| Olga | •
 |
(15.12.2008 13:08:26)
Děkuji za skvělý článek! Autorčiny rady opravdu fungují! Nicméně hydra to skutečně je: sotva jednu hlavu odstraníš, narostou jiné. Ale ne na nekonečně dlouho...
Syn byl těžký dysgrafik. Zároveň měl v předškolním věku problémy s řečí. Začal mluvit pozdě: až ve třech a půl letech. Jeho věty neměly pořádný začátek ani konec, navíc slova špatně vysloval. Skončili jsme na logopedii a makali. Při nástupu do první třídy už byl sice bez řečové vady, ale jeho ústní projev byl velmi neohrabaný. Záhy se objevila dysgrafie. Den co den jsme si po celý první stupeň odpoledne sedali k sešitům, dopisovali je, opravovali chyby, dávali jim aspoň nějakou grafickou úpravu... Ve třetí třídě jsem ho nechala udělat přijímačky na jazykovou ZŠ. Ne proto, abych ho tam dala, ale chtěla jsem vědět, jak si stojí mezi ostatními dětmi. Byl beznadějně poslední.
Mezitím jsme ho celkově rozvíjeli: ZUŠ, koncerty, večer jsem mu četla, učili jsem ho fotit, hrát stolní hry, běžné sporty, lyžování,atd. Bylo toho hodně. A hlavně chválit, chválit a chválit.
V pátém ročníku jsme ho přihlásili na víceleté gymnázium. Byl dvacátý a v pohodě se dostal!!!
Dneska je z něj pohodový bezproblémový kluk. Písmo samozřejmě není žádný krasopis, ale jde o to, že se v něm vyzná a v textu se orientuje. Na vysvědčení měl bez jakýchkoli úlev dvě dvojky a z češtiny ( i z matematiky) jedničku!! Diktáty mívá zpravidla bez chyb, slohy si píše na počítači. Zkrátka: školu vůbec neřeším!
Ráda bych upozornila na jedno české specifikum, o kterém autorka možná neví. Někteří čeští rodiče bohužel usilují o to, aby dítě mělo na "dys" hlavně "papír". A tím pro ně taky celý problém končí. Myslí si, že dítě bude mít "úlevy", a tak se školou nějak protluče. To je samozřejmě obrovský omyl!
Samotný "papír" ještě nikoho nic nenaučil. Pokude nebudeme (samozřejmě ve spolupráci se školou, případně psychologem) s dítětem denodenně pracovat, prokážeme mu tím časem medvědí službu. Vychováme z něj nesamostatné "chuďátko", které bude na druhém (případně třetím) stupni úplně mimo, protože se v náročném poloodborném texty fyziky, chemie a přírodopisu bude ztrácet a navíc bude svým pubertálním spolužákům pro smích. To, k čemu potřebujeme dítěti pomoct, je vědomí ÚSPĚCHU a toho, že ZVLÁDÁ. Pak nebudeme muset řešit jeho nejrůznější psychické problémy, pramenící z trvalého pocitu méněcennosti.
Přeju všem "postiženým" rodičům pevné nervy a hlavně dostatek trpělivosti. Navzdory všemu to opravdu jednou skončí!!!
|
| Katka | •
|
(15.12.2008 13:22:53)
No právě a o to jde. Aby nedostal pětku na diktát, když ho prostě není schopný napsat bez chyb. Lidi kteří neví co se za tím skrývá mi řeknou, no ale ona taky diktát nenapíše bez chyby tak jednu nebo dvě tam vždycky má a na vyšetření s ní nejdu. Syn jich má ve zkráceném třeba sedmnáct, když se kontrolují čárky atd. Nešla jsem si pro papír abych se ho zbavila a víc se s ním nemusela učit jak si někteří myslí. I my se denně učíme, ale nevím co dřív, protože se k tomu váže šílená pomalost a unavitelnost. Když udělá jednu úlohu, je úplně vyfluslej a musí odpočívat, aby dělal druhou. Takže nějaké čtení, které máme denně cvičit a diktáty můžem dělat tak akorát o víkendu. Kroužky max. jeden, protože potom by jsme už nic nestihli. A to samozřejmě chodím do práce a mám doma předškolačku. A večer se už syn opravdu učit nemůže, protože čte úplný nesmymsly. Jinak inteligenci má dle psych.ped. lepší průměr.
