| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Expert na spánek vašich dětí? Jedině vy!

 Celkem 59 názorů.
 Gajka + 2 


Číslo 3 - flexibilita 

(1.11.2010 9:12:12)
Toto mohu 100% potvrdit...mám zatím zkušenosti se 2 dětmi, co dítě to zcela jiné postupy a hlavně, co týden, tak změna postupů :) je to někdy legrační, někdy na nervy a někdy k zbláznění ~;) a taky podle mých zkušeností hraje i důležitou roli "vybavení" postýlky lůžkovinami. Mladší syn miluje např. ponořit se do polštáře, osahává si povlečení (máme 2 jerseyové, které miluje) a jak má jiné, je z toho nervózní, taky má rád, když je "těsno", takže u jedné strany postýlky má kojící polštář (možná si ho pomatuje z dob kojení a proto se mu na něm dobře spí :)), ale zase nesnáší spát v takovém tom spacím pytli, protože nemůže volně cestovat. Starší spal v pytli bez problémů, polštářky nechtěl, měl rád v ruce svého koníka, se kterým si pohazoval sem a tam ...jinak za sebe nemám ráda metodu nechat "vyřvat", připadá mi, že dítě má prostě strach zůstat samo a tím, že ho nechám "vyřvat" ho toho jeho strachu nezbavím. Neříkám, že jdu tišit, jakmile kvíkne, chvilku čekám u dveří, jak se to vyvine, někdy po 2-3 minutkách ulehne a už to pere, někdy tam jdu i 20x, což když ten starší čeká na čtení pohádky nic moc... ale zažila jsem u známých, že nechali prcka brečet i půl hodiny, což mi přišlo hrozně dlouhá doba pro toho prcka. Ale každý si musí najít svůj způsob sám.
 Ivča (2 holčičky) 
  • 

Re: Číslo 3 - flexibilita 

(1.11.2010 19:06:22)
Mně zachránila houpačka hacka.Obě mé dcery měly jako miminka problém s usínáním,dudlík odmítaly, nebyly schopné zabrat jakýmkoliv způsobem a pak se přetáhly a dokázaly řvát hodinu v kuse a nešlo je vůbec utišit.Jakmile jsme ale pořídili hacku,mladší dcera (v té době 4 týdenní) po uložení do hacky ztichla a po pár zahoupáních usnula.Zajímavé je,že od té jsme už ani nevěděli o prdících - kdoví jestli kdy vůbec nějaké byly, vše bych přisuzovala problémům s usínáním. Po pár měsících už hacku nepotřebujeme a usínáme při kojení a v posteli.Jestli je to výchovné či ne, je mi jedno, hlavně že to zabírá.
Vzkaz pro všechny zoufalé maminky: Držte se, brzy bude líp, až budou vašim dětem tři roky, budete se tomu už jen smát, žena vydrží ledacos, tak proč neobětovat "pár" nepohodlných měsíců pro vaše děťátko.
Nechat děťátko vyřvat, já nevím, asi by mi to za to nestálo, nebyla bych si jistá, jestli ho to nějak nepoznamená...a hlavně bych to nevydržela.
 zuzkahrn 


Re: Číslo 3 - flexibilita 

(1.11.2010 20:01:04)
U nás se nechat vyřvat moc neaplikovalo, s dětmi jsem si chodila lehnout a usnuli u kojení do 18- 21 měsíců , kluci spali s námi v posteli a pak v místnosti, ale holčička má dost lehký spánek a po odstavení začla spát celou noc. Když s námi spí ještě tatínek, tak se strašně budí, takže jsme ji odsunuli do pokojíku a tam spí spokojeně a nikdo ji neruší. Mám zapnutou chůvu a pokud kňourá, jdu si lehnout k ní.
 Insula 


není na to recept 

(1.11.2010 9:27:34)
Dcera spala od dvou měsíců celou noc. Navíc spala v podstatě pořád. Chodili jsme jí hlídat, jestli dýchá. Naší postel nikdy nevyžadovala.
Syn naopak. Nespal, nespal, řval. Nespal přes den ani v noci. Do půl roku to byl doslova horor. Přes den dvakrát 20 minut, v noci pět hodin, ostatní řev. Tedy pokud se nenosil. Od půl roka začal spát přes den postupně až 2,5 hodiny, to byl svátek. V noci nic moc pořád. Poprvé prospal celou noc ve 14-ti měsících. Takže pokud jsem se chtěla trochu vyspat, tak spal s námi. A musím říct, že to fungovalo (a to jsem nekojila). To spal mnohem klidněji a i déle. Neměla jsem žádný strach, že bych ho zalehla. A v kočáru spal jen dokud jel a ještě maximálně 45 minut až hodinu.
 Ikara 


Re: není na to recept 

(1.11.2010 10:55:31)
Univerzální určitě ne. Starší dcera spala od cca 5 měsíců v noci 12 hodin bez buzení, do té doby se budila 1-2x na kojení. Hlídal ji monitor, jinak bych se nevyspala, protože někdy spala tak tvrdě, že ji ani nebylo slyšet dýchat. Mladší syn se budil na kojení co 3 hodiny a často v noci plakal. Spát celou noc začal kolem 8 měsíců, ale dodnes k němu v noci občas vstávám, protože se neumí sám přikrýt a pláče zimou. Nikdy jsem tedy neměla děti u sebe v posteli, protože jsme se pak nevyspali nikdo, a s dcerou jsem od těch 5 měsíců ani nespala v jedné místnosti, protože jsme se navzájem rušily, ale nikdy jsem nenechávala děti vyřvat. To považuju za barbarství. Pokud plakaly, šla jsem tam, třeba i několikrát za noc, ale nikdy jsem je nenechala opravdu řvát. Samozřejmě tam neletím při každém zakňourání, ale vyloženě řvát je nenechávám.
 Margot+1 


Re: není na to recept 

(1.11.2010 12:49:34)
Přesně tak. Nikdy bych nepřistoupila na vyřvávání. Co vím z vyprávění, nařvala jsem se jako dítě dost a dost (a začalo to už v porodnici, kde děti týden řvaly v oddělené místnosti). Myslím si, že můj celoživotní boj s apatií a nedostatkem motivace k čemukoliv s tím má hodně co do činění... ~d~
 Insula 


Re: není na to recept 

(1.11.2010 13:01:46)
Já taky ne. Když mimčo pláče, tak něco potřebuje. Je to jediný způsob, jak to může dát najevo. Takže jsem si raději odrovnávala záda, než abych je nechala vyřvat. ~;)
 Horama 


Alchymie usínání a spánku 

(1.11.2010 12:15:07)
Usínání a spánek dětí považuju za skutečně alchymistické záležitosti. Naše malá mě tímhle způsobem pěkně vycvičila v tom, že snažit se něco za každou cenu zlomit, obvykle přinese víc stresu než užitku. Genezi jejího usínání dodnes nechápu.

