| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Mezi námi děvčaty…

 Celkem 395 názorů.
 stanousek 


Hezky 

(14.4.2008 9:09:30)
Je to moc hezky. Musim se ale zeptat,jestli mate deti? Ja pokud jsme byli sami dva,jsem mela tak nejak vic casu a hlavne chuti mu vsechno pochvalit a o neco poprosit. Ted kdyz mame 2 maly kluky uz fakt nemam silu a nervy byt na neho jenom mila ...A to mam doma taky v podstate andela, zvlada zehlit, uklizet,nakupovat..a ja ho moc miluju.
 autorka 
  • 

děti máme 

(14.4.2008 9:45:43)
já mám dceru z prvního manželství (16 l) a teď máme mimíska 9 měs. Funguje to stále. U mimíska se taky prostřídáme: Manžel se akorát zatím brání oblékání a s tím vlastně souvisí i přebalování, ale docela ho chápu, že si v této oblasti není jistej - mimístek miluje být nahý a všemožně se oblékání brání, takže manža má spíš strach, aby mu nějak neublížil. Časem se to taky poddá.
 Mlada 


Re: děti máme 

(14.4.2008 10:06:15)
Ale v prvním manželství to tak úplně nefungovalo...
 Jíťa 
  • 

Re: děti máme 

(14.4.2008 10:10:15)
z čeho tak soudíš? Každé manželství přece nemusí končit jen rozvodem. Ty neznáš žádnou vdovu?
 Mlada 


Re: děti máme 

(14.4.2008 10:15:09)
No, napadlo mě to, když jsem to odeslala.
A dvakrát;((
 Mlada 


Re: děti máme 

(14.4.2008 10:11:28)
Ale v prvním manželství to tak úplně nefungovalo...
 Kopřiva Dvoudomá 


Re: Hezky 

(14.4.2008 12:02:10)
Pane Bože, děkuju Ti, že jsem si nenašla nesvéprávné individuum, které sebou nechá vláčet na vařené nudli. Protože co je popsáno v tomto článku, to je nedůstojné pro obě strany. Jestli je to ovšem mystifikace, tak teda dokonalá!

A propos, nikdy jsem netušila, že ženství je založeno na tom, že žena obskakuje svého partnera. A autorce doporučuji seznámit se s významem slova emancipace. Fuj já jsem dneska jízlivá...
 GLT 


Re: Hezky 

(14.4.2008 13:12:38)
Absolutně souhlasím...Takhle bych nechtěla žít ani za zlatý prase. My si teda říkáme miluji tě, prosím i děkuji běžně, ale kdybych měla čekat na to, až manžel pochopí, že když řeknu, že jdu vytírat, tak mu tím říkám, že má jít vytřít on, asi bych se nedočkala. Prostě poprosím, aby vytřel a on to udělá. Domácnost používá stejně jako já, tak proč by se domácí práce měly brát jako čistě ženské? Není tu na hotelu...
 Maci1 


Re: Hezky 

(14.4.2008 13:32:06)
Tak nějak R^. Souhlasím s vámi oběma.
 Viola 
  • 

Re: Hezky 

(14.4.2008 13:46:36)
Souhlasím s Kopřivou i Prďolou! Článek se mi ani trochu nelíbí.Co by autorka dělala, kdyby ty náznaky její manžel nepochopil? Makala by pořád sama a hezky se usmívala do nekonečna???
 Lizzie 


Re: Hezky 

(15.4.2008 7:48:27)
To jsi napsala hezky..
 Siddhártha 


Re: Hezky 

(14.4.2008 13:47:56)
Proboha, tak to jsem se ted zase zhrozila. Co to je? Tvé chování, které v článku popisuješ, není nic jiného, než vorání partnerem. Takhle se chovat, tak je u nás rozvod (a to i v případě, že by se takto choval MM ke mně), protože každý normální chlap by si připadal, že se s ním jedná jak s nesvéprávným blbcem.

Tak snad není takový problém normálně narovinu požádat o pomoc a říct, co konkrétně potřebuju, ne? No ještě, že mám chlapa, který taky preferuje jednání narovinu. A funguje nám to už 10 let. A s jedním dítětem.
 štěpánka 
  • 

Re: Hezky 

(14.4.2008 18:09:39)
Nejdřív jsem se ujistila, že opravdu je rok 2008 a pak si zkusila představit, jak by na takové "hry" reagoval můj manžel. Vždy když mu řeknu, že je nejlepší, nejhodnější...suše se optá - Co potřebuješ? Slova děkuju a prosím mohl bys mi pomoci sice používám, ale můj muž ve vztahu ke mě také. Já nevyžaduji, aby mě prosil o každou vyžehlenou košili a nemám v úmyslu upozorňovat ho s prosíkem, že už by to chtělo vyluxovat. Snad jsme oba svéprávní, oba chodíme do práce a oba víme, co je doma potřeba. Toto pokrytectví popsané v článku se mi hnusí. Vlastně nám oběma. Naštěstí. Ale jestli to autorce vyhovuje, proč ne. jen to, prosím nevydávejte za obecně vhodný návod na šťastné manželství. Já bych z takového utekla hezky rychle.
 MM 
  • 

"Ty jsi přece tak šikovný, ty přece zvládneš udělat to a to!" 

(25.4.2008 13:01:54)
Řekla "Ty jsi přece tak šikovný, ty přece zvládneš udělat to a to!" ... takže jsem se svépomocí pustil do rekonstrukce koupelny. Za dva týdny dovolené plus mínus hotovo, chybělo vymalovat a položit lino, ale koupelna byla v pohodě použitelná. Pak už jsem to dodělával o víkendech.

Až nakonec zhruba po měsíci: "Ty si pořád děláš koupelnu a já se celou dobu musím starat i o víkendech o děti. Už měsíc jsme neměli žádnej výlet! Ty si to budeš patlat ještě půl roku a já se zatím zblázním." Dopr.ele copak já jsem si vymyslel předělávání koupelny z dlouhý chvíle? Myslím že to byl celkem odstrašující případ jak komunikace v manželství vypadat nemá.
 Lana 
  • 

Děti 

(14.4.2008 9:12:55)
Máte děti? Taky jsme si s manželem takhle podobně žili. Nejdřív jako svobodní a to celých 11 let. Manželstvím se vztah nezmění pokud je dobrý. Změní ho příchod dětí. Je pak na všechno míň času. Tím netvrdím,že by se k sobě manželé neměli dál chovat hezky. Myslím tím spíš to rozdělení prací - někde se přece musí najít čas na péči o děti a to jsem ve vašem článku nenašla. Rozhodně nemám čas např. jít štípat s manželem dříví, což jsem jako bezdětná dříve běžně dělávala a i další "mužské" práce. Jinak přeji ať vám to takhle klape dál.
 majdaleenka +07+11 


Re: Děti 

(14.4.2008 9:16:59)
bez pokusu o zlehčení tématu bych tuhle idylu chtěla vidět na vlastní oči, ale v neviditelném plášti;)
 Miilu 


Re: Děti 

(14.4.2008 9:24:57)
My máme dost podobný vztah jako Jitka, děti máme 2, 3 roky a 6 měsíců a stále si pomáháme navzájem. Já pomůžu manželovi hoblovat dříví, on mě v kuchyni - vyndá nádobí z myčky, oškrábe mrkev, jablko, nakrmí mladší. Prostě chceme být spolu, tak spolu taky pracujeme. Umí mě zastoupit v domácnosti.
Pamatuji se, že když jsme ještě bydleli u mých rodičů (než jsme postavili dům), tak mi manžel pomáhal mýt koupelnu a můj táta se strašně divil, proč to dělá, že on by to nedělal :-)
 Lana 
  • 

Re: Děti 

(14.4.2008 9:32:03)
Já si taky na svého muže nemůžu stěžovat. Taky si vzájemně pomáháme, když to časově vyjde. Nejsou pro něj problém žádné domácí práce. Muž je kuchař takže věci kolem kcuhyně zvládá leckdy lépe než já. Chtěla jsem tím jen říct, že toho společného času je méně, když přijdou děti. Alespoň u nás.
 autorka 
  • 

Re: Děti 

(14.4.2008 9:54:39)
Já ho mám. Šupnu mimíska do kočárku a místo procházky spinká na dvorku/zahradě a já s manželem dělám dřevo, na zahradě, umývám auto... Zatím to funguje, až bude prcek větší může se u většiny věcí batolit kolem, stejně jako se vám děti batolí v kuchyni zatímco vaříte.

A péče o dítě jde na úkor našeho volna. Stejně jako u všeho, prostě pokud má jeden práci, druhý neleží na gauči a pokud chce ležet tak u toho aspoň hlídá lezúně.
 Lana 
  • 

Re: Děti 

(14.4.2008 10:14:23)
Tak naše děti rozhodně jen tak nespinkali v kočárku - muselo se s nima jezdit, když odrostly musely být z jejich dosahu odstraněny všechny věci, na které došáhly a to včetně videa, lampiček, šuplíků a do kuchyně jsme pro jejich bezpečnost dali vrátka. Pokud nespaly rozhodně jsem je musela hodně hlídat, aby nedošlo k jejich úrazům. Vařila, žehlila, vytírala atd. po večerech.
 autorka 
  • 

Re: Děti 

(14.4.2008 11:27:11)
Já jsem vždycky všechno dělala s dcerou. Jediná potíž byla v tom, že nechtěla hračky-napodobeniny, ale skutečné nářadí. Ale chce to hlídat ještě víc.

