| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Nemám vůbec žádné kamarády!

Jako stromPodle času
 Celkem 83 názorů.
 Lizzie 


Být outsider mi pomohlo 

(5.12.2008 8:19:42)
do života. Byla jsem jím prakticky celou základku, co se školy týče. Chodila jsem hezky oblékaná, ale byla jsem jiná, k řadovému členu jsem měla daleko (btw, ty pak občas mívají mnohem větší problémy než jiní - ten ,,obdiv" k hvězdičkám se s nimi táhne dál). Sice mi tehdy občas veselo nebylo, ale nakonec jsem se s tím naučila žít, měla několik málo přátel a na střední se siutace změnila, tam byl mnohem tolerantnější kolektiv. Nicméně jsem se naučila být ,,jiná", že to není na ostudu, jsem samostatnější a tvrdohlavější, byť problémy jsou sem tam i dnes (co si budeme povídat, někomu vyhovují klidnější typy), berou to mnozí lidé jako plus. Nejdůležitější je určitě podpora. Vědomí, že ač je někdo outsider v kolektivu není tak úplně sám, třeba i ze strany rodičů.
A co si budeme povídat...hvězdy třídy mnohdy končí naprosto průměrně a outsideři se vyšvihnou,-)
Odpovědět
 fisperanda 


Re: Být outsider mi pomohlo 

(5.12.2008 10:29:33)
Pod tohle se můžu podepsat. Být outsider není nic jednoduchýho. Na základce to ještě nebylo tak děsný, ale na střední to udeřilo plnou silou. Období nelehké. Nicméně jsem se hodně naučila, hlavně o sobě. Vytěžila jsem ze situace maximum, posílilo mě to. Vím, že dokážu fungovat nezávisle na obdivu nebo přijmutí kolektivu, a můžu si tak vážit sama sebe. Naučilo mě to, že jedině když si budu věci dělat podle sebe, tak budu šťastná. A nestačím se divit, kolik lidí v tomhle směru vůbec nedospělo. Jak jsou dospělí jedinci zaseknutí na tom "co si pomyslí ostatní". Nechápu, že se někdo bojí oblíct tak, jak chce, nechápu, že se někdo bojí udělat to, co chce. Už vůbec nedokážu pochopit, že většina lidských problémů pramení z nedostatku odvahy vyfiltrovat ze svýho života lidi, kteří obtěžují.
Na druhou stranu bych si asi nepřála, aby dcera byla outsider, rvalo by mi to srdce. Je to sice dobrej základ do života, ale přiliš drsnej.
Odpovědět
 Lizzie 


Re: Být outsider mi pomohlo 

(5.12.2008 11:38:24)
Souhlasím,svému dítěti bych to, co potkalo mě nepřála též, na stranu druhou ho nehodlám vést k tomu, aby ty třídní hvězdičky poslouchalo. No, doufám, že u něj to bude jinak - a bude natolik dominantní, aby si tu autoritu sjednal sám. Vidím to u příbuzné, ta to má zjevně celkem na háku.
Odpovědět
 8.5Yettynkaa12 


Lizzie a Fisperando 

(6.12.2008 7:02:18)
Zařídila jsem si takový deníček, kam si píšu všelijaká moudra a citáty a lepím si tam fotky a co se mi povedlo atd atd, silně uvažuji o tom si tam zapsat pasáže vašich příspěvků!

Já jsem byla outsider jen chvíli na základce kvůli silným popelníkům, první stupeň v pohodě, tam jsme byli ještě děti, ale na druhém, kdy už to bylo víc o vzhledu, teda měla jsem své kamarádky, ale zbytek kolektivu mne bral jako tu škaredou. Pak jsem se z ošklivého kačátka stala skoro labutí:), a najednou byly problémy pryč, ale hlavně, stalo se tak až na gymplu a tam už měli lidi jiné hodnoty než posuzovat lidi podle síly brejliček:)
Odpovědět
 Lizzie 


Re: Lizzie a Fisperando 

(6.12.2008 11:14:20)
Milko,

upřímně - s těmi lidmi, s kterými jsem měla problémy si ani teď nemám moc, co říct. Máš pravdu, že je to o kolektivu, pak se člověk dostane někam, kde ty brejle nejsou zas až tak podstatné apod. Navíc mohu říct, že většina mých přátel a známých je více či méně exotická, v ,,normální" společnosti vyčnívající. Teď mě těší, když slyším, že mě hodně lidí považuje za svou a do jisté míry originální osobnost (zas tak si moc si fandit nechci), byť jak jsem psala výš - ne každý to snese. Tuctovky mají přece jen něco snažší...
Odpovědět
 Iveta 
  • 

Re: Být outsider mi pomohlo 

(8.12.2008 0:21:06)
"Většina lidských problémů pramení z nedostatku odvahy vyfiltrovat ze svýho života lidi, kteří obtěžují. "
Tato věta mě velmi zaujala, budu ji s vaším svolením dále citovat. Pro mě osobně je téměř nemožné vyfiltrovat ze svého z jedné strany nešťastného života lidi, kteří obtěžují. Jak se mám psychicky odprostit od své nevlastní matky, která mi působí bolestivé trápení i na dálku (naštěstí nestuduji v místě bydliště), když se chci stýkat se svým otcem, který je na její straně? Jediné východisko vidím ve smrti.
Odpovědět
 Teraza Horáková 


Re: Být outsider mi pomohlo 

(8.12.2008 0:38:06)
těch východisek je o dost víc:

- sdělit nevlastní matce svoje, což neuděláš, protože ji máš ráda a pokud ji ráda nemáš, asi máš pocit, že by ses měla chovat slušně (ten pocit, co je slušné a neslušné, ti byl nějak implantovaný, třeba jsi četla hezký knížky a ani rodiče by to od tebe nechtěli), nebo máš pocit, že to vlastně myslí dobře...


- sdělit svoje otci, to by asi mělo být jednodušší, pokud to nejde běžně, no holt zkuste poslat nevlastní matku na nákup, nebo na masáž (za ty prachy to stojí)


takže východisko vidím v tom, to tolik "nežrat" a pokusit se s otcem potkat jinde, případně macechu odfiltrovat za nějakým zážitkem... p.s. jak to popisuješ, stejně si táta bude v kusu svého mozku uvědomovat JI ...... a nebo to třeba "nacentruj na férovku" - jj, vím, že spolu žijete, máte se rádi, promiň, jsi hodná, a respektuju tě, ale nejsi moje máma a on je můj táta a mám problém, který bych s tátou ráda probrala (ale nejsi máma klidně vynechej) nebo tak, jak to cítíš, ve svý podstatě jde vcelku o houby, nemáš pocit? Ať něco podobného podnikneš, nebo ne, stejně si s tátou nepokecáš....


a viděno z druhé strany a to s nevlastními dětmi mám vztah, kdy čekaj, až odejde táta... Ale táta je respekt, se mnou to můžou probrat a vědí, že to pak proberu s tátou..... jsem ráda, že nebudím hrůzu :-))
Odpovědět
 XYZ 


Re: Být outsider mi pomohlo 

(16.8.2013 19:25:20)
*Vytěžila jsem ze situace maximum, posílilo mě to. Vím, že dokážu fungovat nezávisle na obdivu nebo přijmutí kolektivu, a můžu si tak vážit sama sebe. Naučilo mě to, že jedině když si budu věci dělat podle sebe, tak budu šťastná. A nestačím se divit, kolik lidí v tomhle směru vůbec nedospělo. Jak jsou dospělí jedinci zaseknutí na tom "co si pomyslí ostatní". Nechápu, že se někdo bojí oblíct tak, jak chce, nechápu, že se někdo bojí udělat to, co chce. Už vůbec nedokážu pochopit, že většina lidských problémů pramení z nedostatku odvahy vyfiltrovat ze svýho života lidi, kteří obtěžují.*

:-) Pod tuto část se stoprocentně podepisuju ~:-D.
Odpovědět
 Michaela Pecharová 


Jak pravdivé 

(5.12.2008 8:25:51)
Je zajímavé, jak tato pravda platí o dětech let minulých i současných. úUplně zcela jsem rozpoznala můj bývalý školní kolektiv. Zajímavější pro mě je pozorvat dceru, jak se do kolektivu zapojuje. Zatímco já s tím měla docela problémy, ona je absolutně v pohodě. Tak snad jí to vydrží, v první třídě se teprve oťukávají, přeci jenom je to jiné než ve školce. I když ti šaškové se projevovali už tehdy. S takovým projevem chování se zřejmě začíná již ve školce a pak pokračuje až skoro do dospělosti. U někoho to může i přetrvat - třeba u amnžela - ale pouze za podmínky, že má publikum - hlavně tedy kamarády nebo cizí lidi. Přede mnou doma nešaškuje :-)
Odpovědět
 Moncaka 


Co s tím? 

(5.12.2008 9:12:24)
Dceru v poslední době moc trápí, že nemá žádné kamarády. Ona je velmi družná je schopná kamarádit s kýmkoli, má spoustu zájmů je všestranná a tak absenci kamarádů velmi špatně nese. Má povahu typického vůdce třídy a přesto jím není a to hůře to nese. Je schopna se porvat s klukama, zastat se slabších. Ráda by kamarádila s klukama, ale Ti s holkou moc kamarádit nechtějí. A Ti co chtějí s ní kamarádit, těm se smějí další kluci, tak s ní radši moc nekamarádí. S holkama jí to jde hůř, nehraje si s panenkama a nemá typické holčičí zájmy, tudíž jí ty holčičí řeči netáhnou.
Nevím, co jí poradit, já sama byla tichá uzavřená.
Odpovědět
 Lizzie 


Re: Co s tím? 

