| pajda | •
 |
(3.10.2008 8:58:52)
Jiste, clovek by se nemel spolehat na statni uredniky a soudy, obzvlaste v CR, kde vladne korupce, arogance a absolutni nekompetentnost (cest vyjimkam). Ale nesouhlasim s tim, ze je na vine vlastne matka, ktera se do teto situace dostala. Opravdu si myslite, ze by nekdo na zacatku manzelstvi byt s "osklivym a zakernym cizincem" ocekaval problemy tohoto druhu? Opravdu si myslite, ze by zena radeji nemela ani uvadet jmeno otce v rodnem liste v pripade, ze je otcem cizinec? Co je to za zvrhle a zcestne mysleni?
V opravdu pravnim state by se clovek mohl spolehnout, ze soud vyresi komplikovane situace a ze bude postupovat citlive a v souladu s pravy a zajmy ditete. Jenze neni vinou matek, na jejichz detech byla vykonana drasticka exekuce, ze pravni system v CR uprednostnuje dospele a prava deti vubec nehaji...a tam je zakopan pes. Kdyby totiz stat opravdu hledel na prava deti, nemohlo by dochazet k temto drastickym situacim, kdy dite nasilim taha nekolik policajtu na ulici...tohle je hnus. Vzdyt to jde delat i jinak, ne? Co treba tak dat diteti sanci, aby si sbalilo oblibene hracky, aby se mohlo rozloucit s matkou a sourozenci, aby se to odehralo bez pritomnosti pendreku.
Vubec, uz jen to slovni spojeni exekuce ditete svedci o tom, jaky ma stat vztah k diteti - exekuce lednice nebo ditete - vsechno jedno. Je to dukaz toho, ze dite neni brano jako partner jako zivy clovek, ale jako neziva vec, ktera nekomu patri nebo nepatri.
Bohuzel, tento postoj maji i mnozi rodice, kteri trvaji na privlastneni si ditete bez ohledu na jeho vlastni nazory a postoje.
|
| Ivča | •
|
(3.10.2008 10:09:53)
Já jsem si nikdy nepoložila otázku, zda jsem schopna vychovat svoje dítě sama. Nejdu do této životní situace s možností, že mi partner může zemřít! Z té myšlenky bych se musela zbláznit. Stejně tak, když jsem se vdávala, věřila jsem, že je to navždycky a žádné nepovedené manželství se u mě konat nebude - a dosud nekoná. Kdo takhle takhle uvažuje dopředu, nemůže to myslet s partnerem vážně.
|
| MartinaNov (dva rošťáci | 
|
(3.10.2008 10:58:58)
Víš Ivčo, to není o tom, že to s partnerem nemyslíš vážně, když na něco takového jen pomyslíš. Taky si nedovedu představit, že bychom o tatínka přišli, máme ho přece moc rádi!
Ale jsem toho názoru, že když dva zakládají rodinu, měli by mít vyřešené všechny tyto otázky - jak finanční, bytové, tak i jakési "pojistky" do budoucnosti. Proto si dáváme životní pojištění, abychom byli kryti v případě nějakého problému (např. hypotéka).
Asi až tak úplně nesouhlasím s autorkou, že by žena, která zplodí dítě s cizincem jej měla jakožto otce co nejvíce po právní stránce od dítěte oddělit.
Rozhodně bych ale přemýšlela, v případě určitých zemí (islámské apod.), kde žena nemá žádné pravomoce, jak se pojistit, aby mi opravdu dítě třeba nebylo zavlečeno do cizí země (v případě nějakého konfliktu, nebo třeba mé nemoci či umrtí). Asi bych si o takové věci v prvé řadě promluvila s partnerem a tady se třeba opravdu nějak pojistila, je-li to vůbec v takové situaci možné.