|
|
| neznámá | •
|
(15.12.2008 13:32:31)
Velice mě potěšil váš článek.Mám totiž syna,kterému je devět let a je také dysgrafik,dyspraktik,dysortografik a má prvky dyslexie.Je toho poměrně hodně ve spojení s poruchou pozornosti.Chodí do třetí třídy a opravdu bojujeme co se učení týká.Rád sportuje,hraje fotbal a házenou a rád by ještě florbal.Zatím jsme nepřišli na to jak se s ním učit,protože odmítá s námi spolupracovat.Ráda bych znala názory těch,které tímto procházejí nebo si prošli,jak to vyřešily.Moc rádi bychom mu pomohli.
|
| Katka | •
|
(15.12.2008 13:52:18)
No my jsem to hned postavili tak, že škola je to nejdůležitějsí a pokud nebude zvládat školu, nebude dělat nic jiného.(samozřejmě v rámci možností, proto jsem chtěla vyšetření, abych ho nenutila něco co nemá šanci zvládnout). Od samého začátku jsem nekompromisní. Nejprve naučit a potom zábava. A jak jsem psala výše, tak bohužel, na tu zábavu během týdne moc času už nezbývá. Ale znám matky, které když se jim nelíbí jak dítě třeba něco napsalo, tak to škrtnou a musí znovu. To ne jen tak co vím, že ještě zvládne.
|
| Lenka | •
|
(15.12.2008 14:01:25)
Nemeli jste strach tahnout takhle stareho kluka do jine zeme s jinou reci, kdyz jste vedeli, ze to ma ve skole diky dys....porucham obtiznejsi. Ja vim, ze pisete, ze to dobre dopadlo a ve skole v Norsku mu to jde, ale ja bych nemela odvahu takhle riskovat, bala bych se, ze mu prihorsim....jimy jazyk, jini kamaradi
|
| Aerin | •
|
(15.12.2008 15:10:35)
No my jsme v podstatě neměli moc na vybranou, můj muž se byl převelen svojí firmou a nechtěli jsme trhat rodinu. Marek s tím souhlasil, taky proto, že ke své české škole žádný extra vztah neměl. Ukázalo se, že to bylo nejlepší řešení, přístup v této škole je s naším původním gymnáziem nesrovnatelný (lepší:)), přestože je to velmi náročná škola, syn je aspoň duševně v pohodě. První půlrok byl sice tristní, ale jako dyslektik se naučil angličtinu nejdřív poslouchat a rozumět, potom mluvit a psát. Dnes má anglickou gramatiku lepší naž tu českou:)) A kamarády tu má. Řekla bych, že je to výhoda střední školy, kdyby byl na základce, bylo by to nejspíš horší - v tom věku děti spolužáky přijímají hůř.
|
| ali36 | 
|
(15.12.2008 21:03:31)
I my máme syna s LMD - dyslexie,dysortografie a k tomu má ještě DM I.typu a celiakii. Není to jednoduché, ale snažíme se procvičovat a zlepšovat. I přes naši snahu má z češtiny trojku a z matiky mu hrozí taky. Trápí mě to jen z toho důvodu, že je teprve ve čtvrté třídě a já se děsím náročnosti let příštích. Nevím, jak to zvládnem dál, ale někdy mě už opouští síly bojovat o každou přečtenou větu apod. Miluje sport a hlavně fotbal. 3x týdně ho vozíme na trénink a zápasy a je to taková odměna za jeho školní snahu.Navíc je velmi manuálně zručný. Chci se zeptat. Syn se učí anglicky. Má opravdu úžasnou učitelku a snaží se ho nejdříve naučit výslovnost a pak gramatiku. Neznáte někdo nějaký recept na to, jak mu učení cizího jazyka usnadnit??
P.S. Perlička na závěr. Když končily letní prázdniny, tak se nás syn ptal. A nemohl bych jít raději do práce než zase do školy ??
|
| Aerin | •
|
(15.12.2008 21:11:42)
Poradila bych počítačové hry v angličtině, poslouchat písničky v angličtině a zkoušet vnímat texty (ne úplně překládat, ale rámcově vědět, o čem jsou). Přidávat filmy s titulky, od jednoduchých pohádek ke složitějším příběhům. Prostě poslouchat, obklopit se zajímavou (!) angličtinou, které bude sám chtít přijít na kloub (ty hry jsou pro začátek nejlepší). Později přidat filmy, nejdřív s českými titulky, později s anglickými. Nasměrovat ho na nějaké dětské diskuzní fórum v angličtině... Bohužel normální školní učebnice jsou pro dys děti jen málo použitelné, je třeba především stavět na poslouchání, nejdřív jen rámcovém a intuitivním porozumění, později jít do hloubky. Gramatická cvičení u nás nefungovala, dokud nebyl jazyk přece jen "oposlouchán". (I potom mizerně - dysortografie, neviděl to).
