| Zdenka_ | 
 |
(18.8.2008 23:23:45)
Mě se to také líbí, když výpravčí v červené čepici svou výpravkou dá vlaku znamení k odjezdu. Ale za drtivou většinu nehod na železnici (a že na železnici ty nehody mívají někdy velmi ošklivé následky) mohou lidé - železničáři. Právě proto, že jsou lidé. Umí dobře reagovat na neočekávané situace, ale automatické činnosti umí lépe stroje. Možná to, že několik výpravčích dostalo modré čepice místo červených a na vlaky už jen koukají místo aby jim "mávali plácačkou", zachránilo nekolik lidských životů nebo zabránilo milionovým škodám.
Navíc dneska jezdí mnohem více vlaků a mnohem rychleji a je potřeba jich na ty koleje nacpat ještě víc, a člověk je prostě pomalý, než určitou řadu úkonů udělá, tak ostatní vlaky musí čekat a o to méně se jich pak na tu frekventovanou trať "vejde".
Proti nostalgii tu stojí bezpečnost a efektivita. Myslím, že je dobře, když nostalgie patří do muzea a do provozu patří ta efektivita a bezpečnost.
Já byla kdysi v muzeu v Lužné i přes noc. Když člověk uprostřed té chladné noci vyšel ven a cítil to zvláštní teplo a vůni roztopených lokomotiv, já měla tak intezivní pocit, že jsem se vrátila nejmíň o 50 let v čase a tyhle lokomotivy za chvíli vyjedou na trať a povezou lidi do práce a děti do škol a celý svět bude o těch 50 let zpět .... bylo to tak moc opravdové, v té tmě člověk intenzivně vnímal jen to, co je blízko, až nešlo věřit, že to někde za plotem končí  I nostalgie je přece krásná, když se setkáte s něčím, co dřív bylo běžné a dnes už není a ono vás to strhne a odnese někam jinam
|
| Mlada | 
|
(19.8.2008 8:19:04)
Ale výprávčí ten provoz na nádraží řídí pořád. Jen z kanceláře. Jsou to stále oni, co přepínají semafory.
|
| Zdenka_ |
|
(19.8.2008 23:07:50)
Ne tak docela, tihle výpravčí v modré čepici přebírají řízení ve stanici většinou jen při posunech. Jinak jsou ty modernizované tratě celé řízené dálkově z velkých stanic.
|
| Marta | •
|
(20.8.2008 12:28:13)
Hlavně je mýtus, že jezdí více vlaků. Vlaků je řádově méně. Máme chatu u trati, v osmdesátých letech jel vlak s uhlím každé 3-4 minuty, dneska se třeba půl hodiny nepohne kolo. Nákladní doprava v podstatě vymizela.
A to že když výpravčí přišli o červené čepice znamená jen to, že velké tratě řídí za ně dispečeři (také lidé).Hlavní výhoda je v tom, že výpravčí má přehled jen do sousední stanice, kdežto dispečer vidí vlak po celé trati (na počítači) a může lépe koordinovat situaci, plánovat křižování vlaků nebo stahovat zpodění. Jinak bezpečnost zajišťuje zabezpečovací zařízení (obsluhované lidmi). Technika pomáhá (pozná že vlak je na koleji a stáhne závory) a nenechá třeba postavit cestu pro dva vlaky proti sobě. Většina nehod je ale, když někdo nerespektuje návěstidlo (auto na přechodu, strojvedoucí přehlédne návěstidlo a pod.) Tomu výpravčí ani dispečer nezabrání.
|
| Zdenka_ |
|
(20.8.2008 22:06:31)
Soudit celkový provoz podle jednoho místa kdesi v lesích není moc vhodné. Provoz na lokálkách skomírá, ale o to hustější provoz je na největších tratích a v největších nádražích. Zrovna trasa Praha-Kolín, o které článek byl, je asi nejfrekventovanější trať u nás.
Vysvětlovat mi, jak funguje zabezpečovací zařízení, tak tomu se říká nošení dříví do lesa  Já totiž ta zabezpečovací zařízení vymýšlím 
|
| bejbina | 
|
(24.8.2008 11:03:24)
Zdenko, tak to bych Ti přála vidět, s jakým zabezpečovacím zařízením pracuje u nás. Když to znáš, tak Ti stačí říct jen oblast, kde pracuji. Plzeň.
Je pravda, že dálkovina je výhodná a bezpečnější, ale lidem chybí kontakt s lidmi. Zažila jsem situaci, kdy díky optimalizaci trati a tím pádem zpoždění, nastoupily ve stanici donedávna obsazené výpravčím, dvě staré paní. Nádraží zavřené, u nástupiště jen nová, moderní, sice zastřešená, ale nijak teplá zastávka a nefungující informační cedule. Byly ještě rozčílené, že se nemohly na výpravčího dobouchat. Bezpečnost je na dráze prakticky to nejdůležijtější, ale také je to služba cestujícím. To za nás automaty nezvládnou.
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)