| Natanela | 
 |
(23.2.2009 8:22:00)
Kdyby psychologové a sociologové přestali bádat a vrátili se ke kořenům, zjistili by, že muž a žena byli stvořeni jako partneři, ale každý se svou vlastní rolí. Když Bůh stvořil muže, viděl, že mu něco chybí, není pro muže dobré, aby byl sám. Stvořil tedy z Adamova žebra ženu, pomoc jemu rovnou. Muži Bůh řekl, že bude milovat svou ženu jako sebe sama, protože žena je částí mužova těla. A z toho důvodů má MUŽ opustit matku i otce svého a být se svojí ženou a oni budou JEDNO TĚLO.
Dokuď budeme popírat biblické pravdy a budeme se nad nimi urážet, vztahy nikdy fungovat nebudou.
Když se muž se ženou postaví na své místo, vytvoří spolu nepřemožitelný a harmonický tým.
Máme ty nejmodernější psychologické poznatky a rozvodovost se neustále prohlubuje, nechybí nám psychologie, ale lidem chybí pravda, na které by založili a postavili svůj život.
|
| ...j.a.s... |
|
(23.2.2009 8:37:39)
Jaké pak kořeny a rozdělené role; já jsem plně pro, aby se muži a ženy střídali v péči o dítě i na mateřské a aby to nebylo tak, že když muž hlídá, tak nemusí vytřít apod., protože ON už hlídá a to je dost.
Zcela odmítám, že bych byla ten lepší rodič jen proto, že mám dělohu na dítě. Prostě taky se musím učit některé tzv. ženské role, tak ať se učí i muž.
Článek je celkem dobrý, ale opravdu blábolem je tvrzení, že mužům prostě od přírody škodí, když jdou z exteriéru do interiéru. Fakt hloupost.
Proč by žena měla dělat vždy více jen kvůli tomu, že je žena?
|
| Jana | •
|
(24.2.2009 23:08:07)
Ja tedy, pokud manzel hlida, nechci, aby jeste vytrel, protoze na nej je to opravdu dost. On je hlidanim deti stejne unaveny, jako ja kdyz hlidam deti a jeste pri tom napr. uvarim obed. Ja si myslim, ze zeny proste maji na zvladani domacnosti a pece o male deti vetsi talent. Samozrejme obecne, jsou i vyjimky, jak mene schopne zeny, tak velice schopni a talentovani muzi. Muzi jsou zase talentovanjesi na jine veci, napr. manzel pracuje jako fyzik, v praci jednoznacne prevazuje pocet muzu a neni to o rovnych pracovnich prilezitostech jako spis o tom, ze klukum jde vetsinou fyzika a matika lip, podobne technici, strojari, ridici kamionu, atd., atd. Samozrejme existuji vyjimky, znam par zen, co se zivi fyzikou nebo ridi kamion.
A jeste jeden postreh. Muj muz, kdyz ma problem v praci, tak se neni schopen soustredit na deti, prijde domu, deti se na nej navesi, ale on je jakoby duchem nepritomny a neni schopny se na ne soustredit.
Ja, kdyz maji deti problem, napr. jsou nemocne, nejsem schopna se poradne soustredit na praci a porad taktrochu myslim na to nemocne dite.
A dalsi vec, vychova ditete souvisi se schopnosti slouzit druhemu, umeni uprednostnit potreby druheho pred potreby svoje, upozadit svoje ego.
To jde muzum obecne hure nez zenam, neb muzi jsou od prirody egocentrictejsi nez zeny (samozrejme zase obecne, existuji vyjimky). Ovsem dnes jsou lide vice egocentricti nez v minulosti (kazdy si jede vic sam za sebe a podle sebe a neni tolik svazany s okolim, muze si mnohem vice vybirat, s kym navaze kontakty a vztahy), takze je pro nas obecne vychovavat deti tezsi. Nehlede na to, ze nam ubyvaji instinkty, a rozum, ktery misto nich nasazujeme je chaba nahrada, zvlaste pridame-li prehrsel informaci(neco jineho radi babicka, kniha A, kniha B, ucitelka ve skolce, kamaradka A, kamaradka B,...), neustaly spech, takze vlastne ty informace poradne neutridime a nevyhodnotime, a jeste k tomu prozivame emoce, ktere nam rozum take pekne zatemnuji. Vychova ditete je proste dnes velmi narocna a tak samozrejme klesa zajem tuto narocnou praci vykonavat, zvlaste kdyz je tak spatne placena a clovek se na ni vetsinou nemuze pripravit kvalitnim vzdelanim, jako to byva u jinych profesi.
|
| Blanimour | 
|
(26.2.2009 21:07:06)
Jistě, muži jsou z Marsu, ženy z Venuše, to už jsme slyšeli mockrát. Otázka je, proč by se měla právě jen žena pořád přizpůsobovat a tolerovat mužovy odlišnosti. A také je otázka, kdy je to jaeště odlišná struktura mozku a kdy jen lenost.
|
| Jana | •
|
(27.2.2009 21:56:45)
No prave proto, ze to je ta zena z Venuse, vzdyt je to preci uzasne, ze mas tu moc s tim neco udelat, muzes tomu svemu chlapovi pomoct. Jen musim vedet co, a to nam zenam dnes cim dal vic neni jasne, chovame se cim dal vic muzsky (viz pomsta s hovinkem, ktera se mne osobne vubec nelibila). "Linemu" chlapovi nema smysl vytykat, ze je liny, ale dat si praci, popremyslet proc je liny a napr. dat najevo, ze si uvedomuju a beru vazne jeho problemy v praci a osvobodit ho jeste od stresu doma.
|
| MirkaEyrová | 
|
(27.2.2009 22:47:28)
Jano, na druhou stranu valná většina (českých) žen TAKÉ chodí do práce; a NĚKDO tu práci v domácnosti a péči o děti udělat MUSÍ. Proč muž může být děsně stresovaný z práce a tudíž se kolem něj "má" chodit po špičkách, a žena přes stres v práci musí ještě nastoupit druhou směnu nad domácími úkoly, vařením večeře, mytím dětiček a úklidem nádobí??? To je reakce na názor někoho z diskuzí, u nás to takto nechodí  .
|
|
| hela | •
|
(28.2.2009 18:14:45)
Pořád se opakuje, co by měla žena dělat, aby se měla dobře, aby jí to doma jakž takž fungovalo, a hlavně, jak má brát ohled na může, jak zajistit jeho spokojenost, jak muže chápat a bla bla bla. Kolik znáte článků a knih, které radí mužům, co by měli dělat, aby jejich ženy byly spokojené a jak mají chápat jejich odlišnost a jak mají něco opravdu dělat, aby jim to doma opravdu fungovalo?
