| Tatramelka+3 | 
 |
(20.1.2010 21:23:52)
Zajímalo by mě, od Vás zkušených, co si myslíte o tom, že přijímané dítko by mělo být v rodině nejmladší? ...t o je zkušennost, kterou nám předali v centru náhradních rodiču, kam docházíme. I my bychom brali dítko větší neb myslím, že když budeme mít dvě vlastní, mužeme miminka přenechat těm, co si tu radost nemohou prožít tak odpočátku. Tak že já bych brala časem, tak za 2 roky třebas (snad nemám ted´ jen velké oči)a klidně by mohlo být starší 3 let. A nebo je opravdu vhodnější počkat až budeme moci soustředit veškerou sílu převážně na toho nového člena? Nerada bych něco uspěchala a ten pocit, že dokážeme dát lásku i jinému než vlastnímu dítěti,bych nerada zadusila neuváženým krokem a navíc a to bych ze všeho nejvíc nerada, ublížila tomu mrněti, co by jsme se mu snažili dát to oč takovou dobu přicházelo.
|
| helena | •
|
(20.1.2010 22:36:38)
Netvrdím, že je to jediná správna možnosť, ale nám sa to osvedčilo.
Vzali sme si postupne dve deti (v našej rodine sú v poradí štvrté a piate) a to vždy tak, že medzi deťmi boli vždy aspoň dva roky rozdiel.
Jednak nám to takto doporučili, ale aj nám sa to zdalo prirodzenejšie, že deti prišli do rodiny v obidvoch prápadoch ako najmladšie.
|
|
| Jana + 4 | 
|
(21.1.2010 7:14:04)
Tatramelko, taky nám to tak doporučovali a zatím to vidím jako dobré. I když to u nás nakonec dopadlo jinak, protože náš nový syn, který nás potřeboval, je o pět měsíců starší než náš mladší syn. Mám teď dvojčata, necelé tři a dva a půl roku  . Přijatý syn je v mnohém sociálně stejně fakticky nejmladší, a myslím, že to je dobře, i když to není jediná možnost a poprat se dá jistě i s tím, když dítě není nejmladší. "Klasický" model je ale zřejmě nejjednodušší. Hodně bych se bála přijmout nejstarší dítě. Zatím to vnímám jako důležité hlavně ve vzájemných vztazích sourozenců.
Držím palce, ať se rozhodnete správně. V čekání je jistě dobré počítat i s tím, že to nebude hned, my byli hodně rychlí, i tak od podání žádosti až po příjezd domů to trvalo deset měsíců.
|
|
| Tatramelka+3 |
|
(21.1.2010 13:00:10)
Tak já teda budu trpělivá a vydržím až odrosteme. V obou našich bydlištích máme pěkné domovy, i tety jsou hodné, jen ta očička malá, mnohdy pro rodině lačná, když vidím, je mi ouzko a chtěla bych už už. Ale přála bych si hlavně, abychom to zvládli a dali ze sebe všem drobečkum maximum .
|
|
| maja | •
|
(21.1.2010 13:34:45)
Myslím, že je poměrně důležité...snad nejdůležitější, možná i důležitější než potřeba konání dobrých skutků formou přijetí dítěte do rodiny....aby Vám příchod nového dítěte "nepoložil" Vaši původní rodinu. ...Mezi dětmi panuje žárlivost, soupeření, starší dítě vyšlapává cestu mladším dětem- je na to zvyklé , atd...pokud tuto hierarchii porušíte, může se stát, že vám to nadělá pěknou paseku ve vztazích bio děti x ado, PP děti x rodiče. Osobně si také myslím, že přijaté dítě by mělo být nejmladší v řadě....a to už jen proto, aby žádné dítě v řadě před ním, nemělo pocit , že bylo ze svého místa vystrčeno .
