MirkaV | •
|
(11.9.2008 10:09:55) I u nás je tatínek s naší malou Sárinkou(14měsíců) doma a to od 7. měsíce. Občas je mi to líto, ale mám dobrou pracovní dobu, sice stávám ve 4.15, ale doma jsem po 14 hodině, takže se pak malé plně věnuju i kojit jsem jí zvládla do roka, i když přiznám, že to lehký nebylo a někdy ještě není, ale co bych pro toho našeho broučka neudělala, že. A proč je to u nás tak. Nejsem žádná kariéristka, i když přiznám, že nemám špatné místo a proto nemám ani špatné peníze, a máme hypotéku na baráček, půjčku a z manželova platu a rodičáku bychom to prostě neutáhli. Takže do práce chodím z nutnosti, ale už teď plánuju, že při druhém mimi chci mít finanční rezervu a rodičkovskou dovolenou si prožít a užít sama.
|
10.5Libik12 |
|
(11.9.2008 10:46:39) bylo naprosto normální, když šel táta na procházku s kočárem, případně uvařil, vyluxoval a vypral, či jinak sdílel péči o krb.
Co si mám myslet o obsahu a radách, když je článek uveden nesmyslem.
Jinak, tam kde funguje táta jako šéf domácnosti, by mě zajímalo jestli dokáže takové ty zasadní věci, jako rozhodnout, co uvařit, když zjistil, že maso zavání, svléci dítě, pokud se oteplí, zajistit náhradní akci, když odvolají plavání z důvodu karantény, jestli vždy ví, kde hledat oblečení, když dítě podvacáté vymete louži ap.
Dle mého na tak náročnou roli, jako je "manager rodiny" chlap nestačí:)
|
MarkétaP + 4 dcerky |
|
(11.9.2008 11:00:49) Libíku, i před dvaatřiceti, můj tatínek byl se mnou doma od mého roku do dvou, zatímco si dodělával malý doktorát a maminka už dostudovaná vydělávala ... obávám se, že zvládal i ten úklid a management, protože mu to nedělá problém dodnes (i postarat se sám o dvě malé vnučky).
|
|
Zasjaj. |
|
(11.9.2008 11:03:57) Libiku, myslis jo? Ja vim, ze bylo proste smesne, kdyz chlap vykonaval zenske prace, takovy byl povazovan za podpantoflaka. Kdyz jsem vyrustala, vsichni lide z celeho bloku veseli pradlo na dvore, kam bylo z nasehop kuchynskeho okna dobre videt. Jedinej chlap, kterej kdy to pradlo vesel, byl nebohy pan Rybar. Moje matka, ac v mnoha smerech emancipovana, to pokazde jizlive komentovala a nerekla m u jinak, nez Santala. Ja to proste nechapu, pri tom sama porad nadavala, ze ji doma otec s nicim nepomuze.
A jinak mas recht, muj muz byl na materske, on to s detma umi lip nez ja, ale ten bordel. A jidlo porad do kola to stejny - tedy ne pro mne, to samozrejmen nenachystal nic, ale pres den pro dite.
|
|
fisperanda |
|
(11.9.2008 11:08:19) To záleží na tom, jakýho máš chlapa. Můj manžel by to zvládl. Dovede se o dcerku postarat, dovede jí uvařit, převlíct, zabavit, stará se o ni skvěle. Chtěl zůstat na mateřské a věnovat se jí, ale finanční situace to neumožňuje, musí prostě vydělávat. Vím ale, že by to zvládl. vím, že když někam odjedu na tři dny, o malou bude skvěle postaráno a vůbec nemám strach. Když jsem odjížděla naposled na delší dobu pryč, a chtěla jsem navařit dopředu, odmítl to s tím, že přece nebudu celej den vařit, že přece není žádný trdlo, co neuvaří obědy a večeře. A upřímně - nevzala bych si chlapa, kterej se nedovede postarat o dítě.
|
Linda | •
|
(11.9.2008 14:04:26) Fisperando, a to jste se brali až po narození dítěte nebo jak jsi zjistila, že si bereš chlapa, který se dovede postarat o dítě? My jsme se brali po 5 letech společného soužití, manžel má všechny vlastnosti, které jsou pro mě zásadní, ale jak se bude starat o dítě jsem dopředu nevěděla. Myslím, že tohle se někdy zcela odhadnout nedá...
|
|
10.5Libik12 |
|
(11.9.2008 23:09:09) Můj muž se dovede postarat o dítě i domácnost, ale je při tom daleko nemotornější než já a to já nejsem žádná hospodyńka skvělá.
Mám za to, že spousta teorií o rovnoprávností, spousta pseudobojů proti české nátuře, níž má být něco zakořeněno, jak se autorka snaží tvrdit, je trošinku kontraproduktivních, ať už se týče ztráty energie nebo šrámech na vztazích.
