| Michaela Pecharová | 
 |
(14.1.2009 9:34:04)
Možná by porodní asistentkou nebo doktorkou na sále měla být pouze žena (či muž), kteří zažili porod svůj, nebo třeba někoho velmi blízkého. Možná by potom byli oněco více empatičtí a dokázali by mávnout rukou nad tím, že za chvilku jdou domů a dali by miminko mamince na bříško ihned po narození, pokud o to maminka žádá a mimi je v pořádku. Nebo třeba je to jen shoda hloupých náhod, že se vám zrovna ten poslední porod tak nepovedl. Já jsem o mimčo na břicho ihned po porodu nežádala, v Plzni jsem ho dostala během chvilky zabalené do peřinky, v Hořovicích sice taky, ale kvůli komplikacím jsem ho vlastně ani chovat nechtěla. Bála jsem se, že ho upustím a vzal si manžel a pak sestra, protože malý měl Apgar 8, trošku ho kvůli dechu kontrolovali. Doufám, že u našeho srpňátka budeme mít pohodový porod jako vy s dceruškou, i když sama vytáhnout si mimi ze sebe netoužím 
|
| japete | 
|
(14.1.2009 10:52:47)
Tak nevím jestli jsem doopravdy tak jiná,ale já byla moc ráda,že malou ihned odnesli a já měla chvilenku na to se vzpamatovat z dlouhého porodu.Jistě jsem chtěla vědět ,že je zdravá a jestli je to holčička jak jsme předpokládali.Byla jsem jen prostě ráda že to mám konečně za sebou a malou bych snad ani neunesla.A mít dítě v ruce když vytahovali placentu(snad horší než porod)a při šití ne to bych fakt nezvládla.
|
| *Niki* | 
|
(14.1.2009 11:05:23)
... mě málem puklo srdce, když mi prvorozeného odnesli a až můj hysterický pláč trochu pomohl, abych ho po nekonečných 7 hodinách měla. Nespala jsem už 2 noci, ale spát po porodu? Bez syna, se kterým jsem byla 9 měsíců sžitá? V tomto nám nepomohli ani jednomu (já abych si odpočala, on na pozorování), jen ublížili. Každý by to ale vnímal jinak. Moje děti patří ke mě. Autorku plně chápu.
|
| Ostia | 
|
(14.1.2009 20:37:11)
Mono to neni hysterie. (VELMI spatne slovo!),ale ciste zoufalstvi a ponizeni. Pro lekare neznamenate nic a vase pocity neexistuji. Dulezite je , ze dite ma 51,2 cm a vazi 2.89000455 kg. Skore tolik a tolik....atd. Sama cisla. Bohuzel.
Tyhle minuty se v zivote nikdy neopakuji. Skoda, ze po tak dlouhem tehotenstvi a teseni se, po neuveritelnem potodu, ktere clovek ve zdravi prezije se nemuzete dotknout vlastniho ditete. Cisla a zapisovani na papir jsou dulezitejsi. Zenam je dano najevo, ze je nekdo jejich panem. Ani o porodu nesmi rozhodovat.
|
|
|
| Michaela Pecharová |
|
(14.1.2009 11:49:23)
Řekla bych, že jste reagovala normálně a adekvátně situaci, já jsem po porodu syna taky nemohla myslet na miminko, ale na to, jak mě strašně bolí tahání placenty. Nakonec to museli udělat pod narkózou. Sama jsem jim řekla ať si ho vemou, nemohla jsem na něj ani myslet a ruce se mi ještě klepaly, porod to nebyl zrovna pohodový. Zato u dcery si porod placenty vůbec nepamatuju, jen to, jak jsem si ji zvědavě prohlížela, přišla mi jako flák hrbatých jater  Záleží na situaci a tělesných pocitech matky. Každý to má jinak.
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
|
(14.1.2009 14:16:08)
To je drsný, tahání palcenty. Vím, že se to dělá, vím, že je to nebezpečné kvůli tomu, že se může roztrhnout a hrozí revize, ale dosud jsem neslyšela, že to taky bolí :( Je smutné, že nikde nedokážou na placentu počkat, až se odloučí bezbolestně sama (u všech mých porodů do 15 min, ale čekat se může i 2h), protože už to chtějí mít "odbyto, a kdo je na řadě?"
|
| Michaela Pecharová |
|
(14.1.2009 16:30:12)
To tahání placenty bylo něco neskutečného, skučela jsem jako pes. Nakonec (nebo možná proto, kdo ví) jsem začala prudce krvácet (manželovi je na videu vidět, jak mu proud krve smáčel záda) a pak rychle volali na ARO, že musím pod narkózu, abych nevykrvácela. Volali to před mužem, toho pak narychlo vyhodili ven. Říkal mi, že snad podruhé v životě brečel a opravdu se bál, že umřu. Nakonec to dopadlo OK, dostala jsem potom 2 krve a večer jsem se i posadila (syn se narodil ve 3,30 ráno), po narkóze ni totiž klesá tlak a omdlévám. Chci jenom podotknout, že si nemyslím, že by na placentu čekali půl hodiny. A u třetího porodu jsem rozhodnutá bojovat za to, aby případně vyčkali déle. Snad na to budu mít sílu, nebo aspoň manžel.
