Domnívala jsem se, že většina lidí chápe, že krása má mnoho tváří, že krása je relativní.
Slýchám z obou stran stížnosti na chování rodičů nebo mocenskou aroganci lékařů a dalších odborníků. Co může vést k tomu, aby se rodiče a profesionálové stali spojenci? Jaké potřeby mají rodiče a profesionálové?
Na rovinu píši, že jsem sama nikdy kuřákem nebyla, zkusila jsem to jen jednou v pubertálním věku, aby mi nic neušlo a u toho to končilo.
Sedící muži a stojící ženy. Každodenní obraz z vozů městské hromadné dopravy. Zvykli jsme si na něj. Zřejmě se stal novou normou společenského chování. Banalita? Neřekl bych!
Nemohu se smířit s představou, že mým dcerám bude za pár let hrozit sexuální obtěžování. Platnost speciálního zákona s tím zřejmě mnoho nenadělá. Je třeba vymyslet neotřelý způsob obrany!
Sedím jednou takhle v neděli odpoledne u psacího stolu a „tvořím“ ty své články. Den není vhodný na procházku, každou chvilku prší, fouká vítr a vůbec je dost nevlídno.
Mít děti je radost. To platí všude na světě. Přesto se mi zdá, že tam, kde momentálně s manželem žijeme, si té radosti matky mohou jaksi úplněji užít.
Lidé, kteří dělají něco nad rámec svých povinností, jsou pro nás nedocenitelní.
Za podceňováním seniorů nestojí ani tak často zmiňovaný rozvoj informačních technologií, v nichž se zdaleka tolik neorientují jako mladí.
Těhotenství |
Dítě |