| Liška s banem :) | 
 |
(5.1.2010 9:37:41)
Ty jsi měla pocity selhání, že ti porod skončil akutním císařem? Panebože!!! Až se ti děcko někde rozplácne, protože ty sis zrovna musela odskočit na WC - tak to se asi z toho oběsíš, ne? Porod je sice důležitá událost v životě, ale určitě ne tak důležitá, aby z toho někdo měl mít výčitky svědomí, že to nešlo tak, jak si představoval.
|
| Varanka + Kateřinka(9/09) | 
|
(5.1.2010 9:40:38)
A víš, že přesně tuhle reakci jsem očekávala jako první? Bez komentáře...nebo víš co? Skoč si přisolit do diskuze Císařský řez o tom jak jsem pitomá a nevděčná...Tenhle článek má být o něčem jiném
|
| Carlin | 
|
(5.1.2010 9:46:21)
Gratuluju ke zdravému miminku a třikrát SLÁVA a tisíckrát DÍKY takovýmto milým zdravotníkům  .
Kamarádka taky musela spontánní porod ukončit císařem, ale protože zdravotníci se na ní nepříjemně tvářili, že si za to může sama, že se dost nesnaží, že je tlustá,... vzpamatovávala se psychicky ze svého selhání a neschopnosti skoro rok. Nakonec to musela řešit i psychoterapií, protože jinak by se do druhého porodu neodvážila a druhé dítko chtěla.
|
|
| Liška s banem :) |
|
(5.1.2010 9:51:55)
Autorko, když jsi takovou reakci čekala, tak jsi ten článek neměla psát nebo se neurážej. Jsi nějak moc přecitlivělá. Na jednu stranu si ženy jako ty stěžují, že lékaři mají k rodičkám paternalistický přístup a na stranu druhou tento paternalistický přístup svým přístupem k porodu vytvářejí. Asi těžko může nějaký doktor brát vážně, jako inteligentní bytost, ženu, která bere nutnost císaře jako vlastní selhání. To je skoro stejný, jako když se ženy v jiných dobách/kulturách hroutily z toho, že nedokázaly porodit syna.
|
| Varanka + Kateřinka(9/09) |
|
(5.1.2010 9:56:03)
Já jsem se neurazila...jen mám možnost tu být, tak píšu, že mnou napsaný článek je o tom, jaké jsou porody ve Vrchlabí a ne o pocitu selhání po císaři. Od toho jsem rozpoutala téma v jiné diskuzi, kde se...možná se budeš divit...podobně praštěných...našlo víc
|
| Liška s banem :) |
|
(5.1.2010 10:10:38)
Autorko, jaký má smysl cítit selhání za něco, co neovlivníme? Akorát tě takové pocity dělají zranitelnější a snáze ovladatelnější.
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(5.1.2010 10:18:57)
hormony, holka, dělaj svoje... ostatně, nemáš zrovna pms, že jsi tak jedovatá? 
|
| lleennttiillkkaa a Vítek 5m | •
|
(5.1.2010 18:29:55)
Varanko nic si z ,,milé" lišky nedělej. Já taky rodila akutní sc a ačkoli jsem to tak trošku čekala od půlky těhotenství, tak si stejně vyčítám, že jsem nedopřála mýmu miminku narodit se přirozeně a nikdy se s tím úplně nesrovnám. K psychiatrům s tím snad nepujdu, ale zkrátka mě to moc mrzí....
|
| Zajdulka | 
|
(6.1.2010 9:13:01)
Tyhle pocity naprosto chápu. Sice jsem rodila přirozeně, ale ani jedno dítě jsem nekojila a mám stejné pocity. Sice už jsem to u druhého taky tušila, ale bolelo to o to víc a to jsem se u obou vší silou snažila celé šestinedělí rozkojit.