|
| Kohnova | •
|
(14.1.2009 21:38:28)
Miky, to je hrozny tohle cist, fakt.. Ja jsem rada, ze jsou doktori, mam jich hodne v pribuzenstvu, vim, ze to neni zadny med, je to obrovska zodpovednost, stres, pacienti casto nevdecni a navic hloupi, to vsechno jo, ale stejne je pro me nepochopitelne, jak je mozne, ze nekdo udela takovouhle fuserinu.. fakt to nechapu. On nikdo neni vsevedouci a vsemohouci, casto je tezke se rozhodnout a co bylo dobre se vidi az pak, jenze ja mam casto pocit, jako by to v tech porodnicich bylo vsechno trochu jinak, neumim si doopravdy predstavit, ze by tohle udelal lekar pacientu-muzi a pokud jo, ze by to proslo bez omluvy, bez stiznosti, proste jen tak. Prezili jsme, dite zije taky, tak co chcete. Fakt strasny.
|
| Michaela Pecharová |
|
(14.1.2009 22:26:14)
Teď už se o tom dá psát relativně v poho, přeci to na jaře budou 4 roky. Docela mě však straší, že můj gyndr mi potvrdil, že je tu opravdu zvýšené riziko, že se placenta opět nebude odlučovat. Když jsem se ho zeptala, zda je možné, že jsem začala krvácet proto, že mi za ni zbytečně brzo tahali a nenechali jí čas, odpověděl neutrálně a vyhýbavě. Tak nevím. U prvního porodu šlo vše hladce. Měla jsem však po něm za 14 dní kyretáž pro zbytky plodových obalů. Jeden starý pan primář manželovi kdysi povídal, že při kyretáži "pro jistotu" zajedou hlouběji do stélky dělohy a že následné zjizvení může podobné komplikace způsobit. Pokud je to pravda tak potěš, protože ty kyretáže už mám za sebou 2... Budeme doufat, každopádně už jsme informačně více vybaveni 
|
| Insula | 
|
(17.1.2009 18:48:36)
Miky, nelze opravdu vyloučit, že se to bude opakovat a placenta bude v děloze "držet". Navíc opakované kyretáže tomu mohou přispět. 
|
|
| Renata,2 děti | •
|
(18.1.2009 13:24:05)
z příběhů mých známých opravdu vyplývá, že cca v polovině případů se placenta pomaleji a hůře odlučuje (po dříve provedené kyretáži), doporučuje se co vyčkat a "nejít" na to silou - jak psali - čekat i 2 hodiny. chce to asertivně vytrvat na svém. hodně zdaru! Renata
|
|
|
| Andrea - 9měs. holčička | •
|
(19.1.2009 10:29:16)
Musím říci, že jsem toto ani číst nechtěla, ale nemyslím, že by vše bylo "špatnou prací personálu" pocity obou rodičů - jak maminky, tak tatínka jsou velmi rozjitřené a proto jsou pak některé pocity jsou víc negativní než ve skutečnosti bylo. Máme 9 měsíční holčičku a díky personálu jak lékařů, tak asistentek se narodila krásná zdravá holčička, zrovna se měnily směny (zažili jsme to s manželem dokonce 2x jednou, když nás přijímali a podruhé, když jsme rodili) - všichni dodělali svoji práci do konce a paní doktorka i por.asistentka tam s námi byly víc než hodinu přesčas. Porod nebyl vůbec snadný - ba spíše nelehký - klešťový a musím říci, že šití bylo více než obvykle, ale díky podpoře personálu a hlavně manžela jsme to všichni zvládli. Dceru mi dali po porodu, na prsa - jen na chviličku, protože byla podchlazená a musela do inkubátoru, ale i nám ji na chvíli nechali pochovat - u tatínka, kdy jsem sbírala síly na ten dlouhý maraton - mateřství. Na konec porodu, zde byli všichni lékaři, dětská lékařka a asistentka cca 12 lidí - no byli jsme vyděšeni. Paní doktorka byla skvělá a nakonec jsem na šití nemusela ani pod narkózu, jak to původně mělo být. A k tomu, že to běží jak na běžícím pásu??? Promiňte - rodila jsem v termínu, kdy všechny porodnice měly přeplněno Praha byla celá přeplněná a nebrala žádné pacienty - já byla předposlední a noc před tím se posílalo až do Vrchlabí dost daleko, tak bych byla ráda, a to určitě není pro maminku moc pěkné a rozhodně to miminku neprospěje - narodit se v sanitce - a děkuji bohu, že mě vzali pokud mě nebo někomu o 10 minut zkrátili radovánky z porodu a jestli to pomohlo i jiné mamince jsem moc ráda...
|
|
|
|
|
|
| Babyna,Patricie07,Michael10 | 
|
(14.1.2009 12:48:52)
Tak při šití držel dceru manžel, pak jsem ji měla u sebe. Bohužel mi pak bylo tak blbě, že jsem si nemohla ani sednout, takže jsem si dceru nechala odnést. A je mi to do dneška líto, že jsem ji nechala samotnou.
|
|
| juicy | 
|
(14.1.2009 20:25:50)
..jde hlavně o to, že zdravotníci by měli respektovat přání rodičky - bez ohledu na to, jestli je to odnešení miminka, nebo jeho okamžité přiložení (pochopitelně, pokud jsou oba v dobrém zdravotním stavu).
|
|
| Luka | •
|
(14.1.2009 21:25:40)
Japete jsem asi taky jiná.Já porod v pohodě, následná revize už horor takže by ani nešlo mít dítko u sebe. Myslím že ikdybych měla vše bez problémů ráda ho předám sestřičkám na ošetření-není to jen měření vážení, jak jsem se tu dočetla, ale jsou to kapky do očí, poslech srdce aj. Jsem ráda že tady ta okamžitá péče je, myslím, že je v Čechách nastoupila do porodnic jakási móda si až moc diktovat a hodně mamin laiků ze sebe dělá pomalu pány doktory, které ví vše nejlíp (vždyť to přece psali v Mamince či Betynce).