Mně se to totiž zdá v hrozném nepoměru, ale třeba je to jen má neznalost trhu.
|
| Tulka | 
|
(28.2.2009 18:28:27)
Helo,to nebude neznalostí trhu
|
|
|
| hela | •
|
(28.2.2009 18:14:47)
Pořád se opakuje, co by měla žena dělat, aby se měla dobře, aby jí to doma jakž takž fungovalo, a hlavně, jak má brát ohled na může, jak zajistit jeho spokojenost, jak muže chápat a bla bla bla. Kolik znáte článků a knih, které radí mužům, co by měli dělat, aby jejich ženy byly spokojené a jak mají chápat jejich odlišnost a jak mají něco opravdu dělat, aby jim to doma opravdu fungovalo?
Mně se to totiž zdá v hrozném nepoměru, ale třeba je to jen má neznalost trhu.
|
|
| Pavla | •
|
(3.3.2009 2:37:00)
Tedy Jano, jsi fakt husa. Víš dokonce, že i Dr. Plzák považuje líného chlapa za jedovatou kategorii do manželství? Asi těžko. Je-li líný, vyhodit, nebrat. Nepřemýšlet proč je líný, vždycky bude líný, klidně ho hýčkej, pracuj na něho, ale nedoporučuj to jiným. Zabalit, převázat pentlema a poslat ho zpět k mamince. A ještě ho, chudinku, dostávat ze stresů? Ty má nejspíš z toho, že se ještě nutí chodit do práce, takže doma už se jen musí válet ve stresech. Máš-li pečovatelský komplex, zajdi do naděje, vyber si pár bezdomovců a hýčkej je, pracuj na ně a toleruj jim, že jsou líní a nechtějí nic dělat.
|
|
|
|
|
|
| Luky, 3 děti | •
|
(23.2.2009 8:50:21)
Každý ať si zamete před vlastním dvorkem, ale přiznejme si, že muži jsou velmi zhýčkaní. Podle mého může v pohodě fungovat model muž v práci, žena v domácnosti s dětmi, ale jak je v článku i v některých reakcích uvedeno - muž jednou pohlídá děti a už si myslí, že je mistr světa a že na něj žena přenáší tíhu chodu domácnosti. Ta neviditelná práce, kterou ženy dělají, se dá těžko ocenit a zaplatit a to muži vůbec nevidí. Kdo jim to vysvětlí?
|
| Petula2 dospívající a 1 mimi | •
|
(26.2.2009 11:34:33)
Já souhlasím,1 manžel se o děti postaral,šel s nima ven,doma hrál,stavěl kostky,kreslil,atd.Když jsem šla z dětmi ven,dokázal uklidit,vyžehlit.Pokud mě kamarádky nutili jít do společnosti,tak mě doslova vyhazoval at si odpočinu.Zdá se idilka,ale zase chlastal,a to když začal tak nevěděl kdy končit.Až to skončilo rozvodem.Druhý manžel tohle dělal než jsme se vzali.Prý pro vzor pubertákům.Dnes nešáhne na nic,synka nevezme na procházku.Pomalu ani jídlo si neudělá.já chodím každý den tak na 2 hodky do práce a on nepomůže,ještě kojím,ale 1 ho hlídal a pak na mě řval že je na nervy a syn plakal a plakal..Nevěděl si s ním rady,prý jestli chci makat,mám malého brát sebou nebo se na to vykašlat.Tak ho beru sebou.Práce mi to dovoluje.Peníze jsou potřeba při dvou studujících na které jejich vlastní otec nyní kašle.Tak nevím co je lepší.Mít manžela co chlastá a pomáhá a nebo hodného,ale líného jak prase,který sedí s nohama nahoře jak král.Kolikrát už toho mám fakt dost že stávkuji a neudělám krom maličkého nikomu ni.
|
| Lenka, 2 dospělí kluci | •
|
(26.2.2009 18:43:09)
To ti schvaluju,nedělej jim blbce, měla jsem taky chlapa, který mi nepomohl a když jo, tak jen proto, abych viděla, jak jsem neschopná. Teď žiju sama jenom s klukama a protože jsem je tak vychovala, nepřijde jim zatěžko vyluxovat, umýt nádobí, uklidit společnou chodbu v paneláku, prostě všechno berou jako samozřejmost, akorát jim to musím říct. Já bych mu dala, aby na mě řval.. je lepší být sama...
|
| Petula2 dospívající a 1 mimi | •
|
(27.2.2009 9:37:03)
Já vím,asi je lepší být sama,ale lehce se říká a realita je jiná.Sama občas přemýšlím jak dál...Jsem na vše sama a občas mi to dost leze na mozek.To už pak ječím na všechny velký a pak jsem prý nesnesitelná.Nejhorší jsou víkendy,kdy si manžel vezme jeho 9 letého syna a ani se o něj nepostará.Hlavně že ho tu chce.Prý to nechápu,jemu stačí blízkost jich dvou.Ale co já?Má rozmazleného spratka,kterej si vše může dovolit,chodí jen draze oblékanej,protže z trhu to prý je podřadné..tvrdí jeho matka,spát chodí až kdoví kdy...baví se semnou.(bych si vyprošoval,moje věc,se o tom nebudu bavit)..škoda slov,at uvařím cokoli...jeho odpověd to nejím se pobleju atd.To už je opravdu o nervy.Tak jsem to vyřešila tím,že si ho nevšímám...jíst dostane až si vyloženě řekne nebo bych se zbláznila,když neřekne hladoví a spát?To jsem si vydupala že nejdéle v 10,takže opravdu jde až v 10.Přeci nebudou dospělí spát a tohle malé dítě koukat do 3 rána na televizy.Proč to prý zakazovat,když ho má 1 za 14 dní.A ted holky radte
|
| Lenka, 2 dospělí kluci | •
|
(27.2.2009 13:42:48)
Teda já vím, že budu vypadat jako přemoudřela ženská, co každýmu ráda radí, ale já jsem nikdy neměla problémy ani s cizíma dětma.. Kámoška má děcka ve věku našich, matku pomalu neposlechly, já jsem na ně zařvala a kmitaly jak švýcarské hodinky. Možná to ty děti opravdu vycítí, co si ke komu mohou dovolit. I synovec velice brzo pochopil,že doma si může dělat, co ho rodiče nechají (mimochodem-má 21,fetuje,tahá se s partou), u nás musel respektovat naše pravidla.. Dupla bych si.. Ale jak říkám, je to můj názor a omlouvám se,jestli to někomu přijde nafoukané..
