| Bela a smečka | 
 |
(15.10.2008 0:30:36)
Mně to připomnělo, jak jsem jednou s mojí mámou šla s našim psem ven. Při cestě zpět to v jednom místě šíleně páchlo a ten puch se táhl až k našemu domu. Říkaly jsme si s mámou, no to je děsný, to vyváželi na pole nějaký hnůj. Zrychlily jsme krok, páč už se to nedalo. Rychle jsme zabouchly vstupní dveře a běželi zabednit okna. Náš psík se mezitím spokojeně, unaveně, svalil do křesla. Bohužel, puch se natáhl už i do domu a my jsme začínaly přemýšlet, že snad někam zavoláme, že někdo takhle zamořuje životní prostředí. Než jsme se dohodly kam, přišel manžel a my na něho hystericky ječely, ať hned zabouchne dveře, že jde dovnitř zvenku šílený smrad. Manžel se tvářil zcela nechápavě a pak povídá, já si nemůžu pomoct, ale venku nic nesmrdí, zato tady to příšerně páchne. Teprve v tu chvíli jsem zavětřila směrem k psovi, té odporné, smradlavé nestvůře.
|
| Sylvie | •
|
(15.10.2008 10:25:38)
Sylvo, téměř jmenovkyně, ten článek je skvost. Souhlasím s názorem o kousek výš, s humorem jsme na tom jako národ asi špatně. Zato umí každý dobře poradit. Zdá se, že spousta lidí vůbec nic nepochopila. Chybí jim závěr? Nevědí, na co si stěžuješ? Taky mě pobavilo jejich dělení na "venkovský" a "městský". Ale dál to rozvádět nebudu, proč si kazit den.
Nikomu nemusíš nic vysvětlovat a obhajovat, proč je kočka v ložnici či proč si chce štěňátko hrát. Já mám doma jednoho staršího pejska a dvě skoro roční psí holky, rodné sestry. K tomu dvě želvy, manžela a nemocného tatínka. Děti do toho všeho ještě přibudou. Ale veselo je už i tak. Holky štěňata jsou cvičené, pravidelně chodíme k soukromému cvičiteli, žádný jen tak cvičák. Ale to neznamená, že se se mnou nemazlí, že občas neukradnou košili a rozverně jí nenosí po bytě, že nelezou do postele, že nepřesazují kytky, že nehrabou díry všude, kde je napadne, že se venku nevyválí ve všem, co smrdí, a podobně. Starší pejsek je epileptik. Přes veškerou péči veterináře i nás má celkem pravidelně záchvaty. Většinou ve chvíli, kdy se mi to vůbec nehodí. V pět ráno, zima jako v morně, venku prší. Kulíšek dostane záchvat. Doma se pokaká, počůrá, nemůže za to. Vyválí se v tom. Ale ukrutně a po obou stranách. Vynesu ho ven, do deště, v noční košili (já, ne pes). Držím ho, aby si neublížil, takže za chvíli smrdíme oba dva. Když ho záchvat přejde, jdu domů uklidit spoušť. Ale zjistím, že se mezitím probudil tatínek a do čehosi šlápl. Akční rádius úklidu se rozšiřuje. Když je dokonáno, jdu převléknout a vykoupat sebe. Pak donesu z venku pejska a taky ho osprchuju a ošamponuju. A tak bych mohla pokračovat dál a dál  . Chci tím jen říct, že ti úplně rozumím, a hrozně se mi líbí, jakým způsobem umíš takové každodenní situace popsat. Piš víc, taky jsem měla v plánu chovat kozy a "ukrutně bohatnout" na jejich produktech. Asi si to rozmyslím. A když ti v hodině mezi kohoutem a psem zbyde minutka, přijď se podívat na nás, http://blog.psipelisek.cz. Měj se hezky a drž se!
|
| Apolena. |
|
(15.10.2008 10:47:45)
Sylvie,
jsem moc ráda, že jsi článek pochopila přesně tak, jak jsem ho myslela - jako popis celkem všedního dne, popis zvířat, která mám ráda, i když mi žerou růže a rajčata . Nepřipadám si jako rolnice-údernice, nechlubím se, nestěžuju si, mám tenhle život ráda. Nic víc než pobavit jsem opravdu nechtěla.