Od narození byla malá zvyklá usínat tak, že jsem ji dala do postýlky, dala pusu na čelíčko, zazpívala krátkou písničku, dala dobrou noc a odešla. Kolem dvou měsíců začala v noci vynechávat jedno kojení, které jinak provozovala s téměř železnou pravidelností po třech hodinách, takže spala v kuse šest hodin. To vypadalo božsky. Přes den ale naspala tak tři hodinky, zbytek času jsem buď chovala a povídala si s ní, nebo řvala - klidné ležící bdělé dítě neznám (rekord řevu cca 5 hodin bez ohledu na chování, mluvení, nošení, odkládání apod.). V šesti měsících najednou nastal střih a dítě se budilo celou noc po třech hodinách. Kromě toho přestala malá být schopna sama usnout, usínala jen u mě v náručí - až pak bylo možné položit ji do postýlky, ale po každém nočním kojení jsme opět nejdřív uspali, pak odsunuli do postýlky. Kolem jedenáctého měsíce přestalo fungovat uspávání v náručí a nezabíralo ani cokoli jiného. Ať jsme začali uspávat v jakoukoli dobu, stejně dcera neusnula dříve jak v deset. Tak jsme ji prostě nechali s námi do deseti a pak teprve začali uspávat, fungovalo to. Až ve 14 měsících se dcera přestala v noci budit na kojení (po těch třech hodinách) a prakticky během dvou týdnů se kompletně sama odstavila. Do 17 měsíců jsme ale pořád uspávali kolem desáté, s obrovským řevem a stylem, který připomínal zápas řeckořímský. Pak nastal střih ze dne na den. Dcera usíná mezi sedmou a osmou tak, že "udělá papa" tatínkovi a hračkám, vlezeme si do naší postele, lehneme si vedle sebe a ona tak do patnácti minut usne. Nějakou dobu ji tam necháme samotnou a pak ji přesuneme do postýlky. Občas se probudí uprostřed noci (spíš kolem čtvrté) a nemůže už zabrat (podezírám zuby), v tom případě přeneseme k nám do postele a do rána spí s námi. Dokáže spát od osmi do sedmi a hodinku přes den. Pro nic z toho jsem fakticky nic neudělala a nemám nejmenší tušení, co zavinilo ty náhlé střihy v jejích zvycích. ~d~~d~~d~

Omlouvám se za mooooc dlouhý příspěvek, ale ještě dneska mám pocit, že se z toho potřebuju vypsat. Jestli mě podobná anabáze čeká s druhým dítětem, tak potěš pánbůh. ~n~
 Ecim 


Re: Alchymie usínání a spánku 

(1.11.2010 21:25:20)
Kdybych se tu rozepsala, určitě napíšu ještě delší příspěvek. ~t~ Mohu jen potvrdit Tvou domněnku, že se dvěma dětmi je to ještě zajímavější, zvlášť když je s nimi maminka večer sama. ~t~ A když se k tomu ještě přidají anabáze s denním spánkem, kdy jedno dítě přechází z jednoho spánku na žádný a druhé ze dvou spánků na jeden, tak je to občas velmi náročné na organizaci a na nervy. ~t~~t~
 Colombi 


vyřvání 

(1.11.2010 12:33:10)
Já teda přiznám, že my u syna ve 4 měsících zvolili vyřvávací metodu usínání s tím, že jsme za ním do ložnice pravidelně chodili. Nemyslím si, že trpěl nějakým strachem, spíš jen se mu nelíbila ta změna způsobu usínání. Ta ale byla nutná, protože od malinka byl díky silným kolikám utěšován na velikém míči, houpán, a postupně už to začalo být nesnesitelné jak fyzicky tak psychicky. Dodneška (26 m) večer usíná sám, stačí si před spaním chvilku pohrát, počíst, dát pusinku a odejít, usne sám. Z tohoto pohledu se nám to vyplatilo a nelitujeme toho.
 gf fgfhf 


Re: vyřvání 

(1.11.2010 12:50:37)
Taky jsem musela svoji 23 mecíční holčičku bechat vyřvávat (s tím že jsem stála u postýlky a snažila se na ni mluvit dávat dudlíka a pod.) a pomohlo to usíná sama ještě si trošku pobrečí ale už to není klasický řev. Usíná mi teda zásadně na bříšku.(je teda pod dohledem monitoru a chodím ji furt kontrolovat) Na zádech vůbec nemohla usnout furt ji rušily ruce, nohy (zavinování nefungovalo to řvala ještě víc že se nemůže hýbat) a hlavně je to baba zvědavá takže ji to takhle nutilo furt něco sledovat a proto nemohla zabrat. A hlavně se mi vpylatilo ji dívat spát za včasu ne až když si začne mnout oči a hodně brečet to pak to usínání trvalo daleko dýl. Takže jakmile začne pokňourávat tak ji zkusím dát ještě láhev, skontroluju plenu a když jíst nechce a je suchá tak jde na kutě. Jo co dítě to osbnost a platí na něj úplně něco jiného. Univerzální rada prostě neexistuje.
 Insula 


Re: vyřvání 

(1.11.2010 13:04:09)
Tak moje děti taky usínají sami. Absolutně žádný problém. A vyřvávat jsem je nenechávala. V tom to není. Dokonce usínají spolu a taky v pohodě.
 Kačka 


Re: vyřvání 

(6.11.2010 21:36:05)
Také jsem u svých holek praktikovala metodu vyřvání, nebyly to žádné pulhodinovky to bych asi nevydržela, ale také mohu potvrdit, že mě ted krásně usínají samy a neznám co je to mít dítě v posteli, kromě zoubkového období.:-)
 MarkétaP + 4 dcerky 


"Případy přidušení dítěte jsou poměrně časté. " 

(1.11.2010 13:03:03)
Ráda bych věděla, z jakých podkladů autorka vychází u téhle nehorázné věty. Co znamená "poměrně", jestli je někdo vztáhnul k celkovému počtu narozených dětí, případně případům, kdy dítě vypadá stejně, ale v tu chvíli bylo ve vlastní postýlce a pokud má jít o svědectví lékařů z pohotovosti, zda tito dostávají zpětnou vazbu po vyšetření situace, zda opravdu šlo u přidušení dítěte v rodičovské posteli během společného spaní, nebo o nějakou zcela odlišnou, jen podobně vypadající záležitost.

