| Pawlla |
 |
(18.10.2010 7:36:21)
Chybí mi tam příčina,která nemoc spustila.Tak jak je to popisované,že jednoho dne....není pravděpodobné.Rozhodně,ale není jednoduché řešení,jak si představuje autorka,že kdyby ji vzala za ruku a odvedla k lékaři,byl by klid.To je běh na dlouhou trať,ale hlavně se musí vyléčit duše.
|
| JankaP | 
|
(18.10.2010 8:10:22)
Souhlasím s Pawllou, tohle se nestane ze dne na den a bez příčiny. Tam, Lauřina mámo, v příběhu něco chybí. Možná bych se ještě poptala mezi jejími kamarádkami na dobu před tím, než se to stalo. Nebo?
|
| chikamichi | 
|
(18.10.2010 8:37:22)
No to se tey skutečně stane ze dne na den a nemusí k tomu být vůbec žádná příčina. Stačí někde nějaká poznámka a vůbec tlak okolí na extrémní štíhlost je znát na každém kroku.
|
| Pawlla |
|
(18.10.2010 8:42:18)
Ajli,nemáš pravdu,celý název poruchy je mentální anorexie,takže to vyplývá už z názvu,,vždy je narušená psychika a potom nemoc nastartuje třeba neviná poznámka,ale jedinec se zdravou psychikou neonemocní.
|
| Tante Ema | 
|
(18.10.2010 9:36:03)
Člověk nemusí být nutně psychicky narušený, aby v pubertě podlehl masáži. Na druhu nezáleží. Na to stačí být v pubertě a být nejistý.
|
| Pawlla |
|
(18.10.2010 9:51:58)
Nemyslela jsem přímo psychicky narušený ve smyslu nějaké poruchy,ale to je jedno.Prostě jsou děti,kterým můžete na rovinu říct,že jsou tlusté a nic se jim nestane(samozřejmě se to neříká) a jsou děti u kterých to nastartuje malá poznámka a proč?Protože to druhé dítě je labilnější.A zdravé sebevědomí mívají většinou děti s dobrým rodinným zázemím,to taky není tajemství.Takže čím více má dítě problémů,tím je náchylnější k tomuhle onemocnění.Vždycky existují vyjímky,ale ty potvrzují pravidlo,ne?
|
| Zuuuza | 
|
(18.10.2010 12:07:25)
Pavli, souhlasím. U kamarádky to nastartovaly poznámky jejího otce v průběhu dospívání. Chtěl z ní mít běžkyni, sportovkyni, ale holt začal mít ženské tvary a on to komentoval, ač to nemyslel zle. A prostředí u nich doma tenkrát nebylo ideální, tatínek pil. Kamarádka se dostala na váhu 47 kg. K lékaři šla po ztrátě menstruace. Pak se pomalu dávala dohromady a přibírala. Dnes je to sebevědomá žena a i její otec je normální chlap. S pitím dávno přestal a je to pozitivní milující chlap.
|
| Zuuuza |
|
(18.10.2010 12:07:54)
**začala mít ženské tvary
|
|
|
| Tante Ema |
|
(18.10.2010 13:54:21)
Spíš naopak. Někdy jde vysledovat faktor, který je s vysokou pravděpodobností příčinou toho, co s dítěti stalo. Např. otec je alkoholik, syn je alkoholik.
Často (ne-li častěji) jsou ale příčiny nejasné a na úrovni dohadů, jejichž význam nejde určit. Takové věci se stávají i v dobrých a funkčních rodinách.
Ve skutečnosti nikdo přesně neví, nebo nemůže říct dopředu, v jaké rodině se problém typu anorexie (jiné sebedestruktivní chování dospívajících dětí) objeví a v jaké ne.
Všechny teorie o vhodných způsobech výchovy atd. jsou jen více nebo méně podložené teorie, určitě stojí za to je znát a přemýšlet o nich, protože často pocházejí od erudovaných lidí, kteří se tím kterým jevem zabývají dlouhodobě. Ale jsou to jen teorie, neposkytující obecně platící vysvětlení. Sami jejich autoři - pokud jsou to dobří autoři- tohle nepopírají.
