| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Mateřství – štěstí nebo dřina?

Jako stromPodle času
 Celkem 266 názorů.
 Dášenka77 


dobré raníčko 

(13.8.2009 9:01:25)
Moje maminka mi vždycky říkala, že jak je víc dětí, je hlavní nápor pro mámu, že POŘÁD NĚKDO NĚCO POTŘEBUJE :-D a to bude vončo :-) Já jsem v organizaci příšerná....postupem času jsem došla k názoru, že na mateřství je nejhorší a nejúnavnější ten věčnej střeh, a to stresuje, takže je potřeba, když je to možný, nedělat si násilí a klidně ať si děti zíraj celý odpoledne na pohádky na dývkách, hlavně že si udělám, co potřebuju...když se zhroutím, jak jim budu neustále vymýšlet zábavu, nebudu jim nejspíš už vůbec k užitku :-D
Odpovědět
 jikorka+ honzík06+ marky08 


taky tak 

(13.8.2009 12:52:24)
Ani netušíte, jak moc podobné pocity mám taky... I ty děti jsou zhruba stejně staré - mám tři a půl letého Honzíka a osmiměsíční Markétku. Jinak situace je téměř úplně stejná, denní režim taky, jenom po obědě spíještě oba, tak to mám chvilku. Taky si připadám bez náboje, energie, chuti k čemukoli...A přitom mám dvě zdravé krásné děti....no moc jste mě svým článkem potěšila, že v tom nejsem sama. Pořád si říkám, že tak za dva roky už budou samostnější a na mně míň závislí a já se zase trochu svobodně nadechnu...Doufám. Naštěstí tedy Honzík půjde už za dva týdny do školky a od toho si taky slibuji trochu odlehčení. Pozor, svoje děti miluju a jsem hrozně ráda, že je mám, ale to, že teď tak nějak nežiju vůbec svůj život , ale ten jejich, je někdy hodně hodně težké...Držím palce všem podobně cítícím mamkám!
Odpovědět
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: taky tak 

(13.8.2009 15:08:43)
tak mí kluci jsou věkově stejně jako vaše děti.
S tím oddychem ve školce máte neskutečnou pravdu - syn chodil od února do června (na léto mi ho bohužel nevzali, prý když jsem doma....) nejde ale o mně, ale o to, že on je ve školce nadšený, spousta kamarádů, zábavy, akcí.... To já mu stěží můžu nahradit, zvláště, když máme ještě devítiměsíční mimčo.

Odpolední spánek je jen pro toho menšího, teda za předpokladu, že ho starší brácha nebudí. On nespinká od dvou let - resp. od momentu, kdy přišel na to, jak vylézt z postýlky.

Pro mne je ale horší spíše to, že musím dávat neustálý pozor, aby mu starší syn neterorizoval toho mladšího. Každou chvilku ho pusinkuje nebo se k němu tulí (což je sice moc hezké, ale mladšího to omezuje v rozletu a dává to najevo), nebo ta horší varianta, kdy ho zavře třeba do koupelny, nebo ho drží za nohu a malý řve a řve a řve...
Odpovědět
 Danka 
  • 

Proč jste nesnášenlivé k tomu, kdo si stěžuje? 

(15.8.2009 21:46:02)
Jak čtu příspěvky ve zdejší diskuzi, zdá se mi, že plísníte autorku článku za to, že si stěžuje. Proč? Stěžovat si může úplně každý, říct si o radu rovněž. Na problémy má každý právo a každý nějaké problémy má. Tak co vám vadí? Že je někdo nespokojený? Nikdy jste nebyly unavené? Autorka článku má zaděláno na zdravotní problémy a vy jí ještě vynadáte? Tím jí opravdu pomůžete. Já někdy opravdu žasnu nad tím, co někteří přispěvatelé do internetových diskuzí napíšou...
Odpovědět
 Kamaem 


Re: Proč jste nesnášenlivé k tomu, kdo si stěžuje? 

(17.8.2009 12:22:39)
Danko, promiň, ale četla jsi stejné reakce jako já? Mě nepřijde, že by autorku někdo plísnil, spíš dávají holky najevo, že v tom není sama, že mají stejné pocity jako ona...Tvé reakci nějak nerozumím...

No a jinak, mám děti téměř věkově stejně, Matýsek má 3 roky a Emmička 1 rok...teď měl náš táta 4 týdny dovolené, tak to bylo super, ale dnes jsme najeli na starý režim a plácám se v tom znovu taky...naštěstí Matýsek nastupuje v září do školky, tak si od toho slibuju úlevu a plánuju spoustu věcí...co z toho se mi podaří je ve hvězdách...

Přeju pevné nervy...
Odpovědět
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Cítím to stejně 

(13.8.2009 9:15:10)
s tím rozdílem, že moje děti jsou jednou tak starší, takže odpadá to noční buzení. Někdy si říkám, kde se, do pytle, stala ta chyba. Dceři bylo šest, v září jde do školy, ale ona není schopná se sama zabavit, to je pořád mamíííííííí to, mamííííííííííí to. Já když slyším mamííííí, tak se mi ježí kůže v zátylku. Pracuju třeba u PC (polovinu práce jsem mimo, polovinu práce dělám doma u compu) a to je pořád, jééé, ty zase pracuješ ... V pokoji jsou během 20 minut schopny udělat takový nepořádek, že kolikrát uvažuju, odkud ta atomovka spadla, a kdyby si aspoň těch 20 minut hrály, ale to ne, ony ječí, hihňají se atd. ... Pokud bych já měla určit, co je pro mě na rodičovství nejhorší, tak ten neustálý kravál, jak já toužím po chvilce ticha. Pořídila jsem si MP3 a kvalitní sluchátka a když už jsem úplně na dně, tak ji poslouchám, jinak bych doopravdy musela zblbnout. Babičky mám obě u zadku, snad o to víc mě štve, že mi téměř nepomůžou, já vím, že nemusí, ale já třeba jako dítě jsem byla u babičky pořád a naši toho rádi využívali, tak by mohli pochopit, že i já po tom někdy toužím. Jsem toho plná, protože jsou prázdniny a já to prostě nedávám, ale hálelujáááááááááááááááá, už bude září - začne školka a škola a já zase začnu žít normálně.
Odpovědět
 Dobra1 


Re: Cítím to stejně 

(13.8.2009 10:56:27)
Ja mám teď děti 3, odstup po 1 a 3\4 roce, nejmladší jsou 3 měsíce. Ty starší tátu u počítače neruší, ví, že pracuje, u mě je to složitější. Vím, že děti potřebují nějakou mou soustčeděnou pozornost, ale ne všechnu. Takže to tědál tak, že se domluvím- ted potřebuju tohle dodělat, za 20 minut se vám (ti) budu věnovat. Zatím udělej to a to, např. zkud postavit z kostek ohradu, vymaluj tuhle princeznu, vystřihni tyhle obrázky z časopisu, pak spolu uděláme koláž, přečteme pohádku,... Pokud ted budes rušit, budu muset pracovat dýl a na tebe budu mít míň času. Děti postupně zjistily, že to tak opravdu platí a přizpůsobily se. Kolotoč je to ale pořád.
Mimochodem, ve vymýšlení her mi hodně pomohly knížky z nakladatelství Portál, spolu se zabavíme při přípravě i při hře a je to celkem v klidu, jsou tam fakt docela dobré nápady.
Odpovědět
 Insula 


je to obojí 

(13.8.2009 11:03:04)
Je to štěstí i dřina. Manžel taky nadává, že nás živí, že chodí pořád do práce (dělá dvanáctky dva dny ranní, dva noční a čtyři dny volno), nějaký přesčas taky udělá. Ale jakmile má volno, tak vždycky vypadne. Na pivko, na zkoušku, jede na kole a já nemůžu. Jedu pořád. ~d~ Teď nastupuju v pondělí do práce, tak jsem zvědavá, jak to budeme dělat.
Odpovědět
 evik 
  • 

Re: Cítím to stejně 

(16.8.2009 18:51:05)
Taky jsem byla stale unavena a pripadalo mi, ze mi dosla energie. Zlomilo se to po 2.roce druheho ditete, kdy uz zacal byt samostatny a vice se zabavil s brachou. Preji hodne stesti a trpelivosti.
Odpovědět
 Vlastivila, 3 zlobidla 


2 děti vs 3 děti 

(13.8.2009 9:19:18)
jo jo, přechod z jednoho dítěte na dvě je šílený. A souhlasím, nejvíc to zasahne maminku. Ono se to trochu uklidní, až to menší začne být pohybu schopné :-) To jste sice ve střehu taky 24 hodin/7 dní, ale zabaví se na chvilku samo a mamince se pomalinku dobijou baterky a začne být klidnější. U nás pomohlo to, že po příchodu manžela z práce jsem občas ( když jsem měla pocit, že povraždím vše kolem včetně sebe) utekla do Kauflandu. Tam jsem s údivem zjišťovala, co vše se dá koupit anebo jsem jen tak bloumala, a lebedila si, že po mě nikdo nic nechce. Taky mi pomohlo (v době bez marketů) obejít 3x sídliště. Prostě vypnout. A když manžel nespolupracuje, to je těžké - když má 2x fotbal, měla byste vyžadovat taky aspon 2x chvíli jen pro sebe bez dětí. Držím moc palce, ono to chce jen čas... A pro uklidnění - přechod ze dvou dětí na tři je brnkačka :-). I Když s tou pozorností pro každé dítě to asi už nikdy spravedlivě dělené nebude, je to podle mmentálních potřeb dětí :-)
Odpovědět
 Vlastivila, 3 zlobidla 


Re: 2 děti vs 3 děti 

(13.8.2009 9:22:00)
samozřejmě myslím momentálních :-)
Odpovědět
 Dášenka77 


Re: 2 děti vs 3 děti 

(13.8.2009 9:27:13)
Fakt je to brnkačka? Tak to už se těším :-D
Odpovědět
 Vlastivila, 3 zlobidla 


Re: 2 děti vs 3 děti 

(13.8.2009 14:29:08)
-Ta změna ze dvou na tři už fakt není tak markantní ... :-) Krom toho ti starší už občas pomůžou, připadalo mi, že vlastně všechno už znám :-) do té doby, než jsem zjistila, že ten třetí je úplně, ale ÚPLNĚ jiný než ti dva předtím. Dva byli klidní, hodní, třetí je divoch, neposedí, nepostojí, nemá čas ani na jídlo, tak ho od cca roku stále jen honíme a honíme.Až v poslední době začal vnímat, že se dá i válet na posteli ( jako maminka ~j~), tak to občas zkusí. Ale jinak je s ním legrace, nebojím se, že bych se mohla moc flákat a přibírat na váze ~t~
Odpovědět
 mazda 
  • 

Re: 2 děti vs 3 děti 

(14.8.2009 22:11:31)
hmmmm, tak jak nemám čas psát na net, tak ted si říkám.... mám dvě torpéda, tříletou holku a kluka rok a čtvrt, první byla supertorpéro, kluk kopíruje, je o něco málo mírnější, ale vejšky zvládá stejně bravurně, jen o něco dřív..................... ted se těším na třetí, bud se zhroutím, nebo se to zlomí a bude mi to konečně fuk.... ale varuju maminky před chytrými kecy, že to druhé... bude určitě klidnější... hlavně když mně kam postavili, tam mně našli. achjo...
Odpovědět
 Irena Jančíková,3 
  • 

Re: 2 děti vs 3 děti 

(15.8.2009 19:04:53)
Já mám děti 5,3,1 a ani jedno které si hraje samo a je klidné.Řeči,že to příští už bude spící a klidné jsem vzdala po narození druhého.Manžel na cestách a ze mě cholerika se stává flegmatik.Původně jsme chtěli 4 děti,ale já i přes protesty manžela to vzdala.Sama na tři lumpíky je tak akorát co zvládám a to chceme stavět.Irena
Odpovědět
 Weuyya 
  • 

Re: 2 děti vs 3 děti 

(18.8.2009 12:17:36)
Tak teď nevím, u nás byl strašný přechod ze dvou na tři :-)))- autorky článku je mi líto, taky to znám; upracovaní manželé nebývají s to pochopit, že ne jenom oni si potřebují odpočinout... A co s tím? No, asi jen vydržet... Bude líp!
Odpovědět
 Lůca, 3 děti 
  • 

pod to se můžu podepsat 

(13.8.2009 10:44:37)
3 děti jsou už kolektiv a dokáží se hodně zabavit spolu. Tedy když se zrovna neperou :-) Někdy mám pocit, že bych potřebovala speciální kurz na zvládání dětí :-) S tím, jak rostou, se to pomaličku zlepšuje, ale zase přichází jiné starosti... Důležitá je pomoc okolí (manžel, babička...), nebojte se si o ni říct. Já jsem chtěla všechno zvládnout vždy sama, ale to prostě nejde, potřebuji občas vypnout, jinak jsem nesnesitelná a odnáší to hlavně děti, na které jsem vzteklá. Manželovi to trvalo 7 let, než došel k tomu, že mi musí občas pomoci. Do té doby měl taky pocit, že já jsem doma, tak se musím starat a on bude vydělávat. Teď se vracím po 9 letech doma do práce, tak jsem zvědavá, jak to budem zvládat dál.
Odpovědět
 SnowWhite 


Tak já to teda nepodepíšu! 

(13.8.2009 13:21:12)
Jedno dítě - pak dvě a bylo peklo, no a při třetím je to super peklo. Szarší se neustále hádají, rvou jak koně případně doahdují a já do toho ještě "kloubím" mimino.....Ani náhodou není pravda, že dvě děti je hrůza a tři pohoděnka, naopak je to peklo na n-tou. Též blahořečím koec prázdnin a dobu, kdy ústavy otvírají své brány :-)
Odpovědět
 TerezieK 


Re: Tak já to teda nepodepíšu! 

(13.8.2009 13:30:24)
Lavino heled a že ty nemáš vůbec děti? Resp. nemůžeš otěhotnět? Páč jinak by jsi nemohla mít takhle bludný názory. Občas mám pocit, že některé ženské buď ty co nemohou otěhotnět nebo takové ty madam dokonalé mají potřebu někoho kritizovat, že se nevznáší z pocitu, že má dvě tří sto dětí!!!!

Jinak co se týče stíhání nestíhání pomáhání. Když už autorce MM nepomáhá s dětma dojede třeba aspon na nákup? Můj MM taky moc nepomáhá, ale když je potřeba tak dojede na veliký nákup, zařídí co je potřeba atd. Když už ten chlap nechce fungovat co se týče "péče o děti" tak by to chtělo mu dát jasně najevo fajn, ale pokud tu nebude jídlo tak nebudeš mít večeři atd. Jinak co mně pomáhá je nelpět na dokonalosti, prostě doma máme čisto, ale bordel. Malý se mnou vaří atd. Všechno to trvá déle, ale má to zase pozitivum, že i když s ním zrovna nesedím na zemi a nehraju si s ním tak se holt rozvíjí v jiné oblasti. Navíc se ho snažím učit, že musí prostě počkat. dítě musí vědět, že když mu řeknete, ted musím uvařit oběd, ale potom si s Tebou sednu a budeme si třeba půl hodiny hrát, tak to opravdu udělat. Upozorńuji, že mám hodně náročné dítě.
Odpovědět
 Lavina 
  • 

Re: Re: 

(13.8.2009 13:46:12)
Terezo1976, teď asi zklamu, ale děti mám. Dvě, kdyby tě to zajímalo. Ale v jednom máš pravdu - vznáším se z pocitu, že je mám a že jsou zdravé.
Odpovědět
 VIP 
  • 

pry jsem za to placena 

(13.8.2009 14:08:44)
u nas podobne... navrch jen pikantni manzelova veta, kdyz jsem chtela aby houpal mimino, zatimco jsem koupala dvouletaka: je to tvoje prace, ty jsi za to placena! (podotykam, ze je ted bez prace)
Odpovědět
 Katka +3 


Re: pry jsem za to placena 

(14.8.2009 8:44:38)
Taky jsme to doma řešili. Suše jsem manželovi sdělila, že moje práce je buď domácnost a pak mi ve svém nepracovním čase bude pomáhat s dětmi, anebo jsou mojí prací děti a potom ať pomáhá s domácností. A jestli se mu to nelíbí, ať si zkusí dát inzerát, že hledá někoho na celodenní péči o tři děti a domácnost za stejné peníze, jaké za to dostávám já.
Odpovědět
 LenkaF 
  • 

Re: pry jsem za to placena 

(14.8.2009 13:19:17)
Super! Takyto pristup sa mi paci - proste chlap musi pochopit, ze materska dovolenka NIE JE DOVOLENKA... ale tvrda makacka. Ak to pochopit nechce, tak by som zo seba nerobila mucednicu, ale isla na to uplne zdravym rozumom - nepojdes nakupit, nebude vecera. Zajtra chces ist po praci na futbal, tak dnes vecer strazis deti a von si vyrazim ja. Proste trvat na tom, aby to bolo spravodlive.
Odpovědět
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Re: pry jsem za to placena 

(17.8.2009 15:22:25)
Jo jo, souhlas... já jsem přestala slýchat věty typu: "Co jsi celý den dělala" poté, kdy jsem musela na operaci s rukou. Starší dcera měla rok, mladší ještě nebyla a PŘESTO to manželovi bohatě stačilo..... Sice mi obě babičky nabízely dítě pohlídat, ale já to odmítla - chtěla jsem to využít jako výchovnou lekci pro muže....
S.
Odpovědět
 Horama 


Re: pry jsem za to placena 

(18.8.2009 12:53:46)
Mému manželovi bohatě stačilo jedno odpolední hlídání našeho čtyřměsíčního drobečka. Sice se nehýbe, zato v případě nespokojenosti (např. při nedostatku pozornosti) vydává zvuky, a to dost hlasité. ;o) Můžeme si povídat, co by mi kdo musel zaplatit, abych se dobrovolně stala "paní na hlídání a domácnost", kdyby to zrovna nebyly moje děti a moje domácnost.
Odpovědět
 Efka 


Re: pry jsem za to placena 

(17.8.2009 11:34:34)
Ja jsem s názorem "ty jsi za to placená" skoncovala okamžitě. Do sociálního systému této země jsem 10 let přispívala dost stědře a ty moje naspořené peníze se mi teď vrací. Žádné že dostávám něco od státu tak ať se starám. Stát jsem i já a zadarmo to nemám. Ty peníze si zasloužím a nekupuju si za ně šperky, přispívám jimi na domácnost tak jako manžel svým platem. Takže tuhle větu si holky nenechte! ~o~~;)
Odpovědět
 Margot+1 


Re: pry jsem za to placena 

(18.8.2009 8:55:52)
Taky jsem u větu od muže jednou slyšela. Stačilo odpovědět: "Jo??? Čtyřiadvacet hodin denně?" Pochopil, naštěstí není blbec, takže mě řečmi tohoto typu už nenas... Pravda, škodolibě jsem mu to vrátila, když jsem k svému (i jeho) úžasu o víkendu na kole vyšlapala docela slušný kopec s děckem připřaženým ve vozíku: "To je vidět, jaká je ta mateřská dovolená dovolná!" ~y~
Nicméně domácí práce u nás stále moc nefungují. Muž sice nakupuje (zaplaťpánbu, že alepoň tuhle prudu nemusím dělat), ale na některé věci stejně nedochází. Zdá se, že pořádně mákne na úklidu pouze před návštěvou tchyně (že bych babu zvala častěji?) ~j~
Odpovědět
 čaroda 


Re: pry jsem za to placena 

(18.8.2009 15:53:09)
JJ, u nás to padlo z legrace, ale okamžitě jsem vysvětlila že jsem "placená" maximálně za to mladší, takže starší si klidně může celodenně obstarat sám, nebo můžu nastavit systém já půl ty půl ~j~ a už to neříká ani ve srandě...~t~
Odpovědět
 martina 
  • 

POZNÁVÁM SE 

(13.8.2009 9:25:31)
mám synka necelé 2 roky a dcerku 6 měsíců. Když sem to četla, tak jsem se dost poznávala. Ted poslední dobou sem trošku změnila strategii. Začala jsem se synkem mluvit a zacházet jako s dospělým a docela to funguje. Na každý den si naplánuju co udělám ( např. vytřít podlahu, vyžehlit, posekat zahradu apod.) a opravdu to udělám stůj co stůj. S tím, že se snažím do toho syna zapojit. Trvá to sice trochu déle, ale já mám dobrý pocit, že něco dělám a syna to baví víc než hračky. Když vařím je to v pohodě, malej ochutnává podává hrnce a to ho baví. Holčičce naštěstí stačí, že na nás kouká z ohrádky... Pak když to všechno uděláme, sedneme si a zpíváme nebo si prohlížíme knížky. Pak se jde ven. Babičky mám naštěstí blízko a občas pomohou. zato otec je nefunkční, má firmu a je ted pořád pryč i o víkendu. děti zná jen z mého vyprávění a vidí je spící, takže si myslí jaká to jsou zlatíčka :-))
Odpovědět
 misoplyska, 2 děti 
  • 

Re: POZNÁVÁM SE 

(13.8.2009 16:49:23)
ahoj maminy, kdyz to tu tak procitam, uklidnuje me to - je to vsude podobne. mam triletou holcinu, dost zivou a do toho ted dalsi pulrocni mimi. A vite, co mi pomaha nejvic? mit kolem sebe kamaradky s detma, se kteryma se setkavame - deti se zabavi, my poklabosime. Mam to takle tak 2x tydne, dalsi dny se venuju domacnosti, nakupum. jednou uvari pro vsechny obed jedna mamina, pak ta druha. Idealni, doporucuju.
Odpovědět
 hataika/97,02,08/ 


Odpověď na tvou otázku  

(13.8.2009 9:35:30)
je to prostě obojí.
Problém bych viděla v komunikaci s tvým partnerem.Tam je asi ,,zakopaný pes".Také nemáme hlídání,nikdy jsme ho neměli,navíc jsme se odstěhovali daleko od obou rodičů a manžel jeden čas dodělával školu.
Já teda moc nesouhlasím s názorem,že přechod na dvě děti je nějak šílený,pro mně byla velká změna narození prvního dítka.Obecně zastávám názor,že čím víc dětí,tak se prostě organizovat věci naučíš.Maminky jsou ,podle mého názoru,nejlepší managerky,jenom ty firmy to nechtějí nějak chápat...
Ale je pravda,že stavy,které popisuješ zažije určitě každá maminka.Jde o to,jak z toho ven.Ono se pěkně říká,nechte si tak dvě hodiny pro sebe/jak píší chytré časopisy/,ale když to v praxi prostě nejde,tak se maminka může cítit v pasti.Já když jsme se přestěhovali do cizío města,tak jsem našla mateřské centrum a to mi hodně pomohlo.Mně teda manžel vždy pomáhal a to hodně,jsme na to a byli jsme vždy dva.Promluv s partnerem,on musí vědět jak se cítíš,co ti vadí,nevyčítat,ale zkrátka si promluvit.Nejsi určitě jediná,co tenhle problém řeší.Hodně štěstí.
Odpovědět
 rosali 


Re: Odpověď na tvou otázku  

(13.8.2009 10:10:27)
Mám polročnú dcerku,a na víkendy k nám chodí manželova 6ročná dcerka.Takže 2 deti máme každý druhý víkend.Obidve dievčatká sú zlaté a dobré,adekvátne k svojmu veku poslúchajú,aj sa obe dokážu primerane k svojmu veku zabaviť.
Aj tak je obravský rozdiel,ak sme doma len traja,od víkendu v štyroch.
Je pravda,že na tie víkendy stále organizujeme program vonku či vnútri v závislosti od počasia,ale upratovanie,varenie je treba absolvovať tiež.
Aj moj manžel je aktivne zapojený do diania-ja upratujem,varím so staršou dcerou/chválabohu ju to náramne baví/,a on sa zaoberá menšou.Večer,keď dávam spať malú,spraví večeru a okúpe tú vačšiu,prečíta jej rozpravku a najneskor do pol deviatej obidve spia.Takže potom máme relatívne čas pre seba,sme však tak vyčerpaní,že do desiatej zaspíme aj my.
Neviem,ako by som to zvládala bez mužovej pomoci,som presvedčená o tom,že by mi však tak pomáhal,aj keby staršia dcéra bývala stále s nami.

Čo sa týka oddychu od dieťaťa,zvolila som návrat do práce-2xpo 3hod. týždenne. Máme chůvu.Babičky žijú ďaleko.Dosť som to zvažovala,ale v konečnom dosledku to malej neublíži-má tu svoju pseudobabičku,a ja som oddýchnutá od stereotypu s ňou,takže sa na ňu vždy hrozne teším,tak ako sa teším aj do páce:-))
Snaď ako nikdy pred tým.

Takže odpoveďou je -
-vypadnúť občas z domu-práca/aj keď sa penieze odovzdajú chůve-nejde ani tak o prínos peňazí do rodinnej kasy ako o vyvetranie si hlavy/
-a presvedčiť manžela o spolupráci/aj keď by sa táto téma preberala dookola,najlepšie snaď postaviť to na hranu-napr.oznámiť,že vtedy a vtedy idem s kamáratkami na kávu,a ty sa 2-3 hodiny staráš,a neustúpiť a zrealizova´T to/.

