| čičinka + Maty (9m) | •
 |
(21.1.2010 9:33:59)
Myslím, že situaci by částečně řešili ambulantní porody. Zdravá matka a zdravé dítě zbytečně zaměstnávají personál, který by se jinak mohl věnovat maminkám a dětem, které to skutečně potřebují, zabírají místo tam, kde se ho pak nedostává.
Myslím, že je spousta zdravých dětí a matek, kteří jsou po porodu fit a pobyt v porodnici jim způspbuje jen problémy.
Maggi, je mi to tak líto, že tvému miminku připravili tak nemilosrdný start do života. Bezmoc je nesnesitelný pocit, pokud se cítíme bezmocní vůči vlastnímu dítěti.
|
| Tizi | •
|
(21.1.2010 10:05:50)
Maggi, chci tě jenom trochu uklidnit, že trvalé následky mít dítě asi nebude. Teď mluvím z vlastní zkušenosti, měla jsem porod strašně komplikovaný a byla první čtyři dny na intenzivce na kapačkách, dítě mi jen občas vozili. I přesto jsem se do týdne rozkojila a kojila skoro dva roky. Malý je teď ve školce a žádnou neurózou netrpí. Porodnici jsem vybrala dobře, byla velká a měla zkušený tým doktorů, při komplikacích byli schopni udělat okamžitého císaře a dítě zachránit. Bylo to opravdu za pět minut dvanáct, miminko rozdýchávali. Takže u mě ten profesionální přístup byl skutečně na prvním místě, všechno to baby-friendly je fajn, ale nejprve to dítě musí žít - a pokud možno bez následků a to se naštěstí těm doktorům povedlo a tímto jim děkuji. To ostatní se srovná časem a láskou.
|
| Saša, 2/98 | 
|
(21.1.2010 12:48:45)
Přiznávám, že do dnešního dne mě nenapadlo řešit to, že jsem celou dobu tří týdnů po porodu neměla své děti u sebe. Po odchodu z nemocnice jsem byla jen velmi šťastná, že jim lékaři zachránili životy. Kluci jsou teď naprosto v pohodě a nemyslím si, že nezdařený příchod na svět je nějak limituje.
Je to pochopitelně velmi nepříjemné být po porodu v nemocnici bez miminka a si bych si taky představovala, že pokud nebudou žádné vážnější potíže, tak budu mít miminko u sebe, ale ono nic nemůže být naprosto dokonalé. Asi by to také chtělo citlivější přístup zdravotníků v rozhodování co je nutné a co není.
|
|
| magggi synáček z léta09 | 
|
(21.1.2010 19:37:07)
Tizi - jenže ono ve vypjatých chvílích, a když to jinak nejde stačí, když se dítě mámě donese alespoň dvakrát za den - ale NESMÍ být odděleni několik dní - těch 5-7 a více. U nás to bylo hraniční.
Je možné, že dítě nebude mít trvalé následky, je to dokonce pravděpodobné, ale nikdy nevíme, kdy a kde se to může projevit - právě třeba úzkostností, nebo až v pubertě, sklonem k sebepodcenování atd.atd.
Psala jsem z toho ročníkovou práci - relativně nedávno - takže tím hůř.
Co oči nevidí, srdce nebolí, ale zanechá šrámy na duši, ač třeba "jen" podvědomé...
|
| Madlaaaa | 
|
(24.1.2010 23:58:04)
Můj první syn(ročník 91)se narodil komplikovaně, rozdýchávali ho. Už chtěli dělat císaře, ale nakonec to šlo normálně. V roce 91 byl romming snad jen ve Znojmě a v Praze. Nosili ho na kojení po třech hodinách, většinu času učeného ke kojení prospal, pak asi plakal, ale to si jen myslím. Na novorozenecké se nesmělo ani nakouknout. Po porodu jsem byla tak zničená, že jsem byla ráda, že vůbec žiju. Pak už jsem měla strach že umřu a dítě bude bez mámy. Když jsem si stěžovala na bolesti, tak jsem byla hysterka, co nic nevydrží. Po revizi po 3 dnech, kdy jsem si nedošla ani na záchod se zjistilo, že mi zůstal kus placenty v děloze. Podobná péče byla věnována dětem.
