| trefa | 
 |
(3.8.2010 7:32:11)
Ja Vas chapu.Take jsem si tim prosla a az uz jsem stala primo pred otazkou smrt,nebo zit,vybrala jsem si zivot.Vzala jsem si svuj zivot pevne do svych rukou.Teprve tehdy jsem pochopila,ze je to jen muj zivot a ze mi do nej nikdo nebude mluvit a rikat co smim,nesmim,mela bych,nemela bych.Ja sama si rozhodnu co a jak.Zadny clovek pod sluncem neni nic vic ani min,nez co jsem ja.At uz je to ucitel,doktor,reditel,uklizecka,bezdomovec.Zacala jsem se zajimat o psychologii.Smirila se se svym detstvim,odpustila sve matce(pochopila jsem ze to jinak neumela a neumi),ale nezapomela.Muzu se sni videt a bavit,ale rady do zivota od ni nehledam.Uplne jsem zmenila svuj pohled na svet.Beru jej,takovy jaky prichazi,stim ze mam sve cile.Po malych kruckach si za nimi jdu.Co bude v budoucnu nevim a nevi to nikdo.Resim pritomnost.
Odsouzeni druhych lidi beru tak,ze je to jejich problem.Nezapadam do jejich tabulek,tudis me neberou.Ani moji vlastni rodice.Poznala jsem jaci opravdu jsou mi znami.Odsouzeni druheho cloveka je tak jednoduche,ale pochopeni cloveka,to chce silu osobnosti.
|
| ilona a lucinka | 
|
(3.8.2010 12:02:04)
Prosím, jak je podle vašich zkušeností důležité dětství pro pozdější psychické zdraví?.Asi hodně.Nemáte nějaké rady pro nás? Jde o vnučku, kterou vychováváme,dcera ji nechtěla, nepřijala, skoro se o ni nezajímá, otec nejistý.Otěhotněla nechtěně na vysoké škole, zjistila to až ve 4.měsíci. Malé je 5 let,je skvělá a v pohodě, ještě jí to nedochází. Zatím se neptá, ale otázka : proč mě maminka nechce a nestará se o mě, kdo je můj táta... na sebe nenechá dlouho čekat.Když jsme si ji brali z porodnice, psychologové to moc nedoporučovali,taky jsme se rozhodovali, jak nám bude říkat, jsme babička a děda, myslím, že je to tak snažší, nelžeme. Ale nevím, jak se smíří s tím faktem, že všechny děti maminka miluje a ji ne, zatím si myslí, že to tak je, že ona je doma u nás a máma bydlí jinde. Můžu jí nějakou dobu říkat, že byla maminka nemocná a nemohla se o ni starat,proto je u nás, ale stejně to jednou zjistí, jak bude brát rozum.Moc dík za nějaké rady a postřehy...
|
| Táník | 
|
(3.8.2010 12:13:28)
Ilono, určitě se obraťte na dětského psychologa, mají zkušenosti a poradí Vám. Jinak já bych se toho až tak moc nebála - hlavní je, že vnučka ví, ke komu patří a že ji někdo dobře vychovává (tímto Vám děkuji, není to žádná samozřejmost), pak už je skoro jedno, jestli se jedná o rodiče, prarodiče, příp. pěstouny atd. Když bude mít zázemí, zvládne to.
|
|
| Natanela | 
|
(3.8.2010 12:45:22)
Ilono,
je to stejné téma, jaké si prožíváme s našimi dětmi v PP. Naše dcera s tím hodně bojovala asi od pěti let. Když jsme si jí dovezli domů, tak jí bylo 4,5 roku. Byla to pro ní ta zlá paní, u který být nikdy nechtěla, ale chtěla být u mně v bříšku. Hodně jsme vysvětlovali, postupem česu jsme se dostali k "ta první máma, co jí porodila". Minulý rok to už byla ta nejlepší máma a nejidealizovanější matka pod sluncem. Podotýkám, že malá mámu nikdy neviděla. Téměř nás přestala poslouchat, protože si vysnila, že její máma pro ní přijede a všechno jí dovolí, né jako u nás, kde musí poslouchat, učit se (1.třída), atd.