Veĺa štastia.
Odpovědět
 chatrosa 


s manželem to máme podobně 

(13.8.2009 10:47:55)
S manželem to máme podobné. Domů chodí v 10 večer, vidí malého jenom spícího a pokaždé, když ho poprosím o pomoc nebo o takz. vyvětrání slyším jak odpočívám celý den a on pracuje. Bohužel ani babičky nejsou funkční, prý mají vnoučátka na zábavu a ne na hlídání. Máme sice jenom jednoho 2 letého kloučka, ale zatím mi to stačí. Přeji pisatelce hodně zdaru
Odpovědět
 Dobra1 


Re: s manželem to máme podobně 

(13.8.2009 11:05:11)
Jestli podle manžela odpočíváš, zkus se s ním domluvit, ať si on takhle odpočine o dovolené - ty na jeden týden odjeď třeba ke svojí mámě a on ať se stará, ovšem se vším všudy- vaření, uklízení praní. Jestli sám nezvládá, dej mu podrobný popis prací a kuchařku ~b~. Můj muž přišel na to, že jen neodpočívám, když začal částečně pracovat doma a viděl, co všechno doopravdy dělám.
Odpovědět
 Orion 


Re: s manželem to máme podobně 

(13.8.2009 11:25:46)
Náš taťka taky zpočátku nechápal, co celé dny dělám, nebylo nakoupeno, uvařeno, uklizeno a já z toho všeho úplně ,,zblbla". Když to takto šlo více než měsíc a tatínek jedl jen salámy, které si koupil, tak ho to konečně trklo a začal plnit svoji funkci otce a musím říci, že je dodnes schopný se o sebe i o dceru postarat ( tedy jakž-takž). Dnes mi sice doma nepomáhá, ale mě zase nedostanen na práci ven, zahradu nesekám, natož pak jiné práce. Až on doma vyluxuje, já posekám. A co se týče dětí? Máme jen jedno- dceru a u toho zůstane, vím velice dobře, že víc bych nezvládla. Konečně je jí šest a dá se s ní i užívat i jiného života. Možná si někdo řekne, že jsem sobec, ale důvodů k tomu mám spoustu a nejenom tu práci kolem dětí.
Odpovědět
 Maryl 


Re: s manželem to máme podobně 

(13.8.2009 14:13:10)
Ahoj Moucho,
hodně ti rozumím.Mám jen jednoho kloučka 16měsíců a musím říct,že mi rozhodně stačí a mám hodně co dělat a jsem vděčná za každou chvilku,co mám pro sebe,tedy,když odpoledne spí.Já také o sobě vím,že bych 2 malé děti nezvládla.Rozhodně nejsi sobec,naopak,sobec bys byla,kdyby sis další dítě pořídila a nebyla bys schopná mu nic ze sebe dát.
Jinak svého synka moc miluju a rozhodně bych časem chtěla druhé dítko,ale až tak až by malému bylo 6 či 7 let.Moje sestra má děti po 3 letech,k tomu bydlí na vesnici,kde nic není,obchod,lékař...zkrátka nic a k tomu obrovský barák a žádné hlídání a manžela neustále v práci.Někdy toho měla také až nad hlavu,ale teď už je dětem téměř 6let a 3 roky a už to s nimi docela jde,i ten časík pro sebe si najde.Čas rychle letí a jednou nás ta dítka už potřebovat nebudou a půjdou si po svém a pak nás to bude třeba i mrzet.~;)
Odpovědět
 míša, 2 děti 06 a 09 
  • 

Re: s manželem to máme podobně 

(13.8.2009 21:51:19)
Ahoj Moucho,

rozhodne si nemyslim ze jsi sobecka, ale mozna si jen neveris, ze bys to zvladla. Kdyz jsem mela jen jedno dite, obdivovala jsem kamaradky se dvema deckama a rikala si, jak to zvladnu az budou dve. V tehotenstvi jsem pak silela, ze se po porodu slozim, az budu muset zvladat vzdor jedne cacorky a plac te druhe. Priznavam, ze prvni tyden byl trochu narocny, ale byl tu manzel a moje mamka a pak jsem se proste zabehla. Naucila jsem se to zorganizovat a ted je to jen o trosku tezsi nez kdyz bylo jedno. Nejhorsi je ten skok ze zadneho decka na jedno a pak se to s kazdym dalsim deckem zmirnuje, myslim, ze to tu uz nekdo psal.Vic deti ma ale jedno velke plus: mit sourozence je proste super do zivota, nepriprav o to svoji dceru! Znam nazory jedinacku, ted uz dospelych - je jim to lito a vycitaji to rodicum. Tak co, nerozmyslis si to? :-)
Odpovědět
 Orion 


Re: s manželem to máme podobně 

(14.8.2009 12:30:45)

Možná je to pravda - to, že si nevěřím. Loni na mě bouření hormonů přišlo, dokonce i když Kačce byly tři roky, ale pokaždé se našla nějaká pochybnost, buď jsme neměli co do pusy nebo měl taťka flámovací období. Vždy se našlo něco, co mě od myšlenek na miminko rychle odvedlo. Moc nad těmi pro a proti přemýšlím. S Káťou byly první dva roky příšerné (ona sama, přestavba domku, potíže s penězi a nakonec i vztah s manželem), dodneška si z toho nesu asi nějaké trauma a ačkoliv se situace změnila pořád mám v sobě tu hroznou obavu.
Odpovědět
 I 
  • 

tak tak 

(15.8.2009 15:17:25)
také plánujeme zůstat pouze u jednoho děcka
Odpovědět
 svetlana-dvě děti 
  • 

Uplně to same 

(13.8.2009 11:08:26)
Ani nevíte jak moc vam rozumím,mam přesně dcerku a o tři roky mladšího brašku.Ted už mu jsou dva,ale pořad je to mazec,ted se i hadají a perou,když byl nosící a více spící byla větší pohoda,manžel taky skoro doma není a když tak se jen chvilku věnuje dětem.Vydělava korunky.Myslím,že organizace tak nějak ani nejde,chce to vydržet,občas někam vyrazit-jestli to trošku jde a manžel v noci pohlída i to vínko nebo kafíčko v klidu s kamaradkou prospěje.Je to dřina...
Odpovědět
 liška 
  • 

ergo 

(13.8.2009 11:17:18)
Jojo...
Mám taky nosící dítě (zatím jedno, ale chystáme se na druhé :-)) a moc mi pomáhá nosítko ERGO. Mimi je spokojené a já udělám všechno, co potřebuju.
Odpovědět
 Lavina 
  • 

Několik dotazů autorce článku... 

(13.8.2009 11:24:41)
...nebudu chápavě přikyvovat jako většina maminek v diskuzi, protože tomu moc nerozumím. Autorka si pořídila v malém odstupu za prvním dítětem druhé a snad musela vědět, do čeho jde? Za předpokladu, že manžel se ani dříve nevěnoval prvnímu dítěti výrazně intenzivněji než je tomu dnes, kladu si otázku: Co maminka čekala? Že bude mít dvě malé děti a ze života "Havaj"? Když pominu, že měli zvážit s manželem, zda dvě malé děti tak rychle po sobě, zajímalo by mě, co asi při plánování druhého dítěte říkal manžel?
Nezlobte se, ale současné stesky mi přijdou neopodstatněné. Budiž autorce útěchou, že až děti trochu odrostou, mohla by její situace vypadat podstatně jinak.
Odpovědět
 Hanka 75 


Re: Několik dotazů autorce článku... 

(13.8.2009 11:30:09)
nejsem autorka článku a také si vždycky říkám, že lidé mají dobře zvážit odstup dětí. Vím, že se stává následující, první dítě je zlaté miminko a maminky (a je to i pochopitelné) jsou překvapené tím, jak je to s druhým náročné, když třeba není tak spící atd. Také se může stát, že dítě není plánované - volila byste interrupci ?
A za třetí, ať situace vznikla, jak vznikla, autorka má určitě právo svůj článek napsat, konečně ptá se na rady - tak protože jsem zvolila (možná) špatný odstup dvou dětí, nemám právo si postesknout a zeptat se na radu atd. ? Vás bych tedy chtěla mít za tchýni !!!
Nepřijde vám to divné ?
Odpovědět
 Hanka 75 


Re: Několik dotazů autorce článku... 

(13.8.2009 11:31:12)
Tím chci říct (aby nedošlo k omylu), že se autorky zastávám. Proč by článek nemohla napsat, postesknout si... naopak váš přípěvek se mi nelíbí.
Odpovědět
 Insula 


já zvážila, ale 

(13.8.2009 11:46:05)
My jsme zvažovali, ale příroda rozhodla jinak. Chtěla jsem jít mezi dětmi tak na rok do práce a pak další těhotenství. Jenomže první dítko se zadařilo až téměř po dvou letech intenzivního snažení. Takže jsme si to spočítali a začali dřív. Ale vyšlo to hned druhý měsíc. ~t~ Takže jsou nakonec 2,5 roku od sebe. Člověk míní...... však to znáte. ~;)
Odpovědět
 míša, 2 děti, 06 a 09 
  • 

Re: já zvážila, ale 

(13.8.2009 22:03:02)
Jéé, to máš stejný odstup jako u nás:-) No je to sice náročné, ale zase když vidím, jak se k sobě holky začínají mít, to je prostě kouzelné a stojí mi to za to. Navíc ten malej věkovej odstup je zas dobrej v tom, že si spolu můžou hrát a to je taky dobře - časem stačí vymyslet jednu aktivitu a zabaví se tím obě. Což se už hůř dá dělat, když je mezi dětmi víc jak 5 let. Navíc 5ti letý dítě hůř zvládá příchod mimča do rodiny, na to bacha. Takže vydrž, bude líp!
Odpovědět
 Makče dva kluci 


Re: já zvážila, ale 

(17.8.2009 23:24:03)
No přesně jako u nás jenže nám to vyšlo už prví měsíc docela šok pro mě o manžela~p~ale i když jsem na tom podobně jako autorka čláínku bordel doma neřeším a uklízím až je čas jedno jestli je sobota,neděle prostě až se je čas a vařím jen jednoduchá a rychlá jídla.Říkám si za 10let budu vzpomínat jací to byly miláčci~t~~t~~t~
Odpovědět
 suvis 


Re: já zvážila, ale 

(21.8.2009 13:58:38)
Taky mám mezi broučky odstup něco málo přes dva roky, ale u nás to bylo takhle plánované. Docela mi to vyhovuje. Eliška je starší (3 roky a kousíček), už celkem rozumná, Vojťas (necelý rok) je malý dráček. Na nás se osud vyřádil malinko jinak - nám tatínek nefunguje špatně, není totiž vůbec. Nosíme mu s prcky na hřbitov kytičky, Eliška mu někdy mokrým prstíkem kreslí na pomník obrázky... Tož tolik pro ty, které si stěžují na nedostatek spolupráce od tatínků. Samozřejmě že jsou chvíle, kdy jsem totálně vyšťavená, ale už jsme celkem na nohou. Díky malému rozdílu mezi prcky je můžu brát na výlety v cyklovozíku - tedy ne za kolem, ale v té kočárkové verzi, takže pěší tůry už nejsou limitovány Eliščinou fyzickou zdatností. Doma vládne poněkud chaos, ale daří se mi to držet v mezích Horníčkovského "malého přehledného nepořádku". Naštěstí mám hodné sousedy, kterým nevadí, že se občas na sekání zahrady dostanu až když robátka usnou... Život je pes a my jsme jeho patníky, ale i když padáte na ústa a myslíte si, že to nikdy nebude lepší, tak hlavu vzhůru - bude! A když se dostanete na dno, je to proto, aby bylo od čeho se odrazit! Všem maminkám, které jsou sice z mateřských starostí úplně hotové, ale přesto by ta jejich sluníčka nevyměnila za nic na světě, držím palce!!! ~x~
Odpovědět
 SnowWhite 


Překvapení 

(13.8.2009 13:25:55)
Za prvé neexistuje ideální odstup mezi dvěma dětmi. Každé dítě je jiné a každému z nás to vyhovuje jinak, navíc každá situace má své pro a proti....takže každému co jeho jest. A za druhé, ?měla autorka vědět, do čeho jde???? Nemyslím, že by měla tušit.... Kde berete tu jistotu, že předvídání vás někam dovede? Situace mohla dopadnout úplně jinak, kdyby třeba druhé dítě bylo jiné povahy....atd.
To mi zní jako když nemáte zatím dítě žádné :-)
Odpovědět
 vip 
  • 

Re: Překvapení 

(13.8.2009 14:19:59)
souhlasim ze clovek nemuze vedet, do ceho jde. jen tusit. ja se pripravovala na nejhorsi (vek. rozdil 2 roky 2 mes)a je to o jen chlup lepsi :-) proste koncert pro dvoje plice a jedny nervy. nicmene pocitala jsem se slibenou pomoci babicky. ta tu ovsem byla jen 4 dny po porodu a ted jezdi po slevach a vozi cinske kraviny a neni s ni rec :-(
Odpovědět
 Miru 
  • 

Re: Překvapení 

(15.8.2009 21:21:35)
Souhlasím.Mě v druhém těhotenství všichni strašili,jaká to bude hrůza až se malé narodí.Měli jsme odstup tři roky a dceru jsme měli hodně vymazlenou a pravého mamánka.Vše naopak.Postavila se k tomu úplně bezvadně a za téměř dva roky co bráchu má jsem nezaznamenala jediný náznak žárlení.A to že je to s dětma někdy složitý to je fakt,ale předpokládat jaké to bude s jedním,dvěma,třemi dětmi se snad ani nedá,to musí člověk okusit.
Odpovědět
 vlaďka 
  • 

Re: Několik dotazů autorce článku... 

(17.8.2009 11:34:11)
Je to hnus co to tu píšete,já mám desetiletou holčičku postiženou,nemluví,nechodí je moc hezká a nezažila jsem u ní,že by mi řekla mami,ale jsem štastná a ráda,že jí mám a nestěžuji si.Chci jen podotkonout k mamince,která si chtěla jen postěžovat,že to někdy psychicky nezvládá a některé jí tady osočujete,že si neměla pořizovat druhé.Já si pořídila druhé už z důvodu,ikdyž jsem věděla co mě čeká,abych mohla i zažít zdravé dítko,aby mi řeklo jednou mami,abych třeba někdy měla vnoučata.A taky vám můžu říct,že taky toho je na mě moc a manžel je v práci do večera a s dětmi se tak často ven nedostanu,jen když si zaplatím pečovatelku,aby s námi mohla ven,protože dceři je rok a půl a ještě utíká a já Nikolku nemůžu nechat bez dozoru.Chtěla jsem jen napsat,že každý má právo si pořídit dětí kolik chce a že je unavená a chce si postěžovat,tak do ní nebudu rejt vy dokonalé maminky.Jestli jsem někoho urazila,tak pardon,ale to mě dokáže naštvat,Místo,aby jste maminku povzbudily,tak jí taháte ke dnu.
Odpovědět
 rosali 


Re: Několik dotazů autorce článku... 

(13.8.2009 11:31:09)
súhlasím!
Odpovědět
 Henriette 


Re: Několik dotazů autorce článku... 

(17.8.2009 9:40:44)
Tak u nás je fajn, že máme tři hlídaci babičky. Ale i když zrovna nemají čas, nikdy se s dětma nenudím. Většinu léta trávíme na zahradě v bazénu, malé jsou tři a už sama plave. Taky mě baví a naplňuje si zahrádku zútulňovat a mám radost, když mi ty moje kytičky někdo pochválí. Navíc učím jazyky a nyní i sama studuju - chci si udělat zkoušku z frnacouzštiny. Je pravda, je jsou i náročnější dny a někdy večer nad studiem usnu. Ale většinou máme pořád co dělat. Hodně mi pomáhá se vypovídat kamarádkám. Moje děti ani jednou nepůjdou do školky dříve než ve čtyřech letech. Chci si je pořádně užít, je s nima pořád co podnikat, restaurace, kroužky, výlety...Myslím, že moje péče o ně se mi jednou vrátí, až se ke mně budou v dospělosti hezky chovat. Tak přeju autorce pevné nervy. Uvidíte, že až mimi povyroste, budete moci taky podnikat spoustu zábavných věcí. Přeji pěkný den všem.
Odpovědět
 Ivča 
  • 

Re: Několik dotazů autorce článku... 

(13.8.2009 11:48:55)
Pořidili si druhé dítě třeba proto, aby mezi sourozenci nebyl velký věkový rozdíl. Kdo z nás může vědět, jaké budou za rok naše děti? Vždyť nemohla tušit, že Adélka bude chtít tolik pozornosti - existují děti, o kterých rodiče ani nevědí a hrají si samy. Za rok se toho strašlivě změní a nelze přece předvídat, jak se budou děti vyvíjet. Stejně tak si nelze představit, jaké to bude, až bude dítě, dvě, tři...Tvoje kritika mi v tomhle případě přijde fakt neopodstatněná.
Odpovědět
 Insula 


Re: Několik dotazů autorce článku... 

(13.8.2009 11:50:49)
To je další věc. Dcera byla spavé miminko, klidná, hrála si sama, kam sem jí dala, tam jí našla. Syn byl mnohem náročnější. Uřvané dítě, nosící, nespavec. ~d~ KDyby to bylo obráceně, tak bych je takhle brzo neměla.
Odpovědět
 maja 
  • 

Re: Několik dotazů autorce článku... 

(14.8.2009 15:22:02)
my to máme obráceně a musím říct, že jedině tak to poměrně přežíváme: první dítě závislé na matce, hyperaktivní - druhé dítě 2 roky po 1., téměř to samé, hyper,. v pozdějším věku LMD a vše s tím spojené. Nyní po 10 letech prcek úplně hodnej...ano, i takové děti existují...u prvních dvou jsem myslela, že to nepřežiju, bylo to náročné, ale říkala jsem si , že jsou asi všechny takové divoké, nějak jsme nechápala mojí mámu co říkala: ale vy jste toto nikdy nedělali. A teď to vidím, fakt existujou děti co "toto" nedělají a jsou klidné a hodné a vůbec jiné ( asi normálnější) než ty naše první. Mít to obráceně, nejdřív hodné dítě a potom raracha tak budu o sobě asi dost pochybovat a říkat si kde je chyba.
Odpovědět
 adelaide k. 


Re: Několik dotazů autorce článku... 

(13.8.2009 11:54:51)
lavina, průser je ž enanečisto si to vyzkoušet fakt nejde ~d~ Já byhc mohla říct že mít dvě děti po dvou letech je o.k. a bez problémů. Pomohlo by to zakladatelce nějak s rozhodováním ~d~~;)

Rodičů dětí s odstupem 5-10 let, hroutících se z "nestíhání" znám taky pár. V tom to asi nebude.
Odpovědět
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Několik dotazů autorce článku... 

(13.8.2009 11:57:14)
Přesně tak, já bych mohla tvrdit, že odstup mezi dětmi 20 měsíců je mnohem lepší než 28 měsíců. Ale platí to konkrétně pro ty moje, stejně tak pro mě s bráchou. Někdo jiný může udělat naprosto odlišnou zkušenost.~d~
Odpovědět
 Lavina 
  • 

Re: Několik dotazů autorce článku... 

(13.8.2009 12:15:16)
Jistěže to nanečisto vyzkoušet nejde, ale než se vrhnu na množení, musím taky trochu přemýšlet, ne? Zejména když mám doma chlapa dle výše uvedeného popisu autorky článku...
Já prostě míním, že má-li zdravé děti, nemá si co stýskat! A na hlavní stranu RODINY.CZ mi tyto stesky přijdou zcela nepatřičné!!!
Odpovědět
 adelaide k. 


Re: Několik dotazů autorce článku... 

(13.8.2009 12:21:42)
Lavino, jéžišmarjá a jak se tohle jako plánuje? Jak si naplánuješ jak se budeš cítit, jak s tebou zamává těhotenství, porod, jestli manželovi třeba nepřeskočí a neodejde...
Neobhajuju autorku, ale tyhle řeči o plánování... jsou věci který se předvídat nedají ~d~

mmch, jaký články patří na hlavní stránku rodiny? O mrtvých dětehc, postižených dětech, trpících hladových dětech v rozvojových zemích? Přečti si ten malej nápis pod velkým nápisem RODINA.
Odpovědět
 adelaide k. 


Re: Několik dotazů autorce článku... 

(13.8.2009 12:24:34)
Anebo měl být aspoň dole dovětek "převzato z časopisu Máma a já/Děti a my/ Psychologie dnes"
Odpovědět
 Lavina 
  • 

Re: Několik dotazů autorce článku... 

(13.8.2009 13:02:33)
Adelaide, nebuď hysterická... víš jak se to plánuje? Když vidím, že manžel chodí z práce až večer a k péči o dítě se nebere nebo má pocit, že večer už by měl mít klid, tak si s ním nebudu pořizovat druhé dítě, protože je jaksi zřejmé, že s ním nezamává vůbec nic, že?
Ano, samozřejmě jsou věci, které nenaplánuješ, ale děti se v době antikoncepce už jakž takž plánovat dají (s vyjímkou žen, které mají problém otěhotnět).
Podle mého názoru (a nikomu ho nevnucuji) patří na hlavní stránu rodiny články, které se zabývají nějakým konkrétním tématem.
Odpovědět
 Ivča 
  • 

Re: Několik dotazů autorce článku... 

(13.8.2009 13:10:13)
Konkrétním tématem - například rodit doma nebo v porodnici? Takových článků je tu mraky, stejně tak diskuze se neustále dokola opakující. To si radši přečtu o tomhle.
Odpovědět
 SnowWhite 


Re: Několik dotazů autorce článku... 

(13.8.2009 13:42:35)
Nejsi náhodou hysterická spíš ty? Proč sis nepřečetla podtext "každodeník o dětech a rodičích"? Proč si osobuješ právo soudit něčí rozhodnutí? I kdyby jí manžel každej den ubalil facku, je jen na jejím rozhodnutí, zda bude či nebude mít děti v jakém chce sledu po sobě. A navíc s tím absolutně nesouvisí, že by si nemohla postěžovat! Navíc teď o prázdninách, kdy opravdu asi všechny máme děti víc než bychom si přály :-)
Odpovědět
 Lavina 
  • 

Re:  

(13.8.2009 13:51:49)
Opakuju, nikoho nesoudím! Je to autorčin problém a jen jsem si dovolila nesouhlasit s většinovým názorem v diskuzi (to jsem fakt přehnala) a položit autorce pár otázek.
To ostatní komentovat nebudu, to snad ani nemůžeš myslet vážně...
Odpovědět
 TerezieK 


Re:  

(13.8.2009 14:00:19)
Lavino to ti teda závidím, to já bych se spíš ted vznášela z pocitu, že ležím někde sama s manželem u moře, na trávě , v lese nebo kdekoliv jinde a nehulákalo by na mě dítě. ~;)Tohle jsou pro mě chvíle štěstí, tak jako, když vidím své dítě večer spát. Ale já se za svoje názory nestydím a přiznám se, že ženským, který jsou fakt od rána do noci nadšený z toho, že mají děti prostě nevěřím. Ano jsem vděčná za to ,že mám dítě a čekám další, upozorňuji, že jsem k nim, jak rohlíku v krámě nepřišla a přesto naprosto chápu ženský, který jsou nespokojený. Ono, mezi námi, který chlap by byl spokojený, kdyby od rána do noci neposlouchal nic jiného než dětské žvatlaní ječení a plný plenky a jedinou konverzací by byly maminky na pískovišti a jejich děťátka. Ono to ani z psychologického hlediska není zdravé a jak jsem jednou vyčetla, pocit štěstí z narození dítěte trvá strááášně krátce.
Odpovědět
 TerezieK 


Re:  

(13.8.2009 14:02:42)
Lavino, ale jinak své dítě nadevše miluji~s~
Odpovědět
 Lavina 
  • 

Re:  

(13.8.2009 14:09:30)
Terezo, o tom nepochybuju:-)
Odpovědět
 SnowWhite 


Re:  

(13.8.2009 14:11:02)
Myslím to naprosto vážně. Každý svého štěstí strůjcem jest a ty nevidíš nikomu do hlavy a nemůžeš znát důvody a tyto důvody nemůžeš pochopit ani když ti je vysvětlí přesně tak jak je vnímá on sám .....takže znovu - můj dojem z tebe byl, že soudíš a navíc příliš příkře, na což dle mého subjektivního názoru právo nemáš (kecy "o tom, že sis dovolila moc" si klidně nech od cesty). Dále dle mého názoru sem článek klidně patří a postesknutí si nad každodenní realitou mateřství a s ní spojené pocity jsou legitimní. Vznášej se, ale nech ostatní dýchat a stýskat si. Rady o tom, zda a jak a s kým si měla autorka pořídit potomka, doufám emyslíš vážně ty. Teda já alespoň mám dojem, že o tento druh rady autorka nestála.
Odpovědět
 Lavina 
  • 

Re:  

(13.8.2009 14:25:29)
Milá SnowWhite! Každý svého štěstí strůjcem jest - je naprosto přesné!!! Znovu zopakuji to, co jsi asi nepostřehla:
1. Nikoho nesoudím, autorce článku jsem položila pár otázek a je jen na ní, zda mi na ně odpoví...
2. Vystavením příspěvku na internetové diskuzi se autor logicky vystavuje nepříjemnému faktu, že ne všichni ostatní s ním budou souhlasit (nevím, o jaké rady autorka stojí nebo nestojí, já jsem žádné rady nedávala)
3. Moje kecy jsou moje kecy, tvoje kecy zase tvoje kecy!
4. Nikomu jsem neradila kdy a s kým si má pořídit potomka, to bych si nikdy nedovolila. Takže zkus příště pozorněji číst!
Odpovědět
 SnowWhite 


Re:  

(14.8.2009 1:14:29)
No nevím, četla jsem tak, jak umím. Tvůj text mi prostě odsuzující připadá - "Autorka si pořídila v malém odstupu za prvním dítětem druhé a snad musela vědět, do čeho jde? Za předpokladu, že manžel se ani dříve nevěnoval prvnímu dítěti výrazně intenzivněji než je tomu dnes, kladu si otázku: Co maminka čekala? Že bude mít dvě malé děti a ze života "Havaj"?"

Zde je jasná rada kdy si potomka pořídit "Když pominu, že měli zvážit s manželem, zda dvě malé děti tak rychle po sobě, zajímalo by mě, co asi při plánování druhého dítěte říkal manžel?"

