| Vaal | 
 |
(29.12.2009 15:25:59)
Jako svobodná osoba jsem si ráda občas večer alkohol dala. Sedla si k vínečku či svařáku a 2-4 deci večer vyžahla.
Od svatby jsem prakticky střídavě těhotná, nebo kojím, nechápu kdy bych jako měla popíjet? Občas si někde s kamarádkama dám, ale tak jednou až dvakrát do týdne. Když jsem těhotná tak nepiji vůbec. Při kojení až tak od třetího měsíce věku dítěte a to vydržím u pár deci třeba celý večer. Vzhledem ke kojení to s alkoholem ani přehánět nemůžu.
Ať mě maminky alkoholičky vysvětlí, kdy jakože popíjí? Po příchodu z porodnice? Děcku vrazí sunar, kvůli tomu aby nemusely kojit a mohly nasávat?Během těhotenství? Během snahy počít dalšího potomka? Jak zvládají noční vstávání k dítěti, když jsou pod parou? Nebojí se třeba ležet s dítětem v posteli, že ho zalehnou? V případě záchvatu laryngitidy,nebo jiného zdravotního problému, že nebudou moct svého potomka dopravit k lékaři? Mateřská přece není tak dlouhá, aby pro to bylo nějak extra prostoru a času, ne? Alespoň ne pro matku, která se snaží být pro své dítě matkou alespoň trochu dobrou. Zvláště pokud máte děti v intervalu kratším jak tři roky. Nechápu, fakt ne. Pokud se tu nějaká taková mezi vámi nachází, tak mi to prosím vysvětlete.
Chápu, že k tomu žena může sklouznout po ukončení rodičovské dovolené a po nástupu do práce, jinak ale opravdu ne.
|
| Kristina 2 děti | •
|
(29.12.2009 15:55:23)
Tak třeba já, dvě až tři skleničky si dávám každý večer až děti usnou a je klid. Nalitá nejsem nikdy kvůli tomu, abych je v noci slyšela kdyby mě potřebovali. Samozřejmě jsem alkohol nepila, když jsem byla těhotná nebo kojila. Autorka nepíše o tom, že je nalitá jak bomba, ale o té chuti se každý večer aspoň trošku napít na uvolnění. Já se večer aspoň jednou denně v klidu najím, dám si pohárek a jdu spát.
|
| aachje skunk a tři holky | 
|
(29.12.2009 16:10:48)
kdo pije denně je alkoholik,jen si to nechce přiznat.
řeči,že jedna sklenička nevadí,je alibismus.
|
| Kristina 2 děti | •
|
(29.12.2009 20:33:04)
nemyslím, že jsem alkoholička. popíjím takhle již 5 let co jsem na mateřské a dávku alkoholu jsem nemusela zvýšit a pokud je třeba, tak si skleničku bez problému odřeknu. ale neříkám, že zrovna já se nemůžu stát alkoholičkou.
|
|
| Petra Neomi | •
|
(29.12.2009 20:49:13)
Kdo pije denně, je piják, ne alkoholik, alkoholik je ten, komu pití způsobuje problémy a při jeho nedostatku se dostaví absťák.
Celý život jsem pila hodně, ale pít doma mě nebaví, takže co mám dítě a nemůžu každý večer někam vypadnout, piju už jen decentně. Zpravidla :D
|
| Teraza Horáková |
|
(29.12.2009 22:56:41)
my jsme pijáci, ale ne každodenní a alkoholici, sezónní. Pijeme o víkendech (když někde necestujeme - nebo nemáme akci typu divadlo atd). Prostě večer, klídek, děti najedený v posteli nebo u hraček, uklizeno, v televizi prd, zapálíme svíčky, otevřeme víno a kecáme, kecáme.
TENHLE ZVYK NÁM ZBYL Z MÉ MATEŘSKÉ.
Ve 3 ráno koukáme, že lahev je v čoudu  )) Skóre docela v pohodě, většinou 0,7 litru na dva lidi a lahvinku otevíráme tak kolem 8-mé hodiny, tudíž bolehlav apod. se nekoná. Netvrdím, že bez lahvinky neusneme, ani, že na každý víkend kupuju flašku, někdy si dám já čaj, manžel pivo, někdy oba pivo, někdy víno. Tvrdý alkohol nemusíme ani jeden, ale je pravda, že takhle měřeno, pijeme poměrně často.
|
| Eva | •
|
(30.12.2009 13:57:34)
A tak bacha na to ... dle soudu jiných, jste už alkoholička a jestli si myslíte, že to máte pod kontrolou, tak ani omylem ... právě jsem se to dozvěděla
|
| aachje skunk a tři holky |
|
(30.12.2009 13:59:21)
opět jinam,asi jsem se trochu načuchala
|
|
|
| Petra Neomi | •
|
(30.12.2009 17:50:17)
Sedmička vína na dva dospělé je dávka spíš zdravotní :)
|
|
|
|
|
|
| Simona,slečna 9/03,kluk 4/08 | 
|
(29.12.2009 18:32:55)
Dobrý večer,jsem na mateřské už 7let.Mám 2 děti a čas skoro žádný.Manžel jezdí do práce také daleko až skoro 300km od března do prosince jezdí jen na víkendy takže sem přes týden na všechno sama.Máme firmu a na to abych si sedla večer dala sklenku na to fakt nemám čas.Manželovi dělám papíry něco jako učetnictví a to nemůžu dělat při dětech takže bud brzo ráno(5h-7h) když spí nebo večer(20h-24h) když taky spí.Přes den si hraju s dětmi sem tam juknu na neta to tak na půl hodky (po obědě když je dcera ve škole a když syn zatim jěště po obědě spí),uklidím,uvařím,vyžehlím a děláme úkoly atd.Dělám běžnou práci jako každá ženská na MD.Vůbec nechápu s čeho jste tak unavený pokud nechodíte do práce nebo nemáte domácí práci jako já,že musíte pít.Kdybych nedělala ty papíry tak se na MD asi nudim,protože vaření,uklízení,žehlení to je snad normální práce.A když sem unavená tak jdu do postele a spát.Kolikrát vyženu děti i v sedm do postele.Abych mohla jít i já.
|
| Lucyna 35 |
|
(29.12.2009 19:00:25)
A to je právě to - kdo není závislý, nepochopí. Čas se najde. Nejde o to být našrot, ale mít hladinku ...
