| annnnna | 
 |
(7.1.2010 0:28:58)
nevim proc mé přítelkyni neuveřejnili članek který se dotýka tématu. Uvadim jej alespon zde:
Rodina jako téma Vánoc
Po nějaké době mě citlivá doba vánoční opět přitáhla do kostela. Ani nad jesličkami s něžným Ježíškem a s jásajícími vlastními dětmi nadšeně házejícími mince do kasičky před betlémem mi církev se svým pojetím rodiny nepřestala připomínat Velkého Bratra.
Jako mladý dospělec jsem před jednou desítkou let spadla do lůna katolické církve, stvrdila to různými obřady i svátostí manželství, křtem svých novorozených dětí atd. Teď by naše rodinka měla být maloučkou církví, ale nějak pro to nenacházím žádný přijatelný inspirační zdroj. Jak by měla vypadat rodina podle katolické církve?
Asi jako kostelíček zatavený v těžítku na stůl, upomínající na známou stavbu? Občas zasněží, když se koulí zatřese? Tak prefabrikovaně mi katolické představy o dobré rodině připadají. Muž pracuje, žena nezatížená antikoncepcí nestresovaná při milování kondomem, ve skříni srovnané dlouhé sukně s pružným lemem, je neustále připravena přijmout potomka
„jak Bůh a spolehlivost přirozeného plánování rodičovství dá“.
Co na tom, že není mateřský typ a byla by štastnější s jedináčkem jako byl ten pod kometou v jesličkách? Povolání k manželství pochyby nepřipouští. Všechny vdané katoličky mučednicky odevzdávají trápení neplodnosti k záchraně světa, protože umělé oplodňování je nepřípustné…..v druhé variantě jedna často, druhá častěji popouštějí své sukně. Anebo přežívají jako za socialismu: „ne se vším souhlasíme, ale bez vás to nejde soudruzi s kolárkem……. záležitosti v ložnici řešíme v tichosti po svém. Dokud nenastane velký problém. “
Koukám na milostnou tvář Matky Marie, která se svým mužem sexuálně nežila, a tak se mohla věnovat jen Ježíškovi, meditaci a pravidelnému zklidnění.
Svědčilo jí to, v betlémech i na obrazech vypadá mladší než já s vymoženostmi moderní kosmetiky v koupelně. Nyní po Vánocích mi připadá, že ve mně je mladý už jen reprodukční systém neustále připravený k výkonu. Ale protože stádečko naší rodiny už rozšiřovat nechci, příklad Panny Marie následovat nedokážu, pokrytecky poslouchat něco, co není k normálnímu životu taky ne, nezbývá mi než se z kostela po shlédnutí jesliček s dětmi zase na rok vzdálit.
Asi bych se držela nastoupené stezky víry a naděje už kvůli dětem, které jsem k životu v církvi upsala křtem (docela neuvážlivě), nebýt příběhu, který se odehrává blízko mě. Jsem vděčná, že nemusím být jeho hrdinkou, ale protože by se mi snadno mohl přihodit, cítím jeho bolest také.
Kamarádka si našla po více než šesti letech doma s dětmi na rodičovské dovolené skvělou práci odpovídající jejímu talentu i inteligenci. Další děti už s manželem nechtěli.Zažila jsem s ní několikrát záchvat paniky: co by bylo kdyby k otěhotnění přes všechna možná opatření přece jen došlo. Když se doba vyhrazená péči o potomky chýlila ke konci, asi došlo jak to bývá v pohádkách (např. O Růžence) k nějaké chybě, a kde se vzalo tu se vzalo další miminko.Nebylo vidět, jen cítit a možnost zákonně ukončit jeho existenci byla velmi lákavá i logická. Většina blízkých jí to radila včetně manžela, který racionálně vnímal limity rodiny finanční, časové (už nepatří mezi mladší třicátníky), prostorové i citové.