Následuje kritika typu "Nezlobte se, ale současné stesky mi přijdou neopodstatněné"

~a~
Odpovědět
 Lavina 
  • 

Re:  

(15.8.2009 10:02:37)
Děvče, děvče! Všechny věty končící otazníkem jsou opravdu otázky, ne rady!
Odpovědět
 Denča a Matyášek 


Re: Několik dotazů autorce článku... 

(15.8.2009 15:20:11)
Lavina...na hlavní stránku Rodiny přece patří hlavně články o rodině a dětech.To že jsou s tím spojeny radosti i starosti snad ví každý~a~.
Když se Ti to nelíbí,tak to zkrátka nečti.Mě zase nebaví ty Tvoje stížnosti~y~.
Odpovědět
 E-K-T, Joli 5/08 


Re: Několik dotazů autorce článku... 

(15.8.2009 17:54:57)
A nebo taky antikoncepce selže, že?....
Odpovědět
 maja 
  • 

Re: Několik dotazů autorce článku... 

(14.8.2009 15:24:56)
spousta chlapů se narozením dítěte změní, stejně jako my mámy. Z domácího chlapa, se může rázem stát ten co utíká do práce. Nebo má pocit , že ho dítě vystrnadilo z manželčiny pozornosti. Prostě dítě = změny a rozhodně některé jsou nepředvídatelné.
Odpovědět
 Rapiti 


Re: Několik dotazů autorce článku... 

(13.8.2009 14:38:36)
Kdyby měli mít děti jen ty matky, které všechno zvládnou levou zadní a nikdy si nepostěžují, tak lidstvo vyhyne!~q~
Odpovědět
 Lavina 
  • 

Re: Několik dotazů autorce článku... 

(13.8.2009 14:55:06)
To tady přece nikdy nepíše???
Odpovědět
 Rapiti 


Re: Několik dotazů autorce článku... 

(13.8.2009 15:07:59)
No, ale ty svými dotazy v podstatě autorce podsouváš myšlenku, že si to druhé dítě neměla pořizovat. Mně to připadá dost drsný.
Odpovědět
 Kamča 
  • 

Re: Několik dotazů autorce článku... 

(14.8.2009 18:40:03)
Určitě neříká autorce, že si neměla dítě pořizovat..nechápu co se s dětma nedá zvládnout..Každý to zvládá podle toho jak chce. Co je na tom doma uklidit a uvařit. Neříkám, že každý den musí být všechno v cajku, ale jednou je člověk doma tak místo práce se věnuje dětem a domácnosti.
Odpovědět
 Rapiti 


Re: Několik dotazů autorce článku... 

(14.8.2009 21:56:35)
No Kamčo, fakt si nedovadu představit, co jiného těmi svými dotazy myslela.

A co je na mateřské náročného. Někdo má náročné dítě, někdo ještě navíc práci. Až se dočkám toho, že budu moct aspoň týden jen vařit a uklízet, tak to bude má vysněná dovolená.
Odpovědět
 JanaSy 


Re: Několik dotazů autorce článku... 

(13.8.2009 22:03:30)
Milá paní, a Vy sama děti máte????!!!! Teoretické moudrosti bývá hodně, ale praxe je většinou jiná.
Odpovědět
 Romana + syn 
  • 

Re: Několik dotazů autorce článku... 

(14.8.2009 13:28:08)
Lavino.. když Ti/Vám to přijde nepatřičné dát na hlavní stranu Rodiny takový článek, tak proč na něho vůbec reaguješ/te? Autorka čekala rady, třeba povzbuzení, ale rozhodně ne kritiku!!!
Odpovědět
 svetlana-dvě děti 
  • 

Re: Několik dotazů autorce článku... 

(13.8.2009 12:28:10)
Směšne co jste napsala,přechod z jednoho dítěte do druheho si vubec nedokažete představit...Ja tedy měla uplně jine představy a myslím,že autorce zrovna nejde o Havaj,ale jen o trošku porozumění a klidu na sebe samou...věkový rozdíl dětí se mi zda přiměřeny,nezda se mi to brzy,to co prožíva autorka prožíva spousta maminek,kteří si jistě nemyslely,že to bude DOVOLENA!!!!
Odpovědět
 hataika/97,02,08/ 


Re: Několik dotazů autorce článku... 

(13.8.2009 12:39:11)
Tak mně se také fráze,,mohla vědět do čeho jde,mohla vědět,co ji čeká,...." moc nelíbí.Myslím,že to zná hodně maminek,naštudují si hodně,vyslechnou rady kamarádek,chtějí miminko,chtějí se o něj starat a stejně realita nás mnohdy zaskočí.Podle mně se na vše připravit nedá a rozhodně nemůžeme vědět dopředu co jak bude.Jsou děti klidné a děti akčnější.Děti,které nazakašlou a děti hodně nemocné.A situaci v rodině má také každý jinou.Kdo má pomoc rodičů prostě nechápe,jaké to je bez nich a koho naopak dusí tchýně,tak nechápe,jak někomu rodiče mohou chybět.Zkrátka zakladatelka není žádná výjímka a nevidím důvod jí napadat.
Odpovědět
 Lavina 
  • 

Re: Několik dotazů autorce článku... 

(13.8.2009 13:10:23)
Nikoho jsem nenapadala, jen jsem autorce položila několik naprosto jednoduchých a rozumných otázek. Autorka se bohužel neozvala, zato spousta jiných ano, zřejmě v duchu hesla "Potrefená husa se vždycky ozve".

P.S. Teď čekám, že odezva bude ještě mohutnější:-)
Odpovědět
 TeKe 
  • 

Re: Několik dotazů autorce článku... 

(13.8.2009 14:52:28)
Lavino, vy jste vážně divná...!?
Odpovědět
 Marico 
  • 

ANO! JEN DO NÍ!!! 

(13.8.2009 13:58:14)
Ano! Plánovat se musí a myslet hlavou taky. A dopředu. Ano! Určitě autorka článku věděla, do čeho jde, když už jedno dítě měla. Ano! Když má někdo doma neschopnýho manžela, kterej vydá za dalšího haranta, nemůže čekat, že se z něj přes noc stane milující, pečující, starající se otec. Prostě budu mít doma tři haranty místo dvou. Ano! říkat si o pomoc je nesmysl. Prostě nežijeme už v zastaralé době velkých rodin, kde nepomáhaly jen babičky, ale i tety, sestřenice, neteře a samozřejmě bylo normální mít deset dětí, takže starší děti měly na starosti ty mladší. Dneska žijeme v moderní době malých rodin, kde platí heslo "zvládnout všechno sám, jinak jsem za slabocha ve společnosti". Lavina má pravdu. Ale... Vždycky, když mi někde na ramena spadne takováhle moderní a dokonale naplánovaná "Lavina" a já se cítím pod psa, protože - i přes všechno plánování a chytré knížky a informace z internetu a z mateřského centra atd. atd. - jsem vyčerpaná od starání se o moje dvě zlatíčka, tehdy vždycky si vezmu večer album fotek a vzpomínám. Na minulé Vánoce, na jejich narozeniny a svátky, na společné koupání v bazénu, na to, jak jsme se nasmáli, když maličká Bětuška vrčela v dinoparku na Tyranosaura, na to, jak byly poprvé na pouti, jak jsme barvily trička... A pak taky vzpomínám na svoje rodiče, jakou by měli z vnoučat radost. Už jsou oba šest let po smrti. Dneska mi Madlenka (5 let) dala ruce kolem krku uprostřed hraní a povídá: "nevyměnila bych tě ani za pytel pecek!" Někdy je na zabití, ale v těchhle chvílích vím, že ani já bych neměnila. A za co taky měnit? Za samotu? Za společné večeře ve dvou a trochu klidu na sex? Za prázdný dům po rodičích, kde jsem nemohla spát, protože jsem se tam bála? Za klidné víkendy s manželem? Někdy je to skutečně těžké, náročné fyzicky i psychicky. Někdy si taky chci postěžovat. Někde jsem četla, že při tlachání se ženám uvolňují endorfiny a ony jsou pak spokojené. Takže ano, máte ve všem pravdu. Ale o tom přece tenhle článek nebyl!!! Byl o milující mamince, která se chtěla podělit o starosti. Jsem vděčná, že takovéhle maminky jsou (milující, i když vyčerpané) v dnešní "ramenaté" době, která radí, jak být silná, samostatná a všechno zvládnout. Jsem ráda, že aspoň někdo najde odvahu říct: "nezvládám, ale přesto miluju svoje děti". Dík za ten článek. A všem "lavinám" vzkazuju: já si počkám, až spadnete i se svojí "naplánovanou dokonalostí" a pak půjdu postavit na té hromadě se svými dětmi sněhuláka a jednou budu mít zase na co vzpomínat a jak dobíjet baterky. Protože - jak řekl jeden moudrý člověk - "někdy je možné neudělat žádnou chybu, a přesto prohrát. To není slabost. To je život!"
A pro autorku článku: užívejte společné chvíle, i když vás to vyčerpává. Ať máte jednou na co vzpomínat.
Odpovědět
 Lavina 
  • 

Re: ANO! JEN DO NÍ!!! 

(13.8.2009 14:04:14)
Marico, díky, krásné zamyšlení a přesně tak to je! Tak proč si stěžovat, když i v té složitosti je to přece krásné?!
Odpovědět
 Marico 
  • 

Re: ANO! JEN DO NÍ!!! 

(13.8.2009 14:11:23)
Proč? Tohle stěžování si je stejné jako když jezdím na kole. Miluju ježdění na kole. Když ujedu třicet kiláků, jsem šťastná, spokojená. Přijdu domů, teče ze mě pot, smrdím, jsem špinavá jak prase. Ani nemůžu dát manželovi pusu, protože bych ho zmatlala. Teče ze mě špína. Ale bez ní, by to ježdění nebylo ono. Nejde vyjezdit se na kole a ani se nezapotit. A stejně tak nejde dřít jako kůň kolem dětí a domácnosti a ani nehlesnout, nepostěžovat si. Někdo se modlí a stěžuje si Bohu. Někdo má dobrou kamarádku. Někdo má blog nebo si ještě postaru píše deníček. Někdo má maminku nebo chápavou tchýni. Mluvení a svěřování se je lidskou přirozeností, bez ní by ženy nebyly ženami. Nejde o to něco řešit, jde o to dobít baterky. Proto tady taky tolik kvetou diskuze.
Odpovědět
 Lavina 
  • 

Re: ANO! JEN DO NÍ!!! 

(13.8.2009 14:27:26)
Ale o ježdění na kole na webové diskuze nepíšeš?
Odpovědět
 Marico 
  • 

Re: ANO! JEN DO NÍ!!! 

(13.8.2009 14:31:06)
Ne. O tom si povídám s kamarádem cyklistou. Přes internet do webové diskuze ten smrad ze zpocenýcho trička prostě nedostaneš (zkoušela jsem to, ale na klávesnici na to není to správný tlačítko). Vždycky je potřeba najít někoho, kdo ti porozumí, kdo má stejný zájem. Na Rodina.cz se nejspíš najdou utahané maminky, v hospodě na Boleváku zase zpocení cyklisti.
Odpovědět
 Lavina 
  • 

Re: ANO! JEN DO NÍ!!! 

(13.8.2009 14:43:25)
:-)
S kamarádem je to jasné - ten ti rozumí. Když půjdeš na anonymní internet, je tam riziko, že někdo ti rozumět bude a někdo ne (což je pravděpodobně můj případ).
Takže si kladu otázku: Mají do diskuzí přispívat pouze ti, kteří bezvýhradně souhlasí a hřejivými slovy autorku ujišťují o tom, jaká je chudinka NEBO se můžou přidat také ti, kteří si myslí, že ve své situaci se ocitla svým rozhodnutím a je tak trochu bezpředmětné si stěžovat, když jsou obě děti zdravé a šťastné?
Odpovědět
 Marico 
  • 

Re: ANO! JEN DO NÍ!!! 

(13.8.2009 14:53:03)
Myslím, že odpověď je na snadě. Přispívat mohou i ti, kteří autorku podržet nechtějí nebo jí z nějakého důvodu nerozumí. Pokud jim stojí za to, že je pak většina maminek utluče vykřičníky. Většina ženských je totiž jednak solidární a jednak něco podobného taky zažívají a jsou moc rády, že to někdo napíše za ně. Nikdo nechce nést kůži na trh a psát článek, ale v diskuzi, když už to někdo řekl, se masově přidají. Tak zůstanou pěkně v bezpečí souhlasícího davu, a přesto si přihřejí vlastní polívčičku. Spíš by mě zajímala tvoje motivace? Proč tobě stojí za to nesouhlasit s většinou a obhajovat svůj - zjevně nepopulární - názor? Ale opravdu - žádné kidy o tom, že každý má právo na svůj názor. To je bez debaty, mě spíš zajímá, co tě přiměje napsat tak ostrý nesouhlas.
Odpovědět
 Lavina 
  • 

Re: ANO! JEN DO NÍ!!! 

(13.8.2009 15:00:12)
Tak teď jsem se hluboce zamyslela - dobrá otázka! Ale nevím, fakt nevím, nechodím na internetové diskuze tak často a samotnou mě překvapilo, kolik děvčat si tady o mě myslí že jsem:
- divná?
- nenormální?
- bezdětná?
- superžena?
Žila jsem v domnění, že jsem celkem normální... možná nejsem zvyklá si stěžovat? Když se mi něco nelíbí, tak se většinou snažím to změnit... Tak já už radši jdu, nebo kdoví, co bych se ještě dozvěděla:-)
Odpovědět
 Marico 
  • 

Re: ANO! JEN DO NÍ!!! 

(13.8.2009 15:07:07)
:-)) Otevřít pandořinu skříňku v ženské diskuzi není nic snadného, co? člověk snadno dostane nějaký danajský dar. Jednou se ohlídneš přes rameno jako Lotova žena, co o tobě soudí druzí, a zůstaneš stát jako solný sloup. A v-v-v-vo tom to je!
Odpovědět
 Stáňa a dva kluci 


Re: ANO! JEN DO NÍ!!! 

(13.8.2009 15:09:22)
Lavino, jasný, nejlepší je takovou situaci změnit. Problém je v tom, že ne každá situace se dá, pokud teda nejsi buldozer, po kterém zůstane je spoušť. Sama jsem se o to dost zásadně v podobné situaci jako autorka pokoušela a ne zcela se mi to podařilo. Někdy se věci měnit nedají, nebo aspoň ne hned, pak už zbývá se s tím prostě smířit a obrnit se velikou trpělivostí a pochopením. A neznamená to, že si aspoň neulevím tím občasným postěžováním, kdy už toho mám pokrk mezi dny, kdy si to užívám.

S touhle vlastní zkušeností pak aspoň nedělám ramena na ty, co si to dle mého mínění neumí naplánovat~j~.
Odpovědět
 Marico 
  • 

Re: ANO! JEN DO NÍ!!! 

(13.8.2009 15:15:38)
Stáňo, ono to spíš bude tak, že Lavina patří do druhé skupiny maminek. Ta první tady v diskuzi sympatizuje s autorkou článku, ta druhá je na tom stejně, ale ještě si to nepřipouští, protože by se mohla leknout vlastních pocitů. Když si někdo není zvyklý stěžovat, neznamená to ještě, že všechno dokonale zvládá, že je superžena. Taky znám ve svém okolí jednu takovou, co by si nikdy nestěžovala. Radši mlčky trpí a bojí se, protože mluvit třeba o porodu nebo o postižení vlastního dítěte by pro ni byla porážka. Kvůli tomuhle nesmyslnému "hrdinství" si už sama nadělala spoustu problémů.
Odpovědět
 Stáňa a dva kluci 


Re: ANO! JEN DO NÍ!!! 

(13.8.2009 15:30:25)
Marico, něco takového mě taky napadlo, taky jsem tenhle jev ve svém okolí zaznamenala(ty, co nejvíc a nejhlasitěji soudí, s tím mají samy největší problém). Bohužel mezi tyhle typy patří i moje tchýně a obě švagrové~t~.
Odpovědět
 adelaide k. 


Re: ANO! JEN DO NÍ!!! 

(13.8.2009 15:22:17)
Lavino, potěší tě že si myslím že jsi úplně normální?

Možná jsi jen měla smůlu, že pod tímto článek se žádný jiný radil nenašel tak jsi to schytala jen ty.

Nicméně pořád jsme u toho samého. Autorce jsi u rozhodování nesvítila a na základě čeho se rozhodovala nevíš. Ptáš se co čekala? No možná čekala že všechno bude naprosto o.k. jako u jiných se stejným nebo i menším rozdílem mezi dětmi. S radostí z toho že "jsou a jsou zdravé" to přeci nesouvisí.

Možná je škoda, že se tě nezeptala než si to druhé pořídila, nebo aspoň než napsala ten článek ~;)
Odpovědět
 adelaide k. 


Re: ANO! JEN DO NÍ!!! 

(13.8.2009 15:23:35)
Jo, ještě k tomu "nejsem zvyklá si stěžovat". Bacha na to, takové tiché trpitelky pak mívají tik v oku :-):-):-)
Odpovědět
 Marico 
  • 

Re: ANO! JEN DO NÍ!!! 

(13.8.2009 15:30:14)
adel: moje řeč :-)
Odpovědět
 Lavina 
  • 

Marico, Adelaide, SnowWhite a všechny ostatní, které jste reagovaly na mé příspěvky do diskuze! 

(15.8.2009 10:20:25)
Všechny věty, které jsem ve svém úvodním příspěvku uvedla s otazníkem, byly opravdu myšleny jako otázky, nikoliv rady. Byly adresovány autorce článku a docela mě mrzí, že na ně nereagovala. Děti mám, tak si myslím, že moje příspěvky nebyly pouhým teoretizováním. A tichá trpitelka rozhodně nejsem, právě proto, že si nestýskám a snažím se vzniklé situace řešit. Tiky v oku taky nemám. Jinak si myslím, že před pořízením dítěte/dětí by pár (nejen žena, ale i muž) měli zvážit svou situaci, podmínky, schopnosti atd., i když uznávám, že ne vždy a ve všech případech je to možné. Dovolila jsem si do diskuze zařadit jiný než souhlasný názor (vč. dotazů na autorku), což možná učinilo diskuzi trochu bouřlivější. Odlišné názory neodsuzuji, žádný patent na rozum nemám a vážím si všech maminek, které dokázaly nesouhlas se mnou vyjádřit kultivovaně a bez osobních útoků. Všem bez rozdílu přeji, aby si stýskat (na internetu ani nikde jinde) nemusely, protože mi to přijde zbytečné. Člověk by se měl těšit z toho, co má a pokud mu něco schází, pak snažit se to změnit tak, aby to bylo podle jeho představy. Někdy to trvá déle a chce to větší úsilí, někdy se to nepodaří vůbec, ale aspoň si můžete říct: "Zkusila jsem to."
Odpovědět
 Lavina 
  • 

Re: P.S. 

(15.8.2009 10:36:59)
P.S. Ještě jsem chtěla dodat, že v jednom jsem se asi šeredně spletla: článek na hlavní stranu patří, v tomto případě třeba nikoliv kvůli steskům, ale především kvůli té diskuzi, která tříbí názory!
Odpovědět
 Pizizubka 78 


Re: Lavino... 

(17.8.2009 11:23:24)
... Tvoje reakce na článek se mi nelíbila. Též to na mě dělá dojem, že v podstatě autorce radíš, že si to měla rozmyslet než si pořizovala děti a teď má být zticha, protože když se rozhodla jak se rozhodla, nemá právo si stěžovat.
Píšeš, že "Všechny věty, které jsem ve svém úvodním příspěvku uvedla s otazníkem, byly opravdu myšleny jako otázky, nikoliv rady. Byly adresovány autorce článku a docela mě mrzí, že na ně nereagovala." Což není pravda, Eva na tebe reagovala 13.8.v 15:57 a na otázky ti odpověděla.

I když ty otázky byly podle mého názoru dost mimo mísu - když mám dvě děti a problém, jak vše zvládat, nechápu, proč bych se sama sebe měla ptát, jestli jsem si je vůbec měla pořizovat a s jakým věkovým odstupem. Logičtější mi připadá ptát se, jak tuto situaci zvládnout a kde jinde se ptát než na serveru rodina.cz, kde diskutují především matky.
Nemusíš mít stejný názor jako ostatní, ale u tvé reakce mi chybí respekt a pochopení.
Odpovědět
 Eva 
  • 

Re: Lavino... 

(18.8.2009 22:01:02)
Odpověděla jsem, jakmile byla volná chvilka... Eva
Odpovědět
 Horama 


Re: ANO! JEN DO NÍ!!! 

(18.8.2009 16:27:34)
Když si čtu tenhle váš příspěvek, ten úplně počáteční nezní tak hrozně, je dovysvětlený. Proč ale tenhle názor hned od začátku nenapsat tak, aby nezněl jako obvinění. Co třeba takhle: "Jste unavená a manžel vám nepomůže, ale jste dospělá a tušila jste, do čeho jdete. Mluvte s manželem, potřebujete, aby pochopil, proč potřebujete pomoct a proč se má věnovat svým dětem, vynechte méně důležité práce, pokuste se do jednodušších zapojit starší dítě a hlavně se soustřeďte na to, jak jste šťastná, že ty dvě děti vůbec máte, i když se právě cítíte jako použitý hadr na podlahu." No, na Pulitzera to není, ale vypadá to, že by to mohlo zhruba ladit s názorem, co jste chtěla vyjádřit, a nikdo se toho nelekne.
Odpovědět
 Stáňa a dva kluci 


Re: ANO! JEN DO NÍ!!! 

(13.8.2009 14:46:30)
Marico, super napsané~R^. Souhlasím ve všech bodech:-). U úvodu o dnešní době jsem se usmívala, neb to cítím naprosto stejně~;). Mé babičky jdou s dobou a "realizují se", jedna víc, druhá míň, takže ta druhá mi občas pomáhá, s první je to horší. A vzhledem k tomu, že můj manžel malé děti nezvládal, tak autorku naprosto chápu, je to silně vyčerpávající a téměř nad lidské síly. Protože ona nemá ani tu babičku, co mám já. Bez ní si to vůbec neumím představit.

p.s. až půjdete stavět toho sněhuláka, dej mi vědět:-)~;)
Odpovědět
 Marico 
  • 

Re: ANO! JEN DO NÍ!!! 

(13.8.2009 14:55:14)
Jasně :-) Čím víc lidí na sněhuláka, tím větší legrace.
Odpovědět
 Lavina 
  • 

Re: ANO! JEN DO NÍ!!! 

(13.8.2009 15:01:16)
Jo, a toho sněhuláka si s váma ráda postavím, ale bohužel budeme muset ještě nějaký čas počkat...
Odpovědět
 Marico 
  • 

Re: ANO! JEN DO NÍ!!! 

(13.8.2009 15:03:33)
Čekala bych, že když tu tolik lidí huláká nahlas, spadneš docela rychle... co jsi to pak za lavinu, když nepadáš?
Odpovědět
 Hanka 75 


malá rada 

(13.8.2009 16:32:43)
Já přidám jen jednu malou radu, když ti to s prvním dítkem půjde, (načteš chytré knížky, jak s dětmi zacházet, dáš na svou intuici...cokoli dalšího bez sarkasmu to myslím) a miminko bude skutečně pěkně spinkat, papat, atd. atd., neříkej si, že jsi to zvládla díky svému plánování - klape to TAKÉ díky tomu, že máš zlaté miminko, a dej si pozor na plánování toho druhého. Nebyla bys první, která si myslela, že díky svému skvělému plánování skvěle zvládají první miminko a U druhého tvrdě narazili, protože tam to najednou nefungovalo.
Odpovědět
 Zuuuza 


Re: ANO! JEN DO NÍ!!! 

(13.8.2009 16:19:50)
~R^ krásné.
Odpovědět
 Rozzárka 


Re: ANO! JEN DO NÍ!!! 

(13.8.2009 20:27:21)
~R^
Odpovědět
 Zdena 
  • 

Re: Několik dotazů autorce článku... 

(13.8.2009 14:06:37)
Mně naopak připadá tříletý rozdíl mezi dětmi vhodný, sama jsem chtěla dvouletý, ale nevyšlo to. A pak - proč u všech všady v této zemi musejí být všechny ženy supermatky, superhospodyně, supermanželky a supermilenky? Jo, taky mám pocit, že když jsem já měla děti, tak jsem to zvládala skvěle. Jenže když se nad tím hlouběji zamyslím, tak jsem na tom byla podobně jako autorka článku. Rozdíl byl jen v tom, že zkritizovat můj manžel stav domácnosti, tak by doma už nikdy nenašel ani krajíček chleba ani čistou košili. Naštěstí neměl za matku superženu, ale normální slušnou ženu, která nám do života nemluvila, když nám nemohla pomoci, tak měl dobrou průpravu z domu. Takže rada autorce článku - nebýt dokonalá je nejen právo, ale i povinnost každé matky, aby si uchovala zdravý rozum :-)
Odpovědět
 Eva 
  • 

autorka 

(13.8.2009 15:57:06)
Ahoj Lavino. Manžel chce tři děti.

Ano, ukazuje se, že manžel je méně "rodiný typ" než jsem si myslela. A zřejmě i než si myslí on... Čím více dětí máme, tím má on více "kroužků".

Před příchodem syna manžel plánoval mít jen jeden volný večer týdně a pouze v situaci, kdy mi bude volno schopen oplatit. Bohužel svůj slib nedodržel a jakékoliv diskuze na toto téma končí bezvýchodně. Martina si zpátky do břicha nestrčím.

Nemyslela jsem, že 3 roky jsou blízko od sobe.

Ne, nečekala jsem pohodu. Ale nečeka jsem, že se ve mě probudí ječící uštvaná matka.