Na nepodložená strašící tvrzení "jedna paní povídala", která jsou publikována ve veřejných médiích, jsem velmi alergická.

 Theend 


Re: "Případy přidušení dítěte jsou poměrně časté. " 

(1.11.2010 13:13:16)
Jo, taky jsem si říkala, co tím paní přesně myslí. Já si tedy děti do postele pokud možno neberu, to už musí být krize. Potřebuji prostě postel sama pro sebe, jinak se moc nevyspím. A "vyřvat" jsem nechávala, ovšem až kolem 1 roku věku. Myslím, že v této době už dítě dobře ví, kde je a co se děje, akorát by radši větší servis ... jenže jsem holt bytost pohodlná až líná a už jsem toho měla akorát.
 Ikara 


Re: "Případy přidušení dítěte jsou poměrně časté. " 

(1.11.2010 13:24:32)
Jo, to mě taky zarazilo. Myslela jsem, že tohle se střízlivé, zdravé matce stát nemůže? Tak by mě teda zajímalo, jak na to autorka přišla. ~e~
 Margot+1 


Re: "Případy přidušení dítěte jsou poměrně časté. " 

(1.11.2010 13:41:23)
To o té střízlivé matce jsem četla taky, ale neměla jsem z mimina ve své posteli dobrý pocit - spala jsem špatně, bála se pohnout rukou, až mi vždycky bolestivě "zatuhlo" rameno. Přesto jsem jednou malou bouchla loktem do hlavy, jednou se to povedlo i manželovi. Takže jsem byla radši, když spala ve své postýlce, které jsem sundala bočnici a napasovala ke své posteli. A spí tam dosud (skoro 21 měsíců). ~t~
 Ikara 


Re: "Případy přidušení dítěte jsou poměrně časté. " 

(1.11.2010 14:01:01)
No právě, normální ženská s miminem v posteli přece nikdy neusne tak tvrdě, aby ho zalehla, ne? Já jsem taky spala jak na vodě a nakonec mimčo hodně rychle přistálo ve své postýlce, abychom se vůbec vyspali.
 Hilly. 


Nespí tvrdě 

(1.11.2010 15:37:02)
No právě, a jsme u jádra pudla...Matka, která si může sama sebou být jistá, že dítě nezalehne, prostě nespí tvrdě. Já dítě na dobu nejtvrdšího spánku se snažím dávat do postýlky..Dospáváme spolu v posteli.Ráno už taky většinou tolik tvrdě nespí, takže se dost budí a mně se nevyplatí ji dávat pořád do postýlky.
Ale stoprocentně jistá, že se nic nestane, být nemůžu..Tady jde už o to, abych si alespoň trochu odpočala, tak volím tuto variantu..Kdyby se dítě nebudilo a spalo v pohodě samo v posteli, tak si ho raději do postele neberu.
 Jana + 2 
  • 

Re: Spí trvdě 

(1.11.2010 22:31:21)
Hilly, já spím opravdu tvrdě, ale že bych zalehla miminko, to jsem se nebála. Dokonce ani manžel ne. Měla jsem trochu strach, abych ho spíš nepřikryla peřinou. Víc jsme zatopili a přikrývala jsem se jen tak po pás. Holka s náma spala v posteli od čtyř měsíců, když jsem jednou padla únavou při kojení. Zhruba ve dvou letech se odstěhovala do své postýlky do svého pokoje a i když čas od času zkusí spaní s námi, má radši svůj klid. Kluk s náma spí od narození až doteď (už mu byly tři). Usíná sám, někdy u nás někdy ve své postýlce. Většinou se ale stejně v noci vzbudí a chce k nám. Má rád (i přes den) když je co nejvíce členů rodiny pohromadě a vůbec je hodně kontaktní...
Co se týká kvality spánku, tak během prvních čtyř měsíců holky jsem byla chodící mrtvola, pamatuju si noční kojení a pak ten pokus o vrácení do postýlky, vzbuzení, chování, počítání do sta, pokus do postýlky, vzbuzení.... Vyřvat jsem taky zkoušela - vydržela jsem jednou 25 minut. Na víc fakt nemám.
S klukem jsem nevyspání nepoznala. Večer jsem si v pohodě dělala svojí práci, kolem jedenácté si šla lehnout, usnula jsem, ještě než se dokojil. V noci jenom zavrněl, ani jsem se pořádně nevzbudila, jen se natočila tím správným prsem. Tak možná první dva tři týdny jsem u toho byla vzhůru, dokud mě trochu bolely prsa. Pak jsem ale okamžitě po přisání zase usnula. Kupodivu ani nepotřeboval odříhnout a netrpěl kolikou. Občas jsem mívala trochu namožená záda, ale oproti nevyspání nesrovnatelně menší problém. Do třetice už snad ani nebudu potřebovat postýlku...
 *Niki* 


Re: Nespí tvrdě 

(2.11.2010 8:04:49)
Tak to já jsem si jistá vždy byla, že dítě nezalehnu, jsem zdravá, nekouřím, nepiju, unavená přiměřeně mateřství, normálních rozměrů, dítě též, nikdy by mě nenapadlo jej zalehnout. Vzhledem k tomu, že už se mi v posteli vystřídali 3 děti a nejmladší se dožilo už 2 a 1/4 a zalehnout by už skutečně ani nešlo, si to klidně dovoluji tvrdit :-)

Jinak mám taky zkušenost, že co dítě, to jiný usínací typ, jako jsme ostatně i my dospělí. Můj manžel usne kdykoliv jakkoliv, já mám ráda ticho a tmu, ideál být v posteli sama, poslední podmínku nemám splněnu už nepočítaně let, ale zvykla jsem si, na muže i na děti, nemůžu mít vše, že ~;)

Já ale se spánkem cavyky nedělám, proto asi problémy nemáme. Neočekávám od kojence prospanou noc ani že usíná sám, prsa mám nejen kvůli mléku, klidně do roka uspávám v náruči a i později u prsu. Děti spí dobře, v noci nebrečí ani nemají noční můry nikdy nikdo, já s nimi nebojuju - alespoň ne před spaním a kvůli spaní. Pokládám dobrý spánek za důležitý, proto bych nikdy nenechala dítě vyplakat ani jeho pláč neřídila, uspávám pohádkou a přítomností, nejmladší dceru i s prsem. V noci nevstávám, nevyhovuji rozmarům, v noci se nejí a nepije, nehraje, v klidu dítě usměrním zpět do postele a spánku, pokud se náhodiou vzbudí.
Pravda, moje dcerka je velmi asertivní a i když jsem noční kojení odbourala před 2 měsíci, stále se jednou budí a zkouší, občas je velmi "nairitovaná", ale v noci se nepije, zvlášť ve dvou letech, tečka :-)
 Iva 
  • 

Re: "Případy přidušení dítěte jsou poměrně časté. " 

(2.11.2010 13:45:23)
No, moje sestřenka je celkem normální ženská, a přesto se jí to stalo, udusilo se jí mimino spící s ní v posteli...

