| Horama | 
 |
(10.11.2009 11:52:53)
Podle všech znaků jsem žena, jen v psychice mám zřejmě odchylky. Jedna z těch odchylek je skutečnost, že mi nevyhovuje dělat více věcí paralelně. Když musím, dokážu to, ale žádné extatické stavy mi to nenavozuje. Osobně bych ti klidně dopřála období hájení po příchodu z práce (můj muž na něj má taky nárok), ale taky mě mrzí, že se nikde nepíše, že by mi taky mělo být něco takového dopřáno. 
Navíc: nezůstává-li za tebou stezka odhozených věcí, jako by ses bál osudu Jeníčka a Mařenky, není nutné se hájit. 
|
| Petra Neomi | •
|
(10.11.2009 12:01:41)
On ženský multitasking je z větší části pověra. Jistě, každý (i chlap) dokáže dělat najednou dvě věci, na které není třeba se soustředit, ale nikdo nedokáže programovat a hlídat u toho dítě, psát román a hlídat u toho dítě, analyzovat data a vařit... Činnosti, vyžadující koncentraci prostě multitasking vylučují.
Upřímně řečeno, považuju všechny teze typu "Muži jsou z Bohnic a ženy z Michle" za totální bláboly.
|
| Stáňa a dva kluci | 
|
(10.11.2009 12:26:20)
Petro, mě zas příjde zajímavá tvá snaha udělat z mužů a žen naprosto se nelišící individua. Hele já chápu, že u vás doma je to jinak, ale to fakt neznamená, že to tak mají i ostatní. Navíc je pravda, že všechna literatura, psychologové apod. se nevyhnou zevšeobecňování, a že jsme každý originál, nicméně muži a ženy se opravdu liší a ne jen pohlavím .
Četla jsem o pokusu, kdy dotyčný vědec chtěl vyzkoumat, jestli dítě formuje čistě jen prostředí a lze z něj tedy díky přístupu vychovat vlastně cokoli. Oběť pokusu skončila v dospělosti sebevraždou.
|
| Horama |
|
(10.11.2009 12:37:44)
"Četla jsem o pokusu, kdy dotyčný vědec chtěl vyzkoumat, jestli dítě formuje čistě jen prostředí a lze z něj tedy díky přístupu vychovat vlastně cokoli. Oběť pokusu skončila v dospělosti sebevraždou."
Kdyby tu tezi testoval na výchově deseti dětí a bylo z toho deset sebevražd, tak to o něčem zřejmě vypovídá. Takhle to může mít souvislost nebo to může být naprostá náhoda.
Ale taky si myslím, že mezi muži a ženami jsou odlišnosti. Přesto si nemyslím, že ta odlišnost spočívá v geneticky dané schopnosti či neschopnosti uklidit po sobě použitý talíř.
|
| Stáňa a dva kluci |
|
(10.11.2009 12:44:19)
TAk takovou reakci jsem čekala:), no ono nejde přímo o tu sebevraždu, spíš o těžkou psychickou újmu, která v tomto případě vznikla a bylo naprosto zřejmé, proč. Jak by to dopadlo v případném dokazování, to už je věc jiná.
Jinak souhlas:), o schopnosti uklidit si po sobě talíř napříč pohlavími taky nepochybuju:). Mám doma trochu podobný exemplář, tvrdě vychovávám, ale jde to ztuha:).
|
|
|
| Grainne | 
|
(10.11.2009 12:41:29)
Taky bych skončila sebevraždou, kdybych se začala řídit tím, co se kde doporučuje činit ve vztahu a obzvláště ve vztahu k úklidu a domácích pracech mezi pohlavími.
No, možná by to skončilo vraždou. Jenom jsem dosud nedospěla k závěru, kdy by zavraždil koho.
Zato si jsem zcela jistá tím, že mnohem rychlejší je uklidit, než převychovávat muže.
Když vidí, že v tom kalupu nestihnu uvařit teplou večeři, obvykle s vidinou krajíce chleba s máslem (nákup taky nestihnu) se i zapojí a poté i pomůže s věčeří. Sám od sebe prostě provoz domácnosti neřeší, protože ho patrně opravdu nevidí.