Souhlasím ale s tím, že exekuce na dětech je neskutečný hnus - jak pro děti, protože hádám, že z takových traumat se asi budou jen těžko vzpamatovávat, tak i ve jménu lásky, ve které bylo dané dítě původně zplozeno. Myslím si, že už kvůli dětem, by se rodiče měli snažit chovat civilizovaně a domluvit se tak, aby to bylo co nejméně bolestivé pro děti. Ony přece nemohou za rozchod rodičů.
Nikdy bych manželovi nebránila v kontaktu s našimi dětmi, i když se my přestaneme mít rádi, neznamená to, že je nemá rád on. Jediný důvod by byl, kdyby se zbláznil a začal je nějakým způsobem ohrožovat nebo týrat, pak opravdu rodič ztrácí právo být rodičem.
|
|
| Blanče | 
|
(3.10.2008 11:11:27)
Ivčo, děti mám tři, s jejich otcem žiju už 20 let, do vztahu jsem šla na plno, ale stejně jsem v každém okamžiku počítala s možností převzít za všechny naše děti plnou zodpovědnost a věřím, že můj muž to má stejně. Stát se opravdu může cokoli a pravděpodobnost, že 30 let (máme děti daleko od sebe) vydrží náš vztah a ani jednomu z nás se nic nestane, ani např. ztráta zaměstnání - je hrozně malá. Pokud to tak dopadne, je to plus ale já jsem ráda, že nejsem na svém muži závislá (ani on na mě) a spolu jsme proto, že to chceme, ne proto, že jinak bychom museli spoléhat na to, že naše životy muset někdo kočírovat místo nás.
|
| Ivča | •
|
(3.10.2008 12:50:37)
Martino, samozřejmě, že tyto otázky před založením rodiny mají být vyřešeny. Ale společně, společně si to zařizujeme pro 4 lidi, protože nepředpokládám, že nás v budoucnu bude méně. A pojistky se u hypoték musí uzavírat kvůli bankám, pokud vím.
Blanče, já tu nemluvím o ztrátě zaměstnání. To je přece jasný, že v tom okamžiku musíš zajistit rodinu, ale pořád máš toho druhého. Já reagovala na článek, kde je uvedeno, že mám zvážit, zda jsem schopna "fyzicky, finančně, emocionálně" vychovat dítě. Já jsem si takové otázky před otěhotněním nepoložila, protože počítám, že s mou láskou budu navždycky.
|
| Linda | •
|
(3.10.2008 15:36:56)
Hm, tak to jsem asi málo romantická nebo co, ale já jsem si tyto otázky před otěhotněním tedy položila. Vzhledem k tomu, jak často se mladá manželství s malými dětmi rozvádí, mi přijde naivní až nezodpovědné ani nepřemýšlet o tom, jestli bych se samotná o své děti dokázala postarat. Odchod partnera je natolik běžná věc, že myslet si, že nám se to absolutně stát nemůže, je zcestné. Protože těm skoro 50% manželství, která se u nás rozvádí, se to stalo (a těch, kteří si již v okamžiku svatby mysleli, že se rozvedou, asi tolik není).
|
| Pavli +2 | •
|
(3.10.2008 16:03:42)
Ráda bych tě podpořila.Pisatelku článku naprosto chápu a gratuluju k takhle přímo sdělené pravdě,kterou si
velká část nechce přiznat.Ano,je to opravdu neromantické,ale 100%pravdivé.Nikomu nic zlého nepřeju,ale stát se může opravdu cokoli a mít nějaká "zadní vrátka" není na škodu.
|
| MartinaNov (dva rošťáci |
|
(3.10.2008 16:54:47)
asi tak. Bohužel, život není jenom růžová romantika
|
|
| MartinaNov (dva rošťáci |
|
(3.10.2008 17:00:49)
taky v zásadě s autorkou souhlasím, kolikrát mě až šokuje v jiných diskusích, jak jsou některé maminky hloupé a nezodpovědné, když jdou do miminka s nesolidními partnery (s nimiž nemají vyřešenou minulost nebo finance).
Potom si stěžují, jak jim partneři nedávají peníze, jak s nimi bojují o děti nebo naopak s nezájmem o ně....