|
| ali36 |
|
(15.12.2008 21:49:57)
Asi zkusím nějakou tu hru. Filmy zatím nepřipadají v úvahu. Nestíhá ani český film s titulky. On je problém i v tom, že já i tatínek se učíme anglicky s ním. Je to těžké, ale snažím se mu neustále opakovat slovíčka. Naposledy se učil s tátou místnosti a všude jsme měli cedulky, ale to mu moc pomáhá. Už jsme udělali i vlastní nástěnku, kde jsou slovní druhy, vyjmen.slova apod. Tohle je opravdu skvělá pomůcka. Děkuji za rady, budu dál zkoušet
|
| JankaP | 
|
(16.12.2008 21:51:32)
Infoa totiž vydala opravdu pěkná pexesa (oblečení, nábytek, ...), zatím 20 okruhů. Je to hra a slovíčka při ní lezou do hlavy lépe. Na www.infoa.cz zadej do vyhledávače "English - Find the Pair".
|
|
|
|
| helena 6 | •
|
(15.12.2008 21:14:32)
Synovec se těší, až bude jezdit traktorem nebo nakladačem, už se nebude muset učit  )), ale ještě toho musí hodně zvládnout - tedy jestli ho nešoupnou do zvláštní školy :-(
|
|
|
|
|
|
| narma | 
|
(28.12.2008 23:46:33)
Malá rada, pro ty co chtějí alespon nějakou pomoc. - najděte si ve své blízkosti studio BASIC. Zabývají se pomocí různým dys... a podobným problémům.
Můj syn má již třinact let a do 6té třídy jsme naše dys, zvládali jakožtakož společně na dvojky trojky, nicméně averze vůči učení mi průběžně narostla do takové síly, že i když syn uvědoměle sedá k učení, myšlenky má v tahu ( a to nehovořím o nastupující půbertě).
V současné době jsme nastoupili právě do Basicu v Ostravě. Máme za sebou teprve první měsíc a navíc výsledky jsou nejrychleji vidět u mladších ročníků. ( My jsme již dříve zvládli nějak čtení sami spolu), a se psaním prý moc neuděláme. Pracujeme však na metodě jak se učit, sama jsem zvědavá jak to dopadne. Zatím mám jen jeden výsledek, můj puberták tam chodí rád :o)).
Mnoho lidí mne uklidnuje, že dys..děti často nejenže udělají SŠ ale také i VŠ, ale když vidím, jak se trápíme s učením, budu štastná, když bude štastný řemeslník. Navíc garáž je stejně jeho druhým domovem. Držím všem palce a přeju trpělivost, a hlavně si myslím, at je to jakkoli, důležité je aby naše děti byli milované a štastné.
|
| 10.5Libik12 | 
|
(29.12.2008 0:34:02)
Narmo, ještě dodej, co to stojí.
|
|
|
|
|
Aspoň je vidět, že se dá zvládnout téměř všechno!!!
Bože, to bylo tak děsné čím jsem si musela projít. Dnes je mi 35 let a dodnes to mám v živé paměti. Začalo to nástupem do školy. První nezdary byly odměněny pohlavky, křikem a nekonečným vtloukáním vědomostí do hlavy. Matka byla, nebo snad chtěla být cílavědomá a mě dotlačit tam, kam její přadstavy o mé budoucnosti sahaly. Asi ve třetí třídě jsem se dostala do ped. psych. poradny, kde mi diagnostikovali dislexii. Bylo to černé na bílém. K mé velké snůle to ovšem pro nikoho nic neznamenalo. Měla jsem prostě smůlu.Nejhorší zážitky jsou ze čtvrté třídy. Byla to učitelka, která mě nutila číst nahlas před celou třídou a děsila ostntní děti tím, že když budou doma málo číst, tak dopadnou jako já.Postupem času jsem se naučila žít s vědomím, že jsem prostě hloupá /chci dodat, že jsem doma poslouchala denně jak jsem nemožná, blbá a že ze mě nic kloudného nebude/. Jsem ráda, že už to je za mnou.
jak přišly složitější články začaly problémy, uč. mě přesadila z první lavice do poslední a stále mi něco vyčítala a pamatuji si že jsem nechápala co, naštěstí známý doktor poradil rodičům co by to mohlo být a doporučil psychologickou poradnu,takže naši opravdu od začátku věděli jak na tom jsem a učili se semnou pracovat, chodila jsem do dyslektické třídy, to šlo,ale v 5 tř. nastal přechod na druhý stupeň, 
jako hození do studené vody, nikdo nebral žádné ohledy, ruština ,azbuka (kráva ruštinářka mě považovala za nevzdělatelného debila
a dávala to najevo před celou třídou, naštěstí ji nikdo neměl rád tak mi to u spolužáků nijak neuškodilo 
)
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)