| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Slasti a strasti pěstounů

 Celkem 175 názorů.
 katka+katka 
  • 

Těch pár posledních odstavců  

(7.11.2008 9:58:05)
je k nepochopení. Nejsme s manželem sadisti, ale nevidím nic špatného na tom, když rodič dá dítěti přes zadek (samozřejmě přiměřenou silou a ne že dítě řeže vařečkou přes půl hodiny tak, že se následujících pár dní neposadí). Pokud Katka dělá něco, co nemá, vysvětlíme, napomeneme, ale pokud to nepomůže, tak dostane jednu přes zadek. Sama jsem byla (i manžel) vychovávána stejně a necítím, že by mě rodiče nějak týrali. Navíc mi připadá, že pokud by se za toto odebírali děti, tak už je řada rodičů v mém okolí nemá v péči.
 Kudla2 


Výborný článek. 

(7.11.2008 10:25:03)
Knížky pana Tomáše Nováka (z nichž hodně napsal s dnes už nežijící také výbornou paní Capponi) patří k mým oblíbeným, připadají mi na rozdíl od jiných psychologů a psychiatrů (Plzák) velice lidské, pochopitelné a nestranné. I tenhle rozbor mi přijde velice lidský.

U případu Rosnerových jsem měla z médií podobný pocit - jak ti lidé mohou zvládat tolik dětí, navíc problémových - museli by být svatí, aby jim občas neujela ruka.

Ty závěrečné odstavce pro mě vůbec nevyznívají tak, že pan Novák je pro to, aby byly tělesné tresty trestné. Spíš popisuje situaci, a zdá se mi, že je buď neutrální nebo spíš trochu na straně toho rodiče, který plácl přes zadek.
 Lizzie 


Re: Výborný článek. 

(7.11.2008 10:27:34)
Souhlasím. Napsala jsi to dobře. Hezký den.
 katka+katka 
  • 

Re: Výborný článek. 

(7.11.2008 10:36:45)
Asi i dost záleží na tom, jak definujeme tělesný trest. Já tělesný trest vnímám jako to, že rodič zbije dítě za vše, co se mu nepovedlo (bez ohledu na to, jestli to dítě udělalo schválně, nevědomky nebo omylem) v důsledku čehož má dítě z rodiče strach, má strach před ním promluvit, vyjádřit svůj názor...apod.
Situaci, kdy dítěti řeknu Nedělej to, protože ..., dítě to udělá znova (většinou i trošku naschvál) a já opět zopakuju Nedělej to a dítě znova a já už zařvu Nedělej to a dítě to zase udělá znova a mě už pak ujede ruka a dítko dostane jednu přes zadek, nevnímám jako tělesný trest, ale jako výchovu.
 Kudla2 


Re: Výborný článek. 

(7.11.2008 10:38:52)
Katko,

já myslím, že obecně se bere jako tělesný trest, kdykoli na dítě vztáhneš ruku. I v případech, o kterých mluvíš Ty.

A IMHO, pokud se i toto stane trestným, zaděláváme si na obrovský průšvih.

Surové bití dětí, bití bez rozmyslu i za věci, za které nemůžou, také nepovažuji za správné.
 Lizzie 


Re: Výborný článek. 

(7.11.2008 10:43:08)
A bude to hodně snadno zneužitelné. Dost možná by začal hon na čarodějnice.
 kreditka 


Re: Výborný článek. 

(7.11.2008 10:48:57)
já to cítím úplně stejně, naprostý souhlas.
 Ivule 
  • 

Re: Výborný článek. 

(9.11.2008 0:57:08)
Hele Katko,
a když tě třeba naštve manžel, taky mu taky lupneš jednu přes zadek? Teda já někdy tomu svýmu jo, ale ze zcela jiným důvodů..

Tak proč to proboha děláš dítěti? Mně tohle hlava nebere..
 katka+katka 
  • 

Re: Výborný článek. 

(9.11.2008 8:19:08)
Nějak nechápu - když mě naštve manžel? My Kátě nedáváme na zadek, když nás štve, ale když dělá něco, co nemá a nereaguje na domluvu. Jinak postup je takový, že jí vysvětlíme, že to nemá dělat a proč to nemá dělat. Když to dělá dál, zopakujeme, že to nemá dělat a teprve když to nepomůže pak dostane jednu přes zadek. Někdy pochopí už první fázi, jindy až v té poslední.
Každý má jiné dítě, jinou výchovu.
 Ivule 
  • 

Re: Výborný článek. 

(9.11.2008 11:59:36)
No dobře, tak se vyjádřím zcela explicitně:

- když manžel nerespektuje tvoji vůli (když tě "neposlechne";), tak mu taky jednu vlepíš?
- a jestli ne, tak proč to děláš dítěti?
 katka+katka 
  • 

Re: Výborný článek. 

(9.11.2008 12:25:06)
Úplně jednoduše - manžel nemá potřebu skákat pod auto, skákat po konferáku, kreslit po speciál.papíru na výroční zprávy...
Respektuju názory mého dítěte i manžela. Jde o to, že když Katce něco zakazujeme, tak proto, že je to pro ní nebezpečné apod.
Už chápeš?
 Lizzie 


Re: Výborný článek. 

(9.11.2008 13:06:40)
~R^
 KačkaH 


Re: Výborný článek. 

(10.11.2008 19:08:18)
Já tě chápu, píšeš to úplně správně. Jenže to máš tak, kdo to nechce pochopit nepochopí. Tělesný trest a výchova je podle mě taky něco jiného, přesně jak píšeš. Nevidím důvod, proč bych měla manžela plácat přes zadek, na druhou stranu - kdybych své dítě nechala vyzkoušet, co se stane, když skočí pod auto - nevím nevím, jestli by si z toho odneslo ponaučení. Plácnutí je v tomhle případě podle mě jediný možný výchovný prostředek v případě některých dětí. A zachraňuje život.
 kreditka 


Re: Výborný článek. 

(9.11.2008 14:16:14)
No jo ale mezi dítětem a manželem je podstatný rozdíl, manžel je zodpovědný za svoji osobu, kdežto za dítě zodpovídají rodiče. Když manžel někoho okrade půjde sedět, když to samé udělá dítě, schytají to především rodiče.
 iva 
  • 

Re: Výborný článek. 

(9.11.2008 7:48:15)
1) jsem zásadně proti psychickému i fyzickému týrání dětí
2) jsem proti přísným trestům

ALE je mi velmi líto, ale jsou situace, kdy to asi jinak nejde, zejména u problémových dětí

Když budu "náhradní máma" a mám v péči dítě ve věku 12 - 17.9 roku a ono začne
- kouřit
- konzumovat alkohol (o drogách ani nemluvím)
- chodit po večerech na diskoteky
- chodit za školu atd..
tak je mi líto, ale to se asi po dobrém domluvou vyřešit nedá.

A to vše se u takto problémových dětí dá očekávat.

Má ta "máma" se na to jen divat ? Vidím tu jednoznač né dvě možnosti buď se to dítě zařadí nebo ne.

A nebo se rodiče dětí začnou bát ... a zůstanou v těch ústavech, porostou pro kriminál ... atd.

Lidi,mejte soudnost :)





 Líza 


Re: Výborný článek. 

(9.11.2008 8:11:25)
Ivo, to si jako myslíš, že když budeš mít v náhradní péči patnáctileté dítě, to začne hulit, tak ty ho prostě vezmeš, rozbiješ mu hubu a to jako pomůže, jo?

No nazdar.
 Petra Neomi 
  • 

Re: Výborný článek. 

(9.11.2008 21:34:40)
Tak zrovna v tomhle věku se to jinak než domluvou už řešit nedá... a zvlášť u problémového dítěte v pěstounské péči bych čekala na hrubý pytel hrubou záplatu. Takže, co když dítě nepřepereš? Kdepak, fyzická konfrontace je velmi choulostivá.
 Jaspi 


Re: Výborný článek. 

(7.11.2008 10:47:24)
Souhlas. Ani já nejsem svatá a mám jedno vlastní dítě. Kdysi mi někdo řekl, že plácnutí dítěte je selhání rodiče. Párkrát už jsem selhala. Pokud by i za malý trest mělo v budoucnu dítě být odebráno, pak nechci vidět, co z nich vyroste.
 HelenaPa 


Re: Výborný článek. 

(7.11.2008 23:37:06)
Souhlasím. a hlavně nechci vidět, kam všechny ty odebraný děti dají....
 Insula 


Re: Výborný článek. 

(7.11.2008 11:16:59)
Také se mi článek líbil. Přikládám jednu situaci, která se stala vloni kamarádce. Její tehdy dvouletý syn nechtěl jít ve městě po chodníku (Praha) a rozhodl se, že prostě poběží přes cestu. Ona ho v poslední chvíli chytila za ruku. Nic surového. Bohužel chlapec brečel, tak ho vzala k lékařce a ukázalo se, že ručička je vykloubená. Lékařka mu jí během okamžiku "nasadila", ale kamarádka z toho byla špatná ještě letos. Ale kdyby ho za tu ruku nezachytila, tak by vběhl přímo pod kola auta. Lékařka jí řekla, že se to u malých dětí stává, víc tedy prý u holčiček. Ale někomu by se mohlo zdát, že ho třeba týrá. Což rozhodně není pravda. Je k dětem VELMI tolerantní.
 Insula 


Re: Výborný článek. 

(7.11.2008 11:20:39)
Zapomněla jsem napsat, že šlo o vlastní dítě.
 Sylvinka 
  • 

Re: Těch pár posledních odstavců  

(7.11.2008 14:11:37)
Jenže co si u fyzických trestů dovolíte k vlastním dětem, si nesmíte dovolit ke svěřeným do pěst.péče. Prostě nesmíte, protože nejsou vaše, patří biolog. rodičům a sociálce.
 Kudla2 


Re: Těch pár posledních odstavců  

(7.11.2008 14:18:12)
a nevzdali se jich ti biologičtí rodiče takhle náhodou, když se o ně nestarají?

Sociálka to určitě může a má kontrolovat, ale že by jí děti patřily ???
 Marketa 
  • 

Re: Těch pár posledních odstavců  

(7.11.2008 14:30:32)
rodice se jich nevzdali. to je prave ten rozdil mezi pestounskou peci a adopci.
v pripade pestounske pece je nezridka udrzovan kontakt mezi biologickou a nahradni rodinou. dite take ma narok na pripadne dedictvi. biologicti rodice se o dite z ruznych (materialnich nebo zdraotnich) duvodu nemohou postarat, ale napriklad ho navstevuji. a pokud pomine duvod, kvuli kteremu se o dite nebyli schopni starat (napriklad nemoc) dite se k nim vraci.
nebo matka o dite nejevi zajem, protoze je dejme tomu fetacka, ale jeji rodice ano. nejsou schopni se o vnouce sami postarat, ale udrzuji s nim kontakt a berou si ho napriklad obcas na vikend apod.

socialce dite samozrejme nepatri, ale je garantem, zastupuje stat.ten za dite prebral zodpovednost, protoze jeho vlastni rodice nejsou schopni se o dite zodpovedne postarat.
 mamula 


Re: Těch pár posledních odstavců  

(9.11.2008 22:30:34)
Chyba!! Nejen takové děti jdou do PP. Mámě dvě v PP a do PP šly proto, že byly větší, romské, se zdravotními problémy, ačkoliv jim je 16 a 14, nikdy svoje rodiče neviděly a rodiče se o ně nezajímají. Přesto nemohly jít do adopce..
 Sylvinka 
  • 

Re: Těch pár posledních odstavců  

(10.11.2008 13:43:58)
Nešly do adopce, protože si o to nejspíš nikdo nepožádal.
 Katla 


I ten zmíněný guru 

(9.11.2008 19:46:11)
Zdeněk Matějček řekl, že "ruka na zadku batolete není týráním dítěte". Možná by se ten citát dal najít i tady někde na rodině. ~k~
 Racek 


cituji Matejcka - o telesnych trestech 

(11.11.2008 15:19:34)
z knizky "Po dobrem nebo po zlem", Portal, 1994

"Uziva se jich, bohuzel, velmi casto, ale jejich vychovny vyznam opradu velky neni. (...) Dite v kojeneckem a batolecim veku a jeste dlouho do veku predskolniho prijima hodne podnetu primym telesnym kontaktem s okolim. (...) Vychovne zasahy pomoci telesnych vjemu jsou mu tedy v teto dobe pomerne nejsrozumitelnejsi. (...nejen tresty, ale i odmeny...). Jak by vsak nebylo prozretelne ulpivat pri vychove jen na tecto hmatatelnych pripominkahc nasi prizne, tak je neprozretelne ulpivat na primitivnich hmatatelnych pripominkach nasi nelibosti.(...)
NA maleho zlostnika ve dvou ci trech letech bude tedy docela dobre platit (...) kdyz jim trochu zatrepeme, jednu mu supneme na zadecek a vystrcime ho na chvilku za dvere. Az trochu zchladne, bude s nim daleko lepsi porozumeni (...)
Behem predskolniho a pak skolniho veku telesny kontakt s okolim ztraci rychle na vyznamu a primitivni trest prestava mit smysl. Budiz k tomu receno, ze ve strednim a starsim skolnim veku jsou jakekoli tresty uz celkove cim daltim mene ucinne, a co nemohou budovat pochvaly a povzbudive odmeny, to uz tresty rozhodne nezmohou. A ty fyziologicke, telesne tresty teprve ne! (...)
Diteti se nemusi nijak telesne ublizovat, a prece se muze v pravem smysli slova tyrat."
Atd. atd., nemuzu sem opsat celou knizku.Kazdopadne ja jsem si z ni prebrala par zasadnich poznatku:
1) chvaleni ma vetsi moc nez trest (a na kazdem diteti lze najit neco, co lze pochvalit)
2) fyzicke tresty maji smysl pokud vubec, tak jen u nejmensich deti.
3) trest je to, co dite za trest povazuje
4) spravne potrestat dite muze jen ten, kdo ho ma rad
5) netrestat dite za to, za co nemuze (to zni jasne, ale jde o to, ze dite casto "zlobi" bez vlastni viny - je unavene, nemocne, pretazene, ... v tu chvili se sice "vedome" chova "spatne", nicmene neni s to se chovat jinak.)

