Ostrov zeleně, vůní a útesů
Na Zakynthos (Zante) jsme přiletěli 28.5. 2010. Ubytovaní jsme byli tentokrát bez stravy, v nádherném komplexu studií Koukis s ohromným bazénem a na pláž se sešlo jen po schodech. Klidný, rodinný apartmán, vřele doporučuji. Vnitřek je zařízený prakticky, rozhodně nic pro náročné, ale nám stačilo. Stejně jsme byli věčně pryč. První den bylo krásně, užívali jsme si moře a překrásné písčité pláže mezi útesy, chráněné před větrem, kde zeleň sahá téměř až k moři. Druhý den se počasí bohužel zkazilo, nepršelo, ale na koupání nebylo. A tak jsme hned vyrazili na výlety. Měli jsme půjčené autíčko Hyundai i 10 za 80 Euro na 3 dny. Odpoledne jsme si prošli hlavní město Zakynthos, je krásné, úzké uličky s buganvilií porostlými domky, věž, krásné náměstí Sv.Marka a rozlehlé náměstí se sochou patrona ostrova a knihovnou, na jehož název si už nevzpomenu. Pak jsme ještě vyjeli na Bochali, vyhlídku na město s pevností a kostelem, kde jsme si dali „The best ice-cream on the island“ , byla fakt dobrá. Další den jsme vyrazili na pláž Kalamaki plnou škebliček s velikými skalami a balvany, pod které se dalo lézt z moře. Taky pláž Gerakas, kde jsou želvy jsme navštívili, ale želvu jsme tam nepotkali. Potkala jsem daleko horší věc, teda fakt mi z toho šel mráz po zádech. Při potápění na hloubce cca 4 metry a hledání želv se pode mnou najednou objevil kámen se dvěma vypoulenýma očima. Pak se najednou pohnul a já jsem zjistila, že je to rejnok! Trojúhelníkový tělo, úzký mečovitý ocas a plul horizontálně u dna. Brrr. Dál jsme vyrazili na nejjižnější část ostrova – Mys Keri. Vlaje tam největší řecká vlajka o délce asi 30 metrů. Z místní taverny je úplně úžasný výhled na útesy, jde o skály Mythos, které částečně i vyčnívají z moře. Potom jsme po západním pobřeží plném útesů a výhledů na moře a skály zamířili do Exo Hora, podívat se na nejstarší olivovník, bylo to teda kus strom. No, a nakonec jsme doputovali k nejfocenější části na ostrově – vraku ztroskotané pašerácké lodi Navagio. Vrak teda žádná krása není, ale ten záliv mezi útesy se žlutou písčitou plážičkou a tyrkysovým mořem je tedy něco jedinečného. Cestu zpět jsme se zastavili ve velice starobylé vesnici Loucha, kde skutečně „chcíp pes“ a vypadá to tam jako před několika desítkami let. Kamenné domy, borovice, tůje vinná réva, starobylý kostelík, větrný mlýn. Má to atmosféru. Cestou zpět jsme sjížděli z hor a pořád stavěli fotit ty krásné výhledy. Taky jsme navštívili kostelík s ikonou, jde o černou Madonnu a na ostrově jí všichni uctívají a dávají jí cenné dary. Další den jsme chtěli vidět Modré jeskyně, druhý největší trhák na ostrově. Cestou jsme se ještě zastavili v zapadlých vesničkách jako třeba Volimes, kde mají před domy vystavené ručně tkaný koberce, ubrusy, med, keramiku atd. a nakoupili tam suvenýry. Koupila jsem si krásně vyšívaný ubrus s motivem oliv, už ho mám na stole v obýváku:-). Modré jeskyně jsou u Mysu Skinari, kde je mimo jiné i maják a dva zachovalé větrné mlýny. Pak se jde dolů mezi útesy po strmých schodech až k lodi s proskleným dnem. Stojí 7 Euro na osobu a kapitán osmahlý Řek anglicky povídá a ukazuje korály a modré světlo a modrou vodu v jeskyních, do kterých se taky zaplouvá s lodičkou. Byly veliký vlny a loď se tak houpala, že jsem skoro měla strach, abychom z ní nevypadli. Ale bylo to dobrodrůžo. V taverně u majáku jsme si dali oběd a obdivovali výhled na vedlejší ostrov Kefalonii. Posledním cílem byla pláž Xingi, kde z jeskyně vyvěrá sirný pramen a voda v moři je cítit sírou. Je to prý zdravé na klouby. Je to krásná plážička s pískem a oblázky mezi skalisky a byly zrovna vlny jak hrom, tak jsem si zařádila. Další dny jsme trávili na pláži o hotelu, toulkami po okolních olivových hájích a útesech s bílými kostelíky, obden jsme chodili do taverny na moussaku, souvlaki a další specialitky a obden jsme klohnili všelijaký míchanice. Potápěla jsem se a fotila pod vodou, potkala jsem tam hvězdici, ježky a spoustu druhů ryb. Ale želva pořád nikde. Nakonec jsme se rozhodli, že za ní pojedeme lodí z Laganas. Půjčili jsme si ještě auto a v Laganas po prohlídce soukromého ostrůvku spojeného s pevninou lávkou jsme se nalodili na Yellow submarine, napůl ponorku s proskleným dnem a želvu jsme skutečně dohnali. Nejdřív seděla na dně, ale pak se asi po čvrt hodině musela na hladinu jít nadechnout. Krásně si plavala a vznášela se a pak jsme vylezli nahoru na loď a koukali jak vystrkuje roztomile hlavičku nad hladinu. Taky byly vidět hejna rybek a zahlídla jsem jednu hvězdici. Odpoledne jsme chtěli najít nějakou krásnou zastrčenou pláž na skalnatém západním pobřeží a to se nám celkem povedlo, i když tam bylo pár lidí, neměli jsme jí úplně pro sebe. Byla to nádherná modrá laguna Porto Roxo s vápencovými skalami okolo a několika jeskyněmi, do kterých jsme samozřejmě hned plavali a zkoumali korály. V jeskyních byla voda chladná, ale když jsem se potopila trochu hloub, byla kupodivu stejně teplá jako voda v zálivu. No, a to byl konec. Další den jsme odlétali a dovolená za Zakynthosu už mi teď připadá jen jako krásný sen. Tak zase někdy příště, překrásný Zante! |