|
| Tatramelka+3 |
|
(21.1.2010 13:43:24)
Díky za názor. To bych nerada, aby z toho byl jen vlastně "rádoby dobrý skutek" ale aby to dětem hlavně dalo pocit rodiny, zázemí, lásku, prostě tak jak to má být
|
| maceška | 
|
(21.1.2010 16:21:29)
Tatramelko, určitě jsou toto všechno důležité věci, ale my třeba jsme spoustu obecně známých pravd porušili a nelitujeme toho. Když k nám přišlo první dítě, které bylo věkově mezi těmi dvěma, co jsme už měli doma, měla jsem pocit, že pro kluky to bude dobré - Dominik zůstane nejstarší a Danek neztratí pozici nejmladšího. Vlastně kromě jednoho dítěte jsme vždy sourozeneckou hierarchii porušili :-( Přesto je z nich prima parta, a troufám si říci, že za mnohem důležitější dnes považuji určité osobnostní nastavení všech než pořadí v rodině - tedy to, aby si všichni navzájem byli sympatičtí a byli spolu rádi. Jejich místo v rodině není dáno jen věkem či pořadím, ale především tím, jací jsou.
Někdy mám dojem, že se některá doporučení příliš přeceňují. Asi jsem rebel
|
| maja | •
|
(21.1.2010 21:24:22)
četla jsem vaší knížku, už si to nepamatuji přesně, ale myslím, že některé Vámi přijaté děti byly již poměrně velké ??? ...možná , že pokud se to již dá dětem vysvětlit ( bio dětem), přijaté i vlastní děti jsou přes 10 let , možná že potom je to jiná situace než když jsou to malé děti. Ale nevím, je to jen taková domněnka.
|
| maceška |
|
(22.1.2010 7:24:16)
Někdy to snažší je, někdy ne. Já mám naopak pocit,že to bylo jednodušší, dokud byly děti malé (první dvě děti jsme přijali, když měli všichni pod deset let). Tyhle věci se nedají zobecňovat.
Jsem toho názoru, že je dobré znát obecná doporučení, ale v konkrétních případech je dobré mít na paměti, že jde jen o doporučení.
|
|
|
| Hanka 75 | 
|
(27.1.2010 22:12:44)
Věřím, že osobnostní nastavení je snad to nejdůležitější, s někým si sednete s někým se musíte sžívat... jenže tohle je asi to co dopředu odhadnout a vědět nelze ne ? Dostanete o dítěti informace, uvidíte fotku, možná může být umožněno i nějaké setkání, kdy dítě neví, že ho "testujete", ale stejně, co se za tu chvíli člověk může dozvědět... samozřejmě, pokud přijímáte dítě na hostitelskou péči, je to kamarád dětí atd., tak je to jiné, ale pokud díte dopředu neznáte, nemáte kontakty... pak je to jako s tím zajícem v pytli - nebo se pletu ?
|
| Hanka 75 |
|
(27.1.2010 22:15:35)
a ještě bych chtěla dodat, že si moc neumím představit, že když už se pro dítě rozhodnu, tak po jeho shlédnutí odmítnu, snad jen kdybych viděla naprosto hyperaktivní dítě, tak bych si netroufla a couvla, ale jinak si myslím, že bych nedokázala říci ne, žádnému pro nás vytipovanému a schválenému dítěti a to ne proto, že bych si dělala nějaké násilí, ale myslím, že by u mne zafungovalo to, že bych ho přijala, ať by bylo jakékoli a už nemohla odmítnout... byť bych třeba k našim dětem radši klidnější, a ono by mělo v očích čertíky.. že bych prostě neřekla ne, nechtěla říct ne... nevím jak to funguje, ale myslím, že obecně lidi přijímají prvně nabídnuté dítě a neodmírají a nevybírají nebo se pletu ?
|
| Míla S.(6 dětí v NRP) | 
|
(5.2.2010 12:16:36)
Ano, nemáte vždy zaručeno, že to s dítětem a jeho výchovou vyjde. Tuto jistotu někdy nemáte ani u vlastního dítěte, ale v případě výchovy dítěte v NRP je mnohem větší riziko – genetické předpoklady od biol.rodičů a míra cit.deprivace z ústavu. Tady bych ráda upřesnila, že ta míra rizika je úplně stejná, pokud je dítě bílé nebo tmavé. Už dlouhou dobu se pohybuji mezi pěstouny a řešíme podobné problémy ať je dítě světlé nebo tmavé.