(5.12.2008 9:19:31)
Něco podobného znám, snad jedině jí najít takový kolektiv (např. na kroužku), kde vynikne a uchytí se. V jádru nejsem vůbec klidná povaha, spíš dominantní.
Odpovědět
 Ninivé, kluci 06 a 08 
  • 

Re: Co s tím? 

(5.12.2008 9:36:32)
Ahoj, mě napadá zkusit nejakou skupinu jako je skaut, turisťák, nějaký sportovní... tam mají i holky trochu jiné zájmy než klasický holčičkovský a myslím, že je to super místo najít si dobrého / dobré kamarády
Odpovědět
 Moncaka 


Re: Co s tím? 

(5.12.2008 9:58:16)
Holky díky za rady. Kroužků má dcera hodně, tam kamarády má. Ale kroužky nejsou tak často a ve třídě ve škole přeci jenom tráví nejvíce času. A tam jí absence kamarádů nejvíce trápí.
Odpovědět
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Co s tím? 

(5.12.2008 10:16:34)
myslím, že nejde jen o běžný "kroužek" typu keramika, ale o nějaký dobrý (!) oddíl (skaut, turisťák), kde je mnohem více prostoru pro navazování trvalejších a pevnějších vztahů. Mně osobně to zachránilo, ve třídě jsem byla taky outsider, v oddílu byla úplně jiná atmosféra.
Odpovědět
 Bumbi&05,08,10 


Re: Co s tím? 

(5.12.2008 12:55:05)
Ahoj, taková jsem byla taky - na základce jsem defacto do kolektivu moc nepronikla a i na střední jsem hlavně žila mimo kolektiv. Měla jsem oddíl (chodila jsem tam od 6 let), tam to bylo jiné, tam jsem se "prosadila" a byla spokojená. Kamarády odtamtud mám do dneška a jsou to dobří přátelé, na které je vždy spoleh. Aby ne, když se už známe víc, jak 20 let ~m~

Zkuste najít místo, kde jí to půjde - nemusí to nutně být škola...
Odpovědět
 vendyna (Janinka + Alenka) 


Re: Co s tím? 

(6.12.2008 13:33:07)
Co znamená spousta zájmů? Má možnost při nich poznávat nové lidi? Co ji takhle přihlásit na nějaké nové kroužky nebo sport,kde pozná i další lidičky než jen spolužáky ze školy? Držím palce dceři palce, nějaký ten kamarád se nakonec najde. ~x~
Odpovědět
 Moncaka 


Re: Co s tím? 

(7.12.2008 16:12:10)
Konkrétně: chodí do hudebky, kamarády má z nauky, na bruslení - zde už je také docela dobrá parta, na volejbal - sem chodí půl roku parta snad také bude dobrá. Takže nějaké kamarády má, ale ze třídy ani jednoho. Těší se na gympl (pokud se dostane tak už jen 1.5 roku ve staré třídě), doufá v nové lepší kamarády, nebo že se stávající kamarádi z kroužků sejdou v jedné třídě.

Co se týče turistického kroužku, sem začal letos chodit syn (o 3 roky starší než dcera), také neměl moc kamarádů, ale u něj to bylo normální je šílený introvert narozdíl od dcery. Gympl, šachový kroužek a turisťák jeho problém s kamarády vyřešil.

Uvidíme. Asi toho člověk čeká moc, že na základce najde ty nej kamarády na celý život. Já ty nej potkala až také hodně pozdě. Teď už vím, že existují jen je musí někde potkat.

Díky moc za rady.
Odpovědět
 vendyna (Janinka + Alenka) 


Re: Co s tím? 

(7.12.2008 16:22:03)
No, možná by tedy bylo nejlepší, kdyby se smířila s tím, že prostě ve třídě nejlepší kamarádku nenajde. Ono to přeci tak nemusí být nutně. Hlavně, že není úplně osamělá a má kamarády i odjinud. Ve třídě se může chovat tak, aby to nějak doklepala bez smutku a konfliktů až do odchodu na gympl a pak bude dobře. Zároveň by spolužáky neměla zatracovat, za měsíc může být všechno jinak, třeba zničehonic s někým najde společnou řeč, někdy stačí málo, opravdu. Držím palce.~z~
Odpovědět
 Mirka 2 deti 
  • 

Tiež to teraz riešim 

(5.12.2008 9:31:25)
Som zvedava ako sa rozvinie diskusia.
Neviem do ktorej skupiny zaradiť dceru. Ma 8,5 roka a chodi do malotriedky. V kolektive je od 1 roka a vždy mala problem "byť medzi deťmi". Chcela by mať kamaratky, aj sa k nej pridu pohrat domov, chodia k nam velmi rady (tam skor vidim to že sa im pačia hračky) ale medzi deťmi v kolektive sa nejako nevie presadit a najst si kamaratku. Je to asi tak že ak bude neparny počet deti a maju vytvorit dvojice tak ona bude ta ktora ostane navyše. Neviem či nie je problem aj v tom že ju deti ako take nezaujimaju, ona o nich dokopy nič nevie a ani ju to nezaujima. Ona by sa ešte tak bavila o "encyklopednych" veciach, ale nemyslim si že by bola nejako mimoriadne nadana.
Naproti tomu 2,5 ročny syn je schopny nadviazať kontakt s kymkoľvek a aj deti za nim idu. Ale on je taky, že všade pride usmieva sa, hneď sa pyta kto čo robi... Dufam že mu to vydrží.
Inak dcera so synom nema problem komunikovať, hrať sa aj bojovať ale v rodine je to asi ine a on je ešte priliš maly.

PS: bola som taka ista ako ona ale vobec neviem čo jej poradiť. celu školku/školu okrem VŠ som pretrpela aj keď to tak nevyzeralo. šťastná som bola až v kolektíve v práci, robila som v 3 roznych firmách a nikdy som nemala najmenší problém vychádzať s ľudmi, som naozaj obľúbená čo si aj náležite užívam :))))
Odpovědět
 Raduza 


Taky jsem nezapadla 

(5.12.2008 10:49:24)
Jako dítě ve školce jsem sedávala bokem a koukala na děti jak si hrají, naprosto spokojená. Ve škole jsem nosila poznámky typu "nebaví se spolužáky". Trochu se to změnilo, když jsem v páté třídě začala kamarádit s třídní hvězdou, tudíž jsem se "svezla" s ní. Na gymplu jsem byla "řadová", ovšem bez obdivu ke hvězdám :-)) a v osmnácti jsem se úplně změnila, na nástavbě už jsem byla oblíbený člen třídy. Je pravda, že také ke své spokojenosti nepotřebuji obdiv kolektivu a tak. Ještě tedy musím napsat, že jsem měla kamarádku mimo školu, se kterou jsme trávily všechny volné chvíle. Možná to bylo tím, že jsem byla v pohodě. Dcera kamarády potřebuje, a když ji vidím stát mimo kolektiv, tak je mi špatně. Ale naštěstí je spokojená. Možná je to jinak než jak to vidím chvíli já. A jak dopadly třídní hvězdy? Nic moc.
Odpovědět
 *Niki* 


Re: Taky jsem nezapadla 

(5.12.2008 11:04:24)
Taky jsem byla (a jistým způsobem stále jsem) outsider. Vadí mi to čím dál méně, vím, čím je to způsobeno. Sebereflexe mi nechybí, spíš vůle některá svá jednání změnit. Ale jsem hodně ráda sama, takže to zvládám.
Můj syn je podobný a někdy mi to rve srdce. Je i obdobná cíťa jako jsem bývala já. Je encyklopedický typ, což děti jeho věku nezajímá. Nemá si s kým povídat (jen s námi doma), vrstevníci jeho znalosti nemají. Na druhou stranu nemá bohužel dost sociální inteligence se přizpůsobit kolektivu. Možná by mu prospěla změna kolektivu, dnes je víc možností než když jsem já bala malá. Ale nenaučí se tak utíkat před problémy? Ne vždy v životě bude možná změna (i když možná jo, může měnit zaměstnání a manželky každý rok), nenaučil by se tím, že když není po jeho, prostě půjde jinam, že není potřeba se přizpůsobit? Pak bude střídat holky jako ponožky, když nebude po jeho :-)
Ale zas nutit ho zapadnout do kolektivu za každou cenu taky není dle mého gusta... takže taky nevím co s tím.
Odpovědět
 *Niki* 


Re: Taky jsem nezapadla 

(5.12.2008 11:06:47)
I když, 2 "věrné" kamarády synek má. Když ale nejsou ve školce, nehraje si s nikým. Mám to brát jako věrnost nebo neschopnost reagovat na změnu? Zatím je malý (necelých 5 let), ale jelikož v něm vidím sebe, vím, jak to může pokračovat...
Odpovědět
 Cita 


Re: Taky jsem nezapadla 

(5.12.2008 11:52:47)
Mono, já se v dětství několikrát přestěhovala, kolektivů bylo několik a moje role v nich se měnila, byla jsem za outsidera i za hvězdu..poatupně jsem pochopila, že se musím spoléhat jen na sebe a neviset na názorech druhých..

...každopádně si myslím, že změna kolektivu v případě, že dítě nezapadne a trápí se kvůli tomu vůbec není špatné řešení!..rozumím i tomu, jak nešťastné jou děti, které musí opustit kolektiv, do kterého zapadly dobře..

