| rhianon | 
 |
(7.9.2008 11:07:34)
ano opravdu mi pomohlo se vypsat,trochu jsem si to srovnala v hlavě,a všem děkuji za vaše rady a názory
|
| alena | •
|
(7.9.2008 12:23:43)
rhia, já si taky někdy říkám, že jsem svině, kvůli tomu, že neuklízím podle plánu mého šéfa, že udělám chybu, proto se na mě musí řvát. moje rodina byla přítomna na dvou těchto výtupech, když jsem odešla, řekli aha, asi ji hrabe, a když jsem tvrdila že nastálo, byla neuvěřitelná scéna že to je moje chyba. a to byli při tom výstupu, viděli to... cítím se že to je fakt moje chyba. ale malý hlásek mi říká, že není, a díkybohu tento malý hlásek je ještě stále hlasitý. už to zašlo tak daleko, že jsem si říkala, že si něco udělám, aby si někdo všiml, že je mi ubližováno. ale tak, abych byla funkční. tělo mě asi nějak poslechlo, a hubne samo.
|
| rhianon |
|
(7.9.2008 12:45:14)
no tak zase moje rodina je při mě,říkají mi at odejdu,že mi vždycky pomůžou,ale pak zase řeknou,že to si musím uvážit sama,že mi do toho nemůžou mluvit.i když taky vědí že mám své chyby,tak taky dobře znají mého manžela taky byly párkrát u našich scén,slyšely ho jak se mnou mluví....
|
| lklasinka | 
|
(7.9.2008 12:47:56)
no tak nad čím ještě váháš, když tě podpoří i rodina.
|
|
| Kajda | •
|
(7.9.2008 14:31:16)
Jestli je na tebe hulvát, tak už jiný nebude. Viděla a slyšela jsem to u našich celé dětství a ani teď, když jsem dospělá tomu není jinak. Otec se nezměnil. Hulvát hulvátem zůstane. Nedej na to, že by se někdo dokázal změnit až tak zásadně. Vždy počítej s horší variantou, protože pak už to může být jen lepší :o))). Líbí se mi, že píšeš, že jsi bordelář. To já jsem taky, ale naštěstí mi můj partner absolutně nic nevyčítá. Byt či dům má sloužit nám a ne my jemu...
|
| rhianon |
|
(7.9.2008 15:30:09)
jo jsem bordelář a nestydím se to přiznat a manželovi to taky první rok nevadilo,pořád říkal jak mě miluje i s mými chybami a že mě nechce měnit...ha ha ha
|
| ali | •
|
(7.9.2008 15:44:54)
Rhianon,
já bych tohle nezahazovala, já jsem tak nějak přesvědčena, že máte silný základ. U nás to bylo stejné, byli sme pár, kterému všichni kolem záviděli, pak se nám po moc dlouhé době (ani jsme tomu nevěřili) narodil chlapeček - štěstí a zázrak - já zůstala doma a situace snáď navlast stejná jako u Vás jenom s tím rozdílem, že mého manžela nějak nechytali výlevy lásky. Situace se totálně zlomila:
1. mojím nástupem do práce, 2. návratem ke všemu, co jsme dělali před tím (výlety, památky, cestování, hezké romantické večery, rozhovory... u každého je to něco jiného. Můj manžel si mojím odchodem do práce přestal být mnou tak jistý, já naopak od něho ekonomicky závislá ale hlavně neexistovalo dále se nechat urážet nebo podobně. Jestli chceš navařeno - tak napůl, jednou ty, jednou já, dítě - jednou ty ven, jednou já.....Ten zbytek už chce určit si pravidla, u kterých to dakáží oba (tady jasně , že jde o kompromisy) a pak se těch pravidel držet. Nepovedlo se nám to za týden, ani za měsíc ale teď už celkem dobře fungujeme a milujeme se a náš poklad rozmazlujeme společně.