Nevidím žádný problém např. v tom skládání dřeva. I batole to zvládne a na rozdíl od starších dětí, batole to baví.
 Miky - děti 5,5 a 3 
  • 

Re: Děti 

(14.4.2008 12:47:54)
Představa dítěte motajícího se u štípání a skládání dřeva je absurdní. Topíme na dřevo, takže takovýchto prací si užijeme dost, ale děti od nich zásadně odháním. Klády jsou těžké a nebezpečné. Stačí aby se malá hromada půlmetrových polen zřítila a může dětem ublížit. A sekera, motorovka i štípačka jsou pro děti obzvláště lákavé. Kdepak, brrrr. Jen dál od toho.
 Jana 
  • 

Re: Děti 

(16.4.2008 1:29:33)
Absolutni souhlas, autorka mozna zmeni nazor, az dite vyroste z kocarku a zacne se ji skutecne u stipani drivi motat. nedovedu si to vubec predstavit. jo, taky jsem zapojovala deti do domacich praci, spis v kuchyni, ale i to bylo pro me spis za trest. a konverzovat u toho jeste s manzelem? Kdyz bychom oba hlidali, aby se neco nestalo detem? To snad radsi az vecer, az deti usnou...
 Lana 
  • 

Re: Děti 

(14.4.2008 10:14:48)
Tak naše děti rozhodně jen tak nespinkaly v kočárku - muselo se s nima jezdit, když odrostly musely být z jejich dosahu odstraněny všechny věci, na které došáhly a to včetně videa, lampiček, šuplíků a do kuchyně jsme pro jejich bezpečnost dali vrátka. Pokud nespaly rozhodně jsem je musela hodně hlídat, aby nedošlo k jejich úrazům. Vařila, žehlila, vytírala atd. po večerech.
 Lana 
  • 

Re: Děti 

(14.4.2008 10:14:49)
Tak naše děti rozhodně jen tak nespinkaly v kočárku - muselo se s nima jezdit, když odrostly musely být z jejich dosahu odstraněny všechny věci, na které došáhly a to včetně videa, lampiček, šuplíků a do kuchyně jsme pro jejich bezpečnost dali vrátka. Pokud nespaly rozhodně jsem je musela hodně hlídat, aby nedošlo k jejich úrazům. Vařila, žehlila, vytírala atd. po večerech.
 Lana 
  • 

Re: Děti 

(14.4.2008 10:18:28)
pardon az trojí vložení - jednou s chybou, kterou jsem následně chtěla opravit.....a dopadlo to takhle :-)

 Tamarkaa 


Re: Děti 

(14.4.2008 11:50:47)
Asi budu za rebela, ale to že muž pomáhá v domácnosti považuju za samozřejmost pokud žena chodí do práce. Pokud muž vydělává tolik, že žena může pracovat na částečný úvazek nebo nepracovat vůbec (což si myslím, že je jí naškodu, protože obvykle z toho blbne, stává se závislá a to je dost nebezpečné) tak se muž podílet na chodu domácnosti tolik nemusí a v tom případě má žena dost času na vymýšlení strategie jak správně MANIPULOVAT, aby dosáhla svého. To je můj názor na věc.
 Simona,slečna 9/03,kluk 4/08 


Re: Děti 

(17.4.2008 10:15:10)
Souhlasím taky mám manžela co vydělává dost na to abych mohla být s dětmi doma.Máme skoro 5ti letou dceru a 2a půl měsíce chlapečka,sme spolu už 11let.Manžel je celej den v práci přijde až večer a má toho taky dost tak proč po něm jěště chtít aby uklízel atd.Je pravda když mi pomuže tak mu poděkuji to je samozřejmost.Nedej bože když je delší dobu doma a má roupy,to neví pak do čeho píchnout tak sem pak ráda když už jde do práce.Mám to doma zorganizovaný spíš podle sebe (přeci jenom sem doma víc než on)a když se do něčeho pustí sám tak musim stejně hlídat aby nevyhodil něco co potřebuji nebo to uklidil kam to opravdu patří.Jinak nám,ale manželství funguje dobře a tak to má být.
 marcia 


Re: Děti 

(19.4.2008 15:26:47)
Spousta zen pracovat CHCE, aby se realizovaly nebo/a protoze citi, ze by mely mit ekonomickou nezavislost, nebo proste proto, ze si mysli, ze by LIDE meli pracovat, bez ohledu na to, kolik vydelava jejich partner. Trochu me rozciluje takove to: "Ja jsem z tech stastnych zen, ktere manzel me uzivi, tak si muzu dovolit byt doma"...Ja si nemyslim, ze by mel manzel povinnost me zivit.;)
 Jaan 3 děti 
  • 

Kvalitní vzah si musíme pěstovat 

(14.4.2008 9:20:11)
Jitko gratuluji ti k tak krásnému vztahu. Působíš na mne jako fajn ženská, která vzala osud do svých rukou. Je opravdu vyjímkou slyšet někoho kdo si manželství chválí a neskuhrá.
Jde o to že vztahy si musíme hýčkat a pěstovat. Opravdu občas automaticky předpokládáme, že nám ten druhý rozumí, a že přece nemusím denně děkovat a ujišťovat o své lásce. Někomu to třeba připadá trapné , někdo zase čeká na toho druhého. Krásně si napsala, že mužský potřebují chválit a obdivovat a potom jsou schopný nám přinést modré z nebe.
Můj vztah trvá již deset let a máme tři děti. Musela jsem se prokousávat, hlavně zpočátku řadou nedorozumnění a děkuji Bohu, že jsme to spolu oba vydrželi a v těch krušných chvilkách to nevzdali. Došla jsem k tomu, co ty tu píšeš, tak před dvěma roky a od té doby nám vztak kvete. Jestli ty to víš už od začátku si fakt dobrá a tvůj muž je šťastný člověk. Pochopila jsem, že podobný vztah mají i tvoji rodiče, tak si tuto moudrost neseš asi z domova. Já jsem bohužel takovéto idylické dětství neměla a chyběl mi ten vzor.
Tak přeju hodně dobrého ve vašem dalším žití. Jaan
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: Kvalitní vzah si musíme pěstovat 

(14.4.2008 21:55:52)
tak my si s manželem taky "pomáháme", není to ale o jemných náznacích, prostě si řekneme, co je třeba udělat. Já mám zkušenost, že náznaky nestačí.
Jinak si myslím, že pokud to autorce doma klape a jsou oba šťastní, pak je vše v pořádku. Vůbec si nemyslím, že by byl takovým chováním někdo z nic ponižován. Možná by se naopak mohly zamyslet právě ty z vás, které to kritizují - máte to doma opravdu lepší??? Jste vy i váš muž doma plně spokojeni????
 Petra Neomi 
  • 

Re: Kvalitní vzah si musíme pěstovat 

(15.4.2008 0:40:46)
No, ona i žena potřebuje chválu a obdiv, že? Tyhlety rady mi připadají takové... no, ale co, nejsme všichni stejní.

Mmch, poprosit a poděkovat je slušnost, ne ženská zbraň. Navíc, spousta chlapů na to není zvědavých.
 Kudla2 


Re: Kvalitní vzah si musíme pěstovat 

(15.4.2008 1:03:46)
Petro, ale NEpoprosit a NEpoděkovat - to by zas nedalo mně, bez ohledu na to, jestli je na to protějšek zvědavý ;) To dělám hlavně kvůli sobě.
 fisperanda 


Chválit určitě, ale... 

(14.4.2008 9:21:42)
Článek je pěkný, vyzařuje z něho pohoda. Ale nemůžu se zbavit dojmu, že přistupuje k chlapovi jako k děcku. Třeba popis, jak se naučil sám vytírat podlahu. Nechci rýpat, jenom mi příde zvláštní, že ačkoli od ženský se automaticky očekává,že tohle všechno bude umět a zvládat, tak v momentě, kdy začnem žít s chlapem, abysme ho různýma metodama (pochvalama, lichocením) učily starat se o domácnost. Myslím, že je to hlavní chyba matek, který takhle vychovávají kluky. Chtěla bych, aby moje dcera jednou narazila na chlapa, pro kterýho bude samozřejmý, že si po sobě umyje talíř, že občas vynese koš, že si po sobě uklidí oblečení, že občas navaří. Na druhou stranu, jasně, musí být milá, musí ho chválit. Ale trochu se mi jeví jako divnost chlapy vychovávat k tomu, aby fungovali v domácnosti. To přece měly udělat jejich matky.
 adelaide k. 


Re: Chválit určitě, ale... 

(14.4.2008 9:55:09)
Fisperando 100bodů!!!

V našem panelákovém bytě těch "chlapských činností" moc není (když pominu nedávnou rekonstrukci), navíc my nemáme ve zvyku rozdělovat si práce podle generové příslušnosti ale podle toho co koho baví a líp mu jde (já se bojím vrtačky, ale zato umím líp obkládat :-)) A to co nebaví nikoho si dělíme rovným dílem.