Já jsem taky normální ženská, nepiju, nefetuju, celkem vzdělaná jsem :-) ale spím velice, velice tvrdě bez ohledu na narození dětí. Prostě se mi spánek nezměnil, zůstal tak tvrdý jako před dětmi... Máme to v rodině, moje babička ještě v 85 letech pěkně chrupkala celou noc až do 8 do rána...

Takže děti do postele nee, a když mají hlad a pláčou, budí mě manžel, že mám vstát. Nebo se na to vykašle a jde udělat mlíko sám..

Takže tak - prosím nepaušalizovat o "normálních ženských"


 Kopřiva Dvoudomá 


Re: "Případy přidušení dítěte jsou poměrně časté. " 

(1.11.2010 13:33:56)
Jo to mě taky zaujalo, že "přidušení dítěte je poměrně časté". Považuju to za čirý blábol bez sebemenšího podkladu.
 withep 


Re: "Případy přidušení dítěte jsou poměrně časté. " 

(1.11.2010 14:04:05)
Ani já jsem o tomto údajně poměrně častém neštěstí nikdy neslyšela ~a~. Jsem si jistá, že pokud rodiče nepožili nějakých omamných látek a jsou zvyklí spát s miminem od jeho narození, opravdu nehrozí, že by ho zalehli.

Jinak pokud mohu srovnávat (protože děti se liší, i kdybychom k nim přistupovali na chlup stejně, což stejně nedokážeme), syn spal od malička v postýlce a špatně spal, nezlepšilo se to pořádně ani potom, co se nám po půl roce vloudil do postele. Dcera spala od malička s námi a spí dobře. Sice ji stále několikrát za noc kojím (byť je ve věku, že už by to ani nepotřebovala), ale nacucá se a usne, žádné uspávání. A probouzí se s úsměvem :-).
 krtecka 


Re: "Případy přidušení dítěte jsou poměrně časté. " 

(1.11.2010 14:39:14)
Od narození byla malá v noci s náma kvůli kojení, od půl roku se už sice budila na kojení v noci jen jednou, ale kdyby byla v postýlce taka asi 10x. Zkoušeli jsme stát u ní i hodinu, ale tento kontakt jí nestačil. Teď máme 13měsíců a spí výhradně s náma.Nikdy bychom ji nezalehli. Vždy nám to vyhovovalo mít ji pod kontrolou u sebe. Poslední dobou už vyžaduje víc místa, ale bez kontaktu už spát nechce a rozhodně sama neusne. Je to trochu bič na nás, ale snad to nebude vyžadovat věčně. Jsme s manželem oba velcí mazli tak to má asi po nás.~:-D
 karma 


Re: "Případy přidušení dítěte jsou poměrně časté. " 

(1.11.2010 15:41:11)
Moje děcko (3roky) spalo od mala s námi, jednou jsem ji jaksi přikryla hlavu peřinou (byla miminko), zavrněla a já se okamžitě vzbudila. Pasáž o zalehnutí mě rovněž zaujala...zní to fundovaně!!!
Nicméně přes spaní s náma spala extrémně málo do 2 let. jako miminko 2měsíce staré si dala 2X za den dvacet (doslova), pak šla spát v jednu v noci...celkem mám strach jít do druhého. Okolí mě teda přesvědčuje, že druhé spí víc, ale může se mýlit~:-D
 Patricie 
  • 

Re: "Případy přidušení dítěte jsou poměrně časté. " 

(1.11.2010 17:50:33)
Dcerka v pul roce jednou byla schoulena v perince, tak jsme se okamzite vzbudili. Pouto mezi nami bylo. P.
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: "Případy přidušení dítěte jsou poměrně časté. " 

(14.11.2010 1:10:01)
z vlastní zkušenosti můžu říct, že ač většinou mám "maminkovsky lehké" spaní, taky se mi stávalo, že jsem tak vytvrdla, že mě ani manžel nemohl vzbudit. Děti u nás plánovaně nespaly - spaly u nás proto, že jsem prostě u kojení zvadla.... a vzbudila se až na další kojení.
Stalo se mi ale, že jsem nechtíc do miminka ve spaní bouchla rukou, dokonce se nám zavrtalo skoro až k nohám pod peřinu..... nebylo mi z toho moc dobře po těle, ale při dalším kojení jsem - kdo by to řekl, zase usnula....

Je ale fakt, že naše nedonošeňátko bylo nejštastnější, když spinkalo přitulené k máme (od příchodu z porodnice).
 yogurtová a dva yogurtíci 


Re: "Případy přidušení dítěte jsou poměrně časté. " 

(1.11.2010 13:59:18)
Jedna PA za svoji praxi v porodnici(skoro 30 let),říkala,že zažila jen jednou,že mamina zalehla mímo,ale bylo to proto,že byla nadopovaná práškama.Nám se společné spinkání osvědčilo(malej měl sámošku~w~)
Pak jsem začala cítit,že se oba vzájemně rušíme,tak přešel do své,vedle naší a je tam spokojený.(alespoň tak vypadá)Je mi moc líto,když rodiče dají na cizí rady.Oni přece nejlépe vědí,co jejich mrňousek potřebuje.A mám pocit,že nechat uřvat dítě je na hraně.(dobře se mi to mluví,malej vždy usínal v poho)Když si představím sebe,že usínám z vyčerpáním od breku,tak neví jak by ten spánek byl kvalitní.~n~
 Stáňa a dva kluci 


Re: "Případy přidušení dítěte jsou poměrně časté. " 

(2.11.2010 9:10:36)
No taky se mi tato formulace vůbec nelíbí a jen přispívá k šíření zbytečného strachu. Naše západní civilizace vůbec zbytečně přeceňuje rozum(nic proti jeho používání nemám:), ale všeho s mírou) a málo využívá intuice a toho, co ví srdce. V dosti kulturách spí odjakživa děti s rodiči.

Nikdy jsem neměla strach, že kluky zalehnu. Oba s námi spali a nebyl jediný problém, ani ze strany manžela a ten má opravdu tvrdé spaní. Přišlo mi to úplně přirozené a jasné po překonání počátečních pochybností u prvního dítka. Starší pak spal v postýlce přiražené k naší posteli a vyhovovalo mu to. Dítě potřebuje blízkost nikoli vlastní pokojíček od kojeneckého věku.
 kreditka 


Re: "Případy přidušení dítěte jsou poměrně časté. " 

(2.11.2010 13:08:42)
Tcýně vyprávěla, že jedno dítě ze vsi se před lety takto udusilo, paní přitom opiklá ani nic takového nebyla - nevím nebyla jsem u toho otázka jestli se to tak stalo nebo nestalo, ale o tom tu psát nechci.