Pak máme holčičku, která zná své rodiče a je to nesrovnatelné plus. Má možnost porovnávat a má reálnou představu, kdo jsou její rodiče. Je ráda, že je u nás, doma měla hlad, žila ve špíně, byla jí zima... O rodičích mluvíme normálně. Někdo se může starat a jiný ne, pak je tu jiná maminka a jiný tatínek, kteří mohou děti vychovávat a mají je rádi.
Moje doporučení, nic dětem nezamlčovat. Tvoje maminka se o tebe strat nemůže, ale my tě moc milujeme. Jsi skvělá a úžasná holčička. Ten pocit odmítnutí v nic asi vždy bude, ale láska zmůže mnoho. Věřím, že vaše malá žije v prostředí bezpodmínečné lásky a vše dobře zvládne.
Doporučuji si přečíst knihu Děti a pět jazyků lásky, Gary Chapman a Ross Campbell.
Možná by pro vás bylo i přínosem kouknout se www.adopce.com, poradna - kde si lidé, kteří vychovávají děti v NRP vyměňují zkušenosti s výchovou dětí.
|
| ilona a lucinka |
|
(23.8.2010 9:14:29)
Hezký den, omlouvám se, píšu až teď, byli jsme i s malou v Chorvatsku ( je to má srdeční záležitost, miluju tamější moře a úžasnou přírodu, letos jsme byli po osmé, s Lucinkou už po čtvrté)
Možná už se nepodíváte na tuto diskuzi, ale stejně jsem Vám chtěla moc poděkovat za Vaše sdělené zkušenosti a rady.Máte můj obdiv, že se máte dvě dětičky a taky díky za doporučenou knihu, ráda bych si ji přečetla. Na www stránky se určitě podívám.Přeji vše hezké Vaší rodince.
Zdraví Ilona
|
|
|
| Petra | •
|
(3.8.2010 13:53:38)
Hezký den, na začátku přizpěvku bych chtěla vyslovit obdiv, každopádně má vaše vnučka velké štěstí, že vás má. A teď má vlastní zkušenost. I když já sama mám oba dva rodiče, tak ani jeden vlastně nikdy jako rodič nefungoval, bylo těžké se smířit s tím, jaké mám rodiče, ale naštěstí jsem měla skvělé prarodiče, kteří mi dávali ten správný vzor a směr a za to jim děkuji, malá rada pro vás, opatrně zdělujte citlivě své vnučce pravdu o mamince, samozřejmě přiměřeně jejímu věku, hlavně ji nelžete v pubertě může být pro dítě velmi těžké pochopit pravdu, že jí maminka nechtěla navíc pokud jí to řeknou cizí lidé. Mě absence rodičovské lásky snad moc nepoznamenala, spíš naopak hodně mě to posílilo a já sama jsem mnohem lepší matkou, snažim se chyby neopakovat. Dětský psycholog není špatná rada, ale toho bych povolala až pokud to vy sami nezvládnete a to si nemyslím, přeji hodně štěstí Vám i vnučce Petra
|
| ilona a lucinka |
|
(23.8.2010 9:38:28)
Hezký den Petro, moc děkuji za Vaše zkušenosti, tím víc, že jsou z vlastního života. A mám velkou radost,že píšete, že Vás naštěstí absence rodičovské lásky nepoznamenala, to je pro mě povzbuzení.
Přeji Vám všechno hezké v životě
Ilona
|
|
|
| trefa |
|
(3.8.2010 17:45:43)
Dobry den,
Vase vnucka potrebuje hlavne prarodice,kteri jsou smireni stim,jaka je situace.Pokud Vas to netrapi a berete to tak jak to je,v realite,vnucka to bude brat jako fakt.Proste je jeji mama takova jaka je,bylo to jeji rozhodnuti.
