| Hanka 75 | 
 |
(7.8.2009 20:02:55)
Mě ten tvůj úvod něpřijde moc vstřícný. Jakou reakci jsi čekala ? Že řekně: "ano já vím, že to nedělají schválně..." po jejích předchozích reakcích je asi divné toto očekávat. Já tedy nemám moc trpělivosti a nervů zvládat podobné situace na jedničku s hvězdičkou, ale osobně bych takhle nezačala, protože jakou protirekaci asi tohle může nastolit.
Zaklepala bych na sousedku někdy jindy, vklidu, bez dětí, a probrala to s ní. Že se snažíš, co jsi proto udělala (ona to neví, že, že se kvůli ní obouváte v bytě a ty tam máš koberce ne ?), zeptala se třeba, kde má dětský pokojíček, no třeba byste ještě pokecaly. Může mít nenormální a nedomluvíš se s ní, ale možná je toho na nic jen moc a pak ten úvod co jsi řekla, to je jasné, že to k ničemu nemůže být.
Takže nedávala bych vlastním dětem roubík, ale osobně si myslím, že ta vstřícnost u tebe v tomhle hodně moc selhala a možná vzájemné vztahy ještě uhoršila. Ty jsi tolerovala jejich klepání a bouchání, ale jí třeba vůbec nepřijde, že to k vám bylo slyšet, že to může vadit. Jí to třeba nevadí - hluk - jen teď, když má miminko a myslí si, ať si dělají kdy co chtějí, ale teď pár měsíců potřebuju, aby mi dítě spalo...
Jen nabízím druhý pohled na věc.
|
| Lysil | 
|
(7.8.2009 21:01:56)
A co zkusit asertivitu? Poměrně účinná je technika, kdy člověk vyslechne rozzuřené výkřiky druhé matky, projeví pochopení, čímž jí vezme vítr z plachet (a rozvztekanec se většinou, když se ním víceméně souhlasí, uklidní), a potom přednese (klidně) svůj pohled na věc. Vypadá to divně, ale fakt to funguje - minimálně se konflikt utlumí. Akorát při tom člověk sám nesmí být rozčilený, jinak nemůže reagovat na vztekání oponenta vstřícně...
Zabrat by mohly věty typu: Chápu, že jste unavená, když vaše miminko pořád pláče. Je hrozné, že vůbec nespí. Dovedu si představit, jak je těžké ho uspávat. Rozumím, že vás potom rozčiluje každý hluk. (verze pro odvážnější - ale ta nemusí vyjít, sousedka se může urazit -, je mi jasné, že je to pro vás těžké, zvlášť když vám manžel moc nepomáhá.)
Pak bych připustila, že děti na chodbě švitoří. Třeba: To víte děti. Snažím se je obléknout v bytě, abychom byli na chodbě co možná nejkratší dobu. Bohužel s tím víc neudělám. Omlouvám se. (Nejde o to, kdo je v právu, je o to, že vzteklina se mezitím uklidní a možná se sama připustí, že to trochu přehnala - kdyby to nevyšlo, vždycky je možné se vrátit ke studené válce a prostě se navzájem ledově ignorovat...)
A mimochodem osobně myslím, že malinké miminko nějaký hluk zcenku nebudí. Některé děti jsou plačtivější, i kdyby se kolem nich chodilo po špičkách. Naopak jeden americký psychiatr doporučuje novorozencům pouštět vysavač nebo aspoň fén, prý je monotónní hluk uspává...
|
|
| Hanka 75 |
|
(7.8.2009 21:17:52)
Já to ve zlém neberu a nejsem, jen mě fascinuje jakou reakce čekala autorka na větu: "myslíte, že to dělám (nebo dělají) schválně...
že sousedka řekne: "to víte, že ne, já vím, že je to dětem přirozené, takže na vás řvu...??? proč asi, tedy řve ??? ......jste moc hodná, že se přezouváte v bytě... atd."
přesně jak radí další příspěvek, to by mohlo mít úspěch, tady cloumali emoce oběma stranami.