Protože mi bylo pořád špatně, tak tehdy můj otec si jel promluvit s doktory. Trochu to pomohlo, dokonce i dítě vyšetřili, mě udělali operaci a u syna zjistili žloutenku.
Nakonec jsme se oba uzdravili, dokonce jsem mohla mít další děti. Kojila jsem 7 měsíců. Další děti jsem ale kojila podstatně déle prostředního syna 15 měsíců a nejmladšího skoro tříletého kojím dodnes.
Psychicky syn se zdál být relativně v pohodě, separačním syndromem netrpěl (kromě běžného kolem 9 měsíce).
V pěti letech se zjistilo, že má epilepsii. Měl i několik velkých záchvatů. Začali ho vyšetřovat a bylo nutné zjistit podrobnosti ohledně porodu (na začátku 90 let vám po porodu nikdo nic neřekl- matka je přece neodborník a nepotřebuje nic vědět, stejně by tomu nerozumněla). Přes známé jsem se snažila dostat k zdravotnické dokumentaci. Nedozvěděla jsem se nic. B yla přečasně zkartována.
Proč asi? Že by strach z žaloby o zanedbání péče?
|
| kili | •
|
(25.1.2010 7:40:39)
- žloutenka není risikovým faktorem pro epilepsii, jistě ji zjistili i bez intervencí, pro terapii je rozhodující hladina bilirubinu v séru, zralost, věk v hodinách a (in)kompatibilita krevních skupin, takže co bylo ráno může být večer úplně jinak.
- byl bych velmi opatrný při užívání tak silných pojmů, jako je separace a separační syndrom, normální vývoj schopnosti rozlišovat nese sebou i schopnost ostražitosti a skrze ni pak výraznější přilnutí k matce či otci
- zdravotnická dokumentace se nežádá skrze známé,
nemyslím si, že byla skartována, jen je po čase archivována tak, že je náročné ji vyhledat. Pokud požádáte oficiálně, vyhledají Vám ji. Z toho, co popisujete, žádné zanedbání péče nevyplývá.
|
|
| magggi synáček z léta09 |
|
(25.1.2010 9:47:41)
Tak to je dost šílený zážitek. I když je to dlouho, už v té době nás učili - v r. 91 jsem praktikovala v jedné pražské porodnici - nač vše se nesmí zapomenout, včetně psychostavu matky i dítěte. (Maminka mé kolegyně byla porodní asistentka a dala nám víc než mnohý z kantorů...)
Jenže občas mám pocit - a to nejen díky poporodním zážitkům, že na medicíně učí studenty, že Psyché byla jen Amorova milenka a ostatní, co se o ní povídá - třeba že je důležitou součástí chodu organismu  - jsou jen pověry.
Zachránili jsme tělo, hurá, pacient přežil, a co si o tom myslí, nebo jak to prožívá, není naše věc. Kdyby mermomocí trval na tom, že u něj nejde jen o fyzický stav, sestra nám to poví a my mu dáme odpovídající lék.
Boj s psychkou je nutné vést všemi prostředky! 
|
|
|
|
|
| banditka |
|
(21.1.2010 10:07:48)
Dobry napad - ambulantni porody. Kamaradky v Nemcich s tim maji dobre zkusenosti. Jinak my jsme se u prvniho ditka rozhodli pro Vrchlabi - porod krasny, ale novorozenecke priserne! Kazdy rikal neco jineho, divili se, ze chceme chodit s malym na vysetreni, vyhrozovani (kdyz nebude dite blabla, copak mu chcete ublizit blabla)a presne tenprincip - dite je nase, vy si delejte co chcete, treba si klidne odjedte domu. Druhe jsem radsi rodila doma.
|
| Samika | 
|
(21.1.2010 16:54:18)
s Vrchlabím mám jinou zkušenost, celou dobu dítě u mě, okamžitě od porodu, odvezli ho jen na sono ledvin, jinak jsem ho nosila na kontroly sama. Navíc porodnice a novorozenecké je dohromady, já byla na jednom pokoji od porodu do odchodu.
|
|
| Samika |
|
(21.1.2010 16:54:43)
s Vrchlabím mám jinou zkušenost, celou dobu dítě u mě, okamžitě od porodu, odvezli ho jen na sono ledvin, jinak jsem ho nosila na kontroly sama. Navíc porodnice a novorozenecké je dohromady, já byla na jednom pokoji od porodu do odchodu.