Pokud někomu nepřipadá tohle téma dostatečně zajímavé, může přeci článek přeskočit a neplýtvat svým časem při čtení amatérského příspěvku a dokonce přispíváním do diskuze.

Eva
Odpovědět
 Marico 
  • 

Re: autorka 

(13.8.2009 16:07:16)
Náhodou, myslím, že jste dnes spoustu maminek, včetně Laviny, udělala velmi šťastnými, když mohly souhlasit (nebo nesouhlasit), litovat (nebo odsuzovat), radit (nebo vzdychat, že každá rada drahá)... prostě diskutovat. Spousta lidí je na tom jako vy a určitě nebudou děti všech z nich neurotické, protože na ně jejich maminky občas ječí. A kdo je bez viny, ať hodí kamenem. V diskuzi se mnou koneckonců i Lavina ukázala smířlivý postoj.
Odpovědět
 Dobra1 


podle sebe soudím tebe, 

(13.8.2009 16:05:28)
ale každý jsme jiný a v jiné situaci a s jinými zkušenostmi. Když se podívám na svůj život, taky bych se dnes rozhodovala někdy jinak, ale dnes mám jiné zkušenosti než dřív. Nevím, proč si autorka pořizovala děti takhle u sebe, ale tehdy to mohlo vypadat jinak- v roce a půl starší dcery neměla vyčerpanou zásobu her, neunavovalo ji tolik jejich opakování, odpoledne si šla s dcerou odpočinout,... a ani si neuvědomila, že by jí měl muž pomáhat, protože to nepotřebovala. Pokud neměla někde v okolí příklad, co to je, mít 2 malé děti, těžko si to ona nebo její muž uměli představit. Jeho asi taky nenapadlo, že je v tom velký rozdíl, zvládat 1 nebo 2 děti.
A jestli to sem patří? Třeba to pomůže právě někomu, kdo zvažuje, jestli zvládne druhé dítě brzy po prvním.
Odpovědět
 Bumbi&05,08,10 


Re: Několik dotazů autorce článku... 

(13.8.2009 23:17:27)
já si myslím, že dopředu to prostě nejde odhadnout, jaké to bude a jestli to zvládnu nebo ne. Je to jako s porodem - nikdy nevíš, jaké to bude tentokrát. protože je to pokaždé jiné.

Mám dvě děti. Aktuální pocit je, že nezvládám, a že chci pryč. Přesto přemýšlíme o třetím - proto, že máme pocit, že jedině teď, nebo už nikdy. Jakmile bychom si jednou oddechli, že nám to všechno vyrostlo, už bychom asi neměli sílu to absolvovat znovu od začátku. Teď se jen ptám sama sebe, jestli to třetě v jeho prvním roce ustojím... ~v~
Odpovědět
 I 
  • 

Souhlasím... 

(15.8.2009 15:32:00)
Souhlasím... Nikdy se to nedá předem odhadnout. Některé děti jsou samostatnější, jiné potřebují neustále maminku, jiné jsou vzdorovité a paličaté.
Mám doma jedno dítě (22 měs.) a neustále jsem přemýšlela, kdy a zda vůbec pořídit ještě jedno. Nejsem už nejmladší, takže jak čas běží, biologické hodiny více tikají. Nakonec jsme dospěli k názoru, že zůstaneme nejspíš u jednoho děcka, protože se zatím fyzicky ani psychicky na druhé necítím.
Odpovědět
 Lassie66 


Re: Souhlasím... 

(15.8.2009 23:37:26)
I, ještě to přehodnoť. Já jsem byla s jedním dezorganizovaná, dceru jsem neuměla uspat, ještě v jedenáct večer mi skákala po hlavě. Nyní je z ní hodná tříletá holčička, která má moc ráda mladšího brášku, nedají bez sebe ránu. Syn od narození usínal v postýlce - položím ho a odejdu. Není na něj prostě tolik času a je to znát. Spí krásně dopoledne, odpoledne, v noci se několikrát budí. Ale je, narozdíl od dcery, vyspalý a neustále vysmátý, má nějaký režim, který mu očividně svědčí. Také si umí sám hrát, ačkoliv je jinak divoký, neustále odněkud padá a doma mu říkáme Spiderman, jelikož rád leze do výšek. Nikdy jsem necítila vlny ani vlnky štěstí, když jsem dceru pozorovala - ne takové, jaké jsem netrpělivě očekávala - najednou přišly, až když byly dva. Když je vidím spolu, tak mě to dojímá, že nejednou zamáčknu slzu. Je to bezva, nyní je jim 3 roky a rok.
PS: Doufám, že jsi dočetla až sem - je nutné ještě napsat, že jsem tři roky pořádně nespala, tři roky(s tříměsíční pauzou) kojím, takže to bude nějaká chemická reakce v mozku. Nálady se mi abnormálně prudce mění, takže si vychytala náhodou euforii ~;).
Odpovědět
 Gevira 


Re: Několik dotazů autorce článku... 

(14.8.2009 11:00:15)
Lavino,
vypadá to, že patříte k těm, které život ještě pořádně neskřípl, a díky tomu si pyšně myslíte, že máte vše pod kontrolou, že si vše v životě můžete předem naplánovat a spočítat. Jenomže tak to není. I když se člověk rozhoduje sebezodpovědněji, nikdy nemůže předvídat všechna rizika. Lidé a životní okolnosti se totiž mění. Já mám jen jedno dítě a moc jsem si ho přála. Cítila jsem se připravená a vše jsem si promyslela. Dneska vidím, kolik věcí jsem si vůbec nebyla nebyla schopna představit. Naprosto soucítím s autorkou článku a jsem jí za její upřímný příspěvek vděčná.
Odpovědět
 Blanka 
  • 

Re: Několik dotazů autorce článku... 

(17.8.2009 10:49:07)
Tak na tuhle odpověď autorka asi fakt čekala, přišla si postěžovat a já to chápu. Děti mám od sebe šest let a když byly malé, tak jsem toho taky někdy měla dost a to mi manžel dost pomáhal. Autorce přeju pevné nervy, děti vyrostou, bude líp, jo a na bordel nehleďte.
Odpovědět
 Brebinka 


Re: jeden dotaz na Lavinu 

(17.8.2009 12:04:47)
Lavino, jeden dotaz na tebe...Proč listuješ na těchto stránkách,které jsou hlavně pro maminky,které hledají rady, nápady a nebo se o ně chtějí podělit a třeba chtějí i jen tak psychicky podpořit,když jsi tak dobrá máma a manželka / a to bez ironie!!/ ?
Odpovědět
 Petnik 


Re: Několik dotazů autorce článku... 

(17.8.2009 21:56:02)
Lavino, k tvému příspěvku jen tolik, souhlasíms tebou co se týče autorčina manžela-PROSÍM NECHCI KYDAT HNŮJ NA NIČÍ MANŽELSTVÍ.
Mám dvě děti dva roky od sebe, bylo a je to někdy dobré psycho, ale mám oporu v manželovi, pomáha jak to jen jde, pokud může tak je s dětima, abych já mohla něco udělat. Nemá žádnou lehkou práci, pracuje doma kolem statku, stará se o zvířata a na poli a vinohradu, takže je taky unaven. babičky hlídací nejsou (jedna je daleko a druhá hlídala jinde, občas pomůže děda a nebo kamoška, ale snažíme se to řešit bez toho)
Můj názor je: "VÝROBOU DĚTÍ SE ZAMĚSTNAJÍ OBA RODIČE, TAK AT SE OBA RODIČE ZAMĚSTNÁVAJÍ I JEJICH VÝCHOVOU".
Jinak autorko chápu tvoje pocity taky někdy sedím a tupě koukám do televize a nevím co tam je, ale naučila jsem se jedno, všechno počká (domácí práce), jsi unavená raději jdi spát než uklízet a nebo aspon odpočinout, lepší odpočatá máma než uklizený byt.
Přeji hodně zdaru a pevné nervy, děti jsou zlaté!!!!
Odpovědět
 Horama 


Re: Několik dotazů autorce článku... 

(18.8.2009 16:10:18)
Milá Lavino,
vaše reakce rozhodně vyprovokovala lavinu reakcí a autorce článku v první chvíli pravděpodobně způsobila žaludeční křeče. Určitě ale autorce článku neposkytla radu, co má dělat v aktuální situaci lépe - což je ta podstatná věc, ve které se vlastně nakonec shoduje se všemi ostatními. Přiznávám, že jsem od přírody až nepříjemně racionální, ale musím říct, že jsem celkem ráda, že jsem ve chvíli, kdy jsem si pořizovala své první dítě (ano, mám zatím jen jedno), netušíla, jak perfektně mi postaví život na hlavu. Pokus zvládat domácí práce, částečný úvazek a péči o dítě, které prostě přes den odmítá spinkat déle než 2 hodiny (jsou jí 4 měsíce) mi nějak pořád ještě nevychází. Kdybych dopředu věděla, jak těžce budu nezvládat, možná bych do toho vůbec nešla - a byla by to škoda. Prozatím si při vhodných příležitostech postěžuju svým kamarádkám a těch, které už děti mají, se zeptám na radu. Tuším, že tyto stránky mají podobný účel.
Odpovědět
 Moruše 


Re: Několik dotazů autorce článku... 

(19.8.2009 14:57:32)
....napsáno věcně a logicky, ale chladně a bez jakékoliv snahy o pochopení. Souhlasím, tuhle Paní Dokonalou bych chtěla mít za tchýni...
Odpovědět
 amy 
  • 

já šla do práce 

(13.8.2009 11:43:19)
Se synem jsem byla doma půl roku, byl hodné miminko, spal, prdy neznal...přesto jsem měla pocit, že absolutně nestíhám. Měla jsem pocit, že jen krmím, nosím, přebaluju, oblíkám, svlíkám, krémuju, byla jsem celá šťastná, když jsem stihla nakoupit.
Pak jsem nastoupila do práce a najednou to šlo všechno samo. Stíhali jsme s manželem věnovat se dítěti, nakupovat i uklízet (doopravdy prvního půl roku se téměř neuklízelo, jen to nejnutnější). Sama jsem to nechápala a nechápu. Než jsem měla dítě a měla jsem po 12-tce, byla jsem utahaná a zralá do postele, s dítětem jsem se po 12-tce cítila nabitá a blbla s ním celý den.
Odpovědět
 Hanka 75 


Re: já šla do práce 

(13.8.2009 11:52:25)
tomu nerozumím. Když bylo dítěti půl roku, tak jsi nastoupila do práce ? A doma s ním byl manžel, nebo babička nebo chůva ? Nebo šlo do jeslí ?
Odpovědět
 adelaide k. 


Re: já šla do práce 

(13.8.2009 11:57:53)
Do jeslí Hanko, do jeslí. jJ vidět že málo čteš diskuze pod články ~;)~;)~;)
Odpovědět
 amy 
  • 

Re: já šla do práce 

(13.8.2009 12:03:46)
do jeslí, ale měla jsem pocit, že jakmile k němu mám ještě práci, tak to časově zvládám daleko líp.
Odpovědět
 Hanka 75 


Re: já šla do práce 

(13.8.2009 20:42:06)
tak to si opravdu neumím představit. Mám dvojčata, ted 9.m., že bych je v půl roce, dala do jeslí. Neumím si představit, že by to dobře snášeli, být kolik ? 8 hodin bez maminky ? v půl roce ? Myslím, že i Matějček tohle nepovažuje za dobré, myslím tim pro dětskou psychiku. U nás by to bylo tedy hrozné i na mou psychiku. A jak to snášelo dítě ? A okolí ? Manžel souhlasil, nepřál si, abys byla s dítětem doma ?
Odpovědět
 Hanka 75 


Re: já šla do práce 

(13.8.2009 23:44:45)
no já tu diskusi nečetla (to bych se neptala). ale asi už je mi to osvětleno.
Já bych to také těžce nesla (kdybych musela), dobrovolně bych to nikdy neudělala. I takhle mám pocit, že se dětem nemohu věnovat, jak bych chtěla. S pí na výpomoc, mám osobní zkuenost takovou, že mi trvalo dlouho, než jsem jí nechala děti samotné (začínali jsme s dětmi v kočárku, připravené ke spaní a jen výjimečně, když bylo potřeba), ale teď už jí je nechám (ted tedy ne, lezlou a zkoušejí stát..) i na doma, už se s nimi zná dlouho a mají spolu vztah a já jí znám, ale také jsem s tím měla problém. Pomáhá my s dětmi, ale výjimečně je s nimi sama. Plně tě chápu. Když je má babička tak je to jiné.
Odpovědět
 Hanka 75 


Re: já šla do práce 

(13.8.2009 23:46:38)
pomáhá mi - omlouvám se.
Odpovědět
 amy 
  • 

Re: já šla do práce 

(14.8.2009 7:38:10)
Manžel je taky lékař, takže to chápal, že nejde na dlouho vypadnout z profese. Navíc kdyby se mu to nelíbilo, řekla bych, ať si zůstane doma sám:-)O tom, jestli budu pracovat nebo ne, rozhoduji já nikoli můj manžel.
Nemáme pravidelnou pracovní dobu, takže syn nebyl v jeslích každý den 8 hodin, ale třeba jeden den tam byl 10 hodin, pak tam dva dny nebyl, pak tam byl na 4 hodiny, pak na 6 hodin. Zvládal to dobře, odmalička byl v kolektivu lidí a dětí rád. Já sama jsem byla v jeslích a za žádné zlo je rozhodně nepovažuju. Přitom dnešní a komunistické jesle jsou jako nebe a dudy.
Odpovědět
 Hanka 75 


Re: já šla do práce 

(14.8.2009 22:44:25)
My to máme s manželem nastavené tak, že kdo a jak bude pracovat, není jen jeho věc, ale věc rodiny - nás obou. Nelíbilo by se mi, kdyby mi manžel řekl, teď dělám kariéru, budu pracovat tak a tak. Pracuje hodně, má kariéru, ale po dohodě se mnou. Stejně tak, já bych mu neřekla: chci do práce, jdu do práce... a vím, že by se mu to nelíbilo. Podle nás obou, půlroční děti maminku nebo jinou mateřskou osobu na většinu dne potřebují mít, potřebují být s ní většinu dne. V půl roce do jeslí - to je podle mne řešení, pro situace, kde je nutné... ty to máš, tak že pro tvou situaci nutné je, pro mne by na tvém místě nebylo a jak jsem pochopila asi většina maminek má stejný přístup jako já, resp. my s manželem. Říká jim to jejich intuice, potřeba, a konečně i odborníci, neznám žádný názor, který by řekl, že jesle v tomhle věku jsou pro děti vhodné nebo přísnosné. Přínosné je pro situace, kdy to nejde jinak - podle mne platí čím lepší jesle, tím menší zlo.. ale o jeslích si nejsem jistá jak jsou dobré. Znám jen jeden pohled a to, že jsem účtovala faktury jeslí a objevovali se tam: rybí prsty, gothaj salám...
Matějče říká: "děti by si jesle nevymysleli", školku pro 3-leté a starší, to ano, ta je pro děti přínosná.

Mě osobně by též vadilo, že takto malé dítě ti nedokáže sdělit, že se mu tam 8 hodin z 10 hodin, kdy tam bylo nelíbilo, plakalo, stýskalo se mu, atd. ani to jestli se k němu někdo chová špatně. 3-leté dítě (alespon většinou) ano. A synovec má ve školce učitelku co se k dětem nechová zrovna pěkně, ale zatím tam je a asi i bude protože míst ve školce je strašně málo a rodiče uvažují i tak, že se bojí si na ni stěžovat, že se pak bude vozit po jejich dítěti... to jen tak na okraj, nechci rozebírat problém učitelky, jen že bych se osobně bála, jak tam dítěti je, a to že se směje, když mě vidí, by mi nebylo zárukou, že mu tam je dobře.
Odpovědět
 Sylva, 3 děti 


Re: já šla do práce 

(19.8.2009 13:31:47)
člověče, holka, žádnému dítěti oravdu v jeslích hlavu neutrhli ani tam neumřelo steskem a vydávat svůj názor za názor většiny taky není zrovna nejčestnější. V každém případě je každého věc jak to má doma zařízené a jestli chce být mamka z práce na dítě odpočinutá a v klidu nebo jestli se chce doma nervovat několik let v kuse. Jinak by to chtělo občas zapojit vlastní hlavu a ne citovat pana doktora Matějčka, které ho si jinak hodně vážím, na každém kroku. Taky ti asi lehce nedošlo, že jeho rady patřily spíše nám, které jsme měly malé děti před dvaceti lety. Dnes se to mateřství nějak moc prožívá...
Odpovědět
 Eva (autorka) 
  • 

Re: já šla do práce 

(20.8.2009 14:28:25)
Zkusila jsem dát Lucinku do školičky MC. Pokud se jí velmi intenzivně nevěnovali, plakala. To mi ovšem řekla Lucinka a jiná holčička. Podle paní učitelky "byla dobrá".
Třeba by po 14 dnech plakat přestala. Zalíbilo by se jí to, nebo by to vzdala? Eva
Odpovědět
 Karolina 
  • 

Re: já šla do práce 

(14.8.2009 14:02:41)
hehe, taky znám tenhle recept: Když něco nestíhám, přiberu si novou věc :) Nevím jak to funguje, možná, že jak si člověk při jedné činnosti odpočine od té druhé, dělá je obě efejktivněji a bez psychické únavy ze stereotypu.. Dělám při dítěti školu a na dotay jak to zvládám si vždy uvědomím, že to zvládám dobře právě proto, že mám tyhle dvě věci. Na přednášce si slastně užívám, že celou hodinu a půl kontinuálně poslouchám zajímavé odborné věci (díky tomu si to i dobře pamatuju a nemusím se moc učit před zkouškama), pak se těším domů na dceru a lépe zvládám všechno kolem péče o ni.. Teď o prázdninách si to zvlášť uvědomuju, školu nemám a najednou zase nic nezvládám a nervy mám na pochodu...
Odpovědět
 Hanka 75 


Re: já šla do práce 

(14.8.2009 23:05:02)
na tomhle něco je, sama vím, když jsem kojla dvojčata na střídačku, přebalovala, omývala ekzém atd. atd., že bych si hrozně ráda vytřela podlahu, umyla nádobí.. - já na to měla babičku a výpomoc (nestěžuju si, je to samozřejmě luxus), ale chci tím říct, že bych měnila s tím mít méně toho kojení a např. mezitím umytí nádobí. Podle kamarádky s jedním dítětem, ona měla stejný kolotoč, trochu jí podezírám, že mi závidí tu výpomoc, jenže si neuvědomuje, že já se také nezastavila, jenže mnohem více stereotypně.
Odpovědět
 Hanka 75 


Re: já šla do práce 

(14.8.2009 23:06:56)
jo ale chtěla jsem dodat, že jsi pravděpodobně kvůli tomu nedala dítě do jeslí nebo ano ?
mě by to za to nestálo, dítě do jeslí bych kvůli tomu nedala, vlastně ani jsem děti nedokázala svěřit např. chůvě, okolo dětí jsem si chtěla dělat všechno sama (nebo babička)
Odpovědět
 Karolina 
  • 

Re: já šla do práce 

(17.8.2009 0:40:16)
Ne, nedala, mám super hlídací babičky. Ale jsem ráda, že jsem dilema jeslí nemusela řešit, protože na poměrně prestižní školu jsem se vrátit chtěla a u nás se smí přerušit jen na jeden rok. Takže kdyby nebylo babiček, asi bych měla problém, protože ačkoliv nemám nic proti jeslím z principu, přijde mi to pořád jako ta horší varianta, navíc drahá (státní jesle jsou loterie pro šťastlivce)...
Odpovědět
 Eva (autorka) 
  • 

Re: já šla do práce 

(19.8.2009 13:18:00)
Já taky jednou řekla, že domácí práce je promě vlastně relax. Muž to ovšem bere doslova, takže když uklízím a nebo mám "jen" mimino, tak odpočívám. Tím jsem si asi dozavařila... Eva
Odpovědět
 Margot+1 


Re: já šla do práce 

(17.8.2009 12:27:49)
Tuhle záhadu znám, ale přišla jsem alespoň na částečné vysvětlení:
Předně, když je člověk v práci, nedělá si nepořádek doma, ergo uklízení je mnohem (!) méně.
Za druhé, když musíš do práce, obvykle je třeba se vykopat na určitou hodinu z domu, tj. chtě nechtě se nastartuješ na nějakou činnost a odpadne takové to bloumání a poflakování v pyžamu "tak čím začnu" - to znám, dělám teď při mateřské doma a to je utrpení - mmch, teď dítě spí, měla bych pracovat, a co dělám? - píšu na Rodinu ~z~
No a pak je tu taky ta věc, že do domácích prací se podle mě víc zapojí tatínek - tak nějak by mu bylo stydno seknout sebou k televizi, když žena po návratu z práce začne např. dělat večeři. Ovšem když je manželka doma, klidně to udělá ("má nárok si odpočinout") - to je alespoň moje zkušenost, bohužel... ~d~
Odpovědět
 Katka,kluci 7 a 10 
  • 

Re: já šla do práce 

(18.8.2009 13:48:02)
To sedí. Taky jsem jedna z těch krkavčích, co šly do práce kolem roku obou dětí, hlídaly moje skvělé babičky. A naprostý souhlas : a)když doma nikdo není, není tam navečer bordel. b) manžel se víc zapojil, už tam nebyl ten faktor "jsi celý den doma", c)pro mě nejdůležitější - změna do té doby stereotypní náplně a následné velké těšení se na děti....
Od té doby si myslím, že ideální by fakt byl pro frustrované maminy nějaký částečný úvazek na pár hodin...
Odpovědět
 Peggy 
  • 

Re: já šla do práce 

(18.8.2009 14:01:13)
Nápodobně. S dcerkou jsem byla doma přes 2 roky a i když ve státní správě není nejlepší atmosféra, jsem ráda, že jsem šla do práce dřív. Jak já říkám: "odfrknout si". Malá je hrozný éro a mateřská nebyla pro mě zrovna jednoduchá. Jesle jí jedině prospěly, trochu se zklidnila a tak jsem spokojenější i já.
Odpovědět
 Ivča 
  • 

Dobrá rada nad zlato.... 

(13.8.2009 11:53:45)
Když čtu diskuzi, tak mi některé rady přijdou mimo mísu. Říct si o pomoc - komu? Autorka psala, že nemá babičky. S manželem to probrala - pochopení nenašla - má od něho odejít nebo co? Jít do práce - najít něco na částečný úvazek dá fakt práci.
Každý jsme jiný, ale myslím, že v tuhle chvíli by pomohlo, kdy sis odpočinula na chvíli aspoň od té starší dceři. Teď je otázka jak. Školka asi nehrozí, jak píšeš, tj. buď nějaké hlídací centrum aspoň třeba 1x týdně na dopoledne, soukromá školička v rámci peněz atd. Záleží, z jakého jsi města a jaké máš prostředky.
Odpovědět
 Ivča 
  • 

Vtip pro všechny maminky na mateřské:-)) 

(13.8.2009 11:56:39)
Mimochodem, abych zlepšila náladu, přidávám dobrý vtip (aspoň mě přijde dost dobrý):

Přijde manžel večer z práce domů a nestačí se divit vlastním očím. Doma nepředstavitelný nepořádek, děti v pyžamu, na zemi krabice od pizzy, poslední zbytky dojídá na koberci pes. Všude se povaluje halda špinavého oblečení, šuplíky vyházené. Jde dál, v kuchyni najde dřez plný nádobí, na jídelním stole je rozházený zbytek jídla, co měl ráno k snídani. Vejde do koupelny, tam teče voda, vymačkaná zubní pasta je namatlaná na zrcadle, toaletní papír je rozvinutý a rozházený všude po podlaze.
Jde nahoru do ložnice, cestou zakopává o neuklizené boty a prádlo. Je si téměř jistý, že se manželce muselo něco stát a váhá, jestli nemá hned volat záchranku. Vejde do ložnice, tam leží manželka v posteli a v pyžamu si čte v klidu knížku. Vzhlédne od knížky, usměje se na manžela a ptá se ho: „Tak jak bylo dnes v práci?“
Manžel nedůvěřivě odpovídá: „No dobrý, ale spíš mi vysvětli, co má všechno tohle doma znamenat?!“
Manželka v klidu odpovídá: „Víš, drahý, pamatuješ, jak se mě každý večer, když přijdeš z práce, ptáš, co kurva celý den doma děláš? Tak dneska Ti můžu odpovědět – dnes jsem nedělala vůbec NIC!“
Odpovědět
 SnowWhite 


Re: Vtip pro všechny maminky na mateřské:-)) 

(13.8.2009 14:24:25)
Blbý je, že tenhle luxus si na druhý den musí stejně uklidit sama :-)
Odpovědět
 Insula 


a co tohle - realita 

(13.8.2009 19:44:47)
Tak to je opravdu realita, to nemá chybu!!!!

Měla k nám včera nečekaně přijít návštěva, v ledničce vymeteno, a tak jsem poslala svého muže do Tesca nakoupit. Povídám: "Drahý, v kuchyni máš lísteček, co máš koupit." a šla jsem si po svém. Sedl do auta,odjel a za 15 minut telefon: "Prosím tě, jak mám koupit 250 gramů hladké mouky?" Místo lístku s nákupem velkým jako kráva mi sebral recept na buchtu, který jsem měla položený u počítače a jel podle toho nakupovat!

Mě pobavil, když mi "ukradl" ve sprše peelingový sprchový gel (byl línej si dojít pro svůj) a povídá: "Prosím tě, jak to tady máš dlouho? Dyť je v tom nějakej písek nebo co, to je zkažený, ne?"

Můj syn byl na podzim se svým tátou na víkendu v horách. Přijeli a já se ptám, co to má syn na sobě? Tatínek, že prý jsem mu asi koupila nový tepláky, ne? Synek běhal celý víkend venku v pyžamových kalhotách.V čem spal, to netuším.