Takže otázka typu "Co ty jsi udělala špatně, že tvé dítě má anorexii?" Je sice logická pro každého rodiče, kterému se to stane, ale z pléna je nemístná, dost možná neudělala špatně nic. Nebyla o nic horší, než jiní rodiče, jejichž dítě - zatím - vážný problém nepotkal.
|
| chikamichi |
|
(18.10.2010 16:09:50)
TanteEmo napsala jsi to velmi přesně a výstižně, děkuji.
|
|
|
| Terka | •
|
(18.10.2010 18:03:39)
Byla bych opatrná s výroky typu "A zdravé sebevědomí mívají většinou děti s dobrým rodinným zázemím", kamarádka s touto nemocí také bojovala, byla z rodiny se třemi dětmi, z mého současného i minulého pohledu měla dobré rodinné zázemí (znala jsem ji od školky, hrály jsme si každý den, rodiny se stýkaly...). Rodina se pravidelně, opravdu každý den, scházela u večeře, kde se probíralo vše možné, když kamarádka začla "blbnout" s jídlem, všimli si toho rodiče a kamarádi velmi rychle, ale stejně s ní nic moc neudělali, dokud si problém ona sama nepřipustila. Podle toho, co řekli psychologové, stačilo pár poznámek tělocvikáře a kamarádů na adresu dívčího zadku (a to ne toho jejího, ale obecně). Prostě byla od narození o něco psychicky křehčí, takže stačil v pubertě jen malý podnět. Se mnou to třeba nic neudělalo, a to přesto, že v té době moje matka pila a tatínek domácnost moc nezvládal (někdo musel pracovat), takže o dobrém zázemí se moc mluvit nedalo.
|
| Pawlla |
|
(18.10.2010 18:46:35)
Terko,tohle je prokázané,takže opatrná bych nebyla samozřejmě to neznamená,že neexistují vyjímky jako Tvoje kamarádka,která,jak sama píšeš byla labilnější od narození.
|
| Pawlla |
|
(18.10.2010 18:47:46)
A dokonce v Tebou zmiňovaném výroku píšu většinou,ne vždy,takže nevím co je na něm špatně.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| maw | 
|
(18.10.2010 8:38:31)
No, mně to přijde, že možná autorka kvůli dalším malým dětem neměla na dceru přiměřeně času a nálady, což sama tak nějak přiznává. Je vůbec divné, že to nijak neřešila, dokud dceru neodvezli na JIP. Ony ty děti v pubertě jsou citlivé, kdoví, co za tím bylo... Autorka si na pár otázek odpovídá sama.
Nechci nikoho odsuzovat, autorka mohla udělat milion věcí a třeba by žádná stejně nepomohla, ale neudělala vlastně žádnou... Tak já nevím, když se dítěti nedaří dobře, je nemocné, tak s tím NĚCO dělám, ne? Měla bych asi víc pochopení pro mnoho udělaných nesprávných věcí, ale tu nečinnost nechápu.
Jinak je pravda, že se to může vyskytnout kdykoli kdekoli, ale připadá mi, že v rodinách, kde je pozitivní řístup k jídlu, lidi jí rádi, mají z toho potěšení, tam se tyhle prolémy nevyskytují, třebaže občas někdo někde fakt potřebuje zhubnout, většinou to moc neřeší a když, tak pořád je to v míře "více sportu a něco z jídla omezit".
|
| remus | 
|
(18.10.2010 9:13:50)
NO TAK TO JSI VEDEL JAK TA JEDLE, u nás je opravdu velmi pozitivní vztah k jídlu i ke sportu, soudíš rychle něco, co jsi neprožila, já to prožila, není to o přístupu k jídlu v rodině.
|
| Ecim | 
|
(18.10.2010 9:16:10)
Může to tak skutečně být. Jsou i případy, kdy anorexii propadne dívka z plnoštíhlé rodiny s pozitivním vztahem k jídlu - prostě se vymezuje vůči ostatním příbuzným, nechce být jako oni.
|
|
|
| Zuuuza |
|
(18.10.2010 12:09:28)
Maw, souhlasím ohledně příčiny u dcery autorky článku. Taky se mi mezi řádky zdálo, že je to tím, že máma je zaměstnaná dvěma malými dětmi..
|
| Ecim |
|
(18.10.2010 12:35:10)
Možné to je, ale přijde mi to jako dost podivná příčina. Čtrnáctiletý potomek přeci nepotřebuje pozornost od rána do večera.
|
| Zuuuza |
|
(18.10.2010 12:39:21)
To určitě ne. Ale stále potřebuje cítit, že je milovaný a že je o něj zájem. Navíc v pubertě.. Nevím, třeba se pletu.