|
| Stáňa a dva kluci | 
|
(21.1.2010 19:31:57)
Samiko, mám stejnou zkušenost jako ty dvakrát. Já byla i na tom sonu. Poprvé jsme šly asi čtyři s dětmi, podruhé jsem šla sama jen se sestřičkou a pár miminama:).
|
| banditka |
|
(21.1.2010 23:15:23)
Tak to je fajn, ze to bylo u vas jine. Me to docela mrzi dodnes, prave kvuli tomu, ze to je Vrchlabi! Kamaradka tam byla ve stejne dobe, mesic prede mnou, a ta sama zkusenost (podzim 2005). Na druhou stranu znam 4 holky, ktere tam byly spokojene (1 rodila o dost driv, nez my a ostatni pozdeji) Ja bych si kazdopadne ten pobyt v nemocnici po porodu radsi odpustila :)
|
|
|
|
|
| helis78 | 
|
(21.1.2010 10:10:55)
Jo, nápad je to dobrý, ale ona právě ta novorozenecká žloutenka to docela mění. Prní dítě jsem žluté neměla, ovšem druhé už asi 2. den zežloutlo dosti, takže mi bylo odebráno - naštěstí sesterna s inkubátory byla na konci chodby a začalo aktivní svícení, dceru nosily asi co 4h a snažili jsme se kojit, naštěstí to šlo dobře. Třetí dcera byla žlutá už druhý den po porodu a to byl horor - té kojení moc nešlo, vážení před po, kojení se sestrou, ale při představě, že bych musela dojíždět z domu asi 10km od nemocnice a vozit mléko - toho jsem měla dost, tak by to bylo tak náročné, i finančně, že jsem byla ráda, že mě nevyhazovali z pokoje a šly jsme až 7.den.
Já vím, že jsi psala o zdravém dítěti a zdravé matce, ale někdy se mohou vyskytnout takové náhlé situace, že děti se při kojení dusí, ublinkávají a třeba "vyhukaná" prvorodička - asi by to pak následně bylo komplikovanější pro ty porodnice, kdyby už měli plný stav a ty bys chtěla být opět přijata.
MMCH asi vím, která porodnice to byla, kamarádka tam musela rodit, protože bylo podezření na neurol. vadu a říkala, že hrůza, po porodu ji převáželi do té nemocnice a ona chodila asi těch 200 m za miminkem, však taky se nerozkojila.
|
| Nasuada |
|
(21.1.2010 10:14:49)
na ambulantní porody by měla navazovat péče porodní asistentky (tady poněkud u nás pokulháváme) a pediatra (ten navazuje).
|
| Ivana Kingston |
|
(21.1.2010 19:09:54)
Ambulantni porod je dobra vec pokud se ocekava, ze vse bude bez vyraznych komplikacich.
Dulezitou podminkou ambulantniho porodu je, ze dobra nasledna pece o miminko a maminku musi byt dobre zajistena.
My cekame nas prvni poklad koncem dubna a tuhle moznost rada vyuziju bude-li vse vporadku  .
Domaci pediatricka sluzba a PA se na Vas ma prijit podivat domu mezi 12-24 hodinami po propusteni a pak nesledne denne po dobu 3-4 dnu, takze otazka novorozeneckeho ikteru (vetsinou se projevi az za 20 hodin po narozeni) nebo jinych zivot neohrozujicich komplikaci se da celkem vcasne odhalit.
Miminko a maminku pusti domu pouze pokud splni urcite pozadavky - napr. miminko melo normalni Agpar po narozeni, je schopne se od maminky napit, vycura se apod., zaroven maminka a dalsi dospely (vetsinou tatinek) jsou pouceny o moznych komplikacich, maminka nemela komplikovany porod a dojezd do nemocnice neni delsi nez 30 min atd.
|
|
|
| Lenelka | 
|
(21.1.2010 10:54:36)
No, zloutenka se da docela dobre zvladnout doma, bud normalne dite enchavat pod oknem a nebo v horsich pripadech se da domu pujcit svetlo, jako maji v porodnici. Pisu teda o zemich zapadne od CR. Ublinkavani, duseni a podobne situace fakt nevidim jako duvod zustavat v porodnici, to se muze stat treba doma hned po propusteni nebo kdykoliv v prubehu zivota. Maminka si to musi nastudovat dopredu a snad vsechny, co znam, to udelaly.