Ale rozhodně jsme k tomu nedospěli pomocí laškovného pomrkávání a svádivého tance kolem vysavače.

Jo jasně být protivná a nepříjemná nefunguje, pokud chci s někým spolupracovat a být v dobrých vztazích (zvláš´t pokud je to můj milovaný muž).
Ale mě by dost vadilo kdyby veškerý příspěvek mého muže k chodu domácnosti byl závislý na tom jestli mám náladu s ním flirtovat.
 suzann 
  • 

Re: Chválit určitě, ale... 

(14.4.2008 10:37:36)
přesně. Když vidím, že tchýně je na svůj způsob výchovy ještě hrdá, tak fakt nechápu :-(
 Jíťa 
  • 

Re: Chválit určitě, ale... 

(14.4.2008 14:35:11)
A smím vědět, jak jste tedy k tomu dospěli? Aspoň se tu objeví další nápad, pro ty, které k tomu zatím nedospěly.
 Kubula K. 


Re: Chválit určitě, ale... 

(14.4.2008 21:23:41)
Fisperanda: "Ale trochu se mi jeví jako divnost chlapy vychovávat k tomu, aby fungovali v domácnosti. To přece měly udělat jejich matky. "

Eh, jasně, matky... Protože na domácnost i výchovu by přece měli být dva, že ;((
 km 
  • 

manipulace?? ale nee.. 

(23.4.2008 19:32:37)
měly, neměly...to je hezký, ale když už ti teda chlap, který k tomu vedený nebyl, přijde do domácnosti, tak co ted? hádat se, nutit? protoze kdyz se k tomu postavis tak, ze ty na to más PRAVO, tak chlapa otravis - a je jedno, zda mas pravdu, nebo ne. Ono vlastne kazdy pristup k druhemu by se dal oznacit jako manipulace - chovam se nejak, abych ziskala nejakou odezvu. ale to neni nic spatneho, neznamena to, ze kdyz vyuziju nejakych obecne lidskych principu, ze se chovam k druhemu jako k decku. me naopak prijde, ze autorka jedna tak, ze manzel z toho citi uctu k sobe, ze mu nechava prostor, kdy a jak pomuze.. takze me se pristup v clanku libi.opacne - kdyz manzel domu nosi kvetiny a lichotive se vyjadruje o mem obleceni, opravdu se necitim jako manipulovane decko. citim se milovana.
 km 
  • 

manipulace?? ale nee.. 

(23.4.2008 19:34:06)
měly, neměly...to je hezký, ale když už ti teda chlap, který k tomu vedený nebyl, přijde do domácnosti, tak co ted? hádat se, nutit? protoze kdyz se k tomu postavis tak, ze ty na to más PRAVO, tak chlapa otravis - a je jedno, zda mas pravdu, nebo ne. Ono vlastne kazdy pristup k druhemu by se dal oznacit jako manipulace - chovam se nejak, abych ziskala nejakou odezvu. ale to neni nic spatneho, neznamena to, ze kdyz vyuziju nejakych obecne lidskych principu, ze se chovam k druhemu jako k decku. me naopak prijde, ze autorka jedna tak, ze manzel z toho citi uctu k sobe, ze mu nechava prostor, kdy a jak pomuze.. takze me se pristup v clanku libi.opacne - kdyz manzel domu nosi kvetiny a lichotive se vyjadruje o mem obleceni, opravdu se necitim jako manipulovane decko. citim se milovana.
 mujkus 


Re: Chválit určitě, ale... 

(10.2.2009 12:07:06)
Souhlasím s tebou matky by to měli své syny naučit,ale také otcové.Horší je když otec matce tu výchovu komplikuje,protože je sám vychován starší generací,kde se rozdělovala mužská a ženská práce a starost o děti a domácnost byla na matkách a opravy a živit rodinu na otcích.Určitě se to změnilo a další generace to už snad umět budou.Pravda ovšem je,že s chlapem se musí jednat jak s malým dítětem pokud to v sobě nemá,pak vám opravdu vyjde rád vstříc a pomáhá a ještě rád,ale záleží na vás jestli na to máte povahu a vydržíte s ním jednat v rukavičkách celý život,pokud ne a jednoho dne přestanete partnera hýčkat jako v rukavičkách je s vaším vztahem konec.Tak nevím nevím.Také se mi stalo,že partner měl toto všechno naučené z domova od matky,uměl uklízet,vařit,žehlit,prát,starat se o děti a neustále se chválil jak je výjimečný,že jiný by to nedělal a jak to vlastně dělá lépe nežli já a ponižoval mě,že já nic neumím tak jako on,i když jsem sama vychovala syna z prvního manželství a dřela,aby jsme měli co jíst a kde bydlet a on svého syna opustil a odešel od rodiny s tím,že manželka se mu s prominutím kurvila a byla líná a jen chodila na zábavy a starala se o svůj vzhled a on chudák vařil,pral a pracoval a staral se o syna a kupoval jí vše na co si vzpoměla.dříve jsem mu to vše věřila,ale později jsem tu jeho bývalou začala chápat.Sex pro něj důležitý časem ve vztahu nebyl a myslel si,že když uklidil je výborný partner a nechápal,že umět uklidit není vše co žena potřebuje ke štěstí a lásce.
 Líza 


Není divu 

(14.4.2008 9:22:12)
Jen tak ocituju něco málo, co píšeš.
Muži jsou vesměs ješitní sobci.

Tedy, když máš takovouhle zkušenost s muži, pak naprosto chápu, že ti nezbývá než manipulovat, abys dosáhla svého.
Nepovažuju za nutné svého muže manipulovat, "vychovávat", používat finty, máme ve zvyku chovat se k sobě slušně, říct si o to, co kdo potřebujem, otevřeně; o veškerou práci se dělit. A považ, i když v rámci tohohle rozdělování povinností občas někdo z nás bouchne, protože má dojem, že to zrovna on se pro rodinu právě může rozkrájet víc, nerozvádíme se. Žijem spolu dál, máme se rádi, a na rozdíl od toho, co píšeš, se respektujeme.

Můj muž není ješitný sobec. A nemusela jsem si ho k tomu "vychovávat".

 Miilu 


Re: Není divu 

(14.4.2008 9:29:47)
Lízo, ale když si ho Jitka brala, bylo mu 40 a on tyhle práce prostě neuměl. Musela ho to naučit. Já si svého muže brala, když mu bylo necelých 30, ale taky nic neuměl, všechno mu dělala mamka. Nějak se to naučit musí a myslím, že tohle je vcelku dobrý způsob, než mu naznačovat, že neví takové samozřejmosti, jako je nalít do vody jar. Můj muž by to dříve udělal naprosto stejně.
 Líza 


Re: Není divu 

(14.4.2008 9:32:57)
Hele, já si myslím, že dělat z partnera vola tím, že se k němu chovám jak k dítěti, je pod úroveň obou.
Můj partner taky leccos neuměl, když jsme spolu začínali žít - já taky ne - to je snad normální, celej život se lidi učí nový věci, i dneska se učím pořád a pořád nový věci. A zůstávám rovnocennou partnerkou svého rovnocenného partnera a ani jeden kvůli druhýmu nedělá takovýhle opičky.
 Miilu 


Re: Není divu 

(14.4.2008 9:42:21)
Lízo, ale nikdo z něj nedělá vola. Já vím, že třeba můj manžel by se spíš cítil jako vůl, že něco neví, a udělá to špatně, tak je lepší mu to jemně naznačit. Prostě je to taky o tom, že každý člověk je jiný a má jiný styl myšlení
 Líza 


Re: Není divu 

(14.4.2008 9:47:28)
Nedělá?
POkud namísto "prosím tě, mohl bys vyluxovat" při vysávání autorka flirtuje tak dlouho, dokud se se svitem v očích partner nechopí vysavače (nebo kýble nebo co to bylo), pak vola dělá. O tomhle mluvím.
A normální člověk bez problémů se sebehodnocením obvykle nemívá problém říct "jak se to dělá" a ten druhej odpovědět "takhle".
 autorka 
  • 

dočetla jsi do konce? 

(14.4.2008 10:06:24)
To o tom flirtování bylo na začátku našeho soužití, nebyla to žádná moje vypočítavá taktika, jen jsme byli pořád ještě zamilovaní a tak jsme často flirtovali. Vy snad kdysi ne?

A na konci článku jsemnapsala, že dnes mi už stačí jen říct: ještě musím (JÁ) udělat to a to (neprosím se ho) a manžel to udělá sám.
 ALianan 


Re: dočetla jsi do konce? 

(14.4.2008 10:11:28)
Pokud tvůj manžel vídí někde nepořádek, tak čeká jestli ho uklidíš nebo mu řekneš?

;((
 autorka 
  • 

Re: dočetla jsi do konce? 

(14.4.2008 10:46:22)
nepořádek pro něj viditelný, uklízí sám (např. rozházené hračky, hora špinavého nádobí apod.). O vyskládání myčky, luxování, vytírání, nebo i vynesení koše (ten jeden papírek se tam přece vždycky vejde, že?) apod. se stačí jen zmínit.

