Binturongg |
|
(23.3.2010 10:20:21)
S dyslektiky pracuji mnoho let a začínala jsem s nimi. Ano, mohou být nejnadanější
|
štěpánka | •
|
(23.3.2010 11:09:15) Mohou, ale nemusí....
|
Yuki 00,03,07 |
|
(23.3.2010 11:14:30) stejně tak nadaní nemusí být dys-
|
|
|
Yuki 00,03,07 |
|
(23.3.2010 11:14:05) já sama mám vystudované učitelství taky, a nikde během školy nepadlo slovo o nadaných teď mám minimálně jeden exemplář doma, třídní taky neví, co s tím, protože se o tom taky ve škole nic neučili, učí se až na synovi :))) což nmi nevadí, protože ona je snaží a je ochotná se domlouvat i se mnou na postupu, je to fajn druhý syn má smůlu, učitelka ho nedokáže a podle jejích slov ani nechce nijak povzbuzovat, a on jen tak sám od sebe aktivitou neoplývá a s tím si nevím rady ani já, ppp dala doporučení, jenže tím se škola řídit může, ale nemusí, je to na uvážení učitele, a učiteli se nechce, takže má syn smůlu
ono totiž není pro nadání podmínkou být dys-, takže kdo není dys-(cokoliv), ten není už vůbec zajímavý
obě učitelky mých synů jsou přibližně stejně mladé, není to o věku a zaběhaných postupech
|
Veronika,4 děti | •
|
(23.3.2010 12:42:12) Vzdělávám doma už své třetí dítě.První syn technické nadání,samé encyklopedie.Učitelku uváděl v šílenství,protože už v první třídě perfektně ovládal složení motorů,počítal složité rovnice,apod.Po vystřídání několika škol během 3 měsíců 4 jsme zvolili vzdělávání doma.Druhý syn mimořádně hudebně nadaný prohlásil,že pro něj škola nemá význam,že se bude živit hudbou.Do školy šel v 6 ti letech a uměl už vše co se učí v první a druhé třídě.Takže celou písanku napsal za jediný večer a učitelka mu jí druhý den roztrhala pře dětmi se s cénou ať se na toho debila všichni podívají.Stál před tabulí a všechny děti ho musely kritizovat.Ze školy jsme odešli.Pak následovalo několik dalších škol(podotýkám,že syn byl slušný,nevyrušoval,jen si prostě vyplňoval ty písanky a početnice,které už dávno uměl.Poslední paní učitelka nám v březnu oznámila,ať si ho necháme doma,že se nudí a že doma bude alespoň pokračovat v dalším vzdělávání.Vyběhali jsme papír o dlouhodobé nemoci a pokračovali doma.Dnes studuje konzervatoř a živí se hudbou.Dcera se narodila přidušená.Dle doktorů v pořádku.Po třech měsících mého naléhání ať ji vyšetří neurolog,že se mi v pořádku nezdá se potvrdilo,že je opožděná.Následovala Vojtova metoda,plavání,canisterapie,hipoterapie.Dcera do čtyř let nemluvila a bylo mi řečeno,že už se to nezlepší.No a teď přes všechny mizerné prognózy pánů doktorů dcera dobře mluví,zpívá,hraje na flétnu,jezdí na koni a co se školy týká tak po jednom zápisu,kdy odmítla komunikovat s afektovanou paní učitelkou,která na ní podotýkám přede mnou zařvala ,,To mě ty debilko neslyšíš´´ učím dceru doma.Zpočátku měla problémy se vším psaní,čtení,počítání.Nedokázala spojit dvě písmenka dohromady.Od 2.pololetí čte plynule,píše i diktáty-no písmenka jsou nakloněná do leva-je levačka a prý ji to tak vyhovuje a nemá tu úhlednost na které se tak nesmyslně bazíruje.A popravdě,kdo z nás píše krasopisně.Dá se to přečíst a ani se nemusím namáhat.Bojuje s matematikou,ale každým dnem se to lepší.Dokonce už se těší na zkoušky ve škole.Teď už jen čekám jaké to bude s naším nejmladším.