Buďme rádi, že tu ta péče je!
|
| zuzini | 
|
(14.1.2009 21:36:37)
Tak to jsi mě rozesmála, pochybuji, že ženské, co si do porodu a jiného nenechají kafrat, shánějí své info v Maminkách či Betynkách 
A ta tvá móda jsou doporučení WHO. Není spíš divné, že je neznají odborníci?
|
| Jana | •
|
(14.1.2009 22:59:52)
No, na druhou stranu nemůže nikdo vyvrátit, že maminky, které čtou časopisy Betinka a Maminka a potom se diví, že jejich porod byl komplikovaný, co všechno jejich doktor nepokazil, neexistují.
|
|
|
|
| Šarbar | 
|
(14.1.2009 21:27:51)
Tak to jsme jiné asi dvě Po prvním porodu před devíti lety mi automaticky položili malého na břicho a pak ještě přiložili k prsu. Asi jsem fakt divná, ale nebyl to pro mě nějak moc zvlášť příjemný pocit, i přez to, že jsem se na Toma moc těšila a těhotenství jsem si užívala. Já byla tak šťastná, že už to mám za sebou... A ta placenta, i když se čekalo nějakou dobu až se odloučí, to bylo taky nepříjemný. Vím jen, že mi manžel pak ještě přinesl ukázat malýho když ho omyli a zabalili, měl slzy v očích a pak jsem normálně usnula jak špalek.A vůbec jsem nepřemýšlela snad nad tím, že tam je chudák malej sám - plně jsem důvěřovala sestřičkám, že se o něho postarají, než budu na pokoji.
A druhý porod jsem rodila císařem, takže jsem byla šťastná, že si malou sestřička nechali u sebe, protože jsem z toho byla zničená daleko víc, než z normálního porodu.Chovali se ke mně všichni moc hezky, malou mi nosili na kojení a až když jsem si řekla, mi ji nechali na pokoji. Taky jsem neměla pocit, že by chudák malá měla nějakou újmu. A myslím si, že jsou moje děti v pořádku, vztah máme spolu vřelý a psychickou ani citovou újmu to na nich to odloučení nezanechalo. Asi teď povzvednu ze židle pár maminek, ale myslím si, že se občas některé chovají drobátko přecitlivěle.
|
|
| Simca | •
|
(15.1.2009 23:00:12)
Nejsi jina, jsi uplne normalni, stejne jako ty, ktere touzi mimco ze sebe vytahnout a mit ho nepretrzite u sebe.Kazda jsme akorat zkratka jina.Ja si taky nepamatuji, za bych tak urputne vyzadovala mit miminko hned a porad u sebe.Deti mam tri, miluju je nade vse,ale rada jsem si po porodu odpocinula a po poslednim dost narocnem porodu jsem miminko na nekolik noci davala sestram, jak moc jsem si potrebovala odpocinout.Deti nezaznamenaly zadnou ujmu, jsou to krasne,zive , milujici a milovane bytosti.
|
|
|
| marulinka |
|
(14.1.2009 11:12:42)
Nevím, kdy autorka rodila poprvé, ale asi to nebude před patnácti lety jako já.A jestli ano, tak má velké štěstí, že všechny 4 porody byly tak pohodové.Já kdybych mohla si postesknout jen na odnešení miminka na pár minut, nebo pár hodin tak bych o tom vůbec nemluvila. Jestliže miminko přinesli až za 6 hodin tak k tomu měli důvod,určitě někde nebrečelo hlady. Podle mých zkušeností i s mého okolí tehdy personál se choval úplně jinak než dnes. Já ze svého prvního porodu mám noční děsy ještě dnes.
Tehdy nebyl internet, nic. Já byla úplně nezkušená, 20letá. Začalo to takhle: na hekárně byly dvě lůžka, jedno pokryté studeným igelitem a druhé bílou plachtou. Samozřejmě, že mi jen v bílém hábitu byla strašná zima.Lehla jsem si na plachtu, kde mi také odtekla plodová voda. Sestra udělala strašný krávál, že to bude muset uklízet, měla jsem být prý na igelitu. Pak pěšky odejít na porodní sál, kde jsem v bolestech tlačila přes hodinu,klystýr neudělali,pak šílený nástřih, protože jsem nevěděla,že mám tlačit do konečníku.Když mi to nakonec sestra řekla, říkám to jste mohla říct dřív.
K tomu přišlo 20 patnáctiletých studentů/kluků a holek/na praxi, kteří mi čuměli mezi nohy.Rty my strašně popraskaly, nikdo mi nechtěl podat ani kapku vody. Naštěstí jedna studentka namočila kapesník a otřela mi rty, strašně mi pomohla. Vedle se neustále střídaly další rodičky. Kteří stejně jako já nesměly zařvat. Dr. hned všem řekl, nebude tady řvát jako krávy. U porodu nesměl být nikdo z rodiny přítomen.Nikdo nedával umrtvení, prostě nic. Tak se braňte, když je vám hrozně a jste v jejich rukou.Těsně před koncem už dr.řval, že mu už skončila směna, a že vezme kleště nebo co.Nevím, že jsem nevmímala. Samozřejmě,že kus placenty tam nechal a já pak si poležela v obrovských horečkách a blouznění 3 týdny. A na závěr v noci, když jsem v koupelně odstříkávála přebytek mléka všude špina, krvavé vložky a spousta švábů. I když porodnice v Kroměříži prodělala rekonstrukci, nikdy jsem se už tady nevrátila. Při dalším porodu jinde jsem byla jako v růžové zahradě. Věřím,že jsou i horší dřívější zážitky než můj, a proto se dívím, když se někdo zabývá takovými maličkostmi.Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala, ale teď už se mi o tom snad nebude zdát.
