Ecim |
|
(31.12.2009 9:12:22) Díky za nádherný článek, Roberte, opravdu mě nadchnul a dojal. Pod vší tou nadsázkou a vtipem se skrývá hluboká pravda. S manželem se známe přes 17 let, 7,5 let jsme spolu, 3,5 roku jsme manželé a neměnila bych ani za nic. Ty kila navíc se zatím nekonají a doufám, že ani konat nebudou, pár vrásek přibylo (ale ne tak moc), nějaká ta neshoda se samozřejmě někdy objeví (a kdo tvrdí, že on to tak ve vztahu nemá, tak lže), ale mám dojem, že oba dva moc dobře víme, co je a co není v životě důležité a co stojí a co nestojí za větší rozčilování. A hlavně si říkám, že když něco vypadá příliš ideálně, tak je to vždycky podezřelé.
|
remus |
|
(31.12.2009 9:43:54) Přesně tak, kdo tvrdí, že žádné neschody nemá, ten lže, článek se mi také líbil.
|
Liška s banem :) |
|
(31.12.2009 9:52:39) Základem dobrého vztahu je pochopit, že ideální partner neexistuje, protože ani my nejsme ideální partneři/partnerky. Jde jen o to, aby nám partner nelezl až tak na nervy a my jemu.
|
Ecim |
|
(31.12.2009 9:55:02) Přesně tak. Nejproblematičtější partneři jsou lidé, kteří si myslí, že jsou dokonalí a že chyba je vždy a jedině v lidech okolo.
|
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(31.12.2009 10:21:58) A když už máš tu smůlu a narodíš se jako dokonalej partner, zůstaneš sám, protože tu dokonalost nikdo nezkousne. Natož aby ji ocenil, že jo.
|
Ecim |
|
(31.12.2009 10:24:31) To by mě vážně zajímalo, jestli se člověk dokonalým partnerem už rodí nebo se jím stává teprve v průběhu života.
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(31.12.2009 10:26:47) To taky nevím a obávám se, že i kdybych odkázala po smrti svý tělo anatomickýmu ústavu ke zkoumání, nepřišli by na to.
|
Ecim |
|
(31.12.2009 10:33:03) To by spíš chtělo poslat živé tělo k nějakému super odbornému psychologickému rozboru, ne?
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(31.12.2009 10:35:17) U psychologů i u psychiatrů jsem už byla mockrát.
|
Ecim |
|
(31.12.2009 10:48:13) Psychiatry a psychology už jsem se naučila brát s rezervou, a to přesně od té doby, co:
1.Na mě jedna doktorka psychiatrie chodila donášet.
2.Mně jeden 160cm vysoký známý psycholog úchvatným způsobem vyráběl mindrák z mých 180cm výšky.
3.Mně jednoho dne došlo, že znám několik psychiatrů a psychologů, kteří mají dost problematické potomky.
Závěr zní: Pokud někdy v životě pocítím potřebu jít k psychiatrovi nebo psychologovi, tak tam určitě půjdu, ale to, co mi ten psychiatr nebo psycholog řekne, nebudu slepě přebírat a spolehnu se v první řadě na svůj vlastní rozum. Znám řadu lidí, kteří to tak udělali, a dobře to s nimi dopadlo.
P.S.Také jsem chtěla být kdysi psycholožkou, ale pak jsem si to rozmyslela.
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(31.12.2009 10:51:16) Kdo říkal, že věřím tomu, co blábolej? Na to znám psychologů i psychiatrů až moc.
|
Ecim |
|
(31.12.2009 10:54:36) Monty, mně samozřejmě bylo z Tvých příspěvků hned jasné, že jim nevěříš. Jen jsem vyjadřovala své postoje založené na určitých životních zkušenostech. V každém oboru se zkrátka najdou odborníci i diletanti.
|
|
|
štěpánka | •
|
(31.12.2009 12:06:17) Ecim, a body 1.a2. nelze než souhlasit, to opravdu nebyli profesionálové. ad 3. nesouhlasím. Život mě již naučil, že doma není nikdo prorokem. To že má někdo "nepovedené" děti není ukázka jeho psychologických (učitelských, apod...) schopností. Děti se rodí téměř hotové, geny určí tak 90% (pesimisté říkají že 99%) a výchovou toho zmůžeš málo. To, že někdo říká že svých skvělých dětí dosáhl svou skvělou výchovou nemusí být pravda. proto se snažím hýčkat dobré vlastnosti svých miláčků, hodně na ně poukazovat (čím dál obtížnější - puberta) a pokud možno potlačit nevhodné a negativní chování - to se střídavým úspěchem. Ač mají dvojčata stejnou výchovu, u jednoho jsme zjistili, že lhal jako když tiskne (6, 7 let)- dnes "jen" neříká úplně celou pravdu, druhý je až sebevražedně pravdomluvný. Čeho jsme dosáhli naší téměř stejnou výchovou. Dobe, kdy jsem si naivně myslela, že výchovou lze geny "předělat" minula s narozením mých miláčků.