Při čtení některých příspěvků jsem vzpomínala, jak jsem před léty nevěřila, že malamut (a štěně k tomu) je něco jako středně velká atomová bomba  .
|
| Sylvie | •
|
(15.10.2008 11:34:24)
Přesně tak, zvířat, které máš ráda, to je na tom to podstatné. Máš je, protože je máš ráda a protože je hceš mít. Stejně jako já. Taky vtipně vyprávím nebo píšu, co a jak mi ničí a co provádějí, ale je to jen pro pobavení. Nestěžuju si. Protože je miluju takové, jací jsou, a i když je s nimi hodně práce, starostí a stojí to i peníze (třeba tomograf pro epileptika), je to pro mě obohacení.
Jednou jsem na otázku širšího příbuzenstva, co chceme za dárek, bezelstně pravila, že povlečení na postel, na kterém se nebudou držet psí chlupy. A asi umíš uhádnout, jaká byla reakce. "No tak nepouštějte psy do ložnice". Jo, jasně. Mohla bych je držet venku v boudě. Nebo bych je mohla rovnou odstřelit, to by bylo nakonec levnější a bez chlupů. Ale já se přece nebudu nikomu omlouvat za to, že miluju psy, a že mě hrozně těší, když se ráno probudím a vedle mě, krom manžela (aby nechyběl ten prvek) funí psí čumáček (dva, tři), když se na mě dívají veselé psí oči a říkají "tak co, už konečně vstáváme?". Prostě to miluju a komu se to nelíbí, ať mi vleze na záda. Vždycky mě dostanou lidi, co reagují takovou úžasnou radou.
Kromě psů toužím mít koně (ale manžel ne ) a nebo aspoň ovečku (manžel taky ne - ale ještě to na něj zkouším, že by ovečka okousala trávu a on by nemusel jezdit se sekačkou .
No a malamuti jsou úžasní, sice je doma nemám (moje holky jsou křížené choďačky), ale kdysi jsem chodila pomáhat do psího útulku a tam jich pár bylo. Prostě medvědi, medvídci . A jako štěňata musí být úžasní .
|
| Apolena. |
|
(15.10.2008 11:43:38)
Sylvie,
naši psi s námi v posteli nespí, přece jen bychom se k nim už asi nevešli , on ten třetí taky není maličký, je to kříženec labradora a dogy . Čtvrtý pes je sice malý, ale už by v posteli nebylo místo asi ani pro něj (pro ni). Kromě toho by asi protestovaly kočky .
Ale bydlí s námi v domě, pletou se mi v kuchyni pod nohama - a já to mám ráda.
Je to asi tak, každému vyhovuje něco jiného, každý je spokojený s něčím jiným, mě by asi zabilo žít v paneláku, ale když někdo napíše něco legračního ze života v paneláku, ráda si to přečtu.
|
|
|
| Sylvie | •
|
(15.10.2008 11:40:10)
Abych nezapomněla, ten kohout je prostě klasika , úplně to vidím. U manželových rodičů na Moravě mají taky takového. A na dvůr dostane každá návštěva jako povinnou výbavu pořádnou hůl do ruky . Já to zatím odmítám, protože tvrdím, že MNĚ ještě nikdy žádné zvíře neublížilo. Zatím mám štěstí, ale co já vím, kdy kohout vyrovná skóre .
|
|
|
|
|
slyšela jsi dobře a tajemství to není...
. Asi jsem skrz naskrz mestsky clovek, tohle by me polozilo. Prelozim manzelovi, aby si rozmyslel svuj napad o porizeni kozy!
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)