|
| Ecim |
|
(18.10.2010 12:55:57)
Ne, nepleteš se. Jen bych ráda podotkla, že přehnaný a nešťastným způsobem projevovaný zájem může napáchat srovnatelné škody jako nedostatek nebo dokonce absence zájmu. 
|
| štěpánkaa | •
|
(18.10.2010 13:02:33)
Ecim, tuhle větu tesat do kamene!!! A hrozně těžko se hledá ta !"správná míra".
|
| Ecim |
|
(18.10.2010 13:04:13)
Štěpánko, dík!  A s tím hledáním správné míry máš naprostou pravdu. 
|
|
|
|
|
| Pawlla |
|
(18.10.2010 12:50:17)
Ecim od rána do večera jistě ne,ale dítě musí vidět zájem,že se zeptáš jak se mělo,mluvíš s ním o různých věcech.Moje dcera třeba má kamarádku(jedná se o čtrnáctileté holky) má jen maminku,která je hodně zaměstnaná a často tráví noci u přítele,holka je pořád sama,nestrádá,má tam peníze,jídlo.Mluvily jsme o ní s dcerou,protože ji překvapilo,že zatímco kamarádky ji závidí volnost,ona by si nejvíc ze všeho přála mámu,která má o ni strach.Doslova řekla,že by chtěla,aby jednou přišla domů a máma ji vynadala,kde je,takhle cítí jen nezájem a to je to nejhorší.
|
| Ecim |
|
(18.10.2010 13:01:35)
Pawllo, ono to nesmí sklouznout ani do jednoho extrému. Když moje maminka pracovala, tak jsem se hrozně těšila, že budu po příchodu nějakou dobu sama (ty 2 hodiny bylo optimum), ale pak už jsem se moc těšila na to, jak přijde a jak si budeme povídat. Když ale onemocněla a byla doma pořád, tak to bylo velmi náročné pro ni i pro nás děti. To nám všem ta chvilka o samotě velmi chyběla. Ještě horší bylo, když u nás pobývali přehnaně aktivní příbuzní, kteří mě pro samý "zájem" nenechali v klidu dojít ani na záchod - bez přehánění. Ze svého okolí znám i matky, které neměly na svoje děti přemíru času, aniž by k tomu byly donuceny vnějšími okolnostmi, které se tak prostě rozhodly. A byly z toho převážně jen nepříjemnosti.
|
|
|
| Binturongg | 
|
(18.10.2010 14:57:51)
Ecim - to už jsou megakonstrukce, ale jedna z příčin anorexie je taky fobie z dospívání, resp. dospělosti. Člověk chce zůstat dítětem - žádná prsa, ochlupení se dá oholit, ztráta menstruace - ideální...
A jestliže se k tomu přidá to, že se máma stará o dvě batolata, zatímco "velká holka" už je prostě velká...
|
|
|
|
| Jíťa | •
|
(18.10.2010 13:36:36)
A to jako teda už děti mít neměla, nebo co? Vždycky je něco. Když by zrovna neměla děti, tak by třeba nastoupila do nové práce, nebo by umírala babička... V životě jsou období, kdy tě okolnosti takříkající semelou.
Já taky uznávám, že moje dcera asi začala mít největší problémy v době, kdy já jsem byla těhotná a nezvládala jsem se postarat ani sama o sebe. A to jsem si malovala, jak během těhotenství budu mít spousty času se jí věnovat a tak trošku jí tím vynahradím, že už nebude jedináčkem.
|
| Pawlla |
|
(18.10.2010 13:43:07)
No já to mám v tomhle taky problematické.Mladší syn je autista,takže kolem něj pořád skáču a snadno by člověk zklouzl k tomu,že si řekne"jo,holka je samostatná,nepotřebuje mě tolik",ale já se snažím touhle cestou nejít.Hodně spolu mluvíme,troufám si říct,že ke mě má důvěru,jednou za čas si vyhradím dobu,kterou trávíme jen spolu-nákupy oblečení,kino,atd.Teď ji bude patnáct a zatím to klape.Netvrdím,že nemůže šlápnout vedle,ale snad díky důvěře,kterou jsme si vybudovaly,bych měla šanci ji pomoct.
|
| Ecim |
|
(18.10.2010 13:46:34)
Pawllo, to je skvělé, že k tomu zaujímáš takovýto přístup.  Opakovaně jsem se setkala s případy, kdy v rodině bylo jedno zdravé dítě a jedno dítě ze zdravotními problémy a tomu zdravému bylo vždy vehementně dáváno najevo, že ono nic nepotřebuje, musí ve všem ustoupit a se vším si poradit samo.