Maminky jsou však citlivé bytosti, ať už vlivem hormonů nebo tím, co zažily a ona plůdku nechtěla odepírat život. Sama nevím, jak bych se rozhodla na jejím místě, ale představa, že zabíjím někoho podobného mým živým, veselým a chytrým dětem se mi zdá rovněž děsivá.
Rozhodla se těhotenství neukončit a pro dítě najít rodinu, která by ho milovala. Nakonec musela odejít ze zaměstnání daleko dřív před nástupem na mateřskou dovolenou, protože těhotenství probíhá velmi komplikovaně (zcela nečekaně proti těm předchozím) a tráví více času v nemocnici než doma. Objevily se u ní i psychické problémy, protože rodina jí vyčítá, že vše včas neřešila. Její řešení nepřijali a ona nemá při svých zdravotních problémech moc možností vhodnou rodinu hledat. Protože jsem patřila mezi hrstku, která variantu adopce podporovala, snažila jsem se pátrat po možnosti pomoci ze strany největších odpůrců interupce. Ptala jsem se kněží i člena Hnutí pro život, jestli můžou zprostředkovat seznámení s rodinou která touží po miminku v přímé adopci. Ale nic takového nelze, a vypadalo to, že jim psychicky rozložená žena nestojí ani za trochu energie k pochopení problému. „Proč by dítě nemělo vyrůstat ve své rodině? Každý má nárok navázat na svoje kořeny…“
A tak se stalo, že se vyhýbám se kostelu, vyhýbám se nemocnici s uplakanou přítelkyní (nevím, co jí poradit) a začínám se vyhýbat i manželským radostem ze strachu, že bych se mohla dostat do slepé uličky, kdy jsou všechna řešení špatná.
Co ty, malý Ježíšku, podáš nám svou ručičku?
Káča s třemi dětmi
|
| snejdi | 
|
(7.1.2010 0:54:34)
Tady je tolik témat k rozebrání, že se to nedá všechno najednou pojmout. Ale je skvělé, že měl někdo odvahu napsat, jak to vnímá. Je mi líto vší té bolesti, odmítnutí a nepochopení, které asi autorka prožila. Budu nad tím určitě přemýšlet. Asi to vyzní jako hloupá náboženská fráze, ale Ježíšek podle mé zkušenosti podá pomocnou ručičku církev necírkev. Není ale vždycky snadné ji uchopit, vidět atd.
|
|
| Astrit |
|
(7.1.2010 8:59:29)
Se zaujetím jsem si článek přečetla a jediné slovo, které mě napadlo bylo pokrytectví. Pokrytectví stran církve. Interrupce nedovoluje a adopce taky ne? Podle mne je to záchrana dítěte a věřím, že někdy opravdu rodina nemá možnosti se o dalšího člena postarat.
Kdybych ale byla na místě kamarádky, nedokázala bych se vlastního dítěte vzdát ani kdybych na chleba neměla, nedokázala bych si představit, že už svoje dítě neuvidím, že bude říkat mami někomu úplně jinému a celý život bych se tím trápila a myslela na ně. Takové rozhodnutí vyžaduje obrovskou mířu sebezapření, a to není dáno každému. Ať to kamarádka ještě uváží, není-li už pozdě, a neudělá chybu, kterou by si vyčítala celý život. Všechno se časem utřepe, přijdou nové pracovní příležitosti, ale šance prožít život po boku svého dítěte je jen jedna.
|
| jary | •
|
(7.1.2010 10:50:07)
Může ho klidně dát do babyboxu - to není problém.
Kdyby ho nechala zavraždit (potrat), problém by měla.
Ale většinou ta žena přijme dítě i neplánované, jen škoda manžela a rodiny, že jí nepodpoří.
Káčo, možná, kdybys jí nabídla, že jí občas pohlídáš, že jí pomůžeš nebo tak něco, třeba by to bylo hodně.