|
|
|
|
|
| Pavla | •
|
(3.3.2009 2:45:51)
Luko, asi takové Jany jim to nevysvětlí, viz můj příspěvek. Dokud budou takové české husy jako Jana, tak zhýčkaní čeští pánové se budou mít dobře. Zkrátka musí být české ženy opatrné a nebrat si zhýčkané chlapce, jenže těch je dost, už je takto vychovávají jejich milující matinky a pak to musí podle nich převzít snacha. Mohla bych povídat, jaké mají dnes stresy v práci jak muži, tak ale i ženy, řekla bych, že ženy více. Urvaná z práce, vystresovaná, přijít domů a přebalovat chudáka manžílka, který leží na gauči a pláče nad svými problémy? Kdo pláče nad mými? Ano literatura pro nás pro ženy, jak zacházet se svými mužíčky, kteří jsou z Marsu, abychom jim nešláply na kuří očko, jak takticky a diplomaticky na ně, chudáčky, a opravdu neexistuje jedna kniha pro muže, jak se chovat k ženám, jak o ně pečovat, jak jim pomáhat v dnešní nelehké době atd. A to ještě tomu dá korunu redaktorka Scarlet (jestli se ale jenom nevydává za ženskou, třeba je to ten Scarlet).
|
|
|
| metty, 3 kluci | 
|
(23.2.2009 8:53:05)
Zajímalo by mě, kde vidí Natanela místo ženy a muže žena u plotny, muž na poli? Z obecných frází o jednom tělě (ha, ha - někdy bych tu svojí půlku těla s chutí přizabila) se toho člověk moc nedozví.
|
| Natanela |
|
(23.2.2009 9:18:36)
metty, ono to dobře funguje v praxi. Když bys měla doma muže, který tě bude milovat jako sebe samého. Představ si to. Nebylo by pro něho problém pro tebe něco udělat, vždyť by to dělal pro sebe. Neříkal by, co zase chceš, zas nějaký problém. Bral-li by tě jako součást svého těla, změnil by se i jeho postoj k tobě. Ruku na srdce, která z nás netouží po takové lásce.
A co ty? Změnila bys svůj postoj ty k němu, když by tě neustále zahrnoval láskou, na tou spoutávající, ale tou, která dává sílu.
Věř mi něni to nedosažitelná teorie, je to moje 15ti letá praxe v manželství. Dá se jít v manželství stále dál, láska a zamilovanost, která je na počátku vztahu je nesrovnatelná s tou, ke které se můžeme postupem let dopracovat.
|
| Barča, 2kluci | •
|
(23.2.2009 11:18:54)
No křesťanstvím to asi nebude to jsou zase fanatický kecy - promiň, ale dle tebe to jinde než u křesťanů nemůže fungovat?
Nemůžeš mi napsat, kde přesně to v té bibli je, protože moje tchýně (křesťanská fanatička) o tom asi nikdy neslyšela.
My už to spolu s manželem táhnem dvacátý rok a nemůžu si stěžovat. Nemůžu říct, že by jsme měli role nějak rozdělené, prostě každý udělá co je potřeba. Myslím tím domácnost - já např. snad nikdy v manželství nemusela vysávat - on zase nežehlí.
|
| Dobra1 | 
|
(23.2.2009 15:06:28)
Pokud je krestanka, ukaz ji v bibli toto: Efezskym 5. kapitola verse 23-33. Mluvi se tu i o podrizenosti zeny, ale hlavne o lasce muze k zene. Je hodne tech, kteri se ridi jen tim prvnim a na to druhe zapominaji. Dobre je si take pripomenout Efezkym 6.4 (tyka se samozrejme obou rodicu, ale uz jsem psala, ze biblicky ma hlavni odpovednost pred Bohem za vychovu deti muz).
Jo a doporucuju se jeste podivat na definici lasky - 1. Korinstskym 13.4-7
|
| MirkaEyrová |
|
(26.2.2009 23:33:14)
Dobri, možná toho víš víc o křesťanství. Možná by bylo dobré dát tu "podřízenou roli" ženy do kontextu s dobou a místem, kde byly základy křesťanství položeny. Mě samotnou ty informace překvapily, jenže já se ještě biblí neprokousala, takže ty info mám "jen" z druhé ruky.
|
|
|
|
| Barča, 2kluci | •
|
(23.2.2009 11:20:51)
Jen ještě malé rýpnutí. Nikdy mi manžel neřekl co zase chceš. Takhle doma nekomunikujeme - máš asi trošilinku zkreslenou představu o mimokostelnických manželstvích.
|
|
|
| Dobra1 |
|
(23.2.2009 9:21:42)
V bibli to neni o tom, ze zena je doma u plotny a muz v praci na poli.
Muz ma byt hlavou rodiny a milovat svou zenu, jako Kristus miluje svou cirkev (cirkev= vsichni krestne). To znamena, ze ma rozhodovat o dulezitych vecech, pomahat, kde je treba (vcetne prace v domacnosti), ma travit cas s rodinou - napr. planovat spolecny cas, podilet se na vychove (biblicky je ostatne vychova otazkou prave muzu, oni za ni nesou pred Bohem konecnou odpovednost), umoznit zene odpocinek.
Zena ma sveho muze ctit a milovat a podrizovat se mu. Znamena to, ze mu da cas pro sebe,na odpocinek po praci, soucasne by mela chtit, aby vzal na sebe svou odpovednost (viz vyse), ale pak se mu do ni nemichat. To jest rict v soukromi svuj nazor (myslim ne pred detmi, tady by meli oba vystupovat co nejjednotneji), ale konecnou odpovednost nechat na nem, pokud jeho jednani primo neohrozuje deti na zdravi. Musi ho pak taky nechat nest dusledky - oblikl deti malo ven a jsou nemocne?,tak at je s nimi doma a u doktora on.
Tohle dnes nefunguje bezne ani z jedne strany. Zeny na sebe berou odpovednost muzu a ti nechapou, ze by nejakou v tomhle smeru meli mit.na druhe strane, pokud se ji chopi, casto jim do toho mluvime, protoze to nedelaji podle nasich predstav.
Muzu rict, ze ani u nas to neni idealni, ale prave proto, ze se s Bozi pomoci snazime veci resit tak, aby k tomuhle smeraovali, tak to vetsinou funguje.
|
| Kudla2 | 
|
(23.2.2009 9:36:16)
hm, Dobri, a co když je otec třeba plánovací antitalent? musí plnit svou úlohu vrchního plánovače volného času rodiny i tehdy, pokud má na to mnohem výraznější talent manželka? 
|
| Samarlu |
|
(23.2.2009 9:53:12)
Asi nemusí . O tom to taky není. Moderním jazykem to vysvětluje teoložka jménem Jo Croissant, některé její knihy vyšly i v českém překladu.
Celé je to z mého pohledu a zkušenosti hlavně o spolupráci v páru - kurník, se trochu známe, ten umí vařit a ona plánovat čas nebo on zajišťuje chod vozu a ona plánuje nákupy, to je přece technická věc.
