Deník zajímavosti
různé,alternativní styl života,etnika,moda...

Hunzové (články)

Lidi vždy zajímalo, jak zůstat dlouho mladým, zdravým a plným sil. Zdá se, že některé národy na to mají speciální recept. Proto se staly objektem zájmu vědců. Jedním z nich jsou Hunzové, národ žijící v zapomenutém Himálajském údolí. Hunzové nebývají nikdy nemocní, vypadají mladě i ve vysokém věku a před dovršením sta roků neumírají! Hunzové jsou opravdu jakoby věčně mladí. Lidé dosahující 140 roků nejsou mezi nimi žádnou výjimkou, tak jako ani ženy rodící po padesátce. Neví, co jsou nádory, problémy se srdcem či vysoký krevní tlak, jejich děti nepoznají spalničky, spálu, černý kašel a ani dokonce neslyšely o rýmě. Všechny rány (které utrží při práci či pádu), včetně hlubokých a nejkomplikova­nějších zlomenin, se jim bleskově zahojí. Do pozdního stáří si zachovávají mladistvý vzhled a šediví až po stovce. Je to zcela neuvěřitelné, ale je tomu tak. Jak je to možné?

Už samotný původ Hunzů obklopuje tajemství. Jedna z legend hovoří o tom, že jsou potomci řeckých vojáků, kteří dezertovali z armády Alexandra Velkého, unesli několik perských žen a ukryli se s nimi v těžko přístupném údolí obklopeném vrcholy Himálají. Zdomácněli tam a navzdory nepříznivým podmínkám začali pěstovat na horských úbočích různé plodiny a přepadávat čínské kupce putující po karavanové cestě. Přívrženci kosmického rodokmene Hunzů zase tvrdí, že v této oblasti mohlo kdysi dojít k havárii kosmické lodi. Členové její posádky zůstali v tomto údolí a vzali si za ženy pozemšťanky. Svědčí o tom i jejich vzhled. Hunzové jsou jediným národem v okolí, který má světlou pokožku. Jejich jazyk není příbuzný se žádným na světě, ani s řeckým. K tomu ještě přistupuje i neobyčejné zemědělství: terasovitá pole jsou vyrvána horským úbočím a obklopena kamennými zdmi. K tomu všemu se přidává vysoký věk Hunzů a jejich železné zdraví.

Rytmus přírody Hunzové žijí prakticky odděleni od civilizovaného světa. Nemají elektřinu, naftu ani svíčky. Vstávají za svítání (v létě v pět hodin ráno), jdou spát za soumraku, nejpozději v deset večer. Téměř celý den pracují na poli, starají se o zvířata. Mnozí se zabývají řemeslem, například tkají látky. Žijí v rytmu ročních období. Baví se, sportují, závodí v lukostřelbě, hrají míčové hry. Každý z nich, dokonce i malé děti, se oddává meditaci. Robert McCarrison, anglický lékař, který mezi nimi strávil sedm let, je přesvědčený, že největší vliv na kondici Hunzů má jídlo. Dokonce v tomto smyslu provedl několik experimentů. Dvě skupiny potkanů umístil do stejně komfortních podmínek, ale jednu z nich živil tím, co jedí Hunzové, a druhou jídly, která jsou typická pro Angličany. První skupina potkanů žila mnohem déle a vůbec nebyla nemocná. Potkani krmení „anglickou stravou“, jejíž součástí je i bílý chléb a margarin, slazený čaj, vařená zelenina, masové konzervy a slazené džemy, onemocněli na různé choroby. Navíc tak znervózněli, že se začali navzájem požírat.