Malá s náma spala v púosteli od 2 měsíců, v postýlce byla neklidná a nespokojená tak spala s námi oběma, je fakt že když se manžel vrátil s "opicí" tak šel raději spát na gauč ~t~ Malé to prospělo z nespokojeného dítka byklo rázem spokojené, kteér se budilo jen na kojení a mě to vyhovovalo, protože jsem kvůli kojení nemusela nikam vstávat. Když bylo malé rok a půl, dostala vlastní velkou postel a první noc už spala jako špalek ve své posteli a spí tak pokaždý, jen když má divoké sny tak si chodí lehat k nám ~6~
 kili 
  • 

Re: "Případy přidušení dítěte jsou poměrně časté. " 

(2.11.2010 17:49:44)
každopádně se za jedno z účinných preventivních opatření proti náhlému úmrtí kojence má, aby dítě bylo ve vlastní postýlce (v místnosti s rodiči)
 kili 
  • 

Re: "Případy přidušení dítěte jsou poměrně časté. " 

(2.11.2010 18:17:29)
Pokud někoho zajímá prevence SIDS, pak její jednotlivé prvky najde na

http://aappolicy.aappublications.org/cgi/content/full/pediatrics;116/5/1245
 maja 
  • 

Re: "Případy přidušení dítěte jsou poměrně časté. " 

(3.11.2010 13:12:37)
kili, bohužel znám rodinu, které děcko na syds ve 4 měsících zemřelo a bylo to dítě které bylo samo v postýlce...takže tak jednoduché to zase taky není :(
 kili 
  • 

Re: "Případy přidušení dítěte jsou poměrně časté. " 

(3.11.2010 16:57:05)
nic není jednoduché a také nic není všelék. Přesto je prokazatelné, že umístění ve vlastní postýýlce v poloze na zádehc a další preventivní přístupy výrazně snižují risiko SIDS. Skutečnost, že k SIDS došlo v samostatné postylce, není žádným důkazem, že sanostatné uložení není preventiví - přeci byste neřekla, že přecházet na červenou se může, protože kdosi šel na zelenou a srazilo ho auto.
 kili 
  • 

Re: "Případy přidušení dítěte jsou poměrně časté. " 

(2.11.2010 18:14:44)

pokud Vás to - jak píšete - zajímá,
můžete nastudovat např. zde :

- Scheers NJ, Rutherford GW, Kemp JS. Where should infants sleep? A comparison of risk for suffocation of infants sleeping in cribs, adult beds, and other sleeping locations. Pediatrics. 2003;112 :883 –889[Abstract/Free Full Text]

- Mosko S, Richard C, McKenna J. Infant arousals during mother-infant bed sharing: implications for infant sleep and sudden infant death syndrome research. Pediatrics. 1997;100 :841 –849[Abstract/Free Full Text]

- McKenna JJ, Mosko SS, Richard CA. Bedsharing promotes breastfeeding. Pediatrics. 1997;100 :214 –219[Abstract/Free Full Text]

- Unger B, Kemp JS, Wi lkins D, et al. Racial disparity and modifiable risk factors among infants dying suddenly and unexpectedly. Pediatrics. 2003;111 (2). Available at: www.pediatrics.org/cgi/content/full/111/2/e127

- Kemp JS, Unger B, Wilkins D, et al. Unsafe sleep practices and an analysis of bedsharing among infants dying suddenly and unexpectedly: results of a four year, population-based, death-scene investigation study of sudden infant death syndrome and related deaths. Pediatrics. 2000;106 (3) . Available at: www.pediatrics.org/cgi/content/full/106/3/e41

- Drago DA, Dannenberg AL. Infant mechanical suffocation deaths in the United States, 1980–1997. Pediatrics. 1999;103 (5). Available at: www.pediatrics.org/cgi/content/full/103/5/e59

- McGarvey C, McDonnell M, Chong A, O"Regan M, Matthews T. Factors relating to the infant"s last sleep environment in sudden infant death syndrome in the Republic of Ireland. Arch Dis Child. 2003;88 :1058 –1064[Abstract/Free Full Text]

- Blair PS, Fleming PJ, Smith IJ, et al. Babies sleeping with parents; case-control study of factors influencing the risk of the sudden infant death syndrome. BMJ. 1999;319 :1457 –1461[Abstract/Free Full Text]

- Carpenter RG, Irgens LM, Blair PS, et al. Sudden unexplained infant death in 20 regions in Europe: case control study. Lancet. 2004;363 :185 –191[CrossRef][Web of Science][Medline]

- Mitchell EA, Thompson JMD. Co-sleeping increases the risk of SIDS, but sleeping in the parents bedroom lowers it. In: Rognum TO, ed. Sudden Infant Death Syndrome: New Trends in the Nineties. Oslo, Norway: Scandinavian University Press; 1995:266 –269
Klonoff-Cohen HS, Edelstein SL. Bed sharing and the sudden infant death syndrome. BMJ. 1995;311 :1269 –1272[Abstract/Free Full Text]

- Luke JL. Sleeping arrangements of sudden infant death syndrome victims in the District of Columbia: a preliminary report. J Forensic Sci. 1978;23 :379 –383[Web of Science][Medline]

- Matthews T, McDonnell M, McGarvey C, Loftus G, O"Regan M. A multivariate "time based" analysis of SIDS risk factors. Arch Dis Child. 2004;89 :267 –271[Abstract/Free Full Text]

- Scragg R, Mitchell EA, Taylor BJ, et al. Bed sharing, smoking, and alcohol in the sudden infant death syndrome. New Zealand Cot Death Study Group. BMJ. 1993;307 :1312 –1318[Abstract/Free Full Text]

- Tappin DM, Ecob R, Brooke H. Bedsharing, roomsharing and sudden infant death syndrome in Scotland. A case-control study. J Pediatr. 2005;147 :32 –37[CrossRef][Web of Science][Medline]
 Tvett 


Usínání. 