Jediné co mám se sousedkou možná společně, že mě děti také vzbudí hodně věcí. Usnou, spí tvrdě, ale po chvíli už ne. Mám dvojčata a fakt nejsem nadšená, když mí zavísknou nadšení turisté nebo stará nahluchlá babča do kočárku a dítě vzbudí. Protože se mi rozjedou a celý den má mnohem náročnější. Necloumají mnou emoce, jen si vždycky povzdychnu a snaším se takovým situacím vyhýbat. Bydlíme v centru Prahy a já otáčím kočárek, když jede sanitka, předvídám, kde začnou kopat, sekat atd, kde kdo zaparkoval a práskne dveřmi od auta, kde kdo skládá zboží a práskne bednami do obchodu jít s dítětem nebo na úřad, tak to nemohou přestát spící. Tuhle jsem mávala na pána v autě, co mu hrála nahlas muzika a jel kolem nás, ať to zlumí. Nebyl mnou nadšený, možná si také myslel, že miminka spí tvrdě  A zrovna dneska jsem šla okolo bývalé práce a kolegyně mi nadšeně zahlaholila u kočárku, "přece byste mi je ani neukázala..." no a jedno bylo vzbuzené. Fakt super. Takže možná jsem ta druhá strana, co ví, jak je náročný, když např. nespavé dítě (nebo u nás dvojčata) někdo vzbudí. Jako sousedka v článku bych to neřešila ani náhodou, ale jsem ten tip co bych se tiše netrápila, ale šla bych sousedku-autorku článku slušně poprosit (v tomhle jsem vždycky slušná a jdu na to pomalu, určitě bych poprosila), zda by nemohla nějak omezit hluk dětí na chodbě, že mám miminko co se budí a pro mne problém... atd. atd. - já si říkám (když potřebuju pomoct s kočárkem apod. ale samozřejmě vždy slušně). Předpokládám, že by mne neposlala někam, ale na druhou stranu možná i poslala (že přece hluk je normoš u malých dětí a je to chvíle a chodba je všech) a já bych ostrouhala...:-(
|
| Jednazměsta | 
|
(7.8.2009 21:35:13)
Hanko já mám dvojčata s diagnozou extremní lekavosti od narození. Jakýkoli rázný, hlasitý náhlý zvuk je vyleká a jsou hned vzhůru. Taky mi od narození do půl roku spali maximálně hodinu denně a teď když 20 minut, tak je to moc. Dělali mi tu pod barákem novou stavbu, rekonstrukci paneláku za barákem, máme tu dvě mateřské školky za batákem, školku před barákem a školu přes cestu, takže ticho tu opravdu nikdy není. Proto jsem se snažila kluky vybavit v bytě a co nejrychleji přejít do výtahu, protože vím jaké to je. Kdyby si stěžoval ještě někdo tak si řeknu fajn, jsou hluční něco s tím udělám, ale pořád slyším od nájemníků, že o nás ani neví, jak se nám daří. Jsme tichá a nekonfliktní rodina,ale tohle bylo trošku moc.
|
|
|
|
| Jednazměsta |
|
(7.8.2009 21:31:01)
Hanko problém je v tom, že ona to ví. Já jí to říkala, že děti obouvám a oblíkám v bytě kvůli ní. Pořád mě slyší jak je na chodbě i tak nabádám ať jsou tiše. Si to představ. Má doma dvě děti které jsou živé, ale hodné a když jdeš ven tak mají radost, ale nekřičí, nelítají, jen si povídají před výtahem, než si zavážu boty a jdem do výtahu. A pokaždé když jdeš ven a tento proces urychlíš klidně i pod minutu, kdy je prostě z bytu vrhneš do výtahu, tak stejně se dole otevřou dveře a vyhrkne. Jestli by na chodbě nemohlo být konečně ticho. Další den si k tomu přidá, že je mám nechat řádit venku a ne na chodbě. Já reagovala až na ty její poznámky, že je nechávám řádit na chodbě. Mě by nevadilo, kdyby v sobě měla tolik slušnosti a zazvonila a řekla, dítě mi spí od do tak si to nějak prosím naplánujte. Já bych se snažila vyjít maximálně vstříc, ale takhle? Dál děti obouvám v bytě, SEBE taky! Vyzouvám je zase v bytě, kde máme všude koberec, což je po pískovišti nebo dešti opravdu chuťovka. Ještě jim dávám do rukou sušenky než vlezele nebo vylezeme z výtahu aby mleli co nejmíň. Já ji zdravím normálně dál, ona se dívá na druhou stranu a neřekne ani bů. Jak asi budu klukům vysvětlovat, že mají zdravit,když sousedka nepozdraví a ještě dělá, že nás ani nevidí? Nejsem jediná komu takhle vynadala na chodbě, ale nikdy neměla tolik slušnosti, aby pozdravila a řekla to slušně. Vždycky se jen otevřou dveře vyhrkne to a pak s nima bouchne. Kdybych ji neviděla, jak zavírá tak bych taky nevěděla od koho to je. Ostatní se tady v baráku dohodli,že děti omezovat nebudou. Dál tu bude provoz jako doteď. Jsou to prostě děti.