Taky myslim, ze prestoze je u nas Matejcek povazovan za "gurua", neznamena to, ze ma patent na rozum; zaprve i on byl jen clovek a tedy omylny, zadruhe byl - jako kazdy - ve svych nazorech ovlivnen svou dobou a prostredim. Umim si napriklad predstavit, ze v dobe nejtezsiho otrokarstvi byl jako vrchol pokroku a lidumilnosti veleben clovek, ktery hlasal, ze otroci se nemaji jen tak zabijet, staci je poradne serezat... Tohle prirovnani samozrejme znacne pokulhava, ale jde mi jen o to, uvedomit si, jak jsme vsichni ovlivneni tim, co se v nasi spolecnosti povazuje (a v nasem detstvi povazovalo) za normalni.
 rex 
  • 

Re: Těch pár posledních odstavců  

(9.11.2008 19:55:12)
svatá pravda
 paseka 


Re: Těch pár posledních odstavců  

(10.11.2008 12:53:03)
já s tím naprosto souhlasím. a myslím si, že plácnutí přes zadek se nedá posuzovat jako tělesný trest. je to poslední volba "upozornění" dítěte na něco, co se nemá nebo nesmí dělat. většinou to děti nebolí, jen se leknou a začnou poslouchat to, co je jim vysvětlováno.
přijde mi velký rozdíl mezi "dostat na zadek" a tím, když má dítě modré modřiny po celém těle.
bála bych se toho, že pak děti (hlavně v pubertě) začnou udávat svoje rodiče a to jen v afektu, když je rodiče něčím naštvou.
jak psala katka+katka - já jsem taky párkrát dostala od svých rodičů a jsme přesvědčená, že to většinou bylo účinné. a žádné týrání v tom nevidím.
 Lea 
  • 

dokonaly stat??? 

(7.11.2008 10:16:26)
O cem ze ten clanek je?
O NRP? (jestli ano, tak mi z toho vychazi, ze autor tvrdi, ze DD jsou pro dite to nejlepsi... nazor se kterym osobne nesouhlasim)
O telesnych trestech? O tech se tady jiz diskuse vedla a prpada mi poy¨zoruhodne, ze se autor vubec nezabyva otazkou telesneho trestu jako takoveho, spis tvrdi, ze "nebijte sve deti, nebo si vas stat doslapne..." (ten dokonaly stat, ktery se umi o deti postarat uplne nejlip)
Mam dojem, ze z clanku je hodne poznat, ze autor vysetroval tu rodinu pred 20 lety...

Nebo clanek chapu spatne?

(problematika NRP a telesnych trestu je slozita, ale cele to shrnout pod argument "stat to umi lip" mi prijde dost podivne...)
 Lizzie 


Re: dokonaly stat??? 

(7.11.2008 10:23:03)
Ale to přeče autor nepíše.
Sama do toho tak hluboce nevidím, ale se několika body souhlasím:
1. někteří pěstouni to fakt mají jak ,,svatý úkol" a myslí si, kdo ví jak neprospějí světu, když si vezmou deset dětí.
2. Stát by to měl možná nějak regulovat. Šest dětí, navíc s různým postižením mi přece jen přijde dost.

Ty, co se na pěstounství dají a dělají to, jak nejlépe to jde (i když někdy to nejde), obdivuji, na stranu druhou jsem svého času bydlela se slečnou, která pocházela z tak rozvětvené rodiny a měla jsem pocit, že se pak domů přijíždí akorát ukázat. Skončila špatně. Ale to tu rozebírat nebudu.
Jsem konzerva, ale stejně jako neobdivuji rodiny s deseti biologickými dětmi, neobdivuji ani ty s mnoha pěstouňaty jen proto, že je mají.
Ať jsem třeba za cynika.
 katka+katka 
  • 

Re: dokonaly stat??? 

(7.11.2008 10:28:09)
Já myslím, že autor chtěl poukázat na to, co se tu dost často rozebírá, že řada pěstounů, žadatelů o adopci vidí vše tak, že do doby, kdy dítě bylo v DD, to bylo špatné, ale teď už bude vše jen růžové a ono není, je potřeba nějaký čas než se jeden s druhým naučí žít apod.
Jinak k pěstounům a adoptivním rodičům mám nesmírný obdiv. Myslím, že výchova je pro ně daleko těžší než pro nás, kteří mají bio-děti.
 seal 
  • 

Re: dokonaly stat??? 

(7.11.2008 11:00:42)
Suhlasim s autorom, ze tzv. "spasitelsky komplex" moze byt v oblasti NRP velmi nebezpecny a malo by byr regulovane, kolko deti je este mozne fyzicky aj pszchycky zvladnut. Ale to sa neda vyjadrit absolutnum cislom.
Ale nesuhlasim , ze ustavy v CR nie su plne deti, lebo citujem " Buď prostě nejsou „právně volné“, nebo jsou výrazně problémové. " To , ze deti nie su pravne volne este nie je dovodom k pobytu v DD a zaujimave v krajinach , kde DD neexistuju aj tie problemove deti zvladaju v prechodnych pestuncskych rodinach.
U nas v SR zacina celkom dobre fungovat system profesionalnych rodin,myslim, ze sme kusik dalej v rieseni tohto problemu.
 JankaP 


Hlavní myšlenka 

(7.11.2008 11:15:19)
Ne, nemyslím si, že autor idealizuje státní péči. Podle mého názoru chce upozornit na věc, o které se skutečně nemluví, přestože je důležitá:

Existují lidé, kteří chtějí pomáhat, ALE nedovedou odhadnout své síly a možnosti, takže nakonec místo pomáhání škodí.

Určitý manželský pár např. zvládne dvě děti a bude to v pohodě. Ale chce pomáhat dál, protože potřebných je tolik... Pokud jim někdo nepomůže realisticky zhodnotit, že dvě zvládnou, ale čtyři už ne, dojde ke škodám. Nějen na dětech "nových", ale i na "starých".
Proč si nepřiznat, že někdo zvládne čtyři děti, ale někdo jen tři nebo dvě a přitom to neznamená (!), že je neschopný?!

Naši dávní známí se taky stali pěstouny. Ke svým dvěma dětem chtěli jedno z děcáku, protože ona chtěla zůstat doma a jejich finanční situace byla dobrá (bohužel). Nabídli jim chlapce, měl určité problémy, ale posoudili je jako zvladatelné. A pak na ně úředníci začali vytvářet nátlak, že je to jeden ze čtyř sourozenců, že sourozenci by se neměli trhat, že finančně to zvládnou. Bohužel nátlaku podlehli ;((. Pak došlo dvakrát k "nehodě" a doma měli dětí OSM. Po třech letech se rozváděli. Kdyby měli v pěstounské péči jen jedno dítě, mohlo to možná dopadnout jinak.
 Pampela 


Re: dokonaly stat??? 

(8.11.2008 20:05:48)
Myslím, že to opravdu špatně chápete. Autor určitě neříká, že stát to umí nejlépe. Ale že mohou být případy, kdy je ústavní péče nejlepším řešením... Ne že bych s tím tak úplně souhlasila.
A s těmi fyzickými tresty chce autor asi říct, že rodiče, kteří si chtějí vzít děti do NRP, si musí uvědomit, že budou pod drobnohledem. Že udělají-li chybu (a kdo je nedělá?), následky mohou být fatální. Bohužel.
 Jana Matinková 
  • 

Dejte mamince šanci 

(7.11.2008 10:31:21)
Prosím tento stát, aby dal mamince, které ujela ruka, druhou šanci a dítě jí vrátil, pokud ještě neníí plnoleté. Myslím si že by to bylo dobré pro maminku i pro dítě.
 Udalka 
  • 

Dr. Novák 

(7.11.2008 10:56:18)
Obsah příspěvku se mi líbí, pěstouny je třeba pečlivě prověřovat ve věci jejich motivace k péči o přijaté děti. Ale co se mi hrubě nelíbí, je skutečnost, že psycholog, který je vázán povinnou mlčenlivostí, veřejně uvádí výsledky psychologického vyšetření konkrétních lidí. Nedivila bych se, kdyby na něj pěstouni podali trestní oznámení.

A že nejsou dětské domovy plné dětí? Jsou. V tomto jsme bohužel v Evropě na špici.
 Lenka** 


Re: Dr. Novák -mlčenlivost? 

(7.11.2008 11:44:56)
Souhlasím, taky se mi to nezdá z etického hlediska. I když zřejmě samotná informace, že nebyli doporučeni, možná pod mlčenlivostí není, protože zkrátka byli to žadatelé o pěstounskou péči, o tom rozhodoval soud, nepochybně zpráva tam byla zmiňována... Ale ty konkrétní údaje typu, že byli bezdětní, za své peníze objížděli DD atd., to tam nepatří, pokud autor neměl souhlas Rosnerových. S dalšími myšlenkami se souhlasit dá, např. počet svěřených dětí by neměl být nekonečný, ačkoli striktní omezení se mi taky nezdá, každá rodina je jiná a něco jiného unese. Asi by taky mělo jít o "aktuální" počet dětí, když už. No a že by v DD byly opravdu jen děti, co fakt jou "nevhodné" nebo nemůžou do pěst. péče jít, to taky nesouhlasím.
Pokud by to opravdu mělo být tak, že "pro některé typy dětí" by byly vhodnější, tak pak by zřejmě mělo jít o výchovné ústavy pro děti, které spáchaly čin, kt. by byl trestným činem, kdyby byly starší, ale i ty by měly být jen na určitou dobu... ale to je jiná problematika. Tady jde o děti nechtěné, týrané atd.
 Simmy 


Re: Dejte mamince šanci 

(7.11.2008 13:05:22)
Tak tenhle příběh mě tedy dostal. Chápu, že je třeba předcházet týrání a lékařka měla zřejmě povinnost to nahlásit, ale odebrat dítě kvůli obtisku ruky na zadečku? To je přece absurdní..
 marketa 
  • 

Re: Dejte mamince šanci 

(7.11.2008 13:16:56)
me to az tak absurdni nepripada.
vis vubec, jak moc musis nekoho uhodit, aby z toho mel modrinu!?! myslim, ze opravdu hodne, pokud to zrovna neni clovek nemocny leukemii, kteremu se dela modrina uz pri lehkem narazu. ale to jiste nebyl ten pripad.
ta matka musela dite opravdu poradne prastit a ne jen trochu placnout.

ty placas deti tak, ze maji modriny?
 Simmy 


Re: Dejte mamince šanci 

(7.11.2008 13:23:18)
Jenže tam o modřině není ani zmínka, píše se o obtisku na zadečku a ano, když svému synovi plácnu přes zadeček, tak to taky občas zčervená. Protože kdybych mu pleskla jen tak symbolicky, bude se tomu smát a není to pro něj trest. Svého syna miluji a trestám ho velmi málo a týrání dětí odsuzuji, ale tohle mi jako týrání skutečně nepřijde.
 Modřinka 


Kolik stačí na modřinu 

(7.11.2008 13:56:21)
Markéto, např. mně stačí velmi málo a mám modřinu (pravidelně po jízdě na vleku vypadám, jak kdyby mě někdo kopnul do pr...). Soudě podle mého syna- 3 roky-pleskla jsem ho jednou přes zadek když jsem ho vyndavala z vany, opravdu málo, a ruku tam měl jak vyšitou. Samotnou mě to překvapilo jak málo stačí. A žádnou poruchu nemám.
 Katla 


někdy málo 

(9.11.2008 19:50:36)
našemu malýmu je to, že jsme se tak ze srandy kočkovali, lechtali, blbli, on to roztáčel - a MĚL PÁR PAMÁTEK JEN ZE SILNĚJŠÍHO STISKU. ~k~
 Karolka a adopčáci 
  • 

Re: Dejte mamince šanci 

(7.11.2008 14:01:53)
Ježíš, tak to já nechám malého vyšetřit, protože jemu skutečně stačí málo a má modřinu, má takovou tenkou kůžičku, kolikrát se uhodí, že ani nekvíkne a hned tam má modřinu. Tuhle přišel ze školky s jelitem na zadečku, že jsem tam hned volala a oni tvrtili, že si ničeho ani nevšimli! Nakonec z nich vylezlo, že ho jiný špunt kousnul. No vypadalo to ale hrozivě :-(
 Helena 
  • 

trestání dětí 

(7.11.2008 19:35:39)
Ano, já jsem seřezala 6 ti letého syna tak, že ty modřiny zadku měl a to proto,že se mi v nestřeženém okamžiku v parku, málem přizabil na koloběžce, nebudu rozepisovat celou akci,ale napřed jsem zkontrolovala zda je celý a pak jsem ho prachsprostě seřezala.Neudělala jsem to ráda, neměla jsem z toho vůbec uspokojující pocit a nejsem žádný sadista a svého syna nesmírně miluju a přesto byl bit.
 Nová 
  • 

Re: trestání dětí 

(10.11.2008 15:10:05)
Situaci jsem neviděla, nechci vás napadat, ale tohle podle mého nebyla situace vhodná k bití dětí. Obzvlášť ne tak moc. Píšete "málem se MI přizabil", takže tam byly asi dost emoce, určitě strach, rozčilení, apod. Jestli se přizabil, tak tím nejspíš byl potrestaný už dost a ještě ho za to v afektu zbít ... vás, když třeba omylem spadnete na schodech, ve vaně, manžel taky zbije, protože jste se MU málem přizabila?
Doporučuju knihu Respektovat a být respektován manželů Kopřivových.
 Helena 
  • 

Re: trestání dětí 

(10.11.2008 17:33:43)
Nebyl bit v afektu, toho jsem se vyvarovala. Byl bit poté co jsem ho prohlédla, zda je v pořádku. Nebudu tady obhajovat svoji výchovu a nebudu tady obhajovat to, že jsem seřezala SVOJE dítě. Maminky, vy které sem píšete, že zásadně nebijete svoje děti, nevymlouvám Vám Vaši výchovu a ani ji nijak se nesnažím pohanět. Snažím se respektovat vaše názory, byť mě kolikrát přijdout fanatické.Byla to pouze reakce na to, že jsem seřezala kluka za to, že dělal to co neměl a VĚDĚL, že to dělat nemá. Myslím si, že děti se mají vychovávat srdcem a s citem, který má každá máma,která zná svoje dítě a ne, za pomoci příruček a knížek.
 Kohnova 
  • 

Re: trestání dětí 

(10.11.2008 18:32:56)
Heleno, nevim, jestli si to uvedomujes, ale ve skutecnosti rodice, kteri nebiji svoje deti hanis. Oznacujes jejich postoje za fanaticke (fanaticky je slovo, ktere ma jasne hanlivy obsah) a jejich vychovu za vyctenou z knizek a neridici se srdce, tj. neempatickou a diletantskou.
Pokud by zivotni postoj vyhybajici se nasili byl fanaticky, bylo by to blbe.
A pokud ti srdce po zrale uvaze a bez afektu radi serezat dite, tak to taky potes koste.
Ale ja myslim, ze ti rozumim, co mas na mysli. Nemyslim si v zadnem pripade, ze nejsi dobra matka nebo ze mas nasilnickou povahu, nebo ze tve deti budou frustrovane atp. Jen se snazim rict, ze JE MOZNE se na vec podivat i z jineho uhlu, i kdyby byl pro nas nezvykly, neznamena to nutne, ze je chybny. To, co jsem chtela nejak vyjadrit bylo, ze deti jde dobre vychovavat i bez biti, dokonce je to produktivnejsi, snazsi a lepsi pro rodice, kteri deti biji neradi, coz ty bezpochyby jsi.
 Žížalice 


Re: trestání dětí 

(11.11.2008 9:09:45)
prosím, kde bylo řečeno, že je haní, protože je považuje za fanatiky? Já vidím toto: " Snažím se respektovat vaše názory, byť mě kolikrát přijdout fanatické" - tzn., že s nimi ona osobně nesouhlasí, nicméně jim to nevymlouvá. Co je na tom hanlivého??
 Zuzka ,Niky a Dáda 
  • 

Re: Dejte mamince šanci 

(9.11.2008 10:49:30)
na modřinu stačí velmi málo, mam zdravé děti , ale když náhodou Dádulku plácnu, tak má modřinu. A Nikča ji neměla nikdy
 Kamila B+ Honzík10/04 


Re: Dejte mamince šanci 

(10.11.2008 9:55:24)
nejsem na to pyšná,ale občas mi ruka ujede a nějaký to plácnutí přes zadek,je někdy lepší než sáhodlouhý vysvětlování,který nezabírá.Syn mi málem vlítnul pod auto-dostal na zadek,věděl,že u silnice se musí zastavit a udělal mi to naschvál,protože jsem mu předtím v krámě nechtěla koupit to co chtěl...bylo léto,měl šortky a zůstal mu otisk ruky na zadečku-ať hodí kamenem ten,co to nikdy neudělal,a aby mě za tohle zavřeli,tak to mi přijde teda hodně přehnaný,chudák ta maminka co za to sedí a ještě jí dítě odeberou.Hodně smutný,příště teda asi nechám syna vletět pod auto,on bude mrtvej nebo zmrzačenej..ale co....nebude mít otisk ruky na zadečku a mě nezavřou....~Rv
 Lusika, Lucinka+28tt 
  • 

nebijeme 

(9.11.2008 16:23:30)
Jak veliká rána rukou to musela být, že zůstal otisk?