Nechci říct dělej to přesně takto, ono to všude funguje jinak, ale já jsem si jista- že vy máte taky tu svou cestičku, jak někdo psal - vyhrabej všechno hezké a navaž na to, to co vám vadí - zkuste eliminovat - najít řešení (třeba paní na úklid) - ale opět oba. Zkus manžílka překvapit: přijde domů, dáš mu pusu, obě děti do náruče, popřeješ hezký večer a jdeš na kosmetiku, kina, kávu, nebo jenom na procházku. Výčitky nemají cenu, těmi se nikam nedostaneš
|
|
| ali | •
|
(7.9.2008 16:02:21)
Rhianon,
já bych tohle nezahazovala, já jsem tak nějak přesvědčena, že máte silný základ. U nás to bylo stejné, byli sme pár, kterému všichni kolem záviděli, pak se nám po moc dlouhé době (ani jsme tomu nevěřili) narodil chlapeček - štěstí a zázrak - já zůstala doma a situace snáď navlast stejná jako u Vás jenom s tím rozdílem, že mého manžela nějak nechytali výlevy lásky. Situace se totálně zlomila:
1. mojím nástupem do práce, 2. návratem ke všemu, co jsme dělali před tím (výlety, památky, cestování, hezké romantické večery, rozhovory... u každého je to něco jiného. Můj manžel si mojím odchodem do práce přestal být mnou tak jistý, já naopak od něho ekonomicky závislá ale hlavně neexistovalo dále se nechat urážet nebo podobně. Jestli chceš navařeno - tak napůl, jednou ty, jednou já, dítě - jednou ty ven, jednou já.....Ten zbytek už chce určit si pravidla, u kterých to dakáží oba (tady jasně , že jde o kompromisy) a pak se těch pravidel držet. Nepovedlo se nám to za týden, ani za měsíc ale teď už celkem dobře fungujeme a milujeme se a náš poklad rozmazlujeme společně.
Nechci říct dělej to přesně takto, ono to všude funguje jinak, ale já jsem si jista- že vy máte taky tu svou cestičku, jak někdo psal - vyhrabej všechno hezké a navaž na to, to co vám vadí - zkuste eliminovat - najít řešení (třeba paní na úklid) - ale opět oba. Zkus manžílka překvapit: přijde domů, dáš mu pusu, obě děti do náruče, popřeješ hezký večer a jdeš na kosmetiku, kina, kávu, nebo jenom na procházku. Výčitky nemají cenu, těmi se nikam nedostaneš
|
|
|
|
| ali | •
|
(7.9.2008 14:34:07)
Rhianon,
bylo to u vás vždy takové anebo se to někdy něčím takhle zvrtlo? Ptám se proto, že jsme s manželem podobnou chvíli v manželství měli a vyřešili. Ono je to hodně těžké, člověk je na světě jenom jednou a měl by žít tak, aby byl šťastný. Na druhé straně i děti mají právo na štěstí a potřebují oba rodiče a píšeš: manžel děti miluje. Taky píšeš, že jste prožívali druhé líbanky, možná tady nějaká šance na záchranu je. Tím , ale vůbec nemám na mysli nechat si nadávat, nechat se ponižovat...., naopak.
|
|
| ali | •
|
(7.9.2008 14:34:55)
Rhianon,
bylo to u vás vždy takové anebo se to někdy něčím takhle zvrtlo? Ptám se proto, že jsme s manželem podobnou chvíli v manželství měli a vyřešili. Ono je to hodně těžké, člověk je na světě jenom jednou a měl by žít tak, aby byl šťastný. Na druhé straně i děti mají právo na štěstí a potřebují oba rodiče a píšeš: manžel děti miluje. Taky píšeš, že jste prožívali druhé líbanky, možná tady nějaká šance na záchranu je. Tím , ale vůbec nemám na mysli nechat si nadávat, nechat se ponižovat...., naopak.
|
|
| ali | •
|
(7.9.2008 14:34:55)
Rhianon,
bylo to u vás vždy takové anebo se to někdy něčím takhle zvrtlo? Ptám se proto, že jsme s manželem podobnou chvíli v manželství měli a vyřešili. Ono je to hodně těžké, člověk je na světě jenom jednou a měl by žít tak, aby byl šťastný. Na druhé straně i děti mají právo na štěstí a potřebují oba rodiče a píšeš: manžel děti miluje. Taky píšeš, že jste prožívali druhé líbanky, možná tady nějaká šance na záchranu je. Tím , ale vůbec nemám na mysli nechat si nadávat, nechat se ponižovat...., naopak.