|
Líza |
|
(31.12.2009 12:23:03) Ono nejde ani tak o tu genetiku, jako o to, že psychiatra/psychologa si nenajímáš na to, aby ti tvoje děti vychoval, ale aby ti pomohl vidět, co jde udělat líp; ne na to, aby za tebe žil tvůj život líp než ty, ale proto, že by měl mít ostřejší pohled než necvičení laici v tom, kde ty máš svoje slepé skvrny. Ale i on je člověk, i on má své vlatsní slepé skvrny (na to, aby je nepromítal do svých pacientů, má supervizora). Je to fakt totéž, jako bys nešla k ortopedovi, který si zlomil nohu, nebo nešla k plicaři, jehož dítě dostalo tuberu ;)
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(31.12.2009 13:45:44) Inu, ale potíž je v tom, že i my "dospěláci" máme jistou genetickou výbavu a ani sebelepší psycholog/psychiatr ti ji nemůže pomoci předělat. Vtip je v tom, že ne každý dokáže jít proti tomu, jak je vnitřně "nastavený", dokonce ani v případě, že si je v intelektuální rovině vědom toho, že jeho jednání nemusí být v dané situaci správné nebo může být minimálně kontraproduktivní. Cca od tří let věku syna mi neustále někdo doporučoval, ať s ním zajdu k psychologovi. V jednu dobu jsem to dokonce i zvažovala. Nakonec jsem to neudělala. Neřekl by mi nic, co nevím, a neporadil by mi nic, co by se dalo aplikovat v praxi. A trochu mimo mísu - nedávno mi volal první exmanžel (není otec mého syna) a řekl, že jediné, čeho se v mém případě bál bylo, jaká budu máma a příjemně jsem ho překvapila. Přijde mi to daleko zásadnější než povídání psychologa, kterej mne nezná a ví o mně prdlačku.
|
Ecim |
|
(31.12.2009 13:53:11) Monty, to je fakt. Co já se nabojuji se svými špatnými vlastnostmi, kterých jsem si na intelektuální rovině vědoma! Toho domlouvání, jak se musím držet, aby to lidé okolo mě neodnášeli! Ale pomáhá to (aspoň do jisté míry).
A dobré slovo od bývalého partnera také dělá hodně. Mohla bych vyprávět...
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(31.12.2009 13:58:41) Ecim... člověče, mně se hůř bojuje s těma dobrejma. Špatný mi paradoxně dělají v životě jen dobrou službu - to, že jsem ironická, sebevědomá a elitář mi minimálně v práci opakovaně pomohlo. To, že jsem tolerantní, trpělivá, nekonfliktní a velkorysá mne stálo spoustu iluzí i peněz.
|
Ecim |
|
(31.12.2009 14:12:45) Monty, také jsem tolerantní, trpělivá, nekonfliktní a velkorysá. A proto moc dobře vím, že zrovna tohle jsou vlastnosti, které občas komplikují život svému nositeli, ale jsou mimořádně výhodné pro jeho okolí. Když jsem kdysi dávno jako dítě řešila nějaký problém (už si bohužel nepamatuji jaký), tak mi maminka řekla: "Vyber si. Buď se budeš trápit ty nebo lidi kolem tebe." Dost silně mě to tehdy otrávilo.
|
|
anemon |
|
(1.1.2010 8:04:03) Pravda pravdoucí!
|
|
|
|
|
jary | •
|
(1.1.2010 13:14:03) Ale co s dietologem, který vypadá, jako by právě opustil Dachau, zatímco jeho manželka předčí vzhledem i zápasníka sumo? To bys dala na jeho rady? Nebo radši obšlehneš stravací návyky a další od někoho, kdo vypadá zdravě, spokojeně a je přiměřeně štíhlý? Jistě, půjdu k zubaři, i když on sám má plombu v každém druhém zubu, ale nenechám si dělat protézu od někoho, kdo sám ji má udělanou špatnou - když ji sobě neudělá, tak jak Tobě? To je jako nechat si šít od švadleny, co chodí v nepadnoucích kostýmech, co sama si šila. Mně vůbec nejvíc baví psychoušové, co třeba radí ad manželské vztahy, a sami jsou 4x rozvedení. To je podle mě mimo a dát na jejich rady je cesta k rozvodu. Lepší je jet na pár dní k lidem, jimž manželství a rodinný život funguje, dívat se, čerpat, inspirovat se, a nakonec mívají i mnohem lepší rady než psychouš. Není to o škole a certifikátech.