|
| Hanka 75 |
|
(7.8.2009 22:07:34)
OK, myslím, že ty sama vlastně víš, že dál už jít nechceš, a podle toho co píšeš, - hlavně mě fascinuje to, že po svém výstupu, ještě přibouchne dveře - aby si to dítě kor vzbudila a zaktivovala... tak jsi narazila na osobu, se kteru se nedomluvíš... jak jsem psala roubík bych dětem nedávala a v rámci svého duševního zdraví a zdvořilé výchovy pro děti, pozdravila nebo možná ji ani po čase nezdravila, a její výstupy ignorovala.. někde jsem četla, že jsou lidé, kteří schválně a rádi vyvolávají podobné konflikty, (a také tam šlo o hluk v domě), a odborník radil ingonorovat. Nesvolávat kvůi tomu schůzi apod. to by také prý k ničemu nevedlo.
Vlastně ruší ticho v domě ona, svými výstupy, že ?
Já jen nadhodila pohled z druhé strany a jak jsem psala, svůj názor, že ten úvod tvůj nebyl nastavený na to, aby následovala nějaká rozumná a vstřícná odpověď a neeskalovalo se to.
Tak přeju hodně štěstí a už se kvůli tomu netrap a zkus jí ignorovat. Obávám se, že je to jediná možná cesta.
A s dvojčátky přeju hodně štěstí, to máš opravdu hodně náročné, když spí jen 20 min denně. To já mám spáče, jen po jisté době spí lehčeji a když se vzbudí už neusnou, no a znáš to, když se rozjedou ... vlastně neznáš, protože se spaním 20min denně, to tak ani nemáš. Tak se drž 
|
|
|
| Jednazměsta |
|
(7.8.2009 21:31:19)
Hanko problém je v tom, že ona to ví. Já jí to říkala, že děti obouvám a oblíkám v bytě kvůli ní. Pořád mě slyší jak je na chodbě i tak nabádám ať jsou tiše. Si to představ. Má doma dvě děti které jsou živé, ale hodné a když jdeš ven tak mají radost, ale nekřičí, nelítají, jen si povídají před výtahem, než si zavážu boty a jdem do výtahu. A pokaždé když jdeš ven a tento proces urychlíš klidně i pod minutu, kdy je prostě z bytu vrhneš do výtahu, tak stejně se dole otevřou dveře a vyhrkne. Jestli by na chodbě nemohlo být konečně ticho. Další den si k tomu přidá, že je mám nechat řádit venku a ne na chodbě. Já reagovala až na ty její poznámky, že je nechávám řádit na chodbě. Mě by nevadilo, kdyby v sobě měla tolik slušnosti a zazvonila a řekla, dítě mi spí od do tak si to nějak prosím naplánujte. Já bych se snažila vyjít maximálně vstříc, ale takhle? Dál děti obouvám v bytě, SEBE taky! Vyzouvám je zase v bytě, kde máme všude koberec, což je po pískovišti nebo dešti opravdu chuťovka. Ještě jim dávám do rukou sušenky než vlezele nebo vylezeme z výtahu aby mleli co nejmíň. Já ji zdravím normálně dál, ona se dívá na druhou stranu a neřekne ani bů. Jak asi budu klukům vysvětlovat, že mají zdravit,když sousedka nepozdraví a ještě dělá, že nás ani nevidí? Nejsem jediná komu takhle vynadala na chodbě, ale nikdy neměla tolik slušnosti, aby pozdravila a řekla to slušně. Vždycky se jen otevřou dveře vyhrkne to a pak s nima bouchne. Kdybych ji neviděla, jak zavírá tak bych taky nevěděla od koho to je. Ostatní se tady v baráku dohodli,že děti omezovat nebudou. Dál tu bude provoz jako doteď. Jsou to prostě děti.