Dietní jídelníček

Hunzové jedí výlučně to, co si vypěstují. Není toho mnoho, neboť jim chybí půda. Jejich jídelní lístek nám může připomínat půst. Děvčátka a chlapci do tří roků znají výlučně mateřské mléko. Potom dostávají okamžitě to, co dospělí. Základem jídelního lístku je především pšenice a proso, řidčeji ječmen a pohanka. Obilí mlátí pomocí zvířat, která chodí v kruhu po zrní rozloženém na zemi. Melou ručními, primitivními mlýnky. Mouka, kterou takto získají, má hodně celých zrn, otrub a často i klíčků. Mouku melou vždy čerstvou a pouze tolik, kolik právě potřebují. Ženy z ní pečou „čapati“, v Indii, ale i u nás známé ploché placičky různé velikosti. Stává se, že spolu se sušenými meruňkami je to po zimě jediné jídlo. Občas mouku na pečení míchají s rozemletým hrachem nebo fazolí. Mají i rýži. Hunzové jedí hodně zeleniny, především špenát, mrkev, okurky, salát, cibuli, řepu, brambory, zelí a mladé lístky různých rostlin. Všechny zmíněné zeleniny jedí nejčastěji syrové s vinným octem a olejem z meruňkových jader. V zemi Hunzů není palivo, dřeva je velmi málo. Když něco potřebují uvařit, vaří to na malém ohni, v malém množství vody a pod pokrývkou. Jídlo se podává „ve vlastní šťávě“, bez scezení. Zmíněným vařením totiž zelenina neztrácí svoje cenné vlastnosti. Třetím důležitým prvkem jejich jídelního lístku je ovoce, především syrové, v zimě i sušené. V údolí rostou obrovská jablka a hrušky, broskve, meruňky, višně, víno, moruše a ořechy. Hunzové ovoce suší a dělají z něho neslazené džemy. Bílkovin jedí málo -kozí sýr, kravský řidčeji, máslo, smetanu. Vejce je „superluxusem“, protože v celém údolí žije sotva několik desítek slepic a pár kohoutů. Zato tam pijí mnoho mléka, především kyselého, jí jogurty, ale požívají i silné hroznové víno. Vynikající je i „mléko ledovců“ -čistá voda z roztátých ledovců (dnes je známé, že takhle „aktivovaná“ voda má zvlášť dobré účinky na lidský organismus). Výzkumy ukázaly, že obsahuje mnoho minerálů. Maso se objevuje na stolech Hunzů pouze výjimečně. Zvířat chovají velmi málo (neměli by je čím krmit) a jsou příliš vzácná, aby je zabíjeli, když jím poskytují mléko. Velmi zřídka proto jedí maso dušené se zeleninou a rýží. Jako tuk používají Hunzové výlučně olej z meruňkových jader. Tento olej je i kosmetickým přípravkem a lékem. Možná je součásti tajemství mládí a zdraví Hunzů i skutečnost, že neznají cukr, mimo cukru z ovoce a medu. Tento národ jí proto, aby žil, a nežije proto, aby jedl. Díky tomu tam nelze potkat tlusté lidi, ale každý z nich se vyznačuje fyzickou silou a zdatností. Třeba se to napohled ani nezdá, ale ženy dbají o to, aby jejich jídla byla chutná. Možná bychom jídelníček Hunzů mohli vyzkoušet i my, vždyť dožít se sta a více roků ve zdraví a plné síle je dostatečným motivem.

Jídla Hunzů

Několik předpisů jídel Hunzů, které byly upravené na evropské poměry:

Polévka z prosa

Potřebujeme: 1 hrneček prosa, půl hrníčku mrkve nakrájené na kolečka, půl hrnečku celeru, 2 lžíce olivového oleje, lžíci soli, půl lžíce tymiánu, půl lžíce bazalky, lžíci nasekaných vlašských ořechů. Olej zahřejeme v hlubokém hrnci a proso mírně opražíme. Přidáme zeleninu, sůl, ořechy a ochutíme. Mícháme tři minuty. Potom dolijeme tolik vody, aby proso bylo namočené (3 cm nad něj). Vaříme na mírném ohni 15 minut. Potom odstavíme na teplé místo (například do peřiny), aby proso dostatečně změklo.

Čapati

Připravíme si: 2 hrnečky celozrnné pšeničné mouky, 3/4 hrnečku vody, půl lžíce soli, olivový olej. Všechny produkty vymícháme na těsto, které mírně posypeme moukou, dokud nebude hladké a elastické. Přikryjeme ho vlhkou utěrkou a necháme 30 minut stát. Potom odtrháváme kousky těsta, formujeme z nich třícentimetrové kuličky a vyválíme z nich slaboučké placky. Pečeme je z obou stran na pánvi jemně potřené olejem na mírném ohni. Hotové čapati můžeme polít hustou smetanou, natřít máslem nebo tatarskou omáčkou či měkkým sýrem. Placičky lze plnit vařeným špenátem, který zahustíme jogurtem.