Naši blízcí kamarádí čekají dvojčata po IVF, děti chtěli dlouho, jsou k tomu zralí a teď se objevilo, co jako vlastně budou dělat, ona se bojí změny životního stylu, závazku na xy let... Zralí lidé... Snad hormony, snad nervy... Nabídka, že občas rádi pohlídáme zavála KLID do její duše... Přitom bude mít hlídací babičku (zdravá důchodkyně), ale... asi pocit, že nebude vše jen na ní, že bude moct vypnout, že jí někdo odlehčí... Nevím. Myslím, že stejně pak bude nejradší pořád s nima, ale.... nějak to asi dolehlo, no.
Tvoje kámoška to má moc těžké, že je na to sama - manžel, rodina. Potřebuje někoho, kdo bude s ní.
Zjistit, jestli si dítě chce nechat - pak jí pomoci s tímto, stačí doprovázení.
Nebo ho opravdu nechce, pak jí pomoci s adopcí - třeba by poradila nemocnice, jaký je obvyklý a vhodný proces. Nebo sociálka? Asi jak která. Pro mimčo je zase dobré, když ho máma kojí aspoň pár dní - ale to se zase tvoří citová vazba.
|
|
|
| Ecim | 
|
(7.1.2010 10:11:14)
Nejsem věřící, ale jsem nábožensky tolerantní, mezi věřícími mám několik dobrých kamarádek. Vzájemně se respektujeme. Nežiji promiskuitně. (Dokonce si dovouji tvrdit, že žiji "mravněji" než většina české věřící i nevěřící populace.) Mám 2 malinké děti, časem bychom chtěli ještě třetí, ale kdybych neplánovaně otěhotněla už teď, měla bych velikou radost. Nikdy bych nedokázala dát své dítě k adopci. Na interrupci bych byla schopná jen v krajním případě a určitě bych z toho měla trauma do konce života. Na místě Tvé kamarádky bych si dítě určitě nechala.
Otevřeně ale přiznávám, že jsem velkým odpůrcem přirozených metod plánování rodičovství. Znám řadu věřících, ale nikdo z nich ji nepoužívá. Nesouhlasím s tím, že sex patří až do manželství, ale v krajním případě jsem schopná přijmout, že se k tomu někdo rozhodne. (I když v dnešní době neznám jediného věřícího, který by to dodržoval.) Přirozené metody plánování rodičovství mi připadají - omlouvám se za to tvrdé vyjádření - jako důmyslný způsob, jak lidem znechutit a zkomplikovat milostný život. Nemoci se před svatbou nemohla milovat nikdy a po svatbě skoro nikdy, věčně si měřit bazální teploty, sledovat další příznaky a dlouze řešit, smíme-li se pomilovat se svým stálým partnerem, kterému jsme věrní, a ještě přivést na svět několik neplánovaných potomků - promiňte mi, ale to už je opravdu moc.
|
| Radka+04/06+12/07 | •
|
(7.1.2010 12:17:37)
Ecim, opět s tebou musím souhlasit. Bůh že je všemocný? Ne, nemám nic proti věřícím, sami věřící nejsme, ale dokážu tolerovat ty věřící, kteří nejsou fanatičtí a nepřesvědčují ostatní o své pravdě. Víra zakazuje potraty, antikoncepci a já nevím, co ještě, ale o postižené se už nepostará... proč církev nepřispívá na péči? Pokud se věřící rozhodnou jinak než jsou nastavená pravidla, tak jsou odsouzeníhodní? Jestli se nepletu, tak církev moc neuznává rozvody, že? Tak proč brání milostnému životu párům? Jak to církev řeší v případě jednoho věřícího a druhého ateisty? To by tolerovala ateistovu nevěru? Normální člověk se nemůže milovat 3x za život, jen když chce počít!
|
| Ecim |
|
(7.1.2010 12:28:02)
Radko, dík!  Tvůj příspěvek mě zase potěšil.  Naštěstí znám samé rozumné věřící, kteří s těmito dogmaty kategoricky nesouhlasí.