|
| maja | •
|
(29.12.2009 20:48:42)
Víte co je zvláštní?...tuhle jsem byla na kardiologii s jakýmsi problémem ( bušení srdce, bolest na hrudi , vyší tlak a spol ) a paní doktorka mi pravila : na prášky to není , ale dejte si každý večer před spaním dvě deci červeného vína a budete uvolněná a v pohodě :) :) no tak teď nevím :) :)
|
|
|
| Kristina 2 děti | •
|
(29.12.2009 21:17:53)
Jéžiši, zase nějaká dokonalá co si myslí, že je nejlepší na světě.
|
| aachje skunk a tři holky |
|
(29.12.2009 21:22:57)
petro n. zajímalo by me kolika lidem kteří pijí denne by dělalo problém třeba na půl roku přestat.myslím že každému.ti co pijí denně,už mají návyk.pak myslím,že piják a alkoholik je totéž.
|
| Mirka77,Luky6/05,Míša4.11.07 | 
|
(29.12.2009 21:36:31)
Achje, já jsem kdysi pila hooooooooodně. Dělala jsem asi pět let po hospodách. Pila jsem, i když jsem měla volno. Byl to mazec, kocoviny, okna, opice, tancování, kocoviny, okna a tak pořád dokola. Zvracení na záchodech, když už tělo nepobralo to, co jsem chtěla do něj narvat. Taky jsem z alkoholické rodiny. Dneska piju jednu skleničku denně a někdy jí ani nedopiju. Někdy si jí ani nedám. Někdy si dám i druhou. A přesto se nepovažuji za alkoholičku, i když to bude spousta doktorů tvrdit. Určitě, kdyby o to šlo, tak bych nepila klidně rok-půl roku v pohodě. Mám ráda vyhecování k různým "držení bobříků". Já bych třeba nedokázala zatočit s jídlem. Jsem žrout a nemám to pod kontrolou. Ale alkohol už dost let ano a tvrdím, že někdo si může dát každé den panáka "na zažívání" a nebo večer skleničku a nemusí být alkoholik. Ale je fajn, když si autorka uvědomila svůj stav a hodlá s tím bojovat. Reagovala jsem i před rokem na článek, a cítím to úplně stejně i po roce.
|
| Mirka77,Luky6/05,Míša4.11.07 |
|
(31.12.2009 0:03:41)
Jiřko, jsi to Ty (tedy v tom případě jste to Vy?), kdo mi tak hezky radil při kojení? Plete mě ikonka. Já nevím, je to jen takové to, proč by ne? Protože pijí ostatní, protože to patří k pohodě. Připomíná mi to, jako když mi někdo řekne, že kouří, jenom když je pohodička. Tak prostě mi to patří k té pohodě. Nezapíjím žal, nebo problémy. Prostě jen tak. Dneska jsem nad tím přemýšlela a myslím, že určitě to beru úplně jinak, než Ti, co věří, že i dvojka vína ničí zdraví. Nevím, jestli to podceňuji, zkrátka to mám v hlavě hozené tak, že bych se chtěla zbavit jiných věcí v životě, než dvojky vína denně. Např. pojídání uzenin, přejídání. Já za svůj problém považuji daleko více spíš nezdravou stravu, kterou nedokážu zkrotit ani za nic, než dvojku červeného. Jakoby není důvod, proč s tím skončit. Jen vím, že by to šlo velice lehce, narozdíl od mých špatných stravovacích návyků. Tak nějak to přirovnávám asi ke kouření jen tak u pohody. Já sama nekouřím, tak nevím, ale asi tak.
|
|
|
| Eva | •
|
(29.12.2009 22:49:46)
Souhlas ... zatočila jsem s kouřením ... jednou pro vždy, ale s jídlem to nejde, stejně jako Vám a pití mám pod kontrolou. Ale někdy se pěkně nekontroluju. Když jsou nějaké akce.
V týdnu, kdy vstávám do práce, mě nenapadne si nalít dvojku vína ... ale padne pátek a někdy do mě lahev vpluje, že ani nevím. Piju sama a co ... kredenčím, protože ráda hledám pravdu ve víně sama a nerada poslouchám opilecké chytré řeči a bytostně nerada smrdím kouřem.
A doma právě teď mám 4 lahve vína ... na SILVOUŠE, ale nevím, nevím, jestli na některou dojde a pokud dojde ... hmm ... možná budu pak zralá na odmašťovnu :-D
Taky máme alkoholismus v rodině ... ze všech stran a dost husto. Proto si myslím, že to mám pod kontrolou.
Být závislý ... to už je jiná liga.
Viděla jsem tety, strejdy ...
Ale jinak to znám i z okolí ... na mateřské se hodně pije ...
|
| Eva | •
|
(30.12.2009 11:39:46)
Ale ano, mám to pod kontrolou ... kdyby ne, jsem v odmašťovně ... popíjím snad od 15 let ...jindy víc, jindy míň a z 90% víno.
Nikdy jsem nepila, když jsem byla těhotná a kojila jsem. Nepiju, když mám antibiotika, když si třeba vezmu něco na hlavu ... paral. a pod. a jsem nemocná. Nepiju, když ráno vstávám do práce.
Proto si troufám psát, že to umím kontrolovat, ale prostě se mi někdy nechce.
Prostě někdy chci nemyslet a nechovat se pořád tak dokonale a prostě někdy potřebuju vypnout ... a někdy se musím cítit jako omylný člověk, protože moje rodina a všichni okolo čekají, že už NIKDY neudělám žádnou chybu, protože, podle nich, jsem těch chyb už udělala několik a stačilo - rozvod, rozchod, smrt dalšího muže, několik zaměstnání.
Na popud všech jsem se zvedla a jdu dál, ale to vyžaduje - nedělat chyby. NEJDE TO, KAŽDEJ NĚCO MÁME A JÁ MÁM TO, ŽE KDYŽ MĚ NIKDO NEVIDÍ - PIJU. A CO? JINÍ DĚLAJÍ HORŠÍ VĚCI ZA STŘÍZLIVA.
Umím nepít, naučila jsem se nekouřit. A troufnu si říct, že jednu pro vždy a po dvaceti letech to taky nebyl med.
