MarkétaP + 4 dcerky |
|
(1.11.2010 13:03:03) Ráda bych věděla, z jakých podkladů autorka vychází u téhle nehorázné věty. Co znamená "poměrně", jestli je někdo vztáhnul k celkovému počtu narozených dětí, případně případům, kdy dítě vypadá stejně, ale v tu chvíli bylo ve vlastní postýlce a pokud má jít o svědectví lékařů z pohotovosti, zda tito dostávají zpětnou vazbu po vyšetření situace, zda opravdu šlo u přidušení dítěte v rodičovské posteli během společného spaní, nebo o nějakou zcela odlišnou, jen podobně vypadající záležitost.
Na nepodložená strašící tvrzení "jedna paní povídala", která jsou publikována ve veřejných médiích, jsem velmi alergická.
|
Theend |
|
(1.11.2010 13:13:16) Jo, taky jsem si říkala, co tím paní přesně myslí. Já si tedy děti do postele pokud možno neberu, to už musí být krize. Potřebuji prostě postel sama pro sebe, jinak se moc nevyspím. A "vyřvat" jsem nechávala, ovšem až kolem 1 roku věku. Myslím, že v této době už dítě dobře ví, kde je a co se děje, akorát by radši větší servis ... jenže jsem holt bytost pohodlná až líná a už jsem toho měla akorát.
|
|
Ikara |
|
(1.11.2010 13:24:32) Jo, to mě taky zarazilo. Myslela jsem, že tohle se střízlivé, zdravé matce stát nemůže? Tak by mě teda zajímalo, jak na to autorka přišla.
|
Margot+1 |
|
(1.11.2010 13:41:23) To o té střízlivé matce jsem četla taky, ale neměla jsem z mimina ve své posteli dobrý pocit - spala jsem špatně, bála se pohnout rukou, až mi vždycky bolestivě "zatuhlo" rameno. Přesto jsem jednou malou bouchla loktem do hlavy, jednou se to povedlo i manželovi. Takže jsem byla radši, když spala ve své postýlce, které jsem sundala bočnici a napasovala ke své posteli. A spí tam dosud (skoro 21 měsíců).
|
Ikara |
|
(1.11.2010 14:01:01) No právě, normální ženská s miminem v posteli přece nikdy neusne tak tvrdě, aby ho zalehla, ne? Já jsem taky spala jak na vodě a nakonec mimčo hodně rychle přistálo ve své postýlce, abychom se vůbec vyspali.
|
Hilly. |
|
(1.11.2010 15:37:02) No právě, a jsme u jádra pudla...Matka, která si může sama sebou být jistá, že dítě nezalehne, prostě nespí tvrdě. Já dítě na dobu nejtvrdšího spánku se snažím dávat do postýlky..Dospáváme spolu v posteli.Ráno už taky většinou tolik tvrdě nespí, takže se dost budí a mně se nevyplatí ji dávat pořád do postýlky. Ale stoprocentně jistá, že se nic nestane, být nemůžu..Tady jde už o to, abych si alespoň trochu odpočala, tak volím tuto variantu..Kdyby se dítě nebudilo a spalo v pohodě samo v posteli, tak si ho raději do postele neberu.
|
Jana + 2 | •
|
(1.11.2010 22:31:21) Hilly, já spím opravdu tvrdě, ale že bych zalehla miminko, to jsem se nebála. Dokonce ani manžel ne. Měla jsem trochu strach, abych ho spíš nepřikryla peřinou. Víc jsme zatopili a přikrývala jsem se jen tak po pás. Holka s náma spala v posteli od čtyř měsíců, když jsem jednou padla únavou při kojení. Zhruba ve dvou letech se odstěhovala do své postýlky do svého pokoje a i když čas od času zkusí spaní s námi, má radši svůj klid. Kluk s náma spí od narození až doteď (už mu byly tři). Usíná sám, někdy u nás někdy ve své postýlce. Většinou se ale stejně v noci vzbudí a chce k nám. Má rád (i přes den) když je co nejvíce členů rodiny pohromadě a vůbec je hodně kontaktní... Co se týká kvality spánku, tak během prvních čtyř měsíců holky jsem byla chodící mrtvola, pamatuju si noční kojení a pak ten pokus o vrácení do postýlky, vzbuzení, chování, počítání do sta, pokus do postýlky, vzbuzení.... Vyřvat jsem taky zkoušela - vydržela jsem jednou 25 minut. Na víc fakt nemám. S klukem jsem nevyspání nepoznala. Večer jsem si v pohodě dělala svojí práci, kolem jedenácté si šla lehnout, usnula jsem, ještě než se dokojil. V noci jenom zavrněl, ani jsem se pořádně nevzbudila, jen se natočila tím správným prsem. Tak možná první dva tři týdny jsem u toho byla vzhůru, dokud mě trochu bolely prsa. Pak jsem ale okamžitě po přisání zase usnula. Kupodivu ani nepotřeboval odříhnout a netrpěl kolikou. Občas jsem mívala trochu namožená záda, ale oproti nevyspání nesrovnatelně menší problém. Do třetice už snad ani nebudu potřebovat postýlku...