Z principu: je třeba ty věci ocenit (fakt jsem ráda, že se nemusím vrtat v autě a hlídat splátky a řezat dříví a odhazovat sníh, to dělám fakt jen v nouzi, jako třeba když chlap leží s čtyřicítkama nebo tak, manžel je taky rád, že když dorazí z práce po dlouhý šichtě, tak dostane něco k jídlu, že jsem nenechala jeho vyprané prádlo hnít v pračce, než se k tomu dostane..., že nosím v hlavě, kdy se má s dětma kam jít) a rozdělit - ale opravdu spravedlivě, podle možností a talentů. Je to docela práce, ale podle mě se velmi vyplácí. Taky jsme si kus toho rozdělení vyhádali - občas se nezadařilo, okolnosti se mění a je třeba změnit styl práce, některá práce se zviditelnila až po upozornění...
Takže investovat kus sebe, snažit se vidět práci, ocenit, v čem je partner dobrý, nebát se netradičních řešení na míru, nenechat se svázat tradicema (jako inspirace jsou dobré), snažit se.
Jednu věc nevím: jak vylepšit vztah, kde je snaha jednostranná.
Musím dodat, že jsem měla kliku, vzala jsem si chlapa, co žil pár let sám a stihl si všimnout, že jídlo se samo nevyskytne, nádobí samo neumeje, fusekle samy do pračky nenaskáčou.
Jak nechat dozrát mládence z mamahotelu, to taky netuším.
|
| Dobra1 |
|
(23.2.2009 15:19:29)
Myslim, ze neni v lidskych silach, aby takovy vztah fungoval. Kdyz se dokazes spolehnout na Boha, on da cloveku casto silu zit i v takovem nevyvazenem vztahu a meni i partnera. Ale fakt to chce tu vec plne odevzdat a prestat se sam o neco snazit (tj partnera do neceho dotlacit). je to hrozne tezky, clovek ma pocit, ze se prece musi sam snazit a casto si vubec neuvedomi, ze kdyz porad prosi Boha o pomoc, tak mu to vzapeti bere z ruky a nenecha mu prostor. A Buh proti nasi svobodne vuli nejde.
|
|
|
| Dobra1 |
|
(23.2.2009 15:12:56)
Nejde o planovani jako takove, ale o to, ze rozhodujici slovo ma muz. A pokud sveri tuto roli zene, protoze je na to lip vybavena, je to v pohode.
Neco jineho je, kdyz ji to "hodi na krk" z pohodlnosti, jen aby mel klid, i kdyz by na to mohl mit cas a ma i vetsi talent. A nejhorsi je, kdyz se takovyhle manzel jeste vytahuje, ze on by to udelal lip a pritom se sve zodpovednosti sam vzdal.
|
|
|
| myš | •
|
(23.2.2009 10:25:53)
Hmm, hlava rodiny rozhodující o důležitých věcech, co to přesně je? O jakých důležitých věcech má rozhodovat muž a proč? Protože rodinu živí? Ale to už dnes v 90% není vůbec pravda, na živení rodiny se podílí i žena, i když třeba v menší míře.
Tenhle model ja patriarchální a zastaralý. Žena je schopná úplně stejně rozhodovat o mnohých věcech jako muž. Podle mě je nejlepší model dvou rovnoprávných rolí, kde se na rozhodování podílí oba a pokud se neshodnou jsou na řadě kompromisy. Každý samozřejmě může mít větší vliv v rozhodování ve věcech, kterým líp rozumí, tzn. jaká se třeba udělá střecha na baráku nakonec po prodiskutování rozhodne muž, protože o tom ví mnohem víc a pod. U nás to tak funguje a nepotřebujeme žádnou přemoudřelou hlavu rodiny s rozhodovací pravomocí.
|
| 10.5Libik12 | 
|
(23.2.2009 10:33:02)
Organizační hlava rodiny existovat musí,byl by chaos. Je to ten, kdo určí, kam se dávaj ručníky, mycí potřeby, kdy se myjou okna, v kolik bude oběd. Bývá to spíš ženská.
Neříkejte mi, že v rámci ideálu, řešíte s manželem, kam si dávat fusekle a v kolik vybírat schránku na poštu.
Existuje prostě jeden, kdo řekně: "Buď tak hodnej(a), zítra tohle udělej". No, jenže, pokud to řekne takhle, tak už podporuje nadřazenost, jelikož on přece nemá co prosit a pro toho druhého to má být samozřejmé.
Je to boj o slovíčka.
|
| myš | •
|
(23.2.2009 10:42:12)
Libik
řešíš trochu něco jiného, tady byla řeč o rozhodování v důležitých záležitostech, ne o tom, kdo rozhoduje, kam se dávaj fusekle. Hlava rodiny asi nerozhoduje o tom kam příjdou modrý fusekle a kam červený a co bude zejtra k obědu.
Organizace běžných provozních věcí v domácnosti je podle mě něco jiného, než o čem tady píšou věřící v souvislosti s biblí a rozdělením rolí v rodině.
|
| 10.5Libik12 |
|
(23.2.2009 10:48:46)
Já jsem spíš volně navazovala na výtky tomu, že manžel řekne "ukliď si, já ti pohlídám dítě"
Dle mého je strašně složité, aby 2 dospělí lidé bez toho, aby byl jeden šéf praktických věcí, technicky koexistovali.
Existují muži, kteří udělají, co jim žena žekne (a naopak), ale distancují se od rozhodnutí(kam jít s dítětem, co mu dát na sebe, co koupit, kdy se vrátit,..) kdo je v takovém případě úkořen?
Konzervativní hodnoty rodiny jsou zajímavé téma, nicméně u nás naprosto přežité, nemyslím, že by se jich někdo dovolával s odkazem k Bibli.(myslím v měřítku české společnosti)
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(23.2.2009 16:58:42)
tak u nás jsem na některé praktické organizační věci spíš já (co se bude vařit, koordinace rozvrhů atd.), ale na jiné zas manžel - já nejsem totiž například schopná komunikace s bankami nebo hlídat, jestli mají děti zaplacený legitky. Takže jsme šéfové praktických věcí tak nějak oba.
|
|
|
|
| Zasjaj. | 
|
(27.2.2009 5:22:46)
Libik
"organisacni hlava rodiny" to mi pripomelo muj rozhovor s otcem:
ja: "tati, maminka rodi deti a na co je tatinek?"
otec: " ten je hlavou rodiny" 
|
|
|
|
| DENISA | •
|
(23.2.2009 11:02:10)
Tak tento model vztahu bych asi fakt neustala - ctit, milovat (to ano) a PODRIZOVAT SE MU. To je jak 200 let zpatky.
|
| Dobra1 |
|
(23.2.2009 15:52:51)
napsla jsem to uz vyse- svemu sefovi praci se taky podrizujes, stejne jako platnym zakonum. Je to o vyznamu toho slova, ze respektujes jeho rozhodnuti a nejdes pres nej, i kdyz se ti nekdy zda mimo.
|
| MM, 2 kluci | •
|
(23.2.2009 18:29:00)
... - vždyť partnerství/manželství a vztah šéf-zaměstnanec jsou dvě úplně různé věci!