Jinak mě zaujala myšlenka, že by si Fishperanda nevzala chlapa, co se neumí postarat o dítě.
Mě, když si bral první chlap, tak jsem se určo neuměla postarat o dítě, kde bych tuto dovednost asi vzala? Nebývá zvykem se cvičně před svatbou starat na tvrdo o nějaký haranty, ne?
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(11.9.2008 23:15:15) Libiku, jenže ono se dá dneska fakt hrozně těžko posoudit, do jaké míry je to, že - řekněme - většina žen se dokáže "lépe postarat o dítě a domácnost" dáno geneticky, do jaké míry je to přežilý atavismus, podvědomé napodobování rodinného vzoru atd. atd. To je tanec na hodně tenkém ledě. Znám chlapy, co výborně vaří, pečou, šijou na stroji... znám ženský, co udělaj v rekordním čase rozborku a sborku samopalu, opravěj rozbitý auto... ano, asi jich bude MENŠINA, ale proč je to tak, to si netroufám objektivně posoudit.
|
10.5Libik12 |
|
(11.9.2008 23:39:14) Ale jo, ale já znám dost žen, co, jak připouštíš dle možné teorie atavisticky daleko dovedněji a rychleji obstarají prádlo a buchty. Jenže najednou je čapne rapl, protože se dočtly, že jsou za dobou a nutí se do akcí, které jim tak neodsýpají, zatímco jejich manžel doma řeší, co znamená ono zkomolené batolecí slůvko pronášené v úpěnlivém řvaní, které už hodinu trvá:)
Myslím si, že společnost je velmi liberální k různým formám rodinného uspořádání a netřeba se hecovat v tom, že chlap je za každých okolností (vyjma trapných objektivních podmínek z článku) totéž co žena a naopak.
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(11.9.2008 23:46:19) Možná ani tak nejde o to, že by byly out proto, že jsou doma s dětmi a baví je vařit a starat se o rodinu. I když já asi neznám nikoho, kdo by nejpozději při třetí MD rychle po sobě jdoucí nezačal doma šílet - a to jsou zcela statisticky průměrné ženy a "mamky", žádné dírkované inženýrky. Podle mne jde spíš o to, že doba nám neustále podstrkuje nějaké nové možnosti a snaží se nám vnutit, že kdo nemá plazmovou telku s úhlopříčkou půl kilometru a nejezdí na dovolenou do Zimbabwe je šílenej chudák. A někdo se na to holt chytí. Je velký rozdíl jít do práce třeba jen na částečný úvazek, aby člověk nezmagořil, nebo jít do práce proto, abych měl co nejrychleji tu půlkilometrovou telku. To je pak člověk neohrabanej automaticky, atavismus neatavismus.
|
10.5Libik12 |
|
(11.9.2008 23:54:23) To je hezkej příspěvek.
|
|
|
|
Ivana Procházková |
|
(11.9.2008 23:43:31) Když jsem po svatbě (no možná ještě před ní) strčila manželovi do ruky žehličku v přesvědčení, že rovnoprávnost musí být, velmi rychle jsem si ji zase přebírala zpátky, neb se mě (pravděpodobně ještě v zamilovanosti) zmocnily mohutné obavy, aby si miláček neublížit, když tu žehličku drží jako prase kost. Záhy došlo k tomu, že miláček odcestoval pracovně na několik měsíců do zahr. a v zahr. mu jaksi nezbylo nic jinéhé, než si žehlit sám, neb se zmačkaná nevyžehlená košile neslučovala s jeho pracovní pozicí a kariérní dráhou, na kterou si vyhlížel. No nemusím dodávat, že po návratu z pracovního pobytu v zahraničí byl můj miláček takovým odborníkem na žehlení košilí a podobného ošacení, že jsem neměla šanci se s ním poměřovat. Z čehož plyne poučení, geneticky nebo nějak podobně podmiňovat vlohy ženského pohlaví k domácím pracem je pěkná ptákovina a je to akorát o tom, že všechno se každý učí někdy poprvé.
|
10.5Libik12 |
|
(11.9.2008 23:50:09) Mno,
já si myslím, že žehlení košil není tradiční ženská práce. každý, kdo si potrpí na košile, si je vyžehlit dovede.
Kdysi jsem coby snoubenka z lásky chtěla pečovat o košilový arzenál vrchního z restaurace. Neměla jsem šanci. Přestože uměl žehlit košile (a asi umí dodnes) není nadán tím, řešit koordinovaně 55 věcí najednou, jak je pro ženský běžný.
A taky, neumí tak děcko "přečíst".
Ppozn. Mluvím o pracovitých, ochotných mužích, řekla bych i feministech.
Ženská je jiná a, nemůžu si pomoci, je to OK.
