| \ajuska+3 | 
 |
(24.7.2009 8:50:27)
chtěla bych napsat, že článek je moc dobrý, s metodou pevného objetí se plně ztotožńuju.
A taky mě uplně pohltila věta, že při konfliktu mají lidé vydržet až se láska obnoví, ne hned prchat - kdyby si toto lidé dokázali uvědomit, je nejmíň o polovinu rozvodů méně.
no co mě ale docela vadí, byla ta propagace výchovy našich rodičů- a ta věta, že kdybychom vychovávali děti, jako naši rodiče, nemuselo by to být tak špatné - mě vyloženě nadzvedla ze židle. Zkuste se zamyslet proč asi nechcem vychovávat jako naši rodiče - ano protože k nim nemáme úctu - a je třeba se ale zamyslet proč. Matky šli do práce ve dvou letech - děti do jeslí, aby mohly vydělávat. Nikdo s náma nikdy nechodil do plavání do cvičení, nepamatuju se ze svého dětství ani jeden okamžik, kdy by si s náma mamka hrála. zato muselo být perfektně uklizeno, nesměli jsme ani chodit do obýváku. když jsme se při hře venku ušpinily, byl z toho poprask. rodiče nás nevedly ani ke sportu, ani ke kultuře, jediné co nás nutili je učit se, učit se, učit se........prostě doba byla taková.
Ano je pravda, že díky výchově mám zakodovanou dokonalou sebekázen, dokonce jsem udělala i doktorát, ale na druhou stranu mám velký strach z autorit, nízké sebevědomí, nedokážu se prosadit a na své dětství rozhodně nevzpomínám s romantickou slzou v oku. naši byli jinak skvěli, v podstatě nás vychovávali, tak jako všichni tehdy....
Tak nevím, co na té výchově našich rodičů bylo zas až tak super.
|
| Rapiti | 
|
(24.7.2009 9:04:59)
Vždyť ono se to samo v článku popírá. Na jednu stranu tam uvádí, že bychom své děti měli vychovávat jako naši rodiče a na druhou stranu uvádí, že není divu, jaké máme problémy, když jsme místo u mámy byli v jeslích. Tak co si tedy vybrat? 
|
| \ajuska+3 |
|
(24.7.2009 9:11:26)
jj, přesně tohle mi tam vadí. Ale jinak je metoda pevného objetí i jiné názory autorky super.
|
| gajka111 | 
|
(24.7.2009 9:42:10)
Já jsem to pochopila spíše tak, že jí jde o to, že dříve se děti více přizpůsobovaly možnostem rodičů tj. rodiče tak neřešily každé "kníknutí" a děti byly více omezované např. v pohybu a ve vyhovění jejich náhlým potřebám...toto že oceňuje, že byl jasnější řád, že dnes se rodiče mohou zbláznit, když prcek kníkne a běží mu vyhovět. Také bylo jasnější postavení dětí, jako "dětí" nikoliv jako "vládců" rodiny. Nemá smysl brát asi jednotlivé rodiny a případ od případu, chápala jsem to při čtení, že to myslí jako zevšeobecnění. Jinak mně se její myšlenky líbí moc, ale třeba zrovna ta metoda pevného objetí mi nesedí...každý si prostě vybere něco "pro sebe" :)
|
|
|
| wer | 
|
(25.7.2009 9:32:07)
chápu to tak že to první"bychom své děti měli vychovávat jako naši rodiče " je myšleno spíš na nějaký obecný odkaz předchozích generací
a to další(popírací) "není divu, jaké máme problémy, když jsme místo u mámy byli v jeslích" na konkrétní probémy které můžou u jednoho každého nastat
já už časem i něco oceňuji na výchově svých rodičů (a něco se snažím nezopakovat ani za nic )
s námi si teda povídalo,hrálo, bruslilo,plavalo, kulturní vyžití bylo taky a přitom jsme byli i dost zataženi do domácích prací(mnohem víc než já teď dokážu zapojit děti)
jenom mám pocit že semnou někdo manipuloval
(jo,a disciplíně mě teda nanaučili )
|
|
| lenka 2a3roky | •
|
(3.8.2009 13:07:09)
Já si myslím, že jde o to pochopit ten moment, že ti rodiče dělali skutečně to nejlepší co mohli a uměli. Neupírat jim maximální snahu a tudíž jim být vděčni za výchovu- chovat je v úctě za vychování, nakonec Vy ani já jsme jistě neprodělali nejkrásnější dětství ale kdo jo? A další věc, Vy se cítíte špatně vychovaná, jistě ne, jistě respektujeme zásady správného chování, morálka atd... rodiče vždycky v něčem selžou, na nás je, abychom tyto nedostatky, které cítíme ¨zneutralizovali, v tom pomůže i partner, který prodělal jinou výchovu, v něčem jiném ho jeho rodiče takříkajíc nechali ve štychu...