Myslím si, že je třeba dobře zvažovat, s kým zakládám rodinu, už proto, že v dnešní době je tak snadné od rodiny utéci, rodinu už nedrží pohromadě ani to, "co řeknou lidi" a partneři si kolikrát dělají vzájemně takové "prasárny" (promiňte ten výraz, ale třeba v případě exekuce dítěte mě jiný publikovatelný nenapadá), že až zůstává rozum stát.
|
|
|
| Emilka. | 
|
(3.10.2008 16:09:11)
Lindo, když jsi si ty otázky před otěhotněním položila, učinila jsi i nějaká preventivní opatření?
|
| Linda | •
|
(4.10.2008 16:14:41)
Hm, preventivní opatření: dítě jsem si naplánovala až poté, co jsem dokončila VŠ, sehnala práci a tam pár let odpracovala - tj. abych se měla po rodičovské kam vrátit, případně abych se na trhu práce snáze uplatnila. Před svatbou jsem si vyhledala info o tom, co patří a nepatří do společného majetku - např. tedy vím, že byt získaný darem od rodičů je výlučně můj a měla bych teoreticky kam odejít, kdyby mi manželství nevyšlo. A taky jsem si nepořídila 4 děti, ale jenom jedno...Protože o 4 děti bych se sama nepostarala, o 1 ano. Mám malou rodinu a kdybych zůstala sama třeba se 4 dětmi (bez pomoci babiček či sourozenců), fakt nevím, co bych dělala.
Ne že bych si myslela, že má každá snoubenka hned mít vlastní byt, to ne! Ale jen žasnu, když někdo v manželství nemá ani vlastní účet v bance, například....
|
| Emilka. |
|
(4.10.2008 17:09:52)
Lindo, mě spíš zajímalo, jak jsi se preventivně pojistila proti tomu, že se třeba tvůj muž za čas změní, vezme vaše dítě a zmizí neznámo kam. Bude si s tebou dopisovat jen přes soudy. Nastanou nechutné tahanice o potomka. Jak jsi se pojistila, abys tomu všemu předešla?
|
| Linda | •
|
(4.10.2008 22:52:57)
Já jsem reagovala na to, že jsem již před otěhotněním přemýšlela o tom, zda bych případně zvládla péči o dítě sama. Proti tomu, že manželovi "rupne v bedně", a s dětma uteče neznámo kam - proti tomu se, domnívám se, pojistit nelze. Snad jen pečlivým výběrem partnera. Ale věřím, že tento argument by mi ty, kterým se to stalo a milovaný manžel jim skutečně s dětmi znenadání zdrhnul, omlátily o hlavu 
|
|
| MartinaNov (dva rošťáci |
|
(5.10.2008 19:31:46)
tak proti rupnutí v bedně opravdu asi žádnou pojistku nevymyslíš.
Ale jak píše Linda, můžeš leccos udělat ještě před početím dítěte. Kolikrát si říkám, když si pročítám příběhy některých žen, které si život zajistí tak, že nevlastní nic, ani svou vůli a svobodu a pořídí si s tak tolerantním partnerem dítě, tak opravdu nechápu, kam daly mozek.
A není to jen o partnerech-cizincích.
|
| 10.5Libik12 | 
|
(5.10.2008 23:39:25)
Martina Nov,
a víš, že zamilovat se bez ohledu na rozum je jedna z věcí, kterou by člověk měl zažít, aby život nebyl tak školometský?