Jasně že se šéfovi "podřizuješ", holt to tak v pracovním životě chodí, ať už chceš či ne, a nějak se živit musíš, tak to přijmeš, pokud ten šéf není úplný despota a práce Tě jinak jakžtakž baví. (A mmch. částěčně už dneska máš na některých pozicích taky možnost spolurozhodvovat, určitá míra demokracie v některých podnicích už je...)
Ale vztah s partnerem/manželem je přece něco OSOBNÍHO - to přece nemůžu brát jako v té práci, jako že "tak to prostě chodí" a šmitec, nýbrž tady je na NÁS dvou, jak si to uděláme!
Je to náš jedinečný, osobní vztah a rozhodně bych do něho nevnášela hierarchie typu šéf-zaměstnanec - to se tam podle mě vůbec nehodí! Proč taky?
Je to prostě o tom, jak si to s partnerem domluvíme, "naladíme" na sebe navzájem, a jak se nám to pak během soužití podaří realizovat. A když si řekneme (a oba to tak cítíme), že u nás nechceme aby existovala "nadřízená autorita", "hlava rodiny" nebo jak to nazvat, tak prostě nic takového v našem vztahu nebude (resp. kdyby se to někdy nechtěně vplížilo, zkusíme na tom pracovat, aby se to zase změnilo směrem k rovnoprávnosti)!
|
| Dobra1 |
|
(23.2.2009 21:51:34)
Ja jsem tim chtela rict, ze nekdo musi mit posledni slovo tam, kde se neshodnete. To nijak nevylucuje spolurozhodovani v dulezitych vecech. V praci je konecna odpovednost na sefovi, i kdyz jeho rozhodnuti nakonec bude ve vsem tvoje a z jeho puvodniho nevrhu treba nezustane nic.
V tomhle je to v partnerstvi podobne. Ja si proste myslim, ze v takovuch situacich, kdyz proste neni mozna dohoda, ma zena ustoupit a nechat na muzi, at to tedy resi po svem a nechat na nem i pripadne negativni dusledky rozhodnuti. Pokud nastanou, muz si obvykle uvedomi, ze je pro priste dobre sve zene naslouchat. A pokud je vysledek naopak lepsi, nez by byl po zenine navrhu, melo by to byt dobre pro oba a pouceni zase pro zenu, jestli priste v takove situaci ma zastavat drivejsi nazor.
Moje znama se casto hadala s muzem ve vecech, kdy byl "slepy" k tomu, ze by jeho jednani mohlo miy nejaky negativni dopad na deti. rikal: Ja to taky zazil a bylo to v pohode... deti zbytecne rozmazlujes..Jednou trval na dlouhe zajizdce k jeho rodicum pri ceste na dovolenou, i kdyz bylo dost vedro. Tak mu nakonec ustoupila, vzala s sebou co nejvic piti a jeli. Cestu absolvovali, ale i pres vsechna opatreni bylo vecer detem spatne z prehrati v aute, presne jak to dopredu rikala. Muz se pak celou noc i nasledujici den o deti staral, nosil je na zachod, kdyz zvraceli, daval jim tekutiny,... Ona nechala vsechny dusledky na nem, radila jen, kdyz se prisel zeptat. A on to delal, protoze uznal svou chybu. A priste ji mnohem vic naslouchal a promyslel, jestli ma trvat na svem.
Mimochodem, ona si moc dobre uvedomovala, ze detem bude spatne, ale nebudou vazne ohrozene, jinak by neustoupila a nehazardovala.
|
| Teraza Horáková |
|
(23.2.2009 22:02:13)
dobri, nezlob se, jen názor. Ne, vždy nemusí mít poslední slovo manžel. .... u nás něco jako poslední slovo vlastně neexistuje...jakože by měl někdo pocit uspokojení "já jsem to rozhodl". Tím se nevychloubám úžasným manželstvím, existuje prostě něco jako dohoda obou stran, kdy kdo ustoupil jsem vlastně nikdy neodsledovala.
Uvedu ilustrační příklad, ale zase z našeho manželství. Šlo o manželovo zdraví a fakt nechtěl a zuby nehty se bránil tomu, že má zdravotní problém. Udělala jsem první krok za něj, prostě jsem ho objednala na vyšetření (znám ho, tušila jsem, že tam půjde, ale čekala jsem, že na poslední chvíli odmítne). Překvapil, šel tam, vydržel, přetrpěl, od té doby chodí pravidelně.
Vyhrála jsem, tím, že jsem ho ukecala a on také, tím, že tam šel...... bylo to na poslední chvíli a potřebuju ho živého a zdravého..... a on vyhrál víc. Vlastní zdraví. O čem to tedy celé bylo? O ničem.....
no a na tohle se dají aplikovat i běžný životní problémy.... tak hledejte vítěze. Kompromis je o tom, že nikdo není ublížený, nikdo se necítí "navrch", jde prostě o dohodu, která nakonec vyhovuje všem.
|
| Dobra1 |
|
(23.2.2009 22:12:01)
Ja se nezlobim. Spis to potvrzuje, co jsem rekla-ze k situacim, kdy dohoda opravdu neni mozna, dochazi v dobrem vztahu jen zridka.
Ale kdyby se tvuj muz zasekl a nesel, nic nenadelas, do auta ho nasilim nestrcis a neodvezes. Dusledky odmitnuti jit by jste pak nesli oba, on bolesti ze zubu a ty bolesti nad nim.
|
| Teraza Horáková |
|
(23.2.2009 22:20:27)
dobri, asi ne..... a asi se trochu potvrzuje to "babičkovské" a to, co nesnáším.... taktizování, vydrbávání s druhým..... ale nemám pocit, že jsem vyhrála, nebo taktizovala....
svého muže znám a on není pitomec, který nepozná, že ten problém opravdu asi nějaký má, pro něj je prostě jednodušší dorazit na dohodnutou schůzku, než si ji sjednat
O zubaře nešlo, tohle bylo vážnější, ale i toho zubaře jsme takhle ( to je snad prokletí chlapů, že se bojí), pořešila takhle - sehnala jsem lékaře, co dělá ošetření nejen pod injekcema, ale pod hypnózou  ))) nebyla třeba.
Omlouvám se za odbočení, jak jsem psala, mně se příčí dělat "brikule" kvůli běžnostem, natož kvůli vážným věcem, ale pokud ten vztah funguje, - jsem poměrně stará na to, abych potřebovala "vrchního velitele" nebo toho, kdo rozhoduje o věcech, penězích, chodu rodiny, prostě se dohodneme.