Pokud to bude nutné, neboj se toho..vždyť mnoho dětí školu změnit MUSÍ (např. kvůli šikaně) a většinou jsou pak o mnoho spokojenější. Veš kolce je ale ještě brzo o tomhle uvažovat, ve škole může být všechno úplně jinak.
Odpovědět
 helena 6 
  • 

taky mimo 

(5.12.2008 12:15:21)
Také jsem byla trochu mimo kolektiv. Důvod byly dvě věci. Odstěhovala se mi asi ve 2. třídě nejlepší kamarádka a také jsem měla ekzém a lidé to dost vnímali, protože jsem ho měla nejprve na rukou (mimo jiné), což nebylo až tak vidět, ale pak na obličeji a krku. To už bylo horší - někdy jsem nechtěla chodit ani do školy. Nosila jsem roláky ke krku - říkali mi jeden čas skafandr - jak jsem se pořád zahalovala. Asi to nikdo nepochopí. Také kdo to zná, ekzematici mají takový reflex, že když je někde něco zašolíchá, tak se hned škrabou a šijí sebou. Což v dospělosti člověk ovládá, ale v dětství si to ani moc neuvědomuje, ale ostatní to vnímají a v lepším případě si z toho dělají jen srandu.
Na sraz základky jsem šla trochu z obavou. Nakonec jsem opět stála na okraji zájmu. Většina těch "normálních" už měla děti po dvacítce, vdaní-ženatí nebo rozvedení, i hvězdy nakonec měly smůlu a jeden z nejlepších neudělal nakonec ani vejšku. Výraznou kariéru neměl asi nikdo z nich. Ale tvářili se spokojeně - až na vyjímky. Odešla jsem asi po hodině. Neměla jsem si s nimi co říct. Do jejich světa nepatřím.. Ale lichotilo mi, že i krásky "po dětech" vypadaly obyčejně a já jsem se docela vyšvihla, tak jsem si vychutnávala tu změnu. A dnes s malou se snažím, abych nevypadala jako "mamina", ale jako sebevědomá žena "středního věku" :-D. Ale to neznamená make-up, ale vyzařovat spokojeností a o tom to je!

Já jsem dnes už také spokojená, na střední jsem byla v "průměru" a na vejšce mám "svůj" okruh, ale dálkaři to stejně moc neřeší a s malou dcerou se kontakty omezily ještě na minimum. Pár dobrých kamrádů mám z práce a jednu nejlepší kámošku z dětství, která byla o rok výše a také byla ve své třídě "outsider".
Odpovědět
 xLenka 


konečně 

(5.12.2008 12:39:59)
Je tu článek, který mi možná pomohl položit otázku, o které delší dobu přemýšlím. Dceřin jsou 4 roky, ve školce je ve třídě s předškolákama.Delší dobu byla nemocná, když pak přišla zpět do školky, okamžitě ji běžely některé děti vítat. Bylo to asi 5 holek a dva kluci. Byli úplně nadšení, dceru objímali. Poté se mě manžel zeptal, jestli jsem si všimla, že to všechno byly "moc hezké děti". A že je asi malá v partě těchto dětí. Zarazilo mě to, myslela jsem si, že "skupinky" se tvoří až na základní škole.Nevím, co si o tom myslet
Odpovědět
 Simona 
  • 

Re: konečně 

(5.12.2008 21:54:21)
Nic :-))). Jak si můžeš výše přečíst, role se často mění od školky, přes základku, střední a výšku.
Já byla ve školce a na základce v pohodě, střední a výšku jsem byla mimo. Prostě normální život.
Ale přece jen mě mrazí, když si uvědomím, že často stačí jeden člověk, "tahoun" kolektivního mínění, a vy máte na pár let ze života peklo.
Odpovědět
 Dana 
  • 

Dítě matky,která nemá moc kamarádek 

(5.12.2008 22:19:12)
Mám jednu dobrou kamarádku z dětství a pak jednu v místě bydliště.Moje dcera byla vždy velmi oblíbená,ale poslední dobou se scházejí maminky s dětmi u sebe v bytě a já vím,že ony mě nemusí.Díky tomu,ale trpí má dcera,protože tím pádem ona na návštěvy k nim taky nechodí,protože maminky jsou tam s dětmi.Bohužel nejsem moc družná(mám známé,ale kamarádky opravdu jen dvě a ty mají jinak staré děti než já),ale hrozně mě mrzí,že díky mé povaze,jsou mé děti smutné a vyčleněné z těchto setkání.Možná mi poradíte se přemoct,ale fakt mi to nejde.
Máte někdo podobnou zkušenost?
Odpovědět
 Nathana 


Re: Dítě matky,která nemá moc kamarádek 

(5.12.2008 23:41:33)
Ahoj Dano,
myslim, ze Tvuj problem nebude v "nedruznosti". Kdybys nebyla vubec druzna a schopna se s nekym spratelit, proc by ses tady ptala na zpusob, jak to zmenit? Co udelat pro to, aby Tvoje holcicka netrpela tim, ze Tebe ostatni maminky nemuseji? Nema smysl se preci za kazdou cenu menit. Mala co nevidet odroste a uz si bude kamaradstvi tvorit sama a ty se nebudes muset pretvarovat a trapit se s nekym, s kym si nemas co rict. Kdyz si najdes v miste sveho bydliste nejake MC, tak si dcera pohraje s ostatnimi detmi a ty budes moct bud jen v klidu odpocivat pri pohledu na hrajici dite, nebo si najdes nejakou jinou maminku, ktera Ti bude blizko nazorove a nakonec zjistis, ze mas novou kamaradku.. Preju hodne stesti.
Odpovědět
 Verka 
  • 

Re: Dítě matky,která nemá moc kamarádek 

(6.12.2008 19:24:30)
Ahoj Dano,
Nevím,jak ti poradit,protože i já bych radu potřebovala.Mám malou holčičku a snažím se s nějakou maminkou seznámit a moc mi to nejde.Řeším to tak,že chodím 3x týdně do různých klubů,kde se setkávají maminky a mají podobně staré děti.
Odpovědět
 vendyna (Janinka + Alenka) 


Re: Dítě matky,která nemá moc kamarádek 

(6.12.2008 19:46:21)
Tak to je jen otázka času, kdy se zadaří!!~R^ Zkus připsat město, třeba někoho objevíš přímo tady!~x~ (nebo tady někde funguje na rodině.cz něco jako seznamka pro maminy?? nechodím sem moc dlouho, tak nevím)
(já Lovosice~b~)
Odpovědět
 Dana 
  • 

Děkuji za odpovědi 

(6.12.2008 21:27:40)
Je to tak,že odcizení nastalo poté,co jsem se vrátila zpět po rodičovské do práce a maminky kamarádek mých dětí zůstaly doma.Mám teď jiné starosti,zájmy,náplň dne než ony.
Dceru mrzí,že už se s nimi nescházíme,ale mám pocit,že ony mě nemusí a já si s nimi také nemám moc co říct.Vlastně to první odcizení nastalo po narození druhé dcery-náš jiný režim dne,než jejich,ony měly k dispozici babičky,manžele brzy doma a já jen ty dvě děti a manžela,kterého jsem viděla jen o víkendu.Pak se to srovnalo,ale teď je to tady znovu.
Věřím,že se to zase srovná až se ony zase vrátí do práce a budeme ve stejné životní etapě.
Ale opravdu mě mrzí,když vidím,jak je dcera smutná,když je vidí,jak jdou od někoho z návštěvy a my teprve odcházíme ze školky...
Všem vám přeji nádherný předvánoční čas a hodně milých lidí kolem vás.
Odpovědět
 vendyna (Janinka + Alenka) 


Re: Děkuji za odpovědi 

(6.12.2008 21:53:07)
Určitě si ve školce brzy najde nějakou kámošku, na kterou se bude těšit a třeba se sejdou i ve škole.~;)
Odpovědět
 Dana 
  • 

Re: Děkuji za odpovědi 

(7.12.2008 9:54:30)
Což o to,ona má kamarádů ve školce dost,ale bohužel by potřebovala asi neustálý kontakt s nimi až do večera:-).Jsem zvědavá,až začne chodit do školy a bude pak chodit sama domů,kolik dětiček vždy po návratu z práce najdu u nás doma:-).Já byla jako malá spíš samotářská a ona je můj pravý opak.I když si stále myslím,že je lepší mít jednu dobrou kamarádku,než spoustu"kamarádek".
Odpovědět
 Verka 
  • 

Re: Dítě matky,která nemá moc kamarádek 

(6.12.2008 23:07:43)
Tak to já jsem z Prahy 6.
Odpovědět
 Myss 


Re: Dítě matky,která nemá moc kamarádek 

(9.12.2008 7:50:03)
mame uplne stejny problem,rozumneji si deti,ale maminky se nemuseji.Co s tim?My to resime tak,ze si napr.toho kamarada "pujcime" domu a pak ho zavezeme-vratime do mista bydliste.Samozrejme musi rodice vedet,kde bydlime,tel.cislo,kdyby chteli dovezt dite drive ap.Je to vyhodne pro vsechny.Ja nemusim klabosit s maminkou,s niz nemam nic spolecneho,mam volno,protoze dite je zabaveno a stastno s kamaradem a tamta maminka ma taky volno a muze si doma neco udelat nebo precist.Ja jsem radsi,kdyz jsou deti u nas,protoze chodim do prace a moc by mi pak syn chybel,kdyby mi ho privezli az vecer.Takhle si sice nehraje se mnou,ale s kamaradem,ale je doma a vidime se.Tak takhle se to taky da.
Odpovědět
 Annet 


jaká škola 

(6.12.2008 0:50:20)
S tématem souvisí otázka, kterou teď zrovna řeším. Zapsat dceru do školy v místě bydliště nebo zvolit lepší školu, kam ji ale budu muset denně vozit (alespoň zpočátku)? Každodenní kontakt se spolužáky i mimo školu je asi dost důležitý, dobrá škola také. Slyšela jsem i názor, že ma rozdíl od mého dětství, kdy místní škola byla prakticky jediná volba, dnes dojíždí řada dětí a "svůj" kolektiv si pak běžně hledají jinde, na kroužcích a v klubech... Kdo máte zkušenost s dojížděním do vzdálenější školy? Daleko pro školáka asi může být i pár stanic MHD, za spolužákem si po škole jen tak nezaskočí...
Odpovědět
 Jaana2 


