| Káča, dvě děti | •
 |
(10.6.2010 14:39:41)
Mám dost praktickou otázku. Mé kamarádce zemřelo dítě ve 40 tt, porodila, miminko viděla, protože chtěla. Pochovat jí jej nedali. Autorka píše, že svoji dceru ani neviděla. Osobně si myslím, že i jí jako matce by pomohlo se se svým dítětem v klidu rozloučit, pochovat ji. Po přečtení vícero článků mám pocit, že zemřelé dítě už není součástí rodiny, rodiče na něj nemají "právo". Nevíte, zda mají nemocnice v těchto případech nějaký doporučený postup? Autorce přeji v životě už jen vše dobré.
|
| Luinka |
|
(11.6.2010 0:04:42)
www.dlouhacesta.cz - projekt Prázdná kolébka - brožury do nemocnic
|
|
| trdlisek |
|
(14.6.2010 9:58:01)
kdyz zemre nekdo blízky, je to kruta rana, kdyz zemre dite, je to horsi, ovsem kdyz zemre takto kratce po porodu, nebo se musi rodit mrtve, je lepsi, kdyz je mama nevidi (ano, vim, ze spousta maminek, ktere muj prizpevek budou cist to odsoudi, pisi ze zdrav. hlediska) Tim, ze by maminky dostali moznost to dite videt mohou vzniknout dve situace. tou prvni je citovy vztah vetsi, nez byl dosud. a tou druhou psychicky sok. Komu se toto nedej boze stane,budte rozumne, vzpominejte na ten pocit kdyz bylo miminko v brisku a ne na to, jak vam ho ukazali mrtve. Pracuji jako zdravotni sestra a jednou jsem byla u porodu mrtvych deti. Kdyz to vezmu kolem a kolem, nemela jsem s tim nic spolecneho, pani jsem ani nevidela poradne, protoze porod byl omezen na nejnizsi pocet lidi, ale ty deti jsem videla. bylo to hrozne a vzalo me to vic, nez jsem cekala. nedovedu si predstavit, co s clovekem musi udelat, kdyz takto vidi sve dite.....
Autorce clanku preji spoustu sil na vyrovnani se ztratou a ostatni deticky at vam delaji spoustu radosti.
|
| xxy | •
|
(14.6.2010 18:23:35)
Naprosto souhlasím. Já rodila mrtvého syna a při té hrůze, při tom smutku a všem okolo jsem byla moc ráda, že jsem ho nikdy neviděla, nechovala ... Bylo to sice hrozné, ale kdybych ho mohla vzít do náruče, tak bych se zbláznila. I tak jsem se vyhýbala všem kočárkům a maminkám, které jsem v okolí potkávala. Naštěstí se po několika letech povedlo. Dnes mám 4-letého syna a 2-letou dceru. Všichni mi přáli, aby byli zdraví. Já vždy dodávala, aby byli živí.
Autorky článku je mi moc líto a přeji, aby se z toho co nejdříve dostala a věřím, že jí v tom její velká rodina pomůže. Mi můj tehdejší manžel nepomohl, tak vím, jak moc je podpora okolí důležitá. Držte se!
|
|
|
|
V její náručí
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)