Je to už dávno, dcera byla v jeslích. Tatínek ji šel konečně poprvé
vyzvednout. Řekla jsem mu "Jitka má kyblíček". Pro nás ženský je
samozřejmé, že se jedná o značku na šatničce. Co myslíte, že hledal? Ano, samozřejmě hledal kýbl, ve kterém má dcera oblečení. Není to poklad?

On je pečlivý, přesný matematik, ale je třeba naprosto přesně nazvat
položku, kterou chcete koupit, protože jinak nepřinese nic. Tak třeba
"Šlehačku neměli". A já na to: "Neměli? A koukal ses tam vedle jogurtu?"On: "Jo, koukal, ale neměli. Měli tam 12% a 18% smetanu ke šlehání, ale šlehačku NE! A nedělej ze mě blbce!"

Vrcholným kouskem bylo "Kup mi vložky". Napsala jsem mu na lístek "Libresse, oranžový obal, na kterém mají vpravo dole 5 hvězdiček a z toho 3 jsou plné a 2 vpravo jen obrysy".
Jenže! V té době se zrovna u těchto vložek měnili obal: byl skoro stejný,jen těch hvězdiček tam najednou udělali místo 5 jen 4. No a byl v prdeli!
Volal mi z Delvity, vztekal se u regálu do telefonu na celé kolo, ať mu
řeknu "přesný název těch vložek" - ale ten já si samozřejmě nepamatuju, tak jsem ho požádala, ať mi PŘEČTE ty názvy, a tak začal nahlas do telefonu slabikovat "Libresse, Ultra Fit and Slim, Libresse....."Já už ani nevím, co přinesl, ale myslím, že zákazníci i prodavačky v Delvitě měli tehdy docela veselé odpoledne. A můj muž mi řekl, že už mi nikdy vložky kupovat nepůjde.

Můj muž jen tak mimochodem povídá: "Já jsem ani nevěděl, že máme pračku se sušičkou!" Já na to: "No to teda nemáme." On: "No to je divný, já jsem vypral prádlo a když jsem ho vyndal, tak bylo suchý! No ale stejně jsem ho pověsil na balkon, aby doschlo!!!" Ano, prádlo bylo suché, protože nepustil vodu! Pračka tudíž neprala, on vyndal ty svý smradlavý a špinavý fusekle a ještě je pověsil na balkon!

Já jsem nedávno mého drahého nachytala, jak utírá prach na televizi svýma ponožkama. Na můj zděšený výkřik reagoval slovy:
"No co, stejně se budou prát!"

Můj muž jel jednou na služebku a místo sprcháče si vzal můj kondicionér na vlasy. Když jsem se ptala, co s ním dělal, tak prý myl (i vlasy). Prý mu bylo divný, že to nepění, ale asi prý nějaká novinka...

Můj muž miluje ty sladké čokoládové kokosové tyčinky, oplatky,banánky v čokoládě atd. Při nákupu v Kauflandu ukládáme všechno do tašek páté přes deváté a doma to vyklopíme a uklízíme, kam patří. Manžel iniciativní jal se vybalovat nákup a své zamilované tyčinky si odnesl do svého šuplíku. Jenže se mu k těm dobrotám přimíchala i jedna malá náhradní kostka do WC, co se dává do obalu a zavěsí v záchodové míse. Večer u televize slyším jako vždy typické rozbalování a šustění, křupnutí, cucání a najednou vyskočil z pohovky, rozsvítil a zařval: "Fuj,co to dělají za hnůj, zase
nějaká inovace...". No zkrátka, mlsný jak pes a už neví, co by sežral.

Byla jsem v porodnici a chtěla jsem po manželovi koupit balení neperlivé vody, prsní vložky a toaletní papír. Dostala jsem balení minerálky, odličovací tampóny a papírové kuchyňské utěrky...

Uvařila jsem hrachovou polévku, dojedli jsme jí a já jsem napustila vodu do hrnce, aby se odmočil. Druhý den jsem přišla z práce později než manžel a ptala jsem se, jestli má hlad. Odpověděl, že dojedl tu polívku.......

Muž jel výjimečně do práce autem. Stál u semaforu, tak chtěl využít čas tak, že si koupí noviny. Rychle vystoupil z auta, šel ke stánku s novinama a najednou vidí, jak kolem jede tramvaj, kterou běžně jezdí. Tak se za ní rozběhl a dojel s ní do práce... Když šel z práce, vzpomněl si, že jel autem a auto nikde! Tak volal na policii, že mu ukradli auto...a policajti říkali: "Tak to jste byl vy, kdo nechal to auto na křižovatce???"

Manžel jel na služebku do Francie. Ptal se mě, co bych chtěla přivézt jako dárek. A protože si radši oblečení, parfémy a šminky kupuju sama, tak povídám: "Třeba nějakou masku na obličej." Ráno před odjezdem mě budí:"Prosím tě, jaký máš číslo obličeje???"

Včera jsem koupila chlebové placky Pita. Dala jsem je do zásobníku na chleba a když můj muž opět prolézal kde co, aby něco zbaštil, přišel za mnou s těmi plackami a ptá se: "Je tohle k jídlu?" No a já, právě v dobré náladě mu říkám: "Ne, to je nový toaletní papír." A on odpověděl: "Tak proč to je mezi chlebem?"

Já jsem včera pekla rebarborový koláč, ruce opatlané od těsta a zapomněla jsem si vystříkat plech takovým sprejem místo vymazání. No a s těma zapatlanýma rukama říkám manželovi: "Mohl bys mi, prosím Tě, vystříkat pekáč?" Jeho překvapený výraz vidím ještě teď a když se mě zeptal s mrknutím oka:
"Teď . .. . když děti ještě nespí"???
Odpovědět
 Hanka+ 4 berušky 


Re: a co tohle - realita 

(13.8.2009 19:58:31)
Insulo směju se tak až jsem si vzbudila dítě ~t~~t~~t~~t~~t~~t~
Odpovědět
 Tulka 


Re: a co tohle - realita 

(13.8.2009 20:10:21)
Insulo,to jako fakt?My se tu s MM řežeme smíchy~t~
Odpovědět
 Insula 


Re: a co tohle - realita 

(13.8.2009 20:43:17)
Tchýni jsem to četla do telefonu a ona z toho nemohla usnout. Smála se ještě v posteli. ~:-D
Odpovědět
 Terinka4444 


Re: a co tohle - realita 

(13.8.2009 20:25:50)
~t~~t~~t~~t~~t~~t~~t~~t~ tak takhle jsem se už dlouho nepobavila, to je fakt všechno realita?
no supééér, alespoň se doma pobavíš~t~~t~~t~~t~~t~
Odpovědět
 Insula 


Re: a co tohle - realita 

(13.8.2009 20:37:45)
To všechno není od mého manžela, aby nevznikla mýlka. ~t~~t~~t~ To mi přišlo od švagrové mailem. Je to posbírané od různých holek. ~;)
Mimochodem, když jsem to poslala tomu svému, tak mi napsal, že nic z toho na něj nesedí. Tak to zase pobavilo mě. ~t~ Moc často ho nakupovat neposílám, ale obvykle ze tří věcí, přinese jednu a k tomu spoustu jiných, které jsem nepotřebovala a to s tou šlehačkou si taky pamatuju a to není žádný "akademik". ~;)
Odpovědět
 Insula 


Re: a co tohle - realita 

(13.8.2009 20:40:21)
A ještě něco, čeho jsem byla svědkem na vlastní oči. Vloni přišel dědeček někdy v lednu pro svojí vnučku do školky. Paní učitelka si ho pěkně "vychutnala", když se ho zeptala, co potřebuje a on, že jde pro vnučku. Ona mu na to odpověděla, že jeho vnučka chodí už od září do školy. ~t~ Super trapas. ~;)
Odpovědět
 Ines 
  • 

Re: a co tohle - realita 

(14.8.2009 7:42:23)
Tak u sousedů se stalo, že zaneprázdněný otec poslal do školky pro dceru kolegu, ale řekl mu jméno starší dcery, co už chodila do školy. Takže byl taky upozorněn, že ta už do MŠ nechodí, ovšem mladší mu nenabídli...
Odpovědět
 Magda & 2 
  • 

Re: a co tohle - realita 

(13.8.2009 20:47:50)
...uz jsem si rikala, ze jestli se tohle vsechno odehrava u vas doma, tak to je vyzivny material na poradny roman! Ale zasmala jsem se vrele, dik....:-)
Odpovědět
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: a co tohle - realita 

(13.8.2009 21:17:03)
Insulo, super skvělé pobavení na večer, nařehtali jsme se tu s manželem jako koně ~:-D~:-D~:-D
Odpovědět
 marien+3kluci+1holčička 


Re: a co tohle - realita 

(13.8.2009 23:46:44)
Tedy, takle jsem se vážně dlouho nenasmála:-):-)~:-D~:-D
Odpovědět
 máta 
  • 

hrubý 

(18.8.2009 12:41:56)
to snad ani nemůže být pravda,ne???:)))))))))))))
Odpovědět
 Vendula, syn 3+ 17tt 
  • 

Je to těžké, ale stojí to za to!! 

(13.8.2009 12:09:39)
Ahoj já sice druhé dítě teprve čekám ale zkušenosti a výchovou 2 dětí mám!! Malej má 3 roky a dost často u nás bývá neteř( skoro 3 roky)- sestra se o ní nestará, vychovávaj jí moji rodiče a mi!!! Je to náročné, ale musela sem si udělat určitý denní plán, a sním je to lepší. Teď se jde snídat, teď ulkízet, na nákup, vařít..... Samozřejmě do všech činností zapojuju děti pokud to jde!! A když už jsem byla opravdu ,,vyřízená" tak jsem nechala vše jak bylo, děti svěřila manželoj( ze začátku i přez námitky) a šla sama třeba na nákup- hotovej relax být bez dětí. Později jsem udělala pravidlo že středeční večer od 18hod jdu pryč- chodila jsem cvičit-úžasné odreagování, kopat a mlátit do box. pytle!! Taky jsem jak to šlo nastoupila do práce 1/2 úvazek, děti do školky bebo jsem se nebála požádat babičky máme 3- tak ať se taky trochu zapojujou!! Vím že mě čeká další náročné období, ale stojí to za to!! Děti miluju a chci je. Snad po tom všem čím jsem si prošla beru tu práci a stres jako obdarování!! Měla jsem docela trnitou cestu k malýmu a teď k tomu co nosím ještě horší,a je to naše vlastně už 3 v pořadí!! Tak se vlastně těch povinností už nemůžu dočkat!!
Jinak moje rada zní!! Udělej si čas jen pro sebe a neboj se říct si o pomoc! Možná budeš překvapená kladnou odezvou!!! A hlavně zapoj manžela!! Já prostě poprve odešla a nechala jsem ho doma a on se musel postarat- a šlo to!!! Oni pokud si to nezkusí, tak neporozumí!!!
Odpovědět
 adelaide k. 


Re: Je to těžké, ale stojí to za to!! 

(13.8.2009 12:17:51)
Vendulo, myslím že je to velkej rozdíl, ale to uvidíš sama ~d~
Odpovědět
 veronika77 


prosim 

(13.8.2009 12:38:31)
Mile matky, prosim take o radu / je normalni, ze dite v roce a pul hazi kaminky na pesinku a pokud ho babi pleskne pres ruku, tak place? A ze se rad necha chovat a nosit od mamy? Sam si hraje rad, hraje si i se starsi sestrou... Proste - jsem na dovolene s tchyni a nejak po tech vychovnych radach ztracim soudnost... diky V.
Odpovědět
 Gabča 
  • 

Re: prosim 

(13.8.2009 13:08:45)
Tak nevím, moje dcera miluje házení kaminky ještě teď a to jsou jí tři roky. Taktéž řve, když náhodou jednu slízne (no naštěstí je teď tak hodná, že jí až nepoznávám) a tulí se taky hrozně ráda. Neznám dítě, které by se rádo nepřitulilo k mámě. Pokud má tvoje tchýně takový názory, že si nevíš rady ani v tom, co ti radí tvůj rozum a srdce, tak utíkej pryč, tohle určo není dovolená snů :(((
Odpovědět
 veronika77 


Re: prosim 

(13.8.2009 13:24:18)
diky moc, kdyz do cloveka dlouho nekdo huci, tak to neni moc prijemne... no, uz jen dva dny... a pak huraaa dom, driv to nejde :-(
Odpovědět
 Katka,kluci 7 a 10 
  • 

Re: prosim 

(13.8.2009 14:23:47)
Hmm, to vypadá na superdovolenou, že. Drž se.
Odpovědět
 Lusika 
  • 

Re: prosim 

(13.8.2009 14:47:02)
Ty tam máš tu moji tchýni? Taky mi vyčítala, že děti chtějí k mámě. Divila se, že nová hračka je pro dítě zajímavá. Jaktože kojím dítě, kdykoliv má hlad...
My spolu nevydržíme pár nodit, natož dovolenou.

Už jen dva dny!!

Lusika
Odpovědět
 Dobra1 


Re: prosim 

(13.8.2009 16:16:20)
gratuluju k tomu, že je to tchyně, já mám tohle samé s mámou, která má navíc pocit, že když se nevidíme aspoň 2x v týdnu, tak ji zanedbávám. Teď jsme taky skončily společnou dovolenou ~y~
Odpovědět
 Lusika 
  • 

Re: prosim 

(13.8.2009 17:57:18)
To mi přijde šílené - smutné? Docela mi pomohla kniha Nenechte sebou manipulovat a Láska a manipulace. Sice tam nebylo řešení, ale bylo to tam dost jasně popsané a člověk ledacos pochopil.

S tchýni vycházíme nejlépe pokud:
- o nás ví co nejméně podrobností (nejlépe jen úspěchy dětí)
- společný čas trávíme venku s programem. Nikoliv v uzavřené prostoře, kde je čas mluvit. Nejlépe s dětmi, ty nedávají čas na dospělé rozhovory.
- většinu jejích poznámek/rad/kritiky prostě jen vyslechnu. Neřeším to s ní, např. řeknu, nad tím se zamyslíme. Většinou už ani neví, co posledně říkala, takže se to tím zruší.
Ale u častějších setkání se to takhle asi nevyřeší.

Tak to pevné nervy. Sestřenka takhle s mámou omezila kontakt na 2x ročně jedno odpoledne. A to spolu bydleli až do jejích 25. Tak to taky jde.

Lusika
Odpovědět
 Myss 


Re: prosim 

(26.8.2009 19:27:37)
s babkou nikdy nikam!!!!Moje zasada.Pouze na navstevu jednou tydne,ze zdvorilosti.Zadne kecani do vychovy tim padem nehrozi.
Odpovědět
 babi_ 


Re: prosim 

(26.8.2009 19:34:55)
Záleží na "babce". Mám prima tchýni, byť již stařenka vetchá, na kole se stále drží. Jezdíme s ní na kolo i tak, že s manželem běžíme, a ona jede. Děti jsou již odrostlé, tak dle jejich uvážení se přidají k tomu či onomu. Dokud byly malé, rozhodně jsme jezdili všichni dohromady. Taky bych volila raději vozík, sedačku, kolo dítka držené běžícím otcem - prostě cokoli, aby mohli na kolo všichni, a né že manžel s maminkou...
Odpovědět
 Lassie66 


Re: prosim 

(26.8.2009 19:44:54)
~t~
Odpovědět
 Rapiti 


Re: prosim 

(13.8.2009 14:54:59)
Pane jo, možná by tchýně taky řvala, kdybys jí plácla přes ruku. ~a~
Odpovědět
 Marcela 
  • 

Re: prosim 

(13.8.2009 15:04:25)
Ahoj Verčo,

Jsi normální, buď v pohodě.
Držím palce ať uchováš soudnost a zdravý nadhled i s tchýní.

čau
Marcela
Odpovědět
 Svetlana 
  • 

Re: prosim 

(13.8.2009 21:03:31)
znaš to tchyně a uzený,nejlepší jsou .....?Hodně síly
Odpovědět
 veronika77 


diky vsem 

(13.8.2009 21:33:55)
Ahoj, dekuji vam vsem za podporu, uz je lepe, ale nejak to na mne padlo, tak jsem se potrebovala vypsat... Tchyne je jinak fajn, ale ty rady mne proste vytaceji. Ale mysli si, ze je to jeji povinnost. :-( no nic, za chvili jsme doma a pak uz bude zase na vnoucata pet jenom chvalu.Drzim palce na vase tchyne a matky, snad budeme jednou lepsi:-D Veronika
Odpovědět
 IrisEva 
  • 

Souhlasím 

(13.8.2009 12:42:11)
Článek je přesným popisem mých pocitů během mateřské dovolené, i když mám jen jedno dítě. Ten každodenní fyzický zátah je nepředstavitelný a řešit to s partnerem téměř nemá smysl. Jedna moje kamarádka v podobné situaci mi řekla, že když zrovna nekřičí, tak partner vůbec nevnímá, co říká. I já jsem se bohužel dostala do stavu tak velkého vyčerpání a frustrace, že už jsem chvílema nebyla schopná mluvit normálně, ale jen křičet. Za největší problém považuju izolaci a nemožnost si každý den promluvit ještě s někým jiným, než s kým bydlíte. Na mateřské jsem byla čtyři roky a už nikdy více. To neznamená, že svého syna nemiluju nebo že nechci další dítě. Jen prostě nechci být služka bez nároku na osobní volno. Dítě taky potřebuje jiné podněty než frustrovanou mámu. Vůbec život ve městě vidím s dítětem jako problematický. Nejlépe nám bylo na táboře, kde jsem měla možnost denně komunikovat i s jinými lidmi a syn na mě tolik nevisel.
Názory některých maminek, že člověk musel vědět, do čeho jde, jsou úsměvné. Člověk nikdy v ničem neví do čeho jde! I kdyby člověk ve svém původním odhadu přestřelil, zaslouží si pomoct a poradit.
Moje izolace byla částečně dána tím, že jsem se odstěhovala na malé město a kamarádky nechala jinde. Teď už nějakou dobu pracuju a syn chodí do školky, ale potýkám se s podobným problémem. Pokud nejste zrovna společenský typ, je dost problém najít si nové známé. Uvítala bych nějaké víkendové relaxační pobyty pro maminky na mateřské dovolené. Manžel nebo babička by se snad kvůli takové akci nechali přemluvit k hlídání.
Odpovědět
 Eva (autorka) 
  • 

typ na dovču pro celou rodinu 

(19.8.2009 15:03:57)
Ahoj, jezdili jsme na pobyty pro celé rodiny do Harmatnic v Čechách http://www.dovolenasdetmi.cz/.
Byl tam program pro děti, dopoledne s hlídáním. Bazén s lekcemi i volný, moc hezké okolí. Dojížděla masérka, břišní tance a večer vyrábění pro mámy bez dětí. Plná penze:-)). Eva
Odpovědět
 BlackyCatt 
  • 

Vaše pocity jsou normální 

(13.8.2009 12:44:31)
Milá autorko,

ne, to co prožíváš je naprosto normální. Alespoň mně se to tak zdá.

Pro představu napíšu něco o sobě:
Mám dvouletého syna a zlobí strašně. Jsem na začátku druhého těhotenství.
Náš den vypadá asi takto - vztáváme kolem 7,30 (aspoň mně nechá vyspat) snídaně, ranní hygiena, chystáme se na nákup. To vše nám zabere asi tak hodinu a půl. Přiběhneme z nákupu, rychle vařím oběd. Po obědě jde synek spát, já mám chvíli klid. Když se vyspí, jdeme opět ven, většinou hřiště, procházka, apod. Po šesté má synek večeři, jde se vykoupat a kolem osmé spát.

Na první pohled idyla, že? Ovšem! Celý den je provázený neustálým bojem mezi mnou a synkem, na vše má odpověď NE NE NE, popřípadě vůbec nereaguje, jen se mi směje do očí, když mu něco říkám. Na zákaz ať to či ono nedělá, nereaguje také, řeknu 5X - nic - dostane přes zadek - nic. Celý den lítá jak splašený, venku i doma, já pochopitelně za ním. Když chci, aby se alespoň v klidu najedl, musím ho připnout do jídlení židličky, ze které po pát minutách začne vylézat, takže ho většinou honím s jídlem po bytě.
Všechno vezme, schodí, sebere, strčí do pusy, neůže být ani 1 minutu bez dozoru.
Babička máme obě v dosahu, ale nikdo se do žádného hlídání nežene, protože za prvé ho uhlídat aby se mu nic nestalo není opravdu právě snadný úkol a za druhé je syn na mně silně fixovaný a nemůžu bez něj v podstatě nikam. Takže hlídání tak 3X za rok, když potřebuji k doktorovi a to je řev na celé náměstí.
Manžel se vrací kolem šesté, někdy později.
Doma je bordel nehorázný, nevím kdy mám všechno stačit. Obědy odbýváme rychlovkami jako rizoto, kuskus a podobně, jak stojím u linky déle jak půl hodiny, začíná hysterie. Nějaká omáčka k obědu je nemyslitelná. I takhle mi syn visí na noze a řve jak na lesy.

Mám hrůzu co bude až se narodí druhé mimi. Obě děti jsou vytoužené, plánované a velmi chtěné. Svého synka miluji nadevše a mateřství je to nejhezčí, co mně v životě potkalo. Přesto se také cítím vyčerpaná, s nervami v kýblu. Ale to k tomu asi patří.
Odpovědět
 Mirinda,2 kluci, 3 a 1  
  • 

Re: Vaše pocity jsou normální 

(13.8.2009 13:13:20)
Taky bych řekla, že je to normální. Když se narodil druhý syn, bylo to náročné, hlavně v tom, že jsem nevěřila tomu, že se to dá zvládnout. A dalo. Děti sedí na lince když vařím a "pomáhají". Podávají mi kolíčky na prádlo, špinavé prádlo, které dávám do pračky, čisté nádobí z myčky. Naučila jsem se s nimi plno věcí. Např., že se nemusí všechno žehlit, že mají rády jednoduchá jídla a nevadí jim, když tři dny po sobě mají stejný oběd, že mají radši jednoduché hračky - klacík víc než autíčko atd. Také se časem naučili spát ve stejnou dobu, dělám s nimi věci, které zajímají i mě - třeba chodíme do knihovny, do lesa, malujeme vodovkami... A snad nejdůležitější věc - nemusí být vše na jedničku, stačí na dvě mínus. Po prvním roce věku druhého syna musím říct, že jsem ráda, že je mám tak rychle za sebou (rok a třičtvrtě), a i když zlobí (někdy), neznamená to, že se zdárně nevyvíjí, když neposlouchají, může to znamenat, že věci kriticky hodnotí apod. Když někdy na ně nemám sílu, tak si sednu a řeknu: teď si potřebuji odpočinout, hrajte si sami a ejhle ono to jde. Chce to čas (půlroční miminko dá opravdu zabrat), zahnat potřebu mít vše perfektní, víc věřit dětem a tatínkovi, že zvládnou hodně věcí i bez maminky a být na sebe hodná a využívat možností (odpočinek, zájmy...). Držím palce, uvidíte, bude to lepší.
Odpovědět
 Lenka 


Re: Vaše pocity jsou normální 

(13.8.2009 13:28:10)
Ahoj, díky za příspěvek..mám 5dětí 15, 12, 10, 2 a 1 rok..ano, hrůza..ale houpačka jako u autorky příspěvku..jednou pocit neskonalého štěstí, jak jsem dobrá, že to vše zvládám, holky prosípaví všude a po všech stránkách, nestrádáme ani materiálně..ale ta 100% pozornost 20hod denně a 2-5x za noc buzení malými dětmi..to pak přijde pocit, že nic nezvládám, totální vyčerpání. chlap zkritizuje bordel..no, takže jsme na tom většinou všechny stejně..~:-D
Odpovědět
 Káča, dvě děti 2 a 4 roky 
  • 

Re: Vaše pocity jsou normální 

(13.8.2009 13:27:18)
Měla jsem to podobně, starší syn kliďas, mladší holčička živější. Řekla bych, že se mi dařilo věci si jakž takž naplánovat, ale zvlášť první rok ve čtyřech byl výživný. Můj muž pro mě je obravskou oporou, babičky fungují nárazově tak 3x do roka. Dusilo mě a pořád nějak nezvládám to "být stále k dispozici". Zvládám k dvěma dětem poměrně dost práce doma, teď pracuju i na sobě: psaní deseti, angličtina, ale pokud nemám PRAVIDELNĚ jednou týdně oddech od dětí, nedávám to. Děti jsem si užívala v rámci možností i jako miminka, ale teď, když vidím, že mi z mimin definitivně odrostly (už žádné dětské postýlky, flašky, plínky, krmení...), hrozně mi to pomáhá. Společné výlety na kolech, přesuny už bez překážejícího kočárku (pokud dcerka nechce chodit, nosím, ale to se vzhledem k jejímu stálému "všechno sama" děje pomálu), většinou klidné večerní ukládání, to vše mi dává pocit, že už zase žijeme víceméně normálně a že už to (pro mě) bude jen lepší. Tak nějak si myslím, že nástup do práce pro mě bude uklidněním (aspoň v to doufám:). Takže vydržte, když je zdraví, vše si časem sedne :)
Odpovědět
 Cipora 


Re: Ta dřina je naše štěstí 

(13.8.2009 13:29:45)
Ahojky mamči
jsme ale šťastné, že máme plné (ruce)~R^
Výchova dětí (a těhotenství, porod) je těžká fyzická a nedoceněná práce - pozn. typu "a nenudíš se, celý den s dětmi doma?" a navíc náročná na psychiku
věčně se opakující (krmit, prát, uklízet a to pořád dokola)
Ale i přesto mám pocit, že je to práce opravdová a smysluplná a naplňující
Mamča se však nesmí zbláznit, pokud potřebuje na chvíli zmizet, musí se jí v tom vyjít vstříc (jeden večer v týdnu hlídá manžel, máma má volno, jde na kafe s kámoškama a nebo sama na nákupy
Ohledně druhého dítka bych se nebála - děti se mezi sebou zabaví období vzdorů se střídají, tak je alespoň změna ~;)
Odpovědět
 Petra Neomi 
  • 

Re: Ta dřina je naše štěstí 

(13.8.2009 23:16:01)
No, těžká a nedocenná jistě, ale jestli naplňující...
Odpovědět
 Jana 
  • 

Re: Vaše pocity jsou normální 

(13.8.2009 14:04:46)
Proč myslíš, že svého syna "odbýváš" kuskusem, apod... Je to mnohem zdravější než všechny ty rajské, svíčkové a další knedlíkové české speciality, po kterých je tu tolik hnusných tlustých dětí...
Odpovědět
 Hanka 
  • 

Re: Vaše pocity jsou normální 

(13.8.2009 15:32:45)
"hnusné tlusté děti"... no tuhle formulaci mi hlava nebere. Nehledě na to, že fakt ne každé dítě je tlusté po svíčkové. Kde je nějaká základní slušnost a respekt k tomu, že jsme každý jiný?
(A ne, nemám tlusté děti. Má mladší dcera naopak je vhodným adeptem na názornou ukázku počtu žeber.)
Odpovědět
 BlackyCatt 
  • 

Odbývání kuskusem 

(13.8.2009 19:23:39)
Já si to nemyslím, ale kolem mně je plno takových, které si myslí, že když není denně na stole knedlo-vepřo-zelo, svíčková a podobně, tak zanedbávám svojí rodinu a kašlu na vaření.
Já osobně dávám také přednost jednoduchým jídlům a syn naštěstí také. Manžel si z práce odskočí na hotovku a jsme spokojeni všichni ~y~
Odpovědět
 Iva 
  • 

Re: Vaše pocity jsou normální 

(14.8.2009 13:08:46)
A hele, kolegyně:-)
Mám úplně podobného syna, sobecky mě těší že v tom nejsem sama. Akorát s tím rozdílem že já se fixace na mě bála jak čert kříže, takže jsem ho prakticky od narození šoupala sem tam na víkend k babičce, absolvoval s ní i pár dovolených. A ona ho musím říct vždycky hodně zklidní a posune o kus dál. Kdyby tady byl jen se mnou, je to stejný očistec, u babičky si tolik netroufne protože jí má strašně rád a je mu vzácná. Mě má na salámu...
Jinak babička neí standardně hlídací, bydlí 50 km odsud a chodí do práce, jsou to fakt jen ty víkendy, kdy je tam zásadně bez rodičů.