A pokud mi někdo řekne, že se nemůže milovat, protože jediná antikoncepce, kterou smí dodržovat, je přirozené plánování rodičovství, tak mu odpovím, že pokud na něčem takovém trvá, tak si za své problémy může jen a jen sám, protože nic takového dodržovat NEMUSÍ a jen si sám na sebe plete bič. A mám pocit, že v minulosti lidé na přirozené plánování rodičovství spoléhali proto, že jiná antikoncepce neexistovala - tedy z nouze. A kdyby měli jiné možnosti antikoncepce, tak by je neupoužívali o nic víc a o nic míň než my dnes.
Upozornění: Tím, co teď napíšu, se nechci dotknout Káči / Anny, není to reakce na ni, ale jen moje všeobecná úvaha: Mám dojem, že někteří náboženští dogmatici by byli nejšťastnější, kdyby se lidé nemilovali skoro vůbec a jen zplodili hromadu potomků. A že lidé, kteří toto vymysleli, slušně řečeno postrádali sexuální pud.
|
| Hanka, 2 kluci, 2001 a 2004 | 
|
(9.1.2010 21:51:39)
Bůh stvořil Adama a Evu a SEX jim dal nejen pro rozmnožování, ale také pro vzájemné potěšení!  Rozhodně věřím (v souladu s Biblí) tomu, že SEX patří do manželství, kde je pak v ložnici "povoleno" vše, co se oběma manželům líbí, a tak často, jak oba chtějí. 
Bůh nám dal také rozum, abychom zvážili, kolik dětí jsme schopni vychovat a zabezpečit, a proto také používáme antikoncepci.  Proti metodě přirozeného plánování rodičovství nic nemám, ale osobně ji praktikovat odmítám. Proč bych si měla odpírat sex právě v době, kdy mám na to největší chuť? (To je u ženy v období ovulace.) Tak používáme buď kondom nebo pilulky. Na potrat bych nikdy nešla, ale neodsuzuji nikoho, kdo se pro to v těžké situaci rozhodl.
Křesťan má v prvé řadě naslouchat Bohu, Pánu Ježíši, hledat Jeho řešení v každé své složité životní situaci v Bibli, a ne dogmaticky přijmout to, co nařídí Papež, který nikdy v manželství nežil. Ale k tomu je potřeba Bohu věřit a mít s Ním osobní vztah.. 
|
| Ecim |
|
(12.1.2010 21:16:49)
Hanko, dík! Tahle interpretace se mi moc líbí - myslím ten přístup k sexu a to hledání řešení a nepřejímání dogmat.
|
|
|
|
| magggi synáček z léta09 | 
|
(7.1.2010 12:43:16)
O to právě jde - o CÍRKEV! Nikoli o víru jako takovou nebo o náboženství. Jde o lidskou organizaci. A chybovat je lidské.
Proto je nyní tolik věřících - nepraktikujích křesťanů (mezi něž se počítám). I přes veškerou modernizaci, jedná se stále o organizaci poněkud archaickou a leckde zpuchřelou...
Chystáme se nechat pokřtít našeho půlročního syna. Na minulém katechismu nám farář povídal o Desateru (mám z něj státnice, vytáhla jsem si ho jako jednu z otázek  )a hodně mě překvapilo, ač je jinak fajn a velmi liberální, jak tvrdě až demagogicky přednášel, diskusi nepřipustil a plamenil proti antikoncepci, euthanasii, homosexualitě...prostě proti všem ožehavým otázkám, které jsme na fakultě probírali v předmětu Morální teologie. Tenkrát se však dalo diskutovat a akademicky si vše rozebrat - zde to možné není.