A popsaná metoda učení jak vytřít podlahu, nebyla z mé strany žádná vypočítavá manipulace. Skutečně jsme byli rádi spolu a já chtěla při práci jen jeho společnost, nikoliv pomoc. Všechno ostatní jaksi vyplynulo zcela samo a tak nějak přirozeně. A skutečně jsem mu byla tehdy (dnes jsem taky) za tu pomoc vděčná, protože to znamenalo, že máme oba víc času tehdy především na intimnosti, dnes i na koníčky, relaxaci... Takže žádné přetvařování se nekonalo.
 Pole levandulové 


Re: dočetla jsi do konce? 

(14.4.2008 10:12:10)
Autorko, proboha, proc proste nelze rict - jeste je potreba vytrit podlahu, muzes to prosimte udelat? Proc tam musi bejt to Ja musim vytrit a nasledne ocekavani toho, ze manzel se dovtipi a prilitne s mopikem sam?
 Jíťa 
  • 

Re: dočetla jsi do konce? 

(14.4.2008 11:00:21)
protože já to od něj neočekávám. Všechno dělá sám a dobrovolně, protože je se mnou rád. Dle mého má skutečně své práce dost a navíc ta jeho je fyzicky náročnější. Já mu kolikrát i řeknu, ať se raději natáhne, když vidím, že sotva stojí na nohou. Ale on by se někdy strhal.
 Linda 
  • 

Re: dočetla jsi do konce? 

(14.4.2008 14:45:09)
Ano, tohle taky nechápu a u nás by to takto nefungovalo. Můj chlap je prima, ale bordel doma nevidí nebo mu nevadí. Když ho poprosím, aby něco udělal, udělá to. Když mu řeknu: "Ještě musím udělat to a to.", vezme to jako prosté oznámení a nic neudělá.
 Tera+4  
  • 

Re: dočetla jsi do konce? 

(15.4.2008 9:59:16)
Jo, přesně, můj taky. Ostatně kdyby někdo řekl MNĚ, že ještě jde vytřít, kácet strom, kopat zlato, tak z toho taky nepochopím, že chce, abych to A) udělala já B)dělala s ním společně. Znám ženy, které jsou rády krkem tam, kde je muž hlavou rodiny. Mě to neuchvacuje. Nechci být ten, kdo poroučí, ani ten, kdo prosí a manipuluje. Chci být partner, t.j. rovnocenný společník. Naštěstí můj manžel taky :-). A ještě: "manžel vytírá, protože je rád se mnou".. Ježkovyvoči! Můj manžel je se mnou rád a já s ním, ale URČITĚ rád nevytírá! Já taky nevytírám RÁDA, ale proto, že je to potřeba. :-)
 Gréta 


Je můj muž normální? 

(14.4.2008 11:43:00)
Pokud bych mu totiž řekla, že JEŠTĚ MUSÍM např. pověsit prádlo, bude to brát jako prostou informaci. Využije ji třeba k odhadu doby, po které se budu účastnit dalších aktivit, nikoli k přehodnocení vlastních činností a úprku k pračce. Nevím, co by ho přimělo k tomu, aby si větu "musím něco udělat" přeložil jako "uděláš to ty, a to teď hned". Můj muž si totiž věty nepřekládá, chápe je, jak jsou sděleny.
 .Žaba 


Re: Je můj muž normální? 

(14.4.2008 12:10:56)
Presne! Moj muž je taký istý, tak snáď budú obaja normálni :-)

Pokiaľ by som začala nad neumytým riadom flirtovať, bral by to ako predohru, a nie ako žiadosť o jeho umytie.
Ak by som ho požiadala o prinesenie vedra s vodou na podlahu, s najvačšou pravdepodobnosťou by som sa ho najbližšiu hodinu nedočkala (o tom, že by tú podlahu potom aj umyl nemože byť ani reči. Nieže by nechcel, ale jednoducho má iné chápanie času, čo ja potrebujem hneď, to pre neho znamená "niekedy toto popoludnie";)
Ak by som povedala, že ešte musím vyvesiť prádlo, dočkala by som sa odpovede: "Fajn, ja počkám"... Informácie chápe tak, ako mu boli povedané.

Nie, moj manžel nie je lenivec, len proste tieto náznaky nechápe. Okrem toho máme veľkú záhradu a nielen v nej, ale aj okolo nášho pomerne starého domu je spústa práce, tak sa skor realizuje tam. Keď však niečo potrebujem z domácich prác, najviac sa mi osvedčilo ho požiadať štýlom: "Prosím ťa, mám toho ešte veľa, je treba urobiť A a B, spravím ja A a ty B? Alebo naopak?"

I tak ale autorke ďakujem za inšpiráciu, a úprimne obdivujem za to, ako to má doma zorganizované (pokiaľ sú spokojní všetci, je to skutočne obdivuhodné)
 fisperanda 


Re: Je můj muž normální? 

(14.4.2008 12:26:58)
Chlapi asi chápou jinak. I kdybych se chtěla chovat bůhvíjak flirtovně a přítulně jako návnadu pro to, aby udělal nějakou činnost, zřejmě bysme skončili v posteli a né při umývání podlahy. Když něco chcu, jasně musím říct: "Je potřeba, abys vysál, pověsil prádlo, uklidil obývák, já zatím uvařím oběd a uklidím kuchyň." V případě, že by umýval kuchyň vodou bez jaru, prostě řeknu: "Dej si tam jar." A fakt si nemyslím, že by ho to urazilo.
Ale zajímavý úkaz se děje s vynášením odpadků. Když mu řeknu, ať de s košem, z neurčitých důvodů to odsune až "na večer". Mezitím su nervózní, nemám kam vyhazovat smetí, šlupky od brambor mně zbytečně padají na podlahu, a když mu to připomenu, slyším jenom, že ať se nebojím, dyť on s tím košem pude. Jak mě todle vytáčí...to je děs. :-D
 štěpánka 
  • 

Re: Je můj muž normální? 

(14.4.2008 18:21:37)
Fisperando, zabal pytel a zavázaný ho dej za dveře bytu. Tam klidně do večera vydrží (nebo než někdo půjde ven) a Ty můžeš mít v koši nový pytel. Ve stresu nebude nikdo. Trochu vadí, jestli bydlíte v domečku a venku láítá třeba pes, který ty odpadky rozhrabe, tak snad předsíň?
 Jíťa 
  • 

Re: Je můj muž normální? 

(14.4.2008 19:52:18)
A nenapadlo tě, že se třebas jen stydí, aby ho neviděl někdo známý a on se tím před ostatníma chlapama neshodil?
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Je můj muž normální? 

(14.4.2008 19:56:31)
No to bych asi měla fakt problém žít s chlapem, který se bojí, že se shodí, když půjde s odpadky ... :(
 ... 
  • 

fisperando 

(16.4.2008 8:19:01)
Dle tohoto příspěvku bych soudila, že nemáš na nic čekat a podat žádost o rozvod z důvodu "manžel chodí s odpadky až za tmy" :-D
 Insula 


odpadkový koš 

(14.4.2008 20:11:21)
Fisperando, třeba nechce, aby ho někdo viděl. ;)
 Tera+4  
  • 

Re: odpadkový koš 

(15.4.2008 10:04:31)
:-) jako že macho s košem nechodí?! Hahaha...A na wc chodí? Nebo je jako Desperado z toho filmu? Tzn, miluje, střílí, krvácí (lehce a jen z horní poloviny těla), ale ne aby udělal něco normálního...chraň příroda :-))
 mamina79 


Re: odpadkový koš 

(16.4.2008 14:15:53)
:-)
Stejné zkušenosti, ale netýkaly se odpadků, ale věšení prádla na dvoře. opět ne z důvodu lenosti, ale že by ho mohli vidět sousedi. No, časem si zvykl, nebo aspon natáhl šňůru. Ve sklepě s tím problém neměl.
Já nevím, jak vy, ale myslím, že autorka měla a má na muže štěstí. U typů co já jsem měla doma, by to nefungovalo (chvála, flirt apod.). Jaksi čekali, že se práce udělá sama. Ach jo, čeští muži (i když můj otec takový není, takže z toho je vidět, že jsem holt měla sobecký lenochy.).
 Cindule 37 - 1 ještěrka (16 m) 
  • 

A Fišperando, 

(15.4.2008 17:25:51)
zeptala ses ho na to smetí:
"Můžeš, prosím, vynést to smetí?" nebo
"Buď tak hodný a vynes to smetí?"
To není ironie, jen se ptám.
Četla jsem v jedné knize ze série Mars a Venuše o tom, že když muži někneme něco ve stylu..."můžeš něco udělat?" - tak to chápe, jako že někdy to má udělat, nikoliv jako to, že to má udělat hned.
Zato prý, když mu řekneme "Prosím, udělej to a to", tak to udělá, protože chápe, že je to myšleno hned.
A není to tím, že by muži měli být nějak méně chápaví, ale prý jejich poněkud jinak funkčním mozkem....
Tak nevím, já to doma zkouším tím druhým stylem a občas stejně rezignuju...T.j. odpadky dávám automaticky do igel. pytle v koši, který, je-li plný, tak hned připravím na chodbu ke schodům, aby jej muž hodil do kontejneru, až půjde ráno do práce. Z ekologického hlediska ten igelit asi není nejvhodnější řešení, ale funguje to :-)
 fisperanda 