Re: jaká škola 

(6.12.2008 8:20:59)
Aneto syn chodí do školy v podstatě "přes ulici", ale dnes si děti samy ven hrát v podstatě nechodí ( velké město) takže se spolužáky, se kterými se kamarádí, se stejně vídá jen po vzájemné domluvě rodičů ( chodí do druhé), kdy je vždycky někdo, kdo na ně dohlédne, pak právě různé kroužky apod. No a až bude starší, tak si za kamarády bude moci dojít/dojet sám kam bude potřebovat. Spíš mě hlavně zajímalo, jak je to ve škole se šikanou, jací tam jsou uřitelé, prostředí školy a tak. Vzdálenost byl plus, jinak jsem si mohla vybrat asi z 8 škol, které jsou dostupné MHD celkem slušně. A do školy, kam syn chodí zas dojíždějí děti z jiných částí města, takže po škole se nevidí, ty děti logicky zase mají kamarády i v okolí bydliště. Ono to není tak složité, jak se to na první pohled zdá
Odpovědět
 Veronika 
  • 

Re: jaká škola 

(6.12.2008 14:03:22)
mam zkusenost s dojizdenim - volila jsem kvalitnejsi skolu na ukor dojizdeni (temer hodinoveho - autem).jsme ve treti tride. syn je introvert, chytry, ale pro svou odlisnost - nezajimaji ho pocitacove hry ale knizky atd.atd. do tridy nezapada a resime to porad od prvni tridy (ted je ve treti).skolu jsem vybirala dlouho,objela jsem snad 10 skol,vsude jsem se byla podivat,mluvila s uciteli,rodici pred skolou-moje zkusenost-nejvic stejne zalezi na konkretni ucitelce,kterou dite dostane a pak na jeho osobnosti-pokud je prubojny,zapadne do kolektivu i kdyz bude dojizdet (deti se stejne po skole moc nestykaji,venku sami urcite ne,spise doma po domluve rodicu a to je mozne i kdyz byste dojizdeli) a jestli prubojny nebude, nezapadne ani ve skole pres ulici
preju hodne stesti, je to velky boj a nejsmutnejsi na tom je, ze diteti skola hlavne v pocatku dost vyrazen formuje budouci zivot - ani ne tak vedomosti spis vztahem, jaky si dite ke skole jako k instituci jako takove vytvori - kdyz se mu tam bude libit, je velka pravdepodobnost, ze mu to i pujde a bude studovat dale...
Odpovědět
 Lizzie 


Re: jaká škola 

(6.12.2008 18:53:52)
Annet,

vybrala bych lepší školu. Navíc to ber třeba z pohledu dítěte ze vsi - ty také dojíždějí a přesto mají šanci zapadnout. Chodila jsem do třídy, kde většina dětí z různých vesnic pocházela. Stýkali se, přátelili se, dá se říct, že jedna z největších třídních hvězdiček byla dojíždějící též. Je to o povaze. A pokud vím, u nás se to často dělili na ,,školní přátelský kolektiv" a ,,domácí".
Odpovědět
 vendyna (Janinka + Alenka) 


Re: jaká škola 

(6.12.2008 19:17:18)
Mít školu v místě bydliště není až tak moc rozhodující v otázce, zda bude dítě zapadat do třídního kolektivu. Sama jsem učila třídu, která byla složená z dětí z města a několika okolních vesnic. Existovaly skupinky podle vesnice a částí města, ale ty se postupem času začaly promíchávat. Dokud jsou děti malé, tak se opravdu nemůžou dost dobře setkávat mimo školu, ale řekla bych, že jim to moc nevadí. I dítě ze samoty může být pro ostatní zajímavým a žádaným společníkem, stačí, když začne vykládat, že ráno šel kolem stodoly kanec :o))). A hned ostatní kulí oči (i učitelka :oDDD ) Občas se hodí, když spolužák bydlí přes ulici (lépe se posílají domácí úkoly :o))), ale není to ta hlavní okolnost, jestli bude prcek ve škole přijímán a oblíben. Víc to ovlivní povaha. A rodiče samozřejmě nesmí dítě z třídního kolektivu svým hloupým jednáním žádným způsobem vyčleňovat (jako se to stalo mně :o(. ) Já si dokonce myslím, že je velmi žádoucí, aby děcko mělo blízké a důvěrné kamarády i z jiných míst než jen ze třídy. Kroužky a sporty jsou důležité nejen pro vývoj psychický a fyzický, ale i ten sociální . Alespon dva tři různé kolektivy dítěti jen prospějí. Jediný problém nastává, když se dítě přestěhuje hodně daleko a "o všechny přijde najednou", pak se musí rodiče hodně snažit, podržet ho a pomoci mu.
Odpovědět
 vendyna (4měsíční Janička) 
  • 

Je zázrak, že jsem teď normální člověk 

(6.12.2008 13:19:12)
Já jsem typický příklad kolektivem odmítaného dítěte. A byla to vina výhradně mé matky a nikoho jiného. (no možná taky otce, že ji trochu neusměrnil). Spolu s bratrem dvojčetem jsme nikdy nechodili do školky. Když jsme nastoupili do první třídy, sice jsme pár dětí znali ze sídliště, ale nebylo to ono. Z prvního dne ve škole si pamatuju, jak nás máma táhne (div se nepřerazila) k první lavici před stůl paní učitelky. Málem mi utrhla ruku, celou dobu, co paní učitelka pak mluvila,mě ta ruka bolela. Nechodili jsme nikdy do družiny, ačkoliv já po tom vždy toužila, otevřenými dveřmi jsem viděla, jak tam mají děti na zemi rozložené stavebnice, které jsme doma neměli. Nechodili jsme ani na obědy, ale to nechodilo víc dětí. Nikdy jsme nejezdili na školu v přírodě, ačkoliv jsme pokaždé prosili a žadonili. (důvod: šetříme na opravu koupeného domu)Nakonec jsme se s tím smířili a na ty tři týdny jsme chodili do školy ve vedlejší vesnici, tam nás kupodivu brali víc než v původní škole. Taky jsme tam mohli chvilku strávit v té "vytoužené" družině, protože taťka pro nás jezdil po práci autem.Chyběly nám společné zážitky z těch Švp a bylo to znát. Dobře jsme se učili, jediní ve třídě se samými, to nám na popularitě také nepřidalo. Navíc, když jsme přišli domů s brekem, že nám někdo nadával, máma se vůbec nesnažila zamyslet se, proč tomu tak je a šla rovnou seřvat (dnes vím, že nespravedlivě, moc nám pomoci nemohly) učitelky nebo dokonce!!!! obešla maminy těch děcek,se kterýma jsme se chytly a ječela i na ně. Takže nás nakonec nenáviděli uplně všichni. Jednou mi nějaká dobrá duše ve škole oznámila, že je moje matka rozvedená.(starší bráška měl jiné příjmení) Já, naivní dětská duše, jsem to považovala za nejhorší urážku a nevěřia jsem, že to je pravda. Doma jsem se na to zeptala. Matka vše popřela, vůbec nechápu proč, nic mi nevysvětlila. Druhý den jsem vítězoslavně dotyčné oznámila, že lhala, že moje maminka by nikdy... a dostala jsem studenou sprchu. Moje matka ještě ten předchozí večer šla vynadat té rodině, že mi to jejich cácorka prozradila. Děs, co? Jezdili jsme jen na jednodenní výlety, ale z toho nás nemohla vyvlíknout, to by byly neomluvené hodiny. Situace se zlepšila s přechodem na druhý stupeň, který už byl v jiném městě a zmizel úplně v šesté třídě s odchodem na gymnázium. Sice jsme jeli jen na jednu školu v přírodě,ale byla nádherná. Pak jsme si vymohli účast na vodáckém kurzu a taky nádhera, ale to už jsme byli starší. Taky nás konečně pustila na tábor!!! S výukou angličtiny.(zaplatila nám ho fabrika, kde taťka pracoval) Nejvíc mě mrzí, že si naše máma dodnes myslí, jak byla úžasná, když kvůli nám zůstala v domácnosti a jak nás "CHRÁNILA PŘED CELÝM SVĚTEM". Úplně nás sociálně izolovala.I později, když jsme si konečně našli nějaké přátele, nesměli jsme si je vodit domů na návštěvy, máma chtěla mít doma klid a naklizeno. Tak jsem chodila na návštěvy já a jen jsem tiše záviděla kamarádkám. Je to pro mě poučením a nikdy nic "tak strašného" svému dítěti neudělám. Vidím to i z pohledu učitelky na 1.stupni, co dokáží někteří praštění rodiče. Je opravdu zázrak, že je teď ze mě normální člověk.
Odpovědět
 Lenka** 


Re: Je zázrak, že jsem teď normální člověk 

(6.12.2008 16:43:37)
Tak to je drsný, ještě že jste byli s bráchou dvojčata! Přece jen jste se mohli trošku podporovat.
Odpovědět
 vendyna (Janinka + Alenka) 


Re: Je zázrak, že jsem teď normální člověk 

(6.12.2008 16:58:29)
Brácha to bral asi trochu líp jak já. Po studiích na ČVUT vystudoval univerzitu v Tampere ve Finsku a už tam zůstal. A už se nevrátí, máma nesnáší jeho přítelkyni, která je docela milá a umí česky, páč studovala bohemistiku v Helsinkách. Já bydlím pár kilometrů od rodičů s manželem a je to právě můj muž, který mě drží v normálu :o)))) Dodnes s mámou tak trochu válčím, ale už ji dokážu poslat i do hajzlu :o). Naučil mě to právě můj muž, zlatíčko.
Odpovědět
 Lizzie 