Je jasné, že nejdůležitější je, žejseou děti zdravé a v pořádku, ale stejně to bolí.
|
| zuzee | •
|
(6.1.2010 10:02:59)
Já taky obě děti rodila císařem a další už mít nebudu. Jsem sice ráda že jsou v pořádku, bez Sc by tu nemuseli být ani oni ani já, ale mrzí mě, že si nikdy nezkusím přirozený porod, a to i kdybych 3. dítě měla.
|
|
| patoja |
|
(6.1.2010 11:09:42)
Tento pocit znám taky velice dobře. První dítě se narodilo s rozštěpem rtu a patra. Připadala jsem si, že jsem strašně zklamala a vzhlížela k ostatním maminám v porodnici, jak jsou statečné, že ony ten porod - narozdíl ode mne - tak dobře zvládly. Pocit byl tak nějak podvědomý, teprve po hodně dlouhé době jsem si zpětně uvědomila, jaká to byla neuvěřitelná hloupost!!
|
|
|
|
|
| zuzee | •
|
(6.1.2010 10:01:06)
A to si myslíš že ty pocity jdou ovlivnit?
|
|
|
| Myšutka* |
|
(5.1.2010 10:25:07)
Pocity nejsou racionální, ty prostě jsou. Můžeš s nimi bojovat potlačit je, ale to že vzniknou, to nevysvětlíš.
Já měla šílený pocit viny, když mi zemřel táta v náručí a přitom vím, že se to nedalo ovlivnit, že ho nemohl zachránit nikdo. Potlačila jsem to, ale nejdřív ten hnusný pocit prostě vznikl.
|
|
| Grainne | 
|
(5.1.2010 10:28:06)
Liško chlupatá...i ty drsňáku, už jsi zkoušela poručit svému mozku, aby toho nechal?
Jestli ne, tak ti přeju, aby ses nedostala do situace, kdy by to bylo potřeba takhle snadno udělat.
|
|
| Theend |
|
(5.1.2010 10:29:05)
Pocity jsou prostě pocity, ty neovlivníme. A potlačovat je a nepřiznat si je je cestou do pekel. Vždy je dobré své pocity znát, pak s nimi lze dále pracovat, konfrontovat je s racionální složkou naší bytosti. Napadat někoho za jeho prožívání nějaké situace mi připadá hloupé.
|
| Ecim | 
|
(5.1.2010 11:19:24)
Varanko, jsem ráda, že jsi ve svém článku tyto pocity popsala. V mateřství hrají emoce velikou roli, a proto je důležité s nimi umět pracovat - přemýšlet o nich a ventilovat je správným způsobem a na správném místě, což podle mého Rodinka je, protože to může pomoci spoustě dalších maminek.  Na oplátku Ti - spíš pro pobavení - popíšu svoje pocity, když mi hrozil císař. Bylo to pár týdnů před porodem a říkala jsem si: "Sakra, proč zrovna já bych měla rodit císařem, když mám pánev, že bych mohla porodit i slona?"  Syn to zjevně vnímal stejně jako já, protože se pár dnů po tomto verdiktu velmi rychle otočil.
Právě jsem dobojovala svou častou emocionální bitvu. Děti odešly ven s babičkou a já jsem se nemohla dočkat, až tu zůstanu sama a budu moci pracovat a - upřímně - popovídat si na Rodince. Díky Rodince se mi tyto pocity podařilo lépe zpracovat a přiznat si, že jsou naprosto normální, že pokud je nebudu dávat najevo před dětmi a popíšu je tady nebo je proberu s partnerem nebo jinou dospělou osobou, když u toho děti nebudou, tak je všechno v nejlepším pořádku.
|
| Ecim |
|
(5.1.2010 11:25:39)
První pocit selhání v souvislosti s mateřstvím jsem zažila čtyři dny po porodu svého staršího syna. První tři dny jsem byla ve velké euforii, ale čtvrtý den přišla krize - poté, co jsem šla se synem na očkování. Při představě, že můj synek dostane dvě injekce a bude ho to bolet, jsem se na sesterně rozplakala a sestřička (moc milá a chápavá) mě poslala ven. Brečela jsem pak jak malé dítě ve vedlejší místnosti, slyšela svého synka křičet a měla jsem pocit, že jsem první zátěžovou situaci absolutně nezvládla. Že jsem tam měla zůstat se synkem a vydržet to. Syn se uklidnil během pár minut a já jsem brečela další hodinu. Celou tu dobu jsem si domlouvala a vznášela jeden racionální argument za druhým - synka to bude bolet jen chvilku, musím být ráda, že mám možnost své dítě mít oočkované, co by za to děti v Africe daly atd. Ale emoce a hormony jsou holt nevyzpytatelné.
|
| Libuše | •
|
(5.1.2010 13:15:36)
Já jsem zase takto už v porodnici oplakávala, se starší dcerou, že určitě bude mít problémy se štítnou žlázou neb já je mám a dědí se to spíše po ženské linii....