|
|
| Petra Neomi | •
|
(7.8.2009 22:59:42)
Proboha, a co je komu do toho, že někdo přes den potřebuje absolutní klid? Zachovávání jistých ohledů je samozřejmé, ale tohle je silně za čárou tolerance a ani by mě nenapadlo omezovat pohyb po domě proto, že někdo má mimino a také by mě nenapadlo po ostatních nic podobného vyžadovat. To je maximální sebestřednost.
|
| Hanka 75 |
|
(8.8.2009 7:43:05)
tak málo pochopení ?... já se vždycky snažím říkat si, že nevím v jakém náročné a komplikované situaci ten člověk-sousedka je... třeba má holčičku vážně nemocnou, třeba má takový a takový problém...
nedávno mě vytočila kámoška, co mi neustále říkala, jak to má s jedním dítětem náročné, že každé dítě je specifické a ona s jedním má stejný kolotoč, ba větší jako já s dvěma - její teorie - moje praxe, že vím, jaké to je s jedním a se dvěma - její dítě nikdy nemůže chtít současně jíst a potřebovat něco jiného, jako dvě, nebo obě dvě současně chtěli nakojit... ale říkala jsem si, že konečně nevím, jestli dítě nemá vážně nemocné a nechce o tom mluvit a tak jen mluví o téhle praštěné teorii..., která mě ale, když jsem ji slyšela potřetí a asi podesáté, jak i tohle a onohle má ona horší dost vytáčela...
|
| Petra Neomi | •
|
(8.8.2009 16:48:34)
I člověk v náročné situaci umí komunitkovat, a požádat o věc slušně. Strávila jsem s dítětem v lednu týden na onkologii, pokud by se tam matky chovaly takhle, sežraly by se.
|
| Hanka 75 |
|
(9.8.2009 19:35:39)
Nijak nechválím její chování, jen, že někdy je třeba jít za hranici, např. toho, že co si dělám na chodbě je moje věc.., trávník můžu sekat, kdy chci... apod.
|
|
|
|
|
|
... a taky bude 
), může se autorka tiše smát.
Jak můžeš srovnávat 19-ti měsíční miminka s vyřvávajícím opilcem? A celý tvůj příspěvek je postavený na hlavu, sousedka je evidentně SUPERBLBĚNA, jak jsi napsala a takovým lidem se nezavděčíš. To by jí za chvíli mohlo vadit, i že vůbec přes tu chodbu chodí a dýchají u toho! A co? Budou kvůli ní lést oknem, nebo co? Jedna věc je vyjít vstříc, ale chce o pochopení z obou stran, což zde evidentně asi nepůjde. Jak se říká, kdo chce psa bít... 
a nikdo ani nemuk, tak jsme sousedům nad náma poděkovali.
Pošlete ji do prdele....
Lze se přece domluvit dítě usíná v tolik a v tolik, tak ven se bude chodit o deset minut dřív, nebo soused spí po práci od tolika do tolika, ale odpoledne většinou není doma, tak děti si můžou hrát bez omezování odpoledne a dopoledne je trochu zkrotit, težko řvát celý den na děti nedupejte. Pohyb, výskání, hlasité štěbetání je pro děti normální, zakazování těchto aktivit by mohlo být kvalifikováno až jako týrání.
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)