Já chci taky bosatá do sněhu!

V předškolních zařízeních bývalo dříve povinné otužování. V současné době už tato povinnost není, a proto je hlavně na rodičích, aby své děti k otužování vedli. Otužovat dítě můžeme začít v každém věku, ale nejvhodnější je začít už u velmi malých dětí.

Před několika lety se můj muž ve věku mírně přes padesát začal otužovat zřejmě s pocitem, že „nikdy není pozdě“, a v zimě, která byla tehdy dost bohatá na sníh, odhazoval na chodníku sníh bos. Jeli jsme tehdy navštívit příbuzné, kde byly dvě malé holčičky, a když ta starší, tříletá, viděla „strejdu“ chodit bosého ve sněhu, velice ji to nadchlo a toužila to zkusit také. Její maminka i babička ale téměř „křičely hrůzou“ a holčičce to nedovolily.

Osobně si myslím, že tohle velké dětské přání starostlivé ženy splnit mohly – kdyby se dítě rychle proběhlo bosé v čerstvě napadlém prašanu, jistě by to pro ně byl velký zážitek a za tu chvilku by nenastydlo, zvláště kdyby mu maminka hned studené nožky zahřála třením v ručníku a nasadila teplé bačkůrky.

Tato maminka ani babička nebyly ale zrovna zastánkyněmi otužování, spíš nasadily dětem vždycky raději „o čepičku víc“…

Jak bychom měli při otužování postupovat?

Zabraňme zchoulostivění

Nejdůležitější je zabránit zchoulostivění dítěte! Místnosti, ve kterých děti pobývají, by tedy zásadně neměly být přetápěné. Děti by se denně měly dostatečně dlouho pohybovat na čerstvém vzduchu v přiměřeném oblečení, tedy nikoli tzv. nabalené. Oblečení má samozřejmě chránit dítě před chladem, ale ne přehnaně. Mnozí rodiče a prarodiče, zvláště starostlivé babičky, však mají tendenci dítěti spíš ještě něco dalšího navléknout než přemýšlet, která součást oděvu je momentálně zbytečná.

V obytných místnostech bychom měli udržovat v zimě teplotu kolem 20 °C, ne více než 22 °C. Je tedy třeba teplotu v místnosti regulovat a často větrat. Samozřejmostí by měl být každodenní pobyt na čerstvém vzduchu téměř za každého počasí – výjimkou je pouze vichřice, prudký déšť, teploty pod -10 °C a inverzní podmínky. Často ale vídám maminky, které mají ve velmi mírném, příjemném, takříkajíc jarním deštíku dítě na kočárku přetažené igelitovým návlekem a tak pečlivě utěsněné, že se k němu nemůže dostat ani kapička. Kdyby měly možnost se do kočárku pod igelit posadit a chvíli v něm setrvat, samy by rychle poznaly, že o pobytu na „čerstvém vzduchu“ se v takovém případě moc mluvit nedá…

S otužováním je třeba začít pomalu a postupně, hravou formou. Nikdy bychom na dítě neměli tlačit, naopak bychom mu měli být příkladem. Otužování není otázkou několika dnů, je to úkol dlouhodobý a rozhodně je třeba obrnit se trpělivostí.

Všichni rodiče i pracovníci mateřských škol mají zkušenost, že nejčastějším onemocněním dětí z mateřinek jsou akutní virové infekce dýchacích cest, tedy tzv. nemoci z nachlazení, jako jsou rýmy, záněty nosohltanu, hrtanu, průdušek, někdy i plic. Bývají sice většinou krátkodobé, ale mohou se často opakovat a být provázeny komplikacemi. Hrozí i rozvoj chronických onemocnění.

Prochlazení těla, např. při nedostatečném oblečení nebo při promoknutí, je mnohdy podnětem pro vznik rýmy, zánětu průdušek nebo jiného akutního onemocnění dýchacích cest. Příčinou je značné snížení teploty periferních částí těla a také dýchacích sliznic, takže viry do organismu snadněji pronikají.

Záleží ovšem na tom, jak dobře je organismus člověka schopen udržovat tělesnou teplotu. U choulostivých lidí dojde ke snížení teploty vnitřního prostředí a sliznic i při nevelkém ochlazení, ti otužilí naopak udrží vnitřní teplotu i při značných chladových zátěžích.

My, lidé naší současnosti, však většinou žijeme v uměle vyhřívaných (možná spíše přehřívaných) prostorách a chladu se vystavujeme jen málo a v oblečení, které nás před ním téměř dokonale chrání. Schopnost reagovat pružně a pohotově na chladové podněty je proto u mnoha z nás minimální.

U malých dětí se schopnost dokonale udržovat tělesnou teplotu teprve vyvíjí. Nedostatečně je rozvinuta u novorozence a kojence, později je již možné ji zdokonalovat. Výsledek záleží na charakteru a četnosti chladových podnětů, s nimiž se dítě ve svém každodenním životě setkává. Nejsou-li tyto podněty dostatečné, zůstává dítě choulostivé.

„Vysoké adaptační schopnosti na chlad můžeme naopak dosáhnout záměrným trénováním tepelně regulačních mechanismů – otužováním. Otužování má vedle zvyšování odolnosti proti nákazám i další zdravotně příznivé stránky: stimuluje látkovou výměnu, celkově aktivizuje, zlepšuje chuť k jídlu a navozuje příjemnou duševní pohodu,“ uvádí se na www.zdrav.cz.

Speciální otužovací procedury

Výrazného zdokonalení tepelně regulačních mechanismů je možné u předškolních dětí dosáhnout soustavným navykáním na chladové podněty. Je k tomu možno využívat jednak chladného vzduchu, jednak chladné vody.