Myslím si, že někdy je šestinadělí více "jiný stav" než těhotenství, alespoň u mě ano.
|
| Ecim |
|
(5.1.2010 13:25:42)
Libuše, může to tak být. U mě to vyšlo víceméně nastejno, možná to těhotenství bylo o malinko horší. Jednou jsem v těhotenství brečela jak želva u předposledního dílu dětského seriálu My z konce světa, když tam jeden z hlavních hrdinů v podání mladého Víznera zahynul pod lavinou, protože "je svinstvo zabíjet dětem jejich hlavní hrdiny a ten kluk byl mladý a měl maminku a já mám přeci také chlapečka".
|
|
|
| kattynka a 2 čertici | 
|
(5.1.2010 13:57:30)
Ecim, zjišťuji, že jsme si hodně podobné. já to měla, když staršímu byl týden, šli jsme do poradny, a já neměla se sebou plenu látkovou na vážení, no hormony zapůsobily, že jsem řvala jak jsem děsná matka, jak můžu zapomenout na něco tak důležitého jako je plena  . Nezvládnu ani ty blbiny kolem, jak teda můžu vychovat dítě  a to prosím byl manžel se mnou a dodával mi sebevědomí, ale i tak. Pocity jsou pocity, jsem takový hodně citlivý až přecitlivělý človíček, když mě něco naštve, rozbrečí, tak to ze sebe vyřvu a pak teprve hledám racionální řešení. Ale vyřvat ať už brekem nebo řvaním holt musím, mám to v sobě, jsem labilák natož v hormonama zmítaném těhu a 6tinedělí . Ael už jsem se s tím naučila pracovat.
|
| aachje skunk a tři holky | 
|
(5.1.2010 14:04:06)
tak to asi bude tím,že jsme každý jiný...
|
|
| Varanka + Kateřinka(9/09) |
|
(5.1.2010 14:06:36)
 moje nejabsurdnější bulení v těhu bylo u reklamy. už nevím přesně, ale tuším na merci...přišlo mi dojemné, jak se loučí...a bylo to teda před porodem. no a jelikož jsem přenášela, rozbulel mě pak i pohled na kočárek
|
| kattynka a 2 čertici |
|
(5.1.2010 16:18:06)
já bulela v těhu i u Juniora se Schwarzeneggrem, kterého bystostně nesnáším. Takže hormony s náma cloumají, ne že ne, ale tak to má být, asi příprava na to být vnímavá, citlivá pro potřeby dítěte příroda ví, proč to tak je.
|
|
|
|
| Bumbi&05,08,10 | 
|
(5.1.2010 21:03:23)
Ecim, já jim ho prostě ten 4. den k očkování nedala a se slzama v očích trvala na tom, že si to zařídím v 6. týdnech na kalmetizaci, nebo když to nepůjde, klidně těch 200 km k nim znovu přijedu...
Byla jsem na sebe naopak hrdá, že jsem si to uhájila - a zároveň znejištěná, jestli jsem ho přeci jenom neměla nechat naočkovat? U druhého dítěte jsem si už byla svým rozhodnutím úplně jistá Hormony po porodu jsou sfině
|
|
| Bumbi&05,08,10 |
|
(5.1.2010 21:03:33)
Ecim, já jim ho prostě ten 4. den k očkování nedala a se slzama v očích trvala na tom, že si to zařídím v 6. týdnech na kalmetizaci, nebo když to nepůjde, klidně těch 200 km k nim znovu přijedu...
Byla jsem na sebe naopak hrdá, že jsem si to uhájila - a zároveň znejištěná, jestli jsem ho přeci jenom neměla nechat naočkovat? U druhého dítěte jsem si už byla svým rozhodnutím úplně jistá Hormony po porodu jsou sfině
|
| Ecim |
|
(5.1.2010 21:39:19)
Tak u nás druhé očkování proběhlo v pohodě, protože mi mladšího synka odvezli a pak zase přivezli, takže jsem nic neviděla. Já jsem na jednu stranu byla ráda, že děti oočkují, ale na druhou stranu jsem nechtěla, aby je to bolelo.
|
|
|
|
|
|
| zuzini | 
|
(5.1.2010 15:45:16)
Liško, lidé pociťují selhání v mnohých situacích, to ty ale pochopit nemůžeš. 
