou" postýlky tak, aby ani při kopání nožkama nemohlo dítě zajet hlavou pod pokrývku, a tím se přehřívat).

U přehřátého kojence se mohou přemnožovat bakterie v horních cestách dýchacích, které mohou vyvolat impuls k tvorbě imunitně aktivních látek. Ty mají tlumivý vliv na dechové centrum v centrálním nervovém systému dítěte a mohou tudíž způsobit útlum dechu, ev. jeho zástavu.

Dříve se tvrdilo, že i kojení snižuje výskyt SIDS, ale tento fakt nebyl v poslední době potvrzen. Samozřejmě i nadále platí, že výživa mateřským mlékem je pro kojence nejlepší a je doporučováno kojit co nejdéle.

Rodičovské organizace

Výzkumem SIDS se zabývá mnoho vědeckých týmů po celém světě. Velikou pomocí jsou pro ně i rodičovské organizace, které již mnoho let pracují na mezinárodní úrovni a podporují výzkum mimo jiné i finančním zajišťováním nákladných výzkumných aktivit.

Především však mají význam pro nešťastné rodiče, kterým zemřelo děťátko na SIDS. Sdružování s ostatními postiženými rodiči jim často účinně pomáhá překlenout nejtěžší období po smrti dítěte, kdy se řada rodičů chybně obviňuje z podílu na jeho smrti.

Autorka pracuje na Klinice dětského a dorostového lékařství VFN, 1. LF UK Praha