Re: Je zázrak, že jsem teď normální člověk 

(6.12.2008 18:49:24)
vendy,

z toho mi běhá mráz po zádech. Jsem moc ráda, že jsem měla normální matku, byť své mouchy taky má. A že mě nechávala rozhodovat se za sebe samu, byť s vědomím, že si sem tam nabiju hubu.
Hodně štěstí do dalšího života.
Odpovědět
 tendrese 


Re: Je zázrak, že jsem teď normální člověk 

(16.12.2008 0:48:29)
smankote,tak to je drsny..Hodne stesti!!!
Odpovědět
 tendrese 


Re: Je zázrak, že jsem teď normální člověk 

(16.12.2008 0:48:43)
smankote,tak to je drsny..Hodne stesti!!!
Odpovědět
 wendulka 


Nevim co delat 

(6.12.2008 22:37:54)
Odpovědět
 wendulka 


Nevim co delat 

(6.12.2008 23:24:26)
Vcera jsem se vratila ze tridni schuzky kde me potesily pani ucitelky, ze muj syn si vede nadprumerne a ze je jeden z nejchytrejsich ve tride.
Moje teseni se vytratilo pote co mi pani ucitelky potvrdily, ze ma problem se sebevedomim a ze si od svych spoluzaku necha vsecko a nedokaze se jim postavit.
Byla bych v tu chvili opravdu radeji slysela, jak mizerne se uci, ale v kolektivu si vede vyborne.
Genetika asi zapracovala.
Ja byla za mych skolnich let ucinenej celofàn (naprosto pruhledna) vetsina spoluzaku me za devet let ani nezaregistrovala, to jsem az po letech na prvni seslosti zjistila.
Nicmene me ucitelka vyvedla z miry svou uvahou, kterou s ostatnima kantorkama zastava. Ze muj syn je jinej,protoze je moc evropskej. Zijeme totiz v Mexiku. Muj syn se tu pred dvanacti lety narodil od malicka jezdime alespon na prazdniny do Cech. Nikdy bych az do dnes nepochybovala o jeho mexicanstvi jestli se to da tak nazvat az do vcerejska. Vcera se mi otevrely oci a vidim, ze to cim muj syn trpi neni ani tak genetickym materialem, ale mou vychovou, ktera neni a ni memuze byt jako u mexickych maminek.
Vracime zpet do Ceska a uz naporad. Ucitelky mi gratulovaly, ze je to vynikajici ze bude mezi sobe rovnymi!!!!Ja jim jen vysvetlit,ze mam hruzu z cekych deti ktere dokazou byt silne xenofobni a ten kdo neovlada perfektne cestinu tak je vul a je jedno, ze mluvi perfektne dvema svetovymi jazyky. A nase dalsi ceska specialitka se kterou jsem se nikde jinde (americky kontinent)nesetkala. Zesmesñovat kvuli zevnejsku, bryle, strih vlasu, obleceni. Muj syn si ve ctyrech letech uvedomil ze ma usi odstate, az kdyz mu to vykriceli do tvare jeho cesti bratranci a to hned na uvitanou. To je snad tim vzduchem ceskym.

Jediny co vim ze to muj syn nebude mit v Cesku lehke a snazim se mu hledat skolu kde by mel alespon rozumnou ucitelku, protoze na ni mnohdy zalezi jestli je i trida rozumna. Pokud mate nekdo zkusenost s adaptaci cesky rozumejiciho,ale nemluviciho kluka s posramocenym sebevedomim do ceskeho skolstvi tak poradte. dekuji.
Odpovědět
 vendyna (Janinka + Alenka) 


Re: Nevim co delat 

(6.12.2008 23:36:03)
Pošlu maila.
Odpovědět
 Omega 


Re: Nevim co delat 

(7.12.2008 0:04:59)
Wendulko,

taky se bojím českého prostředí, až se vrátíme. Něco je tam lepší, něco horší, ale hlavně je to velká změna, všechno bude jinak. Jeden nápad ti ráda předám, určitě přihlásím holčičky do skautu a vyberou si nějaký dostupný sport, jakýkoli se jim zalíbí. Skauting kvůli přírodě a přátelství, sport kvůli umění bojovat, vyhrávat a prohrávat. Tvůj syn to zvládne, věř mu. Hodně štěstí.
Odpovědět
 lklasinka 


Re: Nevim co delat 

(7.12.2008 9:42:16)
asi bych se pokusila najít nějakou školu, u nás např. unesco, kde nebude špatná čeština problém ale + , bude skvělý na angličtinu, určitě jsou takové školy i ve vašem okolí. asi bych z toho takový strach neměla, ono se to podle mě změnilo ( můj názor) děti jsou už jiné, a jestli vedle něho sedí malý vietnameček, mexičánek, nebo indek, je jim asi jedno, aspoň našim.
Odpovědět
 vendyna (Janinka + Alenka) 


Re: Nevim co delat 

(7.12.2008 10:02:00)
Ahoj Wendulko, došel ti mail? Čím víc o tom přemýšlím, tím víc jsem si jistá, že to malý zvládne. Nevím, jak je starý, předpokládám, že ty dva světové jazyky jsou Šp a Aj. Anglina je u nás povinná od třetí třídy a kroužky jsou většinou už o první, to bude mezi dětmi king :o)). Jak píše ikkasinka, dítě cizinec ( a tvůj není úplnej cizinec!!) není na našich školách nijak vzácný jev. Bude to v poho, nebojte.
Odpovědět
 Zuzana + kluk04 + holka06 


Re: Nevim co delat 

(7.12.2008 10:31:35)
Wendulko,

vidíš to nějak moc černě. Nemám děti ještě ve škole, zatím kluka ve školce, je tam pár cizinců – několik Vietnamců, poloviční Švédka, taky někdo rusky mluvící. Můj syn má ve třídě Vietnamce a vůbec jsem si nevšimla, že by to někomu vadilo. Náš Filip ho má v okruhu bližších kamarádů a mluví o něm pěkně. Hlavně na něj udělalo dojem, jak umí skládat letadla. Od té doby s ním „ká“ (kamarádí). Jo, ten kluk skoro neumí česky. Náš Filip je zatím celkem prototyp „hvězdy“ (narozdíl od dcery - ta je nesmělá a trochu baculatá - takže vodím do kolektivu, organizuju pohybové aktivity...). Zkus se před příjezdem do Čech taky trochu zbavit předsudků a připustit, že problém Tvého dítěte může být i trochu jinde.
Odpovědět
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Nevim co delat 

(7.12.2008 11:35:01)
Moje dcera měla ve školce ve tříde loni černošku mluvící německy a anglicky, za ten rok brebentila i česky, ač ji to doma neučili, a dcerka se s ní hodně kamarádila. Letos už bohužel odjeli zpět do Států.
Odpovědět
 Katka,kluci 6 a 10 
  • 

Re: Nevim co delat 

(8.12.2008 16:13:30)
Mám stejný názor. Co trochu sebereflexe,v Mexiku jsou problém mexičani a jejich výchova, tady zase "zlé české děti"....S takhle předem "naježeným" přístupem moc nesouhlasím.
Odpovědět
 RENATA + SYN 11 LET 


Re: Nevim co delat 

(7.12.2008 16:02:24)
ahoj Wedulko, už jednou jsem četla nějaký tvůj starší příspěvek a chtěla ti odpovědět, protože jsi psala, že se vracíš do Brna, kde nikoho neznáte a naši kluci jsou stejně staří (můj bude mít 12 v létě)a v Brně bydlíme. Jen jsem nepochopila, zda už v Brně jste, či se teprve budete stěhovat a kdy - napiš mi, chceš li na můj mail (Renataron@seznam.cz). Píšeš, že je tvůj syn chytrý, dokonce nadprůměrný, klidné povahy, pak by si mohli rozumět...Přečti si oněm v mém příspěvku . Tvůj by se od mého učil česky, můj od tvého zas anglicky... :-))

Co bych ti já poradila... Zapiš ho do základní školy s rozšířenou výukou jazyků, nebo rovnou na jazykové gymnázium, kde budou také děti nadané, tedy né tak zlé a podprůměrné, jako bývají na normální základce (snad), třeba gymn. Jarošova má z 5. třídy 2 třídy - směr jazykový a matematický. Rony, má "americké jméno - Ronald :-))" se tam letos hlásí, tedy dělá přijímací zkoušky. Myslím si, že znalost 2 jazyků by tu pro pro tvého syna mohla být velké plus a to, že neumí moc mluvit česky vadit nebude a uvidíš, že to v kolektivu hned dožene... pracuji ve školce, mám tam 5 letého chlapce vietnamce, rodiče česky nemluví, na něj už vůbec ne - za rok mi rozumí vše a docela dobře mluví...i já mu vše rozumím. Z toho mít opravdu obavy nemusíš.
Je li ale zakřiknutý - vybrala bych mu odpolední zájmové činnosti, kde se seznámí s vrstevníky podobných zájmů... můj syn chodí několik let do ZUŠ - hraje zde na flétnu, kytaru, klavír, v souboru dechových nástrojů, zpívá 3.rok v dětském sboru Kampanela - 3x v roce mají koncert, dělají hromadné zájezdy - byli 4 dny v Praze, jezdí do Rakouska do termálů, v létě na 2 týdny na soustředění atd... dále Ron už 2. rok chodí do programování- zde jsou o 2-3 starší kluci, ale výborně si s nimi rozumí, mají v létě také týdenní společné soustředení,dále chodí do Klubu vědy a techniky pro 10 -13 ti leté chlapce Einstein, druhým rokem dělá karate, předtím 3 roky plaval... několik let chodil do skautu, na to bohužel už od lonska nemá čas,už tam zajde jen občas - jako dnes na Mikulášskou, či o víkendu s nimi jede na výlet.... je spousta možností, napiš, co syna baví...
Odpovědět
 vendyna (Janinka + Alenka) 