Jít do vztahu s kalkulačkou je pro mě dost depresivní představa:)
|
| MirkaEyrová | 
|
(6.10.2008 0:50:44)
Libik, jasně. Jenže to je děsně hurá akce, hloupá a nezodpovědná, jen tak se prostě zamilovat, aniž by člověk vůbec vnímal, DO KOHO. Teda, abychom si ujasnili situaci. Zamilovat se můžeme kdykoliv do kohokoliv. Ale záleží na tom, co připustíme dál, že. Jestliže opravdu nutně potřebujeme zažít tu smršť pocitů, jestliže se zamilujeme úplně bláznivě a bezuzdně, tak ale pak nesmíme plakat, že nám ten lump zdrhnul od oltáře, když my jsme přišly do jiného stavu, nebo si nás teda vzal, ale mlátí nás a naše děti, nebo nám potomka unesl za hranice. Podle mě fungují jasné rovnice: bláznivé zamilování = vysoké riziko průšvihu & určitá zdrženlivost a přemýšlení nad vztahem = o něco vyšší naděje, že jsme si nevzaly očividného grázla.
Zamilovaná, aniž bych přemýšlela, jsem byla několikrát, ale ještě na škole, a moje naivní lásky nebyly opětovány (naštěstí ). A do svého muže jsem se bláznivě zamilovala, ačkoliv jsem zpočátku byla zdrženlivá. Můžu říct, že v tomto smyslu se necítím nijak ošizená. Nikomu to nevnucuju, každého věc, jak si to zařídí. Ale nemyslím, že by bylo moudré zamilovat se a milovat se, případně si pořizovat děti, aniž bychom přemýšlely po tom, kdo je to ten ON.
|
| 10.5Libik12 |
|
(6.10.2008 9:48:53)
Mirko, jistě, ale předpokládám, že zamilovanost tě porazí v rámci nějakého prostředí, ke kterému vzhledem k tomu, jaká si, přirozeně tíhneš. Já třeba nemám reálnou šanci se zamilovat do skalního fanouška Michala Davida nebo vrcholového hráče pink ponku, nepotkám ho.
ZPokud budu setrvávat v masochistické zamilovanosti do spřízněné duše, která ovšem gamleří, je zřejmě nějaký problém ve mně a potom neplatí obecná ustanovení o ostražitosti, neboť jsem diagnoza. Trochu problém jsou multikulturní svazky, jakkoliv nemám ráda dílko "Bez dcerky neodejdu", přivede-li si dceruška z Práglu syrského spolužáka, budu mít starost:)
|
| MirkaEyrová |
|
(6.10.2008 10:38:03)
Libik, jasně, ale už i to, že v Tobě zabliká světýlko a řekne "stop, gambler není nic pro mě" je přece už o zapojení myšlení do výběru partnera. Ne, já nemluvím o tom, že bych si dělala dotazník na sebe, jestli zvládnu sama vychovat dítě (tehdy bych si řekla určitě jo, ačkoliv si dnes už tak jistá nejsem, notabene když se nám narodil aspík). Mluvím o určité dávce obezřetnosti, s kterou budu k výběru partnera přistupovat. A když můj mozek hodnotí přicházející informace pozitivně, tak se pak můžu bláznivě zamilovat. Totiž tato formulace je mnohem bezpečnější, protože řada žen je schopná zamilovat se do alkoholiků a gamblerů, aniž by vnímala, že to není vhodný partner pro život. Pro ně je informace o "správnosti" bezhlavého zamilování špatně. A já si nemyslím, že je tak složité sklouznout k chybnému výběru partnera; stačí, když se dva k sobě nehodí. Nevím, ale nemyslím, že každá žena má svoje velké hobby, podle něhož si vybírá partnery - a je to tak specifická oblast, že to samo o sobě setře veškeré možnosti rozdílností v životních postojích. Že oba budou fandové do plachtaření? Na co to bude, když on může očekávat od ženy plně zajištěné zázemí, aniž by se musel angažovat v domácnosti a péči o dítě, a ona bude očekávat dělení domácích prací půl na půl.
|
| Ivča | •
|
(6.10.2008 12:48:03)
Teda holky, já zírám. Nepochopím Váš postoj. Už se nedivím, že je u nás tak vysoká rozvodovost, když před otěhotněním zvažujete, zda dokážete být samy. Už jen to, že tu myšlenku připustíte, se mi zdá kacířské. Mimochodem, máme jeden účet společný v bance a nemáme s tím problém, co je na tom špatného?