Pak mu na oplátku pomůžu se dřevem.
|
| Stáňa a dva kluci |
|
(10.11.2009 12:55:47)
No ono to nemusí vůbec být o tom, že se začneš chovat podle nějakých doporučení. Mně tohle spíš pomáhá v tom pochopit myšlení druhého a zbytečně se nesnažit z něho udělat druhou ženu v rodině.
O běžném úklidu si to až tak nemyslím, teď nemám na mysli, že mu otluču o hlavu každou věc, kterou někde nechá ležet, spíš o základní věci. Ono totiž nejde jen o něj, ale fakt bych nechtěla, aby z našich kluků vyrostli typičtí čeští hoši(ano, zevšeobecňuji), co přejdou plynule z péče maminky do péče manželky. No a chlapečci samozřejmě budou ve svých rolích kopírovat svého tatínka, že
|
| Grainne |
|
(10.11.2009 13:06:01)
Tak s tím výchovným působením mám já zásadní potíž - nepůsobím.
Věřím, že jsem je dokopala k tomu, že druhým (tedy i manželce) se má pomáhat, když to potřebují, ale praktické lekce už nejsem shopná poskytnout, nesnáším, když se mi motají pod nohama.
|
|
| jana | •
|
(14.11.2009 16:15:45)
Jednoduchý recept: vyexpedovat z domu dříve, než se budou blížit věku, kdy by se tak mohli ženit, nejpozději tedy na VŠ. Ale ne tak, že dostano na školu, na bydlení, na jídlo, na cestu. Dostanou jen pár prvních měsíců základ, a o zbytek ať se starají. Jestli chtějí někam jet, ať si na to vydělají. Atp.
|
|
|
| Arónie |
|
(10.11.2009 13:08:22)
"Zato si jsem zcela jistá tím, že mnohem rychlejší je uklidit, než převychovávat muže." To je možné. Stejně tak je rychlejší uklidit po dětech nebo udělat za ně cokoliv jiného, ale většina lidí to za ně nechce dělat celý život. Stejně tak hodně žen nechce doma uklízet a dělat jiné věci za člověka, s kterým žije.
|
| Grainne |
|
(10.11.2009 13:13:29)
Já to taky nikomu nepředepisuju.
Jen takový postřeh, nic víc, jak s tím kdo naloží, je jeho věc.
V důsledku převýchovy mi obvykle vzniká doma dusno, což nesnáším.
Když nestíhám, neuklízím. Na druhou stranu, je pravda, že mi to nikdo nevyčítá a vážně nemůžu říct, že by muž byl líný, válel se na kanapi, nebo běhal po putykách.
|
| Arónie |
|
(10.11.2009 13:18:25)
Jo, to chápu, mně to dusno taky vadí, ale nemůžu si pomoct, asi ještě víc mi vadí binec a to, že ho musím sama odstraňovat... Ale je fakt, že diskuze a rozumná domluva je lepší než nějaké převýchovné metody, jenže je to taky časově náročné a ne vždycky to funguje.
|
|
|
|
| Arónie |
|
(10.11.2009 13:13:41)
Ale ta vidina krajíce chleba je taky trochu výchovná..
|
| Grainne |
|
(10.11.2009 13:19:17)
Výchovná jistě, ale debaty s muži na téma úklid jsou velice zajímavé, bohužel bývají spíš akademického charakteru a obvykle končí bolestí - duše, hlavy, kolenních kloubů apod.
Někdy taky výbuchem, to potom manžel zasádroval skoro vyražená futra, mnou, což mu musím přičíst k dobru.
Neříkám výchovně nepůsobit, říkám výchovně nedebatovat.
Bohužel působení se musí odvíjet od podrobného studia každého jedince, takže univerzální návod zatím neexistuje - nemám dost jedinců ke zpracování podrobné studie.
|
| Grainne |
|
(10.11.2009 13:21:53)
Řekněme si to na rovinu, mizerové prostě vědí, že nás to deptá, kdežto oni binec vypnou jak rádio.