My dítě nebijeme ani nijak fyzicky netrestáme. Já jsem dostávala i rákoskou, ale modřina z toho nebyla nikdy...

Lusika
 Kristina 
  • 

Re: nebijeme - MODŘINY 

(10.11.2008 9:08:13)
Na to vám odpovím snadno - každému se dělají modřiny jinak. Mně se dělají od dětství snadno, stačí, že se lehce ťuknu o stůl - a je tam! Někdo se přímo praští - a nic. Jednou jsem přijela z hor tak zřízená, že jsem rovnou šla na rozbor krve - měla jsem stehna na vnitřní straně samou šílenou modřinu a víte, od čeho to bylo? Od vleku...Co se týká plácnutí dětí, tak jsem je opravdu plácla výjimečně,přes zadek, stejně jak psáno v článku - pokud opakovaně přes upozornění a vysvětlení dělali stejnou věc. Nikdy jsem je nebila nějakou rákoskou, vařečkou apod., nefackovala, jen plácla přes zadek. Nesnášela jsem rodiče, kteří bili děti, připadalo mi to ponižující - a to mluvím o době před téměř třiceti lety, kdy to bylo dost běžné. Pouze jednou jedinkrát mi ujela ruka, když jsme šli na procházku a dvanáctiletá dcera v počínající pubertě prostě nepočkala na nás a tvářila se znuděně, nerozhlédla se - a málem vletěla pod brzdící auto! Lekla jsem se příšerně a vrazila jí facku...Nebylo to žádné týrání dětí, ale dnes by to možná tak někdo mohl brát...A přitom kolikrát někdo maličké děti, které ještě neumí mluvit a nemohou se vůbec bránit, ani utéci, dlouhodobě týrá, dítě má zhojené zlomeniny, nikdo to nevidí, když konečně se to náhodně odhalí, tak - světe div se - nelze prokázat, že to způsobili oni - a naopak v případě, že rodič, který by svému dítěti v životě neublížil, dítě miluje, ale jednou ho plácne - jde pomalu do vězení. To nebude něco v pořádku ve společnosti, když se mohou takové věci dít.
 kreditka 


No nevím 

(7.11.2008 10:53:08)
No nevím, podle autora článku je dětský domov zřejmě pro děti spása, proč tedy je mezi nimi v dospělosti tolik kriminálníků? mimochodem jestli se každé plácnutí stane trestné, tak to odskáčeme všichni i ti, kteří se dítěte nikdy ani nedotly - nikdo vám totiž nezaručí, že vás dítě i falešně neobviní, pak budem jak v té bláznivé americe soudit se kvůli každé kravině o miliony
 Betka+2 děti 
  • 

Ohýbaj ma mamko 

(7.11.2008 15:23:47)
Taky jsem tápala, jestli fyzicky trestat nebo ne. Pak jsem poslouchala psycholožku v Sama doma, která řekla, že fyzický trest je přijatelný, pokud jde dítěti např. o zdraví nebo o život. V danou chvíli je to rychlejší a účinnější než domlouvání. Takže pokud mě dcerka neposlouchá na frekventované cestě a žene se mi do vozovky, tak schytne plácanec přes zadek - ale přiznávám, že i za to mám výčitky svědomí:-(, prostě nedělám to ráda a stydím se za to.

Dále v MF Dnes vyšel článek od psychologa Jeronýma Klimeše, který se přiměřených fyz. trestů také zastával. Tvrdil, že fungují ve frekvenci max. 1x za měsíc, musí být přiměřené, děcko musí vědět za co bylo potrestáno. Pak uvedl, že psychické týrání (výčitky, vyhrožování, zastrašování, balení kufříku a vystrčení dítěte za dveře apod.) dítě do budoucna poškodí mnohem víc než výchovné plácnutí ve správnou chvíli.
A co praví stará lidová moudrost? - "Ohýbaj ma mamko, dokud som ja Janko, až ja budem Jano, neohneš ma, mamo."
Přesto všechno si ale myslím, že tento postoj bude za pár let překonaný a že rodiče budou souzeni a trestáni i za ty malé výchovné plácance. A taky si myslím, že se tato benevolence na dětech negativně podepíše, že to zkrátka nebude takto dobře. Vždyť i v "životě v přírodě" matka lvice lvíče za neposlušnost lehce ťafne zubama nebo tlapou...
 selka 


Re: Ohýbaj ma mamko 

(7.11.2008 17:26:19)
"Pak uvedl, že psychické týrání (výčitky, vyhrožování, zastrašování, balení kufříku a vystrčení dítěte za dveře apod.)"

To je teda argument. To bych mohla taky rict "urezavat diteti prsticky mu jiste ublizi vic, nez placnuti - tak proc neplacat?" Myslim, ze se daji vytycit hranice i bez jakychkoliv telesnych trestu.
 Rosina 
  • 

Re: Ohýbaj ma mamko 

(7.11.2008 17:47:18)
Jak konkrétně vytyčujete hranice vy?
 marketa 
  • 

Re: Ohýbaj ma mamko 

(7.11.2008 18:17:23)
prirozena autorita, trpelivost, nadhled, respekt k prani druheho, i kdyz je nesplnitelne (tj.stejne jako ja si smim prat cestu do australie, ale do australie nejedu, protoze na to nemam, smi se diteti nechtit vecer do postele. rozdil mezi nami je v tom, ze ja kvuli tomu nebrecim, dite nekdy ano), plneni splnitelnych prani, pravdomluvnost (v tomto pripade na me strane), dite smi brecet a jinak emocionalne davat najevo, ze se mu moje pozadavky nelibi ... mam pokracovat ? ;-)
 10.5Libik12 


Re: Ohýbaj ma mamko 

(7.11.2008 18:55:59)
podpořím Markétu v tom, že je zcela normální a civilizované netrestat dítě bolestí.
Nevím do jaké hloubky zná psycholog Novák okolnosti zmiňovaných kauz, publicisticky se mu ale daří to, co vytýká novinářům. Hodnotit bez dostatečných informací. Mně je ta máti, co dojde na pohotovost se zlomeninou a podlitinou na zadku. podezřelá, žiji příliš blízko Chrástu, kde matka ufackovala dvouleté dítě. Tělesné tresty zkrátka ne a pokud zanechávají stopy, co byste ještě chtěly? Jak se má to dítě bránit?

 MSteflova 


Libiku 

(7.11.2008 19:07:58)
omlouvám se, že píši mimo téma - co ten test?
 10.5Libik12 


Re: Libiku 

(7.11.2008 19:12:29)
V pátek 14.,uvidíme, dík za zájem.
 Kohnova 
  • 

Re: Ohýbaj ma mamko 

(7.11.2008 19:45:30)
Libik: ja to mozna nepochopila, ale on se te matky nezastava, ne? Nebo jo? Je to ne uplne srozumitelne formulovane. Pokud jo, tak mi to pripada dost diskutabl. Chapala bych to tak, ze adoptivni matka, ac plna dobre vule, nema nervy ze zeleza. Mozna, ze neni dobre sverovat problematicke deti do pece rodicum, kteri na to nejsou vybaveni dostatecnou odolnosti (coz je koneckoncu presne to, co on tam psal) a na druhe strane pokud se porovna to, ze matka se OJEDINELE zachovala neadekvatne s tim, ze jinak spokojene dite se vrati z5 do ustavu?
Jinak ja svoje deti nebiju, fyzicke tresty povazuju za odpornost a prinejmensim vychovne selhani.
A je asi fakt, ze pokud ho ta matka takhle zmlatila jen proto, ze hazelo kostky do kybliku s vodou, prinejmensim se nabizi tuseni, ze ji nejspis neni tak tezke vytocit a ze dite asi nebylo bito poprve.
A dalsi vec jeste: to, ze ho matka v afektu mlati, nevylucuje, ze ho ma rada. A ted je otazka, co je lepsi, jestli selhavajici, byt milujici matka, nebo ustav. Ja odpoved nevim. Ale podotykam, ze mluvim o situaci, ze matka nervove nezvlada, ne ze je to uchylna perverzacka.
 10.5Libik12 


Re: Ohýbaj ma mamko 

(8.11.2008 0:01:42)
On to zlapidárnil, očekávala bych, že tu ženu zná. Nicméně popsal situaci, kdy rodič dovezl na pohotovost dítě se zraněním a podlitinou na prdce. Kohnová, já se strašně obávám teoretizování o roli rodiny, pokud dítě vykazuje zjevné známky fyzického násilí. Tak moc, že nejsem schopna střízlivé debaty.
 Kohnova 
  • 

Re: Ohýbaj ma mamko 

(8.11.2008 15:28:15)
Libik: jj, je to kazdopadne relevantni pohled na vec. Jak jsem psala, sama v tom nemam uplne jasno, Ale premyslela jsem o tom jeste vcera a nakonec ti davam za pravdu. To, ze to dite ma od biti modrinu, je jasny signal. Povazovala bych asi za pravdepodobne, ze nebylo bito poprve, ale hlavne ze pokud jeho matka se dostava do rozpolozeni, ze nad sebou takhle ztraci vladu, opravdu neni zrejme vhodna pestounka.
 Linda 
  • 

Re: Ohýbaj ma mamko 

(8.11.2008 0:13:30)
Ne že bych se té matky chtěla zastávat, ale matky-tyranky asi s dětmi na pohotovost nechodí a pokud ano, tak když už je opravdu hooodně zle (ne podezření na zlomeninu nohy). Je to sporné, ale to by se pak taky mohlo stát, že by rodiče-pěstouni třeba zanedbali péči o dítě, protože by se báli podezírání ze strany rodičů a odebrání dítěte. Pokud navíc porovnám zlo, které se dítěti stalo (modřina na zadku v důsledku silného plácnutí versus vytržení z rodiny), pak myslím, že to odebrání z rodiny je pro něj podstatně větší újma :-((( (Pakliže to fakt nejsou nějací psychopati a sadisti, což samozřejmě nevím...)
 Ivule 
  • 

Re: Ohýbaj ma mamko 

(9.11.2008 0:44:21)
Hele, Libik,

když naše mamka dala jednou plácanec na holou mému tehdy předškolnímu bratrovi, tak tam měl obtisknou její ruku hnedle, že se až mamka obávala dát ho druhý den do školky.
Plácanec nebyl velký a mamka nás vesměs nebila.
Chci tím říct, že modřina na zadku po plácnutí rukou není ještě důkazem nějakého nepřiměřeného výprasku.
Ten příběh o odebrání dítěte kvůli modřině se mi zdá dost drsný.
 10.5Libik12 


Re: Ohýbaj ma mamko 

(9.11.2008 0:52:25)
Dítě není občan v tom smyslu, aby tě mohlo jít udat, když ho zmaluješ na modro, ani kdyby na to mentálně stačilo. Byty mají tlusté zdi a pokud tenké, tak nějaké výkřiky nikoho nezajímají. Doktorky přehlédnou vyřízlý kus hýždě při preventivní prohlídce, učitelky svlečené dítě téměř nezahlédnou a navíc nejsou od toho. Týrá se ve velkém. Týrá se i na veřejnosti (fackovací hysterie matek je koloritem každého veřejného prostranství) Statistiky a sociologické výzkumy hovoří jasně.

tady byla evidentní známka bití, která vyšla najevo (a záhadně si to děcko ještě napotvoru zlomilo nohu, že jo) Kdy už tedy jindy řešit situaci? Asi, že když matka dítě utluče, to pak dostane 6-12 let na 2/3 trestu.

Co je to za pseudohumanismus?

 ivana 
  • 

Re: Ohýbaj ma mamko 

(9.11.2008 1:11:46)
A ještě Libik,

jakkoli považuju různé výchovné plácance přes zadek za výchovně nepatřičné, tak ty snad mají k týrání hodně daleko.

Osobně si myslím, že (přiměřenými) fyzickými tresty rodiče poškozují především sebe, protože si jimi staví zeď mezi sebe s dítě. Ne proto, že fyzický trest bolí. Proto, že dítě pokořuje. To ale i fúra jiných "netělesných" trestů, které se kdovíproč zdaleka tak nepřetřásají jako ty tělesné.
 Liška s banem :) 


Re: Ohýbaj ma mamko 

(9.11.2008 8:07:48)
Plácnutí přes zadek je někdy nezbytné, protože třeba vysvětlit batoleti, že něco nesmí, protože je to nebezpečné, prostě nejde. Že nemá šahat na horké předměty se dítě naučí celkem rychle - spálí se, ale stejná metoda se třeba pro běhání pod kola aut použít nedá, že. Svoji 2-letou dcerku jsem plácla přes prdelku jen párkrát - vždycky to bylo kvůli něčemu takovému. Trestat dítě třeba za to, že se počurá, by bylo spíše kontraproduktivní.
 Ivule 
  • 

Re: Ohýbaj ma mamko 

(9.11.2008 12:10:47)
A ještě něco, Libik,

tady se věčně řeší nějaké lepance a plácání.
Jakkoli tělesné tresty neschvaluji, tak mám v žebříčku nepřijatelného chování vůči dětem před tresty tělesnými spoustu těch, řekněmě "netělesných", o kterých se bůhví proč nemluví.
Například jakákoli forma sarkasmu, ironie, zesměšňování dětí. Zkus se někdy někde zaposlouchat do "monologů" rodičů vůči dětem.. Takový jeden lepan, v jinak respektujícím vztahu k dítěti, je proti tomu pohádka.
 kreditka 


Re: Ohýbaj ma mamko 

(9.11.2008 14:18:06)
Hlavně nechtěj slyšet rozhovor pubošů mezi sebou o svých rodičích, to je teprve silný kafe...
 10.5Libik12 


Re: Ohýbaj ma mamko 

(9.11.2008 0:55:13)
Jinak tedy každý máme rád svou mamku, ale tobě přijde normální bít dítě na holou? Proč na holou?
 Ivule 
  • 

Re: Ohýbaj ma mamko 

(9.11.2008 1:00:38)
Tak jednak, mně nepřijde normální děti bít, a druhak brácha ji měl tehdá zrovna holou, tak mu přilítnul lepák přes holou.