Byla jsem těhotná, měli jsme mít druhé dítko přesně na synovy druhé narozeniny, ale nepovedlo se to, ve 4. měsíci těhotenství skončilo. Byl to šok, ale teď zpětně si říkám, příroda ví co dělá, do tohohle maratonu bych druhé dítko nezvládla....

Držme si palce, snad se někdy zklidní!
Odpovědět
 ganga 


mateřská dovolená 

(13.8.2009 13:27:25)
není žádná dovolená, to víme všechny. Já mám děti 2, téměř tříletého synka a 4 měsíční holčičku. Malá je naštěstí (zatím!) hodná, ale kluk má období "já sám "prošpikovaný vzdorem - a to je někdy fakt psycho, pořád se s ním musím o všem dohadovat - aby něco udělal nebo naopak nedělal... a do toho domácnost, pořád dokola, dokola, dokola... a nejhorší je ta duchovní ochablost,připadám si jako robot, který musí fungovat jako Perpetum Mobile a kolikrát už fakt padám na h. Dříve jsem se věnovala meditacím a Reiki, ale teď jsem úplně prázdná nádoba, která utírá zadečky a kouká na debilní seriály, protože na duchovní růst už fakt nemám energii, to už radši zírám do zdi . A to mě štve. Děti jsem moc chtěla a mám je ráda, každá z nás je prostě občas frustrovaná, to je normální. A ještě jsem tupá a neudržím myšlenku, takže jsem zapoměla, čím jsem chtěla svůj názor dokončit. Autorko, pevné nervy a hodně sil!
Odpovědět
 Jana, 2/07+10/08+5/11 


Re: mateřská dovolená 

(13.8.2009 14:20:27)
Já mám dva kluky, 20 měsíců od sebe. Staršímu je 2 a půl roku, mladšímu 9 měsíců. Kluci jsou zlatí, starší teď začal trošku žárlit, občas má vzdorováníčko, ale v pohodě. Jenže mně většinu energie sebere manžel. O děti se postará bez problémů, pomáhá hodně, ale jakmile je chlap ve stresu, totálně mně zprudí takovým způsobem, že nemám sílu vůbec na nic. Jen bych brečela. Dneska přišel domů na oběd. My jsme akorát byli venku. Vrátili jsme se a on tu seděl v obýváku. Uvařil si nějaké těstoviny, jen jednu porci pro sebe. Samozřejmě v malým hrnci, takže se to napeklo. Ptala jsem se normálně proč toho neuvařil víc a odpověď: "A proč bych měl!" I s tím vykřičníkem. Nechápu. Přitom mi řekl, že nemá ledvinku, kde měl doklady a peníze, jestli prej o ní nevím. On snad stratil doklady. Od listopadu nemá kloudnou práci, za to nemůže, je krize, já vím, takže dělá brigády jako údržba zeleně. Máme málo peněz, stres jako blázen. On si vymýšlí pofidérní podnikatelské aktivity, do kterých bude muset investovat šílené peníze, aby je mohl rozjet, které samozřejmě nemáme. Úvěr si naštěstí vzít nechce, ale nějakou půjčku si vzít musí, od kamarádů nebo nevim, a vůbec netuším, jak to budeme splácet. Jsem z toho všeho špatná. Moc nám nefunguje komunikace, on mi moc nerozumí, z čeho mám strach a tak. Děti jsem plánovala, vzhledme k věku i k tomu, že první nám taky nešlo hned a druhé se podařilo okamžitě, ale jsem za ně ráda. Kdyby se nějak zlepšilo moje soužití s manželem, neměla bych si na co stěžovat. Starší teď spí, mladší si hraje, já si odpočívám. Mít děti je radost i starost, ale nikdo nemá jen na růžích ustláno. J.
Odpovědět
 Jana, 2/07+10/08+5/11 


Re: mateřská dovolená 

(13.8.2009 15:16:26)
Tak ledvinka se našla, Uf. ~b~
Odpovědět
 Bitterfittan 


Re: mateřská dovolená 

(13.8.2009 20:34:50)
AMEN
Odpovědět
 MartinaNov (dva rošťáci 


rozmazlení 

(13.8.2009 14:01:31)
nechci říkat, že jsi si je rozmazlila, prostě jsou na tebe dětičky dost fixované.
U prvního jsme taky dost vyšilovali. Ale s trávením času to u nás bylo trošku jiné. Dala jsem ho na zem, třeba pod hrazdičku, on si hrál a já šla na 10-15 minut něco dělat. Pak jsem se k němu vrátila, pomazlila se, pohrála si s ním... a zase šla něco dělat, nebo si chvilku číst apod...
Tak se syn naučil hrát si sám, sám se zabavit.
U druhého to bylo úplně o něčem jiném. Starší měl jen 2,5 roku, takže nebyl čas na zbytečnosti (alespoň ze začátku, než jsme se trošku zajeli).
A tříhodinové uspávání stylem "tuli, ťapy, nyny"??? Ne, pomazlit, pusinku a do postýlky. První den řval půl hoďky, druhý už méně a pak to vzdal. Většinou trošku ponadává a usne sám.
Pokud je ale tvůj syn zvyklý, že ho všude nosíš, pak máš fakt smůlu. Ale ve tvém vlastním zájmu ti doporučuji, začít ho to odnaučovat, nebo se brzy zblázníš...
Na našem hřišti vídám matku, která má asi pětiletou holčičku, kterou má neustála na rukách!!! Fakt celou dobu. Malá je ufňukaná, když není po jejím tak brečí, pořád na mámě visí.... šílené.

Pro tvé děti je to, jak se k nim momentálně chováš životní styl. Nic jiného neznají a když má přijít změna, tak se jim to logicky nelíbí... Měla bys pomaličku začít to měnit tak, aby byli samostatnější. Neboj, s věkem se to bude měnit, za pár let si tě nebudou pro své zájmy ani všímat 8-))))
Odpovědět
 petra 
  • 

Re: rozmazlení 

(13.8.2009 14:50:34)
Martino,
ono je to taky o povaze dětí. Dcerka byla od malička samostatná, klučina je mamánek. Jakmile někam odejdu, ječí a ječí, dokud se nevrátím. Když něco potřebuju udělat, tak ho klidně nechám ječet, ale kdo to má poslouchat. prostě je na mě víc fixovanej než byla dcerka a nejde s tím nic.
Odpovědět
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: rozmazlení 

(13.8.2009 15:02:42)
máte pravdu... Ale i mamánky je třeba někdy si "držet od těla".
Protože dítě, které nenechá matku ani jít na záchod, to už je teror.. A co kdyby matka musela třeba do nemocnice (jako já nedávno). To se dítě zvencne?
Je třeba se připravovat na různé situace. A co nástup do školky....
Odpovědět
 Insula 


Re: rozmazlení 

(13.8.2009 20:49:45)
Mám to přesně jako Petra. Dcera v pohodě, syn mamánek od narození. Nic se dělat nedalo. Přesto zvládá školku naprosto v pohodě, až jsem byla překvapená. Když jede k babičce, tak někdy bulí a za rohem už vesele žvatlá. Ale je prostě mamánek. ~d~
Odpovědět
 Cipora 


Re: Nošením se dítě nerozmazlí 

(13.8.2009 16:43:45)
ba naopak, ono si zvyká na Tvůj denní program, je s mámou všude. Dokud se prostě děti neomějí pohybovat samy, tak je potřeba nošení pro ně stejně tak důležitá jako např. potrava
(píšu to celé se spící dcerkou na zádech, teď jdeme ještě opláchnout nádobí a juknout na staršího venku mmch také nošený, pokud je s dětmi a hraje si na mámu si ani nevzpomene. úzkosti žádné. a spí s náma resp. s malou ve velké posteli)~:-D
Odpovědět
 svetlana-dvě děti 
  • 

Re: Nošením se dítě nerozmazlí 

(13.8.2009 20:15:20)
Ono je asi rozmazlovani a ROZMAZLOVANI-prostě vše by mělo být v rozumné míře se zdravím rozumem:))
Odpovědět
 svetlana-dvě děti 
  • 

Re: rozmazlení 

(13.8.2009 20:11:47)
Souhlasím s vami,s dcerkou jsem si dost hrala byla první a dost se ji věnovala,do tří let se ode mě nehnula,pak se narodil syn na ktereho nebylo logicky tolik času,ale mamanek jak vyšitej,protože jsem zjistila,že to opravdu nejde,řekla jsem si a dost,snažila jsem se aby byly samostatnější,ale trvalo to.Ted je to lepší..ale,pořad to sou jen děti,které jsou všude a jejich plno
Odpovědět
 Irena Jančíková,3 
  • 

Re: rozmazlení 

(15.8.2009 20:27:02)
Mé první dítě si v 6 týdnu vyřvalo kílu a bylo vymalováno.Doktor pronesl,nesmí řvat a teď raď.Tak jsem si řekla kdy jindy ho budu moci rozmazlovat a nosit než teď.Druhé dítě bylo vychovávané vaší metodou,pusu a spat,ale pouze v postýlce,nedej bože být v kočárku,nebo autě. A pak přišlo třetí,které bylo opět na rukách,protože jsem potřebovala obstarat dvě malé děti,bez řevu třetího.Žádné nemám rozmazlené,spíše trochu náročné,což si myslím že není na dnešní dobu na škodu,když dítě chce radši víc, i když v tomto věku jen té pozornosti,než někde sedí v koutku a čeká co dostane.Tím jsem chtěla říci,že každé dítě je jiné a potřebuje jiný přístup a nelze řící,tak se to musí dělat a hotovo.A na nás je aby jsme to zvládáli jak je v našich silách a povzbuzovali se třeba i jen psaním jak nám to nejde.Nakonec to stejně musíme zvládnout.Irena
Odpovědět
 Renata, Danča 3r a Verča 10měs. 
  • 

každá rada drahá 

(13.8.2009 14:37:44)
to je do slova a do písmene. první dcerka byla do jednoho roku andílek, ten dáblík v těle se ukázal až po prvním roce. od jednoho roku přes den nespí a lítá je prostě jak utržená ze řetězu. sice nechtěla večer spinkat, musela jsem chodit spát s ní a až usnula tak jsem se vytratila z ložnice. zkoušela jsem ruzně odejít ale neměla jsem nikdy to srdce ji nechat řvát až se uřve. i přes tutozkušenost jsem chtěla děti co nejdřív po sobě. v čem jsem vyhrála, je to že jsem vždycky chtěla po dcerce aby si hrála sama, aby se naučila nepotřebovat maminku i ke hře a to se ted snažím i s druhou dcerkou, tam je to trochujednodušší v tom, že si holky chviličku hrají spolu. Ta mladší dcerka se taky chce chovat, je to logické ale já ji pochovám a pak ji dám na zem a třeba jí otevřu skřínku a ona vytahuje v kuchyni misky samozdřejmě plastové. já si sice přidělám práci ale mám taky chvilku na to abych si udělala něco jiného. je to takový kruh. a když se vrátím k té starší ona by si taky chtěla se mnou hrát, tak prostě když jdu třeba umývat nádobí tak ji vezmu s sebou. ona má svoje plastový nádobíčko dostane do kastrolku trochu vody a umývá a já si v klidu dělám co potřebuju. hraje si semnou, ale já mám volné ruce. a tak to děláme se vším, třeba i když peču tak jí dám kousek těsta a ona si něco vytvoří já jí to dám na plech a já si pěkně v klidu chystám svoje. nakonec má velikou radost, že si něco upekla. samozdřejmě že mě taky někdy nervy tečou, třeba když to pak musím uklízet, ale jde přece o to ty dětičky nějak zabavit. a to taky vstáváme v šest, někdy i v pět. a než se večer dostanou všichni do postele jedna v osum a druhá v devět tak já pak chvilku koukám na telku a raději jdu nejpozději v jedenáct spát, protože vím že v noci bude minimálně jeden nebo dva budíčky. a to mi věřte že se děsím toho kdy se ta mladší probudí. ona má totiž takový koníček jakmile se probudí tak si hodinku chcepovídat a ne jenom v posteli to musíme jít do obýváku a až se jí chce zase spát tak si klidně usne a je jí jedno jestli jsou dvě v noci nebo čtyři. no a pak vstáva v oných šest teda když se v noci neprobudí tak vstává v pět.
no a co manžel ten chodí do práce a má plno práce doma na baráku, takže jsem na to taky vesměs sama. nikoho na hlídání v okolí taky nemáme.
co dodat na závěr mateřská dovolená není žádná dovolená, ale pěkně náročná šichta. ne osmi hodinová ale 24 hodin nonstop a v kuse.
ted zrovna přemejšlím že to celý vymažu a napíšu něco o tom že děti jsou jen zlobivci a neposlušný a nevděčný. teda aby jste to pochopili, zrovna se probudila ta mladší a chtěla si hrát s něčím co si chvilku před tím vytáhla ta starší a je křik. no tak to srovnám a budu se zlobit. za chvilku za mnou přijde a bude mi vykládat at se už nezlobím, protože jsem přece její maminka a ona mě má moc ráda. a za ty krásný slovíčka od malé berušky to všechno stojí.
všem maminká přeji pevné nervy a nezoufejte oni vyrostou a vyrostou i ty starosti
Odpovědět
 máta 
  • 

malý tyran 

(23.8.2009 20:30:21)
nezlob se ale mladší je jak vystřižená z knížky od prekopové malý tyran.v noci chodit do obýváku a hodinu si s děckem povídat?nikdy neříkej nikdy ale k tomu by mě moje děti nedonutili. u prvního jsme důsledně dodržovali nerozsvěcovat velké světlo a zůstali jsme pěkně v posteli v ložnici a takovýhle manýry nemá.je to samozřejmě tvoje věc.
Odpovědět
 Eva 
  • 

Re: malý tyran 

(24.8.2009 13:30:07)
Taky s probuzeným miminkem neodcházím s ložnice nerozvěcuji. Zatím je relativně tiché. Ehm, a když mi to vzbuzené dítě bude budit to spící? Budeme potmě vzhůru všichni?
Odpovědět
 Magda & 2 
  • 

Jde to... 

(13.8.2009 14:48:21)
Autorko, bude lip! Fakt! Jde hlavne o pozitivni pristup k veci! Moje dve deti (4r a 2r) a rodicak si uzivam plnymi dousky a casem se chystame na treti prirustek. Pravdou je, ze pro me byl nejvetsi sok prvni rok s prvnim ditetem, to jsem mela obcas pocity podobne tem, co popisujes ty. Ale pak jsem se brzy oklepala a ZORGANIZOVALA jsem si zivot s detmi - studuji, trochu podnikam a mam cas i na pratele a kulturu. Manzel je hodne moc zaneprazdeny v praci a je fakt, ze on ma vice stresu a citi se vice unaveny, nez ja na rodicaku. Ja si dokonce s detma davam po obede pravidelne slofika, abych byla svezi vecer, ale to zacalo byt mozne az tak po roce s druhym ditkem, kdy se detem synchronizoval denni rezim...Z vlastni zkusenosti vim, ze je dobre se detem intenzivne a pravidelne venovat a potom je nechat si hrat sami. Dusledne rozlisovat na cas "hrajeme si spolu" a "hrajeme si sami", pripadne zapojovat deti do jakychkoliv domacich praci, i kdyz potom uklizeni trva o dost dele...:-) Taky je dobre byt v klidu, nikam nepospichat, nestresovat se, deti to vyciti a potom zlobi jeste vic...
Odpovědět
 máta 
  • 

jak? 

(23.8.2009 20:33:33)
napiš mi prosimtě jak to děláš, váš denní režim a tak, já to zatím moc nezvládám
Odpovědět
 _margitka 


Trochu oleje do diskuzniho ohně 

(13.8.2009 16:04:49)
Všechny zdravím,
Dítě mám jedno a zatím mi starosti s nim úplně stačí. Narodil se skoro o 3 měsíce dřív a ty první 3 měsíce jsme si prožili těžké časy všichni tři - on sám, já i můj přítel. Teď už je to skoro půl roku a my konečně žijeme jako klasická novopečená rodinka. Každý týden je to lepší a lepší. Nejprve syn neustále brečel, chtěl se nosit, špatně spal a trápily ho nejrůznější zdravotní komplikace. Běhali jsme po doktorech a byli i v nemocnici na transfúzi. Potom se to začalo lepšit a já si konečně mohla užít procházky lesem s kočárkem, nákupy plenek normálních velikostí a třeba první lekci plavání ve vaně. Prostě konečně mateřství, jak má být. Ono totiž koukat přes plast na své dítě a vidět ho 2x denně není to pravé ořechové, co po porodu očekáváte...
No, a najednou už máme doma cvaldu, co rád jí, spí, sám si umí i půl hodiny hrát na hrazdičce a v kočárku je náramně šťastný a zvědavý. Že by odměna za to, co jsme si v předešlých měsících vytrpěli?
Každopádně, já se pomalu ale jistě začínám nudit. Pracovala jsem už při studiu na vysoké a od té doby, co jsem začala dělat na plný úvazek, jsem přivykla šílenému pracovnímu tempu. Standardně jsem dělala 10hodin denně, někdy i 12. Slušný stres (ale zdravý) a spousta starostí, ale mě to strašně nabíjelo. Práce mě vždycky bavila, když mě nebavila, šla jsem dělat trochu něco jiného.
Moc jsem toužila po dítěti a mateřskou si fakt užívám, ale makačka mi to fakt nepřijde. Tak mě napadlo buď jít na částečný úvazek do práce a najít hodnou chůvu. A nebo si pořídit druhé dítě, abych byla víc vytížená. Protože já fakt neměla v životě víc volného času než teď. Tak a teď se do mě pusťte :)))
Odpovědět
 Marico 
  • 

Re: Trochu oleje do diskuzniho ohně 

(13.8.2009 16:23:53)
Zdravím, tohle znám, i když trošičku jinak. Já taky vždycky měla dvě práce a ještě studium. Učila jsem na dvou školách současně a na třetí studovala, když jsem otěhotněla. Myslela jsem si, jak to zvládnu do konce semestru, jenže vydrželo to týden a pak jsem musela ze dne na den na rizikáč, anžto mi doktor dal na vybranou: dítě nebo práce? Bylo to šílený, strašně jsem se doma nudila. Pak se narodila malá, první tři měsíce hezký, ale na ukázku stačilo a chtěla jsem zpátky do práce. Začala jsem učit večerní kurzy (nemám jiné hlídání než manžela). Bylo to fajn. Učila jsem ve škole, i jsem doučovala doma. Moje první dcera byla dost samostatná, vydrží si i dneska hrát sama. Když jí bylo kolem roku, začala ťapat, a pak jsme si už zase užívaly víc spolu a mě najednou práce nechyběla. A pak jsme si po třech letech pořídili druhou holčičku. Teď jsou jí dva roky. A od té chvíle jsem se prakticky nezastavila. Práce mi někdy chybí, ale jen někdy. Navíc když chci nešidit domácnost, nešidit děti a nešidit manžela a dokonce občas nešidit ani sebe, mám pořád o zábavu postaráno. Takže tě nijak neodsuzuju, že chceš jít do práce, podle mých zkušeností ta pravá vytíženost se teprve dostaví, jen počkej ještě půl roku :-)
Odpovědět
 Lída+2 


Re: Trochu oleje do diskuzniho ohně 

(13.8.2009 16:35:03)
Mám dvě děti..je mezi nima 2,5 roku první dítě mi 14 měsíců nespalo v noci dýl jak 2 hodiny v lise. Do 3let se budil 1x za noc...když jsem se vrátila z porodnice....tak jsem vstávala k Lukovia DAn chrníkoval celou noc(od 21-4-5 ráno)ale vyžadoval vstávat. TAkže jsem měla v 7:30 vypráno, vyžehleno, navařeno a jelokož bylo horké léto šlo se ven...po obědě v11h oba spali 2,5-3 hodiny....
MEzi tím jsem já dělala svoji práci....
Manžel jezdil dom jen ve středu v 18h a byl nepoužitelný..mladší ho ani neviděl a starší 45 minut. PAk šel spát....tak mu aspoň přečetl pohádku.
PAk přijel až v pátek. v sobotu byl úplně hotovej ale to mě bylo jedno a našla jsem si dávno před narozením syna sobotní brigádu(oni lidi v sobotu mocnechtěj pracovat). A v 7:20 jsem mu nechala obě dětičky a odešla...vrátila jsem se v 12:30 a čekala jsem vavařeno a postaráno o děti. TAkhle jsem mu tam nechávala i plně kojenýho druhýho 6týdenního syna......když by chtěl mléko přišli by za mnou.

Ale jednou za rok jsem mu na 7 dní svěřila domáctnost...a to bych Vám přála vidět....padal do postele únavou za 3 dny už v 20:30~t~~t~~t~a já min. 1/4 roku neposlouchala to se Ti chce už zase spát.

Ale co se nám stalo.....a považuju to hlavně za svojí chybu...jak byl málo doma já dělala všechno. Aby jsme se užili a když vyměnil práci. zůstal doma celý týden...syn začal chodit do školy...já do práce a on vyžadoval tentýž servis a já ho nutila něco dělat....to bylo 1/4 roku pekla.....kdy jsem se s ním dost hádala a nutila ho něco dělat.