|
|
| Andy10 |
|
(5.1.2010 20:53:59)
Nejde o žádný selhání. Buď ráda, že máš zdravou dceru. Při porodu nejde o tebe, ale hlavně o to malé. Při porodu jsme měli komplikace a naopak jsem litovala, že to doktoři nepoznali dřív a nemohli mi udělat císaře. Naštěstí je dcera zdravá a nemá žádné následky, ale kdyby měla nějaké problémy nikdy bych si to neodpustila.
|
| Varanka + Kateřinka(9/09) |
|
(5.1.2010 20:59:27)
jak už jsem několikrát psala, a ne jen já, pocit selhání po cs nemá absolutně nic společného s rozumem. a nejsem ani žádné chrastítko. někdy tě prostě překvapí vnitřní vnímání zkutečnost.
|
| Margot+1 | 
|
(5.1.2010 21:28:05)
Varanko, pocit selhání po císaři, když jsem se celé těhotenství připravovala na přirozený porod (v Kadani) jsem měla (a vlastně pořád mám) také. A to navzdory tomu, že jsem se zpětně dozvěděla, že u indukovaných porodů je procento císařů velmi vysoké (tj. vyčítám si, že jsem netrvala na tom, že ještě počkáme). Na jednu stranu si dělám legraci, že příště snad "udělám reparát", na druhou stranu je mi jasné, že po císaři si už o nějakém nezasahování a doktoru za dveřmi můžu nechat zdát. A máš pravdu v tom, že rozumové argumenty jsou jedna věc, ale city druhá. Ozve se to skoro vždycky, když už mám dojem, že jsem se s tím vyrovnala a udělala tlustou čáru 
|
|
|
|
| Klára a Amálka | •
|
(6.1.2010 18:07:02)
Milá liško chlupatá,myslím že by sis ten článek měla přečíst ještě jednou od začátku až do konce.Pokud si někde potřebuješ vybít,tak bych doporučovala ventilovat to jinde a ne zrovinka tady.Myslím,že tvá reakce je zcela zbytečná!!!
|
|
|
|
| Kabuki | 
|
(5.1.2010 10:11:06)
...fuj, taková ošklivá reakce , mimochodem pocity selhání po porodu císařským řezem zažívá hodně maminek.
|
|
| jana38 |
|
(5.1.2010 10:31:15)
Ano Liško, autorka je přecitlivělá, zatímco ty jsi naprosto vyrovnaná bytost, která nikdy v životě necítila pocit viny za něco, co nemohla svým chováním v té situaci ovlivnit, ať už to bylo kdykoliv, třeba v dětství. A nevláčí s sebou životem závaží nevyřešených problémů.
Proto je tvoje empatie k ostatním a schopnost vciťování a soucitu tak vysoká.
|
|
| Cow :-) | 
|
(5.1.2010 11:22:32)
Chlupatá, víš vůbec o čem píšeš?
Proč by žena, která porodí per SC nemohla prožívat vinu či selhání, přestože to má medicínsky odůvodněno.
Např. nemá ani jeden z pánev. rozměrů, k tomu vcestné lůžko, těhotenskou hepatozu se zhoršujícím se průběhem třetím trimestru. Sekce je plánovaná.
Žena ví, že porodí jedno či dvě děti během svého života.
V lepším případě za notné dávky štěstí i to třetí. Sekce má spoustu negativ-ať už pro matku, tak pro dítě. Ovlivňuje je to nejen momentální nekomfort po porodu, ale i doživotní následky.
Manžel ženy a žena sama by např. ráda měla další dítě. Myslíš, že je to možné?
Myslíš, že to necítí JAKO SELHÁNÍ????
|
| Ananta | 
|
(5.1.2010 17:47:31)
"Sekce má spoustu negativ-ať už pro matku, tak pro dítě. Ovlivňuje je to nejen momentální nekomfort po porodu, ale i doživotní následky."
Pěkná hysterie ty doživotní následky pro dítě by mě tedy zajímaly.
|
| Cow :-) |
|
(5.1.2010 18:29:08)
Anato, hysterie? Tu bych si přála za sebe víc než realitu.
Jednak je tu problém s osídlováním zažívacího traktu a jedním z následků je to, že děti mohou být v budoucnu alimentární alergici.
A teď třeba psych. stránka věci. Jedním z povahových rysů získaných při porodu SC je určitá lhostejnost při dosažení nových věcí. Vaginální porod jako by učil, že člověk musí spolupracovat a sám se snažit, aby si získal místo na slunci.Takto narození lidé jsou aktivnější a zaměření víc na budoucnost. Učí se taky vědomě odloučení. Jako dospělí dosahují svých cílů po částech, a na rozdíl od těch, kteří se narodili "bez práce", umějí mezi prací odpočívat. Nepodléhají nutkání dělat všechno rychle a bez odpočinku.