To že mi nepřijde normální bít děti ještě neznamená, že když ji jiná máma svýmu dítěti přišije by se jí mělo dítě odebrat.
 MirkaEyrová 


Re: Ohýbaj ma mamko 

(7.11.2008 23:16:58)
Markéto, teda nemůžu se udržet. Přirozená autorita, respekt k přání dítěte, respektování jeho nároků na pláč, když se mu něco nelíbí... Asi nevíš, co dovedou (některé) děti. Je pravda, že moje vlastní zkušenost není přenosná, ale mně bylo opravdu všechno k ničemu, když jsem pětkrát zopakovala, že na mě nemá (asi dvouletý) syn skákat, a dělal, jako že neslyší, tak jsem taky lupla. Až po letech se vyjevilo, že je autista, a ne pro moji "špatnou" přirozenou autoritu nebo pro moje rozmazlování, ale kvůli jeho zhoršenému chápání mezilidské komunikace on poslouchal méně a méně se nechal ovlivňovat tím, co jsme mu říkali a jak jsme ho vychovávali. Chápu, není to typický příklad, ale v těch dvou, třech, pěti letech mi žádný psycholog, pedagog ani psychiatr jeho diagnózu nesdělil, a nechali mě (nás) pěkně plácat v tom, jak jsme špatní a nemožní rodiče. Každopádně - existují děti, na něž přirozená autorita a běžné chování vychovatele holt nestačí. Syn byl chtěné dítě, v těhotenství jsem neexperimentovala ani s léky, natož drogami či alkoholem, takže to, co se stalo nám, se může stát komukoliv jinému taky...
 marketa 
  • 

Re: Ohýbaj ma mamko 

(7.11.2008 23:54:09)
a pomohlo to placani? pochybuji. tak k cemu to je? aby sis ulevila? a je ti pak lip? predpokladam, ze neni lip tobe ani tvemu synovi. tak mi vysvetli, k cemu to je dobre?!? myslim si, ze k nicemu.
 Linda 
  • 

Re: Ohýbaj ma mamko 

(8.11.2008 0:03:04)
Nechci odpovídat za MirkuEyrovou, ale domnívám se, že pokud dítě nechápe mezilidskou komunikaci a nereaguje na ni, tak je logické, že není možné ji s nějakým výchovným efektem použít. Naopak plácnutí je dosti zřejmé a myslím, že tedy opravdu pomůže a dítě pochopí, že to a to se opravdu nedělá. Myslím, že každé dítě je jiné a co platí na jedno, na jiné neplatí a naopak.
 MirkaEyrová 


Re: Ohýbaj ma mamko 

(8.11.2008 0:28:27)
Markéto, kupodivu plácnutí alespoň zastavilo nežádoucí chování pro tu chvíli. Příště udělal to samý, takže dlouhodobý efekt plácnutí = nule, nicméně já v tu chvíli chtěla, aby po mně prostě neskákal (nebo další podobné věci). Vysvětlování nepomáhalo, upozorňování, že to bolí, taky nepomáhalo, nepomáhalo, když jsem mu ukázala, jak to bolí, nepomáhalo prostě NIC. Jen to plácnutí. Dneska mám tu diagnózu ještě jaksi nezažitou, takže jaksi se teprve snažím zorientovat, s čím se musím dlouhodobě smířit (stálé opakování instrukce bez dlouhodobého efektu), a s čím je nutné nějak pracovat, a pakliže je nutné s tím pracovat, tak jak. V podstatě jsme prošli peklem, takže dneska když čtyřicetikilový skoropuboš vyskočí na konferák a houpe se na něm, napomenu ho, on se třeba nešťastně omluví, že zapomněl, ale já musím být vyrovnaná s tím, že ten konferák časem půjde do kytek, neb příště to udělá znovu. Ale když jsem diagnozu neznala, tak jsem z něj byla opravdu hodně nešťastná. Dnes už neplácám, ale tehdy jsem si opravdu rady nevěděla, a nikdo mi neporadil a nepomohl. Mohla jsem ještě maximálně rezignovat na výchovu, to je tak asi všechno.
 10.5Libik12 


Re: Ohýbaj ma mamko 

(8.11.2008 0:37:08)
Mirko, a co je to ta výchova?

Nepopisuješ náhodou situaci, kdy ti šel mladej na nerv a ty jsi vzhledem k neznalosti pozadí pěnila? K čemu je vlastně dobrý neskákat na konferák?

Není to útok na tebe, ty jsi velmi zajímavá a precizní osoba s hezkým nádechem melancholie a nelehkým osudem, nechtěla bych se tě dotknout.

Ale když tak čtu dikusi o tom, kdy je třeba děti zmládit do krvava(zase to není na tebe), nestačím se divit.
 MirkaEyrová 


Re: Ohýbaj ma mamko 

(8.11.2008 0:48:20)
Ty jako považuješ za normální, aby dítě, jsem psala dvouletý, ale je fakt, že si nepamatuju, jestli už třeba nebyl starší, nerespektovalo opakované upozornění, že nemá dělat to a to, protože to bolí? Ty považuješ za normální, aby desetileté dítě NEVĚDĚLO, že když (opakovaně) leze po konferáku, že ho rozbije? Nejsem tak bohatá, abych si mohla dovolit kupovat nový konferák každý rok; takže je v zájmu celé rodiny, aby dítě respektovalo, že určité věci se prostě nedělají, protože poškozují majetek. Není to situace ta samá, jako když děcko zblbne a udělá nějakou jednorázovou kravinu. Samozřejmě že i to naštve, ale opakuju - hovořím o opakujících se situacích (jednorázovka je plně v kompetenci toho, jak rychle ji dokážu rozdýchat). Já nepovažuju za normální, aby zdravé dítě nerespektovalo některé věci, které ho rodiče opakovaně učí; takže když vím, že mám dítě postižené, učím se s tím žít a odpouštět, ale dokud jsem byla přesvědčená, že je zdravým dítětem, byla jsem z toho neskutečně nešťastná.

Pokud jde o to plácnutí, někdy asi šlo i o to, že jsem byla naštvaná, ale častěji jsem opravdu plácala spíš ze zoufalství, protože jsem si nevěděla rady; a sama jsem z toho byla nešťastná.
 MirkaEyrová 


Re: Ohýbaj ma mamko 

(8.11.2008 0:55:34)
Ještě k definici výchovy. Už jsem dneska poměrně ztahaná, tohle by chtělo trochu víc o tom popřemýšlet; definovat, co to je výchova, asi nebude úplně jednoduché. Narychlo zkusím načrtnout svoji představu: řekněme respektovat nějaká základní pravidla toho, jak se k sobě lidi chovají, co je správné a co ne? Třeba to, že neubližujeme druhým? (Proč asi jsem byla nešťastná sama, když jsem nakonec plácla?) Třeba to, že si máme vážit práce druhých a neničit výsledky jejich snahy? (Neničit konferák, na který tatínek vydělával několik dní, nerozhazovat schválně věci, které předtím někdo jiný s láskou a péčí rovnal, nepomalovat grafitti čerstvě vymalovanou historickou budovu apod.)
 Simmy 


Re: Ohýbaj ma mamko 

(8.11.2008 9:58:46)
Neřekla bych, že používání fyzických trestů je nutně mlácení do krvava. Myslím, že je to selhání rodiče, pokud trestá ve vzteku. U nás je to nastavené tak, že dítě ví, za které věci dostane, vždy předtím počítáme do tří, aby mělo možnost svoje chování změnit. Když to neudělá, pak ho plácnu po zadku. S klidem, bez vzteku. Nemám z toho žádné výčitky, protože pravidla byla nastavena a chci, abychom je respektovali oba. Zatím to funguje a syn mě často nechá jen napočítat do dvou..
 Magda, 4 děti 
  • 

Re: Ohýbaj ma mamko 

(8.11.2008 16:12:44)
U nás se stalo, že některé z dětí měly období, kdy vůbec nereagovaly na jakékoliv ústní vysvětlování, prosby, domlouvání, zákazy atd... Teď tím prochází nejmladší syn (brzy mu budou 4 roky). Pokud se pro něco rozhodne, tak mu žádné naše vysvětlení a domluva nedokážou zabránit v tom, aby to udělal. Pokud se rozhodne pro něco špatného (třeba něco ničit nebo někomu ubližovat), tak mu nemůžeme dovolit, aby to dělal. Několikrát to dopadlo tak, že jsme ho nakonec plácli (po marných pokusech zvládnout to jinak) a to pomohlo. Teď už většinou stačí jen připomenout, že pokud nepřestane, tak ho zase budeme muset plácnout, a on začne spolupracovat. Věřím, že i u něho to časem přejde. Něco podobného jsem kdysi řešila i u dcery, když byla ještě malá a nezdá se mi, že by ji to nějak ublížilo. Vyrostla z ní citlivá a vnímavá slečna, se kterou se mi velmi dobře komunikuje - samozřejmě slovně, už dávno žádné placání nepotřebuje :-)
 marketa 
  • 

Re: Ohýbaj ma mamko 

(7.11.2008 23:57:36)
ani by me nenapadlo te obvinit za to, ze tvuj syn je autista. nikdo poradne nevi proc se nekdo stane autistou.
ano, na autistu asi prirozena autorita nestaci, ale telesny trest snad taky neni reseni?
 Linda 
  • 

Re: Ohýbaj ma mamko 

(7.11.2008 23:54:20)
Jenže někdy není na diskuse čas, pak je nutné použít fyzické převahy, ač ani to nedělám ráda. Občas se mi s dcerou stane, že se "zasekne" na nějakém absolutně nevhodném místě a ani přes naléhavé volání nechce prostor opustit nebo se naopak někam nebezpečně žene. V tom případě ji čapnu a odnesu (přičemž se zuřivě brání), nebo ji zadržím třeba před silnicí a šíleně vynadám. Plácnutí přes ruku nebo přes zadek je u nás zcela výjimečné, ale už jsem to párkrát použila, zejména kvůli naléhavosti situace a časové tísni.
 Gabča, dcera 6/06 
  • 

Re: Ohýbaj ma mamko 

(8.11.2008 22:57:43)
Souhlasím. U nás je to podobně. :), i tak jsem považována v naší rodině za exota, protože bych prý měla přitvrdit. Jenže na některé věci jsem už hold splachovací a neřeším je. Nepříjdou mi důležité, nepořebuju dělat dceři bachaře. Například po puse dostala má dcera cca před dvěmi měsíci, a to byl čistě reflex. Kousla mě potvora z ničeho nic tak, že jsem ještě po 14ti dnech měla modřinu a mohla jsem ukazovat otisky jejich zubů :( a ruka mi vystřelila. Ono to fakt bolelo!!
 Ifka... 


Plácačky vs. neplácačky 

(11.11.2008 23:39:16)
Mám vzkaz pro pisatelky, které horlivě diskutují nad fyzic. tresty. Jedna známá mi řekla, že když čte články na rodině, tak jí přijde, že diskutující se dělí na "PLÁCAČKY" a "NEPLÁCAČKY", kteté se mezi sebou donekonečna přou. Musela jsem se upřímně zasmát...:-D
 Lizzie 


Psychologové - lékařské tajemství  

(7.11.2008 15:35:59)
Kamarádka, studentka psychologie, mi nedávno říkala, že lékařské tajemství se psychologů snad vůbec netýká. Neskládají přísahu jako lékaři. Podle mě to bude nějak ošetřené, ale z jejích slov jsem pochopila, že tam to s tím l.t. tak není.
 Lenka** 


Re: Psychologové - lékařské tajemství  

(7.11.2008 16:07:02)
Není to lékařské tajemství,protože nejde o lékaře a o zdravotnictví, nýbrž o sociální služby, ale mlčenlivost se podepisuje a vyžaduje její dodržování.Kde by byla profesionální etika? To by pak nikdo nepřišel, kdyby se bál, že se vše prolákne. Výluka z mlčenlivosti se týká jen závažných trestných činů, tam je pak ohlašovací povinnost. Ani partner se nic nedoví, nejen o tom, co bylo řečeno, ale ani o tom, že vůbec nějakou poradnu nebo psychologa navštívil. Stejně tak třeba Linka bezpečí je postavena na tom, že dítě může mít opravdu důvěru v to, že nikdo nebude pátrat, kdo je...Vztah mezi psychoogem/terapeutem musí být postaven na důvěře. Ovšem, v tomto případě nešlo o typický vztah klientský, ale byli vyšetřeni žadatelé o pěst. péči - tam rozdíl je, přesto si myslím, že soukromé podrobnosti by ven jít neměly, jak už jsem psala výše.
 Pája 6 


Re: Psychologové - lékařské tajemství  

(7.11.2008 16:54:36)
Souhlasím, jde často o důvěrné informace, když pomineme jakési etické hledisko, i psychologové se musí, podobně jako např. sociální pracovníci, učitelé, ale i pěstouni ..... řídit tuším paragrafem 101, týká se mlčenlivosti o důvěrných informacích, vždyť na každém vyšetření je přímo napsáno "důvěrné" a jména osob, pouze kterým jsou informace poskytnuty. Pana dr. Tomáše Nováka si vážím, pracuje v NRP už dlouho, ale myslím si, že tyto informace o pěstounech zveřejněny být neměly, ani po 2O letech, byť každý asi tuší, že pravdu má. Taky mám děti v PP a hodně by mi vadilo, kdyby cokoli z mého psychologického vyšetření a závěrečné zprávy četl někdo nepovolaný. A velice si hlídám, abych ani já neporušila právo mně svěřených dětí na jejich soukromí a důvěrné informace o nich nepovolaným nesděluji.
 Kaťas & 2 kluci 