|
| rhianon |
|
(7.9.2008 15:26:21)
do narození staršího syna jsme měli nádherný vztah,měla jsem pocit,že to je ta věčná láska,že s ním chci být do konce života.Narodil se prcek,začli nějaké problémy,já nezkušená mladá mamča,vyplašená z té zodpovědnosti,povinnosti,ale vždycky jsme to nějak vyřešily,ještě byla snaha jak z mé strany tak z jeho. pak se to začlo hroutit,malému bylo 5 let.rok jsme žily v napětí,dokonce na mě vztáhl ruku,tedy spíš vzájemně jsme na sebe vztáhli ruku,i když nejspíš to byla moje vina,provokovala jsem,rozhodně se nechovala jako milující manželka,pak jsem neplánovaně otěhotněla,po jedné jakoby usmiřovací noci,a bylo rozhodnuto,na potrat jsem nechtěla jít,vím jak po potratech dopadla moje sestra,druhé dítě jsem někdy v budoucnu plánovala,tak jsem si řekla že to je možná pro nás impulz k tomu abychom se změnily a začli ne od začátku,to se asi nedá,ale jinak.Taky to po celou dobu těhotenství takto šlo,jak jsem psala,byly to druhé líbánky,jakou měl o mě starost,pořád mi telefonoval jak se cítím,staral se o staršího když jsem byla unavená,prostě to byl zase můj miláček.Jenže přišlo narození mladšího a jako bychom se vrátily tam kde jsme byly před početím..hádky,nervozita,stres,vyčítání..tytam byly sliby jak bude pomáhat s malým abych měla čas i na sebe a na staršího,abych nebyla pořád jen s miminem,jak mu nezáleží na tom,že doma není uklizeno a navařeno,hlavně že jsou děti spokojené,a bla bla bla bla bla.....ted je radši v hospodě než se mnou doma,dneska tam je opět,ani ještě nepřišel z práce....vlastně mmnt přišel,vzal si peníze,a na moji námitku,že slíbil že když má dnes volno,tak bude s klukama,a taky že doma nemám žádné pečivo,nic neřekl,zabouchl dveře a odešel pryč.Pak přijde večer zlomený a začne budto vyčítat nebo předstírat jak nás šíleně miluje..je mi z toho na blití...s prominutím
|
| helena 6 | •
|
(8.9.2008 9:17:25)
Tak to opravdu nechápu, proč tvrdíte, že má ke klukům tak skvělý vztah! Jednou za čas si na ně vzpomene a pak je super otec a mezitím chodí do hospody? To mi tedy nepřijde, že je super otec. Jinak by na ně myslel především a na hospodu až na dalších místech. Chápu, že chodí do práce a pak by chtěl chvilku "voraz", ale polož si otázku, jak často je v hospodě a v jakém chodí stavu a jak často je s kluky a dělá s nimi super věci???
Takhle je to asi třeba zvážit. Pokud první možnost je častější, pak bych vůbec nad ničím neváhala a odešla, protože pravděpodobnost, že se to změní je celkem malá..
Kdysi jsem chodila s člověkem, který přesně takhle urážel a chodil do hospody, pak začal i fyzicky týrat - ne hned, ale po čase. Vůbec nikdy už bych to nenechala dojít tak daleko..
|
| rhianon |
|
(8.9.2008 10:51:13)
myslela jsem to tak,že po nich neřve,nebije je,když je doma tak se jim věnuje
|
|
|
| Veronika | •
|
(8.9.2008 16:22:48)
Z toho, co píšeš, se mi zdá, že tvůj muž není alkoholik. Aspoň zatím teda. Pokud na děti není agresivní, nenadává jim, netluče je a dokonce se jim věnuje, když je doma... alkoholik by ubližoval všem bez rozdílu.
Tento tvůj příspěvek mě trochu mrazí. Ani nejde o obsah, spíš mi to tak trochu přijde, že jsi už dávno odhodlána odejít, jen sis potřebovala posvětit svoje rozhodnutí, protože vnitřně si moc dobře uvědomuješ, že chyba není jen ve tvém muži, ovšem ty sama se měnit nechceš. A jak říkám, jen mi to tak přijde. Jak to je ve skutečnosti, víš jen ty a on.
Nechci ani v tomto a ani v tom předchozím příspěvku tvého muže obhajovat. Pokud dělá to, co píšeš, pak je to určitě špatně. Ale nechce se mi věřit, že by chyba byla jen v něm. Kdysi dávno mohly nastat nějaké komunikační šumy, on mohl tvrdit, že mu bordel nevadí, atd....
Nicméně člověk se vyvíjí a mění. Je od něj pak opravdu tak ošklivé, že chce, aby děti vyrůstaly a byly vedeny k pořádku? Je to od něj opravdu takovej podraz, že mu najednou začaly tyto věci vadit, když v nich žije již několik let? Nemá snad na změnu názoru právo?
A je opravdu tak těžké se kvůli vztahu a dětem snažit doma přeci jen trochu poklidit a něco uvařit? Psala jsi, že máš dilema, zda ochudit děcka o kabelovku a počítač... Ale o pořádek a teplé večeře nemáš problém je ochudit? Je snad kabelovka a počítač důležitější než vést děti (jak nejlíp než vlastním příkladem) k nějakému rozumnému pořádku, řádu a dbát na jejich dobré stravování (denně teplé večeře nemá asi nikdo, ale mít denně chleba se salámem taky není zrovna to pravý ořechový)?