Při porodu SC chybí dítěti pocit z vítězství a prožitek z osvobození se, nezakouší radost, že se dostalo ven, bylo z matky pasivně vyňato a na aktu zrození nespolupracovalo.
To je něco málo stran dítěte narozeného SC.
Matka, která rodila SC může mít jako po každé anestezii či operaci doživotní následky. Typické jsou problémy s poruchami močového měchýře, neboť je před dělohou a musí se před řezem do dělož. stěny posunout bokem, občas dojde k poranění atd. Dalším problémem na celý život jsou srůsty, určitě jsi o nich někdy slyšela. Dalším je např. ztráta plodnosti, ať už se nebo bez souhlasu rodičky. Fakt jsi neslyšela o tom, že některým ženám při SC provedou podvaz či přerušení vejcovodů? Tento zákrok je nevratný. V ČR provádí rekonstrukční operace na vejcovodech pouze Motol, nehradí to pojišťovna a výsledky jsou nejisté.
Abych to zkrátila, může to vést ke stresu, fobiím a to jak jistě víš, dokáže lidem dost ztížit život. Kdyby to tak nebylo, nevyhledávali by klienti terapii.
Píše o tom např. britský psychiatr Kelsey a další..
|
| Myšutka* |
|
(5.1.2010 18:40:42)
Crowko a je v těch dopadech nějaký rozdíl mezi plánovanou sekcí a sekcí akutní, ke které došlo až při porodu (když vlastně už probíhaly stahy atp.)?
|
| Cow :-) |
|
(5.1.2010 18:48:01)
Myšutko, to nevím, může se na to zeptat, pokud nezapomenu.
Ale zkus se zeptat třeba fridy na diskuzi Porod doma. Samotnou by mě zajímalo, co napíše.
|
|
| Cow :-) |
|
(5.1.2010 18:48:10)
Myšutko, to nevím, může se na to zeptat, pokud nezapomenu.
Ale zkus se zeptat třeba fridy na diskuzi Porod doma. Samotnou by mě zajímalo, co napíše.
|
|
|
| Ananta |
|
(5.1.2010 19:05:38)
Jo, tak o té psychické stránce trochu něco vím, ale nevím jak moc je to dramatické. To je z S. Grofa ne? Perinatální matrice?... Jinak možná spíš nejsou tak zaměřené na výkon? Ale ona má mnohem větší podíl dědičnost a prostředí, to nebude tak významé. Máš někde nějakou studii, zajímalo by mě to?
|
| Cow :-) |
|
(5.1.2010 19:17:15)
Našeho Stanislava Grofa jsem ještě nečetla, ale ráda bych.
Uvidím, co po nás budou chtít ve Vývojovce, nebo ve speciální pedagogice /vzhledem k tomu, že jedním z následků SC může být autismus/
Studii nemám, ale mohl by to být dobrý námět do budoucna nebo pro někoho jiného
Můžeš zapátrat třeba na www.theses.cz nebo v zahraniční literatuře.
|
|
|
|
| Horama | 
|
(5.1.2010 19:01:57)
Nemá praxi ve vyrovnávání šišaté hlavičky.
|
|
|
|
| Horama |
|
(5.1.2010 19:00:11)
Nezaměňuješ trochu rozumovou schopnost pochopit, že císař je za určitých okolností nutný, za čistě pocity vyvolané pochybnosti, jestli nebylo něco dalšího, co jsem ještě možná mohla udělat, abych porodila normálně? Chápu, že jsi: a) neměla císaře; b) měla císaře a nikdy neměla nějaký pocit selhání. V obou případech gratuluju. Ten "pocit selhání" je o pochybách, což se lidem může dít, aniž by bylo nutné objednávat se k psychiatrovi. Nevidím důvod na někoho útočit jen proto, že přiznal, že někdy kvůli něčemu měl pocit selhání, ačkoli racionálně to není odůvodnitelné.
