frydolin |
|
(10.9.2010 12:19:42) V některých pasážích článku poznávám syna, má poruchy učení a ADHD. Zvlášť mě zaujala zkušenost, kdy autorka viděla takovéto dítě lítat, dělat opičky, mlátit se do hlavy a vyvádět jako šílené. To je náš syn, navíc na veřejnosti má občas takový úlet, kdy na nás - na mě i na manžela - křičí na celé kolo, jako by to, co po nás požaduje, byla ta jediná správná věc na celém světě, a nesplnění tohoto přání se přestane svět točit a místo něj bude jen černá díra. Taková beznaděj z něj v tu chvíli prýští, A z nás samozřejmě prýští také, protože všichni okolo se začnou nahlas podivovat, jaké to je nevychované dítě apod. V tu chvíli bych se nejradši propadla. Ale zpět k článku: píše se tam, že toto dítě dělá po nějakém vypětí, když mu není umožněn prostor k uvolění. Co se myslí tím nějakým vypětím a co se myslí tím prostor k uvolnění? Snažím se na něj být trpělivá, leccos beru s nadhledem, nutno dodat, že jeho chování občas těžce nesu. Jakákoli rada, která mi pomůže jednání se synem ulehčit, je proto vítaná.Syn bude mít brzy devět a zdá se mi, že situace se stále mírně zhoršuje. Někdy si říkám, jak asi bude vypadat jeho puberta? Děkuji Hana
|
Pawlla |
|
(10.9.2010 17:24:23) Frydolín,vypětí většinou bývá školní hodina,ale i jiná činost,při které po dítěti vyžadujeme soustředění,bez pohybu,Po každé takové činnosti by mělo to uvolňení přijít,problém je,že hodina trvá 45 minut a to je hodně.Syn dělal o přestávkách šílené věci,ani to raději nebudu všechno popisovat.
|
frydolin |
|
(10.9.2010 17:36:30) Ano vyučovací hodina, to beru. Ale jeho záchvaty jsou při zcela běžných činnostech, jak psala autorka - kdy my máme činnosti zautomatizované, on nedokáže myslet na to, že si má čistit zuby, dokonce donedávna jsme bojovali se záchodem (chození na velkou, nemyslel na to a část pravidelně dělal do katí), atd. Když mu to však připomenu, neudělá to samozřejmě, připomínám to dál, až to vyústí v onu nechutnou scénu. Takhle to je se vším, s učením, s běžným životem, trávením volného času..Je to vážně vyčerpávající. Máte nějakou zkušenost s psychoterapií?
|
Pawlla |
|
(10.9.2010 19:02:58) Frydolín,nevím jestli si tady psala kolik je chlapci let?Synovi je 11 a je autista,to co popisuješ znám,na zvládnutí těch běžných zautomatizovaných věcí platí jedině důslednost,ale může to být nadlouho.S psychoterapii jako takovou zkušenost nemám,k psycholožce docházíme,spíš zhodnotí posun,dá doporučení atd.Pak samozřejmě existuje medikace,Ritalin,Concerta,ta pomáhá soustředění,dítě vydrží delší dobu,takže vypětí není až takové,nám to v tomto směru pomohlo,ale mám názor,že medikace má být až poslední možnost.
|
frydolin |
|
(10.9.2010 20:07:44) Děkuji za reakci, všechno co píšete vím, synovi bude za 2 měsíce 9, důslednost praktikujeme, medikaci jsem odmítla, také nám byla nabízena. Já pořád doufám, že narazím na informaci typu"zázrak". Moje naivní představa. Psycholožka také hodnotí pouze posun nahoru nebo dolů.A to mě vždycky zklame, čekám, že třeba v hypnoze luskne prsty a vše bude normální:-DD. Škoda, že to tak nefunguje. Každopádně díky za reakce, vždycky je úleva, že v tom člověk není sám(nic ve zlém). Ať se Vám daří.
|
Pawlla |
|
(10.9.2010 20:35:39) Ano,vím jak to myslíte,taky doufám ve skrytu duše na nějaký zázrak .Taky přeji hodně štěstí.
|
|
|
|
any | •
|
(13.9.2010 11:38:42) Frydolin, podle mě je klíč k problému jeho pořadí hodnot. Pro běžné dítě je dostatečnou motivací tlak okolí na splnění úkolu, ale tohle nemusí platit pro všechny děti. Takže moje rada je, najít pro něj důvod, proč by si například chtěl sám vyčistit zuby, proč udělat domácí úkol teď a ne až „někdy“ ….
