| marketa | •
 |
(12.11.2008 11:15:49)
neco takoveho je jako pohlazeni. je moc hezke slyset, ze se nekdo rozhodl udelat vic nez musi. pro reditelku a ucitelky materske skoly je to prace navic a nelehka. znamena i nutnost se dovzdelat, aby se naucily s ditetem komunikovat a presto se do toho pustily. kez by takovych bylo vic.
jako dite jsem vidala skupinku deti s dawnovym syndromem, kdyz jely z nedalekeho ustavu na vylet do mesta. vsichni na ne zirali. bylo to smutne. nikdo si tenkrat nedovedl predstavit, ze by nektere z tech " divnych " deti navstevovalo normalni skolu nebo skolku. a pritom to jde. je uplne jedno, ze se treba nenauci cist a psat, ale neni vyrazene a zdrave deti se nauci prijmat fakt, ze existuji slabsi a je treba jim pomahat. a hlavne se nauci jak na to!
chce to ale osviceny pristup a ne kazda ucitelka by to zvladla. hrozne by bylo, kdyby se handicapovane dite stalo tercem posmesku a sikany.
snad se situace zlepsuje a bude vice takovych, kteri do toho pujdou. diky za prvni vlastovky!!!!
|
| Žlababa (Postižené Děti cz) | 
|
(12.11.2008 12:16:49)
Markéto,
my si toho samozřejmě moc vážíme, že nám syna do školky přijali. A neříkám, že máme vyhráno, vždyť tam chodí teprve chvíli. Ale doufáme, že to bude dobré!
|
|
| Mirunka | •
|
(12.11.2008 12:19:13)
Pises,ze je jedno jestli se nauci cist a psat,hlavne,ze normalni deti budou vedet,jak se maji chovat ve spolecnosti postizeneho? To mi prijde jako trochu divny nazor,nebot ja si myslim,ze i postizeni maji pravo naucit se cist a psat a je mi tak trochu jedno,jestli se normalni deti nauci vedle postizenych zit nebo ne. To podle me zavisi hodne taky na vychove rodicu.
Muj syn chodi do normalni skolky na 2 hodiny denne s asistentkou,pristi rok jde do specialni skolky.Po pravde, neprosazuji si integraci za kazdou cenu,chapu potreby sveho syna a myslim,ze specialni autisticka skolka je pro nej to nejlepsi. Ve specialni skolce uci samostatnosti,zatimco v normalni skolce s asistentkou je muj syn totalne zavisly na pomoci asistentky nebo deti okolo nej,bohuzel takto to v normalnim zivote neexistuje a myslim,ze je trochu naivni ocekavat,ze mu vzdy bude nekdo pomahat.
Upozornuji,ze toto je jen muj osobni nazor.
|
| & |
|
(12.11.2008 13:22:10)
Mirunko,
Ja myslim, ze se musi kazde dite a kazda situace posuzovat individualne. Muj syn asi neni autista, ale hodne zaostava ve vyvoji. Take jsem se rozhodli pro spec. skolstvi. Syn chodil od dvou let do spec. skolky ted od pondeli chodi do skoly. Nebydlime v CR tady se chodi jiz od ctyr let. Aby chodil, byt s asistentkou, do tridy, kde je tricet deti si nedokazu predstavit. On by tam stastny nebyl, chapu ze pro nejake jine dite je to lepsi.
Syn chodi do spec. pro velmi tezce vzdelavatelne deti je tam ve tride deset deti a dve ucitelky. Je v prostredi, kde se neciti hedikepovany a frustrovany a muze se rozvijet. Hl. cil skoly neni deti naucit cist a psat, ale pripravit je na prakticky zivot a vest je samostatnosti. Ikdyz deti, ktere to zvladnou, se cist a psat nauci.
Uprime me to taky vyhovuje. Nejsem terapeutka vlastniho ditete, ale "jenom" matka resici normalni problemy skolniho ditete. Memusim resit, ze tuhletu skol. akci syn kvuli svemu postizeni nezvladne atd.
|
| Mirunka | •
|
(12.11.2008 14:17:03)
To jsi napsala hezky.U nas bylo taky jednim z hlavnich rozhodnuti pocet deti v normalni skolce.Je to vazne individualni,znam 8 dalsich autistu ve veku sveho syna a 3 z toho chodi do normalni skolky a maminky jsou taky velice spokojene,ale v nasem pripade to neni to prave orechove.
|
|
|
| bohunak | 
|
(12.11.2008 13:26:15)
Kazde dite je individualni, nekomu pomuze specialni skolka, nekomu normalni. Muj autisticky syn chodil do skoly normalni,kde mel i sve terapie a asistentku. Jelikoz je velmi chytry a velmi dobre se uci, tak mu lekari nedoporucovali specialni skolu. To zalezi na kazdem diteti.