|
| Koralka | 
|
(14.1.2009 12:05:32)
Marulinko, tak to je síla! A věřím tomu, že je to pravda:-(. Moje máma mi vyprávěla také otřesné zážitky z porodů před více než 30 lety v okresní nemocnici. Tehdy se to nějak neřešilo, tátové se chodili dívat pod okna a mámy mávaly a ukazovaly balíčky (viz. Báječná léta pod psa). Myslím, že většina zdejších pisatelek by konečně pochopila, že i když nebylo vše dle jejich představ a jejich porodního plánu, tak porod v dnešní době byl oproti tomu super. Já jsem rodila v Praze v porodnici, kam se cpou všechny celebrity a byla jsem spokojená, přestože mi miminko po porodu ukázali a hned odnesli, umyli a pak teprve položili na hruď. Pak zase odnesli do inkubátoru a já byla ráda, že si můžu konečně odpočinout. Pak mi řekli, že má srdeční vadu a že musí být pod dozorem...a nosili ji jen na kojení. Abych se přiznala, byla jsem ráda, že ji hlídají, s miminkem na pokoji bych měla strach. Nakonec to byla jen nedovřelá chlopeň, po čase se upravila sama. Myslím, že z pobytu v porodnici nemám trauma ani já, ani dcera, je naprosto normální. K.
|
| Belatrix+A(10/09)+J(09/11) | 
|
(14.1.2009 18:31:07)
Koralko, já myslím, že většina žen si uvědomuje, že dnešní porod je na daleko lepší úrovni, než ten před 20 lety. To ale neznamená, že se zasekneme na jednom místě a budem vděčně mlčet, že máme aspoň tohle. Chápu, že ne každé ženě se chce studovat literaturu, aby obhájila některá svá přání, ale já držím palce těm, které tohle dělají a svou nespokojeností posouvají porodní péči na vyšší úroveň. Nebýt jich, rodíme stejně jako před těmi 20 lety. 
|
| Efka |
|
(14.1.2009 23:10:29)
Naprosto souhlasím s Belatrix. Na naše zdravotnictví se dá i nadávat i chválit, ale bojovat za lepší se musí pořád.
Já jsem byla dvakrát v Podolí, oba porody císaře.
Při prvním porodu jsem si vůbec neuvědimila co se děje. Dítě mi ukázali na minutu a na dalších 6 hodin bylo pryč.
Podruhé to bylo jiné, už jsem znala prostředí a vše vnímala. A poznala jsem, že i když člověk nerodí přirozeně, může si ten okamžik zachytit v paměti. Bylo úžasné vidět když se nad plentou, která mi zakrývala výhled objevilo malé mokré tělíčko, které pak odplulo někam pryč. Tady se pak osvědčil můj úžasný manžel, který doktory přinutil, aby mi holčičku přinesli a když už si na ni nemohu sáhnout (ruce upoutané v hadičkách), museli mi ji držet u obličeje tak, aby se mě dotýkala. Tak tam sestra chudák asi 3 minuty stála a držela ji u mé tváře, než jsem ji propustila. Mámy co rodily jen císařem jistě ví o čem mluvím. Tím chci říct, že s pisatelkou souhlasím a myslím, že by každá matka (která o to stojí) měla bojovat o položení na tělo, nebo alespoň na část těla.
Můj manžel pak ještě nějakým způsobem ukecal doktory (po dobrém, s úsměvem na tváři a metodou "zaseknutá gramodeska"), aby ho i našeho tříletého syna pustili asi na 10 minut za mnou na JIPku, kam jinak nikoho nepouštějí.
|
|
|
|
| kreditka | 
|
(14.1.2009 12:42:34)
Ani mě ten přístup porodníků ve Vašem příspěvku nepřekvapuje, podobné zkušenosti má moje mamka i když tu to stálo tu nejvyšší cenu - dítě - můj starší bratr musel zemřít jen proto, že pan doktor si chtěl dopít kávu a po x urgencích personálu z operačního sálu, který byl připraven na císařký řez bylo pozdě - bratříček se udusil kvůli jednomu nedopitému kafi 
|
|
| Rosalie | 
|
(14.1.2009 13:45:54)
holky braňte se..jste dospělé a svéprávné!..proč se sebou necháte tak manipulovat?
já bych své dítě nenechla odnést, pokud bych s tím nesouhlasila
|
| Amazonka 4D | 
|
(14.1.2009 13:59:21)
Lucyško,tady jsou dvě varianty:
A) maminka je převálcovaná řečma:"to se musí","dítě to potřebuje","přece nechcete ublížit dítěti"...a musí vědět,že to jsou lži a že se může ozvat a trvat si na svém...to moc maminek neví
B) dítko je odneseno a nikdo se na nic neptá a odmítnou ho vydat...bohužel ne každá je po porodu tak fit,aby vyběhla a hledala a vyrvala svoje miminko,nebo nemá tak "odvážného" chlapa,aby to udělal za ní
Znám z vlastní zkušenosti obě varianty...bohužel
|
| Jíťa | •
|
(14.1.2009 14:34:52)
Já nevím, ale fakt jste si tak jisté, že v některých případech není potřeba odnést dítě na prohřátí, pozorování apod. Jak to proboha poznáte?
Osobně si myslím, že i když se nakonec ukáže, že pobyt v inkubátoru byl zbytečný, ublíží míň, než když si vybojujete, aby dítě zůstalo s vámi a nakonec se ukáže, že ten inkubátor by měl nějaký smysl.
|
| Amazonka 4D |
|
(14.1.2009 14:53:46)
Jíťo,budeš se asi divit,ale ano,jsem si jistá,že dítě s AS 10,10,10 nepotřebuje prohřát v inkubátoru a že mu tohle ublížilo daleko víc,než moje péče...