Re: A Fišperando, 

(16.4.2008 9:04:35)
Používám na něho: "Je potřeba vynýst smetí." Z toho prostě chápe, že to má udělat, ale to časový nastavení, no nevím. Nechtěla sem z toho udělat případ, jakože se stydí chodit s košem, nebo že je to největší problém planety Země, jenom sem chtěla říct, že možná chlapi přemýšlejí jinak, přesně jak píšeš, že i když se zdá, že řekneme to stejný, není to stejný. Když třeba věším prádlo, a manža de kolem, a teď vidím, jak mu to v té hlavě šrotuje, co teď, tak se třeba usměju a říkám: "No poď poď, pomůžeš mně." Není tam žádný prosím, ale i tak...to nikoho neurazí. Myslím, že určitá strategie na chlapy platí. Pokud na něho budu jenom štěkat rozkazy, tak to fungovat nebude. Chválit se musej, i když se to kolikrát jeví jako blbost. Ale zase vocaď pocaď. :-D
 Sylvie 


Re: A Fišperando, 

(16.4.2008 14:31:18)
No, u nás se řekne "je potřeba vynést smetí", tak to znamená, že až někdo z nás půjde ven, vezme s sebou i pytel s odpadky. Kdyby to takhle manžel řekl, tak já bych se tedy rozhodně nezvedla třeba od rozkoukaného filmu, jenom abych mohla utíkat ven s odpadky :o) Jiná situace by byla, kdyby mi řekl něco ve smyslu: "prosím tě, vynes koš, už nemám kam loupat brambory a nemůžu teď odejít od plotny", to bych zadek od filmu zvedla. Když už tedy byl koš použitý jako příklad :o)
 Snapeová 
  • 

Re: Je můj muž normální? 

(14.4.2008 12:39:35)
Podle mě takhle přemýšlí minimálně 90% mužů. Ten můj mě několikrát upozornil, že není jasnovidec a když něco chci, tak ať to řeknu jasně. Takže jsem to tak vzala a rozhodně to funguje.
Kdybych na něj dělala oči u vysavače, tak to pro něho bude spíš znamenat - pojď se milovat, než chci vystřídat u luxování :-D
 Maci1 


Re: dočetla jsi do konce? 

(14.4.2008 13:41:32)
Autorko, a to je právě ono ;). Mně tedy stačí manžela PŘÍMO požádat, jestli by to či ono neudělal, a on to udělá. Často není potřeba říkat nic, protože to udělá sám od sebe.
 Petra 
  • 

Re: dočetla jsi do konce? 

(24.4.2008 0:31:41)
Souhlasím s některými dalšími příspěvky, že takové to oznamování "JÁ musím něco udělat" a očekávání, že druhý pochopí, že to má udělat za mě a udělá, abych se nemusela "doprošovat", tedy říct mu normálně, ať to udělá, není moc dobrá rada. Ono je fakt, že většina chlapů si věci takhle nedomýšlí, můj manžel je to samý. Když mu řeknu něco jako, že ještě musím to a to, tak to taky bere jako prostou informaci, ze které si odvodí maximálně to, že z kuchyně odejdu, až vytřu, ale určitě nepochopí, že třeba tajně doufám, že to udělá on, protože už toho mám nad hlavu a jsem unavená. Zatímco když mu řeknu jasnou žádost (např. Prosím tě, neumyl bys zem, je to potřeba a já už jsem unavená), tak jde a bez protestů vykoná a ještě třeba dodá: "Jasně, jdi si už sednout a odpočiň si." Jednou mi to náhodou objasnil, když jsem se ho na návštěvě u tchýně zeptala, jestli by neměl jít mamce s čímsi na zahradu pomoct, a on říká: "Ne, kdyby něco potřebovala, tak si přece řekne, tohle asi chce dělat sama." V tu chvíli mi došlo, že nepožádání o pomoc chápe tak, že ji nepotřebuju a nechci. Prostě nepřemýšlí furt o tom, jestli já nepotřebuju s něčím pomoct, ale musí se mu to říct. A na druhou stranu - je to úplně normální. Když on něco dělá, tak taky nepřemýšlím nad tím, jestli nepotřebuje třeba něco přidržet - věnuju se svým věcem a předpokládám, že mě zavolá a řekne si, když bude něco chtít....

No, to jsem se rozepsala - jenom jsem ale chtěla říct, že nepoprosit přímo a konkrétně o pomoc je chyba a že i podle mě je lepší, když si lidi mezi sebou prostě jednoduše řeknou, co by potřebovali, než aby čekali, jestli to toho druhého nenapadne samotného. To bychom se totiž taky nemuseli dočkat....
 autorka 
  • 

dočetla jsi do konce? 

(14.4.2008 10:08:00)
To o tom flirtování bylo na začátku našeho soužití, nebyla to žádná moje vypočítavá taktika, jen jsme byli pořád ještě zamilovaní a tak jsme často flirtovali. Vy snad kdysi ne?

A na konci článku jsemnapsala, že dnes mi už stačí jen říct: ještě musím (JÁ) udělat to a to (neprosím se ho) a manžel to udělá sám.
 Líza 


Re: dočetla jsi do konce? 

(14.4.2008 10:13:04)
Jenže to je právě ta manipulace.
(Nevím proč mě napadá - tvoje řeč budiž ano, ano, ne, ne.)
Když to mám já udělat, tak to taky já udělám. Když chci, aby to udělal on, tak ho o to požádám. Nebudu očekávat, že mi bude snášet modrý z nebe aniž bych se obtěžovala nahlas si o to říct.
Já ti věřím, že to je druh hry, kterou vy spolu hrajete, hry na to, že on si může myslet, jak děsně je galantní, protože místo tebe udělá něco, co přede máš udělat TY, a že ty si můžeš myslet, jak sis ho dobře vychovala, protože je hodnej chlapeček a dělá to, co mají hodní chlapečci dělat, ale jak říkám. Já radši otevřenou komunikaci s dospělým člověkem, který říká "pomoz mi" když chce pomoct, a "já to udělám", když to chce udělat sám.
 Kudla2 


Re: dočetla jsi do konce? 

(14.4.2008 10:37:12)
Lízo, naprostý souhlas.

Myslím, že autorka si plete emancipaci a sprosťáctví. Domácí práce rozhodně nepovažuji za svou doménu, stejně tak jako mi není cizí jít si upatlat ruce od auta. Nemyslím, že by a priori existovaly nějaké "mužské" a "ženské" práce a jsem připravená dělat (nebo naučit se) prakticky cokoli v té míře, v jaké to bude potřeba. A tohle pokládám za emancipaci - že přebírám stejnou měrou odpovědnost i pravomoci za společné dílo.

Naproti tomu poprosit, poděkovat považuji za naprostou samozřejmost (je spousta věcí, které musí udělat dva, napadne to jednoho a tomu druhému to musí nějak sdělit), stejně tak jako občas nějaké hezké slovíčko, pohlazení - a s tou emancipací se to slučuje docela dobře.

U autorky mi strašně vadí ten nadřazující se tón - začíná to už neuvěřitelnou větou "muži jsou ješitní sobci". A celý tón příspěvku se nese podle tohohle předznamenání (podívejte se, jak jsem já chytrá horákyně vyzrála na ješitného sobce).

Můj muž a celá řada mužů v mém okolí žádní ješitní sobci nejsou a lze s nimi jednat na rovinu. Autorce věřím, že jí to funguje, mně by takový přístup (ač jeho TECHNICKÉ součásti používáme také - viz to prosím, děkuji apod.) připadal jako shazující pro mě i pro partnera. Právě kvůli tomu podtextu "vidíš, ješitný sobče, jak jsem na tebe vyzrála".

Nicméně je to pořád asi mnohem lepší, než otrávené ksifty, to uznávám.
 Kudla2 


Re: dočetla jsi do konce? 

(14.4.2008 10:37:36)
Lízo, naprostý souhlas.

Myslím, že autorka si plete emancipaci a sprosťáctví. Domácí práce rozhodně nepovažuji za svou doménu, stejně tak jako mi není cizí jít si upatlat ruce od auta. Nemyslím, že by a priori existovaly nějaké "mužské" a "ženské" práce a jsem připravená dělat (nebo naučit se) prakticky cokoli v té míře, v jaké to bude potřeba. A tohle pokládám za emancipaci - že přebírám stejnou měrou odpovědnost i pravomoci za společné dílo.

Naproti tomu poprosit, poděkovat považuji za naprostou samozřejmost (je spousta věcí, které musí udělat dva, napadne to jednoho a tomu druhému to musí nějak sdělit), stejně tak jako občas nějaké hezké slovíčko, pohlazení - a s tou emancipací se to slučuje docela dobře.

U autorky mi strašně vadí ten nadřazující se tón - začíná to už neuvěřitelnou větou "muži jsou ješitní sobci". A celý tón příspěvku se nese podle tohohle předznamenání (podívejte se, jak jsem já chytrá horákyně vyzrála na ješitného sobce).

Můj muž a celá řada mužů v mém okolí žádní ješitní sobci nejsou a lze s nimi jednat na rovinu. Autorce věřím, že jí to funguje, mně by takový přístup (ač jeho TECHNICKÉ součásti používáme také - viz to prosím, děkuji apod.) připadal jako shazující pro mě i pro partnera. Právě kvůli tomu podtextu "vidíš, ješitný sobče, jak jsem na tebe vyzrála".