|
|
*Niki* |
|
(2.11.2010 8:04:49) Tak to já jsem si jistá vždy byla, že dítě nezalehnu, jsem zdravá, nekouřím, nepiju, unavená přiměřeně mateřství, normálních rozměrů, dítě též, nikdy by mě nenapadlo jej zalehnout. Vzhledem k tomu, že už se mi v posteli vystřídali 3 děti a nejmladší se dožilo už 2 a 1/4 a zalehnout by už skutečně ani nešlo, si to klidně dovoluji tvrdit
Jinak mám taky zkušenost, že co dítě, to jiný usínací typ, jako jsme ostatně i my dospělí. Můj manžel usne kdykoliv jakkoliv, já mám ráda ticho a tmu, ideál být v posteli sama, poslední podmínku nemám splněnu už nepočítaně let, ale zvykla jsem si, na muže i na děti, nemůžu mít vše, že
Já ale se spánkem cavyky nedělám, proto asi problémy nemáme. Neočekávám od kojence prospanou noc ani že usíná sám, prsa mám nejen kvůli mléku, klidně do roka uspávám v náruči a i později u prsu. Děti spí dobře, v noci nebrečí ani nemají noční můry nikdy nikdo, já s nimi nebojuju - alespoň ne před spaním a kvůli spaní. Pokládám dobrý spánek za důležitý, proto bych nikdy nenechala dítě vyplakat ani jeho pláč neřídila, uspávám pohádkou a přítomností, nejmladší dceru i s prsem. V noci nevstávám, nevyhovuji rozmarům, v noci se nejí a nepije, nehraje, v klidu dítě usměrním zpět do postele a spánku, pokud se náhodiou vzbudí. Pravda, moje dcerka je velmi asertivní a i když jsem noční kojení odbourala před 2 měsíci, stále se jednou budí a zkouší, občas je velmi "nairitovaná", ale v noci se nepije, zvlášť ve dvou letech, tečka
|
|
|
Iva | •
|
(2.11.2010 13:45:23) No, moje sestřenka je celkem normální ženská, a přesto se jí to stalo, udusilo se jí mimino spící s ní v posteli...
Já jsem taky normální ženská, nepiju, nefetuju, celkem vzdělaná jsem ale spím velice, velice tvrdě bez ohledu na narození dětí. Prostě se mi spánek nezměnil, zůstal tak tvrdý jako před dětmi... Máme to v rodině, moje babička ještě v 85 letech pěkně chrupkala celou noc až do 8 do rána...
Takže děti do postele nee, a když mají hlad a pláčou, budí mě manžel, že mám vstát. Nebo se na to vykašle a jde udělat mlíko sám..
Takže tak - prosím nepaušalizovat o "normálních ženských"
|
|
|
|
|
Kopřiva Dvoudomá |
|
(1.11.2010 13:33:56) Jo to mě taky zaujalo, že "přidušení dítěte je poměrně časté". Považuju to za čirý blábol bez sebemenšího podkladu.
|
withep |
|
(1.11.2010 14:04:05) Ani já jsem o tomto údajně poměrně častém neštěstí nikdy neslyšela . Jsem si jistá, že pokud rodiče nepožili nějakých omamných látek a jsou zvyklí spát s miminem od jeho narození, opravdu nehrozí, že by ho zalehli.
Jinak pokud mohu srovnávat (protože děti se liší, i kdybychom k nim přistupovali na chlup stejně, což stejně nedokážeme), syn spal od malička v postýlce a špatně spal, nezlepšilo se to pořádně ani potom, co se nám po půl roce vloudil do postele. Dcera spala od malička s námi a spí dobře. Sice ji stále několikrát za noc kojím (byť je ve věku, že už by to ani nepotřebovala), ale nacucá se a usne, žádné uspávání. A probouzí se s úsměvem .
|
krtecka |
|
(1.11.2010 14:39:14) Od narození byla malá v noci s náma kvůli kojení, od půl roku se už sice budila na kojení v noci jen jednou, ale kdyby byla v postýlce taka asi 10x. Zkoušeli jsme stát u ní i hodinu, ale tento kontakt jí nestačil. Teď máme 13měsíců a spí výhradně s náma.Nikdy bychom ji nezalehli. Vždy nám to vyhovovalo mít ji pod kontrolou u sebe. Poslední dobou už vyžaduje víc místa, ale bez kontaktu už spát nechce a rozhodně sama neusne. Je to trochu bič na nás, ale snad to nebude vyžadovat věčně. Jsme s manželem oba velcí mazli tak to má asi po nás.
