| Hilly. |
 |
(26.7.2010 8:43:35)
proč bychom měli dítěti předčítat, když už číst umí.
|
| Petra Neomi | •
|
(26.7.2010 9:45:04)
To mě taky zarazilo... pokud si pamatuju, když jsem uměla číst, čtení mě rušilo, sama jsem postupovala rychleji a podle svého :) A sama dceři nečtu, pouštím jí četby. Tam ví, že musí dávat pozor a že se kvůli ní nikdo nebude pořád vracet, jako když čtu já. Čtení beletrie je pro mě práce, nechce se mi to dělat ve volném čase,
|
|
| Binturongg | 
|
(26.7.2010 9:46:56)
Hilly - z mnoha důvodů.
Především to rozvíjí fantazii (to sice osobní čtení taky, ale u toho mozek pracuje trochu jinak), kterou člověk potřebuje mj. k rozvíjení vlastní inteligence, která se dědí pouze z 80%, pěstuje to vztah s rodičem, a taky třeba učí dítě dramatickému umění, potažmo komunikaci v tom smyslu, že slyší přednes někoho jiného, postupně zjišťuje, kdy a kde dát důraz na jaké slovo, co je to přímá řeč...
I když samo číst umí, chvilku trvá, než se to naučí tak dobře, aby se mu to v té hlavičce sesumírovalo tak, jako by to četl dlouholetý čtenář. Můžou mu vypadávat slůvka, nebo i smysl některých vět a odstavců..
Zkrátka - netvrdím, že 10tiletému dítěti bez dyslexie musíme číst 3x denně, ale sem tam to rozhodně neškodí 
|
| Winky | •
|
(26.7.2010 9:59:29)
souhlas. Hlavně s tím že je důležité i to CO čteme a JAK to čteme. Myslím že předškolní děti jsou velice vnímavé na dikci a přízvuk a tón hlasu, dokáží věrně "kopírovat" slyšené. Když čtu dětem pohádku kterou hlasem i trochu "hraju" aby je zaujala (různým postavám dávám různé hlasy, oživuju rozhovory o gesta atd.), často pak slyším dceru jak si v pokojíčku tu knížku "čte" sama - dle obrázků pozná o čem to bylo a dost přesně opakuje jak jsem to četla já - i když třeba svými slovy, ale tou výslovností kterou jsem tomu dala. Nejsem natolik ambiciozní abych z ní dělala "hérečku" (to by musela být asi one-woman show na kterou by nikdo nechodil - vyhovuje jí hrát si sama), jen využívám jejího zájmu o jazyk.
Ale z tohohle pohledu nezatracuji ani pohádky na DVD - konkrétně třeba ten Pejsek a kočička nebo Rumcajs namluvený panem Hoegerem (jestli to píšu správně) jsou taky úžasné.
|
| Binturongg |
|
(26.7.2010 10:18:29)
Winky - ano,s tím rozhodně souhlasím, jen je v rámci předčítání lépe pohádky jen poslouchat, bez obrazu!
TV a DVD jsou zabijáci fantazie - mozek se nemusí namáhat, všechno má naservírované i s obrazem, představivost chrní
Nejsem proti obrazové elektronice, ale přiměřeně 
|
| maaf |
|
(26.7.2010 12:33:12)
jen k Tvé poznámce o zabijácích fantazie, že to nemusí platit obecně. Já mám fantazii přebujelou, už jako dítě jsem druhým "lhala", co jsem všechno zažila (potkala divného pána, něco našla, viděla apod., moje mamka si dost užila), psala pohádky, písničky apod. Ale kupodivu, když mi moje máma četla, tak jsem si nepředstavovala nikdy k čtení "obraz" (Pipi byla prostě ta, co je na obálce knihy, apod.). Mám to tak doteď, dělá mi problém si u knihy cokoliv představovat. Nikdy si nic nepředstavuju asi i proto, že mě to zdržuje, narušuje mi to atmosféru knihy. Já se prostě nechávám vést slovama autora. Když se zeptám svojí dcerky při čtení knihy na něco, co by si musela představit, aby mi mohla odpovědět, tak to neví. Taky si nepředstavuje obraz a to je velký milovník knih a příběhů.
|
| Binturongg |
|
(26.7.2010 18:47:07)
Pilar - ale to mluvíme obě o tomtéž Každý to má hozené s fantazií jinak.