Pokud to jinak v jádru není závadný jedinec, je možná lepší se s tím naučit žít, než se tím neustále a doživotně užírat. Která z nás je tak špatná, aby si zasloužila doživotní trest?
|
|
| Arónie |
|
(10.11.2009 14:09:34)
Jestli myslíš výchovně debatovat ve smyslu dávat výchovné přednášky, souhlasím s tebou, je to otrava. Jinak jsem pro debatování s cílem dosáhnout dohody tak, aby obě strany byly spokojené a ani jedna nespokojená (takže ne s cílem zvítězit nad tím druhým). Což není na jednu debatu a na jeden večer, a pak pokud dohoda není dodržena, je potřeba případně znovu debatovat. To je můj návod vyzkoušený na dvou jedincích (můj muž a moje dcera) a funguje se střídavými výsledky, takže záruka žádná. 
|
| Grainne |
|
(10.11.2009 14:14:52)
Vždyť říkám - akademická debata a ta mužská argumentace a odvedení pozornosti od podstaty věci.......to je skoro obdivuhodné.
|
| Arónie |
|
(10.11.2009 14:32:59)
Já jsem neměla na mysli akademickou debatu, ale konkrétní diskuzi s cílem vyřešit zcela konkrétní problém (např. jak zajistit, aby konferenční stůl nebyl plný použitého nádobí a jiných odložených předmětů a aby odklízení těchto předmětů nevykonával člověk, který není zodpovědný za jejich umístění na stůl). Ale zdá se, že naše debata začíná být poněkud akademická, takže už mlčím.
|
| Grainne |
|
(10.11.2009 14:42:06)
....jestli jsi to vyřešila, klobouk dolů. Jinak to řešení je u nás na jedno použití a než to vysvětlím, obvykle v zápalu boje a nevědomky uklidím a ještě stihnu zapálit svíčku.
Prostě nedisponuju dost důrazným návrhem, tedy pokud mě nechytne amok, což obvykle způsobí zemětřesení a někdy i následný úklid. Nejsem systematická a důsledná, prostě nejsem, takže asi ani nemůžu dosáhnout nějakého trvalého výsledku.
To mi připomíná, že je třeba vynést odpadky, popel, vytáhnout popelnici a...nikdo tu, jen já.
Máš pravdu, nikdy nikdo tady nevyřeší otázku úklidu a domácích prací, maximálně si tu tak můžeme ulevit, vzájemně si vynadat a možná si některá s úlevou řekne, že někdo je ještě větší čuně, než já, tak ať se nediví, že jí ten chlap utek.....nic nepotěší, jako cizí neštěstí. Následně vstanem a vrátíme se do své ne/uklizené reality.
|
|
|
|
| jana | •
|
(14.11.2009 16:23:54)
U nás se dohodnem, kdo co udělá. Následně pak jemu se třeba nechce jít s košem nebo vytřít - ačkoli já třeba vařím, peru, žehlím - objektivně vzato víc práce a na delší dobu. Občas taky remcá, že jako se mu nechce s košem... Začlo to kdysi nějak spontánně, kdy jsem s úsměvem a v pohodě pravila: "Nechce se ti? Hmm, tak to nedělej. Já to udělám" (jeho rozzářené oči) "a ty za mě vyžehlíš to prádlo, jo?" ŠOK!
Ne že by neuměl vyžehlit prádlo. ALe představa, že by měl žehlit tu kopu prádla vyvolala to, že pak s radostí běžel s košem - není d.bil, aby si okamžitě neuvědomil, že s košem se jen projde a za 3 minuty má hotovo. U prádla bude trávit 3 hodiny a bude ho bolet kdeco.