Nicméně je to pořád asi mnohem lepší, než otrávené ksifty, to uznávám.
 Kudla2 


Re: dočetla jsi do konce? 

(14.4.2008 10:45:39)
A také - ač emancipovaná - považuji za samozřejmé slovně ocenit, když partner něco udělá pro společnou věc - třeba uvaří výborný oběd, a to nejen v případech, že to udělá líp než já, ale i když to udělá stejně dobře a často i když hůř. Když je proč vyjádřit nadšení a obdiv, tak to udělám, ale upřímně (můj muž skvěle vaří, mnohem líp než já), ale i u věcí, které nejsou vyloženě úžasné, si zaslouží ocenění to, že to udělal pro společnou věc. A stejně tak to dělá on mně.
 GLT 


Re: dočetla jsi do konce? 

(14.4.2008 22:35:53)
Souhlasím s tím, že když manžel uvaří oběd nebo nebo udělá něco jiného, co stojí za to ocenit, tak je pochvala na místě. Já jsem taky ráda, když po 2 hodinách v kuchyni mi někdo řekne: Děkuju, bylo to dobrý. Ale mám pocit, že článek je o něčem jiném...:-©
 GLT 


Re: dočetla jsi do konce? 

(14.4.2008 23:54:53)
Beru zpět. Omlouvám se, Kudlo, zbrkle jsem reagovala jen na jeden tvůj příspěvek. Po přečtení ostatních příspěvků s tebou absolutně souhlasím:-DR^
 Kudla2 


Re: dočetla jsi do konce? 

(15.4.2008 0:17:59)
Prďolo, díky :-)
 Alice + 3 


Re: dočetla jsi do konce? 

(14.4.2008 17:25:17)
Hrát tyhle hry a ne vztah na rovinu..to má nevýhody, kromě toho, že jsou oba za blbce taky to, že pokud ti vlastně dělá laskavost, kdykoli se to může zvrtnout, nikdy nemůžeš vědět co přijde..
 ALianan 


Re: Není divu 

(14.4.2008 9:46:09)
Lízo, než jsem to sepsala tak jsi mě předběhla. Souhlasí s tebou ve všem, nebyla bych s chlapem co potřebuje podlízat a cítí jako naprosto užasny, když mi POMUŽE uklidit kuchyň.
 katka+katka 
  • 

Re: Není divu 

(14.4.2008 9:50:12)
Velinko, Lízo souhlas ve všem.
 Katka,kluci 5 a 9 
  • 

Opičky 

(14.4.2008 9:47:19)
Ono jsou opičky a opičky.Autorčin popis výuky vytírání podlahy je pro mě taky trochu moc - ale můj chlap uměl domácí práce možná lépe než já (tchyňko děkuji nastotisíckrát !!). Ale je fakt, že to chválení jim dělá dobře. Poděkuju, dám pusinu,pohladím, trochu se "lísám". Taky si z toho občas děláme srandu, řeknu třeba: "nedošel bys s košem, ty to tak dobře umíš..."Oba víme o co jde, ale celkem to funguje.S těmi dětmi je to pravda - když jsou mrňavé, někdy už ženská nemá na zmíněné pitvoření sílu...
 Matulka 


Re: Není divu 

(14.4.2008 9:51:25)
Že se jedná o "opičky" jsem si myslela naposledy v pubertě. Nechápala jsem, proč máma tátovi všechno říká, jako kdyby byl úplný tupec (viděno očima vševědoucí puberťačky :-))). Pozdějí jsem pochopila, že ne každý muž se dovtípí, že je zapotřebí, aby vypomohl a například sám od sebe vyměnil rozbitý vypínač. A že je to manipulace? Možná ano, ale jen jemná, vedoucí ke spokojené rodině. Mmch, funguje to i se čtyřmi dětmi.
 Jane 
  • 

Re: Není divu 

(14.4.2008 9:59:42)
No já nevím, ale mě to přijde trapné!
 Cow :-) 


Re: Není divu 

(14.4.2008 23:47:24)
Proč hned dělat z partnera vola? Já v tom neda nevidím ani vola ani manipulaci, ale jemnou, tichou moudrost, kus trpělivosti s porozuměním. Nebylo třeba výčitek, zdvižených prstů, třískáním s dveřma, vulgárních slov atd. Vždyt zakladatelka se z toho nehroutila, nebylo ji třeba vyhledat pomoc psychoterapeuta /jak je dneska v modě/. Řešila to víc než elegantně. Že jsou chlapi ješitní je stará pravda. A že potřebují pochválit je pravda druhá. Tak jako se mají chválit děti, tak jako má být pochválená žena za dobrý oběd nebo vyžehlené prádlo.
Jestli tohle u vás ostatních nefunguje. Lituju tu neúctu.
 Lili + 5 :-)) 


Re: Není divu 

(15.4.2008 8:27:56)
jo, moje řeč Lízo

 Cow :-) 


Re: Není divu 

(14.4.2008 23:36:14)
No a to je právě ono. Je veliký rozdíl si brát chlapa, kterému je 40 a byl do té doby sám a byl mu poskytován mamahotel a nebo v mladém věku kluka, který se shodou okolností musel otáčet dost brzy. Kdybych to sama nezažila a nemohla porovnat, asi bych psala tak, jako zdejší představitelky diskuze Feminismus.
Ale že vás ten článek tak "zmagnetizoval"~j~
 Cow :-) 


Re: Není divu 

(16.4.2008 1:04:30)
Proč? Třeba proto, že pokud chci pokračovat v tom, cojsem dělala dosud, budu hodnocena tabulkovým platem.
Holt nejsem potencionální dědic firmy a manager. Vadí mi to? Nevadí. Jsem spokojená /a žádaná/ ve svém oboru.
Nemám ani dostatečný mozkový potencionál k tomu, abych dělala to, co MM.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Není divu 

(16.4.2008 8:29:30)
COW, já mám zase na řadu věcí větší mozkový potenciál, než můj muž :-) Mám i vyšší vzdělání, než on. Naštěstí je to chlap, kterej ze mě kvůli tomu nemá mindrák :-) Říká, že já jsem chytřejší a vzdělanější a on zase zkušenější (je o 9 let starší). A říká mi něžně "ty můj externí mozku" případně CML (centrální mozek lidstva - viz Návštěvníci). Jo a kdybych snad někdy měla větší plat než on, tak se bude radovat, že je v domácí kase víc peněz :-)
 Cow :-) 


Re: Není divu 

(14.4.2008 23:36:53)
No a to je právě ono. Je veliký rozdíl si brát chlapa, kterému je 40 a byl do té doby sám a byl mu poskytován mamahotel a nebo v mladém věku kluka, který se shodou okolností musel otáčet dost brzy. Kdybych to sama nezažila a nemohla porovnat, asi bych psala tak, jako zdejší představitelky diskuze Feminismus.
Ale že vás ten článek tak "zmagnetizoval"~j~
 Cow :-) 


Re: Není divu 

(14.4.2008 23:59:12)
Milado, saponát fakt neřeším...taky to mohlo být obrazně řečeno.
mmch včera mi mladej chystal kýbl na vytírání a ten sajrajt na plavoučky tam taky nedal. Pochybuju, že je zamilovaný, ale má hlavu plnou svých myšlenek.;)
 zdenek75 


Saponat - videno ocima ruznych skupin lidi 

(20.4.2008 19:39:49)
teda to je diskuse - zensky zenskym, jak se prave divam..

Takova technicka ohledne sapontu: jsou lide (muzi, zeny), kteri vyrostli v panelakovych kobercovych domech a s umyvanim podlah se nesetkali.

Jsou dalsi, kteri prozili cely zivot na chalupe a drhli podlahu Vodou

Pak me napadaji i movitejsi, kteri si poridili drahou drevenou podlahu, na niz se NEDOPORUCUJE cakat vodu kazdy den, natoz napustenou pochybnym saponem, jez dokaze z nove krasne podlahy udelat novou hnusnou krytinu pokrytou kratery (Jee! Bubliky!! kde se se bevou?)

Porad se citite tak v kramflecich, vykrikujice do eteru sva moudra?

:-D ;)
 Lenka 
  • 

Re: Saponat - videno ocima ruznych skupin lidi 

(25.4.2008 13:22:18)
Zdenku, máš pravdu, že diskuse o neznalosti techniky vytírání je absurdní a navíc autorce vůbec o vytírání nešlo a ani jí nepřítomnost saponátu nevadila. Hele, ale když už tu máme chlapa, jak působil článek na tebe? Idilka, nebo dělání blbce? Jak to funguje u vás? Žereš to i s navijákem, nebo jste normální lidi? Nemusíš odpovídat, jen mě potěšila přítomnost opačného hormonu.
 zdenek75 


Re: Saponat - videno ocima ruznych skupin lidi 

(27.4.2008 2:35:55)
Lenko, ptas se jak zapusobil clanek na mne ..

Abych pravdu rekl, po precteni snad milionu ~g~ prispevku v jednom a tom samem duchu "Proc nekoho vlastne doma chvalit? To je jenom pro deti, ne pro Dospele", popripade "Muj Chlap neni blbej, je to vlastne kamarad", mi je smutno.