Mně prostě připadá pitomý podřizovat se v běžném životě partnerovi, jakože má poslední slovo a právo veta.
|
| Grainne | 
|
(23.2.2009 22:50:49)
Terezo
muž a žena jedno jsou, tvoří jeden celek. Jak může část jednoho celku řídit druhou část celku?
Pokud celek pracuje jedním směrem, je funkční bez ohledu na počet vynesených odpadkových košů a bez ohledu na to, kdo o tom rozhodl. Pokud celek nefungue, rozpadne se.
Nehodlám ničit partnerský bztah hlubokomyslným dumáním nad tím, kdo je tady šéf, nebo dokonce kdo má oprávnění stát se šéfem. Nepopírám, že někdo šéfa potřebuje, pak si důvod najde, já ho nepotřebuju, potřebuju funkční partnerský vztah. Partnerský, nikoliv vztah podřízeného a nadřízeného.
Pak už zcela logicky vynese odpadky ten, kdo stojí blíž.
|
| Teraza Horáková |
|
(23.2.2009 23:20:25)
ano, Grainne, pro mně krásně vyjádřeno a bezezbytku souhlasím.... Podalas to jednoduššeji a pochopitelněji, ale přesně TAKHLE to vnímám. děkuju.
|
| Pavla | •
|
(3.3.2009 4:00:14)
Grainne a Terezo, přesně souhlasím, křesťani nadělají spoustů keců o podřízeností a nadřízenosti v manželství, podle nich manželství jinak nefunguje, ale s tím nesouhlasím, nejkrásnější vztah je ten, který popisujete vy dvě. Jsem moc ráda, že se tu někdo takový našel, moje dcera má také takový vztah, vůbec nechápe, jak se někde pořád o něco dohadují, kam v létě, v zimě, kdo vynese koš, hádat se o blbostech, a pak mohou křesťané "radit". Oni se o všem dohodnou úplně bez problémů, a to jsou oba dominantní, ale zároveň inteligentní a mají se rádi, myslím, že totéž je u vás. Ale jsou nevěřící, takže křesťani by jim ani nevěřili, protože funkční manželství mají jenom křesťané, ale já vím, že to tak není, jenom pořád radí pohanům. Jak píše Tereza, manžel problém se zuby, chápu to stejně, přece jenom totální blb by to neřešil. Klidně ho objednám, znám chlapy, že jsou ještě zbabělejší u doktorů než my ženské, v nejhorším tam s ním i půjdu, ale kdyby k zubaři odmítl jít, tak se leknu, že jsem si vzala totálního pitomce. Zub se sám nespraví a nepřestane bolet. A Dobri honem musela napsat, a co kdyby nešel k zubaři? To je právě problém těch křesťanů, asi si berou pitomce, že vůbec musí položit tuto otázku.
|
|
|
| MM, 2 kluci | •
|
(24.2.2009 12:18:47)
Není v podstatě co dodat.
Snažila jsem se výše říct něco podobného, ale nevím zda to má smysl, když Dobri stále trvá na tom svém "ustanovení", že "šéf", co má poslední slovo, má být muž.
Přitom tu podle mě nezazněl ani jeden opravdu pádný argument, proč by to tak mělo být... :-/ ?
|
| Grainne |
|
(24.2.2009 12:39:42)
MM, argumentem je, že je to prostě dáno. Ve skutečnosti to tak být nemusí, ovšem je nutné udržovat ten dojem navenek. Křesťané "to tak mají". Jestli tomu opravdu věří, nevím.
Já si nějak nedovedu představit, proč by Bůh vyráběl pracně dva lidi, aby jeden mohl šéfovat druhému, žebro může být naopak vnímáno jako symbol jednoty, jednoho celku a hříchem není poznání, ale rozpad jednoty celku, kdy jeden převzal nadvládu nad druhým. Mohlo klidně dojít k interpretační chybě.
Dokonce ani nikde nevidím ten důvod nadřazenosti, nikde není psáno, že muž je moudřejší, schopnější, lepší.......
|
|
|
|
| Dobra1 |
|
(23.2.2009 23:01:48)
My se taky dohodneme. Ale meli jsme i situace, kdy to neslo. Moje mama nam hrozne zasahovala do rodiny a ja to nevidela, protoze jsem byla takhle vedena cely zivot. Sice jsem s ni casto diskutovala, nekdy se hadala, ale nakonec jsem vzdycky ustoupila. Mama je vyborny manipulator a kdyz neco chce, dokaze na to napnout neskutecne sily, aby toho dosahla, tedy hlavne, aby druzi udelali, co chce. Bylo ji jedno, ze uz jsem na dne, staram se o maleho hodne urvaneho novorozence, chodim s ni kazdy den za tatou do nemocnice (dceri byly 4 tudny a uz chodila denne s nami, v jedinou denni dobu, kdy spala dyl nez 10min v kuse a manzel byl v paraci do sedmi, takze hlidat nemohl), posloucham kazdy den do pulnoci jeji narky v telefonu... Ona mne prece potrebuje a ja se o ni musim postarat, muj chlap at se laskave postara o dceru a uklidni ji, kdyz rve hlady a chce nakojit, hodinovy rozhovor s ni ma preci prednost, ne. A tek podobne. Manzel musel zasahnout nebo uz bych se opravdu shroutila a on taky. Ja to tehdy fakt dobre nevidela a hadala jsem se s nim, ze mne mama opravdu potrebuje, at to jeste chvili vydrzi... Jenze tohle trvalo nakonec vic nez rok(krome navstev v nemocnici) a shorsovalo se to, muz a dcera byly odsouvani cim dal vic, kdykoli mama chtela a vydrzela tlacit dost dlouho. Nakonec me doslova donutil, abych ji na nejakou dobu nebrala telefon a neotvirala dvere, kdyz 5 min. v kuse zvonila, jen aby mi mohla vynadat, ze jsem nevdecna dcera...
Myslim, ze kdyby muz tehdy nezasahl, byli bychom uz rozvedeni a ja naprosto na dne a v depresich. A byla by to i jeho chyba a jeho odpovednost za celou raodinu, kdyby to neudelal. Moje chyba by byla, kdybych ho neposlechla a nasla si nejakou cestu k tomu, abych se od mamy nechala dal vydirat.
Mimochodem, dnes mame vztah s mamou mnohem lepsi nez za poslednich 15 let pred tim.
|
| Tulka |
|
(23.2.2009 23:20:00)
No to je smutný,ale zrovna tak mohl mít takovou matku tvůj muž a ten příběh mohl proběhnout obráceně,ne?
|
|
| Teraza Horáková |
|
(23.2.2009 23:33:18)
dobri, moc Ti přeju, že se to obrátilo.... a že jste pochopili, že když jste spolu a MÁTE DĚTI, rodina jste Vy. To by bylo na dlouhé povídání, psala jsem to na jiné diskuzi, já mám tu okolní rodinu velikou a širokou a někdy je opravdu těžké "ukočírovat" zájmy mojí vlastní rodiny - tj. našich dětí, partnerovy a moje.... a ty okolní.