|
|
|
| & |
|
(5.1.2010 11:14:04)
Vranko, pocit selhani z toho, ze si nakonec rodila CS, chapu. Nemas ho sama je to docela caste na Lisku se vybodni,
|
|
| Dee Dee+2 kluci |
|
(5.1.2010 13:53:26)
Já vím, že o tom článek není. Jen mě taky trochu dráždí, i když za to vůbec nemůžeš. Chápu to, ženská,co má dvě zdravý, nepostižený děti jako ty,má prostě čas a myšlenky na tenhle bio-, -eko,nábožensko-filozofický přístup k životu a porodu atd. Neskutečně ti tvůj porod závidím! (Já měla taky císaře,ale ten císař je to nejšetrnější,co se s mým synem kolem porodu dělo, takže bych v životě nevypustila z úst takovou blbost s tím "selháním"...) Prostě sytý hladovému nevěří. Ale vlastně pro těhotný je asi lepší číst tvůj článek, než vědět, to, co se může ve skutečnosti přihodit....Proč zbytečně děsit.
|
| Varanka + Kateřinka(9/09) |
|
(5.1.2010 14:03:52)
dee dee...o pocitu selhání viz achje, ale k tomu porodu...já skutečně neměla těžký porod, i když by někdo mohl říct něco jiného. Možná, že mi ho ulehčil právě přístup personálu, který byl doopravdy osobní. Jinak i když jsem si přála rodit přirozeně, odsuzuji ženy, které chtějíí rodit doma, nebo které odmítají lékařskou péči. Jsem pro návrat porodu ženám, ale kdybych rodila doma, ani jedna nejspíš nepřežijeme. A to bylo ještě při nástupu do porodnice vše v nejlepším pořádku. Nejsem žádná extrémně alternativní matka, jen jsem nechtěla využít dnešních vymožeností tam, kde to mohu zvládnout sama. A za toho císaře jsem vděčná
|
| Anuška a 2♥ | 
|
(5.1.2010 16:42:42)
Varanko, co se stalo? Proč byl nutný císař? Dík
|
| Varanka + Kateřinka(9/09) |
|
(5.1.2010 20:52:14)
Císař u mě rozhodně zbytečný nebyl. A rozhodně ne kvůli statistice. Po cca 7 hodinách kontrakcí po 3 minutách se malá otočila a i přes dohodu, že to zkusíme porodit vaginálně se malá rozhodla, že nechce a po dalších 5 hodinách mi kontrakce úplně zeslábly a téměř vymyzely. Praskla mi přední voda a byla žlutozelená, tak se přistoupilo k okamžité SC aby se předešlo maléru
|
| Shayla a 3 kluci | 
|
(5.1.2010 22:47:04)
Varanko, jak jsi někde narážela na porod doma, kdybys chtěla rodit doma, tak by Tě to nepostupování dávno znejistilo. Nebo porodní asistentku. A skončila bys stejně v porodnici.
|
|
|
|
| Liška s banem :) |
|
(5.1.2010 16:48:02)
Promiň Varanko, jestli jsem se tě dotkla. Možná jsem v poslední době trochu kousavější. Začala jsem novou antikoncepci a mám už 3 týdny periodu. Vedle toho, že mi je furt zima, jsem nějak přišla o zbytek trpělivosti (a že ji přirozeně nemám nazbyt). Tak promiň a gratuluju ke zdravému miminku.
|
| Magda & 2 | •
|
(5.1.2010 17:46:05)
Super, ze jsi se ozvala, Lisko! Drzim pesti! M.
|
|
| Ananta |
|
(5.1.2010 17:59:10)
Liško přeju ať je líp, ráda tě čtu, každej občas ujede
|
|
| Varanka + Kateřinka(9/09) |
|
(5.1.2010 20:47:04)
Lištičko každý občas má svůj den...nic se nestalo...stejný názor má spousta ostatních...přeji ti, ať je lépe
|
|
|
|
|
| AlenaK3 | 
|
(6.1.2010 21:47:54)
A co kdyby se ti narodilo přidušené dítě jako mě? Kdyby ti ho vedle křísili a nevědělas jak to dopadne. Dopadlo to dobře, dítě přežilo, je zdrávo, jen má všechny dysfunkce a já jsem ráda, že to tak dopadlo, protože to bylo dítě po 7mi letech běhání, ježdění a operacích a laparoskopií...............
|
|
| Luca333 | 
|
(20.1.2010 18:03:51)
Ahoj, kdy jsi ve Vrchlabí rodila? Mám termín koncem dubna a nevím, jeslti vybrat Vrchlabí nebo jinou porodnici?Díky!!!