|
Yuki 00,03,07 |
|
(23.3.2010 14:01:24) tak to je síla, ale jsi dobrá, že to zvládáš
já jsem o domácí škole taky přemýšlela, ale nechci, nejstarší mě oi to už i přemlouval, že ho to ve škole nenudí, nic nedělá, ten nemá IVP a přitom jen o pár bodů IQ, oba jsou kolem hranice, rozdíl v nich je do 10 bodů, ale pod hranicí mu IVP nedají, fakt logika
ale já nechci, aby pak měl problém s další školou, aby se nebál kolektivu, on totiž kolektivní fakt není, takže aby si zvykl prostě se toho bojím
ale jinak si taky myslím, že bysme zvládli za jeden rok klidně tři školní a to by asi neprošlo jen tak, takže nevím
|
Veronika 4děti | •
|
(23.3.2010 15:16:22) Domácí vzdělávání není problém ani pro děti zdravé ani postižené.Podmínkou je maturita vzdělávajícího.Kolektiv dětem nechybí.Nejsou izolované.Chodí na kroužky,jazyky,hudebka,plavat,cvičit psy.Kluci hráli fotbal,košíkovou.A na střední se zžili bezvadně.Muzikant je na internátě a vychovatelka a učitelé si ho chválí pro samostatnost a odpovědnost.A kamarádů má hodně.Většinou se k nám slízají a tráví u nás víkendy.Jinak zvládat se to dá.Každému vyhovuje jiný režim.My to máme tak,že první stupeń se učí od 10.00 do 13.00 někdy do 14.00.Druhý začínal v 9.00 a končilo se dle potřeby.Vzdělávání jsme rozložili do celého týdne,ale jinak než ve škole.Výtvarku si dělá dcera sama.Vytváří dílka,kdy má chuť,nápady a používá ke svému tvoření všechno možné.Předměty typu prvouka a rodinná výchova jsou z běžného života.Takže na zahradě pěstujeme zeleninu a kytičky.Když jdeme do lesa se psy na procházku sbíráme listy,větvičky a doma je pak popisujeme.Prostě přirozený proces učení ne od 8.00 matematika,v 9.00 čeština,v 10.00 angličtina.U něčeho se zdržíme,něco jde rychle.Často dojdeme k nějakému problému u kterého strávíme třeba celé dopoledne(nedávno dceru uchvátiio zemětřesení).Faktem je,že už učím 10-tým rokem a stále mě to baví.Myslím,že umím lépe hospodařit s časem.K tomu máme ještě chov psů a dcera koně,tak to většinou obhospodařuji já.Myslím,že to naší rodinu obohatilo.Každý má své úkoly,které musí splnit a děti už to dělají automaticky.
|
Yuki 00,03,07 |
|
(23.3.2010 15:42:05) u mě by nebyl problém se vzděláním nebo se zvládnutím tématu, první stupeň mě opravdu nemá čím překvapit nemám obavy ani o to, že by ztratili kontakt s dětma, to mají v hudebce, výtvarce... ale nemají děti pak problém usedět a zvládnout ten zaběhaný systém, na který ve škole narazí: právě ten systém, to, že v pondělí v 8 je hodina biologie bez ohledu na to, že je někde zemětřesení, který ho teď právě zajímá nesrovnatelně víc než nálevníci a o kterým by se v domácí škole mohlo klidně mluvit půl dne, to je to, čeho se bojím jako výsledku domácí školy
v případě mých i v tom probití se kolektivem, neumí to pořádně ani jeden, tak aby to pak nebylo ještě horší, přijít mezi otrlý "loketníky"
nechybí dětem možnost porovnávání se s ostatními? (já neumím házet, ale zase umím nejlíp číst a Pepíček je zase nejrychlejší v matematice, a Tonda nejlíp šplhá)
jen se ptám, fakt mě toto téma hodně zajímá
|
Veronika 4 děti | •
|
(23.3.2010 19:52:20) Mám to vyzkoušené na dvou dětech .Přechod do rytmu klasické školy dětem problém nečinil.Jinak to porovnávání jim nechybělo.Kluci měli radost z toho co nového se naučili a soupeření nepotřebovali.Jinak děti je přijímali ve škole normálně.Žádné problémy jsme nezaznamenali.Myslím,že porovnávání já umím lépe číst, ty počítat je zbytečné.Kluci se pak v normální škole snažili pomoci těm co jim to šlo hůře než ostatním.A popravdě jim domácí vzdělávání spolužáci záviděli.Myslím,že soupeření patří do sportu ne do vyučování.Tam by se spíš mělo jednat o spolupráci a sdílení.Někdo do diskuze napsal,že byla manželka ráda,že se kluka zbavila.Myslím,že když si nedokáže někdo poradit s vlastním dítětem,tak to škola těžko zvládne.V normální rodině je rodič přirozenou autoritou a já jsem přesvědčená o tom,že když se svým dětem věnuji a dám jim svůj čas,tak se vlastně vychovávají sami,tím co vidí u mě.Koneckonců jsme jako rodič byla první,kdo je od malička vedl světem a učil je ho poznávat. Nejsem rodič bez chyb a samozřejmě byly doby,kdy bych dětičky nejraději vystřelila na Mars.Popravdě,kdo z vás se v tomhle stavu někdy neocitl.Občas třeba i vůči partnerovi.(No,u něj se mi to stávalo víc než u dětí). PS:Omlouvám se za případné chyby a mizerné vyjadřování,ale marodí nám kůň,tak jsou mé myšlenky rušené starostmi o něj.