Re: Psychologové - lékařské tajemství  

(8.11.2008 13:36:17)
Taktéž si myslím, že tyto údaje neměly být vynešeny ven. Nevidím žádný rozdíl mezi normálním klientem a žadatelem o NRP. Navíc doba 20 let je velice dlouhá a každý sám na sobě vidí, jaký posun za svůj život udělal. Jak ve svém názoru na svět, na společnost, tak na věci kolem sebe. Každý z nás dozrává a jsem přesvědčena, že se tak stalo i manželům Rosnerovým. Je pěkně velký rozdíl žít život bez dětí a s dětmi, které jsou ještě zasaženy takovou nepřízní osudu. A pokud jim děti svěřili, zákonitě byly úřady povinny jejich péči sledovat. Potíže, za které byly obviněni, nebyly jistě čistou ránou z nebes. Kde tedy byly všechny ty sociální pracovnice, aby do rodiny intervenovaly? Kde byla nabídka pomoci, kde byl návrh na respitní péči, aby si rodiče a děti od sebe vzájemně odpočinuly? Kde byla odborná pomoc? Nikde. Selhaly úřady, selhal soud. Obvinil pěstouny za něco, co vlastně nebylo nijak prokázáno. Ať jsem se snažila, jak jsem se snažila, ze zpráv nikdy nebylo patrné, zda se jejich vina prokázala či ne, vč. natočení konfliktní situace na synův mobil. Nic zvěřejněno ve prospěch postižených nebylo (ačkoliv únik informací je specialita našich médií). Jediné co víme je, že je rodina po zásahu rozložená a tam, kde byly třeba vztahy v pořádku, po tom, co se stalo, být už nemusí.
A taky mě dojalo tvrzení pana psychologa, že ústavy jsou plné JEN právně nevolných dětí a těch s velkými problémy. Jak to, že jsou plné právě právně nevolných dětí? Kdo je za to asi zodpovědný? A jsme u pružnosti našich soudů, úřadů a zainteresovaných lidí. Takže opravdu věci nejsou tak černobílé.
 Omega 


Re: Psychologové - lékařské tajemství  

(8.11.2008 20:33:31)
Chlapci P. a M. měli projevy týraného dítěte, proto nemohli být vráceny zpět do rodiny. Ale souhlacím s tebou, že systém naprosto selhal.
 Kohnova 
  • 

Diky za zajimavý článek 

(7.11.2008 18:38:48)
Tomase Novaka si vazim, povazuju ho za dobreho odbornika a kriticky mysliciho cloveka, kteremu jde o podstatu veci vic nez o to, jestli se zalibi. Skoda, ze tu neni takovych clanku vic (myslim takhle obsaznych, ne pouze clanku od Novaka).
 Tomáš Novák,psycholog 
  • 

Re: Diky za zajimavý článek 

(8.11.2008 20:07:42)
Vážené čtenářky a čtenáři.Děkuji mvám za zájem o svůj článek a především za zájem o PP. Chci se vyjádřit k tzv. mlčenlivosti. V textu jsem neuvedl nic co by pěstounům mohlo škodit. Naopak ! Neuvedl jsem žádné důvěrnowti z vyšetření , nic co by nebylo možno vyvodit tz.zdravým rozumem z již dříve v tisku uvedených údajů. V čase kdy je veřejné mínění zjitřeno tzv .Kuřímskou kauzou jsem považoval za nutné zveřejnit,že ve Slavkově bylo vše jinak a rozhodně ne perverzní. Instituce ve které jsem vyšetření dělal dnes již takřka 20 let neexistuje (Krajská manželská a předmanželská poradna ) a mnoho let již neexistuje ani instituce pro kterou jsem ono vyšetření učinil (JmKNV). Nejpodstatnější ovšem je,že jsem článek poslal do readakce s návrhem,,aby vedle něj byl apel na čtenáře,aby se písemně obraceli na presidenta republiky s návrhem zastavení trestního řízení Rosnerových ještě před procesem. V té době byli Rosnerovi ve vazbě a mě šlo spíše o rychlost než o získání jejich svolení k této akci . I když redakce onen apel nakonec neotiskla .na což má plné právo , jsem přesvědčen,že jsem neporušil hipokratovskou zásadu "primum nihil nocere " - především neškodit.
Rosnerovým nepomohou zastánci jakobínské mlčenlivosti psycologů. Stále si ale myslím,že milost pana presidenta by zde byla víc než na místě.I kdyby je osvobodil soud nebude jednání příjemné.
Tomáš Novák
 Olina 
  • 

Nezdá se mi to! 

(8.11.2008 15:33:13)
Probůh! Kam až jsme se to dostali, že děti můžou víceméně se souhlasem psychologů a vlastně asi i většiny společnosti takhle hanebným způsobem "práskat" rodiče?! Je mi z toho slušně řečeno špatně. Skoro to (pro pamětníky) připomíná Pavlíka Morozova.

Popravdě řečeno,já bych taky dítě na žádnou diskotéku nepustila! Ale tuto podstatu problému ani amorálnost nahrávání zřejmě učený pan psycholg neřeší.
Pokud se nevzpamatujeme včas, máme se na co těšit! Jako rodiče i jako občani téhle země!
 Jana 
  • 

Re: Nezdá se mi to! 

(8.11.2008 17:44:55)
Děti mají samozřejmě stejná práva jako dospělí lidé, jde ale o to, že MUSÍ respektovat určitá pravidla stejně jako dospělí (i když jsou pravidla upravena pro dětské vnímání). Pokud dospělý člověk někoho nahraje na mobil a někde to bez souhlasu nahraného zveřejní, je to poprušení práva na soukromí a může být podle toho potrestán, stejně tak dítě musí znát určité hranice a za jejich porušení musí přijít nějaké upozornění a na každé dítě platí něco jiného. Nejsem zastáncem těl. trestů, ale pokud jedno mé téměř tříleté dvojče úmyslně ubližuje svému sourozenci - taháním za vlasy, strkáním, apod. a na mé slovní upozornění nereaguje, musím zasáhnout jinak, fyzicky (pomůže to v danou chvíli aspoň tak, že s tím okamžitě přestane). Stejně tak ročnímu dítěti nemůžete v silnici sáhodlouze vysvětlovat, že tam nesmí, někdy je citelné plácnutí přes zadek nejúčinnějším řešením.
 MirkaEyrová 


Re: Nezdá se mi to! 

(8.11.2008 18:07:51)
Madelaine, ráda bych řekla jednu drobnou připomínku. Většina lidí, kteří se - aspoň tady na Rodině - velmi ostře staví vůči plácání a hlasitě řve na obranu práv dítěte - tak činí velmi agresivně a pohrdlivě vůči onomu druhému táboru. Mnohem větší užitek by mělo, kdyby se stejnou silou a vehemencí rozšiřovaly alternativní myšlenky různých způsobů výchovy, a to JAK BÝT DŮSLEDNÝ a JAK STANOVIT HRANICE bez plácání, ponižování, manipulace atd. Kritikové plácání se zpravidla omezují na ostré útoky vůči plácačům, ale málokdo nabídne jiné možnosti. Čímž se stává to, co tady náhodou ještě nenastalo - rozpor mezi plácačkami (ty, které vychovávají) a neplácačkami (které mají buď tvárné děti, nebo rozmazlují panovačné tyrany).

Co takhle propagovat například knihy typu Respektovat a být respektován?

Lidem, kteří sami nepoznali respektující přístup (měla jsem dojem, že jich je většina), totiž přístup, kdy se nepoužije dostatečně razantní "argument", příliš evokuje buď extrémně benevolentní výchovu, nebo extrémně tvárné děti. Sama za sebe si myslím, že to není dobrý způsob propagace respektování.
 marketa 
  • 

Re: Nezdá se mi to! 

(8.11.2008 18:26:16)
tak jsem si projistotu jeste jednou precetla, co jsem vcera napsala a myslim, ze se neda rict, ze jsem " agresivni neplacacka " .

moje zkusennost je bohuzel takova, ze vetsina placacek si nerada nechava poradit. nekolikrat jsem tu na rodine knihy doporucila a odpoved byla ve smyslu : "prestan radit chytraku. ja vim sama nejlip, jak na sve dite. od nejakejch psychologu co znaj dite z rychliku si do toho nenecham kecat. " tak uz se moc nenamaham na internetovych diskuzich neco doporucovat. ale delam to dal v radach svych pratel.

knihu kterou doporucujes mimochodem mam rozectenou. taky bych doporucila " Nejšťastnější batole v okolí " - Harvey Karp ta je pro zacatek podstatne stravitelnejsi.
 MirkaEyrová 


Re: Nezdá se mi to! 

(8.11.2008 18:37:12)
Markéto i Madelaine, pravda je, že nejste zatím až tak agresivní, jak vám to tu sugestivně podsouvám ;), omlouvám se, nehodnotila jsem jaksi vás, ale spíš obecně v minulosti.

Ale máte obě pravdu v tom, že i já znám fůru lidí, kteří radši seřežou dítě jak žito, než by četli nějaké knížky blbých amerických psychologů (omlouvám se).

Mnou jmenovaná knížka mě osobně velmi uchvátila a hrozně lituju, že nebyla k mání před deseti patnácti lety, abych si ji mohla zažít dřív než jsem si začala pořizovat děti. No, vlastně se dá říct, že i já jsem měla dřív názor toho typu, že číst knížky o výchově je zbytečnost. Až syn mě naučil znát život líp a chápat ho jako daleko složitější a pestřejší...
 marketa 
  • 

Re: Nezdá se mi to! 

(8.11.2008 18:43:14)
zatim ... :-D :-D :-D treba budeme, vid ;-) hu, hu, hu zle carodejnice neplacacky!
 MirkaEyrová 


Re: Nezdá se mi to! 

(8.11.2008 18:52:47)
Že jsem se vůbec namáhala. Trhni si.
 marketa 
  • 

Re: Nezdá se mi to! 

(8.11.2008 19:00:28)
no to jsem teda nepochopila? ted jsi se jako urazila? a proc?
 marketa 
  • 

Re: Nezdá se mi to! 

(9.11.2008 11:47:39)
takze ty jsi se asi vazne urazila ... hmmm, dobry. myslim, ze vazne nechapes srandu. proc si mam trhnout? a jak jsi se to jako namahala? nechapu.
no asi s tebou nema diskuze moc smysl, dam si pozor, abych na tve prispevky pro priste nereagovala a nedejboze snad nejakym vtipem!!!! :-( ja uz totiz nevim, jak jinak dat najevo, ze to je jen vtip! nez tim, ze tam dam tri smajliky, vis? proste me to tvoje " zatim " pobavilo. chapu to tak, ze proste at se deje co se deje, ty radeji nikomu verit nebudes.
ostatni obvinujes, ze jsou agresivni a buhvi co jeste. tvoje veta " trhni si " mi mimochodem pripada agresivni, tobe ne? ;-) ...
 MirkaEyrová 


Re: Nezdá se mi to! 

(8.11.2008 17:53:32)
Tak v některých případech je alternativou plácnutí - u maličkých dětí - děcko čapnout a odnést. Ale jsou situace, kdy to možné není - třeba když to děcko lezlo po mně - ležící, dost těžko jsem ho z druhé strany mohla zvednout a odnést pryč; u desetiletého dítěte je to pak taky už dost těžko realizovatelné - jak fyzicky, tak samozřejmě kvůli pocitu ponížení, které takováto fyz. manipulace musí vyvolat. Proto si mmj. myslím, že desetileté dítě už má - dávno - mít položené základy toho, co je a co není správné.
 ivysek 


U zdravých dětí stačí pochvala 

(8.11.2008 22:21:50)
Mirko, kolik let bylo synovi, když ti řekli diagnozu? Mám kluka 4 roky, autista určitě není, rád se mazlí, je to jen pořádné šídlo. Ve většině případů spolupracuje (kniha ...A děti jsou z nebe), bez manipulace, bez vyhrožování.

U zdravého dítěte stačí abych řekla prosím a děkuji, odměnou je pusinka (dřív byl bonbón, ale kvůli astmatu musíme omezit sladké na minimum - a sladká pusa je to nejsladší!). Holky, ono to funguje! Chce to trpělivost, když neposlechne, vzít ho za ruku, dovést k hračkám a uklízet s ním. Jednou to ale udělá sám a poběží k vám s otevřenou náručí a bude volat - maminko, dáš mi pusinku? Já uklidil, máš radost? Já mám tááákovouhle radost, viď?

Pravda je, že občas ho plácnu - výchovně.
 Pája 6 


Re: U zdravých dětí stačí pochvala 

(9.11.2008 9:53:18)
Jenže co s těmi dětmi, kde pochvala nezabírá, nezabírá už skoro nic. Nerada používám fyzické tresty, teď už vůbec ne, ale když byly děti menší, nefungovalo to běžné domlouvání, vysvětlování, argumenty (ségru to bolí, neubližuj), ..... pak už něco přijít muselo. Bylo to, pokud možno, předem avizovaných pár na zadek, přiměřeně, bez afektu, ale bylo. Byla v tom určitě i naše bezradnost, že už přece něco musí zabrat, u někoho zabralo, u někoho ne, pak už to nebylo potřeba zkoušet, ta možnost "třeba si uvědomí cizí bolest na základě své" tu ale byla, jak říkám, u někoho pomohla.
Dost mě ale mrzí, když i tady padají přísné soudy, že na dítě bych ruku nikdy nevztáhla, stačí pohladit, domluvit .... Asi to píšou maminky bezproblémových dětí, od malička milovaných, opečovávaných, zdravých, nadaných, ..... kteří si ani nedokážou představit dítě náročnější. Já už jsem v kritice jiných a vyzdvihování svých úžasných výchovných metod podstatně opatrnější.
 Lizzie 


Já přiznávám,  

(9.11.2008 10:40:14)
že právě v pubertě mi nějaká ta facka přiletěla, když jsem rodiče vytočila k zoufalství. A též si říkám, že bych zasloužila ještě z druhé strany - v leččems jsem byla a v leččems jsem mrcha, nicméně mámě jsem jistý věci nikdy neměla říct.
 Lizzie 


Re: Já přiznávám,  

(9.11.2008 13:01:20)
Eleonor,

tuto reakci jsem čekala,-) Výchova mých rodičů byla výborná (mimochodem dost liberální) a připravili mě pro život. Bohužel neznáš pozadí a já se o něm tady nebudu rozšiřovat, ale můžu říct jedno - ač jsem v životě zažila pěkných pár extrémů, jsem za to vděčná. Kdo nezažil, nepochopí.
A to, že si někdo myslí, že dělali špatně je mi šumafuk - miluju je. Nicméně jsem dříve než jiní pochopila, že rodiče nejsou nadlidi. Což se hodí. Teorii nelze aplikovat na všechno.
Jinak - než sáhodlouhé hovory, které bych tehdy stejně ignorovala, jsem tu facku držela radši. On si pak člověk leccos uvědomí.
 kreditka 


Re: Já přiznávám,  

(9.11.2008 14:25:08)
No za Lizzie mluvit nemůžu, ale v pubertě jsem si o těchto rozhovorech vždy myslela něco ve smyslu "polibte mi pr..." Kdežto když jsem facana chytla vždy zaslouženě s varováním..tak jsem si na hodně dlouho dala bacha a chování, kvůli kterému jsem dostala na hubu jsem se vyhla obloukem..