Re: Nevim co delat 

(7.12.2008 16:07:36)
ahá, to já si nevšimla, že wendulka se stěhuje právě do Brna, jsem to nějak přehlídla. No vidíte, můžete si pomoci navzájem!!! Ať žije rodina.cz!~b~~b~~b~
Odpovědět
 Lenka** 


Re: Nevim co delat 

(7.12.2008 16:06:38)
Taky píšu mail s kontaktem na dobrou školu v Praze.
Odpovědět
 wendulka 


Re: Nevim co delat 

(7.12.2008 17:43:01)
Dekuji vsem za reakce a odpovedi.
Pro ujasneni budeme se stehovat do Brna a to hned na zacatku letnich prazdnin. S nekolika malo skolama se snazim mailovat, ale moc na me nereaguji.
Maminky z Brna pokud vase ratolesti chodi na druhy stupeñ budu vdecna za tip na dobrou skolu a rozumny ucitelsky sbor. Jeste jednou diky.
Odpovědět
 Barry 
  • 

taky jsem si to zazila.. 

(7.12.2008 13:34:39)
ja jsem si taky prozila sva desna obdobi ve skole, ale mne to "outsiderstvi" naopak ani moc neposililo, nebo to u sebe nejak neporozuji:o) Muj problem je, ze jsem introvert,takze jsem se ve tride stydela promluvit, rict svuj nazor a to mi zustalo. Kdyz mam naladu na spolecnost, tak se podle svych pratel chovam jako extrovert, ale jindy, kdyz nemam zrovna moc chut se bavit a seznamovat se a jsem zrovna ve spolecnosti,tak me chytne takovy ten velmi neprijemny pocit, ze se ted na me vsichni urcite divaji, ze si s nikym nepovidam a ze jsem chudinka apod., proste myslenky, ktery me napadaly, kdyz jsem jeste studovala. Napr. ikdyz jsem mela vzdycky dobry znamky, bala jsem se, ze kdyz se me ucitel na neco zepta a ja odpovim spatne, budou si vsichni myslet, jak jsem hloupa, tim jsem byla v zacarovanym kruhu a mela takovy strach, ze kdyz se me ucitel na neco zeptal, byla jsem tak vystresovana, ze jsem rekla nejakou kravinu, ktere se vsichni samozrejme zacali smat:o/ A bohuzel tento strach promluvit a rict nekdy nazor, ktery se zrovna neztotoznuje s ostatnimi, mne zustal do dnes. Muj manzel je naprosty opak me, je velmi spolecensky,zdrave sebevedomi, zabavny, a on mne v techto chvilich dost pomaha. Uci me vykaslat se na to, co si o mne budou ostatni myslet, nebat se promluvit a rict svuj nazor apod..no, je to takovy muj osobni terapeut:o) on si sam na zakladce prosel sikanou a to ho nejspis naucilo se povznest nad to, co si o nem ostatni mysli. treba se k tomu jendou dopracuju:o)
Odpovědět
 vendyna (Janinka + Alenka) 


Re: taky jsem si to zazila.. 

(7.12.2008 13:55:47)
Souhlasím, důležité je nebát se promluvit. Ale stejně důležité je taky nebát se mlčet, když se člověku nechce mluvit. Mlčet je lepší než za každou cenu plácat nějaký blbiny. Já taky někdy nemám chuť být středem pozornosti, zvlášť, když přijdu mezi nové lidi. Když mě manžel zpočátku bral mezi své přátele, prý si mysleli, že jsem zakřiknutá a že se s nima asi nudím. Ve skutečnosti jsem se velmi bavila, já hrozně ráda pozoruji cvrkot, co ostatní vypráví. Je mi fuk, že během večera skoro nepromluvím, většinou se rozkecám až později.~b~~b~~b~
Odpovědět
 Barry 
  • 

Re: taky jsem si to zazila.. 

(7.12.2008 15:19:27)
jo, tak to mam stejne. Manzel si zpocatku myslel, ze se strasne nudim, kdyz sedim s nimi u stolu a nic nerikam, ale me je bavi poslouchat a sem tam se zapojit..spis nemam rada, kdyz jdeme s manzelem na nejakou akci, kde on zna hodne lidi a ja moc ne, tak se uz dopredu desim, ze budu sama a ze si nebudu mit s kym pokecat, protoze nechci aby kvuli mne manzel sedel vedle me, tak me pak stve, ze ostatni jsou za chvilku se vsema kamosi a me to trva dyl..ale nastesti to vestinou dopadne dobre:o)
Odpovědět
 vendyna (Janinka + Alenka) 


Re: taky jsem si to zazila.. 

(7.12.2008 15:22:41)
Barry,~R^.~x~
Odpovědět
 Beruška 
  • 

Tak se taky přidám 

(7.12.2008 14:26:10)
Vzhledem k tomu, že se mě toto téma týká, rozhodla jsem se sem taky něco připsat.
Já jsem z kolektivu dost vybočovala už od školky. Nejdřív kvůli znalostem, i když je fakt, že ve školce to nikomu nevadilo a na základce taky moc ne, přestože mi říkali šprtko. Horší to bylo na osmiletém gymplu, kde jsem dnes v sextě. Spolužákům vadily moje odlišné záliby, preference a názory. Dokonce jsem se opakovaně setkala se šikanou, problémy při kolektivní práci a podobně. Minulý rok mě naši chtěli dát do jiné třídy, ale já jsem nechtěla, i když si to teď občas vyčítám, na druhou stranu, v té době jsem se bála, že by mi nový kolektiv provedl totéž a že bych se stejně se spolužáky dál ve škole vídala.
Teď už to není zas až tak hrozný, ve třídě mám 3 kamarády, nicméně u jednoho začíná být problém, že jeho kamarádi přesvědčují, aby se se mnou přestal kamarádit a bohužel to dost zabírá... :(
Jestli můžu něco lidem s podobným problémem či jejich rodičům doporučit: Najít lidi s podobnými zálibami a názory. Já už od jedenácti let jezdím na tábory zaměřené pro nadprůměrně inteligentní děti, vídáme se i mimo ně, hrajeme spolu amatérské divadlo a pořádáme mnoho dalších aktivit. Fakt jsem se tam našla. Je fakt, že to asi postavení vás nebo vašeho dítěte ve třídě o moc nezlepší, ale když se bude cítit pod psa, bude mít alespoň kam uniknout.
Odpovědět
 RENATA + SYN 11 LET 


Re: Tak se taky přidám 

(7.12.2008 15:00:16)
právě jsem napsala příspěvek o mém nadaném 11 ti letém synovi, kterého dostal kolektiv již ve 3.třídě ZŠ až na neurologii do nemocnice (je hodně citově založený a denodenní posmívání dětí a to že i kamarádi z 1 - 2. třídy se od něj na radu ostatních odvrátili, velmi těžce nesl... )
Letos se hlásí na 8leté matematické gymnázium, a doufá, že tam budou děti, kteří jako on mají přehled... a matiku a počítače milují....jak je možné, že i zde je šikana nadaných... o které gymnázium a město se jedná, napsala bys mi prosím? Můj mail Renataron@seznam.cz
Odpovědět
 RENATA + SYN 11 LET 


MÉHO SYNA PŘIVEDLA ŠIKANA VE 3. TŘÍDĚ AŽ DO NEMOCNICE A TO JEN PROTO, ŽE SE OD OSTATNÍCH ODLIŠOVAL - BYL TZV. NADANÝ.... 

(7.12.2008 14:42:15)
Můj syn ve 2. třídě s IQ přes 140 byl na základě testů přijat do MENSY ČR, ve třetí třídě během roku - 1 hod odpoledne udělal s učitelkou matematiku 5. třídy ZŠ, měl obrovský rozhled a vědomosti oproti ostatním 30 dětem ve třídě, která byla složením dost podprůměrná a hrdinou byl ten, kdo dostal kouli, poznámku, pomluvil, či ublížil druhému... ve třetí třídě dostala šikana dětí, za jeho odlišnost, mého syna do nemocnice na neurologii... začal omdlévat, oči v sloup, necítil končetiny, bylo podezření na epilepsii.Týdenní testy v nemocnici nic takového naštěstí nepotvrdili, jde o afektivně respirační paroxismus, dle psychologa bylo nutné změnit školu, učitele....Bohužel žádná z 5 mnou oslovených škol v Brně nechtěla přijmout nadané dítě, se kterým by učitel dělal po odpol. ve 4. třídě v matice 6. - 7.tř....a rozšířil i učivo v ostatních předmětech...řekli mi, že i jejich kolektiv ho asi jako nového a jiného nepřijme....

a tak chodí 2.rok do soukromé školy, kde je dětí ve třídě 17, děti se zde berou do 1. třídy na základě přijímacích testů , všichni jsou nadprůměrní, někteří i nadaní, v matice má i 2 skoro konkurenty....což je nadšený , všichni se letos hlásí na gymnázia a všichni se jako každý rok dostanou....škola má jen první stupen. Konečně si tu našel kamarády, kteří mu rozumí, úžasně se za lonský školní rok změnil, je z něj humorista, bavící ostatní, smějící se a štastný.Takže nelituji těch 50 000 kč, které mě 4.a 5. třída základní školy mého syna stojí a které jsem si musela půjčit, nebot jsem samoživitelka, pracující ve školství - v mateřské školce s hluboce podprůměrným platem. Otec mého syna odmítl čímkoliv přispět...