Dojde-li ke sporu, jsem 100 % za mým manželem (a aby to nebyla taková švanda jednoduchá, manžel má děti z prvního manželství)), někdy si připadám jako "klaun na tenkém laně", ale... na manželovi mi záleží a hodně by mi vadilo, kdyby se trápil, že odmítám jeho děti. A ač jsou bývalé ženy, jsou minimálně z 50-ti % jeho.... a genetika je prevít, někdy i více ))) .... atd. Jsou fajn a mám je osobně ráda. A docela těžké rozhodování je, koho máš ráda míň nebo víc, abys mu stranila v nějakým (vždycky totálně nesmyslným) sporu. Např matka versus manžel. Otec versus sestra atd. Matka versus bratr, Otec versus vnoučata (naše děti) atd...
a dobri...., přes tohle přes všechno jsem nakonec projela asi tak rok, nebo rok a půl léčbu antidepresivy, BOHU DÍKY za varování.
Tlak z mnoha stran, aby mi došlo, co je důležitý. Důležitý je, abych byla v klidu a pohodě JÁ - komu to bude znít sobecky - jeho problém - ale pak se mohu starat o domov, klid, pohodu, okolí, se rozdám.... samozřejmě s výjimkou krizovek, bylo dost jedno, jestli je mi psychicky blbě, když mělo dítě 39,5 teplotu, co nešla srazit, nebo se věšel bratránek z nešťastný lásky....
myslím, že kraviny (tzn. kdo co rozhoduje) si můžeme nechat na dobu, kdy přejde problém, tj., kdy je někomu zle fyzicky, je nemocný, psychicky, no a pokud se následně začneme hádat o tom, kdo víc pomohl, nebo "beze mně by to nešlo", tak je něco špatně ve vztahu.
|
|
| MM, 2 kluci | •
|
(24.2.2009 12:26:32)
... že to bylo zrovna tak - stejně tak to může být naopak, tj. žena by takto "zachránila" svého muže a vlastně i manželství!
To jsem právě výše myslela - že někdy je to jeden partner, jede druhý - prostě podle situace a problematiky o které jde, podle toho kdo z nich zrovna v tom okamžiku má větší přehled o situaci či větší sílu odhodlání to rázně řešit (v Tvém případě to byl zrovna muž, ale jindy to může být zase žena). STále jsi neuvedla přesvědčivý argument, proč by to měl být vždycky muž, to tvrzení mi prostě přijde mimo realitu!
|
| Dobra1 |
|
(24.2.2009 15:15:55)
Tak jo, uznavam, ze to asi neumim dostatcne vysvetlit. Podle mne proste aby vztah dobre fungoval, musi mit jeden v jinak nevyresitelnych situacich rozhodujici slovo. No a ja jsem presvedcena, ze odpovednost za rodinu jako takovou ma na prvnim miste chlap aje dobre, kdyz v tom dokaze stat. Coz znamena, ze v nerozhodnych situacich ma mit rozhodujici slovo-at uz zni "bude po mem" nebo "dobre, ustoupim, bude po tvem."
U mych rodicu to bylo dlouhodobe obracene, protoze tata mel oravdu hodne prace (doktor s 10 sluzbama do mesice, rano do prace vstaval v pul ctvrte)a malo casu na nas a mama si zvykla rodinu vest a rozhodovat. Byli spolu dlouho, nemeli vazne problemy, ale i moje mama dnes uznava, ze nejkrasnejsi byly posledni tri roky, kdy byl tata v duchode, ale ona jeste pracovala a byla tak unavena, ze na vedeni rodiny uz ji moc sil nezbylo a nechala ty veci zpatky na tatovi, ktery byl zase sice starsi, ale doma mel moznost nacerpat vic sil. Vlastne z celeho manzelstvi nejradsi vzpomina prave na tuhle dobu.
No a ja mam stejne zkusenosti. Pokud na sebe beru zodpovednost tam, kde by ji mel mit manzel, nejak to nikdy neni tak dobre, jako kdyz mu to necham.
Dokazu si predstavit, ze to nekomu dobre funguje i naopak, prirozene dominantni zena a prirozene lehce submisivni muz, kdy ji m obema vyhovuje, ze v nerozhodnych situacich rozhoduje ona.
Podle mne je ale u prumerne zeny a prumerneho muze normalnejsi prvni varianta, ja aspon neznam zenu, ktera by ve svem muzi nechtela mit oporu. A oporou je ten, kdo prebira odpovednost za dohodou neresitelne situace.
Osobne me na cele tehle diskusi vadi vadi postoj, ze takove situace nejsou a tudiz vzdy existuje moznost dohody o tom, kdo bude mit hlavni slovo tentokrat a kdo ustoupi.
|
| Lída,3 kluci a holka | 
|
(24.2.2009 15:19:55)
Dobri, oporu nechápu v tom smyslu, jak to píšeš. Takovou nepotřebuju a nechci. Mně spíš vyhovuje "v takových případech je ochoten přistoupit na moje řešení, neremcá a podpoří mě v tom".
|
| Dobra1 |
|
(24.2.2009 17:58:59)
Coz znamena, ze hlavou v takovych situacich jsi ty. Pokud vam to obema vyhovuje, prosim.
|
|
|
| Pole levandulové | 
|
(24.2.2009 15:54:05)
Dobri, pokud nastane ve vztahu situace, kdy nejde logicky rozhodnout aby byli spokojeni oba, tak si maji hodit korunou, protoze jinak bude vzdy jeden z nich ten, co se muze citit ukrivdene - to jsou slova Dr. Plzaka, ktereho nemusim uplne ve vsem, ale tady ma pravdu.
Pri tvem popisu, kdy "o dulezitych vecech rozhoduje muz, protoze je to muz" mi vstavaji chlupy po tele nechuti.
Sama ziju s manzelem v osmiletem vztahu, o dulezitych vecech probiha porada o nedulezitych rozhoduje ten, ktery se k nim dostane v dobe, kdy je potreba rozhodnout. Nedela nam potiz se nejak dohodnout a fungovat rovnopravne, oba pracujem, oba vydelavame, oba pecujem o domacnost /pripadne na to nekoho najimame/, oba mame volny cas, ktery travime vetsinou spolu se synem, ale nekdy i kazdy zvlast. Ale rozhodne odmitam, ze by o necem mel rozhodovat vyhradne muz, jen proto, ze ma penis a tudiz i nejspis nejake nadprirozene schopnosti, ktere jsou zenam cizi.