Jsem matka samoživitelka se třema dětma, na všechno jsem dost sama a každý den vstávám s neskutečnou zodpovědností a tak, když nejsou děti doma ... piju. Uleví se mi, pustím si céda hodně nahlas, zpívám, tančím ... někdo chodí vybíjet svoje stresy do posilky a fitka, ale já nemám ráda zpocená těla kolem sebe a nářky jiných, když sama mám všeho dost a když mám čas, jsem ráda jen a jen sama.
Tři roky mám slušnou práci a žiju, podle mé matky, KONEČNĚ "normálně", i když bez chlapa.
Mám svůj byt, svoje soukromí a to, co se doma děje, když tu nikdo není, po tom je každému putna.
Proto chápu všechny, co pijí, ale právě proto nechápu všechny, co spadnou až úplně na dno a ztratí svoji důstojnost, protože možná mám štěstí, ale mám nejspíš slušný pud sebezáchovy a pak ... mnohé se ve mně zlomilo, když mi pod rukama umřel přítel, které jsem měla vážně moc ráda ... zůstalo po něm hodně otázek ... a nechci, ani vědomě a ani nevědomě, dopadnout jako on.
Aby nade mnou stála moje rodina a pořád dokola opakoval ... PROČ?????!!!!!
Žiju dva životy ... s dětmi a bez nich. A kdybych to tak nevyřešila, dávno tady nejsem.
Čeká se ode mne, že budu vzorná, na moje chyby čeká příliš mnoho lidí - bývalý manžel-otec starších dětí, otec malé, naši ... nemám kolem sebe nikoho, na koho se můžu spolehnout, jen a jen na sebe ano.
A to je někdy, skoro vždy, strašně vyčerpávající.
Už jsem dostatečně vysvětlila, proč ženy pijí? Proč piju já a nehodlám s tím přestat? Tedy, pokud se nestane NĚCO, co by mi ulevilo jinak. Ale vzhledem k tomu, že se vztahy jsem skončila a rozhodla se žít sama - bez chlapa, nevím, kdo by část zodpovědnosti za moji rodinu vzal na sebe.
|
| adelaide k. | 
|
(30.12.2009 12:12:44)
Evo, když si to párkrát po sobě přečteš, třeba to uvidíš taky.
"Proto si troufám psát, že to umím kontrolovat, ale prostě se mi někdy nechce."
Jsi na přímé lince do pekel. A tvoje děti jedou s tebou.
|
|
| Eva | •
|
(30.12.2009 12:46:58)
Njn ... tak fajn, tak jsem a co ... žiju takhle už dvacetpět let a pořád jsem tady a pořád bez škraloupu - myslím trestního a dokonce ostudy.
A škoda, že nikdo nevíme, jestli tady budeme i za dvacet let.
A popravdě, raději budu ten permanentní alkoholik, co pije, když chce a nepije, když nechce, než vystresovaná stará ženská.
A četla jsem si to po sobě několikrát, kvůli chybám, ne obsahu.
Stojím si za tím, že vím, co dělám a co nedělám a piju, bo mi to chutná. Víno je pro mne pochutina a nemívám stavy ožralosti, jen nálady a vím, kdy mám dost. Tedy z těch devadesáti %. A nemíním se obhajovat a ani nacházet pomoc někde u psychoušů, protože ti mi před několika lety vůbec nepomohli, když mi přítel umřel.
Musela jsem se z toho dostat sama. Bohužel, tehdy by se mi pomoc šikla.
A když mi málem umřel syn a když mi děti sebral otec a když malou chtěl její otec raději ... než bych ji měla já.
A když umřel Pepa a když .... mě v tom všem nechali všichni máchat se.
Lezu lidem na nervy tím, že bojuju a zvládám to, navenek, velice dobře a popravdě, tohle mě teď drží nad vodou, když vím, že lidi štvu tím, že vůbec po tom všem žiju a dokážu se o sebe a děti starat sama.
A cesta do pekel? Jedině svatí tam nejdou. A ráda bych někoho takového viděla naživo. Každej má nějakého kostlivce ve skříni a kdo tvrdí, že ne, je pokrytec a egoista na entou.
A ještě jedna životní zkušenost. Přílišná důvěra a otevřenost se u nás nenosí. A každej umíme být chytrej, když se to netýká nás.
Já jsem životem tak domlácená, že možná právě proto snesu všechno, co mě ještě čeká a dost možná, že bez ztráty kytičky, kdežto ti, co si myslí, že jedou životem klidně, pak dostanou takovou nakládačku, že budou prosit o pomoc ze všech stran.
Mám kamarádku, dvacet let žila v domnění, že má spokojené manželství a hle ... jen co holce bylo 18, manžel jí suše oznámil, že má paralelní vztah, malého syna a odešel. Ona se zhroutila a to už je to 3 roky a pořád dochází k psych., jí prášky a holka taky ... Jsou z nich trosky od pohledu a to nepijí. A už mi přijde, že se snad rády utápí ve svých problémech a žijí jen tím, co se jim stalo hrozného, místo toho, aby se vzpamatovaly a šly dál.
|
| Lucyna 35 |
|
(30.12.2009 15:41:18)
Já Vás Evo chápu - a ráda bych, věřte mi, i já měla ten pocit, že to zvládám. Bohužel - za ten rok vidím nárůst tolerance na alkohol, potřebu větších dávek, abych se uvolnila (znova opakuji - nikdy "našrot"). Proto cítím, že s tím musím skončit.
Musím říct a přiznat, že alkohol mi dal moc dobrého. Ano. Zažila jsem stavy a situace, kdy mi bylo krásně jako nikdy ... dráždí mi zkrátka právě ta místa v mozku, na které slyší alkoholik. Kterým jsem - i když nepiju od rána (dávám si jen večer) a i když dokážu abstinovat tři měsíce.
Slyšela jsem o lidech, kteří mohou pít celý život a "nespadnou" do toho. Vzhledem k tomu, čím jste si prošla, už jste mohla do alkoholismu zabřednout minimálně 5x - protože flaška je vždy nablízku. Ale nespadla. Takže jste možná zrovna ten výše jmenovaný typ ...
|
| Eva | •
|
(30.12.2009 16:13:55)
Díky ... za pochopení momentální situace.