Je fuška, takovéhle motivační prvky najít, ale pokud se najdou, funguje to. Chce to kreativitu. Napadá mě (ale netvrdím, že to zrovna pro něj musí fungovat)…např. systém hry(vyhlásit to jako hru) – napsat pro něj papírek s otázkou „MÁM v 19 hodin vyčištěné zuby?“ a viditelně to vyvěsit(nebo cokoli jiného, ale určitě do toho zapojit nejen ten příkaz, ale něco dalšího- v tomhle případě „hra“ spočívá v tom, že si sám pohlídá čas) . Jeho úkol je napsat pod tu otázku ANO nebo NE podle pravdy(třeba na více dnů s datumem). No a v případě odpovědi ANO…by měl dostat odměnu – např. nějakou společnou činnost. Zahrát si s ním hru, nebo si chvíli společně sednout k PC ….cokoli, co ho baví a na co by se dokázal těšit(musí to být dostatečně pádný důvod). Taky je fér mu zpočátku – krátce před 19 h připomenout čas. Chce to začít něčím jednoduchým (třeba těmi zuby) a až postupně přidávat. Nikdy nenadávat, když se nezadaří, ale naopak se přidat na jeho stranu….a trochu zmírnit dopad jeho zklamání – nikdy mu to nevmést, protože to potom může vyvolat opačný účinek – mohl by se zaseknout. Např. s komentářem, škoda, dnes se to nepodařilo, tak zítra budem lepší, dnes si třeba ještě chvilku pohraj – já aspoň stihnu….. Pokud jeden motivační prvek selže, nahradit dalším, ale neustupovat od vytyčeného cíle. Je to náročné (hodně) na organizaci času (i vlastního) – chce to- hlavně v počátku - uspořádat režim dne a přizpůsobit tomu i vlastní časovou osu. Ale zase – mohou to být třeba 2 chvilky během odpoledne po 20 minutách. Taky je potřeba umět pochválit a ocenit…..třeba může fungovat, odpoledne pochválit za minulý den…. Úspěch spočívá v tom najít něco, na co by přistoupil dobrovolně.
docela zajímavě mohou situaci vylepšit i cviky na vyrovnání hemisfér, ale tam účinek není hned, existuje toho spousta, čím lze podpořit vývoj ;-) http://kadlecova.blog.denik.cz/c/120613/Vnitrni-poklady-pro-vsechny-deti-bez-rozdilu-veku.html#
|
|
bagla |
|
(14.9.2010 10:47:23) Hani, mám syna s úplně stejnými problémy jak ty tady popisuješ toho svého. Je mu 10 let a má ADHD, které nám lékaři potvrdili teprve nedávno. Těžce se snažíme zvládat základní denní činnosti jako je třeba již zmíněné čištění zubů nebo chození včas na WC. Svého syna miluji, ale běžný život s ním není lehký a bojím se, aby se to v pubertě ještě nezhoršilo. Budu ráda, když se mi ozveš na mail, třeba nám pomůže popovídat si o dětech se stejným problémem. Jarka bagla@seznam.cz
|
|
|
|
Marketa, dva kluci | •
|
(10.9.2010 22:45:09) Muj starsi syn na tom byl uplne stejne a pan psycholog mi tenkrat rekl, ze v puberte se to srovna a jeste z nej bude lenoch co se rad povali ) A dneska ho musim honit, aby se vubec hnul ) Rad si prispi a je uplne v klidu. Jenom vydrzet a bude to ok
|
frydolin |
|
(11.9.2010 7:05:17) To zní skvěle, díky. Do teď jsem se puberty bála, teď ji budu s nadějí vyhlížet). Díky.
|
nekázanka |
|
(11.9.2010 8:11:16) No ono to takhle není u všech, moje hodně mírná dys- se mnou žije už desítky let a mé dcery, které bohužel mají výraznější formu, zjevně také s pubertou neopustila. Ale časem se s tím člověk naučí žít a nějak to kompenzovat, skoro až tak, že to vypadá, že je SPU nadobro pryč
|
|
|
|
rada | •
|
(20.11.2011 0:12:17) tady bych zkusila rodinné konstelace, našeho syna o poznání uklidnily. Konstelaci si postavil v 7 letech sám, byla hodně užitečná pro všechny přítomné.
|
|
|