|
| Linda | •
|
(6.10.2008 14:40:23)
Já zase zírám, že zíráš . Když sedám do auta, nemyslím si, že bych zrovna já zrovna teď nabourala - ale přesto se pro jistotu připoutám. Nehodu nikdy dopředu nemůžu vyloučit, i když si myslím, že jsem dobrá řidička, chybu může udělat každý; nemusím ji ani způsobit já, ale třeba někdo jiný nebo okolnosti, které při nejlepší vůli neovlivním. Podobně jsem si před početím dítěte nemyslela, že ho budu vychovávat sama - ale i to se lidem stává, takže je lepší s tím počítat.
Ke společnému účtu - pokud máš své prostředky i jinde než na účtě (stavební spoření, akcie, dluhopisy,ve slamníku...) pak v tom nevidím problém. Mít všechny peníze na jednom účtě není rozumné tak jako tak, a v případě, že k němu má přístup více osob, je to ještě horší. Manžel ty peníze fakt nemusí vybrat a propít v hospodě, stačí, když mu někdo ukradne platební kartu a vysaje vám účet než ji stihne zablokovat. Nebo vaše banka zkrachuje a než ty peníze získáte zpět z pojištění, z čeho budete fungovat?
|
| Ivča | •
|
(6.10.2008 16:17:16)
Peníze máme jinak zabezpečený, revolvingem atd., ale myslela jsem, že Ti jde o to nemít vlastní účet pro případ krachu manželství.
Přirovnání k autu mi nepřijde vhodné, tam se nikdo nepodiví, že nepodceňuješ rizika, ale v manželství do toho jdu naplno, nepřipouštím jinou možnost. Ale Ty tu možnost připouštíš...to je pro mne naprosto nepochopitelné. Každý asi máme jiný náhled.
|
| Linda | •
|
(6.10.2008 22:31:57)
Jenže riziko krachu manželství je skoro 50%! To je snad ještě víc, než riziko autonehody...Víš, kdybych si dopředu myslela, že manželství zkrachuje, tak do něho ani nejdu. (Podobně jako kdybych si myslela, že se vybourám, tak radši ani nikam nejedu). Já nevstupovala do manželství s konkrétními pochybami o našem vztahu, ale s vědomím, že spoustě lidí kolem nás to nevyšlo, tzn. že stát se to opravdu může a dokonce se to může stát i tam, kde by to nikdo nečekal. Jinak ti samozřejmě přeju, aby vám manželství vyšlo...
|
|
|
|
|
| 10.5Libik12 |
|
(6.10.2008 13:59:12)
Myslela jsem spíš, že potkávám rp. neformálně se scházím s lidmi, kteří mají podobné chápání světa, Michal David byl extrémní případ. Nezamilovávám se, když drcne tramvaj, ale na základě nějakých společných zážitků.
|
| MirkaEyrová |
|
(6.10.2008 15:07:13)
Aha. Tak prvotní problém je, že já jsem se nikdy nedostala do žádné skupiny lidí, v níž by se vyskytovali i mladí svobodní muži, s kterou bych měla společné zážitky, a zároveň ve které bychom se vzájemně znali tak, abychom o sobě věděli způsob chápání života. Pro mě existovalo jen škola - domácnost a později práce - domácnost. Tak jsem byla vedená. Přátelství? Zbytečné, nemorální, protože odvádí od rodiny. Vlastní koníček? Luxus, který si žádná pořádná hospodyňka nemůže dovolit; dovolené koníčky - vyšívání, spravování ponožek, šití pyžam, vaření. Tož tak.
