| Iris | •
 |
(4.2.2010 15:09:39)
Znakování je poměrně "in" třeba v Anglii. Mimčo je v jeslích a pak se vyzvedne a jde s matkou na kurs znakování. Možná je to snaha miminku vše co nejvíc vynahradit nebo pokus se rychleji sladit, nevím. Pokud máme to štěstí a můžeme s našimi miminky a batolátky trávit většinu času, připadá mi znakování úplně zbytečné (aspoň u mých dětí, naučily se rychleji mluvit, než já se naučila znakovat). U našeho třetího mimča jsem si všimla, jak si už od novorozeneckého věku dává záležet na zvucích, které vydává. Nejen, že jinak brečí, když má hlad, když něco bolí... ale aktivně pracuje na tom, aby ty zvuky opravdu byly různé a typizované. Jasně, že komunikujeme taky mimikou a gesty, ale to vzniká snad spontánně v každém vztahu matka-dítě a nemusí to být nutně gesta, která nám vnutí na kurzu znakování.
Znakování má možná význam ve vícejazyčných rodinách, jinak to považuji spíš za módu a zdroj peněz pro pořadatele kurzů.
|
| Marta, dvě dcerky | •
|
(4.2.2010 16:43:45)
Já jsem celkem jak se říká pro každou "špatnost" a ráda s holkama chodí na různé aktivity. Znakování mě ale nijak nenadchlo a to přesně z toho důvodu, že obě moje děti začaly mluvit už v druhém půlroce života. Než bysme se naučili znaky, tak se domluvíme normálně. Mladší má teď 16 měsíců a bez problémů si řekne o vše, co chce a o tom, že umí i slova jako kombajn, opička, jablíčko ani nemluvím. ;o) Cizí jí samozřejmě nerozumí tolik jako já, ale ti neumí ani zankovat, takže jsem opravdu význam této metody pro sebe moc neocenila.
|
| Iris | •
|
(4.2.2010 17:08:27)
Mám to stejně. Také chodíme na různé aktivity, ale znakování nás také neoslovilo. Znakování považuji za import ze zemí, kde maminky nemají možnost být doma s miminkem/batoletem a pak se snaží dohnat narušenou komunikaci.
|
|
|
| Suza007 | 
|
(4.2.2010 19:13:53)
My s malou (20 měsíců) znakujeme a přijde mi to super. Ona zatím skoro nemluví a má hroznou radost, když mi může ukázat, že vidí pejska, kočičku, koš apod.
|
| Slunečnice Modrá | 
|
(19.2.2010 8:13:40)
Znakujete podle nějakých materiálu co se dají objendat z netu nebo jste prošli nejakým kurzem ? Tohle téma mě moc zajímá, komunikace s miminkem je pro mě hrozně duležitá a tak bych tohle ráda zkusila. Spíš trpím tím že nevím co by mohlo chtít.
Díku
|
|
|
| Ewa | •
|
(4.2.2010 20:51:09)
Já jsem si znakování našla na YouTube, ukazuje to tam maminka s dítětem, myslím, že kurs ani není potřeba. Jen tak ze srandy jsem podle toho naší malou pár znaků naučila, hned ji to šlo, byla to zábava.
|
| Laleida |
|
(5.2.2010 10:08:25)
A v kolika jste to zkusili, docela me to zajima, ze bych to s prckem zkusila, ale bude mu teprve 7 mes. pristi tyden, tak nevim, zda to neni brzo? Mela bys link na to kde to ta mamina ukazuje? Diky Kata
|
|
| Peta |
|
(5.2.2010 21:41:25)
presne, je to velka zabava a o to jde!
|
|
|
| celinkar | 
|
(5.2.2010 15:40:56)
Mám dvouletou dceru a od 5 měsíců jsme znakovaly. Můžu všem jen doporučit!!!
Jasně,že každá máma pozná, kdy má mimi hlad nebo, že je unevené. Ale co třeba táta, tetičky, prarodiče??A znakování je samozřejmě přínosné i pro mě, protože to byste nevěřili, o čem chtějí děti komunikovat. Malá mi například v jednom roce znakovala příhody, které se nám třeba staly před 14ti dny....-opravdu jsem si s ní pokecala.To bych se stejně starým neznakujícím dítkem nemohla. A hlavně, zankování podporuje vývoj dítěte jako takový a vellice pozitivní vliv na slovnéí zásobu a vývoj mluvené řeči-proto naše malá už ve svým dvou letech ( v prosinci jí byly dva ) povídá jako její 4letí vrstevníci. Nevěříte???