|
karma |
|
(1.11.2010 15:41:11) Moje děcko (3roky) spalo od mala s námi, jednou jsem ji jaksi přikryla hlavu peřinou (byla miminko), zavrněla a já se okamžitě vzbudila. Pasáž o zalehnutí mě rovněž zaujala...zní to fundovaně!!! Nicméně přes spaní s náma spala extrémně málo do 2 let. jako miminko 2měsíce staré si dala 2X za den dvacet (doslova), pak šla spát v jednu v noci...celkem mám strach jít do druhého. Okolí mě teda přesvědčuje, že druhé spí víc, ale může se mýlit
|
Patricie | •
|
(1.11.2010 17:50:33) Dcerka v pul roce jednou byla schoulena v perince, tak jsme se okamzite vzbudili. Pouto mezi nami bylo. P.
|
|
|
|
|
MartinaNov (dva rošťáci |
|
(14.11.2010 1:10:01) z vlastní zkušenosti můžu říct, že ač většinou mám "maminkovsky lehké" spaní, taky se mi stávalo, že jsem tak vytvrdla, že mě ani manžel nemohl vzbudit. Děti u nás plánovaně nespaly - spaly u nás proto, že jsem prostě u kojení zvadla.... a vzbudila se až na další kojení. Stalo se mi ale, že jsem nechtíc do miminka ve spaní bouchla rukou, dokonce se nám zavrtalo skoro až k nohám pod peřinu..... nebylo mi z toho moc dobře po těle, ale při dalším kojení jsem - kdo by to řekl, zase usnula....
Je ale fakt, že naše nedonošeňátko bylo nejštastnější, když spinkalo přitulené k máme (od příchodu z porodnice).
|
|
|
yogurtová a dva yogurtíci |
|
(1.11.2010 13:59:18) Jedna PA za svoji praxi v porodnici(skoro 30 let),říkala,že zažila jen jednou,že mamina zalehla mímo,ale bylo to proto,že byla nadopovaná práškama.Nám se společné spinkání osvědčilo(malej měl sámošku) Pak jsem začala cítit,že se oba vzájemně rušíme,tak přešel do své,vedle naší a je tam spokojený.(alespoň tak vypadá)Je mi moc líto,když rodiče dají na cizí rady.Oni přece nejlépe vědí,co jejich mrňousek potřebuje.A mám pocit,že nechat uřvat dítě je na hraně.(dobře se mi to mluví,malej vždy usínal v poho)Když si představím sebe,že usínám z vyčerpáním od breku,tak neví jak by ten spánek byl kvalitní.
|
|
Stáňa a dva kluci |
|
(2.11.2010 9:10:36) No taky se mi tato formulace vůbec nelíbí a jen přispívá k šíření zbytečného strachu. Naše západní civilizace vůbec zbytečně přeceňuje rozum(nic proti jeho používání nemám:), ale všeho s mírou) a málo využívá intuice a toho, co ví srdce. V dosti kulturách spí odjakživa děti s rodiči.
Nikdy jsem neměla strach, že kluky zalehnu. Oba s námi spali a nebyl jediný problém, ani ze strany manžela a ten má opravdu tvrdé spaní. Přišlo mi to úplně přirozené a jasné po překonání počátečních pochybností u prvního dítka. Starší pak spal v postýlce přiražené k naší posteli a vyhovovalo mu to. Dítě potřebuje blízkost nikoli vlastní pokojíček od kojeneckého věku.
|
|
kreditka |
|
(2.11.2010 13:08:42) Tcýně vyprávěla, že jedno dítě ze vsi se před lety takto udusilo, paní přitom opiklá ani nic takového nebyla - nevím nebyla jsem u toho otázka jestli se to tak stalo nebo nestalo, ale o tom tu psát nechci.