(1.11.2010 13:53:31)
Náš Matýsek usínal a spal ve své postýlce cca do půl roku,pak mu začly růst zoubky a v noci hodně plakal,měl horečky a jediný co ho utišilo byla moje náruč,po týdnu nočního nošení(chtěl pouze mě) jsem to vzdala a dala si ho do postele,když zaplakal pohladila jsem ho a on se uklidnil,dnes mu je 19 měsíců a spí stále s náma,usiná v naši posteli a pak ho přesunu do potýlky,kolem druhý,třetí si dá mlíčko a jde k nám,u sebe už neusne.
Metoda vyřvání mi přijde brutální,zkoušela jsem jí několikrát,jenže na to prostě nemám,brečela jsem v obýváku a hodinu poslouchala jak se mi v ložnici dusí řevem dítě~l~Rady kamarádek musíš to vydržet nepomohly.
Manželovi se to nelíbilo vůbec.
Spí s náma,tak se z toho nezbláznim,mě ani manželovi to nevadí,vyspíme se všichni a spokojení jsme taky.
Našim cílem je aby Máťa chodil spát rád a s úsměvem,né s pláčem,troufám si říct,že bych ho opravdu nezalehla.
 Vilma 
  • 

Re: Usínání. 

(1.11.2010 16:49:42)
U nás to bylo úplně stejné. Malého odstavuji z naší postele až teď, v jeho 3 letech. Když mi v postýlce pláčem zvracel a dusil se, tak jsem "nechat vyřvat" hodně brzy vzdala. U druhého si vše udělám dle svého. Kamarádka se vychloubala, jak její holčička od malička spí sama. A jak to udělala? Nechávali jí omotanou na těle na několika místech (v podstatě svázanou) až do roku každý večer vyřvat. Teď je na to pyšná, jak si sama zajde do postýlky a zaleze a už nevyleze. Já bych to neudělala .
 yogurtová a dva yogurtíci 


Re: Usínání. 

(1.11.2010 17:55:11)
Chudinka malá~p~
 Tvett 


Re: Usínání. 

(1.11.2010 18:01:18)
To je děsný,to bych neudělala.
 leni 
  • 

Re: Usínání. 

(1.11.2010 18:01:53)
Ja bych tu matku taky omotala lanem pred spanim cely rok, aby vedela, jak jeji holcicka dost trpela. Bylo to opravdu tyrani.
 Patricie 
  • 

Re: Usínání. 

(1.11.2010 17:48:59)
Nezalehnete. Nemusite se bat. Na obe deti jsme nezalehli, mezi nami bylo pouto, tak jsem jim ublizit nemohla:-). Spise umiraji deti samy v postylce. V Jizni Americe a v Asii, kde je spolecne spani, prakticky neexistuje syndrom nahleho umrti. Moje dcera se vzdala ve trech letech a muj syn ve dvou letech. Zadne problemy nebyly. P.
 Patricie 
  • 

Re: Usínání. 

(1.11.2010 17:54:18)
Vas manzel je moc hodny. Nekteri chlapi jsou nelitostni.
Muj manzel byl taky rad, ze deti s nami spali. On take spal s rodici a vyrostl z neho velmi charakterni clovek a ja byla dost nevyrovnana (spala jsem sama samozrejme a vyrustala jsem v jeslich). Po narozeni deti jsem se velmi zklidnila a spat s detmi byl pro me balzam na dusi! Jsem mnohem klidnejsi.
 Tvett 


Re: Usínání. 

(1.11.2010 18:00:37)
To on je až moc někdy,dokonce někdy škemrá,abych ho do postýlky nedávala vůbec.~p~
Myslim,že se dočkám,až se na to bude cítít,tak bude spát sám.
 Gordita 


Re: Usínání. 

(1.11.2010 21:44:43)
Ahoj Tvetty! :) Náš malý taky spal s námi, do 14 měsíců kdy jsem přestala kojit a pak ze dne na den začal spát v postýlce v naší ložnici skoro celou noc. Pak od svých 18 do 19 měsíců spal zase s námi, protože jsme měsíc čekali na nábytek v novém domě, jakmile postýlka dorazila, dali jsme ji do jeho pokoje a začal spát tam. S usínáním problém není, dáme ho do postýlky, když na něm vidíme, že je unavený a on po chvíli usne, řvát bych ho v žádném případě nenechala, to ho okamžitě beru zpátky do obýváku a prostě je s námi, dokud neusne bez řvaní, kdyžtak ho místo do postýlky dáme k nám a to spí krásně. Když ho trápily zoubky, do postýlky nechtěl, spal několik dní s námi.

Metoda vyřvávání (Estivil a podobní `experti`) je fakt dobrý způsob, jak dítě ztraumatizovat na celý život. Myslím, že moje celoživotní nechuť k momentu zhasnutí a usínání a vůbec zdlouhavé usínání všeobecně je následkem. Současný trend je spaní v posteli s rodičema podporovat, hlavně při kojení je to výborný, protože se u toho matka může vyspat - já bych tedy opravdový vstávání z postele každý dvě tři hodiny nedala, to je masakr. Manželovi to nevadí, naopak. Zalehnutí se stane snad jenom v případech, které se uvádějí v literatuře: nadměrná obezita rodičů a vliv alkoholu nebo prášků. Ještě se to nedoporučuje v případě kouření (jednoho z) rodičů, asi aby dítě nedýchalo nikotinové výpary z plic nebo co.
 Patricie 
  • 

Re: Usínání. 

(2.11.2010 0:00:22)
U nas to bylo podobne. Deti s nami spaly do ty doby, kdy jsem prestala kojit.
Dcerka ve trech letech a syn ve dvou letech. P
 Tvett 


Re: Usínání. 

(2.11.2010 8:02:51)
Ahoj,souhlasím s tebou.
Máťu taky nenutím do spaní,jde až když je ospalý,po obědě spí 4 hodiny tak po něm nemůžu chtít,aby šel spát v sedm.
 Daniela+Daneček 


Re: Usínání. 

(2.11.2010 1:41:42)
Snažila jsem se za dva roky Danečkova života asi třikrát o to, aby usnul po takzvaném vyřvání. Něco hrozného!!! Druhý den nemohl "mluvit", jak sípal. Kamarádka řekla, že její kluci spinkají sami ve svém pokoji už od dvou let, není přeci jejich otrokem apod. Syn měl od malinka koliky, klidně 21 dní nekakal, usínal jedině "na nás" - my to nazvali metoda "bříško na bříško", pohupování, neustálé utěšování, prso co deset minut atd. - Kdo tímhle neprojde, těžko může soudit; to se mu potom vykládá o tom, jak bychom neměli své dítě rozmazlit, jak ho nechat vyřvat apod. Když jsme byli oba s manželem tak unavení, že jsme díky probdělé noci druhý den ani neviděli, společné spaní bylo nasnadě. Ono vlastně přišlo samo - já při kojení automaticky usnula, nemusela jsem syna devětkrát vyndavat za noc plačícího z jeho postýlky, dodnes spinká s námi. Ještě jako "nematka" jsem pronášela nejrůznější moudra o tom, jak "tohle já teda dělat nebudu, s námi v posteli spát nebude, sladkosti dostávat také nebude atd." Ale ona realita vyléčí mnohé...
 Tvett 


Re: Usínání. 