Jen bych v zadnem pripade holcicku nelitovala,to by ji jen ublizilo.Az se zacne sama ptat,rici ji to tak jak to opravdu je,jen v detske reci a bez litostiveho tonu.Ona potrebuje hlavne citit jistotu.
Pokud se vnucka v noci nebudi krikem, nepocurava, nebo neprojevuje nejakym zpusobem nepohodu, nevodila bych ji k doktorum.To by pak mohla zacit premyslet o tom,ze to nejspis neni normalni.
|
| ilona a lucinka |
|
(23.8.2010 10:05:19)
Hezký den, reaguji až dnes, včera jsme se totiž vrátili z dovolené.
Moc díky za vaše rady, jsou pro mě cenné a takříkajíc vámi zažité.Těší mě, že nemáte problém s tím, že vás nevychovali biologičtí rodiče, dává to šanci i naší malé. Naše situace mě netrápí, i když jsme čekali, že dcera časem změní názor a k malé bude mít nějaký vztah. To se ale nestalo a už se, myslím, nestane. Malá k ní vzhlíží a má ji ráda,dcera se snaží, ale je to jako když přijde nějaká návštěva ze slušnosti se baví s dítětem. Přitom je malá chytrá a bezvadná, jsou si podobné jako vejce vejci.Jenže nikdy ji nepochovala, když byla malá, hlídala ji jednou v 8 měsících, s kočárkem nikdy nejela, na návštěvu přijde jen občas.Snažila jsem se opatrně ty dvě dávat dohromady, ale.. Možná to chtělo bouchnout do stolu a říct, buď zodpovědná, máš dítě, starej se o něj, možná jsme příliš demokratičtí rodiče.
My jsme veselá trojka, všechno zvládáme, i když (my dva s mužem, je nám 53,55) někdy padáme únavou
Přeji vám hodně štěstí
Zdraví Ilona
|
|
|
| Dobra1 | 
|
(3.8.2010 18:11:34)
Nemyslím si, že by bylo dobré vnučce říkat, že maminka je nemocná a proto se o ni nemůže starat. Až přijde na to, jaká je pravda, ztratila by jistotu tam, kde ji ted má- u vás. Ta jistota, že ji někdo přijímá a miluje, je nejdůležitější, je jedno, jestli jste to vy nebo maminka, ale lhaním byste to jen pokazily.
|
|
| trefa |
|
(3.8.2010 18:46:15)
Jeste odpoved na Vasi prvni otazku-ano detstvi ovlivnuje cely zivot dospeleho cloveka.Pokud se dite pohybuje v rodine,kde se vychovava mocenskym zpusobem,je prirozene,ze si dite pozdeji bude vybirat partnera,vychovavaneho podobnym zpusobem.Pak je jeden vzdy ten mocnejsi a druhy ten poslusnejsi.
Uz tim,ze dospely rekne diteti ze zlobi,co mu tim vlastne rika?Co znamena zlobit?A kdo ma pravo rikat to druhemu cloveku?Dite vetsinou nejak jedna,projevuje nejaky svuj neklid,zkratka neco konkretniho a to potrebuje zrovna v te situaci vyresit.Rodic je tu od toho,aby mu v pripade ze to dite potrebuje,pomohl a ne ho soudil.
Nebo co znamena,kdyz nekdo rekne diteti ze je sikovne?Co znamena byt sikovny?Neco se diteti podari a chce to dat dospelemu najevo a ten mu rekne-jsi sikovny.Shrne konkretni snahu a uspech ditete do tohoto slova.Tim diteti jen projevi nezajem.Pritom je tak jednoduche popsat co vidim,popsat co dite zvladlo.Prece kdyz dite ji samo lzickou,neznamena ze je sikovne,ale znamena to,ze uz zvlada jist samo lzickou.
