| Moje noční můry Když ještě byli děti v bříšku tak mým největším strachem bylo zda je zvládnu porodit - to u starší a prvorozené dcery. A zda se narodí zdravý - to u druhorozeného syna. A jak čas šel tak dceři je 13, synkovi 7. Pak loni v létě bylo rozhodnutí co je horší zlo - aby se dívali na chlapa alkoholika nebo aby byli s matkou sami. To druhé mi přišlo lepší. Našla jsem byt, sebrala odvahu, půjčila si nějaké "drobné" a pronajala bydlení. Našla druhou práci.
Když děti přišli s tím "maminko a stejně takhle ve třech je nám nejlépe" tak to mě ujistilo že jsem udělala dobře. A že pro jejich klid to bylo určitě dobré rozhodnutí.
Jenže ted jsem 3x týdně od rána do noci v práci. Ráno odejdu v půl sedmé a přijdu v noci po desáté. Jasně navařeno mají. Ale dohlédnout na úkoly musí synovi dcera. Také ohřát jídlo a zahnat ho do postele. A pak ještě čeká na mne zda jsem se v pořádku dostala domů.
A mě pak trápí noční můry zda dceři nekazím dětství. Zda děti nezanedbávám. Jenže jiná možnost prostě není.
Jasně že pak když mám volno tak se snažím jim to vynahradit. Jít s nimi na výlet nebo jen na procházku. Synátor je nejštastnější když může spát se mnou. Dcera když u nás může spát její kamarádka.
Jenže stejně noční můry zůstavají. | 