|
|
|
| vesna | •
|
(24.7.2009 11:19:53)
Ahoj, ja som autorkine slova pochopila tak, ze dnesni rodicia sa za kazdu cenu snazia distancovat od svojich rodicov, pohrdaju ich metodami vychovy a spravania sa (vlastne si tym dvyhaju svoje sebavedomie a zlepsuju sebaobraz). Tuto neuctu voci vlastnym rodicom jasne davaju najavo aj pred svojimi detmi a tak im zanechavaju vzor spravania sa "neucta k rodicom". Autorka, podla mna, apeluje na snahu o pochopenie vlastných rodičov. Ona nesuhlasi ani s niektorymi postupmi vlastnej matky (ako pise) ale snazi sa ju pochopit, vcitit sa do jej pozicie, aby jej lepsie porozumela. V konecno dosledku to ma za nasledok, ze chape, ze tu neslo o nelasku matky k nej, ale o potrebu mat syna, cize netyka sa to jej, ale tuzby matky. Vycistuje to vztahy a umoznuje to rodicom, aby sa naozaj vyvarovali chybam, ktore ich rodicia robili.
Co sa tyka "chvali" na vychovu deti v minulosti, autroka jasne hovori, ze nasi rodicia boli viac disciplinovani, rozumnejsi voci nasim poziadavkam, vynakladali viac usilia a bojovali o svoje manzelstva (samozrejme nie preto, ze boli lepsi ako my, ale preto, ze spolocenska klima ich k tomu viedla). A prave aj nam odovzdavali informaciu, ze vztahy je potrebne budovat. Ona nechvali jasle, ale dava dnesnym vsevedym rodicom aj priklady dobrej rodicovskej praxe z minulosti. To ci dieta date od 2 alebo od troch do skolky, to ci ho nosime v satku, moze byt len forma (ako sama pise). Ide o to do akej miery sa mama venuje dietatu ked je s nim, ci mu prejavuje lasku, ako s nim komunikuje, ci mu "odpusta" jeho chyby, ale zaroven sa ich snazi bez strachu korigovat. Su matky, ktore dali deti do jasliciek, ale nikdy v praci neostavali 10 a viac hodin (ani po 3 rokoch dietata) a su matky, ktore sa sice starali o deti cele 4 roky, ale potom ked nastupili do prace pomali zmyzli z zivota dietata. U nich tie 4 roky mozeme skor nazvat formou.
|
|
| sovice | 
|
(24.7.2009 11:26:12)
ajuško,
to s výchovou "jako tví rodiče" je osobní zkušenost, ne zkušenost celé generace.
Je mi přes čtyřicet. Moje máma šla do práce, když mi bylo půl roku, byla jsem v jeslích, ale zdravotně to bylo neúnosné, tak u babičky v jiném městě - rodiče jezdili na víkend, babička se střídala s tetou a občas mě brala do práce, u ní to šlo (pracovala v dětském domově). Našim to za zlé nemám (po pravdě si z tohohle věku pamatuju jen pár útržků, víc až školku); zkrátka by bez mámina příjmu nevyžili, mateřská byla do 6 měsíců.
Pamatuju na spoustu chvil, kdy jsme s našimi hrály pexeso, člověče, později kostky, mariáš, skládaly puzzle (dovezené z Německa, velká vzácnost  ) nebo prostě jen seděli celá rodina s knížkami v obyváku a četli jsme a občas se někdo rozchechtal a přečetl kousek nahlas. V neděli jsme chodili pro zákusky a naši si k nim dali kafe. A chodili jsme na návštěvy k sousedům s dětmi, kde jsme hráli houfně žolíky nebo kanastu, než to nás děcka přestalo bavit a šly jsme ven. Jezdili jsme k babičce, aby nás viděla a taky pomáhat jí, když stárla a nezvládala (to považuju za velmi důležité). V sobotu mě nutili mýt chodbu (považuju za důležité najít někoho, kdo to dnes udělá za mě)
Když jsem si zmazala tepláky, daly se vyprat, když jsem si zmazala školní věci, dostala jsem vynadáno, že jsem se cestou nepřevlíkla Ke sportu mě naši nevedli, ale když jsem s jedním začala, tak mě podporovali.
Chodila jsem na kroužky (a většina mých vrstevníků taky, minimálně "pionýr" - měli jsme docela fajn oddíl, jedna maminka se s námi vyřádila - a většina ještě něco, různé akvaristiky a tak v domech dětí... Takový jako teď výběr nebyl.