Od té doby, když se mu nechce, nabízím výměnu, a já zvládnu téměř jakoukoli, takže mě nedostane na to, že se mu nechce zdít, omítat, míchat, složit nebo stěhovat skříně atp. Na druhou stranu, má možnost si říct, že by radši to než ono - protože pro mě je lepší, když si vybere, co se mu spíš chce, protože to pak udělá fakt super. Já to ostatní udělám stejně pořádně, protože nemá cenu dělat něco napůl.
|
|
|
|
|
|
| JaninaH |
|
(10.11.2009 14:27:55)
Stáňo, nezdá se mi, že by Petra tvrdila, že muži a ženy jsou "naprosto se nelišící individua".
Tvrdila, že podle jejího názoru muži TAKÉ zvládnou najednou více činností, na které není třeba se soustředit, a že ženy TAKÉ nezvládnou najednou více činností, na které je třeba se maximálně soustředit. Dále psala, že muž i žena jsou po pracovním dnu oba stejně unaveni, přestože je to obvykle žena, která doma nastupuje na "druhou směnu".
S oběma názory Petry stoprocentně souhlasím.
J.
|
| Stáňa a dva kluci |
|
(10.11.2009 14:30:58)
Janino, v tomhle souhlas, to je můj dojem spíš s delšího časovýho horizontu.
|
|
|
| Petra Neomi | •
|
(10.11.2009 14:31:25)
Jdeš na to špatně, já si naopak myslím, že všichni jsme lišící se individua. :D a že často není taková propast mezi ženou a mužem, jako mezi dvěma muži nebo dvěma ženami :)
My doma se lišíme celkem dost, jinak bychom spolu nemohli žít :) Jen prostě nemůžu přijmout tezi, že "ženu bordel irituje a tak ho uklidí" protože mě sice sere, ale rozhodně ho nejsem ochotna uklízet víc, než můj partner a zcela nepochybně jsem ženou :). Prostě odházím klávesnici a píšu, výdělek je měřitelný, práce doma je neviditelná a neuspokojuje mě.
|
| JaninaH |
|
(10.11.2009 14:44:39)
Petro,
já jsem dokonce ochotná tuto tezi do určité míry přijmout, a to v tom smyslu, že jsem ochotná věřit, že muž opravdu nevnímá v kuchyni křupající drobky pod nohama, v obýváku prach nebo dlouho neumytá okna. ALe ať mi nikdo netvrdí, že mž nevnímá (jím) zmečištěný záchod, (jím)zaplivané umyvadlo nebo (jím) pohozený mokrý ručník na zemi. Prostě někde mám dělící čáru mezi "mužem, který nevidí nepořádek" a "čunetem, které si myslí, že žena je jeho služka".
J.
|
| Petra Neomi | •
|
(10.11.2009 15:00:05)
Ale to víš, že to vidí (stejně jako chlap pozná, že hotel je blechárna), jen se prostě necítí povinnen něco s tím dělat. Každej pozná špinavé auto od čistého, podlaha je přece to samé. Mmch, staří mládenci mají často pedanticky uklizené byty, protože jsou to jejich byty, muži žijící v páru to často házejí na partnerku. Každopádně je to spíš společenským nastavením, než genetikou.
|
| Oskeruse | •
|
(10.11.2009 17:35:29)
Jasne, ze je to spolecenskym nastavenim. Sama nejsem zadny skritek poradnicek, ale je mi blby mit doma chliv, kdyz nekdo prijde. I kdyz to neni muj chliv, ten nekdo si rekne: TA ZENSKA tady ma ale bordel, jak v tom muze vydrzet??? Chlapovi to blby neni, protoze poradek nevnima jako neco, za co by mel byt zodpovedny on.
Zajimava sonda byla vymena manzelek, teda, ten jeden dil, co jsem videla Vymenila se tam pani z naklizeneho bytu s pani s hromadou deti a odpovidajicim chaosem v domacnosti. Skoncilo to bezmala posvicenskou rvackou - ta z naklizeneho bytu vmetla te druhe do tvare, ze je bordelarka a neumi si zorganizovat zivot a vubec nepripustila, ze by za neco mohl i ten jeji chlap. Spis ho kryla. Takze ona takhle premysli i spousta zenskych a kdyz je moznost, jeste si rady prisoli...
|
| jana | •
|
(14.11.2009 16:30:47)
No, každý jak si to nastaví, nebo má nastavené.