Specialni skolka/skola by mu nic nedala.
pisatelko, on to ahoj jednou rekne muj syn byl ve 3 letech uplne jiny, nez ted, je mu pomalu 7 a udelal veliky pokrok.
A deti ho berou normalne do kolektivu, jedna holcicka se o neho "stara" , takova mala maminka a porad mu opakuje, ze se nesmi houpat na zidli(hyperaktivita) a on s ni sili, uz rekl pani ucitelce, ze chce sedet jinde, ze mu leze na nervy
Hodne stesti Bo
|
|
| JiBi* | 
|
(12.11.2008 14:04:19)
"je mi tak trochu jedno,jestli se normalni deti nauci vedle postizenych zit nebo ne"...
To jsi, Mirunko, ale sama proti svému synovi, když je ti to jedno. Pokud se děti naučí žít s postiženými lidmi, pak to i pro ty postižené má nemalý přínos.
|
| Mirunka | •
|
(12.11.2008 14:10:52)
Ani bych nerekla,nechci aby se muj syn s nekym srovnaval,jedine na cem mi zalezi je to,ze bude spokojeny sam se sebou a bude mit dostatek sebevedomi,ze vi,kdo je on a jestli to ostatnim neni zrovna po chuti je mi vazne vcelku jedno.
|
| marketa | •
|
(12.11.2008 16:08:42)
to jsi me nepochopila tak, jak jsem to myslela.
zaprve je samozrejme dulezite, aby se toho postizene dite naucilo co nejvice. kdyz zvladne cteni, vyborne, kdyz zvladne vic, parada! chtela jsem rict, ze postizene dite nemuze zvladat ucivo ve stejnem tempu , jako deti zdrave a mozna se ani nenauci ist, protoze na to proste pres veskerou snahu rodicu a asistentu atd nema. tak muze delat to na co staci. a urcite existuji zpusoby jak zapojit zdrave i postizene deti do prace v ramci jednoho kolektivu. jen to chce napady a trpelivost a toleranci.
nase skolstvy je postavene na srovnani a to neni dobre. k cemu je mi dobre, kdyz vim, ze jsem dostala v pisemce o dva body vic nez spoluzak? to, ze nekdo ma jednicku a nekdo petku absolutne nevypovida o " kvalite " cloveka. o jeho schopnosti empatie, tolerance, spoluprace. dokonce ani o inteligenci to nevypovida. setkani s handicapovanym clovekem nuti odlozit srovnavani a zacit jinak. cloveku na voziku asi nebudu vykladat, jak dobre beham a proc to taky nezkusi, ze je to parada.
za druhe - samozrejme si nemyslim, ze handicapovane dite ma slouzit jako pokusny kralicek zdravym detem, aby se naucily akceptovat postizene. ale nemyslis, ze by bylo prima, kdyby lide na postizene min vejrali na verejnosti a byli naopak schopni jim pomoct? kdyby vedeli, co se da ocekavat od postizeneho, jak se mu da pomoct. pro handicapovaneho cloveka to prece musi byt hezke, kdyz se k nemu okoli chova prirozene?
dam jeden maly priklad. stoji slepec na prechodu a prichozi vidici chodec se rozhodne mu pomoct. " pojdte, ja vas prevedu" popadne ho za loket a tahne a mysli si, jak si splnil bobrika. ALE ten slepec vubec nechtel prejit, na nekoho cekal, ale je mu blbe tak nadsenou pomoc odmitnout. NEBO opravdu potrebuje pomoc, ale rad by, kdyby se ho pomahajici nejdriv zeptal, jestli chce byt veden za ruku nebo jestli staci slovni upozorneni, " ted je zelena " nebo " pozor na druhe strane je velka louze ". jak hrozne to pro slepce musi byt, ze se ho porad bez dovoleni dotykaji cizi lide.
jo a tech dawnu, o kterych jsem psala v prvnim prispevku, jsem se jako mala (skolkova) dokonce bala. urcite by to tak nebylo, kdybych se s nima mohla dat normalne do reci.
|
| marketa | •
|
(12.11.2008 16:13:29)
skolstvi ... asi me tam toho nenaucili dost ;-)
|
|
| Mirunka | •
|
(12.11.2008 16:36:44)
Promin,ale ten priklad se slepcem jsem moc nepochopila.Dala jsi priklad nekoho,kdo je viditelne postizeny,ale jak by jsi jednala napriklad,kdyby postizeni viditelne nebylo?Coz u vetsiny autistu neni.Abych pravdu rekla,ja se s pochopenim a porozumenim jeste nesetkala,teda krom rodicu stejne nebo jinak postizenych deti. Vetsinou se bojim i vyjit ven mezi lidi,ze mi nekdo vynada nebo me napadne za to,jak nevychovany je muj syn. Samozrejme,ze by byla nadhera,kdyby to ostatni lidi dokazali pochopit,ale myslim,ze se tak nikdy nestane.