|
|
| Dáša + Alex |
|
(24.5.2010 12:46:00)
Naprosto Ti rozumím a chápu.Já jsem prošla něčím podobným, ve Vrchlabí jsem ráno 27.12.2008 porodila po dlouhé, ale krásné, tiché a nerušené noci taktéž sekcí. Dlouho jsem se "snažila" o přirozený porod, dopadlo to nakonec úplně jinak, ale moc ráda na porod vzpomínám, bylo to krásné a byla to "šichta". úžasné na Vrchlabí je, že i takovou situaci Ti pomohou prožít co nejlépe. Dítě jsem i po S.C. měla u sebe v posteli za 2.5 hodiny po porodu (o tom si v jiné nemocnici může rodička nechat jen zdát), domů jsem šla 4.den po porodu. Svoje pocity, vnitřní hledání "kde se stala chyba", přemýšlení, přehrávání porodu zpětně, otázky, řešení svého podílu "viny"..to všechno dobře znám. Bohužel, těmto pocitům porozumí jen žena, která si velmi přála porodit přirozeně, udělala pro to maximum a nakonec to dopadlo jinak. Myslím, že vím, jak se cítíš a věř, že nejsi sama. Několik mých kamarádek, co prošly stejnou zkušeností, to má stejné. Argumenty typu..no co, hlavně, žes porodila, hlavně, že jste oba zdraví, hlavně, že to máš za sebou, co si vyčítáš, prosim tě nepitvej to pořád.., tak ty jsou platný, asi jako útěcha pro hokejový mužstvo, který se probojovalo do finále mistrovství a skončilo na druhym místě. Stojí přeci na stupních vítězů, maj stříbrnou medaili, tak o co jim jde, ne?
Pocit "selhání" po císaři nemůže chápat žena, která chce hlavně rychle, co nejmíň namáhavě a bolestně, jakkoli a kdekoli porodit. Pokud vnímáš porod i jinak než "nutný zlo" na cestě k dítěti, je těžký a dlouhý zpracovat pocity zklamání a nedůvěry v sebe do budoucna.
|
|
| Dáša + Alex |
|
(24.5.2010 12:46:24)
Naprosto Ti rozumím a chápu.Já jsem prošla něčím podobným, ve Vrchlabí jsem ráno 27.12.2008 porodila po dlouhé, ale krásné, tiché a nerušené noci taktéž sekcí. Dlouho jsem se "snažila" o přirozený porod, dopadlo to nakonec úplně jinak, ale moc ráda na porod vzpomínám, bylo to krásné a byla to "šichta". úžasné na Vrchlabí je, že i takovou situaci Ti pomohou prožít co nejlépe. Dítě jsem i po S.C. měla u sebe v posteli za 2.5 hodiny po porodu (o tom si v jiné nemocnici může rodička nechat jen zdát), domů jsem šla 4.den po porodu. Svoje pocity, vnitřní hledání "kde se stala chyba", přemýšlení, přehrávání porodu zpětně, otázky, řešení svého podílu "viny"..to všechno dobře znám. Bohužel, těmto pocitům porozumí jen žena, která si velmi přála porodit přirozeně, udělala pro to maximum a nakonec to dopadlo jinak. Myslím, že vím, jak se cítíš a věř, že nejsi sama. Několik mých kamarádek, co prošly stejnou zkušeností, to má stejné. Argumenty typu..no co, hlavně, žes porodila, hlavně, že jste oba zdraví, hlavně, že to máš za sebou, co si vyčítáš, prosim tě nepitvej to pořád.., tak ty jsou platný, asi jako útěcha pro hokejový mužstvo, který se probojovalo do finále mistrovství a skončilo na druhym místě. Stojí přeci na stupních vítězů, maj stříbrnou medaili, tak o co jim jde, ne?
Pocit "selhání" po císaři nemůže chápat žena, která chce hlavně rychle, co nejmíň namáhavě a bolestně, jakkoli a kdekoli porodit. Pokud vnímáš porod i jinak než "nutný zlo" na cestě k dítěti, je těžký a dlouhý zpracovat pocity zklamání a nedůvěry v sebe do budoucna.
|
|
|
| Lucy +2+8tt. | •
|
(5.1.2010 10:56:17)
Jak můžeš něco takového vůbec napsat? Máš ty vůbec v sobě kouska citu? A svědomí? Říká ti to něco?