(2.11.2010 8:06:15)
Matýsek taky spal mě na bříchu,když měl koliku.
Nevim,ale jednou jsem si pořídila dítě,tak dělám všechno proto,aby bylo spokojené,že budu muset něco obětovat,to mi je jasný.
přesto mám kamarádku,která v sedm hodí malou do postýlky a řvi si tam jak chceš,já se chci v klidu najíst!Tohle je pro mě nepřipustný.
 Tatramelka+3 


Každé mé dítko má jiné potřeby... 

(1.11.2010 21:12:34)
Má dvě malé děti. Staršímu bylo od malinka jedno kde, s kým, kdy a jak bude spát. Vyspí se všude, na každé návštěvě, v autě, v autobuse, ve vlaku, u televize, mezi bavícíma se lidma. Od miminka je takový a ke svým spánkum nás nepotřebuje, to spíš já a i manžel potřebujeme mu přečíst pohádku, pomazlit se, děláme to tak denně a jen zcela výjimečně, když se tak nestane tak si prostě dáme pusinku, pohladíme a popřejeme dobrou noc a spí, nevylejzá, nevolá. Před spánekem vždy dodržujeme naše zvyklosti. A podotýkám, že to bylo divoké těhotnství plné stresu z toho, či ho donosím, moje máma mě trýznila telefonáty do nemocnice o tom jaká jsem nevděčná dcera, že si rodím daleko od rodiny atd.. Druhé dítko usíná za podobných rituálu, těhotenství až na blindění do 7 měsíce, pohodové a mazlíček nebude usínat sám ani za nic, v postýlce ležel poprvé po usnutí dneska, ale od sedmi jsem byla v ložnici asi 10x. Ted´ jsem ho jen přendala do naší postele a spinká jako dudek. Jsou jako když si z oka vypadli a přitom už ted´ vidím, jak jsou každý jiný. Starší když chce, tak příjde k nám do postle, ale spíš tak ráno se k nám pošmajchlovat, někdy i chce spát s námi a my ho necháme, ale to je zcela vyjimečné. Myslím, že rodiče si musí najít svou cestu a myselet na obě strany na sebe neb i dobře odpočinutý rodič je klíč ke št´astnému dítku. Já osobně se teda lépe vyspím bez dítěte v posteli, ale s tím malým se vyspím lépe na jednom lužku než za noc 20x vstávat k postýlce a to jí mám vedle manželský postele... .
 albert1 


Re: Každé mé dítko má jiné potřeby... 

(2.11.2010 7:32:22)
" ... Nemale procento deti pred spankem odbourava napeti a tisen kratkym, nekolikaminutovym placem, a to opet i presto, ze se mu snazime vytvorit k usinani klidne, tiche prostredi, plne pohody. Takove dite muze zvedani z postylky a konejseni naopak drazdit, protoze mu brani usnout, a tak - jakmile se znovu polozi - opet place. Necha-li se lezet, za par minut se uklidni samo ... " Cekame detatko, Martin Gregora, Milos Veleminsky ml., Grada 2007


Tak tohle presne sedi na moji dceru, cim vetsi snahu bych s manzelem vyvinula, tim komplikovanejsi by bylo jeji usinani, jakekoliv noseni, houpani, zpivani, konejseni, drzeni rucicky a pod. by ji jen rusilo od zabrani, spis bych ji pretahla, dokonce i spolecne spani v jejim pokojicku nebylo idealni, klidneji spala po mem odsunu v 10M, nez usnula natvrdo, nechavala jsem velmi slabe svitit lampicku, plac u ni trval max. 3-5min, rano se budila s usmevem.

Kez by i nase druhe ditko bylo takove!
 Míša Matějková.Gabča 2 roky 


Uspávání 

(1.11.2010 21:30:26)
Naše Gábinka spinká s náma v postely od prvního dne když jsme přišli domu.Těď ji jsou 2 roky a má postel vedle nás a když je jí smutno tak si přeleze k nám.Je na ni poznat že je spokojená a bez problému jde spinkat.Nebojí se tmy a ví,že když se vzbudí a potřebuje pomazlit tak přijdeme a nebo jsme u ní.Také jsme dostávali rady tipu nechte jí vyřvat,ale po pár minutách se nám akorát pozvracela a byla tak vynervovaná že bylo po spaní.můj nazor na tohle téma je že děti nikdy nebrečí jen tak,ale proto že jim něco je nebo že něco potřebují,ale hlavně potřebují mít jistotu ve svoje blízké.A né je strčit do postýlky,zavřít dveře a čekát až bude klid.Žijeme ve 21.století.
 Tatramelka+3 


Re: Uspávání 

(2.11.2010 11:51:23)
~R^
 Maťa. 


Re: Uspávání 

(8.11.2010 11:17:09)
"A né je strčit do postýlky,zavřít dveře a čekát až bude klid."

Typické. Aj hlavný článok je totálne zavádzajúci. "nechat vyřvat"

Povedzte mi, ktorá?! matka nechá svoje malé dítko "vyřvat"?

Aj tie, čo ho učia na postýlku, tak k dítku behajú, uklidňujú - to nie je o "vyřvání".

Ale slépky matky zase nafukujú a prekrucujú že?!

/p.s. starší spal v postýlce ochotne, mladší v prvom roku na striedačku u nás a v postýlce - kojila som oboch rok/ Proste len neznášam prekrucovanie a to sa na tomto servri deje až príliš často na moj vkus..
 kreditka 


Spaní určuje dítě ne já 

(2.11.2010 12:54:38)
Když nebude dítě chtít spát tak ho nedonutím - můžete koně přivést k vodě, ale nikdo vám nezaručí že se napije....Je to jako bych tvrdila, že expertrem na můj spánek je manžel ~t~
 Veveruše 


Proč s rodiči v posteli jen do jednoho roku?-) 