Nikdo z nás neví, co bude tou onou pověstnou poslední kapkou, která nás dostane až pod hranici lidské důstojnosti a nebo nás vyprovokuje k jiným, mnohem horším činům.
Zatím můžu říct, že pokud se věci nedotýkají mých dětí, zvládám vše. Někdy mě to srazí na kolena, kde si chvíli poklečím, ale pak si uvědomím, že je to všechno nic proti tomu, co by se mohlo stát dětem.
Každý den, každou chvíli se o ně bojím a jsem ve stresu, ale nesmím to dát najevo. Dva jsou už dospělí a malá je moc malá, aby snášela úzkostlivé stavy své matky.
Proto to pití a proto jen, když jsem sama.
Neodsuzuju nikoho, kdo vyhledá pomoc, ale já třeba vím, že co se bude týkat mojí psychiky, už nikdy. Nepomohli, ba naopak, pak jsem si připadala jako opravdový debil.
Pomohlo až číst si příběhy s horším koncem, než jsem zažívala já. Ale i s tím jsem sekla. Lehce alibisticky se teď vyhýbám filmům, reportážím ... kde se dějí věci, které mi vhánějí slzy do očí a trpím jako pes. Prostě dělám, že nejsou.
A co nepomáhá, jsou myšlenky na to, co bude, kdyby ... mám tři další životy ... syn a dvě dcery a v momentě, že bych je už ani jednoho neměla, vím, že tady končím.
Možná pro některé tady zase téma k diskuzi, ale co ... já musím vědět, co mám udělat, jak se zachovat. V hlavě mám tisíce krizových scénářů a vždy myslím dva tři kroky dopředu.
A možná právě proto občas piju, abych nemusela pořád tolik myslet a uvolnila se a dokázala alespoň nějakým způsobem komunikovat s okolím, buď po netu a nebo osobně, i když to mě tolik nebaví.
A proto vím, že kdyby se stalo to nejhorší, co se mámě může stát, nebudu pít, protože už nebudu mít příležitost. A mějte mi to moje rozhodnutí všichni třeba za zlé.
A reakce, že i já jsem něčí dítě ... ano, jsem, ale kdo nezná vztahy v rodině, nepochopí.
Některé věci se nezapomínají, i když se dokáží svým způsobem odpustit a vytěsnit. Ale mělo by to být oboustranné. A mělo by to být zapomenuto. Ale pokud druhá strana má dost často potřebu šťourat a znovu vyčítat ... ztratím zájem i já a to pak nějaké ... cti otce svého i matku svou ... jde hodně někam do paďous.
Vám každopádně přeju, abyste padala maximálně jen na kolena ... a nikdy níž. A sebe samu neodsuzovala za svoji neschopnost si pohlídat popíjení.
Protože k tomu, kde jste, se nedostala určitě sama. K tomu Vám dopomohlo Vaše okolí, svět, ve kterém žijeme, rodina, děti, manžel ... těch spouštěcích mechanismů je hafo a hafo.
A pořád si myslím, že z toho zlého, jste si vybrala ještě tu schůdnější cestu.
Nikdo nejsme neomylný a každý měl mít nejdřív rád sám sebe.
A pokud nemáte snížené IQ a nebo něco jiného, což nevypadá, pak víte, co děláte a to, že se z toho tady vypíšete, Vám každopádně pomůže, i když ... já osobně upřednostňuju deník ... Ano, píšu si a to jen proto, aby se jednou moje děti, třeba ... mohly zamyslet nad tím, proč mi někdy bylo, jak mi bylo.
Inspirovaly mne k tomu kdysi Madisonské mosty s Meryl Streep. Jediný film, u kterého si dopřávám ten luxus brečet veřejně.
|
|
| Petra Neomi | •
|
(30.12.2009 18:01:27)
Lucie a ty jsi nikdy za mlada nepila? Připadá mi zvláštní, že se někdo diví zvyšování tolerance k alkoholu, oknům, i libým pocitům.Pochybuju, že po roce konzumace máš fyzický návyk, spíš pití potřebuješ psychicky, protože tím vyplňuješ čas, sladíš si alkoholem život.
Spíš než léčení potřebuješ změnu životního stylu a hlavně, nebýt už sama každý večer.
|
| Lucyna 35 |
|
(30.12.2009 18:40:24)
Začala jsem v devatenácti - skoro každý druhý den v hospodě, ve studentském klubu, na párty. Ale nikdy sama. O tom to je. Sama popíjím šest let. Tolerance se nezvýšila za poslední rok - zvyšuje se rok od roku. Minimálně se bojím o svá játra. A ano - okna jsem opravdu neznala... Za poslední měsíc mám však třetí ...
Nedivím se vůbec ničemu - to mi věřte. Viděla jsem věci, od dětství, které byly obrovskou školou. Nechci to zde popisovat a rýpat se v tom. Jen tu závislost znám docela podrobně - ze všech stran. Prvně od druhých - to až to úplné dno, a pak tu svou. Plíživou, fascinující, čpící sírou a peklem. Zkrátka - kdo nezná, nepochopí.
|
| Petr Neomi | •
|
(30.12.2009 20:06:45)
Taky to znám... ale i tak, je potřeba odstraint i příčinu, nejen bojovat s důsledky.
Mmch, okno po litru vína je dost přiměřené.
|
|
|
|
| Kača, 1,5 bobíšek | •
|
(30.12.2009 20:11:11)
Ahoj Evo, stojím při tobě. Taky si občas dám a těď na mateřské víc než třeba když jsem chodila do práce. Rozhodně ale nemám pocit, že bych to měla nějak řešit a že je něco špatně. Není, aspoň pro mě ne a každýmu to může bejt jedno ne. Držím palec do dalšího bitý, každý dělá co může a myslím si, že když člověk cítí z něčeho uspokojení, tak to stojí zato.
|
| Eva | •
|
(30.12.2009 20:20:27)
Dík, ale proto jsem to nepsala. Jen jsem chtěla, aby nedošlo k tomu, že si každá druhá o sobě začne myslet, že je alkoholička, když se prostě napije víc než abstinent a to třeba denně a nedejbože se to pak v to chlastání fakt zvrtne.