Otázka jak dlouho se musí bít dítě je zavádějící - něco jako "jak dlouhá musí být přednáška k dítěti aby to mělo delší účinek" Každé dítě je jiné, někomu stačí domluva, u jiného pomůže prostě facka.
 Lizzie 


Re: Já přiznávám,  

(9.11.2008 14:28:34)
Souhlasím.
 Lizzie 


Re: Já přiznávám,  

(9.11.2008 15:48:01)
Super, takže naši rodiče jsou nějací primitivové jen proto, že jsem chytla facku, jo? Máš málo informací a nevíš o čem mluvíš. Nerozčiluji se, za to mi to nestojí. Nicméně výchova mých rodičů mě zachránila před tím, abych se stala vesnickou husičkou (nic proti obyvatelům vesnic) nevidící dál než do okresního města a já je za to miluju,-)Měla jsem totiž volnější režim než kdo jiný. Jiná těžko budu.
 Lizzie 


Nejde o to... 

(9.11.2008 18:47:59)
...splnit, ale ukázat, že jsou,-)
 kreditka 


Re: Já přiznávám,  

(9.11.2008 21:23:23)
Prosím, dej sem nějakou českou oficiální statistiku o tom, jak děti, které nebyly bity, nebijí děti své.

Jestli jsi si všimla, já ti tvůj názor na výchovu tvých dětí neberu, zrovna tak Lizzie. Spíš mě připadá, že se za každou cenu snažíš znevvážit matky, které mají jiný názor.
 MishuI 


Re: Já přiznávám,  

(9.11.2008 21:29:51)
Musím se přidat;)Rovněž neberu.
 Kohnova 
  • 

Re: Já přiznávám,  

(9.11.2008 22:01:37)
kred.: "Prosím, dej sem nějakou českou oficiální statistiku o tom, jak děti, které nebyly bity, nebijí děti své."
Nevim, jestli na toto tema jsou statistiky, i kdyz nejspis nejake budou.
Ale da se predpokladat, ze kdo nebyl jako dite bit, pozdeji vlastni deti taky bit nebude. Rika se tomu socialni dedicnost. Je to zpusobene tim, ze ucime se nejvic jako nejmensi, kdy v lepsim pripade zijeme v rodine. Modely, ktere takhle do zivota ziskame, opakujeme a nebo s namakou menime, nekdy ani zmenit nejdou.
 MishuI 


Re: Já přiznávám,  

(9.11.2008 22:29:11)
Takže matky "tyranky" za své chování,styl výchovy vlastně ani nemohou:-D:-DNebo jak jsi to myslela?:-)
 KOhnova 
  • 

Re: Já přiznávám,  

(9.11.2008 22:34:33)
Jestli to bylo na me, tak ne, tak jsem to nemyslela. Zaprve jsem nemluvila o tyrani (ve smyslu chovani prekracujiciho zakon). Mluvila jsem o tom, ze pokud jsme jako deti biti, obzvlaste pak jinak milujicimi rodici, je pro nas tezsi chapat, ze je neco takoveho neprijatelne. TEZSI ne nemozne a pro nekoho to ani treba tezke byt nemusi, mluvim obecne.
 10.5Libik12 


Re: Já přiznávám,  

(9.11.2008 23:13:46)
A naopak, myslíš, že zdravě sebevědomý jedinec, který nemá žádné trauma z ponižování v dětství, tak na jednou vyskočí a umlátí dítě?

Matky tyranky jsou zrůdy, ale určitě to nejsou vysmáté osůbky, které život baví a dávají si v rámci širší rodiny najevo vzájemnou úctu a vůli k pomoci.
 kreditka 


Re: Já přiznávám,  

(10.11.2008 21:20:44)
Aha takže dítě žijící s homosexuály má orientaci jistou díky sociální dědičnosti??? Co se týče té statistiky tak by mě zajímalo, kde berete tu jistotu, že dítě bité, bude bít. Znám děti, které rodiče nebijí vůbec, zato jejich miláčci bijí děti ve školce, zrovna tak jako některé bité děti - proto by mě zajímala nějaká ta statistika...
 kreditka 


Re: Já přiznávám,  

(11.11.2008 12:59:50)
Sorry, ale pořád čekám na tu statistiku...
 Michelle, 3 kluci 
  • 

Re: Omyl 

(11.11.2008 0:35:28)
Mě rodiče nikdy nebili, já svého nejstaršího syna taky ne, zato ty dva mladší fakt nešetřím.
Byla by zajímavá diskuse na téma psychické tresty.
Sousedovic holčička bita není nikdy, ale výchovné metody její matky jsou na zvracení. To je mi milejší matka "plácačka" než "vězeňská dozorkyně".
 kreditka 


Re: Já přiznávám,  

(9.11.2008 21:27:07)
Když už umíš tak spekulovat, tak mi prosím napiš, do které tvé skupiny mě škatulkuješ, ať jsem tedy v obraze.
 Nová 
  • 

Re: Já přiznávám,  

(10.11.2008 15:25:24)
Promiňte, ale když nesouhlasíte s teorií o sociální dědičnosti, jak zde uvedla Kohnová, tak proč své dítě vůbec vychováváte (jestli tedy)? Vždyť celá výchova spočívá v tom, že se snažíme dítěti předat ty nejlepší modely pro budoucí život a to aktivním příkladem.
Pokud si tedy nemyslíte, že výchova spočívá v tom, aby dítě neskákalo do ulice, nedloubalo se v nose a zdravilo sousedky.
 kreditka 


Re: Já přiznávám,  

(10.11.2008 15:40:35)
Já ale reagovala na jiný příspěvek. Krom toho mám kámoše, jehož rodina byla samý alkoholik, podle té vaší teorie "dědičnosti" by měl kámoš chlastat taky, ale on ho nenávidí tudíž asi jen o "sociální dědičnosti" a "dělání příkladů" to nebude. A pokud se týká toho, že nenechám dítě skočit pod auto a místo dlouhé přednášky u rušné silnice ho plácnu po zadečku - k tomu se hlásím. Když totiž malé přes ten zadeček dám, tak ví, že to co provedla je opravdu "průser nejtěžšího kalibru" Navíc já "neplácačkám" jejich druh výchovy neberu, ale byla bych ráda, aby tolerovali styl můj.
 kreditka 


Re: Já přiznávám,  

(10.11.2008 21:25:54)
Pokud jsou to tedy "spekulativní teorie" tak to ano není to tedy ničím podložené...

No možná bych s tím v jiných státech neobstála, zrovna tak jako ty se svým stylem...ale to jsou opět "spekulativní teorie"...
 Pája 6 


Re: U zdravých dětí stačí pochvala 

(9.11.2008 12:00:16)
Eleonor, pocit když dám děcku pár na zadek nemám (spíš jsem neměla) moc dobrej, ale ono pocit, když ti to dítě nereaguje na nic, ubližuje ostatním i sobě, tak ten pocit taky není nic moc dobrej. A pocit druhýho dítěte, kterýho mydlí sourozenec, taky asi nic moc.
Znovu opakuju, pokud to jde, volím raději domluvu, vysvětlování, ale někdy i to "plesknutí" chápu. S předchozím varováním, s mírou, později, pokud je dítě schopno, s vysvětlením, co se dělo, proč to tak bylo.
 MirkaEyrová 


Re: U zdravých dětí stačí pochvala 

(9.11.2008 12:40:55)
Eleonor, nechci kritizovat, jen si myslím, že asi nemáš doma autistu. K autistovi je také potřeba přistupovat jinak než lepanci, ale bohužel - na to, že je autista, žádný odborník včas nepřišel, takže jsem byla ponechaná jen tomu, že mám rozmazlené dítě. Podotýkám, že ale s autistou nelze také aplikovat úplně běžnou výchovu jako u běžného zdravého dítěte. Nějaký respekt vůči rodiči jen proto, že rodič respektuje dítě jako osobnost, tam prostě nevznikne. Podotýkám, že jsme dostali nálepku rozmazlujících rodičů, aniž by samozřejmě odborníci byli s námi a sledovali, jak vychováváme; to jsme jen prostě od pohledu zapadli do prvního vhodného šuplíčku. Bohužel, dovednosti diagnostikovat autismus se neučí běžní speciální pedagogové, psychologové a psychiatři, takže i když jsme lítali od jednoho k druhému, adekvátní pomoci a rady se nám nedostalo.
 Pája 6 


Re: U zdravých dětí stačí pochvala 

(9.11.2008 13:28:06)
Eleonor, omlouvám se za svůj předchozí příspěvek, fakt jsem si myslela, že jsi jedna z těch "supermatek", co ví vše nejlíp a taky to tak dělají.
 Pája 6 


Re: U zdravých dětí stačí pochvala 

(9.11.2008 13:22:37)
Eleonor, i já výše přece píšu, že někdy i to plácnutí efekt nemělo. Ale zároveň píšu, že někdy to ten efekt mělo, dopředu nevíš, to jsem poznala "až poté". A chci se zastat Mirky, opravdu se ti lehce kritizuje, nejsi a nebylas v její situaci. Rozhodně se jinak zvládá výchova jednoho či dvou bezproblémových dětí, než dítěte s nějakým "postižením", poruchou chování, dítěte vyžadujícího mimořádnou péči, nebo třeba výchova sourozenecké skupiny pěti romských dětí (např.).
Taky mi přijde zavádějící příklad "já a můj bratr", je fajn, že u vás to tak fungovalo, pokud by to tak šlo tehdy u nás, byla bych nejšťastnější matka (byť nevlastní) pod sluncem.
 Lusika, Lucinka+28tt 
  • 

bití dětí mezi sebou 

(9.11.2008 17:06:44)
Jak poznáte, kde končí váš vztek-potřeba ulevit si a kde začíná oprávněný výchovný trest? Já vím, že mě ta "ruka svrbí", jen když jsem unavená, hladová, mám ponorku apod.

Moje dcera vůbec neví, co je to pohlavek apod.
Jen třikrát za život strčila do jiného dítěte a vždy to bylo opakování chování dětí vůči ní po delším pobytu v kolektivu. Hned jsme si vysvětlili, že to děti dělají špatně, že máme pusinku a můžeme říci, co chceme. Jinak se jde domů.

Domnívám se, že samu od sebe by jí vůbec nenapadlo situaci v kolektivu takto "řešit". Taky nikdy neuhodila/nešípla/nekousla mě. Když samozřejmě opomenu kousnutí do prsu prvním zoubečkem.

Ale možná je to jen náhoda a nesouvisí s tím, že ji tělesně netrestáme. Ano, občas mě svrbí ruka. Ale vždy se mi podařilo situaci vyřešit jinak, i když je to na bednu, pořád dokola něco vysvětlovat a vymýšlet "důsledkové tresty" (hážeš hračkami - nebudeš si hrát, budeš dělat blbiny u silnice - jde se hned domů, nevyčistíš si zuby - nebudeš mlsat apod).

Uznávám, že je dcera "rozumné" povahy, takže možná u druhého dítěte to fungovat nebude.

Lusika
 Lusika, Lucinka+28tt 
  • 

"větší plácnutí než malé" 

(9.11.2008 16:35:39)
Nezlob se, kdo jiní než děti a nejbližší okolí mohou nahlásit případné týrání? Jasně svázat a modřiny je jedna věc, plácnutí druhá.

Zneužít jde v podstatě každý zákon, obzvlášť je-li prakticky nemožné přesně stanovit hranice "větší plácnutí než malé".

Nebo má dle tebe každý rodič právno si své dítě mlátit, jak chce? My zvládáme výchovu i bez jakýchkoliv fyzických/ponižujících trestů a věřím, že nám to tak vydrží.

Lusika
 Helena 
  • 

Re: "větší plácnutí než malé" 

(9.11.2008 17:22:59)
No Luciko, nezbývá, než ti napíšeme metál, jak jsi skvělá matka. Co budeš dělat až dítě půjde do školky, a myslím, že se pak budeš divit s čím ti bude chodit domů. A myslím, že se bude divit i tvá dcera, jak se jí s tímto přístupem podaří zapadnout do kolektivu.
 Kohnova 
  • 

Re: "větší plácnutí než malé" 

(9.11.2008 17:52:59)
Helena: a co ma jako ocekavat??
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: "větší plácnutí než malé" 

(9.11.2008 18:55:06)
Bez problému, jak jinak? Vychovávám své děti podobně a s kolektivem nemají problém.
 Helena 
  • 

Re: "větší plácnutí než malé" 

(9.11.2008 20:03:19)
Myslím si, že občas dětem neuškodí mít silnější lokty. Ale to s bitím ve výchově nesouvisí. Svoje děti netluču hlava nehlava, ale jak jsem tady již psala, syna jsem seřezala, jsem přesvědčená, že naprosto oprávněně a nebylo to moje selhání.Byla to reakce na to, jak se choval a co udělal, přestože byl upozorněn na to, že to dělat nemá. Maminky, vy tady strašně obhajujete fyzické tresty ve výchově ne, dítě má stejná práva jako dospělí apod. Myslím si, že dítě má jiná práva než dospělí a nemyslím si, že by byla stejná. Nevím, jaké jsou vaše děti, ale pokud máte hyperaktivní, nebo stačí jen divoké dítě s vlastní hlavou, ruku na srdce, fakt Vám ruka nikdy neujela?Opravdu jste dítěti nikdy nenařezali, ne z vlastního selhání,ale protože prostě argumenty : Tohle dělat nesmíš, byla bych ráda kdybys to nedělal apod." nezabírali? Nemám na mysli dítě stlouct hlava nehlava, tak aby bylo samá modřina, ale myslím, si, že jedno plácnutí, třeba přes ruku nebo pusu udělá víc, než zdlouhavé vysvětlování proč to nedělat.
 Kohnova 
  • 

Re: "větší plácnutí než malé" 

(9.11.2008 20:30:25)
Helena: ne, deti nemaji stejna prava jako dospeli, to je evidentni. Ale pravo byt chranen pred nasilim maji deti i dospeli stejne.
Biti je nasili. Nasili je fenomen patrici k zivotu jako takovemu a stane se, ze jeho epizody se objevi i v zivote lidi, kteri se ho chteji vyvarovat. Nasili muze mit ruznou intenzitu i rozsah. A zalezi na mnoha faktorech, jaky vliv bude mit prozite nebo vykonane nasili na zivote lidi, jichz se tykalo.
V nasi kulture je nasili na detech stale jeste povazovano za vychovnou metodu, coz je prezitek minulych historickych epoch, dusledek nazoru, ze deti se rodi z podstaty zle a zleho ducha je z nich treba vymytit, nejlepe telesnym utrpenim (krestanstvi). Tento postoj byl v lidech pevne zazity snad az nekdy k osvicenstvi a i pak se menil jen velmi pomalu. Je to prezitek.
Ver nebo ne, mne nikdy "ruka neujela", byt jsem milionkrat s detmi pocitila navaly zoufalstvi, agrese, nezvladatelneho afektu.
Clovek nemusi byt stale vlidny. Neni nic spatneho, dat diteti najevo, ze nas rozzlobilo, pokud to takhle clovek udela, zjisti, ze k biti neni duvod. Mam pet deti, dve jsou uz dospele a temer dospele.
Me moji rodice take nebili. Meho muze jeho matka take ne (otce nemel). Samozrejme ti nemuzu dokazat, ze jsme slusni lide a socialne zdatni.
A posledni vec k tem "ostrym loktum". To je nazor, s nimz se setkavam casto, ale je zrovna tak mylny jako predstavy o prospesnosti biti. To, ze dite neni agresivni a neni vedeno k pouzivani nasili jako reseni konfliktu, neznamena, ze bude mezi detmi otloukanek. Otloukanek byva dite, kteremu chybi socialni nebo emocni inteligence (nebo ma jiny hendikep), jenze to nesouvisi s pestovanim agresivity. O psychologickych charakteristikach agresoru radsi ani nemluvim.
Ke veci jde pristupovat tak, ze stejne, jako bys neuhodila pritelkyni, manzela nebo sefa, tak je neprijatelne bit dite. Krome toho dite je oproti obe neporovnatelne slabsi. Nemuze se tvemu utoku branit, je na tobe zavisle. Kdyz tohle clovek vi, ruka mu neujede.
 Katka 
  • 

Re: "větší plácnutí než malé" 

(9.11.2008 21:23:06)
Kohnová:
"dusledek nazoru, ze deti se rodi z podstaty zle a zleho ducha je z nich treba vymytit, nejlepe telesnym utrpenim (krestanstvi)"

Toto je normální pomluva. Toto nikdy nebylo součástí křesťanského názoru na děti.
Nepolemizuji s tím, že se děti mlátily v minulosti hlava nehlava, to rozhodně mlátily, a také neměly žádná práva. Polemizuji však s tím, že by výše uvedený názor byl kdy součástí křes´tanského názoru. Naopak, jistě jste slyšeli Ježíšovo: kdo nebude jako dítě, nevejde do božího království...