|
|
|
Ecim |
|
(31.12.2009 13:33:17) Štěpánko, máš naprostou pravdu. Také bych mohla psát romány na téma "sourozenci se stejnou výchovou a odlišnými povahovými vlastnostmi", také mě moje vlastní děti vyléčily z řady předsevzetí, za kterými jsem si ještě donedávna stála.
Já jsem totiž ve svém bodu č.3 neuvedla jednu podstatnou okolnost - já jsem některé rodiny těch odborníků znala, a tak jsem aspoň rámcově věděla, jakým způsobem své děti vychovávají. A když dětský psycholog má tak debilní názor, jako že patnáctileté (nebo dokonce ještě starší) dítě ocení, když je jeden z rodičů neustále doma, tak k tomu fakt není co dodat. Jak můžu rady takového typu brát vážně? Prostý selský rozum stačí na to, aby člověk (i bez psychologického vzdělání) pochopil, že patnáctileté dítě, ať má se svými rodiči sebelepší vztah, chce mít po příchodu ze školy aspoň chvilku svatý pokoj a nevidět jediného dospělého. Není to jen můj názor, potvrdil mi to každý z velké spousty lidí, před kterými jsem toto téma načala.
|
Ecim |
|
(31.12.2009 13:34:31) Včetně řady diskutujících zde na Rodince.
|
|
štěpánka | •
|
(31.12.2009 16:11:47) Tak to jo, Ecim. Když jsi to myslela tak, že znáš i výchovné zásady, jimiž se tito psychologové řídí, tak tomu rozumím. Jinak "nevyvedené dítě" může, ale nemusí být výsledkem péče rodičů. K tomu, že patnáctileté dítě ocení rodiče doma. Myslím si, že patnáctileté dítě ocení, když má jistotu, že když bude potřebovat, rodiče si udělají čas na to s ním něco vyřešit, pomoci, apod. To ale neznamená mít rodiče neustále za zadkem, ale ani být doma po příchodu doma vždy sám až do pozdního večera. Chce to asi nějakou zlatou střední cestu. Na svých dvojčatech vidím, že každý by potřeboval něco jiného. Jeden tu maminku (tatínka) doma, hned když přijde ze školy a druhýmu by stačilo mít rodiče po ruce až večer (kdy chce najíst a event. probrat den nebo pomoci s něčím). Je jim 13, tak se to snadno může během puberty změnit....
|
štěpánka | •
|
(31.12.2009 16:15:49) Jo, ještě pro Ecim. Myslím si, že dobrý psycholog Ti pomůže najít odstup od problémů které žiješ a nabídne Ti cesty (záměrně množné číslo), jak z toho ven, jak pomoci. Ty si vybereš, nebo nevybereš, podle svého založení, genů, názorů, schopností..... Potkala jsem takové 2 (přesněji dvě - obě byly ženy). Psycholog který ti poradí jedinou cestu a stejnopu jako jiným rodičům s problem.dítětem, je špatný psycholog....
|
Ecim |
|
(31.12.2009 16:35:03) Ano, Štěpánko, takhle mi to také připadá správné. Ale stejně doufám, že hned tak žádného psychologa potřebovat nebudeme.
|
štěpánka | •
|
(31.12.2009 16:42:55) To já taky, snad se nic nepřihodí, co by si ho zase vyžádalo. Ale teď už víme, kam jít.... Ecim, já odcházím "pařit" (pouštíme si s dětmi filmy až do rána jeden za druhým, které jsme neviděli, začínáme Doba ledová 3...), znám tě i z jiných diskusí, takže Ti přeju dobrý start do roku 2010.
|
Ecim |
|
(31.12.2009 16:58:44) Štěpánko, děkuji, také zrovna vyrážíme s manželem a dětmi "pařit" k manželovým rodičům. Také přeju hodně zdraví, štěstí a spokojenosti do roku 2010.
|
|
|
|
|
Ecim |
|
(31.12.2009 16:33:19) Ano, Štěpánko, nevyvedené dítě skutečně nemusí být výsledkem špatné péče rodičů, to je pravda.