Pak je rozdíl u sžívání, jestli přijímáte malé miminko nebo už větší dítě, které se už nějakým svým způsobem projevuje. Tady je sžívání těžší. A proto se taky může stát, že si náhradní rodiče a jejich přijaté dítě nesednou. V ČR nebyla zatím do praxe pořádně uvedena pěst.péče na přechodnou dobu. Většinou pěstouni přijímají dítě s tím, že s ním vytvoří trvalé pouto, aniž by museli odsekávat jejich minulost. Proto to přeskočení jiskry považuji za důležité. Zvláště, pokud se jedná o výchovu handicap.dítěte.
Je možnost odmítnout nabízené dítě. Je to i lepší pro dítě, než kdyby dítě cítilo, že ho mají doma jen proto, že jim bylo vybráno. Takhle to sice existuje – vybírá se pro dítě rodina a ne naopak. Ale i náhradní rodiče by měli mít v sobě pocit, že právě přijetí tohoto dítěte je i jejich rozhodnutí a že by ho už neměnili. Dítě by mělo přijít do jistoty, že do nové náhradní rodiny patří.
Během přípravy žadatelů o NRP mají žadatelé možnost co nejvíc poznat, na jaké dítě si troufnou a do ničeho se zbytečně nenutit.
Když poradní sbor vybere Vaši rodinu pro konkrétní dítě, ještě před setkáním s dítětem máte možnost uvidět nejen jeho fotografii, ale i jeho spis. U malých miminek, pokud jsou zdravá a světlá, tak většinou není co řešit. Ale pokud je do pěst.péče nabízeno dítě starší nebo i s menším handicapem ( i ADHD) , měli by dopředu zvážit všechny okolnosti u dítěte, se kterými se seznámí. A nehrát si za každou cenu na hrdiny.
Většina dětí tak do 6-8 let mají v sobě jisté kouzlo, kterým si dokážou získat přízeň dospělých. A tak i pro nás není tak obtížné takové dítě si zamilovat. A díky této zamilovanosti se potom i následující problémy řeší snáz.
|
|
|
|
|
| Míla S.(6 dětí v NRP) |
|
(21.1.2010 16:53:50)
Tatramelko,
já jsem toho zatím moc nenapsala. Jednu dobu jsem se víc zajímala autismem naší nejmladší a na diskuzi na toto téma jsem umístila některé svoje příspěvky, kde popisuju i naše začátky:
http://carllita-autismus.blog.cz/0802/tohle-rozhodne-stoji-za-precteni
A na toto téma jsem nedávno mluvila v pořadu
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/309281381940929-pred-pulnoci/
Dnes máme děti ve věku 19,18,12,11,10 a necelých 9. Děti do naší rodiny přicházely postupně, jen poslední dvě byly sestry. Novou žádost jsme podávali vždycky v době, kdy jsme si byli jistí, že ostatní děti zvládnou příchod dalšího sourozence a připravovali je na to. Vždy přijaté dítě bylo nejmladší. Takhle to bylo i pro naše děti jednodušší a dneska mají mezi sebou moc hezké vztahy a navzájem si pomáhají a povzbuzují. Dá se to zvládnout i s přijetím staršího sourozence, i když je to náročnější cesta, ale my jsme se takto rozhodli právě kvůli ostatním dětem v rodině.
Právě v době, kdy přicházelo další dítě do rodiny, tak jsem byla pořád ve střehu nejen kvůli novému dítěti, ale sledovala reakce i starších dětí. Pomáhala jim, aby si našly cestu k novému sourozenci. V tu dobu jsem prostě nedělala nic jiného. K tomu jsem si dopředu před přijetím dítěte dala do pořádku domácnost a zahradu, navařila jídla, která jsem zamrazila do ledničky, protože jsem věděla, že na tohle pak už nebude čas. Asi nejintenzivnější byl vždy první měsíc. A po celý rok jsme omezovali společné návštěvy rodin , pobyty a akce, kde se pohybovalo více rodin dohromady. Takové citově hladové dítě pak vlítne do jakékoli nastavené náruče.
|
|
|
|
|
)
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)