|
| helis78 |
|
(21.1.2010 11:05:46)
No, nemyslím si, že je to tak jednoduché, pokud to není prostá novorozenecká žloutenka. Já má bohužel krevní skupinu 0+ a vytvářím vůči dětem nějaké protilátky, tudíž, jak mi bylo řečeno je žloutenka u každého dalšího dítěte silnější. Nevím, jak je to s podložkou, ale myslím si, že účinnější v těchto případech určitě je inkubátor se zářivkou, miminko bylo pak krásně běloučké. V zimě je to se sluncem horší, v létě vyloženě na přímé slunce vystavit dítě nemůžeš. Navíc odběry dětem dělali asi 2x denně + infuze - ty si doma nezavedu, kojilo se hůř - děti mi většinou po minutě usínaly, takže jsem byla "ráda", že mi je sestra ač se mi to zdály její metody hrozné, budila a mimi vypilo alespoň něco. Co s nimi dělaly pak - aby vydržely v inkubátoru další 4 hodiny je mi jasné, že je dokrmovaly glukozou nebo teda mým mlíkem, toho jsem jim nosila přehršel a následné kojení bylo zase spavé, takže nevím, jestli to bylo žloutenkou nebo dokrmováním, ale nedivím se jim. Dítě vysléct, obalit očička, vzbudí se za chvilku a zase ho obléct a donést matce? Kdyby to dělaly co hodinu, asi by se zbláznily.
|
| Denyna | 
|
(21.1.2010 11:40:34)
Nemyslela jsi 0-? Taky jsem 0- a obě holky zdědili po muži +, tím pádem žloutenka skoro jistá. První, narozená v porodnici a ještě k tomu předčasně, ji měla, a přesto byla se mnou na pokoji, nebyla v inkubátoru ani chvíli (po porodu byla v pořádku, váha 2,5 kg, tak zvýšenou péči nepotřebovala). Při propuknutí žloutenky dostala do postýlky svítící podložku a měla jsem ji na pokoji u sebe, nikdo mi ani nezakazoval ji z postýlky brát.
Druhá dcera se narodila doma, stejná krevní skupina s pozitivním RH faktorem a žloutenka se u ní neprojevila vůbec. Preventivně jsme jí dali kolébku pod okno.
Obě dcery jsou podzimní, takže přirozeného slunce taky moc nebylo.
|
| helis78 |
|
(21.1.2010 11:52:35)
ne, opravdu 0+ taky jsem simyslela, že se to týká jenom 0-
|
| Jana a Petra |
|
(21.1.2010 12:02:57)
Krevní skupina 0 nesnese žádnou jinou krevní skupinu. Matka s krevním skupinou 0, která má dítě s jinou krevní skupinou, vytváří často protilátky proti červeným krvinkám dítěte, které mu způsobují po narození extrémní kojeneckou žloutenku, a může vytvářet i jiné protilátky (proti bílým krvinkám, krevním destičkám). Jsou to dočasné problémy, proto se o tom tolik nemluví. Moje dcera byla na modrém světle 4,5 dne. S RH faktorem to vůbec nesouvisí.
|
| helis78 |
|
(21.1.2010 12:04:06)
díky za informaci, už jsem dlouho na mateřské mimo obor
|
| Jana a Petra |
|
(21.1.2010 12:12:08)
helis, já jsem jenom matka s krevní skupinou 0 a dítětem s krevní skupinou B.
|
| kreditka | 
|
(21.1.2010 12:49:54)
A může to platit i obráceně? Malá měla též žloutenku, bohužel nešla na nasvěcování a pak jsme s ní zápasily přes 3 měsíce, já mám krevní skupinu B pozitivní a malá má 0 pozitivní - krevní skupinu otce neznám Jde možný že malá měla tu žloutenku horší kvůli své skupině 0?
|
| Jana a Petra |
|
(21.1.2010 13:02:15)
kreditko, já myslím, že ne.
|
|
|
|
|
| Denyna |
|
(21.1.2010 12:33:18)
Aha, tak to jsem nevěděla, myslela jsem, že paseku dělají ty nekompatibilní RH faktory. Jestli jsem tvůj příspěvek dobře četla, působí stejně.
|
| MarianaN | 
|
(21.1.2010 12:39:40)
Prosím Vás, tak to tedy znamená ,že žloutenku mají děti nulkových matek, které mají A, B nabo AB (tedy ty děti)?