Každej máme závislosti ... net, hry, chlast, cigára, marijánku, fitko, nakupování, práci .. a přitom to umíme držet na uzdě ... Kouřila jsem dvacetpět let a přestala ... a nechybí mi to a už to je rok a půl.
Řekla jsem si .. dost ... a bylo.
A tak si troufnu tvrdit, že když si řeknu dost s chlastem, končím. Třeba bude někdy důvod - peníze, láska, nemoc ... kdoví, ale to teď vážně nebudu řešit, ale dost mě naštvalo, že jsem v kategorii alkoholiček, podle některých tady.
|
| Eva | •
|
(30.12.2009 21:19:17)
Jj a co zakázat všechno? Vy nemáte žádný neduh? Vy jste nikdy nepila, nikdy nekouřila, nikdy neměla okno? Nikdo z Vašich blízkých? Tomu se ale opravdu těžko věří. I když ... s jedním panem dokonalým, jsem deset let žila, co byl přesvědčen, že NIKDY neudělal žádnou chybu a tak má právo jiným řídit život.
Ale jinak máte pravdu ... jsem za, aby se nekouřilo v rest. Nesnáším, když mi smrdí věci. A venku? Každého věc, když tím neotravuje život jiným. A venku nepiju, jsem kredenčák ... ;-)
A problém mám podle Vás. A neomlouvám se.
Nejsem abstinent. Nikdy jsem nebyla. Co jsem ochutnala alkohol, piju. A to je od nějakých 15 let.
Pokaždé mi chutnal - pivo, víno, ferňoušek s tondou.
A pila jsem, když jsem chtěla a ne když jsem musela. V tom vidím velký rozdíl. Nemám potřebu pít, ale chuť a to někdy denně a jindy jednou za tři měsíce. A od třicítky většinou víno, ale to jsem tu už psala.
Je to jako se sexem. Jindy bych mohla denně a jindy to nemám dva tři měsíce. A na tom nic divného není?
Alkoholik je ten, kdo svoje problémy nevidí, neřeší a zapíjí je a ráno se budí s pocitem potřeby se napít. Alkohol schovává a tvrdí, že problém s pitím nemá.
Nedělám ani jedno. Ráno mám potřebu pít vodu s citronem, nasnídat se a dát si kávu.
NIKDY jsem si nemusela ráno dát sklenku na vyrovnání.
Netřepu se. Tak potom pořád nechápu útoky těch, co tu neví, o čem mluví. Bavím se pořád jen a jen o tom, že alkohol konzumuju, nejsem abstinent. Chodím do zaměstnání, kde se vyžaduje pozornost, nikdy jsem nepřišla opilá a nikdy jsem v práci nepila. Jezdím autem, pokud vím, že pojedu, nepiju, i když bych třeba mohla. Sedím ve společnosti, vím, že budu rozvážet a piju nealko. A NEVADÍ MI TO A NEJSEM NERVÓZNÍ. BAVÍM SE POZOROVÁNÍM JINÝCH.
Nemám alkohol jako berli k vyřešení problémů, ale pouze k relaxaci.
Alkoholiky jsem zažila, a taky vím, jak to začalo. A bohužel i skončilo.
A budu se hájit o 106. Nejsem jako moje teta, strýc a další strýc. A ba co víc, pokud vedle sebe mám člověka, co je namol, nepiju, v momentě přestanu.
Prostě budu nadále tvrdit, že mám svoje užívání alkoholu pod kontrolou. A klidně se ozvu za měsíc dva ... rok, pět a bude to samé, protože to tak je už 25 let.
Ani v dobách, kdy se na mě hrnula jedna životní katastrofa za druhou, jsem nebývala namol. Neměla jsem potřebu být opilá, abych neviděla, co se kolem mě děje.
Věděla jsem, co chci a co ne. A vím to dnes a budu vědět dál. Jsem totiž dost tvrdohlavá a co rozhodně nikdy nedopustím, aby si na mě někdo ukazoval prstem. UŽ NIKDY. Nejsem žádná chudinka, zvládla jsem mnohé a nehodlám v tom přestat.
A nějaké moralizování, že něco dělám špatně a že mám problém ... jde mimo mne. Tady reaguju jen proto, že se mi nelíbí názor těch, co tvrdí, že pokud ženská pije i denně a přitom dokáže nepít, když je těhotná, kojící, pracující, že je hned alkoholička.
Maminy tady se doznaly, že pijí. Některé víc, jiné míň. A hned je tu houf supů, co jsou ti dokonalí a NIKDY by to neudělali a NECHÁPOU, jak může máma na mateřské pít.
Lucie šla s kůží na trh. I ona je silná žena, když vidí problém. Okna jsou mrcha a pokud se stupňují, je to už na zamyšlenou. Nicméně i já jsem psala, že musí zjistit, co ji k tomu vede a ne se léčit na chlast.
Já svoje problémy chlastem neřeším. Vlastně snad nikdy. Spíš to bývalo až po ... až jsem danou věc dořešila a potřebovala se vymanit ze stresového sevření, kdy panty bolí tak, že se nedá ani žvýkat.
|
| Eva | •
|
(30.12.2009 22:08:50)
v POHODĚ ... vážně. Jak jsem psala, jde mi o to, neházet lidi popíjející pro chuť do pytle s těmi, co pijí, aby nic neviděli a neslyšeli. Každý máme něco, co nás v životě ovlivnilo a mne smrt v přímém přenosu a pak následky ... lhal a lhal a lhal a proto už nesnesu, abych byla za blba a tu, o které se mluví jako o té, co POŘÁD dělá chyby. Pití pro uvolnění, když mne děti nevidí není chyba.
Nějak se prostě musím ventilovat, vybrečet se, vynaříkat a nemít u toho svědky a neukazovat nikomu svoje bolavý místo, aby mi do něj zase někdo nenalil hned další kyselinu.
Někdy zpívám, většinou ... jindy brečím, už míň a míň a k tomu všemu mi pomůže víno. Uvolní mysl a já můžu být jen před sebou tou chybující a slabou ženou. Ale příchodem dětí domů se všechno mění. Jsem ta, co všechno zvládá a musí. Děti musí vidět, že se dá všechno řešit a nepít, nebrečet ... ale nechci, aby mě viděly zdeptanou, uřvanou a lamentující nad zpackaným životem. Ale ví, že k nákupu občas přihodím i láhev vína, ale nekupuju ho stylem ... to nejlevnější, ale ... jé, tohle by mohlo být dobré. A když mi nechutná? Leží v lednici i několik týdnů ...