Farář však vynechal jedno z témat "morálky" - umělé oplodnění, které církev zakazuje také. Mlčela jsem o vzniku našeho synka, ale stejně by mě zajímalo, co by řekl tomu, že křtí dušičku ze zkumavky 
|
| Ecim |
|
(7.1.2010 12:57:24)
Magggi, jeden věřící kamarád (katolík) mi na toto téma řekla, že nevyužít v případě potřeby možnosti umělého oplodnění je podle něj stejně nesmyslné, jako kdyby člověk, který přišel o nohu, si nepořídil protézu nebo berle a zbytek života skákal po té noze, co mu zbyla.
|
|
| Radka+04/06+12/07 | •
|
(7.1.2010 13:05:11)
Maggi, ale cítíš se štastná, že? Ecim má pravdu, nepodstoupit IVF a nepomoct přírodě je újma na zdraví, v tomto případě psychickém, stejně jako nevyužití protézy.
Tohle už je určitě extrém a nadsázka, ale... po dopravní nehodě přijdu o nohu, dr. mi nabídnou protézu, církev zakáže, protože je to proti přírodě... Mě vzniknou náklady na rekonstrukci bydlení, nové auto, vozík a problémy s dopravou, vstupy a spoustu dalších věcí. V krajním případě se může stát, že skončím pöd mostem, o ztrátě zaměstnání ani nemluvím. A to se církvím zdá v pořádku?
A stejný paradox vnímám i s tím početím, pokud církev nedovolí umělé oplodnění, dost často to může přinést rozpad partnerství a to je opět proti pravidlům.
Líbí se mi, že ač jsi věřící, tak se zdá, že sis zachovala zdravý rozum a postavila se k situaci čelem a dle svého nejlepšího svědomí.
|
| Ecim |
|
(7.1.2010 13:16:27)
Přijde mi komické, když proti umělému oplodnění protestují faráři, kteří se rozhodli pro život bez dětí.
A také jsem se setkala s názorem (opakovaně), že kdyby Bůh nedovolil umělé oplodnění, tak byl lidem neumožnil, aby ho vynalezli.
|
| magggi synáček z léta09 |
|
(7.1.2010 18:07:21)
Samosebou se cítím šťastná a rozhodně nejsem praktikující katolík, který by měl výčitky, že udělal něco proti Pánubohu. Naopak - náš chlapeček je vymodlené dítě a já Bohu děkuju, že nám umožnil se k němu propracivat, byť složitou cestou
Díky studiím vím, jako nepokřtěná, o křesťanství postatně víc než můj přítel, který křtěný je (též tedy nepraktikující) a odvažuji se tvrdit, že v některém případě i víc než farář, který je zjevně toho názoru, že není třeba se po všem pídit, stačí tomu věřit, což mi připadá dost ujetý...
Kamarádka kdysi chodila s praktikujícím katolíkem (mj. ji mlátil a ponižoval), a když se s ním chtěla bavit na jakékoli téma, třeba úplně nevinně - nemusela zrovna rozebírat antikoncepci (kterou tajně brala), zdupal ji, že stačí věřit, ne o tom přemýšlet...
Přesto jsem věřící, o vlastním křtu jsem též uvažovala, ale právě proto, že církev je stejně byrokratická, jako jakákoli jiná lidská organizace, a protože nevěřím, že půjdu do pekla, když se pokřtít nenechám, zatím nechávám tuto otázku otevřenou...
|
| Ecim |
|
(7.1.2010 18:15:28)
"Kamarádka kdysi chodila s praktikujícím katolíkem (mj. ji mlátil a ponižoval), a když se s ním chtěla bavit na jakékoli téma, třeba úplně nevinně - nemusela zrovna rozebírat antikoncepci (kterou tajně brala), zdupal ji, že stačí věřit, ne o tom přemýšlet..."