Kdybych chtěla manipulovat jak Kohnová, mohla bych napsat, že mlácení dětí je naopak důsledek židovské tradice. Vždyť v knize Přísloví 13, 24 je psáno: "Kdo šetří hůl, nenávidí svého syna, kdežto kdo jej miluje, trestá ho včas."
A to si prosím, povšimněte, že vůbec neříkám. :-D

Takže já myslím, že historické mlácení dětí je důsledek tradice, kterou ani neznáme a která je starší než všechny náboženství, ba co víc, s náboženstvím příliš nesouvisí.
 Kohnova 
  • 

Re: "větší plácnutí než malé" 

(9.11.2008 21:55:23)
Katka: nn, mela jsem na mysli ocistnou silu fyzickeho utrpeni, coz domnivam se, kdyz tak me oprav, je vymozenost krestanska.
 Katka 
  • 

Re: "větší plácnutí než malé" 

(9.11.2008 22:18:23)
Očistná síla utrpení je součástí tak maximálně manichejismu, což je jedna z herezí , nikoliv tedy záležitost většinového křesťanství, ale pokud vůbec křesťanské, spíš nějaké gnostické ehm deviace, řekněme. :-)

Ovšem to, co jsi napsala výše, dává bití dětí (!) jako důsledek názoru, který je prý -dle tebe - křesťanský, že děti jsou zlé , ba dokonce je v nich zlý duch, který je třeba vyhnat ...atd. což je škodolibá pomluva, ba co dím, hraničí to tak nějak s paragrafem hanobením rasy, národa a náboženství, znáš ten ...? ;-) Dávej si pozor, co plácáš. Ju? :-)
 Kohnova 
  • 

Re: "větší plácnutí než malé" 

(9.11.2008 22:25:58)
Ne, Katko, takhle to mysleno nebylo a uz jsem ti to psala. Ale to, ze deti jsou z podstaty zle, byl nazor,ktery skutecne v krestanskem prostredi vznikl. Zazaluj me.
 Katka 
  • 

Re: "větší plácnutí než malé" 

(10.11.2008 7:40:19)
Lžeš. Žádný takový názor nebyl NIKDY součástí křesťanské víry, jak jsi tvrdila. Že by vznikl v křesťanském prostředí, také nelze napsat. To bych mohla napsat, že vznikl u lovců mamutů, ve starém egyptě, v mezopotámii, v židovství....atd. Tam všude byl tvrdý patriarchát, který vyžadoval u dětí maximální poslušnost.
Žalovat tě nebudu, to se fakt neboj, ale morálně je tvé chování - totiž kydání lží na jiné náboženství- zavrženíhodné. To bys zrovna ty měla dobře chápat. Je to zlé chování, ačkoliv si to racionalizuješ, jak chceš.
 Kohnova 
  • 

Re: "větší plácnutí než malé" 

(10.11.2008 17:29:06)
Katka: jo, tak koukam, ze tu mam jeste jeden prispevek, toz a) NEJPODSTATNEJSI: pokud mas pocit, ze ja "kydam lzi na nabozenstvi" ci co, trak to neni co dodat. Napada me jen klasika z Woodyho Allena: "To, ze jste paranoidni, jeste neznamena, ze po vas nejdou.".
b)detail: krestanstvi jako nepatriarchalni nabozenstvi se svatym otcem v cele?
Katko, to, co jsem psala, s patriarchatem prece vubec nesouvisi.
Tebe strasne drazdi, co rikam, pricemz obsah zrejme nebude az tak zbesile konfliktni, kdyz vezmes v uvahu, ze tohle jsou krestanske stranky, ctene z velke casti krestany, takze pokud by bylo jadro realneho na tom, co pises, dost pravdepodobne by se ohradil i nekdo jiny.
Podivej, mas pravdu, ze ocernovat krestany, je ubohe, OCERNOVAT kohokoliv je ubohe. Krestane zide veri v jednoho B..a a nabozenstvi, ktere vyznavaji je vpodstate totez, coz, pripoustim, se chape lepe zidum nez krestanum, ale je to tak. Takze duvod k ocernovani tu moc nevidim.
A na to, abych skupinove vinila dnesni krestany z dejinne reality duledku cinnosti krestanskych cirkvi, na to jsem malo hloupa.
 Katka  
  • 

Re: "větší plácnutí než malé" 

(10.11.2008 18:51:39)
Ano, Kohnová, v Tvém případě paranoidní, nebo spíš mírně předpojatá, asi budu, neboť všimla jsem si tvé - eufemisticky řečeno – dlouhodobé zaujatosti křesťanstvím ;-), a hlavně, a to zdůrazňuji, velikému překrucování. Řekneš část pravdy, a část zamlčíš. Ne možná schválně, možná tu je nevědomost či uvedení v omyl.
Jak víš, člověk byl stvořen k obrazu božímu, nemůže být tedy – logicky- zlý. Jedna z nejtradičnějších (možná i - jazykově - překonaných) náboženských definic říká, že člověk je dobrý, ale je – jako celé stvoření ! - NAKLONÉN ke zlému, (tj. nedokonalý !) což je něco úplně jiného, než co ty tu tvrdíš. Zbytek nebudu komentovat. Křesťanství samozřejmě je historicky patriarchální, stejně jako kterékoliv jiné náboženství , to je hisotrický fakt. V čele všech náboženství bývá historicky muž. Nehodnotím, zda je to správné, ale je to prostě tak.Takže nechápu, co jsi tím, vzhledem ke křesťanství, chtěla říct. Že je nějak daleko víc patriarchální? Nebo jak? ;-)

 Kohnova 
  • 

Re: "větší plácnutí než malé" 

(10.11.2008 21:58:32)
Katko, podivej, jsi vzdelana v dogmaticke teologii, ja ne, na poli nabozenstvi jsem trapny amater. Vis, jak je to spravne, ja to nevim. Vidis moji moji zaludnou povahu a obmyslne manipulovani a ja uz jsem unavena ze vsech tech invektiv a psycholigickych charakteristik, ktere na me hazis. A uz se nebudu ospravedlnovat a vysvetlovat, co jsem jak myslela, protoze ty to vis evidentne lepe.
Premyslim, jestli nahodou neni neco, co mi skutecne vadi na krestanstvi, nejaka tajna zast a povim ti toto: na krestanstvi jako jako nabozenstvi mi, co jsem stacila poznat, nevadi nic, nastesti pro sebe nejsem teolog a z hlediska toho, jak ja prozivam a vnimam "vyssi princip" mi rozdily mezi judaismem a krestanstvim pripadaji podruzne, byt mi je krestanske nabozenske citeni pravdepodobne dost vzdalene, nepovazuju ho a priori za pomylene, to bych si totiz nikdy netroufla, ne proto, ze nejsem teolog, ale prave proto, ze mi to to moje nabozenske citeni neumoznuje (prosim, ted mluvim o spiritualnich kvalitach, ci jak to nazvat, snad jsem srozumitelna). Vadi mi nektere veci, ktere je zbytecne omylat, co tak vim, kazda z nich vadi i tem krestanum, ktere znam osobne, historickou vinu nechavam zcela mimo a neco mi proste hlava nebere, ale to je realita, kterou zna asi vetsina lidi, kteri nejsou teologove (i kdyz uprimne si myslim, ze to maji i teologove, ale to je jen muj soukromy nazor).
Muj nadmerny zajem o krestanstvi, nezlob se, ale to je tvoje projekce (abych uz si taky zapsychologizovala), ale to je u dogmatickeho teologa, myslim, normalni profesionalni deformace, kterou ma kazdy, kdo ma rad svoji praci a hodne se ji zabyva.
Prosim, nemela jsem v umyslu se na tebe vytahovat, ze umim dansky, protoze ani nijak moc dobre to neumim, jen literatura, na kterou se odkazovaly materialy, z nichz jsem studovala (skripta, manualy atd.) byla z velke casti v danstine. To je dane ne mym trapnym exhibicionismem, ale shodou okolnosti.
A to je tak asi vsechno. Z tveho psaneho projevu mam dojem, ze sis skvele vybrala profesi a jsi v ni dobra, byt si myslim, ze stejne nebo vic dobra bys byla i s vetsi laskavosti a mensi podeziravosti vuci lidem (neprihlizeje k tomu, ze jako vzdelana zena, jsem presvedcena, nemas zapotrebi rozdavat po internetu psychologicke diagnozy). Pokud jsem te opet urazila, tak se omlouvam predem, nemyslela jsem to zle.
 Katka 
  • 

Re: "větší plácnutí než malé" 

(10.11.2008 22:27:02)
Tvoji reakci jsem si přečetla až po té, co jsme napsala omluvu. Chci jen říct, že je mi fakt líto, jak jsem reagovala. Samozřejmě mě neomlouvá ani to, že jsem Tě špatně pochopila, ani to, že v naší společnosti je těžké být křesťanem: je třeba pořád něco vysvětlovat, uvádět na pravou míru, čelit nesmyslům a fámám, omlouvat se za historii...
 Helena 
  • 

Re: "větší plácnutí než malé" 

(9.11.2008 22:28:36)
Každý máme jiný názor a jiný pohled na výchovu. Mám děti dvě, pokud budou hubaté, a že to umí, přes pusu dostanou, stejně tak, pokud provedou něco, o čem ví, že dělat nesmí a budou na to upozorněni,pak dostanou plácanec taky. Jsem normální, milující matka, nikterak se nevyžívající v ve fyzických trestech svých dětí. Já bych zase řekla, že někdy dlouhé kázání o tom, jak se má chovat, či jiné alternativní tresty za plácnutí se dají považovat za týrání psychické. Třeba i o tom : "Budeš zlý a bůh tě nebude mít rád."
 Kohnova 
  • 

Re: "větší plácnutí než malé" 

(9.11.2008 22:38:58)
Helena: no jestli myslis s tim "B.h te nebude mit rad" me, tak to my nepouzivame.
Krome mnoha jinych duvodu i proto, ze to neni treba.
S kazanim mas uplnou pravdu, vychovne naprosto neucinne. Nekdy proste staci rict ne.
 Kohnova 
  • 

Re: "větší plácnutí než malé" 

(9.11.2008 22:42:28)
Helena: jeste dodatek, necetla jsem uplne pozorne. Tresty jako takove jsou vychovne neucinne. Vi se to uz dlouho. Resp. pokud cilem vychovy neni poslusnost, jsou neucinne.
Cimz nechci rict, ze deti nemusi byt poslusne a nemaji se vychovavat. Jen system trestu a odmen neni funkcni.
 Helena 
  • 

Re: "větší plácnutí než malé" 

(10.11.2008 17:49:57)
Když dětem jednu střihnu, tak to už musí opravdu být vážná situace. Nemám fyzické tresty na denním pořádku a nemám je ráda. A pokud už dostanou, tak vědí, že překročili hranice. Dle mého manžela, jsem na děti velmi mírná, snažím se vše vysvětlit,ale ne vždy to pomůže.U dcery ano, u syna ne. Mám syna, který se nenechá moc vychovávat, má svoji hlavu a snaží se všemožným způsobem žít si podle svého.Snažíme se respektovat jeho pohled na svět, ale on musí respektovat svět dospělích. Ano dostane, ale ve chvíli, kdy dostane, tak ví, že skutečně, skutečně přestřelil.
 Líza 


Re: "větší plácnutí než malé" 

(10.11.2008 7:45:10)
Katko, to je i kniha křesťanů, nejen Židů, ne?
 *Niki* 


Katko, 

(10.11.2008 8:51:42)
před měsícem podstoupilo nejmladší z mých dětí křest (jsou křtění všichni) a o zlu v něm jsem se opět dozvěděla. Je to přesně ten moment, kdy vždy zalituju, že jsem svému manželovi slíbila, že křtění být mohou. Ať si pan farář o svých dětech povídá co chce, ale co se zla v duši mých dětí týče, to by si měl dávat pozor na pusu ;) takže ať už to vychází z jakékoliv nauky, já už to slyšela minimálně 3x.