A taky bych nerada, aby maminy měly depky z toho, že nezvládají a sklenka jim pomáhá být víc v klidu. A co...? Jiné zobou prášky na hlavu, vaří si čajíky, kapou kozlíka ... a to se bere tak nějak samozřejmě.
Vyzkoušela jsem mnohé ... víno považuju za nej pro sebe.
Každý si musí najít svůj relax.
A jen tak ... mimochodem. Měla jsem dnes rande. NO, VCELKU TO NA MNE PŮSOBILO DOBŘE ... uvidím, co se z toho vyklube.
Možná bude důvod to oslavit a nebo zapít žal a nebo taky nic. Kdoví. Táhne mi na 40 ... taky chci ještě něco hezkého zažít. A když ne? Neva ... určitě se kvůli tomu nezliju do němoty, ale najdu ve víně trochu pravdy o tom, jací vlastně chlapi jsou ... a co chtějí oni.
|
| Mirka77,Luky6/05,Míša4.11.07 |
|
(31.12.2009 0:36:41)
Evi, já myslím, že žádný život není zpackaný. Každý ho máme jiný a málokdo lehký. Zažila jsem si (teď z kůží na trh)-pokusila se o sebevraždu a přesto svůj život považuji za nejkrásnější, který můžu mít. Mám jen tento a mám ho ráda. Mám dvě krásný děti a i kdybych měla jen tohle, tak je to to nejvíc. Držím palce, aby jsi i Ty svůj život mohla vidět barevně a krásně.
|
|
|
| Ecim | 
|
(30.12.2009 22:13:54)
To se Ti, Jiřko, vůbec nedivím, že jsi po takových hrozných zkušenostech abstinent. Mám pocit, že to je to nejlepší, co člověk v takové situaci může udělat. My máme v rodině dva abstinenty - jeden z přesvědčení (prostě je mu/jí to protivné) a jeden z vážných zdravotních důvodů (konzumace alkoholu by ho/ji mohla ohrozit na životě). Mám díky tomu možnost sledovat zajímavé reakce okolí a často se mi ty reakce nelíbí. Ty blbé poznámky... Paradoxně víc problémů měla ta příbuzná / ten příbuzný, co pít nemůže. Už několikrát se jí / mu stalo, že jí / mu někdo něco nalil do pití.
Já beru abstinenci jako osobní rozhodnutí každého člověka, když někdo nechce pít, ať tedy nepije. Když jdu s někým do hospody, tak je mi srdečně jedno, jestli si tam objedná pivo, víno, limonádu nebo třeba mlíko, hlavní je, když se tam spolu budeme dobře bavit. Nanejvýš se ze zvědavosti zeptám, proč ten člověk nepije. Když někdo nepije a nevnucuje mi to, tak nechápu, proč by mě jeho nepití mělo obtěžovat. Obtěžuje mě, pokud se někdo ožere a pak je třeba agresivní (slovně i jinak).
|
|
|
| kaliinka | 
|
(30.12.2009 23:45:36)
Evo, máš moji podporu! Ani netušíš, jak Tě chápu! Jsem sama, mám dvě děti s dvěma různými partnery - ani jeden o dítě nestojí, nestarají se, finančně nepomáhají a já musím fungovat 24 hodin denně 7 dní v týdnu na 100%. Kdo neprožil, nepochopí to neskutečné vypětí, protože se snažím děti o nic neošidit. A na tu chvilku, kdy děti usnou a já si můžu v klidu vypít skleničku dobrého vína, se často těším celý den!!! Fakt je ale, že piji jen kvalitní věci a nikdy se neopiji, stačí mi to slastné uvolnění, které někdy nastane po 2, jindy po 4 deci. Anebo si týden, dva, měsíc, dva nedám vůbec nic ... ale celou dobu mám někde v hlavě tu myšlenku, jak si sama (nebo s někým) otevřu lahvičku a pochutnám si... Jsem nezodpovědná??? Právě proto, že jsem neskutečně zodpovědná, mám náročné (psychicky) povolání, 2 děti, hodně řídím a mám hodně zájmů, věřím a doufám, že alkohol nikdy nemůže zvítězit. Ale kdoví....
|
| Eva | •
|
(31.12.2009 8:49:40)
Nesmíte si zoufat ... musíte věřit ... komu, když ne sobě???
Nepodlehnete, pokud to v hloubi sebe cítíte, tak ne.
Pokud jde o mne, já si věřím a mám se ráda, i když občas ujedu a udělám věci, které se s tou slušnou a uzavřenou Evou vůůůbec neshodují. Jen lidé mi blízcí vědí, že je tu i jiná Eva, ta, která to umí na večírcích rozparádit, která se umí smát ... lidi bavit. Ale je to o tom, že k tomu, aby se druhá Eva bavila, potřebuje víno, tanec, zpěv a sex. To jediné dává zapomenout na stres, ve kterém žiji už několik let.
A čím jsem starší, tím se prodlužují intervaly draní se napovrch té druhé Evy. A alkoholem a tančením a zpíváním mi to až tak neva. V dnešní době mne spíš trápí absence citů a s tím spojené ANS. Kdysi jsem to musela mít denně ... letos ... hahaha 14x. A tak je to i s tím mým pitím. Kdysi pátek co pátek a teď ... jen když chci. Proto i ty měsíční prodlevy. A proto vím, že jednou nebudu pít vůbec. Prostě nebude žádný důvod nacházet ve víně pravdu, protože už budu všechno znát a vědět, co mi život přinesl.
Moje babička říkala, že každej si musí to svoje vypít. Někomu stačí jednou, jinej neví, kdy přestat, ale jednou skončí všichni. Měla pravdu. Můj otec měl kdysi ke sklence velice blízko a dnes ... Nedělá mu to dobře a tak nepije. A ani pivo po obědě.