No fuj tajbl.  Takoví lidé pak dělají ostudu těm slušným katolíkům.   Znám shodou okolností také dost katolíků, někteří z nich jsou mí blízcí přátelé, jiní mi zase lidsky silně nesednou, protože mají ústa plná víry a ve skutečnosti se ke druhým lidem vůbec nechovají hezky.
Fakt je, že my se s kamarádkami o víře a náboženství vlastně skoro vůbec nebavíme, protože máme spoustu jiných témat k hovoru. O dvou z nich vím určitě, že sexuálně žily před svatbou, u té další si nejsem na sto procent jistá (ale si nejspíš jo), ale nikdy bych si nedovolila se jí zeptat, sice by mě to čistě ze zvědavosti zajímalo, ale vím, že mi do toho vůbec nic není, a tak se nechci ztrapňovat a uvádět ji do rozpaků.
|
| magggi synáček z léta09 |
|
(7.1.2010 18:18:19)
Ecim - to víš, najdou se různé typy mezi jakoukoli "partičkou" - kámoška měla smůlu, že narazila na blba a my ho ještě litovali, že mu pár měsíců předtím utekla manželka...když jsme pak zjistili proč, bylo pozdě a kamarádka v tom byla až po uši - klasika, domácí násilí, z něhož nelze ven...
nes už je to naštěstí v pořádku!
|
|
|
|
|
|
| Dobra1 | 
|
(7.1.2010 20:09:35)
Z pohledu krestana mi na umelem oplodneni vadi jedna vec, a to je obvykly pocet vzniklych embrii. Nebyvaji to jen ty 2, ktere se zavadeji mamince do delohy, standartne se jich vytvori vic, aby byly na priste, pokud se to nyni nepovede. A ta se zamrazi a casto tak zustavaji dlouhe roky. Rodice je uz nepotrebuji, nechteji, jinym se nabidnout nemuzou. Pro me osobne je to na urovni potratu, neumim si predstavit, ze by se ty stovky dosud vzniklych embrii nejak jeste vyuzili a nekdo se je pokusil privest na svet.
proti zamrazenym spermiim a vajickum nic nemam, kdyz se nepouziji, normalne se jich taky vetsina nevyuzije.
Vim ale o jedne verici rodine, domluvili se s lekari na 4 embriich, 2 vyuzili, pak se jim naprosto nepredpokladane narodili prirozene dalsi 2 deti, ted se chystaji na dalsi IVF se zbylimi detmi.
|
| magggi synáček z léta09 |
|
(7.1.2010 20:21:29)
dobi - tohle mi na tom taky moc nesedí, ale embrya je také možno darovat...
Nám zbylo jen jedno. Kdyby z toho bylo druhé mimi, nic lepšího bychom si nemohli přát - ale i tady - jak Pánbůh dá...
Navíc - to bych musela řešit i to, že mi původně zavedli dvě a jen jedno se chytilo...
Ale chápu, co myslíš - i těch 8 buněk, co se zavádí nejčastěji, je základ života, je to minimiminko a při nepotřebě je zničené... 
|
| Dobra1 |
|
(8.1.2010 21:55:07)
Maggi, to, ze mi zavedli 2 embrya a zbylo 1 bych neresila, to je neco, co nemuzu ovlivnit, to je stejne jako resit, kolik normalne pocatych a narozenych miminek bylo puvodne z dvojcat.
To, co se ovlivnit da, je prave pocet embryi a to, co se s nimi stane dal [nevedela jsem, ze je mozne je darovat], smutne je, ze to hodne paru ani doktoru neresi.
|
|
|
| Jíťa | •
|
(7.1.2010 20:43:01)
Pokud rodiče o zbylá embrya nestojí, tak je mohou darovat.