Manželovi strašně vadí nepořádek na zahradě - co na to řeknou náhodní kolemhjdoucí.
Takže dává jednoznačně přednost úklidu venku před úklidem vevnitř, což v případě, že je BINEC všude, je problém. Já dám prvně do pořádku vnitřek, bo tam jsem, tam se zdržuju, žiju, nebudu tam ve špíně a repre zahrada. Až si uklidím uvnitř, což mi přijde důletitější, pak řeším zahradu. Nějací kolemjdoucí jsou mi totálně u pr... a když čumákují a komentují halasím "DObrý den!", zatímco manžel se jde radši schovat, aby asi nevěděli, komu ta zahrada patří.
Podotýkám, že nemáme ani plevel ani skladiště, jen v určitých mezidobích se tam skladoval nějaký materiál, cihly, dřevo nebo taky suť - ale to krátkodobě, a jestli je tam týden nebo dva je fakt jedno. Kdyby řešil sousedy - ale náhodný kolemjdoucí? Radši uklidí venku pro náhodné kolemjdoucí než pro nás - teda kdyby bylo na něm.
A doma - kdyby se nepodílel, tak bych návštěvy klidně vodila, a když by šly někam, kde by uklizeno nebylo, říkala bych něco jako "no v kuchyni/obýváku to mám na starosti já, tady se o to stará manžel" - názor ať si udělá návštěvník sám. Stačí párkrát manžela nekrýt, ono jim to pak taky přijde blbé a stydí se.
|
|
|
| jana | •
|
(14.11.2009 16:25:38)
Něco na tom bude. Výborný postřeh a komentář. Máš pravdu!
|
|
|
|
| Petra Neomi | •
|
(10.11.2009 15:03:22)
jasně, pokácet strom je hrdinství a tatínek se po tom musí pořádně najíst a nerušeně vyspat, vygruntovat barák je trapně nehrdinská práce a maminka potom ještě tátovi donese bačkory. Tohle je hra, kterou nejsem ochotna hrát.
|
| Grainne |
|
(10.11.2009 15:57:40)
Petro Neomi, já tuhle hru hraju ráda, nechce se mi kácet (dneska tedy sázet stromy venku).
To nastavení není až tak ve společnosti, ale v nás samotných, takže u nás stejného ocenění dojde ten hrdinsky pokácený strom, jako hrdinsky upečený perník. Moje práce doma není automatická samozřejmost, je to něco, co poskytuje zázemí pro kácení stromů, které je ceněno.
Nevidím důvod se přetahovat o cokoliv, prostě umím líp péct než sázet. Rodina je tým a pokud jako tým funguje ve prospěch všech, není co řešit.
|
| petru | 
|
(10.11.2009 16:04:11)
Teda Grainne, zrovna jsem včera uklidňovala dceru, které se cosi nepodařilo ve škole, aby si vzpoměla, jak se doplňoval Harry Potter, s Hermionou a dalším kamarádem, když řešili problém. Že je to normální, že každý umí a dělá něco. Ale sebe by mě nenapadlo tak uklidnit.
I když u mě je to dáno tím, že o tom, že něco musím (resp.chci) zatím jen přemýšlím. Každopádně Tvoje slova mě vždycky povzbudí. Dík.
|
|
| Petra Neomi | •
|
(10.11.2009 16:09:57)
Ale jistě... ale já prostě nechci v týmu rodiny hrát roli zázemí, upéct perník je pro mě ztráta času, lépe řečeno, je to práce těch druhých. Ne, že bych si nevážila domácího perníku, naopak, já to ocením, ale dělat to nechci. Jiný to může mít jinak, důležité je, aby to byla věc volby, ne to, že je člověk do podobné role dokopán.
|
| petru |
|
(10.11.2009 16:40:16)
Valkýro, to asi chlapi přiznat nedovedou - že by se jim těžko kariéra dělala, kdyby neměli zázemí.