|
|
| Astrit | 
|
(5.1.2010 13:25:27)
Liško chlupatá, tak to jsi střelila trochu vedle, ne? Trošku míň militantně prosím.... Ženy, které rodí císařem se opravdu mohou cítit být o něco ochuzené a kladou si otázky, jestli to není jejich vina apod., je to naprosto normální a není v tom ani kapka hysterie. A říkám já, ačkoliv jsem dvakrát rodila spontánně. Přesto si myslím, že ty maminky chápu a rozumím jim.
|
|
| remus | 
|
(5.1.2010 13:44:01)
Lištička má evidentně najaký problémek, že by blížící se menzes? Autorka napsala nádherný článek, gratuluji ke krásné holčičce, ať pěkně roste, pocit selhání určitě vystřídal pocit štěstí, že?
|
| aaaa bflmpsvz |
|
(5.1.2010 13:45:54)
V tom případě, soudě dle příspěvků, liška menstruuje celoročně.
|
| aaaa bflmpsvz |
|
(5.1.2010 13:47:35)
tedy spíše má premenstruační syndrom celoročně :)).
|
| Jana Nová |
|
(5.1.2010 14:08:51)
Nebo je ve skutečnosti chlap
|
| aaaa bflmpsvz |
|
(5.1.2010 14:10:31)
chlap v pořádné krizi.
|
| remus |
|
(5.1.2010 14:34:03)
Aha, koukám, že názory té Chlupatice už jsou profláknuté, v tom případě tipuji, že je to nějaká depresivní mrška, co chce kazit den i jiným lidem, no nezadařilo se jí to, její příspěvek je naprosto mino mísu!
|
|
| remus |
|
(5.1.2010 14:34:52)
Aha, koukám, že názory té Chlupatice už jsou profláknuté, v tom případě tipuji, že je to nějaká depresivní mrška, co chce kazit den i jiným lidem, no nezadařilo se jí to, její příspěvek je naprosto mino mísu!
|
|
|
|
|
|
|
| Simča, dcery *1988 a 1997 | 
|
(5.1.2010 14:43:41)
Lištičko - posity jsou věc neovlivnitelná. Měla jsem NĚKOLIK LET pocit selhání z toho, že nemohu kojit...... U první dcery jsem z toho byla v šoku (u druhé jsem s tím už více - méně počítala a tudíž alespoň 3 měsíce mléko měla...). Doktorka v porodnici byla dost necitlivá, po 2 dnech snažení o kojení (a věčného řevu mimina) mně rozhrnula výstřih u košile, popadla mne za prs, potěžkala ho a pronesla: "To je k ničemu, že toho nic nebude...." a sestře nařídila dát dítěti flašku....
A přesto, že se dcera vyvíjela krásně, by v mnoha věcech byla hodně napřed - v 7 měsících stála, v 9 měsících chodila.... - dlouhé ROKY jsem si vyčítala, že jsem ji nekojila....
Prostě pocity JSOU bez toho, že by je člověk hladal, chtěl a i přes to, že si rozumově zdůvodní, že jsou naprosto nesmyslné....
Simča 
PS. přeji ti, aby jsi NIKDY neměla takové výčitky svědomí, o kterých sama víš, že jsou nesmyslné, ale nemůžeš s nimi NIC dělat....
|
|
| jary | •
|
(5.1.2010 15:05:09)
Když seš hloupá, tak sem nepiš.
Pocit selhání po císaři je stejně tak obvyklý jako pocit matek novorozeňat, že péči o to dítě nikdy nemlžou zvládnout... Jednak hormony lítaj a druhak to má ještě své další opodstatnění.
Zvláště když autorka neměla císař plánovaný.
Trubko, nenavážej se do ženy, co nedávno porodila. Té může hrabat z hormonálního koktejlu daleko víc, nehledě na to, že tu nerozebírá svoje pocity, jen toto okrajově zmínila, zcela adekvátně. Ale že Ty sis to tak vypíchla... Že by Tě něco z toho trápilo?
|
|
| Kočanská | •
|
(5.1.2010 17:42:57)
Liško jedna !!!!!!! Ty, ty, ty !!!!!!
Říká Ti něco pojem empatie ? (kdyžtak si to najdi ve slovníku.
Myslím, že je to naprosto normální, že na člověka takové myšlenky prostě přijdou. Toho adrenalinu a oxytocinu při porodu a po něm obrovská změna v hormonech pak kojení.
|
|
| Kopřiva Dvoudomá | 
|
(6.1.2010 11:28:48)
Liško, není nad upřímná slova povzbuzení
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)