Jak tu někteří píšou, že by to nedokázali, asi neměli nikdy problém s otěhotněním. My si tím s manželem prošli. A darovat potom zbylá embrya mi přišlo jako jediné správné. Ne kvůli tomu, že jsou to už zárodky a mají právo na život. To mě fakt v tu chvíli vůbec nenapadlo. Udělala jsem to, protože je vlastně zázrak, že ta embrya vůbec vznikla a někomu můžou pomoci k vytouženému dítěti.
|
|
| Hanka 75 | 
|
(7.1.2010 21:59:52)
Nejsem věřící jako ty, ale s manželem to vnímáme stejně, takže si dáváme pozor abychom přirozeně děti nepočali a chceme dát šanci zamraženým embryjkám. Byli bychom ochotni kvůli tomu mít i více dětí, než kdybchom třeba žádná zamražená neměli. Přesto přiznávám, že se necítím povinna mít tolik dětí co je zamražených embryjek, budeme se snažit, ale též podle toho jak budeme zvládat.
|
|
|
| Jíťa | •
|
(7.1.2010 20:18:40)
Myslím, že takový farář by měl taky zakázat veškerou lékařskou péči, protože ani to není přirozené.
|
| magggi synáček z léta09 |
|
(7.1.2010 20:30:52)
Jíťo - nejde o faráře, ten to nevymyslel - navíc IVF taktně vynechal, takže je mu možná jasné, že by se v dnešní době, kdy je hodně dětí "umělých" mohl setkat s odporem. Ovšem doposud se církevní pohlaváři neshodli - oni se bojí hlavně genetického průs...u. V překladu: pokud něcoo nelze ukočírovat a může z toho být zlo (klonování, pokusy...), je lépe být proti...
Nesouhlasím, ale tak to je.
|
|
|
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(7.1.2010 14:03:27)
" Nesouhlasím s tím, že sex patří až do manželství, ale v krajním případě jsem schopná přijmout, že se k tomu někdo rozhodne."
no to jsem si oddychla
ježkovy voči holka, plameníš tady o toleranci a ve skutečnosti si myslíš, že věřícím záleží na tom, jestli ty jsi schopná "přijmout" jeich rozhodnutí ohledně sexuálního života? 
|
| Ecim |
|
(7.1.2010 15:59:14)
Ráchel, samozřejmě je mi jasné, že jim na tom nezáleží. Šlo mi čistě o to vyjádřit svůj názor. Znám totiž lidi, kteří na toto téma sami před věřícími začínají debaty a vysvětlují jim, jak je jejich rozhodnutí špatné. A to já nedělám.  To je přesně to, co jsem chtěla říct svým příspěvkem. Přišlo by mi to stejně nevhodné, jako kdyby někdo na oplátku vykládal mně, že mám se sexem počkat až do manželství. A mně by takové jednání silně vadilo, proto nechci dělat totéž naruby. Už si rozumíme? Ať si každý začíná se sexem, kdy chce, ale ať si taky nese následky.
|
|
| Ecim |
|
(7.1.2010 16:06:09)
On je rozdíl, když někdo řekne:
1. "Myslím si, že sex patří až do manželství."
Nebo:
2. "Se sexem musíš počkat až do manželství a pokud jsi to neudělala, tak jsi špatná."
Pokud mi někdo řekne výrok č.1, můžu s ním na to téma slušně diskutovat. Pokud mi někdo řekne výrok č.2, tak budu reagovat velmi rozzlobeně a budu mít pocit, že mi ten dotyčný něco vnucuje.
Stále Ti připadám netolerantní nebo že si protiřečím?
|
|
| Ecim |
|
(7.1.2010 16:10:56)
Ale jinak se přiznám, že podobnou reakci od někoho z věřících jsem čekala. A musím říct, že jsi mi odpověděla skutečně vtipně.
|
|
| Ecim |
|
(7.1.2010 16:21:08)
A hlavně:
Kdybych si měla vybrat mezi dvěma extrémy:
1.jeden partner na celý život a sex až po svatbě
2.střídat partnery jak na běžícím pásu a mít známosti na jednu noc,
tak zvolím možnost č.1. Myslím si, že za mnohé hovoří i fakt, že mám mezi blízkými přítelkyněmi několik křesťanek, ale ani jednu couru.