Ovšem ... šedesátku oslavil ve velkém stylu a však mu taky bylo dva dny zle. A tak nějak dopadnu i já.
|
| kaliinka |
|
(31.12.2009 12:58:31)
Díky, tak nějak to vše také cítím a vlastně mi ani nic jiného nezbývá, než věřit sama, protože na nikoho jiného se v životě spolehnout nemůžu. A dneska máme Silvestra, tak co - rozjedeš to ve velkém stylu?
|
| Eva | •
|
(31.12.2009 13:46:16)
Já vlastně ani nevím. Ve dvě dojde kolegyně z práce na kus řeči. Padly jsme si do oka. Vidím v ní sebe samu za 13 let, o tolik je starší a má podobné životní zkušenosti jako já. Jen bez té smrti v přímém přenosu. A tak spklneme, co se událo nového od 17-ého, kdy jsme se viděly naposledy a bouchneme šampus a uvidíme, co nám večer přinese. Nemám žádný plán, už po sedmé budu na Silvouše doma sama a neva mi to. Jen s tím rozdílem, že doma bude i syn, kterému nevyšly velké plány a nějak se mi ho nechce nechávat samotného, a to i přesto, že mu je dvacet. Vím, jaké to je, když je člověk sám a co všechno se mu honí hlavou a pokud to jen trochu jde, chci svoje děti těchto stavů uchránit. Holky mám u tatínků ... máme to letos ale hezky rozdělené )
Život mne naučil nečinit velké plány na moc dopředu, spíš se naučit improvizovat, i když jsou věci, které musí mít jasný řád ... složenky a nájem nepočká, že?
Beru vše tak, jak je to na mne nachystané ... jinak bych se fakt zbláznila.
PŘEJI HEZKÝ KONEC ROKU A ZÍTRA, AŤ SE NÁM VŠEM DAŘÍ, VŽDYŤ ... JAK NA NOVÝ ROK, TAK PO CELÝ ROK.
|
| kaliinka |
|
(31.12.2009 23:41:03)
Evi, díky za pěkná slova... Je jasné, že to máš v hlavě srovnané a uvažuješ podobně jako já. Plánovat na moc dopředu nemá cenu. Plánovala jsem dvakrát v životě a i když výsledek stojí za to - dvě zdravé a snad pohodové děti, tak vztah ani jednou nedopadl. Poprvé bych si část viny přiznala, ale podruhé jsem naletěla takovým způsobem, že podobný scénař kdyby někdo zfilmoval, tak obecenstvo neuvěří, že vše se odehrálo nejen ve filmu...
Ale jsme silné holky a musíme brát život takový jaký je, nehroutíme se, zvládáme zdánlivě nemožné a ještě k tomu všemu nevidíme vše kolem sebe v nejčernějších barvách, že?
Tak nejenom Tobě, ale všem, se kterými se život nemazlí, přeji do nového roku nejen zdraví, pohodu, ale hlavně hodně štěstí a lásky! Mějte se moc, moc krásně!
|
| Eva | •
|
(1.1.2010 12:23:21)
Krásný první den roku 2010.
O nevydařeném vztahu, za který by se nemusela stydět ani filmová produkce v USA bych taky mohla psát ... ve zkratce ... můj poslední vážný vztah - láska na první pohled ... věřila jsem mu všechno, co říkal, ale po měsíci už míň, ale i tak, byla jsem zaláskovaná jak něco. Přesto ... něco ve mně blikalo a já se začala pídit. Stalo se totiž, že něco řekl a za den dva mi to nezapadalo do sebe a ejhle ... došlo na naši první noc a já nevydržela ... jeho slova? Nelžu, netajím ti nic, to bych musel přeci být lepší herec než Menšík a to byl PAN HEREC.
Milovali jsme se a ráno znova a ... ráno u toho umřel. Dostal infarkt a to mu bylo 43.
Co bylo dál, to si pamatuju jen útržkovitě, ale to, že mi po pohřbu do bytu vlítla jeho žena a hrozila mně a mým dětem vším možným, to, že měl 4 syny a dceru z prvního manželství, to si pamatuju dobře ... bohužel.
O dvou měsících svého života téměř nevím. Antidepresiva v tabletách i injekcích, na které se mnou chodil syn, udělala své, vytěsnila vzpomínky a teď je vnímám jako film, který jsem před skoro 4 roky viděla jako divák, ale když se v životě něco stane, kdy jsem ve stresu, všechno se zcela reálně vrací, vidím každou sekundu, co se tehdy dělo, jak jsem ho oživovala, jak přijela jedna a pak i druhá sanita, pohřebák ... jak jsem rukama mlátila kolem sebe, jak mě chtěli odvést v kazajce ... všechno ...hledání občanky, řidičáku ... byla jsem jednou z mnoha, která mu naletěla.
Ano slova jeho syna, že to všechno myslel vážně, mi už nedokázala vrátit ztrátu důvěry v muže.
Nečekám od nich nic dobrého. Ale nezatrpkla jsem a dokonce i sex můžu mít ... jen city ne. Už nechci, aby mě něco a někdo tak zasáhlo, abych ztratila kontrolu nad sebou. Abych byla chodící spící panna, nevěděla, co a komu říkám. Abych se ráno probouzela s pocitem absolutního hnusu nad sebou samou, že jsem tak moc naletěla.
Nic nebylo nic tak těžké, jako se začít mít ráda, i když jsem pro všechny okolo byla totální troska, blbka, kráva, pšunda, děvka ...
A to jen všechno za to, že jsem se tehdy nechala přesvědčit, že se lidem má věřit.
I když ... pátrala jsem i tehdy ... když mi začalo docházet, že asi není všechno tak, jak povídá. Asi jsem na tom, se svojí blbostí, nebyla tak zle.
Noční můry, kdy stál mezi dveřmi a lákal mne, abych s ním odešla, že jinak to udělat nemohl než umřít ... patřily k úděsným chvílím. Chození po bytě, nemoci spát, obava neskutečný strach, že podlehnu a odejdu. Umřu.
Do osudného březnového rána jsem několikrát uvažovala o tom, že tady skončím. Dneska už vím, že pokud budou moje děti žít, ne ... už na to nemyslím a nemůžu jim udělat to, co udělal on nedobrovolně. Tolik nezodpovězených otázek a tolik lží, co tu nechal ...
Proto ten můj deník, proto ten strach, který ve mně pořád je a který si dovolím ventilovat, jen když děti nejsou doma a proto to víno, které mne osvobozuje od neustálého napětí.