|
| marketa | •
|
(12.11.2008 17:02:44)
ja nejsem tvuj nepritel
...
dala jsem priklad se slepcem, protoze jsem se s nim sama setkala. a dovedela se, jak je slepci neprijemne, ze lide nevi, jak mu maji pomahat.
autistu zadneho neznam a priznavam, ze nevim moc dobre, jak bych se mela k autistovi chovat. trocha osvety by mi pomohla a rikam si, ze je skoda, ze se mi ji nedostalo uz ve skole a prirozenou cestou. vedela bych driv, ze nekdo je agresivni, protoze to jinak neumi, ale nedela to schvalne nebo proto, ze by byl zly. a naucila bych se na jeho pripadnou agresivitu reagovat bez agrese. vedela bych, ze za to nemuze. a taky bych se naucila, jak se chovat, abych ho nedrazdila. ja nevim co tve dite rozhodi, mozna treba to, ze mu nekdo ve skolce da bundu na jiny hacek. ostatni deti se treba mohou naucit to respektovat a taky tisic dalsich veci. ale musi byt dostatek dobre vule. na vsech stranach.
|
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) | 
|
(12.11.2008 17:18:46)
Mirunko, ano, spousta lidí to nepochopí, ale čim víc dětí bude integrovaných, tim větší je šance, že Tvuj syn bude potkávat lidi, kteří mají zkušenost s někým jako je on.
Třeba děti, který chodí do třídy s mým synem a další holčičkou s poruchou komunikace, kdyby někde viděly chování Tvého syna, tak mu nejspíš nebudou nadávat, že je spratek, ale přinejmenším je napadne, že má nějakej problém.
Loni u nás jeden hyperaktivní klučina dost ublížil spolužačce a víš jaká byla reakce bratra té holčiny? Skamarádil se s klučinou a začal se mu věnovat - ve smyslu "asi ho nikdo nenaučil jak se má chovat, tak já mu s tim pomůžu". Vydržel nad ním držet ochrannou ruku až do konce školního roku, a že to měl hodně těžký...
|
|
|
|
|
| & |
|
(12.11.2008 14:56:00)
Jibi,
Ja nemuzu vychovat vsechny lidi, s kteryma se muj syn kdy setka {ikdyz predstava by to byla pekna 
To ze by se pripadani spoluzaci meho syna naucili zit s hendikepovanymi by byl prima vedlejsi efekt, ale urcite ne cil proc bych to delala.
|
| Žlababa (Postižené Děti cz) |
|
(12.11.2008 15:46:09)
H&M, zcela s tebou souhlasím, že každé dítě se musí posuzovat individuálně. Já jsem ani nechtěla říct, že integrace do normální školky, je to nejlepší pro všechny. Jenom snad to, že každý by se měl nad rozhodnutím především zamyslet sám a nedat na doporučení jednoho speciální pedagoga.
Co se týče speciálních školek, bojím se že ta individuální péče nemusí být až tak individuální jak by si možná někdo podle toho, co píšeš, představoval.
Protože přeci jsou-li dvě učitelky na 10 těžko vzdělavatelných dětí, myslím si, že té pozornosti má jedno dítě zhruba tolik, kolik by se mu dostalo v normální školce, když by měl asistenta jen sám pro sebe.
Protože ani ve speciální školce nemají děti terapie po celou dobu pobytu (na to nejsou lidské kapacity). Troufám si říct, že se jednomu dítěti mohou věnovat tak max. hodinu denně. Zbytek času se jen tak plácá mezi dalšími těžko vzdělavatelnými dětmi. Budu radši když se můj syn bude plácat mezi zdravými dětmi, protože se alespoň může učit nápodobou.
Ale znovu opakuju, že kdyby měl těžší diagnózu než má, do normální školky bych ho necpala.
|
| & |
|
(12.11.2008 16:53:36)
Zlababo,
Ja taky nema absolutne nic proti integraci ba naopak. Jen to proste nekdy nejde. Pokud se Vam podarilo najit skolku se, kterou si spokojena tak je to jedine dobre..
Taky myslim, ze podle toho co pises, tak ma muj syn jine problemy nez ten tvuj. Muj syn ma podle testu velmi nizke "IQ", proste je silene pomaly. Z toho vypliva, ze ma problemy se znenama, mozna ma trochu PAS, ale nemam moc chut to zkoumat, protoze by se na nasem beznem zivote nic nezmenilo.