A tady zacina odpoved na tvoji otazku - jak to asi vidi JEDEN z chlapu: My nechceme doma "kamaradky" ! Ani "uklizecky" !
Proboha, kam se vytraci ta pouha radost z blizkosti milovane osoby ? Pral bych si ze srdce pouze jedine - aby se u me jeste aspon chvily vzdy rozhorel ten radostny plaminek jako doposud, kdyz nekdo (kdoko-li) v blizkosti zmini jmeno Helena..

Ne, neni to tak idylicke, jak si ted myslis, v podstate jsme jen krucek od propasti, chodime do poraden.. a vis co si myslim? Ze duvod je prave v tom "kamaradstvi" a "samozrejmosti", tolik vyzdvihovane v okolnich prispevcich. K sakru, chci DOMA videt, ze me maji radi, jak na pocatku... Rozdelovani na PRaci, Praci, praci a zase praci.. to umori kazdeho. Kupecke pocty, nic jineho to neni. Ty udelas tohle, ten tamhleto, za dva roky dovolena u Balatonu ... :-©

Sam mam doma "tichou domacnost" - Myslim tim, ze se staram o dvouleteho synka od chvile co prijdu z prace (jako zamestnanec vydelavam mimochodem nekolikanasobek prumerne mzdy, zadny manazer), s prackou jsem kamarad, jidlo uvarim, nadobi umyju a sklidim, okna vycistim.. Ne vzdy protoze Musim, ale protoze mam rad pohodu, popripade dotyk teple vody (to pri tom myti nadobi) ..

ale pochvalu? vrele slovo? To aby clovek pohledal. Ani nepamatuji, kdy si ke me ta moje kraska prisedla, nebo nedej boze dala pusu -- "to je preci pro zamilovany, my jsme dal" .. blee.

Nekdy mam pocit z toho, co vidim a ctu kolem sebe, ze Dnesni Zeny jsou bezci na kratke trate a z toho je mi smutno, vazne, z toho je mi smutno
 ALianan 


Re: Není divu 

(14.4.2008 9:41:36)
Lízo souhlas.

Nechápu proč by mi měl muž pomáhat, je to i jeho domácnost, takže nepomáha, ale uvaří uklidí, přebalí atd. Já taky okopávám, zasadím, opravím ....

Děláme oba co je potřeba a nemusím mu podlízat. Nemyslím že jsem emancipovaná, prostě jsem normální. Máme společné dítě domácnost, zahradu, auto a práce.

Mylím si, že takovehle podlízaní je pod moji a jeho úroveň. Autorko pokud tě to baví a tvůj muž to potřebuje tak fajn, ale jsou i jiné rodiny, které to nepotřebují.

Jiná situace je pokud je žena v domácnosti, pak je to její prace a muž pomáhá.
 Jane 
  • 

Re: Není divu 

(14.4.2008 9:56:27)
Souhlas. Mě osobně se článek nelíbí. Mám pocit že autorka s námi mluví jak s dětmi a stejně tak se chová k manželovi. Já svého muže považuji za rovnocenného partnera a stejně tak se k němu chovám. Brala jsem si muže, ne dítě na dovýchovu. Taky byl zvyklý že mu vše dělá maminka a stará se o něj. Ale já jsem mu dala jasně na jevo že u nás to takhle nebude. Já pomáhám jemu a on pomáhá mě. Jinak to v rodině s dětmi prostě nejde. Děkovat je pro mě samozřejmost a neustálé upozorňování na to v článku mi připadá divné. Já jednám s manželem na rovinu, trapně s ním manipulovat aby udělal co chci mi přijde pod úroveň.
 Helena, tři dospělé děti 
  • 

Re: Není divu 

(14.4.2008 16:38:33)
Mně se článek moc líbí, hlavně ta ženská taktika. Já to přesně tak dělám už 40 let, ale musela jsem se to nejdřív naučit. Předtím jsem se jenom vztekala a málem jsme se rozvedli, než mi jedna moudrá paní poradila. Takže pokud tuto taktiku nepotřebujete, tak ji nepoužívejte. Mně zachránila manželství a jsem nejspokojenější človíček pod sluncem.
 Keťa, 2 děti 
  • 

Re: Není divu 

(15.4.2008 9:25:34)
Přesně, moje mamka tátu pérovala, nepochválila, všechno brala jako samozřejmost. Kolem 40 let se nějak zklidnila, začala chválit, dávat pusu, říkat, že ho má ráda. Dnes je jim 67 a je to idilka. Jsou spolu od svých 23 let a pořád působí zamilovaně. Odkoukala jsem od mámy taktiku chválení - vůbec to nepovažuji za manipulování. Spíš je to vyjádření úcty k tomu druhému. Pořád si s manželem říkáme, že se máme rádi, posíláme si SMSkama pusu. Klape nám to 12 let. Kamarádka manželovi pořád vyčítala co ještě neudělal. Když něco udělal, tak to bylo špatně. Niky jsem od ní neslyšela říct manželovi slovo uznání. Už je 2 roky rozvedená. Manžel taky spoustu věcí neudělá tak jak bych si to třeba představovala, neudělá to hned, ale prostě to přejdu. Nikdo ńení dokonalý. Hlavně, že je nám spolu dobře
 katka+katka 
  • 

Proboha  

(14.4.2008 9:45:43)
Jitko, nechci tě urazit, ale k manželovi přistupuješ jako k děcku, je potřeba ho vychovávat? Navíc nevím, proč by všichni muži měli být sobečtí - někteří jsou, jiní ne. Znám i dost sobeckých žen. Jinak pokud chci s něčím pomoct, tak říct slovíčko PROSÍM a pak DĚKUJU, no to je snad samozřejmost - tuším, že nás to tak učí rodiče už odmalička. Dělit se o práce kolem domácnosti také beru jako samozřejmost, pokud vím v domě bydlíme oba dva:-) A jak se dělíme? Podle toho kolik má kdo práce. Dávat si pusu na rozloučenou a říkat si MILUJU TĚ opět považuju za naprosto normální, vždyť to tak oba cítíme (naštěstí). Já za nejdůležitější považuju komunikaci, večer před spaním se vždycky přitulíme a chvilku povídáme - jaký byl den apod.
 Fifinkaa 


Re: Proboha  

(14.4.2008 9:55:09)
Jitko, z tvého článku souhlasím s tvrzením, že jakého muže si žena "udělá" takového má. Jak dosáhne toho, aby plnil její očekávání ohledně domácnosti je celkem jedno, řekla bych že na každého muže platí něco jiného.

Vůbec se mi ale nelíbí věta:
"A ještě jedna otázka (netýká se těch, kde muži po příchodu domů pouze relaxují na gauči): Pomáháte taky manželům s jejich "mužskou" prací kolem domu/bytu? Pokud ne, jakým právem tedy očekáváte, že on vám s péčí o domácnost pomůže?"

Můžeš mi prosím vyjmenovat denní "mužské" práce v bytě??? Takové neznám. Navíc jak už tu bylo řečeno muž ženě s domácností (v bytě) NEPOMÁHÁ, ale prostě pracuje v domácnosti stejně jako žena. A tato práce by měla být rozložena spravedlivě mezi oba partnery.

Jinak u nás fungují vyznání lásky, poděkování a slůvka prosím, ale co se týče práce v domácnosti ta se mi na přítele nejvíc osvědčilo neptat se a neprosit, ale říct "Udělej to a to." A on to udělá.

 Ledule 


Katko 

(14.4.2008 10:11:55)
Katko, divala by ses, v kolika rodinách NENÍ normální říkat děkuji a prosím.
Pár jich ve svém okolí mám :(
Také není všude zvykem, že muž pomáhá své ženě s domácností.
Moje mača například, když slyší, že manžel umývá nádobí, nebo doma vysává koberce, tak se chytá za hlavu, že jsem líná mrcha :-D Můj otec je totiž typický "gaučový" typ.
Já bych doma někoho podobného nesnesla. Co z toho vyplývá? Chválím, děkuju a prosím. Rozhodně mi nepřijde, že bych tím z manžela dělala vola. Myslím, že kdyby si tak připadal, tak už by se mnou dáááááávno nebyl. (známe se už 11let)
 Lucie 
  • 

Re: Proboha  

(14.4.2008 14:35:10)
Tak to máš prostě jen štěstí. Vůbec nesouhlasím, že je to všechno samozřejmnost a normální. Není, neznám to ze svého okolí ani ze svéh vztahu. A to upozorňuji, že nesouhlasím s autorkou textu. Mám doba arogantního sobce a říkat mu od rána do večera jak je úžasný a dokonalý, tak mě brzy ani nepustí do ložnice, protože si to nezasloužim, protože jsem nula. Musím ho držet při zemi a vysvětlovat mu, že i já mám své místo na slunci...
 Lucie 
  • 

Re: Proboha  

(14.4.2008 14:35:41)
Tak to máš prostě jen štěstí. Vůbec nesouhlasím, že je to všechno samozřejmnost a normální. Není, neznám to ze svého okolí ani ze svéh vztahu. A to upozorňuji, že nesouhlasím s autorkou textu. Mám doba arogantního sobce a říkat mu od rána do večera jak je úžasný a dokonalý, tak mě brzy ani nepustí do ložnice, protože si to nezasloužim, protože jsem nula. Musím ho držet při zemi a vysvětlovat mu, že i já mám své místo na slunci...
 Pole levandulové 