Je právě paradox,že většinou,aby žena mohla v klidu rodit a porod si prožít i se svým dítětem (ne přežít a bez něj na konci),tak musí nastudovat spoustu z porodnictví,aby se mohla bránit...jinak totiž opravdu uvěří,že dítěti je líp v inkubátoru,byť je naprosto v pořádku a bez něj nejspíš zemře...
|
|
| Bumbi&05,08,10 | 
|
(14.1.2009 20:40:40)
ano, byla jsem si jistá, že když měla dcera apgar 10-10-10, opravdu nepotřebuje do inkubátoru na prohřátí (srpen 2008 - venku teplota 28 C). Navíc, když syna, který se narodil přidušený, s apgar 7-10-10 do inkubátoru ani dávat nechtěli, naopak, dali ho do náruče otce (já jsem ho nechtěla, bylo mi zle a byla jsem vyčerpaná). Tak proč dávat do inkubátoru zdravého fyziologického novorozence?
Dceru chtěla sestra odvézt, jen díky tomu, že za ní běžel manžel v ponožkách po chodbě, nám ji nevzali. A to se ÚPMD Podolí dušuje, že děti od matek neseparuje. Haha...
|
|
|
| Efka |
|
(14.1.2009 23:24:29)
Metoda zastrašování bohužel funguje všude. Mám kamarádku na rizikovém, které doktor pohrozil, že ohrožuje miminko a musí ležet. Pak si ji odvezl do nemocnice asi 30km za Prahu, protože prý by ji v Praze nevzali. Tak daleko ji bohužel nemohl manžel a malá dcerka navštěvovat častějí než 2x týdně. Nakonec kamarádka odešla domů po 2 týdnech proti doporučení toho lékaře. Když ji propustil, řekl si o peníze do kapsy za to, že se o ni exkluzivně staral. Vůbec o tu jeho exkluzivitu mimochodem nestála..
Výhrůžky typu ohrožujete miminko slyší tato kamarádka skoro pořád, většinou když ji chtějí doktoři někam dostat. A přitom je ona naprosto nekonfliktní spolupracující typ. Kolega toho doktora (už od něj mimochodem odešla) se ptal, proč odešla a když řekla, že má své důvody, okamžitě vytáhl vyhrůžku typu "ten váš stav se mi nelíbí, pokud se to nezlepší, budeme to muset řešit nějak radikálně". Jak, to neřekl.
V naší zemi se všichni musíme naučit, že vztah s doktorem je vztah obchodní a že doktor není nějaká nadřazená autorita. Doktoři jsou naši rádci ale my jsme konečnými soudci toho, co se bude dít (z knihy asertivních metod )
|
| TeddyB |
|
(15.1.2009 19:15:38)
Elfko,
"Doktoři jsou naši rádci ale my jsme konečnými soudci toho, co se bude dít"... s tim bych až tak nesouhlasila... jasně, chceme vědět, co se s námi bude dít a s našimi dětmi, ALE! Pokud je něco život ohrožující, nebo něco, co může zanechat následky, tak si myslim, že už doktor ani tak rádcem neni! Také mám v rodině lékaře a musím říct, že co si pacienti dovolí, jak s lékařem mluví a další je neslýchané. Myslím si, že ano, pokud je to něco nepodstatného, tak se rozhodně bránit, ale pokud nejste porodník, ale jen jste knihy četla, nechala bych poslední slovo lékaři.
|
| Lenelka | 
|
(15.1.2009 19:23:46)
TeddyB, nevim jak Ty, ale ja si rozhoduju o svem zivote a zdravi sama, rozhodne je to me pravo a konecne slovo mam ja.
|
|
| Amazonka 4D |
|
(15.1.2009 19:37:25)
Doktoři jsou naši rádci ale my jsme konečnými soudci toho, co se bude dít
... s tim bych až tak nesouhlasila... jasně, chceme vědět, co se s námi bude dít a s našimi dětmi, ALE! Pokud je něco život ohrožující, nebo něco, co může zanechat následky, tak si myslim, že už doktor ani tak rádcem neni!
Jenže to je právě ono,pokud je něco život ohrožujícího...
Není moc situací,kde lékař nestihne podat informace (kompletní a pravdivé,bez bubáků nebo zlehčování),a je na každém,jak s těmi informacemi naloží...
Věřím tomu,že jsou lidi,které tyto informace nezajímají a ti se prostě "dají" do rukou lékařů...ale pak jsou tací,kteří prostě chtějí a mají právo vědět.
A co se týká porodu,tak ten život neohrožuje,pokud probíhá fyziologicky,tam nlékař potřeba fakt není,pokud se změní na patologický,tak je v 95% čas,informovat rodiče (a platí to samé,co výše)
Nevidím v tom žádný problém,je fakt,že lékař jako poskytovatel služeb musí počítat i s méně příjemnými klienty,jako všichni...
|
|
| Líza | 
|
(15.1.2009 19:38:13)
Teddy, možná by to ten tvůj příbuzný neměl tak prožívat a mohl by se brát o kapku méně vážně.
|
|
| Efka |
|
(17.1.2009 11:09:10)
Já tady samozřejmě nemluvím o situaci, kdy jde o život. Ale čekala jsem, že se mnou bude někdo nesouhlasit. Všichni máme zažité návyky jak se chovat u lékaře a lékaři jak se chovat k nám. Já osobně se chci naučit rozhodovat sama, a věřím tomu, že to ve většině případů může být souhlas s lékařem. Nechci být jejich nepřítel, jen chci být informovaná a zodpovědná a hlavně, mít možnost sama se rozhodnout. To neznamená, že půjdu pokaždé bezhlavě proti názoru lékaře.
|
| kili | •
|
(17.1.2009 12:39:45)
V situacích, kdy jde o život, skutečně není moc času na nějaké rozpravy a souhlasy. OK.