Díky manželovi jsem se z tohoto upjatého vzorce trochu vymanila, ale zase se mé srdce zhlédlo v totálně individualistické zábavě, při které se taky mezi lidi moc nedostanu  .
|
|
|
|
|
|
| Linda | •
|
(6.10.2008 14:44:55)
No jasně, zamilovat se bez ohledu na rozum, to je samozřejmě moc hezké. Ovšem pořídit si rodinu na základě bláznivé zamilovanosti mi moc super nepřijde. Myslím, že k tomu by mělo dojít až poté, co ta první bláznivá zamilovanost přejde a člověk je schopen rozeznat, s kým že to zakládá rodinu.
|
|
|
|
|
|
|
| rosali | 
|
(3.10.2008 17:13:49)
Absolutne súhlasím.A vobec si nemyslím,že je toto myslenie málo romantické.Skor naopak,svedčí to o zodpovednosti a skutočnej "dospelosti" jedinca.
Myslim si,že kto na tak základné otázky ako vlastná schopnosť finančného zabezpečenia svojho dieťaťa nemyslí ešte pred jeho narodením je bud nezrelý dieťa mať,alebo je príliž naivný práve pre to,že sa mu zatiaľ nič podobné v živote nestalo.
A takým ženám by sa asi ani nič radšej stať nemalo,pretože ich to vačšinou bezradné položí na kolená.
|
|
|
| MartinaNov (dva rošťáci |
|
(3.10.2008 16:57:04)
myslím, že pojistka je nejen pro banku (ano, pokud je hypotéka, tak většinou je na částku hypotéky vinkulována ve prospěch banky), ale také pro zajištění rodiny. Nejen hypotéka představuje podstatné životní náklady. Co takhle vážný úraz, kdy je třeba předělat byt pro vozíčkáře??? Anebo platit asistenta či stacionář, když ten druhý musí vydělávat a živit zbytek rodiny....
|
|
|
|
| MirkaEyrová |
|
(3.10.2008 17:10:39)
Souhlasím s Ivčou. Když opravdu má člověk partnera RÁD, tak prostě NEMŮŽE uvažovat tak, že partner je vlastně zakuklenej zlej únosce dětí. To bych si ho přece zákonitě nemohla vzít a mít s ním děti, ne?
Jediné, co se dopředu dá dělat, je zodpovědný výběr partnera, a to nejen pro život, ale už i pro sex, protože i při sebelepší prevenci může ochrana selhat. Nekoukat jen, jak super válí na dýze a že je děsně sexy, ale - chová se fér? jde s ním prodiskutovat nastalý problém? podvádí a lže, nebo mluví zpravidla pravdu? má rád lidi, nebo je to vlastně sobec? Atd.
|
| Siddhártha | 
|
(3.10.2008 18:14:42)
Ted docela nechápu, co to tu píšete. Nenapadá vás třeba, že lidi se rokama mění? Že ten, kdo se choval před 10 lety jako nejskvělejší člověk na světě, se může postupně začít chovat jako hajzl? STačí třeba postupné snižování sebevědomí neúspěchem v práci a pod. Nebo u prvního dítěte je to nadšený otec a se třetím už si připadá odstrčený, žárlí, dělá naschvály? Jako nikdo mi nezaručí, že partner, kterého jsem si vybrala rozumově, se za celý život nezmění.
To jsou pak takové debilní kecy "proč si ho brala, proč s ním měla děti". Nejspíš proto, že ani po pětileté známosti nic nenasvědčovalo tomu, že by se měl kdy jako hajzl chovat.
|
| MirkaEyrová |
|
(3.10.2008 19:13:39)
Niobe, já vůbec nic nevím o Tvých eventuelních problémech. Nějak poslední dny nestíhám číst celé diskuze, tady jsem jen tak taky nakoukla.
Psala jsem o zodpovědném výběru partnera, nikoliv o tom, jak se za 10 let může změnit. Samozřejmě že člověk, který se nám na začátku jeví jako ten nejbáječnější partner na světě, se může změnit. A pak se můžou stát tragédie typu rozvod, tahanice o dítě, únosy, exekuce... Brrr. To, že si člověk vybírá partnera zodpovědně, je podle mě maximum, co můžeme dělat jako prevenci. Co život přinese dál, to už je otázka a ne vždy se dá všechno uhlídat. Spíš jsem reagovala na autorku článku Evu - nedovedu si představit, že bych se plná štěstí a nadějí vdávala za muže, u něhož bych jaksi už dopředu počítala s tím, že je vlastně lhář, který mi jednou bude chtít unést dítě...
|
| Siddhártha |
|
(3.10.2008 19:27:03)
Mirko, problémy nemám. Spíš jsem mluvila o případech, které znám z okolí.