Byla to ale zkratka ... a to věřte, že mám i další "trumfy" v rukávu. 6 týdnů strachu o život syna - miminka, kdy hrozilo denně, že zemře. Rozvod a sebrání mi dětí bývalým manželem jako trest za to, že s ním nechci být. Soudy, aby alespoň syn mohl žít se mnou, když to tak chtěl. Rozchod s bývalým přítelem a strach o únos malé dcery.
A dnes?
Všechno jsem vytěsnila kamsi do ... třinácté komnaty, protože musím žít dál a nemůžu si dovolit se v tom, co bylo, neustále patlat. Zbláznila bych se a svým dětem nedala klidný život, o kterém pořád všichni mluvíme a sníme.
Dneska, kdo mne nezná, myslí si, že jsem vcelku normální rozvedená ženská, která zvládá starost o domácnost sama.
Neodpustila jsem ... a přesto, s otcem malé jezdíme na společné dovolené, s bývalým manželem se dokážeme bez emocí bavit.
Před x lety mi slova o tom, že čas všechno spraví, přišla jako klišé a reagovala jsem na ně fakt podrážděně. Dneska vím, že na tom něco je, pokud alespoň jeden chce.
Pro mne bohužel je to, že to jsem já, kdo se krotí a nevytahuje na povrch to, co má být zapomenuto. Moje rodina, otci dětí, jsou ti, co se rádi patlají v minulosti. Je někdy velice těžké neříct, co se mi právě honí hlavou. I to prohlubuje stres. Proto to zpívání, když popíjím ... musím se nějak ventilovat a proto to nadávání, když doma nikdo není.
A proto deník, kde je všechno ...
Mám slušnou práci, svůj byt, hodné děti a přesto ... necítím se být spokojená se životem, co žiju. V osmnácti jsem měla jiné představy ... spokojené manželství, poklidné stárnutí ... romantika na denním pořádku. Život je jinej, krutej a bolí. Ale vím, a to mne i drží nad vodou, že jsou na tom lidé mnohem hůř.
Vlastně mám pořád veliké štěstí, že to zvládám bez ztráty kytičky, že lidská důstojnost dostala jen a jen pár pořádných přes hubu, ale nezmizela někam do propadliště.
Že vidím smát se malou, a dokonce i puboše ... že jim můžu ukázat, že se všechno dá zvládnout a nepropadat beznaději a na dno.
A že těch jejich bolístek, které jim přijdou už nezvladatelné bylo a je a bude.
JEN JE TO VŠECHNO PRO MNE STRAŠNĚ VYČERPÁVAJÍCÍ a někdy si říkám, jestli ještě něco vydržím.
|
|
|
|
|
|
|
| Kristina 2 děti | •
|
(31.12.2009 12:11:02)
Naprosto s tebou souhlasím. Taky jsem tu byla označena za alkoholičku, že si dám večer 2 pohárky.
|
|
|
|
|
|
| Mirka77,Luky6/05,Míša4.11.07 |
|
(31.12.2009 0:17:48)
Luci, nad tím jsem také přemýšlela, že Ty máš potřebu svojí dávku alkoholu zvyšovat, kdežto já si jedu v průměru tu svojí dvojku a nebo míň denně už dlouho. Říkám v průměru, protože někdy si dám dvě sklenky a pak si třeba dva měsíce nedám žádnou, protože nemám chuť. Držím Ti palce, ať se dostaneš na tu cestu, kterou chceš. Každý člověk v životě s něčím bojuje a Ty holt budeš bojovat s tímhle. Všechno bude tak, jak má být.
|
|
| Mirka77,Luky6/05,Míša4.11.07 |
|
(31.12.2009 0:19:47)
Luci, nad tím jsem také přemýšlela, že Ty máš potřebu svojí dávku alkoholu zvyšovat, kdežto já si jedu v průměru tu svojí dvojku a nebo míň denně už dlouho. Říkám v průměru, protože někdy si dám dvě sklenky a pak si třeba dva měsíce nedám žádnou, protože nemám chuť. Držím Ti palce, ať se dostaneš na tu cestu, kterou chceš. Každý člověk v životě s něčím bojuje a Ty holt budeš bojovat s tímhle. Všechno bude tak, jak má být.
|
|
|
|
|
|
| MAJA | •
|
(30.12.2009 21:53:13)
To já si docela dobře umím představit, že když někdo vypije občas nějaké víno ( pivo) , nebo i lahev vína , tak to udělá jen tak a nemusí to být vůbec alkoholik, ani mít našlápnuto k alkohlizmu a docela dobře to může mít pod kontolou. Vždyť třeba Francouzi a vůbec jižané popíjejí víno často a pokud jdeš do restaurace na oběd tak spousta lidí si dá jedno dvě piva k jídlu. To by pak museli být alkoholici skoro všichni.
|
|
|
|
. To mi vlastně taky nechutná, tak leda, že bych něco upekla???
Teprve s blížící čtyřicítkou,to začalo houstnout,bývalo mi tak blbě,že jsem začínala s pitím i ráno,vzniklo spousta trapasů,které pochopí zas jen alkoholik,ačkoliv moje okolí ještě zas tak moc nevědělo.Bránila jsem se zuby nehty léčebně,sama sebe jsem utvrzovala že to zvládnu,zkoušela jsem nepít týden,měsíc,pít jen víno,jen večer...atd s nulovým výsledkem a dalšími recidivami. jednou jsem-v opojení-napsala na pražský AA klub,protože jsem se styděla jít na první setkání ve svém městě-kdo mě uvidí,koho tam potkám..
A ejhle,oni můj dopis poslali na naše Áčka a jeden jejich člen mě vyhledal. Od té doby se můj život totálně změnil,léčebnu jsem nepotřebovala a doufám že už nebudu.Už to bude 5 let co nepiju a zažívám okamžiky vrcholného štěstí.Samozřejmě,ty začátky nebyly růžové,člověk musí vše zvládat v tvrdé realitě,ale stálo to za to.Držím ti Lucyno palce i pěsti a kdybys potřebovala nějakou pomoc tak napiš.
A jsem ráda, že tu máš v diskusi tolik hezkých příspěvků. 
jinak by pry nešly spát. Tak měli zpestřenou večeři. No snad se to brzy otočí a bude líp. Snad se manža zítra vrátí brzy a to šampíčko dorazíme 
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)