A s tou druhou částí příspěvku také naprosto souhlasím. Jeden extrém je, když je dítě samo doma až do pozdního večera a druhý extrém je, když je naopak doma někdo pořád. Poslední dobou se často probírá, jaká je to hrůza, když mají děti nedostatek péče a pozornosti, ale už méně se mluví o tom, že opačný extrém je stejně škodlivý a může mít pro děti stejně katastrofální následky. Ve svém bezprostředním okolí mám takovýchto příkladů shodou okolností docela dost a je to fakt síla. A ty ženské nejsou vůbec schopné pochopit, že jejich děti by místo té patologické pozornosti daly půl království za to, kdyby měly doma po příchodu ze školy aspoň dvě hodiny svatý pokoj. Teď se hodně mluví o tom, aby bylo umožněno více práce na částečný úvazek. Je to skvělá věc, ale jen do určitého věku dětí.
|
jary | •
|
(1.1.2010 13:21:34) Já myslím, že rodiče klidně mohou být doma pořád, ale měly by patnáctiletému umožnit pobyt mimo domov. Jestli je náctiletý takový, že aby mohl být chvíli sám, znamená to, že rodiče nejsou doma, je něco hodně špatně. Náctiletí se totiž sdružují do skupin a nejradši jsou, když mohou někam společně vypadnout - rodiče ať jsou si klidně doma. Co vím z okolí, tak úspěšná výchova náctiletým hojně umožňuje různé kroužky (dle výběru), kamarády, výlety (i přes noc), přespání v rodině kamaráda, hospodu, různé akce. Dobré je vědět, kde kdy s kým náctiletý je, ale nechat ho trochu být, úměrně věku a psychorozvoji a kvalitě kamarádů. Všechno to potřebuje, aby se stal dospělým. Je dobré ho nechat si i trochu nabít ústa, úměrně. Všemu taky nelze zabránit. Ale myslím, že náctiletý, který si pěstuje svou samotu akorát na rodným domově není ok. Znám lidi, jejichž děti věčně nejsou doma - jsou pořád někde, něco dělají, domů chodí večer, a určitě se neflákají, nechlastaj, nekouří.
|
Ecim |
|
(1.1.2010 13:39:38) Jary, to ano. Náctiletí potřebují aktivity mimo domov, ale zároveň někdy tak jako úplně každý člověk potřebují být někdy doma aspoň chvilku sami. Někdo tu potřebu má větší, někdo menší, ale má ji v sobě každý.
|
|
Lída,3 kluci a holka |
|
(1.1.2010 13:51:11) Jary, on i ten puberťák potřebuje být občas sám DOMA. Taky to občas potřebuju, aby všichni na pár hodin vypadli a já měla DOMA
|
|
Lída,3 kluci a holka |
|
(1.1.2010 13:51:47) Jary, on i ten puberťák potřebuje být občas sám DOMA. Taky to občas potřebuju, aby všichni na pár hodin vypadli a já měla DOMA klid.
Sorry, předtím jsem to omylem odklepla dřív.
|
Ecim |
|
(1.1.2010 14:13:34) Lído, tak to jsme na tom stejně.
|
|
Ecim |
|
(1.1.2010 14:15:18) Jenom mě překvapuje, kolik lidí (hovořím o těch, co znám osobně) tohle tak zoufale nechápe.
|
|
|
|
|
|
Jíťa | •
|
(1.1.2010 16:55:09) Ty máš dvojčata?
Protože žádní jiní sourozenci nemůžou mít stejnou výchovu. Jen velice podobnou: První dítě je pár let jedináček a navíc pokusný králíček. Další děti budou mít už od narození sourozence, máš nějaké zkušenosti a budeš se snažit chovat podle nich. Nehledě na to, že se může každé z dětí narodit také do jiných podmínek, protože i rodinná situace, bydlení, majetek atd se mění a vyvíjí.
|
štěpánka | •
|
(1.1.2010 20:01:12) Jíťo, já dvojčata mám a musíme se hlídat, aby ta výchova byla stejná, a nežárlili na sebe. Ono totiž i každé dvojče je jiné a člověk má podvědomě ke každému jiný vztah a může i jinak hodnotit stejné jevy v chování. Výchovné zásady by stejné být měly, ale přístup k povahově jiným dětem by měl být asi odlišný. je to moooc těžké (jako každá výchoiva.....)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
kili | •
|
(31.12.2009 11:10:00) je to obráceně .-))
|
|
|
Petul.a a Babu |
|
(31.12.2009 21:19:52) Tak pod tohle bych se podepsala. Výstižně napsáno
|
|
|
|
|