JE LI TU NĚJAKÁ MAMINKA Z BRNA S PODOBNÝM SYNEM MEZI 10 - 12 LETY, KTERÝ SE LETOS HLÁSÍ , ČI UŽ CHODÍ V BRNĚ NA MATEMATICKÉ GYMNÁZIUM NA JAROŠKU,ALE NENÍ TO PODMÍNKOU :-) PROSÍM, NAPIŠTE, RÁDI SE SEZNÁMÍME....TAKOVÝCHTO DĚTÍ JSOU PRÝ JEN 2% A VELICE TĚŽKO SE VZÁJEMNĚ HLEDAJÍ....
Odpovědět
 RENATA + SYN 11 LET 


Re: MÉHO SYNA PŘIVEDLA ŠIKANA VE 3. TŘÍDĚ AŽ DO NEMOCNICE A TO JEN PROTO, ŽE SE OD OSTATNÍCH ODLIŠOVAL - BYL TZV. NADANÝ.... 

(7.12.2008 15:01:50)
Ještě můj mail - Renatron@seznam.cz
Odpovědět
 vendyna (Janinka + Alenka) 


Re: MÉHO SYNA PŘIVEDLA ŠIKANA VE 3. TŘÍDĚ AŽ DO NEMOCNICE A TO JEN PROTO, ŽE SE OD OSTATNÍCH ODLIŠOVAL - BYL TZV. NADANÝ.... 

(7.12.2008 15:05:56)
Gratuluji a přeju, aby vám klučina dělal jen radost!! Těch peněz rozhodně nelitujte! Všechno se vám tisíckrát vrátí (nemyslím finančně)!!!
Odpovědět
 RENATA + SYN 11 LET 


Re: MÉHO SYNA PŘIVEDLA ŠIKANA VE 3. TŘÍDĚ AŽ DO NEMOCNICE A TO JEN PROTO, ŽE SE OD OSTATNÍCH ODLIŠOVAL - BYL TZV. NADANÝ.... 

(7.12.2008 15:12:04)
Díky, to vím.... mě se to vrací už ted, když vidím tu změnu, jak je štastný, jak 3 roky této školy (1. - 3.třídu) bez problémů dohnal... dřív byl i často nemocny - psychika má vliv i na imunitní systém... ted jsou i nemoci pryč... :-))
Odpovědět
 Vaal 


Z filmu "Sněženky a machři" mi jde dodnes mráz po zádech 

(7.12.2008 22:48:01)
Chtěla jsem se takhle do "plenéru" zeptat, zda považujete "středoškolská" léta za ta nejhezčí v životě, jak se mnohdy tvrdí. Já tedy ne..¨
...pravá puberta se mi jaksi vyhla, byla jsem dost nevyspělá a introvertní, hodně jsem na sobě pracovala a studovala. Život jsem si začala tak někak užívat až po mých osmnáctinách, protože jsem na VŠ začala potkávat spousty zajímavých lidí, což mě jaksi "probudilo".
Do té doby jsem si prostě s vrstevníky, kteří by jakoby vypadli z filmu "sněženky a machři" jaksi neměla co říct. Připadali mi hrozně hloupí a nezajímaví. Samozřejmě jsem měla kamarádky, které byly stejně "rozumné" jako já, ale jsem v podstatě dost společenský člověk, tak mi tato "nesounáležitost" se skupinou na střední dost vadila.
Tak jak to bylo u vás?Já jsem v podstatě s životem čím dál spokojenější a "telecí léta" na střední mi tedy nijak extra úchvatná nepřišla.:-)
Odpovědět
 Sylva2 
  • 

Re: Z filmu "Sněženky a machři" mi jde dodnes mráz po zádech 

(7.12.2008 23:03:09)
Já se v podstatě celý život těšila, až mi bude 40. Střední jsem si tedy moc neužívala. Vždycky jsem byla ten typ, co vědomě stojí stranou. Na VŠ to bylo fajn, přecjen se tam žije jiný život, člověk má větší šanci se zařadit ke stejně konstelované skupině lidí. Teď je mi konečně těch 40 a užívám si to. Mám věk na to, abych měla už spoustu věcí na háku. Už není třeba sobě nebo druhým něco dokazovat. A život je prima.
Odpovědět
 vendyna (Janinka + Alenka) 


Re: Z filmu "Sněženky a machři" mi jde dodnes mráz po zádech 

(7.12.2008 23:49:21)
~R^ Mně bude za pár dní třicet a pokouší se o mne trochu bilancování. No myslim, že třetí dekáda mého života byla o dost lepší než první dvě a na čtvrtou se taky těším. Akorát se objevily první vrásky, ach jo, to brzy,mršky, musím víc mejkapovat~k~.
Odpovědět
 Teraza Horáková 


Re: Z filmu "Sněženky a machři" mi jde dodnes mráz po zádech 

(8.12.2008 0:00:40)
ufff, no proč?

outsider jsem byla celou školní docházku, první roky proto, že jsem šla do školy a uměla číst (a dobře a rychle), psát bez chyb- vážně tehdy ano) ale ošklivě a počítat.... mimo to mi šlo zpívání (což jsem nepochopila od doby, co se přelomila puberta).

Tehdy fungovalo "kastování" trochu jinak, než dneska a přátel jsem moc neměla, kamarádů taky ne, to byly ty partičky, co jezdily s kočárkama a sháněly oblečení na ošklivý (i když úplně nereálný) ruský umělohmotný mimino. Prostě jsem byla jiná. Co mi vyhovovalo, byli kluci, nekomplikovaný, nakládačka byla nakládačka, bodláky ve vlasech a praky fungovaly jako x let předtím.

Od 5-té třídy bylo hůř, nebyly peníze už vůbec žádný, ani čas se mi věnovat, navíc nemám od přírody vtělen "vkus", tak jsem se ráno oblíkla tak, jak mi bylo fajn a NAHODILA jogurty na oči.

Kamarádky fungovaly tak, že 2 byly fajn, 3 už moc a vyvinutý sociální cítění vždycky mělo dojem, že slabšímu se má pomoci, mimoto byl leckdy zajímavější....

no a pak se mi vyvinul hrudník (od tý doby se nehnul :-)))) a bylo všechno jinde... protože zájem kluků = zájem holek..... atd.

sebevědomí, jakékoliv, ve mně vlastně vyvinul pud sebezáchovy, vdala jsem se a vzala jsem si velkou lásku, co mne pomalu a nenápadně a pak velmi veřejně - likvidovala den ode dne, nejen jako ženskou, ale jako člověka....... až prostě ten hrneček přetekl,

ne, nenechala jsem si zmenšit nos, upravit prsa, prostě jsem se postarala sama o sebe. Nehrším sebevědomím tak, že bych mohla rozdávat, nepovažuju se za HVĚZDU, ALE za člověka, který se prostě dovede postarat sám o sebe.... na finančním zajištění sebe sama trvám, ať jsou mé nároky jakékoliv, nakonec, už nerostu:-)) a boty vydrží, když bude nejhůř.
Odpovědět
 vendyna (Janinka + Alenka) 


Re: Z filmu "Sněženky a machři" mi jde dodnes mráz po zádech 

(8.12.2008 0:11:02)
Poslední odstavec prostě supr!~b~~b~~b~
Odpovědět
 Teraza Horáková 


Re: Z filmu "Sněženky a machři" mi jde dodnes mráz po zádech 

(8.12.2008 0:11:11)
Evál, to tak nějak přetrvá...... ze SŠ jsem neměla žádné unikátní zážitky, který by za to stály, asi absence kluků.......

a na srazu jsem byla zklamaná, pravda, ne úplně, ale ty nejúžasnější holky, - ach jo.... ta opravdu nej, chytrá a velmi krásná se provdala za úspěšného muže, a sama se opravdu realizuje a je úspěšná...... moc jí to přeju, neuvěřitelný člověk

pár mých kamarádek, co měly plány "žurnalistika, diplomacie" - se prostě vdaly..... některé za své lásky, a jsou šťastné, některé za lásky a jsou nešťastné, protože některé úspěšné lásky se domnívají, že žena je prostě žena, aby ošetřovala domácí krb.... a nebojujou...... a po pár panácích z nich vypadne, jak špatně se cítí....

ale zase, některé nebojujou a je to to, kam celý život vlastně dojít chtěly a tu pohodu a to štěstí prostě vycítíš.... a mají co povídat, a je to o dětech, to není feministická překážka,.... už jen to, jak to vidí samy.....

a z opačného soudku, bezvýrazná osobnost tehdy na škole, je šéfovou kreativního oddělení, má dvě děti a je úžasná, pak jiná, co má děti 3 a v aktivitách opravdu nemáme nárok stíhat (bydlíme blízko, vždycky zavolá)..... pak jiná, co se po třídním srazu rozvedla - sama a chtěla to - protože (to mi psala) to tý doby si fakt nechtěla připustit jako moc divný je, že jí bije......

asi srazy mají něco do sebe :-)))
Odpovědět
 janula 
  • 

Šikana v triede- poradte mi . 