|
Yuki 00,03,07 |
|
(23.3.2010 20:26:28) já jsem to nemyslela ve smyslu soupeření a porovnávání se s někým jiným, ale spíš tak, že si uvědomí v kolektivu víc než doma, že každý umí něco jinýho a každý zase něco jinýho neumí, že i ten, kdo pomalu čte může umět dobře počítat, kdo se dobře učí může být poleno na tělocvik
ali jinak u nás by si upadala morálka, učivo by se zvládlo za chvilku a režim dne by šel do háje, i když teď už je přizpůsobivý i ten nejmladší, s ním to prostě nešlo
|
Veronika 4 děti | •
|
(24.3.2010 10:39:28) Kluci ani dcera nemají problém s tím,že všichni neumí všechno.Jak už jsem psala nežijeme v izolaci od okolního světa.Děti si o tom co se naučily povídaly se svými kamarády.Když jsem učila kluky,tak se ve čtvrté třídě narodila dcera.14 dní mi trvalo všechno to učení a péči o dceru skloubit a to i s koníčky.Vzhledem k tomu,že jsem venkovani,tak jeden den bylo tzv.vzdělávání mimo domov.Kluci měli hudebku,jazyky,plavání a já jsem mezi tím s dcerou absolvovala rehabilitaci,plavání,nákupy a úřady.Doma máme takový týdenní kalendář,kde je vše rozplánována(koníčky,koncerty,sporty,závody,nákupy).Prostě plánovací kalendář.Když byli kluci v osmičce tak se narodil náš nejmladší.Tady už jsem nepořebovala ani těch 14 dní.Všechno běžlo automaticky.Ráno v pět vstát nakrmit syna,pak vyvenčit psy,nakrmit dobytek a připravit snídani.Zhruba v půl sedmé jsem měla hotovo a vyhlížela listonošku s novinami.Pro sebe jsem měla půl hodinky na vlastní snídani a přelouskání novin.Zhruba v půl osmé už seděly děti u snídaně a já krmila toho nejmladšího.Pak jsem postavila na oběd a do devíti si hrála s dcerou.Hudebník ráno hodinku cvičil.V devět začínalo naše vzdělávání.Mezi tím jsem odbíhala k vaření ,nebo zkontrolovala synka v postýlce a občas skoukla co vytváří dcerka v pokojíčku.Ta svůj čas většinou trávila prohlížením knížek,kreslením nebo hraním.Pak následoval hromadný oběd.Po obědě odpadnul nejmladší a dcerka většinou také.V tu dobu měli kluci prostor na to co nepochopili to jsme dovysvětlili.Odpoledne už bylo klidnější.Někdo pověsil prádlo,někdo umyl nádobí,další vyvenčil psy a postaral se o hospodářství.V tu dobu už jsme pobývali všichni venku.Zhruba od 16.00-19:00 měli kluci volno.Večeře se odbývala mezi 19:00-20:00.Pak šly mladší děcka spát.Pohádku četli občas kluci.Dcera měla ráda raději vypravování.Na pohádky moc není.Kolem 21:00 už byl u nás klid.Hudebník zhruba od 20:00-23:00 cvičil.Je to noční ptáče.Myslím,že děcka se dost přizpůsobí a doufám,že jim ten řád zůstane i do dalšího života.
|
|
|
maja | •
|
(23.3.2010 21:43:56) No právě...já bych nemohla děti učit doma, to "vystřelení na Mars" by asi byl trvalý stav, my si prostě potřebujeme od sebe odpočinout aspoň když odejdou do školy... :)
|
|
|
|
Yuki 00,03,07 |
|
(23.3.2010 16:53:20) to mě zaujalo - ono se to časem srovná a vyřeší, to asi jo, ale líbí se mi, že už po 25. roce. syn je neskutečný ignorant, on za to nemůže, ale jak ho něco baví, vydrží u toho několik dní, co ho nebaví, to neudělá správně ani kdyby to byla práce na minutu a dyspraxi mu nediagnostikovali, ale řekla bych ,že ji má vzhledem ke své horší motorice taky tak třeba bude jednou moct žít normálně a aspoň svým dtem dokáže zavázat boty, teĎ není schopný se to naučit (možná ale jenom proto, že ho to nezajímá a nevidí důvod, proč by se to měl učit)
|
|
|
maja | •
|
(23.3.2010 21:41:24) To jde učit doma 2. stupeň ??? Já myslela, že jen 1.
|
|
alessandra |
|
(30.3.2010 19:05:52) Na toto jedina odpoved.."stastné to děti a stastná to žena..."
|
|
|
|
Brita | •
|
(24.3.2010 19:43:49) Pokud je pravda vše, co píšeš o učitelkách, s nimiž jste se setkali, jsou to patologické případy a máte mimořádnou smůlu.Nejméně se mi chce věřit tomu, že na dítě u zápisu reaguje učitelka tímto způsobem, navíc před rodičem.Proč jste si to nechali líbit?Mohli jste nakráčet do ředitelny a říct, že na tuto školu ani náhodou, protože...
|
|
narma |
|
(25.3.2010 2:27:49) smekám před vámi - obrovská trpělivost a diplomatická cesta proti všem
|
|
|
|