Tak se sešel rok s rokem a v kalendáří byl datum 25.2. a u něj poznámka Okoř. Naštěstí jsem měla volno z druhé práce. Linda také nešla k tatínkovi. Hlásili slunečné počasí a tak bylo rozhodnuto. Vloni to bylo super, jdeme i letos.
Sice jsem od středy měla do pátku měla 16ti hodinový pracovní den ale přeci nejsem sralbotka. V pátek o přestávce jsem riskla nákup a rovnou ho dala do auta. Na šatně bylo vyjímečně horko a to by pochutiny nevydrželi.
Měla jsem strach jak ráno vstavu ale šlo to v pohodě, budík jsem měla na půl osmou ale už před sedmou jsem se probudila. A tak jsem připravila svačinky. Probudila robátka, udělala jim snídani. Oblíbený ovajíčkovaný chlebík, u toho byla jistota že se opravdu najedí. Lukýno snědl oba dva krajíčky, Linda nezklamala snědla jen jeden. Pak zkoumala jakou bundu si vezme. Zda mám doma lak na vlasy aby jí to netrčelo. Lukšovi se zpustily nudle a tak že vyjdeme dřív a stavíme se v Bille pro kapesníky. Naštěstí je hned před domem a zastávka hned vedle. Linda že si měla raději vzít tu druhou bundu. Juknu na hodinky. OK času je dost, dávám jí klíče ať se dojde tedy převléknout a že se sejdeme u busu.
Stihla to suprově, jenže sotva dosedneme do autobusu Lukýno přijde s tím že se mu chce kakat. Vzpoměla jsem si na nějakou větu z filmu: to máte zato že se nemodlíte. Ale naštěstí že to vydrží.
Počasí bylo dost podobné jako vloní. Sluníčko ale zima. Podle mě vloni byla zima větší,myslím že byl i mráz a byla jinovatka. Takže jako vloni busem 180 na Dejvickou, odtud 107 do Suchdola. Přišlo mi že bylo lidí víc jak vloni. Hlavně nesmíme u kapličky zapomenout zahnout, ať nezabloudíme jako vloni...dokola opakoval Lukýno. Takže Linda po něm hned vyjela ať furt nemele do kola.
Podle cesty lesem k Únětickému potoku bylo jasné že je tepleji. Vloni bylo bláto zmrzlé, letos to pěkně po blátě klouzalo a Lukýno měl během chvíle kalhoty špinavé až ke kolenům. Linda si libovala že je dobře že si nevzala svoje milované "najky" protože by si je zničila.
Lukáš si pak vzpoměl na to kakání takže křoví to jistilo. Linda byla vzteklá že takhle na tu Okoř nikdy nedojdeme a že jsme už určitě poslední.
Sluníčko super svítilo i když studený vítr byl chvílemi dost protivný. Ale sotva jsem byli chvíli v závětří tak bylo cítít jaké teplo je. Jen toho závětří bylo sakra málo.
A tak za poštuchování obou děti, neustáleho mlení Lukáše a Lindy která ho neustále popichovala jsem došli na Okoř. Na Okoři na náměstí ze zahrádky u hospody na nás halekal jakýsi opilec, asi fakt málo modlím....byl to ex s kamarádem na kole, u půllitru zrzavého moku. Márfiho zákony zase zapůsobily. Linda z toho byla dost vedle, často vzpomíná jak moc jen řval a pil a bála se toho co se stane kdyby ho "ve stínadlech" potkala.
V cíli jsme dostali pamětní list, děti bombon. Došli se podívat pod hrad, škoda že bylo všude zavřeno. Ale 24.3. tam mají být řemeslné trhy tak vyrazíme na Okoř znovu. Je to blízko, je to tam hezké a vůbec prostě se nám Okoř líbí. | 