Některé věci chci dělat jinak a dělám je jinak, některé chci dělat stejně a dělám, některé chci dělat stejně a nedělám (málo vedu děti k domácím pracem, často je pro mě jednodušší udělat si je sama, a občasná pomoc nemá ten kýžený efekt :-( )
Myslím, že ta výchova nebyla tak špatná. Měla prostě své chyby a své přednosti.
|
|
| Tvoje horší já |
|
(24.7.2009 11:28:25)
Možná paní Prekopová myslí SVOJE rodiče, je totiž nejméně o jednu generaci starší než typická čtenářka Rodiny, možná i o dvě.
|
|
| jonášová |
|
(24.7.2009 15:51:41)
Byla jsem vychovávána v podobném duchu - pořádek, rodičovská autorita spolu s úctou ke starším, učit se a učit se - s důrazem na to, že to dělám pro sebe. Na druhou stranu si s námi rodiče hráli, mazlili se s námi, jezdili jsme kempovat i k moři, snažili se nás vést ke sportu atd....Jen nám pořád neříkali, jaké jsme hvězdy, nekoupili nám všechno, na co jsme si ukázali...Myslím, že jsme měli nádherné dětství, ráda bych jim to jednou všechno vrátila, vážím si jich a těch pár facek, které jsem si občas zasloužila, doopravdy neoplakávám.........U známých, kde se pěstuje "všeobjímající" láska, dětem vše a za každou cenu, pěstuje se jejich vysoké sebevědomí na úkor druhých atd. vyrostli fracci, kteří se ke svým rodičům chovají otřesně, navštíví je jen tehdy, když od nich něco potřebují, jinak jsou pro ně jakousi "otravnou" přítěží....
|
|
| Stáňa a dva kluci | 
|
(24.7.2009 22:37:36)
Ajushko, souhlasím s těmi rodiči...
Dokážu s ní ještě tak nějak souhlasit s tím, že chybí úcta k rodičům, ony ale ty děti zrcadlí své rodiče. Kdyby oni sami měli úctu k sobě a ke svým dětem, tak se jim úcta automaticky vrátí...
Ale věta, že "kdybychom vychovávali stejně jako naši rodiče, tak to tu bude vypadat líp" mě teda dostala...Mě ta jejich výchova dohnala do dost příšerných situací, takže děkuji, nechci.
Zároveň jí rozumím, že je třeba rodičům odpustit a souhlasím i s uvedenými metodami uvolňování starých pocitů, ale odpuštění ještě neznamená, že budu jejich výchovu považovat za jedinou vhodnou!! Když už přijdu na to, kde udělali chybu, tak ji fakt nehodlám opakovat.
|
|
| Alena | •
|
(27.7.2009 9:11:05)
Taky souhlasím, výchova, jak nás vychovávali rodiče určitě
není v souladu s metodami Matějčka nebo Dr. Prekopové. Alespoň já a moji vrstevníci v 70.letech to můžu jen potvrdit. Nehledě na to, že kdybych dneska dělala to co naši rodičové obecně, poslal by na mě už dávno někdo sociálku. A určitě nemůžu říct že bych i přes to neměla úctu k rodičům, chci to prostě dělat jinak, nechci aby moje děti byli ustrašené chudinky které ani neví co je to sebevědomí, jako jsme byli my. Za tím si stojím. Tenkrát byli děti až na posledním místě, dneska je to asi druhej extrém, což taky ale není ideální, máme pak panovačné děti. Výchova dětí je hrozně těžká a náročná a nikdy nekončící práce s nejistým výsledkem. Také doba je jiná a my všichni se jí musíme přizpůsobit, moje máma nebo táta se nemuseli bát o práci jako my teď. Ve školách jsou děti
vystavováni "soutěžení" v tom kdo co má a kdo to nemá je
outsider. Spíše by se měli děti vychovávat k jiným hodnotám, ten materialismus je fakt už hroznej... Ale i dnešní babičky a dědečkové už nefungují jako ti naši v 70. letech. Dnešní babičky a dědečkové raději pracují a chtějí se ještě realizovat a na vnoučata taky nemají čas, to můžu potrvdit z vlastní zkušenosti, bohužel. O to jsou dnešní děti taky ošizené. To moje babička a děda, ti se nám věnovali, chodili s námi na procházky, vyprávěli nám o starých časech, učili nás hrát šachy, plést... a babička a děda mé dcery... už jsou oba v důchodu a na malou se nepřijdou ani podívat, bydlíme v sousedství. No, tak kdo to pak dělá špatně?
Alena
|
|
| Šárka | •
|
(27.7.2009 13:06:23)
naprosto s tebou souhlasím
|
|
|
...a když ho mám dost, tak mu pustím TV..nejsem na to pyšná...stydím se za to
..Děs co?
naprosto přesně!
V její náručí
Magická show Pavla DolejškyCheb 
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Magická show Pavla Dolejšky
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)