Ale přešlo to a on si zvykl, že ty děti nejsou jenom moje..........
Odpovědět
 Hanka 75 


dvojčata 

(13.8.2009 16:38:13)
Já mám dvojčata a když mám na starosti jen jedno dítko, tak přitom RELAXUJU.
Na druhou stranu opravdu nechápu (a často na to pomýšlím) jak zvládají maminky trojčat. Nebo maminky dvojčat bez zázemi (já mám babičku a pí na výpomoc a manžela co vydělává peníze a přes týden vidí děti ráno, ale o víkendu se také moc snaží)...
Odpovědět
 Hanka+ 4 berušky 


Re: dvojčata 

(13.8.2009 19:10:04)
Hanko já mám taky dvojčata a na výpomoc nikoho. Starší holky mají 7 a 5 takže občas s něčím pomůžou ale nic moc. Občas je to docela na palici. HOlky mají 14 měsíců a začínají chodit. Přečetla jsem některé příspěvky jak se píše že si má každý věkový rozdíl naplánovat ať to zvládne. NO já měla holky po dvou letech a byla to teda zabíračka tak jsem si to třetí chtěla vychutnat no a jak to dopadlo? ~t~ Ze dvou na 4 ~z~ Ale jsou to naše sluníčka i když občas mám pocit že se sbalím a uteču ~t~ v takových chvílích mi pomůže dívat se na videa trojčat, čtyřčat a včera jsem koukala na paterčata ~t~ to je tak uklidňující vědět že je na tom někdo hůř ~y~
Odpovědět
 Hanka 75 


Re: dvojčata 

(13.8.2009 20:51:14)
Ahoj, no já právě často pomýšlím na to jak zvládá maminka trojčat, nebo dvojčat se starším dítětem (kamarádka má) no nebo jako ty... ono totiž právě vícečata moc naplánovat nejdou. Né, že by mne těšilo cizí "neštěstí", ale přemítám, jak to dělají, a že pro maminku trojčat musí být relaxace, když má dvě děti doma, jako pro mne, když mám místo dvojčat jen jedno (na pár hodin).
Je mi jasné, že např. s trojčaty to není 3x více práce, a odhaduji tak 7x více práce. I když jsou na to s manželem dva, tak stále jedny ruce chybí (např. pro 14-měsíční dítě, že ?).
Osobně by mi to mohlo být fuk, ale jinak mi moc vadí, že maminka vícečat dostane jen porodné jako na jedno dítě (tedy na dvojčata dvojnásobek), protože někdo může plánovat jedno mimi, že na více "nemají", přijdou dvě, a porodné by mělo v tomhle případě pomoci. A to už nemluvím o trojčatech. Tam si myslím, že je i velká nespravedlnost, že maminka dostává jen jednou rodičovskou. Vždyt vychová tři děti, té práce je o tolik více, a jen rodičovskou jako maminka jednoho dítěte... Přijde mi to hodně nefér, a hlavně, že je to fakt záhul..
No my také plánujeme ještě jedno miminko (abychom si ho užili) a také si říkám, co kdyby to byla zase dvojčata... Uvidíme, jak to dopadne :-)
Držím palce
Odpovědět
 Hanka 75 


Re: dvojčata 

(13.8.2009 23:14:07)
Ahoj, já vím, že se to nějak musí. A mám známou s dvojčaty a starší holčičkou 3 roky, říkala "nevrátila bych se ani o týden zpátky", já to první půlrok cítila (jen s dvojčaty) stejně. A přitom si říkala, jak náročné to musí mít ona (vy, předchozí přispěvatelka). Maminku se 4 dětmi do 5 let - no to klobouk dolů.
Já bych si přála vidět jí, jak to s těmi dětmi dělá, protože snad bych něco "okoukla". Sama bych na takovéhle děti "muster" neměla a vím z praxe, jak je těžké ho vytvářet.
Tak hodně zdaru a hezký den
Odpovědět
 Hanka 75 


Re: dvojčata 

(13.8.2009 23:36:42)
Mě dvojčata přišla nejnáročnější v tom, že dvě děti mají dvě shodné potřeby, hlavně tedy být nakojený (a mě kojit obě současně nešla) a když to není, tak moc pláčí.
No a ted oba současně padají... no co Vám budu psát... a k tomu starší dítě, klobouk dolů
Odpovědět
 Hanka+ 4 berušky 


Re: dvojčata 

(14.8.2009 10:10:25)
Holky no je to zabíračka ale hodně záleží jak malé je to další dítě. Já už měla holky naštěstí malinko větší takže to šlo i když vím že by mě potřebovaly víc než stíhám a taky je fakt že jsou celé dny venku a večer už jsem docela hotová než abych se jim dostatečně věnovala. Ale taky by mě zajímalo jak to dělají maminky trojčat proto právě občas koukám na nějaké ty videa abych třeba něco pochytila ~t~ Mě nejvíc vadí to že holky na sebe hrozně žárlí to je u nás největší problém. myslím ty malé. Příjde ke mě jedna a už se žene druhá a perou se ječí no a co ted? Musím se z nich ně jak vymanit a vymyslet něco co odvede pozornost a zabaví je.
Odpovědět
 Hanka 75 


Re: dvojčata 

(14.8.2009 22:29:32)
Hanko, jak ti rozumím, a hračka, kterou má ten druhý je ta nejlepší :-) oba dva chtějí chovat a náruč mi na to nestačí...

Také nevím, jak takové situace řešit, zda je nechat ať se o hračku poperou (jenže vítěží často jen ten jeden, ten to moc neřeší a druhému ji vezme, a druhý začíná brečet a málokdy si ji uhájí..) nebo zasahovat.. odvádět pozornost, také to dělám

Hezký den

Odpovědět
 Hanka 75 


Re: dvojčata 

(14.8.2009 22:32:51)
Hanko a prosím prosím, kde se dá koukat na ta videa ? Že bych se také koukla.
Odpovědět
 Hanka+ 4 berušky 


Re: dvojčata 

(17.8.2009 18:25:22)
Hani nevím jestli tu ještě budeš, já se nekoukala tak jsem nevěděla žes psala. Tady je odkaz na paterčata. Hledám to na youtube, zadám si třeba trojčata a tam se něco objeví a většinou zahraniční videa.

http://www.youtube.com/user/wilkinsonquints
Odpovědět
 Hanka 75 


Re: dvojčata 

(18.8.2009 11:55:57)
díky
Odpovědět
 Hanka 75 


Re: dvojčata 

(14.8.2009 22:32:05)
Ahoj, to ti opravdu závidím, že můžeš od takovéhle maminky odkoukávat jak to dělá... to bych opravdu potřebovala :-)... já prostě na dvojčata nemám muster-cítím to tak, a vytváří se složitě...

Chacha, tak WC nás teprve čeká :-) už se těším, my teď máme sníženou Vojtovku na 3x denně, tak je hned doma méně pláče a více legrace :-) je to pořád lepší i když jsou živější - alespoň je větší legranda (když ty pády zatím končí dobře)..
Odpovědět
 Hanka 75 


Re: dvojčata 

(16.8.2009 20:54:24)
No tak to moc gratuluju.

My také budeme plánovat ještě další mimi, ale já osobně bych ráda, až dvojčatům bude alespoň 3, lépe 4 roky... aby už byli alespon částečně ve školce a tací soběstační. 4-letý synovec my ty naše kukulíny i na chalupě na chvíli pohlídá a zabaví (a je to dobrá pomoc i když je to chvíle). Takže by třeba také pomohli.

Jo Vojtovka byl záhul, asi 2-3 měsíce jsem cvičila s oběma 4xdenně tj. celkem 8x k tomu kojení na střídačku. V tu dobu jsem vůbec nevycházela z domu, jen k doktorům a neumím si představit, jak by to šlo (zvládat cvičení plus kojení), kdybych neměla babičku (a na úklid paní). No bez paní, bychom skoro neuklízeli, to ještě jo, ale to ostatní co zastala babička... Pak už jsem cvičila jen s jedním, to šlo. To máte dobré, že jste se u dvojčátek obešli bez cvičení. Tak držím palce, ať se rodince (pardon rodině velké :-) daří.

Hanka
Odpovědět
 Lusika 
  • 

Re: Trochu oleje do diskuzniho ohně 

(13.8.2009 18:03:40)
Tyhle chvíle nudy taky byly u prvního dítěte. Byl čas si přečíst knihu a tak. Ale jak se krátil spánek přes den a malá začala více chodit, mohli jsme na nějaký ten kroužek.. volný čas se ztratil.

Pořid si druhé:-).

Lusika
Odpovědět
 Jíťa 
  • 

Re: Trochu oleje do diskuzniho ohně 

(13.8.2009 20:09:53)
Je to různé a s malým miminem se ty stavy dost rychle mění. Je to jak na houpačce - chvíli pohoda, chvíli na blázinec. A tak se to pořád střídá.
Odpovědět
 Lendaba 


Re: Trochu oleje do diskuzniho ohně 

(13.8.2009 20:16:39)
Ha, ha, to mi něco připomíná ~t~
Také jsem s prvním dítětem měla po půl roce spoustu času. Čas si číst, čas občas odejít a dokonce i trochu pracovat. Tak jsme si pořídili druhé, přesně po třech letech.
Po dvou měsících jsme s manželem byli tak vyřízení, že ani neprotestoval proti paní na úklid a na pravidelné hlídání. Miluju své děti, ale také "miluju" hlídací paní. Od té doby, co jí máme, už zase nekřičím na starší dítě a nepotřebuju nechávat to mladší vyřvat. Paní hlídá 3 hodiny týdně, ale ty 3 hodiny jsou jenom MOJE. A nejsou pozdě v noci ~;) Také paní hlídá 2. dítě, když jdu s prvním k doktorce. To jsem se prostě nenaučila. Když jdu s oběma, tak ač se nic neděje, obě řvou tak, že neslyším, co mi doktorka říká.
Kvůli paní si musím hodně hlídat ostatní výdaje, ale stojí za to. Co s penězma, když mi hrozí blázinec....~p~
Odpovědět
 svetlana-dvě děti 
  • 

Re: Trochu oleje do diskuzniho ohně 

(13.8.2009 20:33:56)
Není důvod se do vas pouštět,sem taky typ co moc neposedí a když jsem měla jen dcerku,tak to byla celkem parada,hodně spinkala jako mimi,to prave rozčarovaní prave přišlo až když se narodil syn,nejen,že jsem nestíha vyhovovat požadavkum a zvlašt když jsou najednou,ale je to spíše psychický stres,který se pak samozřejmě odraží i ve vašich fyzických schopnostech,zkuste druhe a uvidíte,nuda to určo nebude!:)))))Nejhorší take je,že jste zvykla vše zvladat a najednou Bác a ono to nějak nefunguje...????
Odpovědět
 Insula 


Re: Trochu oleje do diskuzniho ohně 

(14.8.2009 8:26:57)
Přesně s dcerou to byla pohoda, klidná, spavá a i sama dokázala hodiny hrát. A já mohla v klidu pracovat a ještě se nudit. Jak přišel syn, tak se vše obrátilo vzhůru nohama. ~:-D
Odpovědět
 Rapiti 


Re: Trochu oleje do diskuzniho ohně 

(13.8.2009 21:12:39)
Buď ráda, že se syn vším zdárně prokousal a je hodné miminko. Moc se nerouhej, aby se ti nenarodilo druhé neustále uřvané. Mně rodiče vyprávěli, že o mně skoro nevěděli, zato s mojí mladší sestrou se do 3 let nevyspali. Já nemám mezi dětmi tak propastný rozdíl, ale moje děti velmi špatně jedí už od narození, málo spí, když se narodilo druhé, začala jsem to první nespavé zpětně hodnotit jako pohodového spáče. Tvůj pocit nudy možná vyplývá z té náhlé změny, když jsi byla zvyklá předtím hodně pracovat. Já jsem OSVČ, takže jsem si u obou dětí dala pauzu 3 týdny po porodu a pak už jsem zase začínala dělat nějakou tu práci. Navíc jsem se celou dobu angažovala jako dobrovolník v několika neziskovkách. Možná by tě taková práce bavila a jde dělat při dítěti. Pro mě je to teda občas děsnej záhul (nepatřím mezi hyperaktivní workholiky), ale být jen na mateřské a mít na starosti jen dítě a domácnost by mi připadalo taky nudný, ale já to tak neznám.
Odpovědět
 _margitka 


Re: Trochu oleje do diskuzniho ohně 

(14.8.2009 10:37:58)
No jo, taky si rikam, ze ta nuda prameni z toho, ze jsem byla zvykla na vetsi blazinec. Taky mam trochu obavy, ze celkove "zpomalim" a pak pro me navrat do prace bude narocny. Stejne tak i to druhe dite by me asi vytrhlo z te pohody, to uz by samozrejme urcite nuda nebyla. Moje sestra ma dva male chlapecky a rika, ze od brzkeho rana az do pozdniho vecera se nezastavi. Ale je pravda, ze u materske taky pracuje temer celou dobu. Uz me taky napadla ta prace pro nejakou nadaci nebo centrum, ktere to potrebuje. Ziskam praxi, vyuziju volny cas a jeste budu mit dobry pocit. Nastesti mame tatku, ktery nase veskere vydaje utahne se svym platem plus mou materskou. Coz chapu, ze je vyhoda oproti mnoha jinym maminkam.
Odpovědět
 jeva 
  • 

Re: Trochu oleje do diskuzniho ohně 

(18.8.2009 7:44:40)
Podle mě vše záleží již na výchově od malička, v přístupu v rodině apod. Nikde není vyučovací předmět mateřství, výchova apod. Je to především o zodpovědnosti a ne o tom, si někde užívat v posteli a pak se divit, že to nejde jednoduše. Ve škole je dějepis, zeměpis apod (ne, že by to nebylo potřeba), ale nic o zodpovědnosti všeobecně. Jak má někdo vychovat dítě, když má otce alkoholika, matce je vše jedno, kde má najít vzor? Nese si bohužel do života tento "dar". Rodiče nic neřesí, šoupnou dítě do školky, pak do školy a myslí, že se tím vše vyřeší. Je třeba se k tomu stavět zodpovědně a snažit se věci řešit, i když to není jednoduché a příjemné. Máme 2 holčiky po roce. Chtěli jsme je, neměnila bych. Jsou kamarádky, nejsou sami. Vůbec to nebylo složité, naopak. I když druhá holčička měla zdravotní problémy. Uživám si s nimi každou chvilku. Naplňujeme to. Baví mě si s nimi hrát nebo je jen s mamželem z povzdálí pozorujeme. Neměla jsem hlídání a zvládli jsme to. Chodím do práce na směny, stavíme dům, studuji. je to jen o vůli a chtění nebo nechtění. Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.
Odpovědět
 Horama 


Re: Trochu oleje do diskuzniho ohně 

(19.8.2009 17:34:56)
Předně: máš můj obdiv. Sice mám za sebou taky standardní pracovní dobu 10 hodin a více, v zaměstnání jsem pověstná jako osoba odporně výkonná, den před porodem jsem skoro celý strávila prací z domova a další práci už jsem dělala vzdáleně z porodnice, ale zdaleka o sobě nemůžu říct, že bych mateřskou považovala za nějakou Havaj. 1/ Je to prostě něco úplně jiného a nedá se moc plánovat dopředu nebo si něco předpřipravit. 2/ Jsem na to sama - babičky v háji, manžel přes den v práci (a to se snaží pomoct, když se vrátí). 3/ I jinak jsem sama - vždycky jsem byla zvyklá na lidi, teď mám v dosahu jednu kamarádku se kterou se vídám 1x týdně a jinak si musím celý den vystačit s dítětem. Neumřu na to, ale dovolená to tedy není. :o)
Odpovědět
 Eva. 


Re: Trochu oleje do diskuzniho ohně 

(22.8.2009 22:20:18)
Teď se do mě pusťte, cha, já myslím, že to není potřeba, ono to časem přijde samo, neboj :) Nic ve zlém, ale ty krásné chvilky, kdy mi např. dítě spalo nebo jedlo...ooo, ty byly pokaždé vystřídané něčím peprnějším. :) Ale kdybych mohla volit, tak druhé dítě a bude po nudě!!!
Odpovědět
 Verka351 


mateřství-štěstí nebo dřina ? 

(13.8.2009 18:05:43)
Myslím,že to co tady některé popisujete je ještě pohoda. Mám dva kluky 5 a 3roky. Jsem nemocná-řekla bych,že docela vážně.po porodech se přidala i štítná žláza a tak různě balancuju..
Starší syn uřvané dítě, říkala jsem si horší to být nemůže, kojila jsem za každnou cenu, vstávala odstříkávala, dokrmovala.Okolí si klepalo na čelo,byla jsem vyčerpaná.yn v 10 měsících ne chodil, ale běhal, nic nenechal na pokoji, mlel celý den, mluvil vělmi pěkně.Postupně se to zhoršovaalo, je divoký a mluví moc rychle.Po 2 letech se mi narodil 2.syn.Sotva otevřel oči,otevřel i pusu a do 10 měs ji nezavřel.Hroutili jsme se clá rodina, já , manžel ,syn- toho jsme nějakou dobu dávali spát i k babi,aby se trošku vyspal, noci byly nejhorší.manžel chodil domů z práce kolem 19hod.Celý den s dětmi sama, ven jít skoro nešlo, pomáhal jen kočár - 3 kroky dopředu a 3 vzad a stejný rytmus,procházka- řev až syn modral.Vyšetření u neurologa- má hodně energie, počítejete s hyperaktivitou. Když měl 5 měsíců totálně jsem se složila.Vypadala jsem jak z koncentráku. klepala jsem se.rozjela se štítná, okamžitě nasadili léky.
V 9 měs syn lítal a mluvil.
Oba kluci josu živé stříbro, nezastavím se ani na chvilku.Hračky- to je vůbec nebere, jen jezdit na kole a lítatšplhat apod.ten 3 letý 10 dni po 3 letech se naučil jezdit na kole- bez koleček, sám naskočí, seskočí.Starám se o kluky, dům, velkou zahradu, pomáhám rodičům- 76roků, jsem nemocná a s manželem máme e-shop,takže vlastně i pracuji- to po nocích.Někdy mám pocit,že se nemám čas ani nadechnout a volno? co to je. čas pro sebe ?kdy
a teď tady místo vyřizování objednávek vykecávám,ale musela jsem to ze sebe vysypat.....potřebuji to.V
Odpovědět
 Kočanská 
  • 

děkuji  

(15.8.2009 10:44:13)
Děkuji, že jste napsala svůj příběh. Ať si každý uvědomí, jaké má štěstí. Jesti si všichni představují, že život je peříčko - tak to není. Nikdy nikdo dopředu neví, co se stane - a může se stát cokoliv. Můj kamarád mi jednou řekl, že okolí nezměním, jediné co můžu změnit jsem já. Je to trochu do krajnosti - přeci jen se stále pokouším aby se i okolí trochu změnilo, ale pravda je ta, že člověk může začít u sebe. Přestože toho také mám někdy dost, s manželem jsme se málem rozvedli, nemáme peněz nazbyt, tak se fakt snažím brát to pozitivně, mít dobrou náladu. Kupodivu to funguje. Přimělo mě k tomu především to, že jsem ve svém bezprostředním okolí viděla tolik smůly a neštěstí, že jsem se konečně probrala a uvědomila si, jak jsem šťastná.
Odpovědět
 Rapiti 


Re: děkuji  

(15.8.2009 15:08:00)
Moc, jsem to nepochopila. Málem jste se s manželem rozvadli, ale bereš to pozitivně? Asi tak, že se díváš do budoucnosti s nadějí? Ta jediná asi člověka drží nad vodou.
Víc než tři roky jsem uvažovala o rozvodu a snažila jsem se, co mi síly stačily, ale fakt nemám pocit, že by pomohlo moje snažení. Aby manželství fungovalo, o to se musí snažit dva. Dokud jsem se snažila sama, bylo to na nic. Manžel se naštěstí postupně vzpamatovává a je to čím dál lepší, ale vyhráno zatím ještě nemáme. Momentálně už cca 3 týdny fungujeme bez potíží, to se rovná skoro zázraku. Donedávna to bývalo tak, že se s manželem dalo mluvit tak 2 dny jednou za 14 dní. V době nejhorší krize jsme spolu skoro nekomunikovali víc než čtvrt roku, to jsem měla tik v oku skoro pořád, vlasy mi padaly, je mi špatně, když si na to vzpomenu. Nikomu nepřeju, aby si takhle užíval první roky života svého dítěte.
Odpovědět
 Kočanská 
  • 

Re: děkuji  

(16.8.2009 19:32:32)
No, vidíš a to je právě ono. Já si to taky dřív brala a trápila se - to byl fakt očistec. Pak jsem si prostě řekla, že si nenechám žádným mužským kazit můj hezký život s dcerkou a později jsme čekali druhou. Prostě jsem manželovi narovinu řekla, že jestli nepřestane se svým nemožným chováním, rozvedu se a snažila jsem se to co dělal ingorovat a soustředit se na to, co mi přinášelo radost t.j. děti, moje rodina, přátele. Hele a fungovalo to. Finančně se o nás dokážu postarat.
Manžel se nakonec taky nějak vzpamatoval - jsem ráda - hlavně kvůli dětem, které ho milují a on se k nim chová moc hezky. Asi si uvědomil, že by byla škoda o tohle přijí.
... a já to nějak moc neřešim. Cítim se šťastná a to si myslím, že určitě nemám to co jiní, kteří jsou "nešťastní".
Odpovědět
 Rapiti 


Re: děkuji  

(16.8.2009 21:37:51)
U nás nejvíc pomohlo, že manžel zůstal víc než půl roku na neschopence a viděl na vlastní oči, že si celý den nesednu a stejně nestíhám, od té doby neslyším žádné hloupé dotazy, co že jsem celý den dělala.
Já tenkrát byla dost vyřízená z péče o náročné miminko a manželovi začala umírat maminka. Úplně se uzavřel do sebe, přestal komunikovat, takže mně s dětmi a domácností nepomáhal nikdo, manžel byl jako třetí dítě a pěkně protivnej a do toho jsem se snažila zvládnout nějakou tu výdělečnou činnost. Neměla jsem moc šancí s tím něco dělat. Jen jsem se snažila manžela chápat a vydržet, ale někdy jsem dost padala na hubu.
Odpovědět
 Kočanská 
  • 

Re: děkuji  

(16.8.2009 22:57:09)
No, to víš, je to často dost těžké. Jak to popisuješ, tak to určitě nebylo jednoduché.
Já jsem jen chtěla vyjádřit to, že pokud si prostě v tom životě nehledáš to, co je hezké, tak štěstí nikdy nenajdeš. Skoro každý má nějaké trápení - někdo větší, někdo menší. Když se soustředí jen na ta trápení, tak je to fakt peklo. Určitě je někdy dost těžké najít něco hezkého, ale skoro vždycky to jde - až na některé situace, které by asi skoro nikdo neustál.
Já jsem měla v životě několik zážitků které mě "nakoply" a opravdu se snažím mít vždycky něco na co se těším - třeba jenom maličkost. Neřešit to co se stalo. Smířit se s tím, že já mám chyby, manžel má chyby, děti nejsou dokonalé, nikdo není dokonalý. Ale skoro každý má něco dobrého v sobě. Opravdu, když vidím, co se děje některým mým přátelům a známým, co si musí zkoušet, tak jsem vděčná za to co mám.
... často si taky říkám, že to s dětmi strašně rychle uteče a až budou starší a už nás nebudou potřebovat, bude se nám stýskat po časech, kdy byly malé. Užívám si s nima každou minutu - i když mě někdy pěkně dopalují.

Odpovědět
 Jíťa 
  • 

Čas jen sama pro sebe 

(13.8.2009 20:22:23)
Prožívala jsem podobné stavy. Hodně mi pomohlo, že jsem mohla 1x týdně vypadnout z domu na cvičení. Můžu jen doporučit. Časem bys k tomu mohla přidat třeba sobotní vycházku obou dětí s tatínkem.
(nebo napřed si prosadit vycházku a pak teprv něco dalšího...)

Podle mě to chce hlavně pravidelně alespoň chvíli být úplně "bezdětná" = nevidět je a neslyšet je. To doma dost dobře nejde.
Odpovědět
 Šárka, 2 kluci 
  • 

Re: Čas jen sama pro sebe 

(13.8.2009 22:06:21)
S tím naprosto souhlasím. Musíme být chvíli bez dětí nebo by jsme se zbláznily.
Odpovědět
 Šárka, 2 kluci 
  • 

U nás stejně 

(13.8.2009 21:56:38)
Musím říct, že u nás je to hodně podobné. Mám pětiletého a osmiměsíčního kluka. Občas už nevím kam se dřív otočit. Nervy taky ujíždějí dost často, ale nemyslím si, že ten starší by byl rozmazlený, akorát chce taky moji pozornost, když vidí, že nosím malého. Strašně moc se těším, až bude ten mladší tříletý pak doufám bude spát celou noc, bude si hrát s bráškou a nebude to už takový stres. Když má člověk první dá mu všechno a jde to jednoduše, s jendím si vždycky poradí, ale s dvěma už je to horší. Nejhorší na tom je, že chlapy si to nedokážou představit, a myslí si, že když pracovali, že doma už mají volno. Naštěstí mám chápavého muže a pomáhá jak může.
Odpovědět
 míša, 2 děti, 06 a 09 
  • 

Re: U nás stejně 

(13.8.2009 22:07:49)
haha, ten můj dokonce na začátku mé mateřské pronesl ted už velmi vtipnou větu: že když si furt tak ztěžuju, že půjde na mateřskou místo mě a ještě při tom konečně dostaví barák:-) Dnes už se tomu naštěstí smějeme oba, časem mu jeho omyl došel a teď je z něj "relativně" chápavej taťka. Když hlídá obě cácorky, nestíhá si totiž ani dojít na WC:-)
Odpovědět
 Jedůfka / 99,00 


Bude líp! 

(13.8.2009 22:11:16)
Moc dobře vím, o čem to je. Kluci jsou 13 měsíců od sebe a před pár lety jsem měla úplně stejné pocity. Zlepší se to, uvidíš. Postupně to přejde do jiných starostí, ale čím budou větší a samostatnější, tím víc času budeš mít na vydechnutí.
Odpovědět
 annah-2 


Re: Bude líp! PŘESNĚ TAK - NESTRESUJTE SE 

(14.8.2009 20:42:12)
Znám to samé. Bude líp. A nestresujte se jestli jste děti rozmazlila nebo je k sobě moc připoutala.... vždycky jste jednala podle toho, jak jste to cítila a v okamžiku kdy Vám zase instinkt říká, že už stačilo, že už nemůžete... budete na děti klást víc nároků, třeba na ně budete i přísnější, ale ony to pochopí, protože to děláte s láskou.
A chlapi??? No jo no, jsou to chlapi, nejsou to ženský... tak to asi má být.
Mějte se.
Odpovědět
 snecek 


Vydrž, stojí to za to 

(13.8.2009 23:59:22)
Ahoj a zdravím. Taky mám holčičky od sebe necelé 2,5 roků. První půlrok vycházel docela dobře. Je pravda, že s odstupem času to člověk vidí lépe, ale nutno přiznat, že ta honička se uklidnila, když starší holčičce byly 4,5 a mladčí 2 roky. Najednou mi utekly do pokojíčka a hodinu jsem o nich nevěděla. A tak to bývá stále častěji. Mají si svůj svět a já si nemusím hrát na princeznu, nebo Červenou karkulku. Občas musím zahrát třetí osobu, většinou se jedná o babu jagu, Jeníčka či Mařenku. Jediný problém máme s čtením knížek. Občas nenajdu vhodnou knížku pro obě. Na to je ještě stále veliký věkový rozdíl. Ale jinak věř, že ten vztah jaký mezi nimi vznikne je úžasný a my s manželem s nadšením pozorujeme jak se doplnují a jedna za druhou stojí. Držím palce, je to náročný, ale dá se to zvládnout. A hlavně strašlivě rychle to utíká a oni rostou jako z vody. Takže pozoruj si je a užívej jich. Petra
Odpovědět
 sally 


Tohle je prostě blbé období... 