V případech odkladné zdravotní péče, resp. odkladných výkonů, je na místě informace, případně souhlas. Tu mám za důležitých pár věcí. Prní je ta, kterou dobře píšete : nechcete apriorně být nepřítelem. To je nesmírně důležitá věc, související s volbou - když někomu nedůvěřujete (z jakýchkoli důvodů, třeba pro získané reference), nemá smysl ho o péči žádat. Rozhodnout se sama - já Vám nevím, jestli je to možné až tak doslova, vždy budete rozhodovat pod vlivem toho, co Vám poví a toho, co si myslíte, že víte. A tu nastává trochu zádrhel - můžete mít poskládané kdejaké informace, ale přesto
se m,ůžete rozhodnout hůře. Pokud je to za Vás samotnou, nechť. Pokud je to za dítě - jakkoli je Vaše, pak je to více nebo méně rozhodování za jinou osobu a to byste si měla uvědomit. Dítě - za měsíc bude mít 18 a netrpí nějakou mentáloní retardací - váha jeho slova už by měla být větší, než vašeho. třeba 15letý hoch, bude chtít věc nějak řešit, ale Vy to budete chtít jinak. To je zrovna případ, kdy ten lékař už může dát na příní dítěte, ale má dát i na Vás. Není lehké rozhodnout, kdo je oprávněnější.
Na druhé straně Dítě - měsíční kojenec - má to být jen na Vás. A v tu chvíli je třeba skutečně niterně si říci, zda to máte být Vy, kdo souhlasí nebo nesouhlasí. A samozřejmě, že ne bnezhlavě.
Dám Vám příklad : v začátku sedmdesátých let jsem čtyři roky pracoval jako medik na dětské kardiologii FDN. Pan docent říkal rodičům - když indikoval operaci pro vrozenou vadu srdce ( a tehdy možnosti diagnostické i terapeutické byly proti dnešku v plenkách ) asi toto : Je to jakoby se Vaše dítě topilo a já mu jdu na pomoc. Buď ho vytáhnu z té vody, nebo se v ní utopíme oba. Ale beze mne se utopí jistě. To byla informace ve velmi obecné rovině, ale nějaká podrobnější neměla smysl - přece je zbytečné diskutovat o tom, zdfa tolak v plicnici je takový a takový a ta která vědecká práce říká, že je to ještě dobré a druhá že už je na operaci pozdě.
A tu jsme o zásadní věci, totiž u podstaty šíře a hloubky obsahu té informace. Jestli někdo přijde s tím, že chce doktora zkoušet, zda ví, jaká je positivní směrodatná odchylka měření, pak by si mohl péči indikovat a poskytnout sám. Na druhé straně většině lidem není třeba vysvětlovat, proč u právě vzniklého horečnatého stavu odebereme krev amoč na vyšetření, vědí to dobře sami.
A jak se orientovat : jistě pro pacienta, resp. jeho rodiče, hrají velkou roli intuice a reference. Obojí je dílem ošidné, ale působí. Když vytvoří postoje k poskytovateli péče nedúvěryhodné, máte možnost jít jinam a je to lepší pro oba. Trochu složitějkší je to s náhledem, ovlivněným znalostmi, získanými z různé literatury. To je mnohem ošidnější, protože jde o jakýsi kamínek z mosaiky, který neurčuje celý obraz nebo ho určuje falešně.
Často tu čtu o jakýchsi pravděpodobnostech. To je obecně jistě dobrý marker. Jenže v daném jednom konkretním případě nic neznamená. Vezměme si pro příklad k ilustraci takové praenatální sonografické vyšetření srdce plodu : Tak pravděpodobnost, že odhalí kritickou vrozenou srdeční vadu je stejná, jako pravděpodobnost jejího výskytu. Akorát že ta pravděpodobnost neříká nic o tom, zda to bude právě Váš plod, který takovou vadu má. A jestli má, pak to vyšetření je až tak významné, že zachrání život, právě Vašemu dítku, kdežto zbylých třeba 600 vyšetření je zbytečných - jo, ale nevíme kterých 600 a navíc to víme až po tom vyšetření.
Stejně tak je to třeba s oporodem doma : jakkoli je jako fysiologický statisticky stejně bezpečný, vždy je otázka, zda to není právě Vaše novorozeně, které
bude potřebovat neodkladnou péči a nebude k ní patřičný poskytovatel. A stejně tak, jestli první tři dny jsou dost rozhodující pro poznání správné postnatální adaptace, kdežto risiko, že se při dřávějším předání do ambulantní péče ne nepozná věc, která pak determinuje celoživotní potíže, je velmi malé, nikdy nevíte, že právě to Vaše dítě není tím, které právě ty tři dny ochrání od celoživotních problémů a je to tedy tajk, že pokud vše proběhne dobře, obětovala jste ty tři dny pro tu jistotu, jakkoli se nakonec ukázalo, že jaksi "zbytečně". Jenže zpětně hodnotit je něco jiného, než dopředu hodnotit.
Kdybych měl dát nějaké obecné doporučení, tak by bylo asi takové, abyste důvěřovala lékaři, případně zdrav. zařízení, které si podle svých kriterií vyberete. A abyste v tom vztahu lékař-pacient apriorně viděla vztah oboustranného zájmu, nikoli svou roli jako kontrolora nebo jinak nedůvěřujícího za každou cenu - ale ani jako zcela pasivní roli, jejíž extrém by byl asi takový : tady mne (mé dítě) máte a dělejte co chcete - taková role Vám náleží akorát při té neodkladné péči a ani to ne zcela - i tam jste nesmírně platným pomocníkem, když vypovídáte o tom, co se stalo a o dalších věcech.
|
| Kudla2 | 
|
(17.1.2009 13:04:47)
Kili, tohle je napsané hezky a souhlasím s tím.