(2.11.2010 19:40:07)
My zatím spíme v jedné posteli stále všichni, a to už je dětem 5 a 2 roky. Pravda je, že zejména u staršího v tom hrají roli trochu bytové podmínky, jediná postel, která je volná, je miminčí postýlka 120x60 cm, do níž se starší nevejde a malého přece nevyženu, když s námi spí velký synek~;) Naopak jako miminka jsem je k nám do postele dávala až ráno (ovšem starší usínal u prsu a do jeho postýlky jsem ho dávala spícího; malý ale u mlíčka neusínal a vyžadoval nošení a pohupování, posléze šimrání a hlazení), protože jsem se zalehnutí trochu bála - u staršího jsem byla nezkušená matka a s mladším bych se bývala už nebála, kdyby s námi nespal starší, který se v noci kutálí. Ale fakt je, že malý má radši soukromí, nemá rád, když se na něj někdo mačká, zatímco starší je tuleň. Myslím, že mrňous si asi na vlastní postel bude zvykat líp. Spát s námi začali cca od 10 měsíců, kdy už mi nepřipadali tak křehcí a uměli se už slušně sami po posteli pohybovat. Teď se obvykle kutálejí synchronizovaně. Usínají se mnou nebo s manželem, načež postel na té jediné straně, kde hrozí spadnutí, zabezpečíme valem z dek a polštářů, kterou tam necháme, než si jdeme lehnout my. Přistavujeme, skoro se netěším, až budou spát sami v pokojíčku. Co budeme sami v té velké posteli s manželem dělat~n~ (i když nějaká zábava, obzvlášť ta, kterou už 5 let provozujeme všude jinde než v posteli~f~, se asi najde~;).
A fakt je, že kluci nikdy neměli se spaním problémy, když nepočítám období cca do 6 měsíců, kdy oba večer špatně usínali a pořvávali. Ale jakmile konečně zabrali (což bývalo kolem 22 - 22:30 hod), byl klid až do rána. Celou noc tedy dlouho nespali, i teď se poměrně často budí na pití (asi každý druhý den; ale za noc se takhle vzbudí obvykle maximálně jednou), ale intervaly na kojení nemívali nikdy kratší než 2 hod, obvykle spíš 3-4 hod. Nejhorší pro mě bylo zvyknout si, že mladší je ranní ptáče, takže zatímco starší by chrupkal klidně do 8 i déle, mladší býval schopný vzbudit se mezi 5-6 ráno a chtít si hrát. Ale už se to docela odnaučil (resp. zatím to pořád ještě řešíme ranním kojením - vzbudí se sice kolem 6, ale přisaje se a je ještě aspoň hodinu klid~;).
 Helinečka 


Pohodové spaní s dítětem v posteli s "oddělovačem" 

(7.11.2010 20:29:50)
Se starší dcerkou jsem spala prvních 9 měsíců v jedné posteli, protože prostě v postýlce neusnula (a to chodila na noc spát kolem 3-4 hodiny ráno) a spala jsem na kousíčku postele a pořád jsem couvala, zatímco už jako novorozená se ke mně dcerka celou noc přisunovala. Spala jsem jako na trní.

Na mladší dcerku jsem vymyslela "oddělovač" - ušila jsem ze starého povlečení vyvařovatelný povlak na dvojici srolovaných karimatek pod sebou (2 kusy na vystřídání kvůli praní). Vznikl tak hygienicky obalený lehoučký pevný válec o délce cca 180 cm, který jsem na dobu spaní položila mezi sebe a miminko. Mohla jsem ji kdykoli pohladit, slyšela mě dýchat, žádná bariéra na noční kojení, ale měly jsme každá vymezený svůj prostor ve dvojposteli.

Karimatka je dost pevná, nosánek se do ní miminku nezaboří (narozdíl od polštáře). A zalehnutí jsem se osobně nebála, když jsem neměla miminko přilepené přímo na sobě, vzbudilo mě každé šustnutí. Ale to si musí každá maminka rozmyslet podle tvrdosti svého spánku.
 Peggy z údolí 


Cesty mezi postýlkou a postelí rodičů 

(8.11.2010 10:01:58)
Ahoj. Vím, že názory jsou různé, ale hlavně ta naše miminka jsou každé jiné. My jsme si na mimčo počkali do pokročilého věku, a já oč jsem starší, tak se o toho drobečka asi víc bojím. Takže máme monitor dechu, postýlku a... Kdybyste někdo potřeboval, mohu věnovat. Ale vážně. V těhotenství jsem vykřikovala, jak mimčo bude ve své postýlce. I z porodnice jsem šla s tímto přesvědčením. Netrvalo ani jednu probrečenou noc. Druhý den už jsem tušila, že i ty další budou trochu jiné než v mych představách. Malého bolelo bříško, kojení se nedařilo a já se každou noc snažila neusnout únavou dříve než on, abych ho mohla dát zpátky do postýlky. Často asistoval i manžel, posunky jsme se domlouvali, zda už mimčo spinká dost tvrdě, aby zvládlo akci přesun. Hádejte výsledek. Když už se náhodou nevzbudil hned, brečel Pavlíček do pár minut. Až jsme to vzdali a najednou prostě spal s námi v posteli celou noc. Dlužno dodat, že nám ten slavný monitor dechu parkrát spustil poplach, doufáme, že planý, a nepřeji nikomu takovéhle šoky. Takže se hlavou stále honí co kdyby... Až mi pak naštěstí několik moudrých žen řeklo:" Přestaň blbnout. Dříve bys mrně také nedala daleko od sebe, protože by mu byla zima a něco by Ti ho mohlo sežrat." Tak jsem si sama pro sebe řekla, že snad matka příroda není žádný blbec. Malý spí s námi, pro jistotu tedy u mě, manžel má opravdu tvrdé spaní. Věřím, že kdybych ho kvůli problémům s kojením nemusela budit, prospí klidně celou noc. Dříve bez dudlíku ve formě máminýho prsa prostě neusnul a před půlnocí to nemělo ani smysl zkoušet. Dnes mu jsou tři měsíce a včera usnul po nakojení v deset večer, přenesli jsme ho do naší postele a pak si přišli lehnout k němu. Začínám věřit jemu i sobě, že to přirozeně zvládnem. Časem se snad přestěhuje do své postýlky. Asi to chce děvčata, vážně nebláznit. Dát na svou intuici, vždyť jsou ty mimča naše. Pokud mamka potřebuje pro svůj klid monitor dechu, ať si ho koupí, pokud potřebuje mít miminko u sebe mámu, přece mu ji nebudeme brát. Přeji všem klidné noci bez pláče a radostné dny.
 ia a 10letý kluk 


Dvě dobré knihy k tématu 

(8.11.2010 17:13:55)
Mé dítě je už teď velké, ale dám zde dobrou radu ostatním: Kdybych v době, kdy mé nespavé dítě bylo ještě malé, měla k dispozici knihu Každé dítě může dobře spát, ušetřila bych si stovky hodin spánku - jsou tam jednoznačné a jednoduché postupy, jak dítěti zorganizovat spací časy, aby prostě opravdu spalo. A teď vyšla i další záchrana pro rodiče dvojčat - Jak naučit dvojčata spát.



Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.