Jinak co se fyzických trestů týče: jsem bytostně přesvědčená, že jsou špatné z podstaty a navíc naprosto neúčinné. Vyvolají pouze strach z trestu, nikoliv pochopení žádoucího chování. Jsem ale bohužel "produkt" trestající výchovy a když sama nevím kudy kam a děti mi s*rou na hlavu, ruka mi ulítne. A neskutečně se za to stydím - bo to bylo mé výchovné selhání jim v dané čennosti nezabránit, ne jejich mě pokoušet a hledat své hranice, což je třeba ve 2 letech normální. Takže si slibuju, že to příště půjde jinak a lépe.
 Katka 
  • 

Re: Katko, 

(10.11.2008 8:57:03)
A kněz řekl, že vaše děti jsou zlé? Nepovídejte. :-)
 Katka 
  • 

Re: Katko, 

(10.11.2008 9:06:01)
Možná, že kněz mluvil o tzv. dědičné vině, což je symbol (!) pro zlo obecně, ve světě, které je součástí přírodních zákonů (nemoci, katastrochy, přírodní živly, nešťastné náhody, požírání zvířat navzájem a zvířat lidmi... atd.), prostě nedokonalostí, v jakých jsme nuceni žít ve světě. Zahrnuje to i naše sklony ke zlému, špatné vlastnosti, které jistě v sobě každý má, a musí s nimi "bojovat" celý život. Neznamená to určitě, že by konkrétně ve Vašich dětech bylo nějaké zlo, které se má vyhánět.
 Katka 
  • 

Re: "větší plácnutí než malé" 

(10.11.2008 8:55:08)
Samozřejmě, že ano, je to součást tzv. Starého zákona, tedy to, co křes´tané od židovství převzali do svého kánonu. Také ovšem ten verš, i když doporučuje bití, a je součástí Bible, nepovažuji za náboženské vyjádření. (A také za nic následovánívhodného, pokud není někdo takový mešuge, aby bral cokoliv v bibli jako přesný návod k životu...)
Chtěla jsem tím říct, že názor, že dítě je zlé či v něm snad dokonce je zlý duch, či obecně jen bití dětí nemá s jakýmkoliv náboženstvím nic společného.
Kohnové tvrzení: "deti se rodi z podstaty zle a zleho ducha je z nich treba vymytit, nejlepe telesnym utrpenim (krestanstvi)" mi proto přišlo jako velmi nefér. Mám dokonce za to, že tak obludný názor netvrdí a netvrdilo snad žádné náboženství. Ba dokonce bych si dovolila odhadnout, že si to autorka vymyslela. :-)
 Kohnova 
  • 

Re: "větší plácnutí než malé" 

(10.11.2008 17:18:02)
Katka: mila katko, nevymyslela jsem si to. Studovala jsem dejiny vychovy a rane pece, dokonce mam z toho i diplomek a dokonce jsem to studovala, povaz, v KRESTANSKE skole, v danskem Odense (1992-1994). Bylo to velmi dobre a poucne studium.
Pokud bych nebyla lina hledat v nasem pomerne hlubokem a zanedbanem archivu, napsala bych ti sem presnou citaci, jestli umis dansky, mela bys to od zdroje.
A opakuju uz snad po ctvrte, to, ze dite je z podstaty zle a vychovou se napravuje, neni postulat krestansky, ani to neni nikde v bibli, ale je to nazor, ktery se UTVORIL V KRESTANSKEM PROSTREDI. To, ze se clovek ocistuje fyzickym utrpenim, to pokladam za krestansky postoj (predevsim tedy postoj drivejsich dob), tak nam to alespon bylo vysvetlovano, a proto jsem tam napsala do zavorky "krestanstvi".
Nemyslim, ze by melo cenu to vysvetlovat ausgerechnet tobe, podle mne ti to je jasne, pisu to spis, pokud to zajima jeste nekoho jineho.
 Katka 
  • 

Re: "větší plácnutí než malé" 

(10.11.2008 18:53:56)
Milá Kohnová, už mluvíš trochu jinak– najednou v dítěti není „zlý duch“, ale je …“v podstatě zlý“ a „výchovou se napravuje“ , tedy ne „bitím“, …no dobře,podle mě je to podstatný rozdíl, ale … tak jo. :-)
(Mmch., já mám zase státnice z dogmatické teologie, takže , i když neumím dánsky, myslím, že o tom, jaký skutečný postoj křesťanství zastává. ;-) A to, cos říkala o křesťanství ty, křesťanství prostě nehlásá. Přišlo mi to nespravedlivé, denně slyším o křesťanství takové bláboly, že se ozvat prostě musím…)
 Katka 
  • 

Oprava 

(10.11.2008 18:56:08)
doplnění: "myslím, že o tom, jaký skutečný postoj křesťanství zastává, snad něco vím. ;-) "
 Katka 
  • 

Re: "větší plácnutí než malé" 

(10.11.2008 22:15:59)
Když si to tak po sobě čtu, uvědomuji si, Kohnová, že jsem se nechala vytočit daleko víc, než bylo přiměřené a tak jsem na Tebe zbytečně vyjela. Tak se omlouvám za svou paranoiu :-) a za tón, se kterým jsem s Tebou mluvila. Bylo to nepřiměřené.
 Kohnova 
  • 

Re: "větší plácnutí než malé" 

(10.11.2008 22:23:14)
OK, zase dobry :). Cimz preji dobrou noc i vsechno pak.
 jana 
  • 

tebe mlatili, vid!? 

(9.11.2008 22:50:45)
- a samozrejmne z toho nemas zadnou skodu....

;-)))

Myslis si.


PS: Kdyz reknu svym kamaradum tady (Nemecko) ze v Cechach narez/ pohlavek detem patri bezne k vychovnym metodam, nechteji mi verit...
 Kohnova 
  • 

Re: tebe mlatili, vid!? 

(9.11.2008 23:01:23)
Jana: myslis me? Nejak se mi to tu snad divne zobrazuje, vypada to jako reakce na me. Jestli jo, tak nebili a ani ja svoje deti nebiju. Prave to tu celou dobu pisu, jak je to neprijatelne a nevic zbytecne.
 jana 
  • 

to bylo pro Helenu! ;-) 

(9.11.2008 23:10:30)
A podobne...
 Hanka 75 


Je dobrý omezený počet dětí ? 

(8.11.2008 16:07:09)
Je to skutečně dobré řešení, pevně stanovit omezený počet dětí pro NRP, jako např. ve Francii tři ? Myslím si, že nikoli. Budeme pak rozdělovat sourozeneckou skupinu 4 dětí, když by se našla vhodná rodina pro ně ? Je to dobré řešení pro děti ? Určitě ne. A nevěřím, že neexistuje sourozenecká skupina, kterou by jedni rodiče v NRP nezvládli. Tj. určitě nějaká taková bude. Doufám, že i ve Francii pro tuto situaci existuje snad nějaká výjimka, protože rozdělovat děti, jen proto, že někdo někde řekl, že by to bylo nad síly pěstounů je dost hrozné.
 & 


Re: Je dobrý omezený počet dětí ? 

(10.11.2008 13:44:56)
Hanko,

Urcite je uplne striktni omezeni blbost. Na druhou stranu, to ze R. meli v peci osm deti s postizenim povazuji za chybu. To se fyzicky ani psychicky neda dlouhodobe zvladnout.
 Margita 


autorovi (o poctu a typu deti v ustavech) 

(8.11.2008 22:06:38)
Prominte, ale vase veta o tom, ze dnes uz ustavy nejsou plne deti, mi pripada velmi zavadejici. Jakoby pocet deti v ustavech a duvody k dlouhodobym pobytum nepredstavovaly problem! Znam spoustu lidi s nijak zvlast "problemovymi" prijatymi detmi, ktere musely nehorazne dlouhou dobu cekat v ustavu - kvuli naprosto zbytecnym prutahum s pravnim uvolnenim (prutahy zavinene vsemi moznymi stranami), kvuli prutahum okolo deti jiz pravne volnych, na nez nekde cekala rodina, atd. V neposledni rade se samozrejme jedna o romske deti, ktere se nedostanou do rodiny nebo na rodinu dlouho cekaji mj. proto, ze se nikdo nenamaha vyvratit ceskou pseudovedu (i mezi socialnimi pracovnicemi) o jejich "vadnych genech." Nemluve o detech s lehkym ci tezsim postizenim, o kterych se s oblibou hovori jako o jakemsi vadnem zbozi...

Kdyby nebyly ustavy plne deti, tak bych nebyla matkou dvou z techto deti (a byla by to pro me skoda!!!), protoze bych se byvala mohla spolehnout na to, ze najdou jine rodice. Snad souhlasite s tim, ze pestounu a adopteru ne-nedostatkovych deti je stale malo. Proto vznikaji rodiny jako vami zminena...protoze ustavy JSOU plne deti, ktere tam nepatri.
 Vážný 
  • 

Re: autorovi (o poctu a typu deti v ustavech) 

(10.11.2008 12:01:05)
Navíc upozorňuji, že ČR je akceptací Mezinárodního paktu o právech dětí (s platností ústavního zákona) zavázána vždy upřednostnit rodinnou formu péče, čili každé rozhodnutí o umístění dítěte do ústavu musí mít ve zdůvodnění uvedeno proč je dítě umístěno v ústavu a ne v rodinné péči!!!
 Ifka... 


Re: autorovi (o poctu a typu deti v ustavech) 

(10.11.2008 20:31:14)
Margito, souhlasím s vámi a stydím se jako občan ČR za to, že na počet obyvatel ve státě máme stále obrovský počet dětí v ústavech. Bohužel, změnit to mohou jen ti "nahoře". Znám rodinu, která adoptovala právně volné dítě až v jeho asi 10 měsících, přestože biologická matka dala ihned po porodu souhlas k adopci. Co s dítětem stát dělal takovou dobu? Proč? Aby měli zaměstnanci ústavu nějaké dušičky? Nebo se úředníci vyžívali v lejstrech? To mi hlava nebere... :( ~Rv
 kreditka 


Re: autorovi (o poctu a typu deti v ustavech) 

(10.11.2008 21:40:42)
Úředníci nejspíš vymýšleli nový zákon pro Džamilu Stehlíkovou o trestání rodičů za plácnutí děti přes zadek, kdyby se zabývali raději tím, aby dítě nemuselo žít zbytečně dlouho v děcáku udělali by určitě lépe...
 Racek 


Re: autorovi (o poctu a typu deti v ustavech) 

(11.11.2008 15:59:58)
Nevim, jak je to v ceskych zakonech... ale fakt je, ze v tehotenstvi a po porodu ma clovek vselijak rozhazene hormony (navaly stesti, poporodni deprese, atd,) coz ma znacny vliv na jeho rozhodovani. A nekde jsem cetla neco o tom, ze kolikrat matky, ktere pred porodem souhlasi s odevzdanim sveho ditete, si to po porodu rozmysli, a pak se vsichni zucastneni tahaji po soudech. Tak jestli to nemuze byt neco takoveho, aby se zamezilo zbytecnym tahanicm... ale asi je jedno, jestli je dite "zbytecne" deset mesicu v ustavu a pak teprv u nahradnich rodicu, nebo "zbytecne" deste mesicu u nahradnich a pak u sve biologicke, ktera si ho mezitim vysoudi... tak jako tak je to prusvih. :-(
 Ifka... 


Re: autorovi (o poctu a typu deti v ustavech) 

(11.11.2008 23:18:55)
Jestli jsem správně informována, tak se obvykle čeká šest týdnů, jestli si rodička své rozhodnutí rozmyslí... ale těch 10 měsíců v kojeňáku dítě dohání dodnes...;((
 Anna 
  • 

pocit... 

(11.11.2008 10:49:18)

Článek mi možná pomohl,ptříme mezi žadatele o adopci a pěst.péči a svým způsobem mám výčitky,že si přejeme dítě majoritního etnika,
zravé a malé.Když vidím na stránkách FOD,kolik dětí romského původu a dětí různě handicapovaných čeká na své rodiče a dost možná se jich ani nedočká...váhám,jestli by nebylo lepší než čekat na to "malé,bílé"ujmout se dítěte,které nikdo nechce...ale nechci přecenit naše síly,jak se píše ve článku.Jak poznám,co zvládnu,můžu to vůbec vědět dopředu?
 Pája 6 


Re: pocit... 

(11.11.2008 13:22:22)
Myslím si, že nikdo nemůže stoprocentně vědět, zda to zvládne, ale je asi dobré mít i pochybnosti, přemýšlet o věcech, ptát se předem. A pokud máte strach z přijetí romských dětí, neměla byste se do ničeho nutit, i to bílé a zdravé vás bude potřebovat. Tak ať vám vše dobře dopadne.
 Ifka... 


Adopce ? 

(11.11.2008 23:35:15)
Článek ve mně vzbudil dávné myšlenky, jestli bych dokázala adoptovat nebo přijmout do pěstounské péče dítě z ústavu. Kdybych zůstala bezdětná, nejspíš bych do toho šla. Život bez dětí pro mě nemá takový smysl. Sice by mě odrazovala byrokracie, ale co jiného naděláme. Co vím naprosto přesně je, že bych nezvládla víc než dvě děti najednou a už vůbec ne takový počet jako manželé R., kteří mají děti ještě k tomu postižené. Myslím, že na tomto smutném příběhu mají vinu i všichni ti, kteří jim UMOŽNILI mít doma tolik dětí(psychologové, soc.pracovnice, soud, atd.) Mám pedagogické vzdělání, ale takovýhle počet dětí, to se nedá zvládnout dlouhodobě, do toho bych nikdy nešla a takto by to ani nemělo být možné...
 Iveta, 6 dětí 
  • 

fyzický trest 

(12.11.2008 9:17:05)
Domnívám se, že pokud bereme v úvahu fyzický trest, po kterém nezůstanou žádné následky (otisky, modřiny...), tak ani
v podstatě není důležité, zda naplácání ano, či ne. Spíš celkový rámec, v kterém se to děje, vztah porozumění a lásky mezi rodičem a dítětem a zda komunikace mezinimi dobře funguje.
Já používám fyzický trest jednou za uherský rok a v opravdu vypjatých situacích, kdy selhaly ostatní prostředky. (Mám dva zatvrzelejší roštˇáky.)Z 90% se mi daří vyplácet (párkrát už i na holou) bez afektu. V těch zbylých případech kluci aspoń vidí, JAK MOC to přepískli.
Myslím, že po trestu je více, než to že dostali pár spíše sympbolických na prcku, mrzí to,že si uvědomují, že jsem jim musela naplácat já. Máme totiž jinak dobrý vztah, vyjasněné mantinely, cítí, jak moc je mám ráda. Tohle je způsob korekce, když to jinak nejde.
Myslím, že je to nácvik i z toho hlediska, že v životě to pak chodí stejně. Uděláš něco opravdu špatného, co se nemá, a velmi bolestivé důsledky se dostaví okamžitě. Nevyjednávají, neargumentují, nesmlouvají. Něco přepískneš, a je tu trest. Přejede tě auto, někoho zraníš, šéf tě vyhodí. Dítě, které zažilo přímou nepříjemnost důsledků nevhodného jednání, si příště dává větší pozor. Mám to vyzkoušené.
Moji kluci fyzické tresty (jak uvedeno, mimořádné) berou. Více, než psychické výlevy.
Mnohé děti, ty citlivější a hodnější, vůbec fyzicky trestány být nemusí, ani mimořádně. Chyby dělají většinou spíše omylem (např. moje zbylé 4 děti).
Rodiči samozřejmě musí na dětech záležet, nesmí jim způsobit fyzickou ani psychickou ujmu, ponižovat je atd. - což je někdy horší než bití. Musí je ale také vychovat. Pro společnost je to důležité.
 Iveta, 6 dětí 
  • 

Autor má pravdu 

(12.11.2008 9:28:21)
S článkem souhlasím. Člověk si i sám musí dávat pozor na to, aby - dialekticky - tím, jak chce spáchat co nejvíc dobra, se to nezvrhlo v pravý opak.
I z běžného života: Když chci připravit víkendový den s co nejvíce zážitky, co nejlepším jídlem, aby všichni spokojeně
vše stihli atd.....nezřídka hon za tím nejlepším se vyšpicuje
v drobné neúspěchy, posléze uštvání, brek, frustrací, že se to nevede - někdy zkrátka méně -i předsevzetí - znamená více
Myslím, že omezení počtu dětí svěřovaných do péče je rozumné.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.