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(7.1.2010 16:26:45)
Tak já mám mezi kamarádkami obojí.
Nesoudím lidi podle toho, jak frekventovaný mají rozkrok.
|
| Lassie66 | 
|
(7.1.2010 16:40:28)
Já spíše ty coury, pokud je tedy courou nazvaná každá, která měla více jak 3 partnery.
|
| Ecim |
|
(7.1.2010 17:36:18)
Lassie, tak podle této definice bych mezi kamarádkami měla coury i já. Jinak mě od zařazení do této kategorie dělí přesně 2 partneři.
|
| Ecim |
|
(7.1.2010 17:51:02)
Jsem ale takový typ člověka, co "káže víno a pije vodu". (Jeden můj kamarád to vtipně nazývá "nemrava teoretik".)
|
|
|
| Ecim |
|
(7.1.2010 17:44:49)
A teď jsem upřímně zvědavá, jestli se tu rozvine diskuse na téma "definice coury".
|
|
|
|
| Ecim |
|
(7.1.2010 17:40:07)
Monty, u mě nejde o nějaké cílené souzení. Jen si intuitivně vybírám za kamarády a kamarádky lidi, kteří jsou mi povahově podobní.
Ale tolerantní jsme zjevně obě - my dvě se sice povahově hodně lišíme, ale dokážeme si pěkně podiskutovat.
|
|
|
|
| Ecim |
|
(7.1.2010 17:32:27)
A hlavně: Nevyptávám se lidí na podrobnosti z jejich sexuálního života. 
Je mi samozřejmě jasné, že drtivé většině lidí (věřících i nevěřících) jsou mé názory jedno, stejně jako mně jsou jedno názory drtivé většiny lidí. Všechno je v pořádku do chvíle, než si své názory a postoje začneme navzájem vnucovat. Mám řadu špatných vlastností, ale netolerance mezi ně nepatří. Proto nejsem příliš nadšená z toho, když mě z ní někdo podezírá. Ale mám dojem, že ve Tvém příspěvku je hodně nadsázky.
|
| Ecim |
|
(7.1.2010 21:02:52)
Občas mám ale pocit, že čím slušněji se své názory snažím formulovat, tím negativnější reakce zaznamenávám.  Je to paradox.
|
| Jíťa | •
|
(7.1.2010 22:24:16)
Z toho si nic nedělej, já jsem taky hodně tolerantní, ale bohužel se neumím příliš dobře vyjadřovat. Takže i když něco myslím dobře, vyzní to někdy nepřátelsky.
|
| Ecim |
|
(7.1.2010 22:35:25)
Jíťo, dík! Budu se snažit to brát sportovně. Ono se mi to naštěstí většinou daří. Výše zmíněná situace mě sice občas trochu otráví, ale zas mi to nestojí za to, abych svůj styl vyjadřování měnila.
Je fajn, že jsi taky tolerantní, ale nemám pocit, že by ses neuměla dobře vyjadřovat. Zdá se mi, že to umíš, ráda Tě čtu. Zrovna teď jsem dočetla Tvůj příspěvek na konci diskuse a líbil se mi. A nebylo to jenom proto, že spoustu věcí vidím stejně jako Ty. Umím si ale hezky podiskutovat i s lidmi s jinými názory.
A ono hlavně jde o to, že sdělení (ústní i písemná) se dají vnímat různým způsobem, u písemných bývá těch nedorozumění víc. Ale to už je riziko diskusí.
|
|
|
|
|
|
|
Naštěstí existují odvážnější rodiny než jsme my a já před nimi smekám 
, jediné dítě, které si adoptovali a teď musí jít v zájmu vnoučat proti vlastní dceři a nechat jí je odebrat, je to hnusný, ale nic s tím nenadělají, ona je jako matka naprosto nanic
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)