Ale nedá mi to nevrátit se k těm tolikrát tady diskutovaným porodům: kdybych z nějakého důvodu stála o ambulantní porod a lékař mi řekl, co teď Ty s těmi třemi dny, tak to vezmu, protože takhle podané to zní logicky. Zase na druhou stranu je pravda, že pediatr mé dítě v porodnici viděl asi 3x, sestřičky si ho taky moc neprohlížely - mohu se mýlit, ale tohle mi zas nepřipadá jako tak důkladné sledování, aby to v případě nutnosti nešlo zajistit ambulantně.
Je mi jasné, že doktor toho ví mnohem víc než já a že si jako laik mohu mnohé věci vytrhnout z kontextu. A že nastane moment, kdy mi nezbude nic jiného než mu důvěřovat. Ale jak je možné třeba to, že některé věci (namátkou otec u porodu, absence klystýru, porod do vody, volba porodní polohy) napřed nešly vůbec, ale teď (sice s potížemi) jdou, aniž by se kvůli tomu zvýšila úmrtnost atd. A třeba ta porodní poloha - nejsem odborník, ale přijde mi logické, že ne každý se cítí dobře v té "standardní" poloze a že pokud ho necháš, aby si vybral sám, půjde mu to v mnoha případech podstatně lehčeji?
Já v žádném případě nechci na doktory kydat špínu, myslím, že jako celek máme velmi slušné zdravotnictví, ale zrovna v tomhle případě cítím jakousi obecnou neochotu se rozvíjet a uznat, že některé věci nejsou tak důležité, aby bylo nutno (z pozice lékaře) na nich tak striktně trvat.
|
|
| Amazonka 4D |
|
(17.1.2009 13:30:48)
Kili,v podsatě souhlas...má to jen jeden a to obrovský háček...
Podle čeho vybrat toho lékaře,kterému by měla pacientka/matka věřit?
Pokud je matka neinformovaná,tak nepozná,že je ten lékař dobrý/špatný a může rozhodnout jen podle sympatií a vzhledu (což je v tomto případě žalostně málo)
A jak si má vybrat lékaře třeba právě u porodu a po něm...to právě nejde...
Buď musí věřit a basta,nebo se informuje předem a chce totéž od toho neznámého lékaře a jistě tam je nějaký stupeň nevíry,nemůžu věřit úplně neznámému člověku,jen z titulu lékař/pacient
|
|
| Amazonka 4D |
|
(17.1.2009 13:43:20)
A ještě,finální rozhodnutí (pokud nejsem v bezvědomí) je oparvu jen a jen na mě,jistě,může být i chybné,ale stejně tak může být chybné rozhodnutí lékaře.
V obou případech může být chyba fatální,jen s tím rozdílem...mě může lékař,kterému věřím,kterého si mohu vybrat a který je mi partnerem (tedy nemám důvod mu nevěřit,nebo být vůči němu v opozici) moje rozhodnutí vymluvit.Jenže jak můžu (pokud nebudu alespoň trochu informovaná) vymluvit cokoliv lékaři,kterého navíc neznám a nemám důvod mu věřit.
Jistě,teoreticky si mohu vybrat jakéhokoliv lékaře a dát mu svojí důvěru,jenže to jsme zase na začátku,podle jakých kritérií lékaře vybrat...
A za další,teorie je to krásná,ale občas těžko proveditelná.
Když bych rozebrala tvůj příklad z kardiologie...já chápu,že by dotyčný docent chtěl vytáhnout mé dítě z vody,jenže by mě předtím zajímalo,zda "umí plavat",aby náhodou svou robinsonádou (pokud by plavat neuměl) nezabránil jinému záchranci dítě vytáhnout
Takže jsem vybrala variantu být informovaná,vybrat si lékaře a být mu partnerem.
|
| zdravotnice porodnicodomorodka | 
|
(17.1.2009 13:56:57)
Kili, po dlouhé době s lecčíms v příspěvku souhlasím, ale naprosto nesouhlasím s tlačením klienta do pasivní role a to i při urgentní péči!
Mmch, proč přicházet apriori s bezmeznou důvěrou? Proč takto klienty podcenovat? Proč je nepodorovat v aktivním přístupu, v hledání možností i ve vybírání si ošetřujícícho personálu? Vždyť oba dobře víme, že aktivní přístup podoruje úzdravu, tak proč si takto podkopávat nohy?
Hodně zdraví v Novém roce a taky hodně aktivních a spokojených klientů přeji!
|
| kili | •
|
(17.1.2009 22:43:25)
- je mi lhostejné, s čím zrovna Vy souhlasíte nebo nesouhlasíte
- pacient, vyžadující neodkladnou péči, je do pasivního postavení určen svým zdravotním stavem a uvědomění toho není podceňováním, ale nezbytností
- co s kým oba dobře víte je mi celkem jedno, nemám za smysluplné čekat na nějaký aktivní přístup
pacienta, jehož zdravotní stav vyžaduje neodkladnou péči
- jak mně bylo na Nový rok, to je jen moje věc, můj náhled na označení paciáenta za klienta najdete na
http://neviditelnypes.lidovky.cz/zdravotnictvi-pacient-nebo-klient-d5y-/p_spolecnost.asp?c=A060430_112121_p_spolecnost_wag
|
| Stáňa a dva kluci | 
|
(18.1.2009 13:41:02)
Ach jo Kili, proč hned tak nepříjemná reakce? Frida napsala jen názor, s kterým vy nesouhlasíte. A slušně vám popřála...
|
| kili | •
|
(18.1.2009 14:09:48)
- napsala, že souhlasí, ale to není podstatné, nemám o komunikaci s touto osobou jediný zájem.
