Jana, 2děti, čekatelé... | •
|
(7.5.2010 11:12:30) Článek mi udělal velikou radost. Jednak tematikou, o kterou se velmi zajímáme, jednak tím, že celou dobu čtení jsem měla pocit, jakoby paní Jungerová psala o nás (až na to, že si nepamatuji, že bychom poskytovali rozhovor ). Ne, naši rodiče sice těší, ale srnčí zatím nechystají. Naše prožívání je velmi obdobné. Mohu se zeptat, jak dlouho už na dítě čekáte? Moc děkuji za odpověď, Jana
|
Jana + 4 |
|
(7.5.2010 11:29:23) Jani, už nečekáme, ale od podání žádosti do přijetí syna uplynulo necelých 10 měsíců, rozhovor jsme dávali ještě před přijetím, syna máme od prosince.
|
Jana, 2 děti, čekatelé na PP | •
|
(7.5.2010 11:47:51) Teda... Podávali jsme žádost už před 13 měsíci a než proběhly všechny testy, přípravy atd... Zkrátka ještě nám nepřišlo rozhodnutí o schválení. "Požadavky" na dítě jsme v podstatě neuvedli, máme tam vše od poloromského až po černouška nebo asiata. Přijmeme dítě s postižením - kromě prokazatelné MR, a byli bychom rádi kdyby bylo dítě do budoucna schopno samostatné lokomoce (takže vůbec nevylučujeme smyslové vady, onemocnění orgánů apod.). Vlastně jediné, co bychom si přáli je, aby se k nám dostalo miminko. Je stresující, že vůbec nemám představu, kdy se tak můžeme drobečka dočkat. Jestli za měsíc nebo za tři roky. Děti už se strašně těší. A my taky!
|
|
olga liška ( kluci, 3/01 a 6/05) | •
|
(7.5.2010 12:24:24) Jano, napiš, prosím, víc, když děcko už máte. jak staré, s jakým zdravotním stavem, jaké národnosti, jak to zvládáte, co jste nečekali atp.
díky,
olga liška
|
Jana + 4 |
|
(7.5.2010 13:08:19) předpokládám, že v budoucnu bude Bára chtít pro rozhovor pokračování , ale stručně zkusím. Máme tříletého chlapečka, to bylo první, co nás překvapilo , skoro jediný požadavek, který jsme měli, byl věk nižší než náš mladší syn . Je poloromský, zdravý a šikovný. Má kontakt s rodiči, i když ten bohužel spíš upadá, ale komunikuje se s nimi dobře a bez problémů. Adaptuje se dobře, výborně ho přijaly obě děti. A co jsme nečekaly? Že bude tak šílené se v noci vzbudit a vidět dítě jak v pravidelném rytmu mlátí hlavou do polštáře a ječí. Ač jsme o hospitalizačních příznacích četli, jiné je číst a jiné zažít. Jinak mě zatím snad nic moc nepřekvapilo, samozřejmě život přináší každodennosti, s nimiž úplně nepočítáte, ale zase nepřináší jiné těžkosti, s kterými jsme počítali . Je zajímavé poznávat vlastní limity, asi silněji než u biologických dětí. Jinak je na další závěry zatím brzy.
Ještě pro Janu - myslím, že se to prostě nějak sešlo, že náš syn se objevil na poradním sboru právě když jsme skončili přípravku. Narychlo nás schvalovali a hned jsme se na něj jeli podívat.
Držím palce všem čekatelům
|
olga liška ( kluci, 3/01 a 6/05) | •
|
(10.5.2010 12:06:03) Jani, díky. napadají mě další otázky, naše rodinné situace jsou podobné a uvažujeme podobně. neposlala bys mi, prosím, maila? abychom to neřešily už tady? moje adresa je lisaci@mybox.cz. předem díky a pochopím, pokud z jakéhokoli důvodu nenapíšeš
měj se,
olga liška
|
|
|
|
|
|