Je pravda, že to není v kurzu a naše éra se vyznačuje tím, že se to popírá.
|
Ivana Procházková |
|
(12.9.2008 0:04:21) No, chlap neumí řešit 55 věcí koordinovaně najednou, zase často umí vidět věci s větším nadhledem, rozlišit významné od blbostí, nelpět na detailech ("už sis zase pocintal tričko zmrzlinou" a zbytečně tak různými kravinami dítě nestresuje.
A už vůbec nemluvím o "věčných hračičkách", což je zpravidla výsada chlapů, což?
|
10.5Libik12 |
|
(12.9.2008 0:11:49) Nadhled, co se týče pocintanejch triček, jsem ani u jednoho manžela (velice rozdílné typy) nezažila, zato mě je to fakt jedno.
Cítím se dovednějším společníkem pro dítě než otcové a příklad s trikem uvádím jako argument k tomu, že ženská má ve vztahu k dětem "ještě něco"
Aby bylo jasno, i mě se dotýkají válející chlapi a reklama na Albert:)
|
MarkétaP + 4 dcerky |
|
(12.9.2008 8:04:58) Hmmm, tak moje děti si už týden zoufají, že neuspává tatínek (neb je pryč), protože je výrazně zábavnějším společníkem
|
|
|
|
MarkétaP + 4 dcerky |
|
(12.9.2008 8:01:17) Libíku, ale můj manžel fakt zvládá komunikaci s batolaty a uklidňování kojenců stejně dobře, ne-li lépe než já. A nikdy jsem ho k tomu "necvičila" (to se mi hnusí), prostě to sám začal dělat a dělá. (Koneckonců stejně jako můj tatínek, viz výše - fakt jsem si vybrala partnera proti rodičovského vzoru ). Osobně si myslím, že je to daleko víc záležitost množství času s dětmi strávanými než nějakých vrozených dispozic.
|
|
|
|
|
luca | •
|
(12.9.2008 0:14:16) Jo jo, já si např. říkala, když jsem byla poprvé těhotná, aby z té mé péče o dítě nebyl nakonec pěkný prů..r. A že je péče o dítě ženám nějak víc vrozená je podle mě hloupost.
|
|
|
|
jana38 |
|
(11.9.2008 14:02:29) Před třiceti lety mě můj táta vyzvedával z jeslí, vyvářel plíny na sporáku (neměli jsme automatku), vařil, myl nádobí, věšel prádlo... Chodil vždycky do práce brzo brzičko za kuropění a odcházel ve dvě, zatímco máma odcházela do práce ráno co nejpozdějc a přicházela pozdě (abych v jeslích nemusela trávit tak dlouho). Nicméně jsem stejně ráda, že moje děti do jeslí nemusí a já s nima můžu být doma. A můj manžel taky umí prát, obléct děti, vyluxovat, s vařením je to teda bída, ale hlady by asi nezemřel. Teď tyhle dovednosti používat nemusí, teď je jeho starostí chodit do práce
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(11.9.2008 22:40:55) Před třiceti lety mne otec unesl, aby se matce pomstil, aby se na mne následně (po mém nalezení) vykašlal. Každý považuje za normu něco úplně jinýho.
|
|
|
luca | •
|
(12.9.2008 0:08:36) Ale jo, aspoň někteří, hold, když musí...
|
|
|
Zuzka+Filípek2/05+Julinka12/06 |
|
(11.9.2008 12:31:17) U nás jsme se vyměnili po 3,5 letech. Kdy jsem už toho měla plné zuby a manžel zase plné zuby práce. Plat máme stejný, takže kvůli penězům to nebylo.Takže když zůstal manžel doma s 3,5 letým synem a 16 měsíční dcerou (do dnešního dne ji kojím - má 21 měsíců)tak to uvítal. Odmalička je uměl vykoupat, obléct, nakrmit je, takže nebyl problém. A co se týkalo okolí, tak ostatní maminky ho dávali jako příklad doma a ostatní jej povzbuzovali. Vaření bylo bez problémů, sám se naučil už kdysi vařit. Takže s tím nebyl problém. Občas když mám čas a náladu, tak mu večer uvařím na další den, aby toho neměl moc. Ale není to pravidlem. Uklízení zvládá také bez problémů. Hodně nás to spojilo a ví, že být na mateřské a starat se o děti není jen tak, jak si spousta tatínků myslí.
|
|
mellie |
|
(11.9.2008 12:31:20) Já jsem taky zvládla při práci kojit, musela jsem odstříkávat v zasedačce, což nebyl takový problém (vždycky jsem si ji rezervovala a zamkla). Horší bylo, že jsem odsávačku musela vymývat ve společné kuchyňce... málokomu z kolegů/kolegyň to došlo, vždycky se jen upřímně ptali, co to tam dělám... tak nevím, co čekali, že řeknu, asi že mám takovej zvláštní kávovar
|
|
|