Moje maminka je O+, tatínek AB-
Sestra je O+, ačkoli dle pravidel dědičnosti by měla být A, nebo B... - žloutenku tedy neměla.
Bratr je O+ asi také - tedy opět ne dle pravidel dědičnosti a žloutenku také neměl.
Já jsem nejstarší a žloutenku jsem měla. Takže asi jsem A, nebo B, že ano?
A je to tak, že tělo sestry si vybralo skupinu O+, protože to znamenalo nejlepší cestu?
A naopak, já jediná jsem byla odmalička nemocná - může to nějak souviset s tou nekompaktibilitou mé a matčiny krevní skupiny?
Díky za případné odpovědi.
|
| Hilly. |
|
(21.1.2010 12:51:59)
Mariano, u nás to tak teda bylo, já jsem 0+ a dítě je A-...a byla žlutá jak číňan...až jsem přemýšlela, zda jsem se někde nezapomněla
|
|
| kattie | •
|
(21.1.2010 13:11:51)
Rodiče s krevníma skupinama AB a O můžou mít opravdu jen děti skupiny A nebo B. Jiné ne, ani 0 nebo AB.
Dítě vždy zdědí 2 varianty genu pro krevní skupinu, jednu od matky a jednu od otce (existují 3 varianty - A, B, 0).
Matka/otec A B
0 AO (tj. A) B0 (tj. B)
0 AO (tj. A) B0 (tj. B)
|
| kili | •
|
(21.1.2010 14:28:23)
jste si jista ?
|
| kattie | •
|
(21.1.2010 14:36:59)
O Bombay fenomenu nemluvím.. jak je častý?
|
| MarianaN |
|
(21.1.2010 14:39:41)
Je ale 100% jisté, že sestra i bratr jsou tatínkovy děti, přestože se "nezachovaly" dle běžných pravidel dědičnosti
Moje kamarádka je třeba 0- a její manžel A+ a jejich dcera je AB+ A taky mi říkala, že manželovi nikdy nevěrná nebyla... Ačkoliv tady by to vypadalo, že holčička je dcerou svého otce, ale ne své matky 
|
| kili | •
|
(21.1.2010 15:01:17)
- bratr a sestra, to je v pořádku, teoreticky to tak být může a nebude to proti ničemu
- jestli je kamarádka 0 a její manžel A, pak v žádném případě nemohou mít vlastní dítě AB.
|
| MarianaN |
|
(21.1.2010 15:12:26)
Hm, tak to nevím, třeba je to případ dítěte vyměněného po porodu, když je nevěra vyloučená...
Ale stejně - jak to, že sestra a bratr jsou 0+ po mamince? Kam se podělo to AB od tatínka ? Jsou schované na nějakém genu pro příští generaci? Tedy, nějaká recesivní podoba?
|
| MarianaN |
|
(21.1.2010 15:14:34)
Nebo je to případ, že tatínkovi rodiče měli alely AH a BH, takže si tatínek nesl ty vlohy pro skupinu 0 ??? Díky
|
| kili | •
|
(21.1.2010 15:25:03)
ti sourozenci mohou mít vlohu pro antigen A ( po otci), ale nemají H antigen (resp. H substanci) a mají tedy genotyp hh a vloha pro antigen A se tak nemůže projevit (A bez H není možné). Obdobná situiace je i u antigenu B, ale dosud jsem nečetl, že by takovéto "skryté" B bylo popsáno.
|
|
|
|
|
|
| kili | •
|
(21.1.2010 14:58:24)
no, jestli píšete že mouhou mít jen A nebo B, pak se ptám, zda jste si jista. Kor když je uvedeno, že je 100 % jisté, že otec je skutečně biologický otec.
|
|
|
|
|
| Dalila, kluk 4r + holčička 7m | •
|
(21.1.2010 20:14:01)
Já tedy tomu vůbec nerozumím - nejsem zdravotně vzdělaná, ale každopádně já mám krevní skupinu 0 rh- a můj prvorozený syn stejnou, tedy také 0 rh- a žlutý byl jak pomeranč. Na fototerapii byl v porodnici víceméně celou dobu, tzn. 6 dní (po císaři). Hlídala nás pak i obvodní dětská lékařka a žlutý byl fakt docela dlouho. Tak nevím jak to s těma skupinama vlastně je.