Problém je v tom, že chroničtí sledovači televize, kteří svůj mozek nechají přijít k hotovému, nezvládají číst knihy ŽÁDNÝM způsobem. Pokud to nevidí ve formě hýbacích obrázků nebo aspoň jako komiks, je konec...prostě jim to hlava nebere 
|
|
|
|
|
|
| Horama | 
|
(26.7.2010 11:37:49)
Asi jde o to, že zatímco dítě, které umí teprve čerstvě číst, potřebuje na své samostatné čtení jednodušší texty, při pouhém poslechu by zvládlo i o něco složitější. Takže samo by mohlo číst něco kratšího a formou jednoduššího a my bychom mu mohli předčítat z nějaké knížky, která by na něj byla pořád ještě moc dlouhá a které by se raději vyhnul, než by ji dlouze slabikoval. (Tak jsem to pochopila.)
|
| Dáša 2 kluci+ holčička | 
|
(26.7.2010 12:39:21)
Dětem jsem četla, i teď malé dceři,ale mám velký problém, hlasité čtení mě uspává. Po dvou stránkách začnu zívat a konec, zavírají se mi oči a nejde to ovládnout. Tak vždy jen chvíli.
|
| . | •
|
(26.7.2010 13:00:12)
Já nějak nepochopila, jak díky psaní na PC autorka článku zlepšila u svého dítka dysgrafii. Snad myslela dysortografii, ne?
|
|
|
|
| Silvie03 | 
|
(26.7.2010 13:38:08)
Večer konečně nastává čas, kdy se všichni zklidní a jde se spát. Ideální příležitost na povídání a UTUŽOVÁNÍ VZTAHŮ mezi rodiči a dětmi. Moje starší děti mají 9 a 7 let a moc rády poslouchají, jak jim čtu, přestože umí číst samy. Když něčemu nerozumí, hned se zeptají, vyprávění se dá rozvíjet, s poslechem CD se četba (obzvlášť od milovaných rodičů) nedá absolutně srovnat. Nechápu, jak může být rodičům na obtíž číst vlastním dětem...
|
|
| Markéta, kluci 8 a 1 | •
|
(26.7.2010 21:01:18)
Pravé důvody neznám, ale mě to opravdu moc baví. Jsem ráda večer před spaním se synem v pokojíčku, vybíráme knížky, které baví mě i jeho a je to paráda. Teď máme rozečtené Čarodějnice od Dahla, no to je skvostné! Na chalupě jsme s tím museli přestat, protože jsem četla i neteři a synovci a neteř se bála, tak jsme se pustili do Hraničářova učně, to se mi líbí taky. A syn pak pokračuje do umrtvení sám nějakou svojí magorovinou, teď čte Moře nestvůr nebo tak nějak se to jmenuje.
|
| Petra Neomi | •
|
(26.7.2010 23:14:29)
Mě to opravdu děsně nebaví, trpím u toho. Dcera se pořád na něco ptá, čtení jde hrozně pomalu (jsem typ člověka, co přečte Židovku z Toleda za odpoledne), navíc mi do toho lezou moje recenzentské obsese a v duchu si pořád stylizuju nějakou anotaci... je to peklo. Nečtu nahlas ani vlastní texty, autorské čtení bych neudělala ani za prase. Na druhou stranu, nedělá mi problém si pro Niki vymyslet příběh a ten jí vyprávět. Mám různé, o malé dračici, o upírce, co chodila v noci do prázdné školky... je to míň namáhavé a celkově mnohem pohodlnější.
|
| Binturongg |
|
(27.7.2010 8:21:40)
Tak to já mám zcela naopak.
U čtení, i když ho "hraju" (mluvím jako vlk, rozčiluju se, směju...dle textu) si děsně odpočnu. Můžu úplně vypnout a často ani nemyslím na to, co čtu - jde to automaticky.
Vymýšlet příběhy je taky fajn, ale na to se musím soustředit, aby to mělo "úvod, stať a závěr" a hlavu a patu
|
| Petra Neomi | •
|
(27.7.2010 10:49:31)
Kostra příběhu se dá vždycky ukrást a libovolně jen obměňvat draky, elfky a princezny :) Ono je to určitě mou profesí... prostě, když celý den o čarodějích píšu, nechci o nich v noci ješt číst texty někoho jiného :) Navíc má dcera specifické požadavky :)
|
|
|
|
|
|
A že jsme jich už zkoušeli... 
Bohužel trošku bitý je mladší syn, který těm pohádkám pro staršího nerozumí, takže jako by pro něj nebyly. Snažím se, že třeba napřed povyprávím mladšímu O veliké řepě (už pěkně ovládá, kdo si koho zavola na pomoc 
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)