|
| Pawlla |
|
(18.10.2010 13:51:11)
Ecim,jsou na internetu přímo stránky pro sourozence postižených dětí.Kdysi jsem to četla,už bych to nenašla.Bylo to dost smutné čtení,některé děti se cítili opuštěně,cítili vinu za to,že jsou zdraví a doma to vůbec neventilovali,aby nepřidělávali starosti.To mě hodně tehdy zasáhlo a snažím se,dávat si na to pozor.
|
| Ecim |
|
(18.10.2010 14:01:23)
Pawllo, to je přesně to, co jsem dopoledne řešila v tématu Nějaké Přezdívky (v rubrice Mezilidské vztahy) - že každému je někdy blbě, nefunguje a potřebuje pomoc a podporu okolí. Opakovaně jsem se v životě přesvědčila o tom, že když je v rodině jakýkoli problém, tak to odnesou všichni zúčastnění. V dospívání jsem často měla - možná i lehce neoprávněný - pocit, že všichni dospělí litují akorát maminku a sebe a nedochází jim, že pro nás děti ta situace také není vůbec jednoduchá.
|
|
|
|
|
|
|
| remus |
|
(18.10.2010 9:03:52)
Pavlo, já jsem si anorexií prosšla a opravdu jediný důvod, proč se mi spustila, byl ten, že jsem prostě chtěla zhubnout - vážila 168/54, prostě jsem jen chtěla být hubenější. Ni c jiného za tím opravdu nebylo. Jinak Šárko, neobviňuj se, to nemá cenu, ta nemoc je v hlavě, možná by návštěva lékaře pomohla, ale možná by se dcerka naučila nemoc lépe skrývat. Já jsem nakonec pila pouze vodu, nejedla jsem vůbec nic, váila jsem kolem 40kg a pořád jsem si připadala tlustá, až jsem jednoho dne zjistila, že se nemůžu zvednout z postele, že na to nemám sílu, dostala jsem se z toho vlastní vůlí, ale bylo to opravdu strašně těžké - donutit se jíst, přesně jsem si hlídala dávky jídla a trvalo to roky, než jsem to překonala, dneska jím jako kombajn a pořád mám svých 53-4kg a jsem s nimi moc spokojená. Přeu dcerce také uzdravení.
|
| Pawlla |
|
(18.10.2010 9:12:29)
Tinus,já Tě rozebírat nebudu,ale jsem si jistá,že něco v tvé psychice v pořádku nebylo.Aspoň tak to vysvětlují odborníci,že něco nemáš pod kontrolou,trápí Tě to a nejde to vřešit,tak se soustředíš na váhu,která ovlivnit jde a pak na tom ujedeš.jestli jsou i jiné případy,nevím,mě to zní logicky.
|
| remus |
|
(18.10.2010 9:16:28)
Ne, Pavlo, prostě jsme se s kámoškama dohodly, že zhubneme, toť vše, 4 kamarádky se domluví, že zhubnou, dvěma se to totálně vymklo, já anorexii, kamarádka bulímii, zbylé dvě měly také problém s jídlem, ale dostaly se z toho včas, já nakonec taky sama, ta poslední na tom byla hodně špatně ještě na vejšce, dvacetiletá holka vypadla na 45 LET, to nepřeháním, míň jí nikdo netipnul, pleť byla naprosto bez výživy. Ani nevím, zda se z toho nakonec dostala, teď je z ní silnější třicetiletá paní.
|
| Pawlla |
|
(18.10.2010 9:24:02)
Tinus a to je právě ono,proč se stejné jednání dvěma vymkne a dvě to ustojí naprosto v pohodě?Ten problém nemusí být viditelný a jednoduchý.Mě opravdu příjde logické,že psychická nemoc má psychickou příčinu.Jinak,klobouk dolů,že jsi to zvládla
|
| remus |
|
(18.10.2010 9:31:37)
Na to je jednoduchá odpověď, ty dvě kamarádky byly o halvu menší, takže se na tu váhu, co my zbylé, dostaly snadno a i si jí dokázaly udržet, kdežto my jsme "musely" přestat jíst, tedy kamarádka vlastně jedla jako tank, ale hned letěla na záchod, opravdu za tím nic jiného nebylo, pak se mi v halvě rozsvítilo, ale opravdu je to strašně náročné na psychiku, to je pravda, taky zpětně vidím, jaké jsem měla štěstí, že mi v hlavě bliko varovné světýlko, dneska už se opravdu ráda najím a jednou, když manžel dcerce řekl, ať si nepřidává, že bude tlustá, tak jsem na něj málem vzala vařečku , dávám si opravdu velký pozor na to, co před dětmi o jídle říkám a taky přesně vím, čeho si mám u holky všímat, takže jsem občas i za takovou životní zkušenost ráda, hlavně že můžu mít děti, co jsem slyšela, tak ta kámoška s bulímií prý ne.