Malá s náma spala v púosteli od 2 měsíců, v postýlce byla neklidná a nespokojená tak spala s námi oběma, je fakt že když se manžel vrátil s "opicí" tak šel raději spát na gauč Malé to prospělo z nespokojeného dítka byklo rázem spokojené, kteér se budilo jen na kojení a mě to vyhovovalo, protože jsem kvůli kojení nemusela nikam vstávat. Když bylo malé rok a půl, dostala vlastní velkou postel a první noc už spala jako špalek ve své posteli a spí tak pokaždý, jen když má divoké sny tak si chodí lehat k nám
|
|
kili | •
|
(2.11.2010 17:49:44) každopádně se za jedno z účinných preventivních opatření proti náhlému úmrtí kojence má, aby dítě bylo ve vlastní postýlce (v místnosti s rodiči)
|
kili | •
|
(2.11.2010 18:17:29) Pokud někoho zajímá prevence SIDS, pak její jednotlivé prvky najde na
http://aappolicy.aappublications.org/cgi/content/full/pediatrics;116/5/1245
|
maja | •
|
(3.11.2010 13:12:37) kili, bohužel znám rodinu, které děcko na syds ve 4 měsících zemřelo a bylo to dítě které bylo samo v postýlce...takže tak jednoduché to zase taky není :(
|
kili | •
|
(3.11.2010 16:57:05) nic není jednoduché a také nic není všelék. Přesto je prokazatelné, že umístění ve vlastní postýýlce v poloze na zádehc a další preventivní přístupy výrazně snižují risiko SIDS. Skutečnost, že k SIDS došlo v samostatné postylce, není žádným důkazem, že sanostatné uložení není preventiví - přeci byste neřekla, že přecházet na červenou se může, protože kdosi šel na zelenou a srazilo ho auto.
|
|
|
|
|
kili | •
|
(2.11.2010 18:14:44)
pokud Vás to - jak píšete - zajímá, můžete nastudovat např. zde :
- Scheers NJ, Rutherford GW, Kemp JS. Where should infants sleep? A comparison of risk for suffocation of infants sleeping in cribs, adult beds, and other sleeping locations. Pediatrics. 2003;112 :883 –889[Abstract/Free Full Text]
- Mosko S, Richard C, McKenna J. Infant arousals during mother-infant bed sharing: implications for infant sleep and sudden infant death syndrome research. Pediatrics. 1997;100 :841 –849[Abstract/Free Full Text]
- McKenna JJ, Mosko SS, Richard CA. Bedsharing promotes breastfeeding. Pediatrics. 1997;100 :214 –219[Abstract/Free Full Text]
- Unger B, Kemp JS, Wi lkins D, et al. Racial disparity and modifiable risk factors among infants dying suddenly and unexpectedly. Pediatrics. 2003;111 (2). Available at: www.pediatrics.org/cgi/content/full/111/2/e127
- Kemp JS, Unger B, Wilkins D, et al. Unsafe sleep practices and an analysis of bedsharing among infants dying suddenly and unexpectedly: results of a four year, population-based, death-scene investigation study of sudden infant death syndrome and related deaths. Pediatrics. 2000;106 (3) . Available at: www.pediatrics.org/cgi/content/full/106/3/e41
- Drago DA, Dannenberg AL. Infant mechanical suffocation deaths in the United States, 1980–1997. Pediatrics. 1999;103 (5). Available at: www.pediatrics.org/cgi/content/full/103/5/e59
- McGarvey C, McDonnell M, Chong A, O"Regan M, Matthews T. Factors relating to the infant"s last sleep environment in sudden infant death syndrome in the Republic of Ireland. Arch Dis Child. 2003;88 :1058 –1064[Abstract/Free Full Text]
- Blair PS, Fleming PJ, Smith IJ, et al. Babies sleeping with parents; case-control study of factors influencing the risk of the sudden infant death syndrome. BMJ. 1999;319 :1457 –1461[Abstract/Free Full Text]
- Carpenter RG, Irgens LM, Blair PS, et al. Sudden unexplained infant death in 20 regions in Europe: case control study. Lancet. 2004;363 :185 –191[CrossRef][Web of Science][Medline]
- Mitchell EA, Thompson JMD. Co-sleeping increases the risk of SIDS, but sleeping in the parents bedroom lowers it. In: Rognum TO, ed. Sudden Infant Death Syndrome: New Trends in the Nineties. Oslo, Norway: Scandinavian University Press; 1995:266 –269 Klonoff-Cohen HS, Edelstein SL. Bed sharing and the sudden infant death syndrome. BMJ. 1995;311 :1269 –1272[Abstract/Free Full Text]
- Luke JL. Sleeping arrangements of sudden infant death syndrome victims in the District of Columbia: a preliminary report. J Forensic Sci. 1978;23 :379 –383[Web of Science][Medline]
- Matthews T, McDonnell M, McGarvey C, Loftus G, O"Regan M. A multivariate "time based" analysis of SIDS risk factors. Arch Dis Child. 2004;89 :267 –271[Abstract/Free Full Text]
- Scragg R, Mitchell EA, Taylor BJ, et al. Bed sharing, smoking, and alcohol in the sudden infant death syndrome. New Zealand Cot Death Study Group. BMJ. 1993;307 :1312 –1318[Abstract/Free Full Text]
- Tappin DM, Ecob R, Brooke H. Bedsharing, roomsharing and sudden infant death syndrome in Scotland. A case-control study. J Pediatr. 2005;147 :32 –37[CrossRef][Web of Science][Medline]
|
|
|