3 leté dítě není ani náhodou připravené na...

Chtělo by to napsat otevřeně - vysoce citlivé (nebo méně sociálně schopné) dítě bude ve školce pravděpodobně trpět jako zvíře - celou dobu. Ne jenom na začátku. A nic jinému mu taky nezbyde. Moc dobře si na to vzpomínám.

Největší shit, co vztoupil do mozků matek je přesvědčení, že "tříleté dítě má být již schopno a být zralé se aktivně začleňovat do kolektivu dalších dětí". Problém je, že začleňování do kolektivu, na které je tříleté dítě typicky zralé má asi takovou formu, že je zralé, jít např. s maminkou na hřiště mezi ostatní maminky a děti a pak se třeba osmělit, vzdálit se pár metrů od maminky a na pár minut si pohrát s ostatními dětmi a přitom mít KDYKOLIV možnost se ihned vrátit do její bezpečné náruče. Ano, na takovou formu začleňování je zralá už větsína tříletých dětí.

Co si z toho, aby společnost automaticky vyvodila? Že je podle nich tříleté dítě zralé
Na to, aby ho rodiče ráno sebral a pak ho mr*nul na celej den do úplně cizí instituce, mezi úplně cizí ženský a děti, kde se maminky nedovolá, ani kdyby se zbláznilo. Jistě rodiče to většinou příliš netrápí, páč si prostě "musí zvyknout" protože oni zase "musí" ráno do prace...hmmm..no...ve skutečnosti nemusí. Stejně jako si nemusely pořizovat děti, když na to ještě ani neměli pořádně našetřeno. Ale to přece není podstatné. Hlavní je uspokojit mateřské pudy. Dítě ať klidně celé dny brečí, zažívá strach, úzkost, bezmoct, beznaděj, odstrkování...jestli jo, tak je evidentně něco špatně na jeho straně. A jestli se to děje, tak se na to radši nebudeme dívat. Přece se to musí vydržet.