Jinak jsme pochopitelne vsichni ateisti, rekla bych, ze z rodiny, kde je ateismus velmi zakorenen
|
| Zuzana + kluk04 + holka06 | 
|
(24.2.2009 17:44:28)
Souhlasím se Skramuškou, jenom trochu doplním.
V našem případě často rozhoduje o věcech ten, kdo má o příslušné oblasti rozhodování lepší představu nebo zkušenosti nebo schopnosti.
Manžel dělá zásadně všechna technická rozhodnutí a rozhodnutí, kde je potřeba rychle kombinovat a řešit v návaznosti na jiné okolnosti. Já mám lepší zas třeba intuici – taková ta rozhodování, kdy člověk šlape do neznáma, dělám většinu ekonomických rozhodnutí, jednám s právničkou, většinou vyřizuju telefonáty, jednám třeba častěji se stavební firmou. Manžel má větší pořádek v papírech, tak vede finance v souvislosti se stavbou domu. O běžném provozu domácnosti většinou rozhoduju já, ale manžel je lepší pedagog, ve výchově dětí ho respektuju. Každý z nás řeší, na co má buňky, ten druhý to obvykle respektuje. Taky se někdy rafnem, ale není to často.
|
|
|
| Grainne |
|
(24.2.2009 16:02:57)
dobri, opora je opora a dominance je dominance, to je obrovský rozdíl a nelze to zaměňovat.
Sama vidíš, že za určité situace si vedení lze bez problémů předávat ve chvíli, kdy je vedení jednoho přínosem. To je opora, vedení převezme ten, kdo je v tu chvíli silnější, nebo méně vytížený prací apod.
Pokud je žena submisivní, je to správný model, ale může fungovat bezpočet variant, včetně té, že se vedení prostě předává podle momentální potřeby.
Pokud to tak funguje u vás a je to pro oba vyhovující, je to správné. U nás by tohle nefungovalo, jsme oba dominantní a bez obrovské tolerance bychom se patrně pozabíjeli.
Může se stát, že muž třeba onemocní a budeš mu muset poskytnout veškerou oporu a vedení převzít. Pak to uděláš a nebudeš přemýšlet o "správném pravidlu".
|
|
|
|
| Pavla | •
|
(3.3.2009 4:04:19)
Dobri, tvoje matka je také věřící? TO by mě vážně zajímalo.
|
|
|
|
|
|
|
| Pavla | •
|
(3.3.2009 3:48:38)
Z té rady od Dobri, vidíš, jak jsou křesťani ujetí a vůbec nepoužívají mozek. Copak jde srovnávat manželství dobrovolně založené dvěma lidmi a vztah mezi šéfem v práci a podřízeným? V žádné práci prakticky nejsi dobrovolně, do nějaké zkrátka musíš, abys se uživila. Takže první nesmysl. Vůbec si nemůžeš vybrat svého šéfa, jakého ti přidělí, takový je. Máš-li kliku, je solidní, když ne, tak máš stresy nebo se ti podaří přejít jinam, a to není dnes vůbec jednoduché. A motat do manželství zákony, které se musí dodržovat, to je fakt děs. Křesťani jsou něco našprtaní a narazí to na všechno, vlastního úsudku nejsou schopni. Vztah šéfa a podřízeného opravdu není o lásce a zamilovanosti. Vztah mezi manžely není o nadřízenosti a podřízenosti, ale vykládej tohle křesťanům. Když je šéf blb a jenom rozhoduje a nikoho se na nic neptá, tak ani jeho oddělení dobře nefunguje. A jestliže se takto chová v manželství chlap (může to být někdy i žena), tak to hrozí rozpadem. Jedině, když si to ta žena nechá všechno líbit a ustupuje a upozaďuje se, jak jí leckteří radí, je parádně nešťastná, ale to už je přece úděl žen, tak poradí i křesťané. On ti Bůh v nebi odplatí tvoje manželské utrpení už i tím, že tam zase budeš se svým šíleným manželem, toho totiž nepotrestá za to jak se k tobě choval, jako chlap mohl.
|
|
|
|
|
|
|
| Petra Neomi | •
|
(23.2.2009 15:17:52)
No, milá zlatá, my ostatní, pro které je bible prostě jen historický dokument, si z biblických rolí moc nevezmem.
Mmch, když se tahle teorie aplikuje na ostatní, tedy nehumanoidní samce a samice, působí dost legračně :)
|
|
| irma | •
|
(24.2.2009 13:15:59)
milá paní,
pokud máte potřebu v každé diskuzi cpát ostatním svůj fanatismus, vyhledejte raději web s podobným zaměřením. Zde není žádná Strážní věž apod.
|
|
| Pavla | •
|
(3.3.2009 2:57:58)
Natanelo, vy křešťani už mě fakt neštvete se svými "moudry". Když se už oháníš tím co řekl Bůh, znáš vůbec Bibli? Přečti si Starý zákon, jak se tam zacházelo se ženami. Křesťanství totéž, to má zase hlavně na svědomí váš svatý apoštol Pavel. "Žena budiž podána muží svému". A žena v shromáždění ať mlčí". Výroky Pavla, na těch chlapi postavili křesťanství. Nechtěla bych být ženskou ve Starém zákoně, ale ani za křesťanů ve středověku. Ono být ženskou bylo, je a bude vždycky těžší, škoda, že si člověk před narozením nemůže vybrat, být ženou nebo chlapem? Byla bych pro to být chlapem. Být ženskou je v každé době za trest. A už vůbec nepiš, že to je proto, že Eva neposlechla a vzala ze stromu ovoce a snědla, že nás všechny ostatní Bůh proto trestá. Ale že Bůh zapomněl trestat muže, když také jedl? To ti není divné? Vždycky se měli daleko lépe, dovedli si to zařídit, všechno pro ně bylo jednodušší, a když už toho mají dnes ženské plné zuby, tak je samozřejmě zbožné křesťanky ještě napomenou. To víš, oni toho Boha vymysleli a tu bibli přece psali chlapi, takže samozřejmě si to všechno přizpůsobili, aby jim bylo dobře a takové slepice jako ty jim to ještě dnes baští. Jako správná křesťanka se tedy pokoř, podrob se, buď submisivní, modli se ke svému manželovi i Bohu a nám, nevěřícím hříšnicím dej pokoj.
|
|
|
velmi dobře chápu potřebu toho času JEN SÁM/SAMA pro sebe. Takže mi přijde nefér a priori vyčítat mužovi, že si jde občas "po svých", já nevím, třeba zahrát s kamarády fotbal.
.
? 
a jakmile vidí drobek, hned se hospodyňka sehne a zvedne ho. nemá to rád. Zase na druhou stranu nevyžaduje to ode mně a tím tak udržuje doma pořádek, neprudí a já jsem spokojená.
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)