To jsou právě ty věci, které mi naznačují, že celý problém vašeho vztahu podáváš hodně subjektivně, a proto tvrdím, zkus se zamyslet i nad tím, zda bys nějakou trvalou změnu neměla udělat i ty. Protože, jak jsem už psala, málokterý chlap vydejchá neustálej binec a již zmíněný chleba s gothajem denodenně... Bez kompromisu bys po odchodu od manžela zůstala asi doživotně sama.
Co třeba zkusit dát manželovi návrh ve stylu - já se na sobě během následujícího měsíce pokusím změnit to a to (budu víc uklízet, pravidelněji vařit....) a ty na oplátku přestaneš chodit tak často do hospody a místo toho mi víc pomůžeš s dětmi? Jednou za čtrnáct dní si vyhrazuji jeden den (třeba o víkendu) pro sebe, kdy se ty postaráš o děti a domácnost. Na oplátku ty si jednou za čtrnáct dní zase můžeš dojít bez výčitek do hospody...
Ale jak říkám, to je jen můj subjektivní dojem z toho všeho, co jsem si zde přečetla. Mohu se pochopitelně mýlit a určitě věci vidím minimálně trochu jinak než ve skutečnosti jsou... Chápu, že tě to trápí, ale věz, že když po někom chceme, aby se změnil, měli bychom být sami schopni zásadní změny v sobě.
Pokud ty nemůžeš nebo nechceš změnit svůj vztah k nepořádku, nemáš v podstatě žádné morální právo po manželovi chtít, aby změnil svůj vztah k hospodě A obráceně samozřejmě. Pokud se nechce měnit tvůj muž, nemá žádné právo požadovat změny u tebe.
|
| benina | 
|
(9.9.2008 14:32:17)
Zdravím Veroniku,
já tě tedy rozhodně kamenovat nebudu. Z toho jak pročítám jednotlivé diskuze, myslím, žes trefila hřebík na hlavičku. Ve vztahu se musí snažit oba. A opravdu si myslím, že návrh jako, že podívej já se pokusím něco udělat a ty se pokusíš něco udělat stojí za pokus. Dobrý vztah není samozřejmost, je za odměnu a musí se o něj pečovat.
|
|
| rhianon |
|
(10.9.2008 21:02:11)
Aha,takže je v pořádku,když manžel vezme poslední peníze,které byly do výplaty,všechny je propije a já doma nemám kousek chleba a nic co bych dala klukům k jídlu...jen on je božátko nešťastný,že má manželku,která celý den nelítá s hadrem a prachovkou po bytě,ale radši se věnuje dětem...ano nevařím teplé večeře,ale taky pořád nemáme chleba s gothajem...a proč se mám pořád já přizpůsobovat,když z druhé strany nevidím sebemenší odezvu??? neumíte si představit jak je to únavné a stresující,vy se snažíte,děláte v podstatě vše jak si přeje on,házíte svoji osobnost a svůj temperament v podstatě do koše,a on na to hází velký bobek,a stejně si najde něco jiného co mu vadí...jo je to možná subjektivní pocit,píšu to tak,jak to vidím já..kdyby tu psal manžel byl by to jeho pohled a pochybuju že by sme se shodovali...a že není alkoholik,protože neubližuje dětem??no ono taky není moc hezký pohled na ožralého tatku jak se kymácí ve dveřích a nemůže stát na nohách....a že nechci děti ochudit o kabelovku a počítač?já to myslela z pohledu 7letého kluka,pro kterého je to momentálně to nejdůležitější,kdyby záleželo na mě,nemuselo by být ani jedno...a z mého pohledu(opět) se mi nezdá že by tu byl kdovíjaký bordel,myslím že bych slyšela nějaké pomluvy od návštěv,nebo by tu vůbec žádné návštěvy nechodily...přece kdo by se rád scházel ve špíně??? A že jsem rozhodnutá a potřebuju nějaké posvěcení že dělám správně???nebo si to nějak omluvit??ne jen jsem chtěla slyšet názory těch žen které si zažily něco podobného,jak to řešily ony a jestli odešli,tak jak se měli a hlavně a to je nejdůležitější,jak to brali jejich děti,jestli se dlouho trápily...takže máte pravdu,já se měnit nechci a nebudu,hlavně s mým manželem,pokud neuvidím,že i z jeho strany je snaha o změnu...a že bych měla zůstat do konce života sama s mým přístupem??to si nemyslím..pokud potkám partnera,s kterým budu sdílet toleranci a kompromisy a vzájemnou úctu a lásku,tak jsem ohromně přizpůsobivá..ale znovu opakuju,proč se mám snažit pořád jen já?????
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)