Mně právě Tvůj příspěvek přišel takový definitivní. Ale jinak souhlasím, že jít do svazku s někým, o kom vím určité věci, je nezodpovědné, nebo se aspon dotyčná později nemůže divit.
|
| MirkaEyrová |
|
(3.10.2008 20:19:35)
Neee, Niobe, to nemělo být definitivní. Tak nějak jsem si povzdechla nad tím, jak se některé věci vůbec nedají dopředu ovlivnit...
|
|
|
|
| MartinaNov (dva rošťáci |
|
(5.10.2008 19:33:08)
on je totiž výrazný rozdíl v tom, jestli se z partnera stane gauner po 10 letech, nebo zda-li byl gaunerem ještě před svatbou. Bohužel znám i takové a když vezmeme v úvahu, že vše má tendence se jen zhoršovat....
|
|
|
|
| Janina | •
|
(3.10.2008 18:34:16)
ktera si asi nicim takovym nikdy neprosla a presto pise clanek ve kterem radi,jak na co.Takovy mam nejradsi,s plnou hubou kecu.
|
| 10.5Libik12 |
|
(3.10.2008 18:55:03)
Ze všech mezinárodních i interkontinentálních exekucí mnou naprosto otřásla státní zvůle ve výše jmenovaném případě.
To si pak můžete vybrat chlapa jakýho chcete.
|
| Magda & 2 | •
|
(7.10.2008 9:40:34)
Libiku, sorry, ze reaguju az takhle pozde, ale proc to s tebou tak hrozne otraslo? Ten pripad znam (ne do detailu), protoze pochazim z Posumavi jako ona rodina...Akorat ja nechapu asocialni chovani one maminky: nestarejte se o nas, my se nestarame o vas! Takhle prece nelze zit, pokud jses obcanem statu! Muzes (i nemusis- dle tveho vyberu) vyuzivat urcite vyhody, ktere z tveho obcanstvi plynou, ale zaroven musis dodrzovat urcita pravidla. Vzdyt i ockovani se da vykomunikovat s lekari (odlozit, zaridit vyjimky...atd), ne se stavet na zadni jako kobyla a kopat kolem sebe....Exekuce deti je hrozna vec, ale pokud neni vule k vzajemne komunikaci (rodice vs. urady) tak se musi pocitat s tim, ze k takovymhle "aktum odebrani ditete" bude dochazet....
|
|
|
| Evka | •
|
(5.10.2008 13:52:53)
No, Janino, to bys snad chtěla číst jen čláky o porodních bolestech, protože tím jsme prošly všechny? Nebo snad čekáš, že někdo, komu sebrali exekutoři dítě, sedne a napíše článek na Rodinu? Fakt"s mě rozesmála, sto bodov!!!
|
|
|
| Ester | •
|
(17.10.2008 12:33:45)
..k tomuto mám jednu připomínku. Já jsem taky šla do manželství, že to bude první a poslední. A po třinácti letech, zrovna když byly děti v pubertě jsme se rozvedli. než se hádat a děti by vyrůstaly ve stresech, tak jsem je raději vychovávala sama. Neměli jsme byt, měli jsme málo peněz, provizorně jsme bydleli chvilku u mých rodičů, pak partner rok neplatil výživné, ale přesto, že jsem měla celkem malý plat, podařilo se mi děti vychovat dobře, neměly sice drahá kola atd., ale nestalo se, že by v létě nebyly v přírodě, na nějaké levnější dovolené se mnou, na táboře atd., takže jedině že neměly prostě toho otce. Ten se o ně začal zajímat, až když už byly dospělé, soběstačné.....