(8.12.2008 9:28:34)
Dievcata, moja dcerka si prezila psychicku sikanu zo strany dievcenskeho kolektivu. Posmievanie, vyradenie z kolektivu, narazky atd. Viedla to jedna dievcinka, tvarickou hotovy anjelik ale povahou maly diablik. Takze nam nechcel nikto zo skoly, resp. uciteliek verit. Navyse to bola dcera ucitelky.Prezili sme si peklo. Po odchode deti, resp. vacsina dievcat na 8-rocne gymnazia ostali v triede. Psychologicka nam poradila vyckat, nepreradovat dcerku do inej skoly, ked hlavne akterky odisli. Ale mala je hotova nadalej, ostali len 3 dievcata vcetne mojej dcery, ostatni su chlapci. Dcera doteraz nema kamaratky v triede, velmi tym trpi, ked sa s nou rozpravam, tak mi hovori ze ona uz dievcatam neveri.Kazde rano place, ze sa boji ist do skoly. Od septembra chodime k novej psychologicke (zmena bola kvoli dochadzaniu) ta sa zhodla presne s tou predchadzajucou, ze mala je velmi inteligentna, sikovna, ale neveri si, sebavedomie je na bode mrazu. Chceme ju preradit do inej skoly, ale bojime sa ako to tam bude zvladat. Psychologicka nam momentalne radi preradit ju od pol roka do inej skoly, ale najprv ona chce preverit ine skoly, ako to tam funguje, momentalne riesia sikanu skoro vsade.. je to hrozne..Prezili ste niekto nieco podobne Vy alebo Vase dieta? Som uz zufala, chcem dcerke pomoct, ale uz naozaj neviem ako. Poradte mi prosim.
Odpovědět
 Mirka 2 deti 
  • 

Re: Šikana v triede- poradte mi . 

(8.12.2008 13:28:46)
Janula, sice to neprezivame ak tyx s dcerkou, ale moja 8,5 rocna dcerka teraz tretiacka je podobny typ. Sikovna, inteligentna, scitana, ucitelka hovori ze sa s nou moze bavit o comkolvek ma prehlad. Lenze ako pises ma velmi nizke sebavedomie, neveri si. Ucitelka vravi ze musi davat velky pozor aby ju v triede neprehliadla taka je nenapadna. Kamaratky ako take ma ale je ten typ ze ked sa maju postavit do dvojic tak ostane sama :( aj ked by velmi chcela mat kamaratku. Dievcata z triedy k nam chodia na navstevy, aj ju volaju k sebe ale v skole sa s nou hraju malo. Ona nie je taky akcny typ, nepozna take to detske prekaranie, nerozumie tomu preco si beru zo srandy veci, preco sa postuchuju... Ucitelka mi aj povedala ze by sme mozno mohli skusit nejakeho psychologa kvoli tomu nizkemu sebavedomiu. Netusim z coho prameni, dceru povzbudzujeme, chvalime, prostredie doma kludne s manzelom sa aj po 15 lubime, nenadavame si...
Syn 2,5 je uplne iny odmalicka sa prihovori aj kamenu na ceste. Vo vela veciach dceru taha co som az prekvapena. On ide do vsetkeho po hlave a ona sa osmeluje s nim.
Neviem Ti velmi poradit, neviem odkial si, mozno by som hladala aj nejaku alternativnu skolu, mensiu... Napr. my mame stastie ze byvame na dedine 15 km o BA a je tu super skolicka (v celej skole 27 žiakov a 2 zmiesane triedy), ucitelka aj riaditelka v jednej osobe je skvela. Pouziva individualny pristup, super uci, napr. dieta ked ma hotove priklady sa moze ist hrat na koberec, o kazdom ziakovi vie vsetko, sikanu likviduje hned v zarodku. Pred 2 rokmi mali tiez problem, pozvala si psychologicky na vyucovanie, tie jej poradili, pohovorila si s rodicmi, jeden ziak ostal a spravnie sa zlepsilo, jeden odisiel, ale odisiel ten problemovy nie ten co śa ho snazili sikanovat, v tom to je podla mna super, ze nemusela odist obet, ze si vie doslapnut na tych problemovych lebo ma o kazdom ziakovi prehlad.
Som tomu velmi rada len sa obavam co bude od 5 rocnika kedy bude treba ist na inu skolu. Drzim Ti palce aj dcerke.
Odpovědět
 Mirka 2 deti 
  • 

Re: Šikana v triede- poradte mi . 

(8.12.2008 13:31:12)
Este som sa Ta chcela opytat co Vam poradila psychologicka, ako zvysit dcere sebavedomie. My sme prvy krat mali vacsi problem na plaveckom kurze kedy po dvoch hodinach odmietla dalej na plavanie chodit (mali to zo skoly). Trener sa vyjadril tiez v tom zmysle ze je tam nejaky blok a ma velmi znizene sebavedomie. Len netusim co s tym urobit.
Odpovědět
 kreditka 


Re: Šikana v triede- poradte mi . 

(9.12.2008 23:06:06)
Nenech dcerku trápit a dej ji do jiné školy, kde prostě nebude nikoho znát. Já šikanu zažila, nejspíš ze stejného důvodu jako tvoje dcera akorát to nikdo nikdy nezjistil. Jestliže dcerka zůstala ve stejné třídě, kde byly problémy potáhne se to s ní dál i když hlavní aktérky už odešly protože ostatní děti to budou nejspíš brát jako ponížení bavit se s děvčetem, které bývalé "vůdkyně třídy" neměly rády. Pokud to jde dej ji do jiného kolektivu, mě to pomohlo i když to bylo jen na 14 dní místo lyžáku tak v tom kolektivu jsem našla fůru kamarádek možná i proto, že v této třídě jsem nevyčnívala svými znalostmi a jedničky zde nebyly trapností jako v mé třídě....
Odpovědět
 16.5Salám&Lajka14 


Zvláštní, 

(8.12.2008 11:28:03)
vnímám to přesně naopak.
V kolektivu na ZŠ jsem byla nejspíš "třídní kašpar", i když to není tak úplně přesné.
Nicméně je to nejblíž.
Myslím si, že kolektiv na ZŠ je důležitější než na střední z jednoho prostého důvodu - na SŠ už nastupuje hotový člověk, osobnost, která se nebude příliš měnit. Takže ve třídě sedí 20 - 30 různých hotových osobností, které se neznají z minulosti, nemají společné zážitky, vzpomínky, nepochází ani ze stejného místa.
Na ZŠ (nevím jak je to ve velkých městech, chodila jsem na ZŠ na periferii okresního města, v podstatě to byla vesnice připojená k městu sídlištěm) jsme společně vyrůstali, znali jsme svoje rodiny, poměry, které nás formovaly, trávili jsme spolu hodně času i mimo školu, protože na malém území je těžké se nepotkat. Byla u nás šikana, byli u nás outsideři, ale když se dneska sejdeme na srazu, jsou tam ty vazby a vztahy daleko silnější než u lidí ze střední...
Odpovědět
 Tom. 
  • 

Článek. 

(28.6.2009 13:46:37)
Musím říct, že tenhle článek přesně vystihuje mou situaci. nemám kamarády a všichni se mi posmívají. měl jsem je jen do 4 třídy, ale potom se všichni odstěhovali a třída se kompletně rozpadla. zůstal jsem bez nejlepších kamarádů a od té doby kolektiv odmítám. nyní už půjdu do 8. třídy a zdá se mi to čím dál horší. nevím co mám dělat.
Odpovědět
 Helena 
  • 

Nežiji ale přežívám 

(20.4.2017 18:13:47)
Dobrý den,
chtěla bych tady poprosit o radu jak mám s mým životem nakládat je mi 57 let rodina a příbuzné se na mě doslova vykašlali a děti také. Zůstala jsem bez přátel nemám žádné kamarádky prostě nemám vůbec nikoho připadám si jak kůl v plotě. Nemám se s kým poradit jsem na všechno sama. Když jsou svátky ( vánoce, velikonoce,nebo narozeniny ) nemám to s kým oslavovat můj život je prázdný nenaplněný životem.
Rodina a příbuzné mě zoufalé zklamali vůbec jim na mě nezáleží připadám si že mi už vymřela rodina jejím líto mi poslat pohled nebo pozvat na návštěvu myslí jen sami na sebe. Do společnosti bych ráda chodila ale samotné se mi nechce. V mém věku se velmi těžko hledá chápající kamarádky nebo přátele bohužel doba je zlá a nemilosrdná.
Jsem taková povaha že bych se pro druhé rozdala ale ty druhé to neumí ocenit a vše to berou jako samozřejmost a vděčnost jde stranou. Dnešní svět a lidi prostě nechápu. Stále si říkám proč mám takovou smůlu na lidi. Děkuji.
Odpovědět
 Helena 
  • 

Nežiji ale přežívám 

(20.4.2017 18:19:11)
Dobrý den,
chtěla bych tady poprosit o radu jak mám s mým životem nakládat je mi 57 let rodina a příbuzné se na mě doslova vykašlali a děti také. Zůstala jsem bez přátel nemám žádné kamarádky prostě nemám vůbec nikoho připadám si jak kůl v plotě. Nemám se s kým poradit jsem na všechno sama. Když jsou svátky ( vánoce, velikonoce,nebo narozeniny ) nemám to s kým oslavovat můj život je prázdný nenaplněný životem.
Rodina a příbuzné mě zoufalé zklamali vůbec jim na mě nezáleží připadám si že mi už vymřela rodina je jím líto mi poslat pohled nebo pozvat na návštěvu myslí jen sami na sebe. Do společnosti bych ráda chodila ale samotné se mi nechce. V mém věku se velmi těžko hledá chápající kamarádky nebo přátele bohužel doba je zlá a nemilosrdná.
Jsem taková povaha že bych se pro druhé rozdala ale ty druhé to neumí ocenit a vše to berou jako samozřejmost a vděčnost jde stranou. Dnešní svět a lidi prostě nechápu. Stále si říkám proč mám takovou smůlu na lidi. Děkuji.
Odpovědět
Máme rádi miminka

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.