I paní doktorka je nadšená!
Znakování doporučuji, protože je to opravdu bezvadná podpora vašeho děťátka, když zjistí, že se váš svět nemotá jen kolem jeho čůrání a kakání, ale že také vidíte do jeho (jinak ukrytého ) světa.
|
|
| Ivana Procházková | 
|
(5.2.2010 19:57:24)
S výše uvedeným příspěvkem bohužel opravdu v ničem nesouhlasím. Se svou dnes 16ti měsíční dcerou znakuji, první znak udělala v 8 měsících a dnes jich umí asi 80! A to do toho nepočítám vůbec slova, která už umí vyslovit. Je samozřejmé, že se maminka se svým dítětem bez problémů domluví i bez znakování, ale o spoustě věcí, které se netýkají nutné domluvy jíst, pít, kadit, podat medvídka atd., nemá maminka ani tušení. Do hlavy svému dítěti nevidíte, i kdybyste se snažila sebevíc. Jeden příklad za všechny. Jezdíme každý víkend k babičce, rodič tudíž stále opakuje dokola, bude tam babička, děda atd. Dcera první věc, kterou asi v 10ti měsících udělala, když jsme vylezli z auta byl znak pro žirafu. U babičky má totiž jezdící žirafu, na které v té době ani neuměla jezdit a přesto nám jasně ukázala, na co asi mimo jiné myslí, když jedeme k babičce. A když jsme na to s manželem zareagovali a hned jí žirafu podali, jak jsme došli do domu, byla nesmírně spokojená. Znakování není tak úplně o tom domluvit se se svým dítětem, ale vést s dítětem dialog o tom, co ho opravdu zajímá. Když si listuji s dcerou knížkou a ona mi už měsíce přesně znaky ukazuje, na kterou stránku mám otočit, co chce vidět, nevyměnila bych ty okamžiky ani za nic. A to jí nezajímá tolik každé zvířátko, které dospělí rádi ukazují, ale třeba i obyčejný kartáček nebo miniaturní jablíčko nakreslené v pozadí v misce. Co se týká znaků, které nám "nutí" na kurzech, já osobně jsem za ně byla vděčná, protože ne každý rodič je tak kreativní, aby si vymýšlel své vlastní. A jestli se Vaše dcera naučila dříve mluvit než vy znakovat, tak nevím, kde byla chyba, ale nám doma všem stačilo podívat se jednou na slovník a 80% znaků jsme si pamatovali. Myslím, že jsou udělané opravdu jednoduše. Je ale samozřejmě možné, že jste jedna z těch šťasntějších maminek, jejíž dítě začíná mluvit velice brzy.
Jako maminka znakujícího dítěte můžu znakování jenom doporučit a už se těším až ho budu učit i své druhé dítě.
|
|
| Ivana Procházková |
|
(5.2.2010 19:58:03)
S výše uvedeným příspěvkem bohužel opravdu v ničem nesouhlasím. Se svou dnes 16ti měsíční dcerou znakuji, první znak udělala v 8 měsících a dnes jich umí asi 80! A to do toho nepočítám vůbec slova, která už umí vyslovit. Je samozřejmé, že se maminka se svým dítětem bez problémů domluví i bez znakování, ale o spoustě věcí, které se netýkají nutné domluvy jíst, pít, kadit, podat medvídka atd., nemá maminka ani tušení. Do hlavy svému dítěti nevidíte, i kdybyste se snažila sebevíc. Jeden příklad za všechny. Jezdíme každý víkend k babičce, rodič tudíž stále opakuje dokola, bude tam babička, děda atd. Dcera první věc, kterou asi v 10ti měsících udělala, když jsme vylezli z auta byl znak pro žirafu. U babičky má totiž jezdící žirafu, na které v té době ani neuměla jezdit a přesto nám jasně ukázala, na co asi mimo jiné myslí, když jedeme k babičce. A když jsme na to s manželem zareagovali a hned jí žirafu podali, jak jsme došli do domu, byla nesmírně spokojená. Znakování není tak úplně o tom domluvit se se svým dítětem, ale vést s dítětem dialog o tom, co ho opravdu zajímá. Když si listuji s dcerou knížkou a ona mi už měsíce přesně znaky ukazuje, na kterou stránku mám otočit, co chce vidět, nevyměnila bych ty okamžiky ani za nic. A to jí nezajímá tolik každé zvířátko, které dospělí rádi ukazují, ale třeba i obyčejný kartáček nebo miniaturní jablíčko nakreslené v pozadí v misce. Co se týká znaků, které nám "nutí" na kurzech, já osobně jsem za ně byla vděčná, protože ne každý rodič je tak kreativní, aby si vymýšlel své vlastní. A jestli se Vaše dcera naučila dříve mluvit než vy znakovat, tak nevím, kde byla chyba, ale nám doma všem stačilo podívat se jednou na slovník a 80% znaků jsme si pamatovali. Myslím, že jsou udělané opravdu jednoduše. Je ale samozřejmě možné, že jste jedna z těch šťasntějších maminek, jejíž dítě začíná mluvit velice brzy.