Takže sice člověk dopředu nepočítá s tím, že na výchovu bude sám, leč často se to stane a musí být schopný to zvládnout...dnes mají obě děti vzdělání, dcera vysokou školu, syn středoškolské vzdělání,oba mají vlastní byt,dcera dvě děti. lehké to nebylo, ale zvládla jsem to. Ani jsem nějak zvlášť neočekávala pomoc svého okolí, rodiče hlídali děti výjimečně v létě, občas. Ani finanční pomoc jsem neočekávala. Prostě se musí víc počítat, víc šetřit, ale rozumně.
|
|
|
| nicnic |
|
(4.10.2008 10:48:58)
vidím to naprosto stejně, dítě je v téhle společnosti stejně jak pes nebo lednice věcí.
Děkuji za přesné postřehy a s autorkou článku nesouhlasím. Přišla jsem v životě mnohokrát do situací, kdy navrch mělo právo, nikoli morálka, spravedlnost a ZáJEM DÍTěTE.
|
| nicnic |
|
(4.10.2008 10:51:07)
je to nemravné, odporující podstatě života a vůbec všemu, na čem má zdravá společnoststát.
|
| Markéta | •
|
(4.10.2008 15:21:28)
V přírodě mládě většinou patří samici, jen v některých případech se stará o potomstvo samec a nebo oba dva rodiče. To druhé je hlavně u ptáků, kde samička je na vejcích a sameček jí živí a pak spolu živí ptáčata. Tady chtějí brát ženě dítě, když ho sama neuživí, to je patologické. měli spíš donutit otce, aby se staral a platil.
|
| m | •
|
(4.10.2008 15:22:50)
Omlouvám se, ale článek se po prvním odkliknutí neobjevil. Tak jsem to zkusila několikrát a pak se to objevilo několikrát vše.
|
|
| m | •
|
(4.10.2008 15:22:53)
Omlouvám se, ale článek se po prvním odkliknutí neobjevil. Tak jsem to zkusila několikrát a pak se to objevilo několikrát vše.
|
|
|
| Markéta | •
|
(4.10.2008 15:21:32)
V přírodě mládě většinou patří samici, jen v některých případech se stará o potomstvo samec a nebo oba dva rodiče. To druhé je hlavně u ptáků, kde samička je na vejcích a sameček jí živí a pak spolu živí ptáčata. Tady chtějí brát ženě dítě, když ho sama neuživí, to je patologické. měli spíš donutit otce, aby se staral a platil.
|
|
| Markéta | •
|
(4.10.2008 15:21:34)
V přírodě mládě většinou patří samici, jen v některých případech se stará o potomstvo samec a nebo oba dva rodiče. To druhé je hlavně u ptáků, kde samička je na vejcích a sameček jí živí a pak spolu živí ptáčata. Tady chtějí brát ženě dítě, když ho sama neuživí, to je patologické. měli spíš donutit otce, aby se staral a platil.
|
|
| Markéta | •
|
(4.10.2008 15:21:36)
V přírodě mládě většinou patří samici, jen v některých případech se stará o potomstvo samec a nebo oba dva rodiče. To druhé je hlavně u ptáků, kde samička je na vejcích a sameček jí živí a pak spolu živí ptáčata. Tady chtějí brát ženě dítě, když ho sama neuživí, to je patologické. měli spíš donutit otce, aby se staral a platil.
|
|
|
|
| vědma | •
|
(4.10.2008 12:59:44)
Autorka asi měla na mysli, že matky by měly brát v úvahu současnou právní situaci v našem státě. Tam, kde se s dítětem i zvířetem zachází jako s věcí, je třeba s tím předem počítat; proto ty rady, které v normálním právním státě by byly nemístné.
|
|
|
byl pro mě i jejího otce na prvním místě. O tom je i tenhle článek, proto jsem to chtěla vyjádřit.
Dítě patří sobě. 
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)