Já mám chlapa, co doma pomáhá, nevyčítá... ale. Když on budoval kariéru, já seděla doma s dětma. Neměla jsem počítač, s praxí jsem ztrácela kontakt, protože info s časáků mi nestačilo. Času nazbyt nebylo a pro mou práci je důležitá zkušenost.
Teď bych mohla budovat kariéru já, i díky babičce, ale už to nejde jen tak - dělat to, co bych chtěla. Byla bych moc ráda, kdybych to manželovi mohla říct, ale nechci aby to vypadalo, že mu vyčítám, že mohl budovat kariéru. Tak doma mlčím a užírám se a dělám věci, které mě nenaplňují, třeba ty bábovky a uklízení záchodů.
By
|
| Grainne |
|
(10.11.2009 16:59:35)
...aha, tak boj s celým světem a všichni jsou blbý a za všechno může někdo jiný?
Tak tohle je můj ex, nezakopla jsi o něj náhodou někde? Jestli jo, tak utíkej, co ti síly stačí.
|
|
| petru |
|
(10.11.2009 17:47:53)
Valkýro, tohle znám jen u kamaráda, ale stačí mi. Moc se nesneseme a taky už si našel jiné kamarády. Je s náma v kontaktu, ale ne tolik.
Na takového chlapa to chce nervy a jiný přístup, obdivuji kamarádku.
Grainne, závidím, Tvoji vyrovnanost. Už abych ji taky dosáhla. Začnu se tedy pokoušet o to kácení stromů. Ale asi mi budete chybět. Takže, když o mě budete číst, tak ještě nekácím a užívám si. Jdu na kafe a až dořídím auto, tak to rozjedu ostřejc. Heký večer.
|
|
| Ananta | 
|
(10.11.2009 20:02:28)
Valkýro, blbá otázka, promiň, ale ty tu bábovku fakt pečeš? Já bych asi radši uklidila, ale po takovém chování by ode mě nedostal ani vodu.
|
|
|
|
| Grainne |
|
(10.11.2009 16:52:00)
Valkýro, tvůj muž je......píp....., ale to se slovy nedá vyjádřit.
Myslím, že tvoje odpoutávání se a odtržení je na místě. Tohle nemá smysl řešit, ani se snažit. Jen bych se snažila si ten proces alespoň v rámci možností zpříjemnit a zvládnout pokud možno bez újmy.
|
|
|
|
| Grainne |
|
(10.11.2009 16:50:01)
Tak kácej, kácej.
Já mám situaci značně ulehčenou tím, že kdyby se mi zítra zachtělo jít kácet, či lovit mamuty, prostě to doma sdělím a jdu.
Tudíž nemám důvod se něčím užírat a trpět pocitem, že jsem o něco přišla, pravda, mám svým způsobem dokáceno a doloveno, myslím, že dost dlouho jsem měla možnost se realizovat ve více mužském, než ženském světě a profesi a nijak mi to nechybí.
Patrně je to o tom - netrpím nedostatkem ocenění, netrpím tím, že mi něco uteklo, ani pocitem, že něco nemůžu. Tedy můžu to, co je v souladu s mými osobními dispozicemi - faktické kácení stromů to vážně není.
|
|
|
| Ananta |
|
(10.11.2009 19:55:28)
Když budu doma, tak klidně uklidím, ale když budu chodit do práce, tak ani náhodou, jedině napůl a jsem schopna denně ztropit takovou scénu, že si to drahý rozmyslí.
Ještě tak různě bojkotuju, třeba řeknu, že nemůžu vařit, protože musím uklízet a prostě nevařím... nebo že nemůžu na výlet, protože je za celý týden velký nepořádek a musí se uklízet.... že nepůjdu na narozeniny jeho otce, protože je všude nepořádek...
|
|
|
|
|
|
uklidit, budeme to přece dodělávat! Jen nevím kdy - kuchyň funguje, vařit můžu, neumím ho donutit pohnout - po dobrém, ani po zlém.
Třeba je to naučí 
U nás jsem totiž momentálně hlavní živitel já, manžel pracuje z domova.
. Naštěstí má tolik soudnosti, že to nevyžaduje. 
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)