Jako maminka znakujícího dítěte můžu znakování jenom doporučit a už se těším až ho budu učit i své druhé dítě.
|
| Marta, dvě dcerky | •
|
(5.2.2010 21:17:53)
Řekla bych, že je to prostě individuální. Možná je to náhoda, ale obě moje dcerky začaly skutečně mluvit velice brzy, v šesti měsících máme nahané první cíleně volené slabiky TA TA, MA MA, MI MI, .... A v jednom roce se "domluvily" obě se všemi členy rodiny bez potíží. Mladší bude za měsíc rok a půl a komunikuje velice čile, přesně jak píšete u znaků, dokáže si říct, že si chce jít čistit zuby, dnes ráno chtěla chlebíček a po chvíli opakovala, že jí spadl, abych jí ho podala a i mi poděkuje ;o). Není to rozhodně jen o tom, že opakuje nějaké papat. Ze zvířátek si pamatuje dokonce Kombu, kterou asi pozná málokterý dospělý, ale její sestra si prostě prohlížela atlas a tak si mladší zapamatovala některá slova a s radostí nám je ukáže. Je to podle mě úplně stejné, jako vy se radujete z pochopeného znaku. Jen já mám pocit, že pro moje děti je to opravdu zbytečné a věnujeme se raději jiným aktivitám.
|
|
|
| Hanka | •
|
(5.2.2010 20:43:17)
Naprosto nesouhlasím s tím, že znakování je zbytečné. Pracovala jsem dva roky v mateřské školce v Irsku a také jsem chvilku žila v Anglii a nemohu souhlasit ani s tím, že by znakování v těchto krajinách bylo tak populární a že matky vynahrazují dětem svůj zmeškaný čas v práci...
Jsem matka 7 měsíčního syna a již začínáme znakovat, zatím samozřejmě jen já maličký je na to ještě moc malý, neovládá ještě dostatečně svou motoriku. Samozřejmě maminky dokážou rozumět svým miminkům ve většině případů. Rozumíme co se jim asi tak nelíbí, co chtějí. Ale znakování nám umožní tuto komunikaci o 100% zvětšit, sdílet s naším milovaným potomkem přesně to co ho zajmá, jelikož nám to může ukázat pomocí jednoduchého znaku a nemusím nic tipovat. Mám více jak 5ti letou zkušenost s maličkými dětmi a jsem pevně přesvědčená, že znakování je super a všem ho vřele doporučuji!
Hanka
|
|
| Nath74 |
|
(8.2.2010 10:31:31)
Nesuhlasim. Znakovanie je "in" vsade tam, kde su mamicky, ktore maju zaujem obohatit svoju komunikaciu s dietatkom. Ja sa priklanam k nazoru, ze znakovanie je prospesne pre dieta, mamicku, pre celu rodinu. Kedze pomaha dietatku vo vyvoji pozitivne (rec, intelektualny a emocionalny rozvoj), potom zbytocne nie je. Ja znakujem so svojou mladsou dcerkou od jej 10tich mesiacov a som velmi spokojna.
Moda - ako sa to vezme. Niekto to moze skor vnimat ako navrat k starym osvedcenym hodnotam nasich predkov, pretoze neverbalna komunikacia tu vzdy bola.
|
|
|
, ale já ani teď občas nevím, proč tak dlouho brečí, jak jednou začne, neví, kdy přestat....navíc se na sebe rád kouká, takže běda, když spustí a je kolem něj něco, co ho odráží - sklo, zrcadlo, výloha...
když byla unavená, tak říkala áááájíííí místo hají atd....
, jenže já jsem dosud nepřišla na to, jak malé dítě naučit spát. 
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)