Winky | •
|
(7.3.2011 12:11:33) konečně trochu rozumně napsaný článek, žádné "musíte", "nesmíte" nebo zaručené rady. Děkuji.
|
Etraska | •
|
(7.3.2011 16:06:03) Já bych řekla, že když je hejno ryb, tak každá věří, že je větší pravděpodobnost, že ten dravec seřere toho jejího souseda, než jí
|
|
mocall |
|
(7.3.2011 17:28:26) S názory souhlasím, ale trend dávat čím dál častěji jako hlavní články díla s délkou seminární práce mi přijde dost nešťastný. Dopoledne jsem se zájmem sledovala, jak délka článku odrazuje většinu čtenářek a nekomentuje se. No našly se vytrvalé čtenářky a přelouskaly to. Já tedy také, ale asi až na třetí pokus.
|
Winky | •
|
(7.3.2011 19:02:26) hm, to mě zas nebaví ty půlstránkové "štěky"
|
KoproFka |
|
(9.3.2011 18:29:34) tak tak... krátké články nemám ráda ani v novinách, ani nikde jinde... A tenhle je podle mne fakt dobrý, lituju, že jsem ho nečetla dřív. Náš Kubča je přesně prototyp toho dítětě, které je nejraději v mé blízkosti ( zajímavé je, že se to týká výhradně, pokud je někde v uzavřeném prostoru, tedy domu, bytu atp.,venku je naopak co nejdál ode mne, a to už od malička) Pokud si sám hraje, musí mít k tomu obecentstvo - tzn. musí na něj alešpoň někdo koukat. Ale fakt koukat, nestačí jen tak juknout. Pokud potřebuju něco udělat třeba v kuchyni, nebo do práce, skončí to zpravidla tak (pokud mu tedy nepovolím pohádku), že je tak na metr ode mne na podlaze a tak tak lelkuje, nebo si s něčím jen tak pohrává. Hraní jako takové to ale fakt není. My máme propojený obývák s kuchyní, přičemž obývák tvoří jeden velký obdélník, na který navazuje další menší - kuchyně. I přes to, že je to "za rohem" a že slyší že tam jsem a něco dělám stejně není na koberci v obýváků s hračkama, ale v kuchyni u mně a tam se různě plazí po okně, nebo povaluje po podlaze....a to je mu už 5,5 roku. Když jsem se ho na to ptala, říkal, že "tam"(v obýváku) není "žádej živej člověk a nikdo tam nemluví" a že on tam nechce být sám. Úlitba je, když alespoň hraje TV, je jedno co, nebo je puštěné rádio.... Má moc pěkný pokojíček se zvýšenou postelí a žebříkem, pod ní má domeček s lampičkou a malým, nedávno jsme spolu postavili fakt pěknou vláčkodráhu, která vede jak do "domečku, tak mimo, má tam odpočinkový gauč s ikeáckým listem a další malou lampičkou... ale vůbec si v něm sám nehraje. Nechce tam asi sám chodit hlavně, když je večer a tma, to samé WC, koupelna.... A to máme jen 3+1. Když je u nás návštěva a víc lidí po bytě, tak problém nemá. Vzniklo to někdy před třetím rokem, kdy měl tendence chodit z bytu na chodbu v domě, kde nejsou okna a je tam tma a manžel strašil, že je tam bubák - nějak si to asi vztáhl na tmu paušálně a ne a ne se toho zbavit. Co s tím dělat nevím, zkoušla jsem to po dobrém, po zlém a nic. Zatím to tedy nechávám být. Fakt je mi to líto - já byla naopak docela statečné dítko, sama klíďo do sklepa, do kompotárny, kamkoli. Jenže mě naštěstí moji v tomto směru osvícení rodiče nikdy nestrašili...
|
|
|
Binturongg |
|
(7.3.2011 20:27:16) mocall - no nevím, četla jsem mnoho dlouhých článků na hlavní stránce, dokonce jsem několik sama napsala - nijak krátkých - a nevšimla jsem si, že by pod každým z nich byla krátká diskuse. Nejde totiž ani tak o délku jako o téma.
Pokud napíšeš slabomyslný článek o 6 řádcích o psychologii ancistrusů nebo skvělý článek o dvou odstavcích pojednávající o rukavičkářství v předminulém století, je úplně fuk kvalita daného, jelikož jsou to témata nekontroverzní a pro většinu nudné.
Kupodivu také nikdo nekvituje s nadšením články vyloženě hezké a roztomilé, články maminek, které se perou s pěstounstvím, vdovstvím, ztrátou dítěte, manžela..., ale třeba jen s několika desetiletími v cizině, kdy si s sebou z místa na místo převážejí kus zahrádky, neoblíbené jsou i články o hrdinech-hrdinkách, články s poděkováním atp.
Zkus však napsat JAKKOLI dlouhý článek o amniocentéze, domácím porodu, interrupci, o jeslích, euthanazii, politice... a uvidíš. Je úplně buřt, na které straně jsi - umyjou Ti tu hlavu s nesmírným nadšením, stejně jako Tě s neméně velkým nadšením budou vychvalovat
|
mocall |
|
(8.3.2011 9:06:20) Binturong, díky za odpověď. To co píšete, dává smysl. Web rodina.cz sleduji asi dva roky. Někdy velmi volně, někdy intenzivněji. Teď mi přijde hlavní stránka nějak akademičtější. Ale asi máte pravdu. Jedná se o zařazení nekontroverzních témat, která tolik netáhnou.
|
|
|
Sísaa |
|
(8.3.2011 23:00:47) Mně délka přišla zcela přiměřená. Na seminárku by to bylo trochu krátké, tak nevím, kde se takový komentář vzal. Pěkně vystižený je postřeh o pocitu bezpečí, když maminka potřebuje něco velmi nutně dokončit.
|
|
|
renny2 |
|
(12.3.2011 22:03:13) Nejsem pravidelnou čtenářkou, ale tenhle článek byla dobrá volba. Mám dvě děti, každé jiné. To hlavní, s čím ale bojuji, když chci nechat 1,5-ročního synka užívat si volnosti a sama přitom udělat kousek práce, je fakt, že mu "chutná" příliš mnoho věcí. Nepořádek se uklidí, ale vysávání vlhčených ubrousků, okusování pastelek, fixů, voskovek - s opravdovou chutí, pojídání toaletního papíru a kapesníčků, olizování podrážek u bot... Přitom už nemá tendenci vše strkat do pusy, ale tyhle věci mu prostě "jedou".
|
|
|