- u přání není ani tak důležitá slušnost jeho formy jako upřímnost obsahu a já nemám nejmenší důvod takovou upřímnost předjímat, kdežto mám vícero důvodů předpokládat její opak. K pojmům Nový rok a klient jsem se nevyjádřil nikterak nepatřičně.
|
| cizinka1 |
|
(19.1.2009 11:37:23)
Kili,
Precetla jsem tvuj clanek, na ktery jsi Fridu odkazal, a musim poznamenat, ze nesouhlasim.
Za prve, jde o nestastne polozenou otazku. Proc BUD klient NEBO pacient? Muze byt 1) pouze klient (dite a jeho rodic na preventivni prohlidce. Zdrave dite neni pacient, proto ze netrpi; 2) pouze pacient (clovek, ktereho jsi nasel nahodou ranenenho u silnici. Poskytujes mu odbornou pomoc, ale neni to klient, protoze o pomoc nepozadal a zaplaceno mit nebudes.) 3) klient a zaroven pacient. (Dite se slepakem).
Oduvodneni pacienta je narcisticka sebechvala. Trefne popisujes promenu slov ve svem zivote, to te poznamenalo. Jsi zil v dobe, kdy bylo bezne se bat premyslet, definovat sve zajmy, presne oznacit co a do jake miry vis, a na zaklade ceho. Doposud mas iracionalni strach ferove zdelit KLIENTOVI (ktery zaroven je pacientem) co mu muzes poskytnout a s jakou vyhlidkou. Lpis spise na roli tajemneho kouzelnika, ktery poskytuje pomoc.
Vtira mi cosi biblickeho, o 40 letech nutneho tulactvi, aby vymrela generace, ktera se boji svobody a pravdy. Touzis po zlatem teleti, a delas si ho sam ze sebe.
|
| kili | •
|
(19.1.2009 14:25:06)
Když akademik Dion vycházel z Akademie, přidal se k němu jeden sprostý člověk a provázel ho pak po cestě a častoval urážkami. Když pak Dion vcházel do svého domu, zvolal onen neurvalec : "Ty mi na to nic neřekneš ?!" a Dion odvětil : "Vůbec nic".
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Maci1 | 
|
(14.1.2009 17:53:38)
Lucyško, mně například sebrali dítě po zcela nekomplikovaném rychlém porodu, od kterého jsem odešla po svých, na 6 hodin jen proto, že nebyly volné postele na šestinedělí a jinde není společný pobyt matky a dítěte možný . Po porodu žena obvykle není ve stavu, kdy je schopna se s někým dohadovat. A zdravotníci toho tak trochu zneužívají.
|
|
|
| Jíťa | •
|
(14.1.2009 14:28:07)
Mě tedy dali i ten klystýr a poslali do sprchy (společná s wc). Když jsem asi po půl hodině vylezla ven, nikde nebyla ani noha, všude tma nebo pološero. Dvě hodiny jsem courala všude, kde se dalo volně chodit a hledala někoho z personálu - byla to taková předporodní exkurze: příjem-hekárna-chodba-porodní sál a zpátky a pořád dokola. V té sprše na příjmu totiž nebyly ani zvonky na přivolání někoho a o jejich existenci na hekárně (kde byla mimochodem úplná tma) jsem neměla ani tušení.
Když si konečně na mě vzpomněli, tak mě ještě sprdli, že jsem jim to všude zamáčela plodovou vodou. Do 10 minut od příchodu personálu jsem pak šla na sál a za dalších 10 min. byla malá na světě.
Tak se rodilo v 1991 v Brně-Bohunicích. Otcové u porodu byly vyjímka, záleželo na konkrétní porodnici, v Brně to žádná neumožňovala - pokud vím.
|
|
| Kohnova | •
|
(14.1.2009 21:26:26)
Marulinko, asi jsou i jeste horsi zazitky, nez ten tvuj, coz ale nemeni nic na tom, ze ten tvuj je priserny. Ja tohle tez jeste pamatuju, takze vim, ze to neni fabulace a stejne vim, o kolik je to dneska lepsi. O hodne a stejne to porad a ani zdaleka jeste neni dobre.
Ono to nema cenu rozebirat, proc to tak je a jestli separace skodi a pokud jo, tak jak moc, uz se tu o tom namluvilo a napsalo moc porad dokola. Kdo chce, najde si knizky, precte, bude premyslet, zkusi si si sam pro sebe zhodnotit a zpracovat vlastni zkusenosti.
Kazdopadne snad ani ten nejzarytejsi technokrat netvrdi, ze casny kontakt matky s novorozencem skodi, a uz jen proto je obludnost ho neumoznovat tem, kteri o nej stoji.
Rodice, kdyz jim dneska na tehle veci zalezi a jdou rodit do ceske porodnice, musi vedet, ze pokud chteji po porodu se svym ditetem byt, muze se stat, ze navzdory predchozimu ujistovani o opaku, se jim personal pokusi dite odnest, protoze je to tak pro nej pohodlnejsi. Pokud tohle vite a jste pripraveni, staci dite proste nevydat a vyzadat teplo, soukromi, prikryvky a sbohem. Vim, o cem mluvim.
Ja uz deti asi mit nebudu, ale kdyby prece jen jeste, uz bych v pripade fyziologickeho tehotenstvi do porodnice nesla. Je mi dost let a mam hodne deti a vzdycky jsem se bala, co by kdyby.. Dneska to vidim jinak, ale trvalo to dlouho.
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)