|
| kili | •
|
(21.1.2010 20:34:54)
žloutenka v novorozeneckém věku není jen věcí krevních skupin, má desítky možných příčin, mnohdy nehraje roli jen jedna z nich, ale více pospolu. Rozhodující bez ohledu na příčinu je hladina žlutého barviva - bilirubinu (dříve česky bílý rubín) v danou dobu za daných okolností, což vše rozhoduje o jeho průniku do mozku a nezvratném uložení v jeho určitých strukturách, což vede k trvalému postižení až handicapu (dyskinetické syndromy, hluchota etc).
Proto se docela úzkostlivě sleduje podle vypracovaných dlouhodobě osvědčených schemat a také podle nich určuje způsob péče.
|
| Dalila, kluk 4r + holčička 7m | •
|
(21.1.2010 22:05:54)
Díky. Já jen reagovala na příspěvek někoho jiného - o krevních skupinách a jejich souvislostí se žloutenkou. Osobně mě to nikdy nenapadlo, že by taková souvislost mohla být. Já řešila hlavně svoje rh- . První syn tedy má mojí krevní skupinu i faktor a druhorozená dcera má zase krev i faktor po otci, tedy 0 rh+ . My jsme doma všichni takový nuly...
|
| kili | •
|
(21.1.2010 22:17:30)
takže krve Vaše a Vašeho syna jsou v systémech AB0 a Rh kompatibilní, kdežto krev Vaší dcery je s krví Vaší inkompatibilní v systému Rh. Tedy v případě Vašeho syna neměla žloutenka původ v inkompatibilitě v AB0 a Rh systému a její příčina byla jinde.
|
|
|
|
|
|
| Jana a Petra |
|
(21.1.2010 13:06:26)
Denyno, RH faktory dělají jiné problémy, ale to nemám nastudováno. My máme RH v pořádku.
|
|
|
| Zuuuza | 
|
(21.1.2010 13:51:36)
Jani, tak já mám krevní skupinu 0 a syn žloutenku neměl. Byl pod hraniční hodnotou.. Je tedy možné, že má 0 po mně?
|
|
| Maci1 | 
|
(22.1.2010 16:01:13)
Jano, může to být, ale není to rozhodně pravidlo. Já mám krevní skupinu 0, manžel A, dcera podědila taky A a žloutenku neměla.
|
| kili | •
|
(22.1.2010 16:14:37)
Skutečně to není tak jednoduché äni s krevními skupinami ani s tou žloutenkou, jak by se mohlo zdát. Poloviční, dílčí informace, zakrývají celou skutečnost, dávají jakési jednoznačné černobílé vidění věcí, naprosto nepatřičné a odtržené od skutečnosti. Úplné informace se těžko dají získat přečtením nějakého výňatku z populárně-vědecké brožurky či letáku, nebo pokusem o zobecnění jedné konkretní zkušenosti.
|
|
| Jana a Petra |
|
(22.1.2010 17:35:15)
Maci, já jsem nepsala nikde, že je to tak vždy, ale často. Tvrdili mi to lékaři v porodnici. Na kartě mi v těhotenství zvýraznili (i když mi nevysvětlili proč), že mám krevní skupinu 0, a od porodu mojí dceru sledovali, protože to očekávali.
|
|
|
| Horama | 
|
(22.1.2010 20:29:04)
Resp. nekompatibilita Rh faktoru může způsobit něco podobného. Konkrétně pokud má dítě Rh+ a narodilo se matce s Rh-. Ale těch příčin žloutenky je spousta.
|
|
| jary | •
|
(22.1.2010 23:13:35)
To asi tezko, máma ma nulu, tata A, zadne problemy nikdy u nikoho..., deeti nekolik
|
|
|
|
|
| petra | •
|
(22.1.2010 13:52:28)
hellis, znám to. Taky má 0+, dítko narozené v únoru, takže teorie o domovu a sluníčku je prima, ale kde ho sehnat v praxi... Proto nešla ona zmiňovaná podložka, ale byl nutný inkubátor. Po týdnu jsme mohly domů, nicméně decrce se krevní obraz úplně srovnal až za půl roku.