|
| Pawlla |
|
(18.10.2010 9:55:53)
Tinus,to třeba může být problém a dobře děláš,že manžela varuješ(ale nebij ho),nejde ani tak o to,že řekne budeš tlustá,ale že to řekne tatínek a dítě to bere jako,že nesmí být tlusté,aby ho měl tatínek rád,i když on to tak neřekne,to má za následek nedostatek sebevědomí a jsme zase u toho
|
| remus |
|
(18.10.2010 10:11:07)
Jo, tohle by pak k tomu le opravdu vedlo, dcerce bylo 5 a nekecám, ještě dva večery se nás pak ptala, jstli nebude tlustá, když tu večeři sní , od té doby si drahouš dává sakra pozor na pusu a naopak říká, že jíst se musí, jinak je holka jako kudla, to spíš kluk je takový malý pořízek, ale oba dva mi jedí jen doma, takže se snažím vařit tak nějak vyváženě a taky vím, co snědí a co ne.
|
| rebarbora, 3 ratolesti | •
|
(6.9.2011 23:45:11)
Mám tři děti ve věku 7, 10 a 12 let (dva starší jsou kluci). Doma máme k jídlu vcelku normální přístup, mám ráda zdravou kuchyň s občasnými radostnými hříšky (buřty u ohně, čokoláda, výjimečně Cola - na přání dětí apod.) Dávám pozor, jak o jídlu mluvím, neřeším diety, ani své ,,tak akorát"  tělo (180 cm , 80 kg - no i když trošku bych ubrat mohla, ale nemluvím o tom před dětmi). Mám spíš problém, který nemohu moc ovlivnit - děti chodí jednou za dva týdny k exmanželovi a jeho nová žena asi dost řeší svůj vzhled a váhu, takže moje děti, po víkendu u nich, se mě ptají, zda si mohou dát po večeři ještě banán - zda nebudou tlusté, že Jana říkala, že to se nejí po šesté hodině..., že to je moc kalorické...apod. - ale něco jiného je jídelní režim dítěte a dospělého...
A nejmladší dítě - dcera - pak (po víkendech u táty a jeho ženy)začala odmítat nosit některé své kalhoty - pže jí dělaly ,,tlusté bříško/nohy....". Také si začala všímat mého těla (,,maminko, neměla bys zhubnout... a nemáš ty nějak tlusté bříško/nožičky..? apod.).
Tohle nevím, jak ovlivnit - spíš se snažím mít k jídlu i tělu normální přístup - nezanedbávat to, ale ani se na to extremně nesoustředit, říkat dcerce, že jí to sluší..apod.
Bojím se, aby právě přístup (k jídlu vnímání vlastního těla) v téhle nové rodině nějak špatně neovlivnil dceru..
|
|
|
|
|
|
|
|
| Ecim |
|
(18.10.2010 9:14:58)
Já jsem tak daleko nikdy nedošla, ale párkrát už jsem s anorexií lehce koketovala, naštěstí jsem to vždycky včas zastavila. Bylo to navíc v době, kdy jsem byla ve velké nepohodě způsobené tím, že na mě někteří dospělí příbuzní měli nezdravě mnoho času. Takže nedostatek pozornosti vůbec nemusí být hlaví příčinou.
|
|
| Ines | •
|
(18.10.2010 9:20:30)
Ono stačí běžný nákup, když v atraktivních vzorech riflí mají 34, 36, 38, navíc šité tak těsně na tělo, že 38 není 38, ale 36 a dospívající mají na mindrák zaděláno.
|
|
|
| štěpánkaa | •
|
(18.10.2010 10:48:31)
Pawlo, protože někdy se na ten "spouštěč" nepřijde. Viděla jsem to na jedné naší studentce - vždycky hubené, posléze ještě hubenější, všichni - škola, rodiče, psychologové dělají co můžou, ale venku z toho úplně není. naštěstí už nehubne a na terapii chodí už jen ambulantně.
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)