Jen jsem chtela napsat, ze syn se se ted uz ve skole neplaca, oni maji dost pevny program. Akorat je jim to podavano v takovem tempu a stylem, aby to pochopili. Tzn. znakovka a pictogrami plus mluveni.
Bud delaji neco dohromady, nebo sedi u stolecku po trech. Jeden stolecek si muze "volne" hrat. U dalsich dvou stolecku sedi u kazdeho jedna ucitelka a neco s detmi dela a pak se treba po 10min. vystridaji. Tak ze me nejde o to ze by mel individalni terapii, ale o to ze je plne soucasti deni.
Ja myslim, ze se v podstate shodujeme.
S tim, ze by se mel clovek zamyslet sam, plne souhlasim, a taky se proste spolehnout na vlastni instinkt. My jsem byli v sesti skolach a v tehle jsem po peti minutach vedela, ze to je ona. Taky co s riditelkou, ktera zna vsechny deti jmenem. A rano stoji u vrat a kazdemu diteti poda ruku na privitanou.
|
|
| Cucaracha+Daniela 5let+// | 
|
(12.11.2008 20:32:51)
Pěkný článek,autorka mi píše z duše,též jsme letos zvažovali do jaké školky dcerku zapsat-zda do speciální pro sluch.postižené,nebo běžné MŠ. Dcerka je neslyšící,po operaci kochleár.implantátu.Začíná říkat první slůvka(v lednu jí budou 4roky).
Nakonec nám vyšla vstříc ředitelka běžné MŠ,vybrala třídu se 2učitelkami,které byly jako vyvolené-že zkusí poprvé za své praxe pracovat s neslyšícím dítkem,které používá znaky a mluvená slova teprve začíná zkoušet.
Musím říct,že jsem měla velký strach,jak ji přijmou děti ve třídě,jak zvládne dcerka osamostatnění se,no začíná se to vyvíjet příznivě.Už mohu dcerku nechávat i samotnou(sice se to neobejde bez pár slziček),ale už má ve třídě hodně kamarádek,které moc a moc pomáhají.
Souhlasím s příspěvky,které hodnotí integraci pozitivně i z druhé strany,tedy jako rodičů zdravých dětí,které mohou zažít díky školce i nové zkušenosti při navazování vztahů s postiženými dětmi. Pokud to poznají už od MŠ,nebude jim to při dalším vzdělávání a nakonec i v dospělém životě potom připadat zvláštní(ať už jde o jakékoli vybočení od normálu),budou chápat některé věci, které třeba ostatní bez takové zkušenosti nepoznají.
Samozřejmě se musí vše brát individálně,ale myslím si,že zkusit se to může a pokud to nepůjde,tak lze dohodnout vždy přeřazení i do spec.školky - jakmile to nese víc problémů,než přínosů.
|
| sally | 
|
(12.11.2008 22:13:45)
Myslím, že je to indivindi... některé dítě jde integrovat, některé ne. Pokud vím, tak u nás některé děti jsou integrované do normálních tříd, ale také je ve školním distriktu škola, která má speciální třídu pro špatně integrovatelné děti.
I v případě zvláštní třídy v rámci školy si myslím, že to může být systém prospěšný pro obě strany. Že zdravé děti přijdou do styku s dětmi, které takové štěstí neměly a učí se s nimi vycházet. A ty děti, co mají nějakou potíž, pořád ještě vidí a můžou být s ostatními dětmi třeba na hřišti o přestávce atd.
Bydlela jsem kousek od Jedličkova ústavu. Jejich dětí na vycházce jsem se děsila - a zřejmě jsem taky "blbě čuměla"... protože jsem se nikdy nedostala do situace, kdy bych mohla zjistit, že jsou to taky normální děti - jen holt na vozíčku, nebo s ochrnutím nebo posunutým vnímáním světa. Byli od nás izolovaní, bylo to něco neznámého a tudíž děsivého.
Pak vlastně až v dospělosti jsem narazila (v Anglii) na integrované lidi... kluk, co měl vézt na víkendový výlet mi řekl, že bude čekat v metru - a že ho poznám, prootže přijde o holi... mno, přišel o dvou berlích, v autě měl složený vozík... o víkendu s námi natahoval (v horách) drátěný plot, zatloukal kůly, myl nádobí (postavil se k dřezu a opřenej o obě ruce nádobí umyl), byl na pivu... prostě fungoval úplně normálně. A nikdo na něj nečuměl (doufám, že já taky ne).
Teď máme v sousedství (zřejmě) autistickou holčičku. Moje děti s ní nemají problém - holt S. nemluví a nezapojuje se tolik do her... prostě je taková... (coby holčička zřejmě nemá tolik sklonů k agresivitě - i když občas je dost hlasitá)
|
|
|
|
|
| Mateřídouška | •
|
(13.11.2008 23:21:27)
ahoj Jibi
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)