|
| magggi synáček z léta09 |
|
(22.1.2010 13:59:50)
petra - ono to taky lze aplikovat jen u slabších žloutenek, nebo u odeznívajících
Sestřičky na pediatrii mi říkaly, že na to prý stačí denní světlo, protože na přímé slunce novorozeně stejně nesmí... 
|
|
|
|
| lenazel | 
|
(21.1.2010 11:49:33)
Lenelko pujceni svetla domu zapadne od hranic CR funguje asi jak kde, rozhodne to neni bezne. Napr. v Holandsku sice probihal nejaky pilotni projekt s fototerapii v domacim prostredi, po case byl zrusen a ted se tam provadi fototerapie v nemocnicich. Zjistovala jsem si to nedavno, protoze zijeme kousek od hranic s NL a chtela jsem si tam lampu pujcit pres kamaradku. (Za par dni mam TP a zloutenku predpokladam pomerne intenzivni na zaklade zkusenosti s predchozimi 2 detmi.)
|
|
|
| čiči + Maty (9m) | •
|
(21.1.2010 13:01:09)
Myslím, že kdyby ambulantní porody nebyly u nás taková exotika, tak by ani opětovná hospitalizace dítěte i s matkou na svícení, nebyl zas až takový problém. Ale dokážu si živě představit, jak by se na to díval pediatr v porodnici a ostatní personál, Podívejte se, už jste tady, my vám to přece říkali, vůbec bychom vás neměli přijímat, když už jste tak mermomocí chtěla odejít, fakt to úplně slyším.
Jinak kdyby se kvůli ublinkávání mělo zůstávat v porodce, tak jsme tam do teď :o))))
Lehká žloutenka se dá řešit dáváním pod okno. Mmch, víte, že pokud porod proběhne normálně, není extra dlouhý a těžky, tak by se po něm neměl podávat vitamín K injekčně? K se totiž spotřebovává až při těžkém porodu, pokud se tedy nespotřebuje, dodávka hned po narození může způsobit mírné předávkování, které výrazně zhoršuje nástup a průběh žloutenky...
Taky mám pocit, že pediatři, co ordinují ve svých ordinacích, jsou asi podle porodnicových pediatrů nějaká podřadná verbež, která se zásadně neumí postarat o mimino mladší 72h. Přeci když se dr přijde třeba 2x na miminko podívat, mezitím přijde na kontrolu i PA, ta už je taky zběžně schopná zhodnotit zdravotní stav dítěte, tak je dítě kontrolováno a při problému je tu přeci nemocnice (porodnice - od jisté doby se mi nelíbí oddělovat toto zdravotní zařízení od ostatních zařízení pro nemocné).
|
|
|
| Dana | •
|
(23.1.2010 9:55:47)
Mám dvě dcery.U první jsem se po porodu cítila skvěle a klidně bych hned mohla odejít i s miminem domů-nešlo to,ale po 3 dnech jsme šly domů.U druhé dcery byla porodnice narvaná k prasknutí,neměli pro mne ani lůžko.Cítila jsem se opět výborně,malé nic nebylo a tak jsme na mojí žádost mohly jít hned ráno domů(malá se narodila v noci).Porodnici máme asi 500m od baráku,takže jsme tam pak třetí den jen zajely na kontrolu a odběr krve z patičky.Čtvrtý den na očkování proti TBC.
|
|
|
. Kamarádce radili i Kyjov, jestli to máš blíž. Je to smutné už jen z toho heldiska, že mají v názvu dětská, tak si myslím, že by se to dětem mělo přzpůsobovat nejvíc, ale opak je pravdou. Já byla na Bulovce s ročním starším synkem a je pravda, že až na to, kdy si ho vzali na operaci jsem byla furt s ním, neumím si představit být někde jinde. Myslím, že i ten mrňousek by"t v prostředí, které je tak hrozné tu hospitalizaci i rekonvalescenci s maminou zlvádá o dost líp. Jsem "stará koza" a jak jsem ráda, když mi něco je a přijde mamka moje, pohladí a udělá čaj 
. A jako matka jsem taky klidnější být u něj než někde čekat a myslet na to, co se s ním asi chudáčkem děje.
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)