Otužování však vyžaduje každodenní soustavnost. Když občas vystavíme dítě příliš intenzivnímu chladu, dosáhneme nejspíš toho, že je to rozhodně nenadchne a skoro určitě se nachladí.

Náročnost každodenních otužovacích procedur bychom měli zvyšovat postupně. A je důležité, aby děti takové procedury prožívaly s radostí, či ještě lépe jako legraci, rozhodně ne s odporem a protože jim „nic jiného nezbývá“.

Otužování vzduchem

Je velmi vhodné zvykat dítě, aby spalo i v chladném počasí a ročním období při otevřeném okně. Nezbytné je opět navykání postupné, kdy teploty pečlivě kontrolujeme, nejlépe od počátku podzimního období, a samozřejmostí je přiměřené oblečení a vhodné lůžkoviny. V zimě regulujeme teplotu v ložnici rozsahem pootevírání oken nebo jejich ventilačních křídel.

Vliv chladného vzduchu využíváme také například při ranním cvičení jen v trenýrkách, případně v tričku venku nebo při otevřeném okně i v chladném ročním období. Začíná se od podzimu, postupně a soustavně, od úrovně pokojových teplot a pak se teplota vzduchu zvolna snižuje (v průměru asi o 1 °C vždy po 3–4 „lázních“), v předškolním věku k 15 °C a u silných otužilých dětí i níže (do 10 °C). V zimním období teplotu regulujeme pootevíráním oken v místnosti, v níž se rozcvička provádí. Po cvičení v chladném vzduchu musíme vždy s dítětem přejít do vytopené místnosti a obléci mu odpovídající oblečení.

Otužování vodou

Otužování vodou má velmi intenzivní účinek, protože chladná voda odebírá tělu až 30× více tepla než stejně chladný vzduch. Tento typ otužování se proto hodí jen pro zcela zdravé děti a chladová zátěž musí být zvyšována jen zvolna.

Začíná se mírnější formou, tj. smáčením celého těla vodou, zpočátku příjemně vlažnou (mezi 30 °C a 34 °C) tak, aby ji dítě dobře snášelo. Navlhčenou a mírně vyždímanou žínkou se svlažují postupně jednotlivé části těla (obličej a krk, horní končetiny, trup, dolní končetiny) a ihned se vždy dobře vysuší třecím ručníkem. U citlivějšího dítěte můžeme začít jen smáčením horní poloviny těla a postupně pak přecházet i na dolní polovinu.

Smáčení se provádí každodenně, nejlépe ráno po rozcvičce. Teplota vody se vždy po několika dnech snižuje zhruba o 1 °C , během 1–2 měsíců se dostaneme k 20 °C. Na této úrovni je pak možno setrvat nebo přejít ke sprchování.

Sprchovat je vhodné sprchou s mísicí baterií, která umožňuje nastavit žádanou teplotu. Možné je použít i kropicí konev. (Nebudeme ale začínat ledovou vodou pumpovanou ze studny, jak to prováděl s malým Vaškem svérázný dědeček ve známém filmu Jak dostat tatínka do polepšovny…) Začínáme vodou příjemně teplou (kolem 30 °C), krátkým prohřátím těla (asi 1 minutu) a pak přejdeme na chladnější vodu příslušné teploty. Voda má stékat rovnoměrně po celém povrchu těla po dobu 2 minut, potom se pokožka dobře vysuší a promasíruje a dítě se ihned obleče. Teplota vody se stejně jako při smáčení postupně snižuje vždy po několika dnech zhruba o 1 °C až k 20 °C.

Po dosažení této úrovně již na ní obvykle setrváváme. Při snižování teplot sledujeme, jak se dítě cítí, nebo je ještě lépe necháme, aby si samo určilo, jaká teplota vody mu vyhovuje a jak dlouho se chce sprchovat. Znovu je třeba zdůraznit, že tyto procedury je třeba provádět každodenně! Pokud dítě onemocní, otužování přerušíme (přerušení se týká i rýmy!), a když se plně uzdraví, začínáme znovu s mírnějšími teplotami, které jsou pro dítě příjemné.

K procedurám aplikujícím na povrch těla studenou vodu patří také saunování. Je založeno na střídání pobytu v horkém suchém vzduchu (až k 100 °C), které vyvolává intenzivní pocení, se zchlazováním ve studené lázni. Výsledkem je příjemná únava a celkové tělesné i duševní uvolnění. Saunování se rozšířilo do ostatních zemí z Finska. Zatímco propagátoři saunování zdůrazňují zvýšení odolnosti proti nákazám, ti, kteří saunování neholdují, tvrdí, že to nebylo přesvědčivě prokázáno… Je tedy na rodičích samotných, aby se rozhodli, zda děti k saunování povedou. A pokud nemají chuť či „odvahu“ se saunováním dětí začít, nemusí mít výčitky svědomí, že pro ně nedělají dost. Upevňovat zdraví jim mohou pomáhat i jinými způsoby.Že se to nedá stíhat?

Dovedu si představit, jak si mnohý čtenář pomyslí, že na ranní rozcvičky a různé hrátky s vodou opravdu nemá čas – že je to sice „hezká teorie“, ale v běžném životě se to přece nedá, prostě nedá stíhat… Možná si na tyto rady vzpomene, když jeho dítě už potřetí v krátké době stůně. Pokud v takovém případě půjde do sebe a pravidelné a soustavné otužování dítěte začne praktikovat (samozřejmě po jeho důkladném uzdravení), třeba časem zjistí, že je dítě nejen zdravější, ale že otužovací procedury a chvíle u nich strávené jsou příležitostí ke společné legraci a upevňování vzájemných vztahů. A věřte, že toho není nikdy dost.