(14.8.2009 8:14:10)
... mimino je mimino, starší sourozenec žárlí, snaží se upoutat pozornost (řekla bych, že tvoje dcera by si uměla hrát sama - ale proč by to dělala - to bys pak třeba měla čas na miminko - soudím podle mojí čtyřleté, kterou miminka fascinují, ale v okamžiku, kdy na cizí miminko jen pohlédnu já, tak jí mám na klíně, otáčí mi hlavu od miminka a děsně usilovně hledá témata k hovoru). Děti není kam "odložit", navíc jestli kojíš, tak jsi poměrně dost nezastupitelná.

Určitě bude líp. S manželem by to chtělo domluvit nějaká pravidla - ono někdy je důležitější když někdo pohlídá děti půl hodiny v tom pravém okamžiku, než jestli je s nimi celé hodiny.
U nás platilo, že manžel neodejde do práce, dokud nebudu vysprchovaná a oblečená. Je to dvacet minut, ale hrozně důležitých - abych pak mohla celý den fungovat. Večer chodil děti koupat - tj. byl tu na poslední půlhodinku před spaním - on byl s dětmi, dělal s nimi něco smysluplného a já měla chvilku buď na internet nebo sklidit kuchyň nebo prostě NĚCO. Jednou týdně chodil s dětmi ráno plavat (napřed tedy jen on se synem, později syn chodil do kursu bez rodiče a dcera ve stejnou dobu na plavání s rodiči). Plavání máme za rohem, takže to zase bylo nějakých 45 minut celkem - ale byla jsem chvilku bez dětí... mohla jsem si v klidu dopít ranní kávu - alespoň občas.

Asi od roku mladší si manžel děti bere jeden večer - sejdeme se před mým fitkem v 17:30, já jdu cvičit (plus někdy pak s holkama na skleničku), on jde s dětma na nádraží podívat se na vlaky a pak jdou na večeři a v osm je šoupne do postelí. Já mám pro sebe celý večer, oni jsou všichni spokojení, protože si užijou jeden druhého (plus manžel říká, že se na něj za celej život neusmívalo tolik ženskejch, jako když jde s prckama po městě :-)).
To jsou věci, které mi trošku ulevily od totální ponorky - půlhodinka tady, půlhodinka támhle + jeden volnej večer (babičky máme na jiném kontinentě, takže fakt nějaké hlídání "abych si mohla dojít k holiči" nehrozilo a nehrozí, nehrozí odkládání dětí na víkend atd.)
V tomhle věku (1 a 3 roky) si manžel děti občas bral o víkendu - zase třeba na hoďku dvě - na procházku, nebo třeba na nákup, s autem do myčky - cokoliv.

Samostatnost starší dcery - asi bych zkusila něco "konstruktivního" - např. když dostane omalovánky, tak si je může omalovávat sama, ne? Nebo postavit domeček z lega / dupla / kostek (dle šikovnosti - ve třech letech asi spíš ty kostky, duplo), nebo něco takového. MOje dcera si docela vyhraje s koníkama a zvířátkama od Schleicha, nebo s princeznama od polly pockets (takové ty malé panenky - mají gumové oblečky, takže jakž takž zvládá i oblíkat). Dále vystřihovací oblíkací panenky, má vaření a kuchyňku... prostě najdi jí činnosti, které si fakt bude dělat sama... můžeš jí ze začátku pomoc a ukázat co a jak - ale pak bych jí posílala si hrát - třeba na deset minut.... podle mě dítě, které někdo neustále zaměstnává, může mít v budoucnosti docela problém - není zvyklé řešit problémy, není samostatné, neumí se samo o sebe postarat, nemá vlastní názor - pořád čeká, že mu někdo všechno "předžvejká". ZKuste pozvat nějaké kamarádky, ať si chvilku hraje s jinými dětmi, třeba od nich něco odkouká... a tobě zbyde chvilka pro prcka.

Náročné miminko - to jsem strčila do babyvaku a prostě se jel program podle staršího. Mimi ve vaku bylo spokojené, a já měla volné ruce na zachraňování staršího (má třikrát šitou hlavu, poprvé ve 14ti měsících).
Odpovědět
 Ines, 12+9+8 
  • 

Re: Tohle je prostě blbé období... 

(14.8.2009 8:54:47)
Tak od včerejška přemýšlím, co napsat, aby to autorce k něčemu bylo. A mezitím už skoro vše zaznělo.
Jako hlavní vidím všeobecně rozšířený omyl, že věnovat se dítěti znamená sedět u něj a hrát si s ním. Když máma vaří/uklízí/pečuje o mladšího brášku/pracuje na zahradě a u toho staršímu vypráví, co dělá, nebo ho nechá pomáhat, stačí odnést do koše smetí nebo podržet nějakou věc..., tak se mu taky věnuje. Nebo si máma dělá svoje nebo odpočívá, dítě si hraje samo a čas od času přiběhne, popovídá si, ukáže co dělalo a zas běží, i to je věnování se dítěti.
A jak už holky psaly, to že si tříleté dítě nehraje samo a je mu neustále vymýšlena nějaká zábava, tak to pro něj vůbec není dobré.
Odpovědět
 helena + veverčátka 


K tomu manželovi poznámka 

(14.8.2009 8:27:54)
Můj manža tedy není z těch, kteří si "courají" po večerech a já nemám na nic nárok. Vypadne sem tam, stejně jako já. Dokonce jsme se domluvily na jednom víkendu kdy pojedu s kamarádkami sama bez něj a dítěte a on bude s malou. Doma pomáhá v rámci normy, ale občas také prohodil poznámku, jak se mám, že se starám jen o dítě a sebe a nic jiného. No a pak jsem musela na jeden půlden do nemocnice a bylo.. "je tu bez tebe tak hrozně smutno" a "když má malá svůj hučící den, jak to můžeš vůbec vydržet celý den?"(dcera zrovna ten den nebyla úplně dobře naložená) "kdy vaříš?" :-D
Další zkouškou byla dovča, kdy viděl tu celodenní péči v reálu a ještě se na ní musel podílet. Pak v neděli povídal: "jedu se odpočinout do práce!" :-)
Ono se těžko posuzuje něco, co není v jeho silách posoudit. Opravdu je řešením si ho to nechat zkusit. Víc neporadím, dítě mám jedno a chtěla bych mít co nejdříve druhé a se zápřahem počítám i stěmi blbými náladami, ale to je asi normálka. Prarodiče moc nepomůžou, budou v důchodu až když budu po mateřské, tak možná budu psát za rok já, jen asi bez stesků na manžela, protože ten je tedy celkem uvědomělý - zatím.
Odpovědět
 martina 
  • 

Re: K tomu manželovi poznámka 

(14.8.2009 21:27:44)
souhlasim. je to o tom, že ani my holky jsme nevěděly do čeho jdem. Když jsem ještě neměla děti, tak sem měla pocit jak jsem hrozně zaměstnaná a jak ty ženy co jsou doma s děckama se maj a fakt jsem se těšila, jak si odpočinu. Jejda, to byl omyl. A s těma chlapama je to stejné. Vážně to chce, aby si to zkusili. Ono možná nejde ani tak o jejich pomoc, jako o pochopení a uznání. Aby zkrátka pochopili, že naše práce je rovnocená s tou jejich. Manžel tohle pochopil, když jsem byla v porodnici s druhým mimčem a on se staral o synka. Doma byl bordel jak v tanku, co jedli jsem se ani neptala,prádlo nevyprané, prostě nic a manžel byl s nervama v kýblu. Od té doby je na mě jak mýlius a nechápe jak to zvládám.
Odpovědět
 kapitan 


musíme vydržet! 

(14.8.2009 14:15:34)
Ahoj,jsem na tom podobně,jen s tím rozdílem že mi manžel s dětmi moc pomáhá,sice se vrací z práce v podvečer ale pak se dětem naplno věnuje.Máme dvě dcerky starší 3 roky,mladší 10 měsíců.Někdy to jsou opravdu nervy,ale musíme přeci vydržet!Stejně nám nic jiného nezbývá!Buďme šťastný že máme zdravé děti
Odpovědět
 Lenka 


Re: musíme vydržet! 

(14.8.2009 21:05:15)
No, to se to tady rozjelo..reakci viz autorka "lavina" poněkud nechápu..člověk dělá i věci iracionální..a i když je šťastný (má v podstatě dobrého muže a v podstatě zdravé děti), má přece právo toho mít plné zuby a je pochopitelné, že si potřebuje někde postěžovat, podělit se...já jsem za cvoka na každém kroku - 5 dětí, únavou padám na ústa ob den, na chlapy s kamoškou brbleme co týden..ale v podstatě jsem ráda a šťastná, za to co mám...průměrný extrovert se občas potřebuje podělit s radostmi i starostmi..od toho tyto stránky jsou
Odpovědět
 Ingrid 
  • 

Mluvíte mi z duše 

(15.8.2009 16:04:39)
Mám sice jen jedno dítě, ale bohatě mi to stačí. Jsem neustále unavená, upocená... stále stojím u kamen, uklízim, peru žehlim... Inspirace ve vymýšlení, co dnes zase podnikneme zábavného... mi už dochází. Snažím se dítě dobře vychovávat, vše jí rozumně vysvětlovat, občas jsem jako ohraná gramofonová deska.
Někdy mi také dost ujíždí nervy, když potřebuji např. dožehlit, nebo dovařit oběd a dcera se na mě sápe, abych si šla hrát, zatím co mi přetékají hrnce... tak na ni zaječím, což obvykle u ní vyvolá histerický pláč, protože není po jejím :-/
Tělesné tresty nepraktikujeme. Málokdy se stane, že jí plácnu výchovně přes zadek, ale to už musí být, když neposlechne i přes mé varování (např. když se mi vysmekla z ruky a vběhla do silnicie).

Jinak zpět k tématu...Vůbec se necítím ve své kůži. Sama sobě se nelíbim. Nemám čas na holiče, kosmetiku, pedikúru a podobné věci.Dost se stresuju a stres zajídám sladkostma, tím přibírám.
Prostě na sebe nemám vůbec čas.
Ale ten pocit, když malá ke mně přijde, obejme mě a řekne svým hláskem a milým pohledem "Maminko, jsem Tvůj poklad", tak se rozzářim a řeknu si,že mi za to stojí :-)
Odpovědět
 Betull 


je nas takovych spousta 

(16.8.2009 0:08:15)
Dekuji za pekny clanek. Je nas takovych mnoho, drina od rana do vecera...vysledek neni nikde videt. Pripadaji mi ale hrozne manzelovy reakce. Ja mam skveleho manzela, je zvykly hlidat a casto ma deticek po krk. Vi moc dobre, jak daji zabrat a proto od nej nikdy nic takoveho neslysim.
Rozhodne si prosim nemyslete, ze jste je rozmazlila, peci a laskou a nosenim se deti preci nerozmazluji...
Odpovědět
 Péťa ( dvě děti) 
  • 

Jak vám rozumím a nezávidím 

(16.8.2009 17:42:14)
Velmi dobře vám rozumím a vůbec nezávidím. Když si čtu vaše příspěvky, tak ještě dneska mi je z toho "ouzko" a to je dětem 13 a 18 let. Když přijdeme s kamarádkami na téma malých dětí, tak se vždy shodneme na tom, že jsme rády,že jsou velké. I když to přináší zase jiné starosti a závažnější. Skutečně platí " čím větší děti, tím větší starosti", ale pokud to jde,tak je to v klidu. Souhlasím s jednou přispěvatelkou, že nejhorší je ten věčný rámus a že pořád něco potřebujou.Klidnější to začalo být až když tomu mladšímu dítěti bylo asi 7 let, tam jsem najednou zjišťovala,že už mně tolik nepotřebujou a stávalo se mi, že jsem najednou nevěděla co mám dělat.Vydržte a těšte se ta práce přinese své ovoce.
Odpovědět
 anna 
  • 

pani na hlidani 

(17.8.2009 4:13:30)
proc si neporidite pani na hlidani?
Odpovědět
 Hanka, 3 kluci 
  • 

Taky to znám 

(17.8.2009 14:15:45)
Děkuji autorce článku za upřímnost - málokdo se odváží takové pocity zveřejňovat, i když si myslím, že spousta z nás je taky prožívá. Někdy se cítím podobně jako autorka článku, na rozdíl od ní ale mám dvě babičky, díky kterým mám od těch raubířů aspoň na chvíli "pokoj" a pak se k nim zase ráda vracím. Dobrá zkušenost pro mě byla - ale chápu, že v některých rodínách to není reálné - když nám babičky jednou děti vzaly na několik dní a my byli úplně sami s manželem. A sice, přistihla jsem se, že jednak stejně pořád mluvíme hlavně o dětech, a taky, že se nám po nich stýská a že se na ně těšíme. Takže odloučení na chvíli je určitě prospěšné, pokud to jde. Taky ty každodenní problémy se, když z toho kola vypadnete, zdají mnohem menší a tahle zkušenost vám zůstane i potom, co se k nim vrátíte.
A za druhé, moc doporučuju pěstovat co to jde kontakty s ostatními maminkami. Mně osobně strašně nabije každá chvíle proklábosená s jinou maminkou byť o banálních věcech, a hlavně zjišťuju, že ostatní maminky mají podobné problémy, což je samo o sobě úlevné. Nehledě na to, že chvíli mluvíte normálně s dospělou osobou, vždyť komunikaci pořád jen s dětmi, to je za chvíli na hlavu.
A za třetí, vydržet, oni z tohoto těžkého období vyrostou a víc si budou hrát spolu.
(A pro ty nejodvážnější a pro ostatní pro zasmání - pořiďte si ještě třetí dítě, ono to paradoxně v něčem pomůže, alespoň taková je moje zkušenost :-))))))))))))))
Odpovědět
 Stova, kluk V/07, holka XI/05 


taky to tak bylo a je mnohem líp!!! 

(17.8.2009 23:04:38)
Mám děti rok a půl od sebe, oba se sníženou imunitou, ekzémy a sklony k alergiím (operace nosních mandlí, oušek, laryngitidy...kdo nemá doma, nepochopí co to znamená), jeden 2 a čtvrt a druhý tři a třičtvrtě roku. Ale teď je to fakt super. Ta investice do jejich prvních společných 18 měsíců se vyplatila a teď už je to jen lepší a lepší. Hodně jsou spolu, hrají si a několik desítek minut o nich nevím. Jsem teď strašně šťastná. Ale předtím jsem byla úplně na prášky a přenášelo se to i na celou rodinu. Radím, vydržet... Přejde to. A teď to hodnotím, že byla mnohem horší jedna malá holka, než tihle dva prckové, přitom mladšímu je teď jako staršímu v době, kdy jsem myslela, že zešílím!!!
Odpovědět
 Táňa 
  • 

Malý povyroste a bude líp 

(18.8.2009 4:25:29)
Dobrý den, taky to znám. Malý povyroste a bude líp, děti si víc pohrají spolu.

Podle mého názoru se necítíte šťastná, protože toho prostě máte moc.

Určitě bude líp, můj malý má teď rok a půl a se setřičkou si krásně vyhrají.

Držím Vám palce,
Táňa
Odpovědět
 martous 


tak za dva roky bude líp 

(18.8.2009 12:48:11)
Mám skoro tříletého syna jen jednoho a taky mi dával dost zabrat a to byl sám, měla jsem stejné pocity, ale teď už povyrostl, je rozumější, mně bude končit mateřská a teď je mi vlastně líto, že to tak uteklo, že už není miminko a když byl malinkatý, tak jsem si naopak přála, aby už byl velký, rok a půl se snažíme o miminko a zatím bez výsledku a přesto bych znovu obětovala to, že se nevyspím, budu unavená,...
Odpovědět
 keksik4 


Můj velký obdiv 

(18.8.2009 14:27:23)
Možná to teď bude vypadat divně, ale autorka má můj velký obdiv. Já mám jedno mimčo, 3,5 měs.ale pocity mám úplně stejné. |Pocit, že nic nestíhám, všude bordel, vystresovaná, nevyspalá,hladová, protivná.Spát chodím o půlnoci, vstávám ve 3, abych stihla alespoň poklidit,tak nějak základně, o velkém úklidu si můžu nechat jen zdát.Moje mamka, která mě neustále poučovala, jako že to je o dobré organisaci, když pak u nás 10 dní byla, tak sama přiznala, že moje mimi je opravdu náročné. A tak když pozoruji mamky se dvěma a více dětmi, mají můj neskonalý obdiv a naprosto nechápu, jak to zvládají. Moje dítě přes den nespí a vyžaduje neustálou pozornost, v kočárku být nechce, takže jsme se pustili do šátkování. A manžel? Přesně, má pocit, že když on vydělává, podotýkám, že jako manažerka je moje půlroční mateřská vyšší jak jeho plat, já si užívám válení se doma s dítětem a tudíž už nemám nárok na jeho pomoc. Ale před mateřstvím jsme veškeré domácí práce dělali oba, naprosto bez problémů. A když už hrozí, že skončím ve vězení za vraždu manžela, tak si milostivě malou vezme, hodí ji na rameno, sedne k televizi, je mu jedno, že se malá kroutí a kňourá a pak mi oznámí, jako co je tak těžkého na tom, starat se o dítě? Svoji dceru miluji, a jsem ráda, že je zvídavá. Ale popravdě, kdybych dostala nabídku, od kohokoliv, že si ji jednou týdně bude brát, třeba na 3 hodinky /bohužel tchyně ani nevzala její existenci na vědomí, rodiče mám 300 km od nás/, zlíbala bych mu obě ruce. Jo, a také bych byla pro zákon, kdy by povinně manželé museli 1x za měsíc, na týden, převzít naši roli, se vším všudy, bez pomoci babiček, chův a profesionálních úklidových agentur. Fakt by mě zajímalo, za jak dlouho by následkem tohoto zákona byly přeplněné blázince. A tak, jak se autorka ptá, zda si rozmazlila děti, já si odpovídám, dítě jsem si nerozmazlila, ale manžela, bohužel ano.
Odpovědět
 Eva 
  • 

diky 

(18.8.2009 21:59:34)
Ahoj, děkuji všem za diskuzi, za různé praktické nápady a za hřejivá slova. Dost mi to pomohlo si to srovnat. A taky zahnat pochybnosti, jaká jsem teď vlastně matka.

Díky.

Eva
Odpovědět
 Simeona a 3 


Re: diky 

(19.8.2009 16:35:11)
Evi, a co sousedi? Nemáš v okolí někoho, s kým byste se dali dohromady? U nás je pár holek s dětma stejného věku a rády se střídáme, vždy si jde jedno dítě hrát na dvě hodinky k sousedům, obě maminky mají klid a udělají si práci protože děti si hrají spolu, no a jindy se zase jde k tomu druhému dítěti. Nebo je jedna z maminek vezme na hřiště všechny...
Odpovědět
 Eva 
  • 

Re: diky 

(19.8.2009 20:19:48)
To chvíli fungovalo, ale sousedi se odstěhovali a jsou místo nich zahraniční nájemníci. Takže ani nemůžu nechat mimčo dospat po procházce na společné chodbě, příliš cizích tváří.

Budeme se stěhovat za Prahu, takže si dělám naděje, že zahrádka a sousedi mě zachrání, nebo aspoň ubude stresových situací. Nejsem ale moc "seznamovací", takže tohle bude asi trošku na déle.

Eva
Odpovědět
 Eva (autorka) 
  • 

přenášení emocí z miminka na mámu 

(21.8.2009 14:44:18)
Vypozorovala jsem, že jsem mimořádné nervózní, když se blíží krmení miminka a jeho uspávání. A to i v případě, že miminko spí. Najednou jsem neklidná a podrážděná a do 10 minut se mimčo vzhůru nebo začne být na spaní. Funguje to celkem dost spolehlivě. Trvalo dost času, než jsem si to dala do souvislosti.

Snažím si to uvědomovat a ovládnout to, ale je to velmi silné a odezní to, až je potřeba miminka uspokojena.

Je to v pořádku? Jak se s tím pracuje? Eva
Odpovědět
 Andrea 
  • 

Moje zkušenost 

(23.8.2009 22:00:27)
Milá Evo,
mám dva syny, je mezi nimi téměř přesně tříletý rozdíl. Když se mladší syn narodil, starší nastoupil sice do školky, ale po měsíci začal marodit - nakonec to bylo tak, že byl 4-5 dní ve školce a pak jsme doma marodili všichni. A takhle to šlo několik měsíců, až jsem ho na doporučeni dětské lékařky v dubnu přestala dávat do školky. Do toho přesně, jak ty popisuješ, celodenní kolotoč bez přestávky (když se vystřídali s denním spánkem). Mladší syn měl též období, kdy se budil asi 3 měsíce denně v pět hodin a pokud jsme hned nevstali, byl schopen vzbudit celý dům. Teď už je to lepší, vstává v šest.
Manžel se mi sice snaží všemožně pomáhat, ale já jsem i tak propadala pocitům beznaděje, měla jsem pocit, že nemám žádnou radost, nic pozitivního.... A pak jsem se za své pocity styděla - mám přece dvě zdravé, chytré, krásné děti, tak nemám na něco takového právo....
Teď bude staršímu pět let a mladšímu dva roky a zdá se mi, že se to začíná obracet. Nemocí už není tolik, mladšího už nemusím hlídat úplně na každém kroku a při vzájemných potyčkách už se stávají alespoň trošku rovnocennějšími partnery. Zabavit už se mi podaří oba dva stejnou aktivitou a i denní režim mají podobný.
Takže jediná rada je, jak už zde v diskusi zaznělo, vydržet a pokud to jde a máte chvilku hlídání, tak neuklízet, ale vyrazit pryč - na procházku, zacvičit si (to pomohlo vždycky mně). Držím palce! Andrea
Odpovědět
 lena13 


dvojčata 

(24.8.2009 11:30:38)
ahojky, já mám doma dvouletá dvojčata. Dva kluky. Teď to jsou pěkní raubíři. Obzvlášť Vojta vyžaduje neustálou pozornost, chce, aby si někdo hrál stále s ním. Ondra naopak zlobí, když vidí, že se mu tolik nevěnuji. Manžel jde ráno o šesté do práce, vrátí se kolem třetí, čtvrté, jak kdy. Ale protože bydlíme na vesnici a u jeho rodičů, musí hned něco jít dělat ven. Sice je tu babička, ale ta má taky pořád něco na práci a nemůže se stále klukům věnovat. Připadá mi, že kluci pořád něco chtějí, teď spí většinou jen jednou denně, takže žádný odpočinek. Jak usnou musim udělat resty doma, pořád v jednom kole. Když si na chvilku sednu, že si něco přečtu, hned zas někdo otravuje, takže ani to čtení mě už nebaví. pořád hledat kde jsem skončila... Připadám si utahaná, že už mě nebaví, ani nikam chodit, nejradši bych jen spala. Ten kdo vymyslel formulaci "mateřská dovolená", musel být určitě chlap, protože z jiné hlavy to být nemůže.~o~
Odpovědět
 Pavla 12 + 10 
  • 

Stejný věkový rozdíl 

(24.8.2009 13:59:29)
Stejný věkový rozdíl máme u nás. Počátky nebyly tak těžké, beznaděje se dostavila později, teprve když únava byla dlouhodobá (asi tak ve 3 a 6 letech), i když si pamatuji, že právě v době, jak píšeš, jsem se fyzicky nejvíc nadřela. K tomu atopický ekzém mladší dcery, tedy miminka. (Vstávání 10-18x za noc.) Pomoc žádná, "babičku" neznám. A to je asi nejobtížnější: vědomí, že se mohu spolehnout jen na sebe. Je to dlouhodobě velmi náročná situace, kdy se zdá, že už nikdy to nebude lepší. Často jsem musela hledat důvody své beznaděje a svých falešných domněnek, jakoby opírajících se o životní zkušenost: že nemám nárok na odpočinek. Zkušenost s manželem podobná. (2x týdně jazykové kursy, stižnosti, že má "jen" hodinu denně volna. Já neměla ani minutu.)

Jaký recept?
1. když nemám babičku, nestěžuji si. Není její povinnost hlídat mé děti.
2. Pokusit se vyburcovat manžela aspoň k něčemu. Babička nemá povinnost starat se o vnuky. Otec ano.(Přiznávám, že výsledek může být téměř nulový, muži mívají silný pocit, že finančním zabezpečením rodiny jejich povinnosti končí, a mají tedy nárok na odpočinek. My ne.)
3. najít si suchou vrbu. Když není pomoc fyzická, musí být aspoň psychická podpora.
4. Ale kdyby byla nějaká spolehlivá fyzická pomoc, kamarádka, rozhodně ji využij. Případně zkusit i placené hlídání - vyčlenit na to pevnou částku, řekněme 1000 Kč za měsíc, určitě vystačí aspoň na pár hodin týdně.
5. Domluvit s manželem jeden volný večer v týdnu, kdy on obstará děti. Důležitá je pravidelnost, s níž si můžeš naplánovat čas pro sebe. Už jen výhled na jedinou hodinu týdně ti psychicky pomůže zvládat mimořádnou námahu.

Je mi jasné, že veškeré "rady" jsou nedostatečné, koneckonců všechno si člověk nakonec musí projít sám. Nejdůležitější je stejně rozhodnutí, že se spolehnu sama na sebe a také všechno sama zvládnu. Až budou děti školní, přijdou ještě netušené radosti. A pochvaly... "Mami, proč tebe se nikdo na nic nezeptá? Ty toho tolik víš!" (Pochvala dcery u televizní obrazovky při sledování pořadu "Kniha mého srdce".)
Odpovědět
Máme rádi miminka

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.