Toho shrnovani a souzeni je mezi lidmi hodne a pritom je to tak jednoduche,brat lidi takove jaci jsou.
|
|
| mati.h |
|
(8.8.2010 20:14:34)
Znám pár dětí, které vyrůstají s babičkou a dědou a věřte mně, že je jim u nich/Vás mnohem líp než v děckých domovech-ÚSTAVECH. Ústavy je nazývá opravdu i pár mýc známých, kteří tam pracují či pracovali. Já sama jsem do svého jednoho roku žila v kojeneckém ústavu - tady je to přímo v názvu, tak se to potvrzuje. Je to JEN ÚSTAV, žádný domov. Domov mně přichystali až mí adoptivní rodiče. I když vše nebylo úplně OK, bylo mně zde mnohem, mnohem lépe než v ústavu a mnoho jsem se také v rodině naučila.
|
|
| mati.h |
|
(8.8.2010 20:24:15)
Pokračuji, nechtěně jsem se smajlíkem klikla na Přidat.
...
No a jak to holčičce vysvětlit? Přesně tak, jak mně to museli vysvětlit mí rodiče v mých třech letech, když jedna "dobrá duše" z adoptivní rodiny venku na procházce s mojí, jen mojí mamkou, jak ji beru dodnes, řekla: "Ty nejsi stejně jejich!" Já byla v šoku, mamka rychle telefonovala do kojeňáku, co mně má říct. A tam jí primářka řekla, že vše vysvětlit FORMOU POHÁDKY.
Tak že jsem se jako by dostala z jednoho domečku, kde mě jiná, ne moc hodná maminka porodila, ale nechtěla vychovávat, tak mně dala k jiné mamince a tatínkovi, kteří mě vychovávat a vše dobré mně dávat chtěli. Je mně téměř 40 let a dodnes jsem neměla jediný problém, že mě nevychovávali biologičtí rodiče. Nevím o nich nic a ani vědět nechci. Žila jsem vždy v úctě ke SVÝM rodičům, o kterých ani moc adoptivní říkat nemůžu, jsou prostě mí. Když holčička bude z Vás cítit opravdovou lásku, neměla by chtít pátrat po někom, kdo ji odkopl. Možná ze zvědavosti. Ale vězte, znám holku, která tak svou biologic. matku ve svých 15 letech našla, ale rychle odtamtud prchala, když viděla ty podmínky, ve kterých doslova přežívala kupa jiných dětí.  
|
|
| Ronga | 
|
(16.8.2010 15:30:37)
myslim, ze vase vnucka ma velke stesti,ze ma milujici babicku a dedecka. Myslim, ze v detstvi neni nejdulezitejsi mit u sebe konkretne matku, ale je moc dulezite mit milujici osobu, vzor, se kterym dite vyrusta. A to ma. Osobne bych ji rekla pravdu, az se zacne ptat, treba, ze jste moc radi, ze ji muzete vychovavat, a ze jeji maminka proste nemohla a tatinka neznate. A ze je vase velke zlaticko, a ze jste radi, ze nemusi byt v detskem domove.
|
|
|
| mamča + 3 dětičky | 
|
(8.8.2010 7:35:30)
já to můžu posoudit z pozice dítěte. Můj táta spáchal sebevraždu ( skočil pod vlak) a mě to poznamenalo na celej život. Jsem na něj naštvaná že nás tady se sestrou nechal a vykašlal se na život !!!!
|
| Pegggy+Jan(11/03)+Káča(3.7.08) | 
|
(9.8.2010 9:23:23)
Mamčo a víš, proč to tvůj táta udělal?....můj si vzal taky život, protože trpěl takovými depresemi, že nepomáhaly ani léky...ale nezlobím se na něj, jen je mi hrozně smutno a líto, že jsem mu nemohla nějak pomoct...
|
|
|
|
Ale byly to jen "běžné" problémy, které má asi téměř každý. V případě psych. onemocnění je třeba u rodinných konstelací postupovat velmi opatrně, navíc na to musí být člověk v poměrně dobré kondici.
Před 3 lety absolvovala měsíční terapii, která jí docela pozvedla, ale bohužel od té doby to s ní jde zas mírně z kopce...
a tak to v sobě trošičku dusím.. popsala jsi to krásně, ale já nemám ani ty oči, co by mě zvedly ze dna..
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)