Autorko, 

(14.4.2008 9:46:12)
pises, ze mizi ze vztahu zenstvi, ale prijde mi, ze pod tim pojmem si spis predstavujes jednani s nesvepravnou osobou. Predstava, jak manzela motivuju k tomu, aby se ve 40 naucil vytirat podlahu a pomohl mi tim s "zenskou praci" zpusobem, ktery popisujes, mi dela na tele osypky. Nemohla bych si vazit sama sebe, kdybych s manzelem hrala tyhle "hry" na pomoc a neneapadne pristrkovani k necemu. Jsem samostatna, rovnocenna bytost, muj manzel taktez a rozhodne nerozdelujeme prace na zenske a muzske, kazdy delame zrovna to, co je potreba a na co mame cas, aniz bychom sebou museli takhle vorat. V praxi to zahrnuje to, ze kdo chce, ten vari, kdo ma cas, privrtava policky do zdi / u nas zrovna aktualni:-)/, penize vydelavame oba, o dite se starame taky oba. A "miluji te" je u nas na dennim poradku, takze si na nic nemuzu stezovat a ve sve podstate se mame asi stejne dobre jako vy, jen my tam proste nesedi ta manipulace.Chlapa, ktery by se sebou nechal takhle vorat,cekal na pochvalu jak pes na podrbani za uchem a kteryho bych takto ovladala bych si nemohla vazit a cely vztah by sel do haje.
Mozna je to jen nestastne napsane, ale po prvnim precteni mi to proste zavani tim typickym zpusobem jednani s manzelem, ktery mely nase babicky a ktery je pro mne osobne nevydejchatelny.
 Katka,kluci 5 a 9 
  • 

Re: Autorko, 

(14.4.2008 9:53:53)
Škramuško, víš co je tu vždycky nářků od holek, co jsou doma s dětmi a jejich chlap "jim s ničím nepomůže" ? Holt asi každá nemá doma empatického šikulu, co považuje domácí práce za věc obou partnerů. No a autorka popisuje metodu, která sice vypadá jako že je jako z učebnice pro paní a dívky, ale v praxi funguje lépe, než naštvané ksichty, dusno a výčitky.
 Pole levandulové 


Re: Autorko, 

(14.4.2008 10:04:20)
Katko, nikdo ale nerika, ze druha varianta jsou vycitky a dusno. Co takhle zkusit rict, ze je potreba udelat to ci ono a pozadat /poprosit/, aby to udelal on? Ale tahle manipulace, popisovana v clanku, je mi proste proti srsti. Mozna by to slo vzit uz od korenu, tj od vyberu partnera - je jasne, ze pokud si vyberu troubu - klasika, co prijde z Kolbenky, svali se na gauc a jedine, co ma v planu je cuceni na Tv, o peci o deti a byt je presvedcen, ze se jedna o vyhradne zensky ukol, tak s tim asi nezmuzu nic a davam od nej ruce pryc. Takovou vec normalni zenska odhali prakticky ihned a nic si s nim nezacina, resp. neporizuje si s nim deti a domacnost. Proste vztah nepovazju za kolbiste, kde se urcuje kdo s koho, jeden vyhrava druhy prohrava.
 katka+katka 
  • 

Re: Autorko, 

(14.4.2008 10:09:30)
taky nechápu, proč by bylo potřeba soutěžit. My prostě uklízíme většinou v sobotu dopoledne, víme, co je potřeba udělat a nějak se do toho vrhneme. Někdy řeknu - jdu umýt koupelnu a kuchyň, jindy to řekne on, jindy se třeba zeptá co si vezmeš - koupelnu a kuchyň nebo ložnici a obývák. Prostě normální dělba, žádná manipulace. Mám pocit, že autorka prostě muže bere jako dítě nebo nějakou hmotu, kterou si uplácá k obrazu svému. Nechci být rýpavá, ale zajímalo by mě, proč skončilo její první manželství? Já si brala dospělého muže, kterého jsem považovala za rovnoucennou bytost.
 kveta19 


Re: Autorko, 

(14.4.2008 11:32:01)
Jeji prvni manzelstvi skoncilo tak,ze je VDOVA,jak pise vyse;).Ne kazdy se rozvadi.
 adelaide k. 


Re: Autorko, 

(14.4.2008 10:43:03)
KAtko sorry ale jkaá metoda???

Prosím, děkuji (+ třeba nějaká ta pochvala navrch) je snad základ slušné komunikace. A od manžela čekám to samé. Poprosí, poděkuje, ocení...

Ale já teda nečekám s vytíráním na diplomatickou nótu od MM a tak nebudu ani jeho žádat s šibalsky pomrkávajícím okem.
Pokud odcházíme ven s dětmi tak za ním fakt nepůjdu laškovně POPROSIT jestli by byl tak moc hodný a POMOHL BY MI S DĚTMI, ale zeptám se jestli chce oblékat kluka nebo holku.
 katka+katka 
  • 

Re: Autorko, 

(14.4.2008 9:53:59)
souhlas, to chválení apod. mi připomíná dobu, kdy jsem Káťu učila uklízet hračky do krabic - vždycky něco zvedla a hodila s tím do krabice a já zahlásila Jé ty si ale šikulka a dokázala by si tam dát další? V čem je rozdíl? Káče tehdy byly dva, ne čtyřicet jako manželovi autorky
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Autorko, 

(14.4.2008 10:16:58)
Katko, já dokonce ani té dvouleté neříkám, že je "šikulka", snažím se prostě a jednoduše ocenit, co udělala ("prima, kostka je uklizená, budeme tu mít pořádek";) a funguje to taky :)

Z diskusí s jednou kamarádkou jsme nedávno usoudily, že v zásadě můžou spokojeně fungovat oba typy vztahů - jak ten rovnocenný (k kterém třeba mluví Líza a další), tak i ten jemně manipulativní, jak ho popisuje autorka - na jejím přístupu mi vadí hlavně ta generalizace, že "všichni muži jsou ješitní sobci", jinak celkem dokážu pochopit, že jim to takhle spokojeně funguje - mně by to nefungovalo.
 Cow :-) 


Re: Autorko, 

(15.4.2008 0:05:42)
A to my říkáme malé mockrát za den, že je šikovná...Hezky té pochvale rozumí a srandovně se sama pohladí, taky ji říkáme že je hezká...tak zvolí takové to obdivné citoslovce /nevím jak to napsat/. K dětem se mají "promlouvat" dobré věci. U nás to funguje spolehlivěR^
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Autorko, 

(15.4.2008 3:53:03)
Cow, když ocením, že něco, co udělala, je dobré, tak to přeci je "dobrá věc", a nemusím u toho hodnotit ji. Stejně jako když něco provede, tak není "ošklivá, zlá holka" (špatná je ta činnost, ne ona), tak když se jí něco povede, není automaticky "šikovná, hodná holka", ale dobrý je ten čin, uspokojující (pro ni) je výsledek. Ony jsou to fakt drobné nuance, ale někdy dělají velký rozdíl - například v tom, že se už jako malé dítě naučí odvíjet svoji hodnotu ne od vnější autority, ale od sebe sama.
 Cow :-) 


Re: Autorko, 

(15.4.2008 10:00:15)
Markéto...můžeš a nemusíš hodnotit ji/dceru/.
Tím, že své děti pochválím a řeknu :"Jsi šikovná" ...tím ji žehnám. Jsou to opět biblické principy a nám se líbí.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Autorko, 

(15.4.2008 13:06:18)
Souhlasím s malou výhradou - dítě může správně poznat, že ji tím nehodnotím, že "je šikovná" sama o sobě a není to jen nálepka, kterou si ulehčuju výchovu. Rozhodně mému sebevědomí tím rodiče neublížili. Nicméně neškodí o tom trochu přemýšlet a volit slova leckdy s rozmyslem, ono to hodně pomáhá i v komunikaci s dospělými.

Ale příznám se, že jsem na "šikulku" dost alergická, protože za tím vidím způsob, jak dítě jednoduše odbýt a nezamyslet se nad tím, co pro něj znamená to, co právě dokázalo.
 Cow :-) 


Re: Autorko, 

(14.4.2008 23:56:44)
To je trochu přehnané, ne? To čekání na pochvalu a podrbání za uchem. Už jsi slyšela o bezpodmínečné lásce?
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Autorko, 

(15.4.2008 3:48:15)
Cow, bezpodmínečná láska mezi partnery? Bezpodmínečně mohu milovat své děti a své rodiče, a i to jen do určitého věku ... partnera bezpodmínečně milovat nemohu. Ta podmínka je jednoduchá - respekt a úcta k mé osobě. Pokud by mě ten druhý například srážel, ponižoval, ubližoval, milovat ho nemůžu - ty ano?
 Cow :-) 


:-) 

(15.4.2008 9:57:13)
Markéto, to je věc výkladu pojmů. MM a spousta lidí stejných žebříčků hodnot si nemyslí, že bezpodmínečná láska je JEN ve vztahu rodič-dítě, dítě-rodič.
Je to především věc ROZHODNUTI a principu. A není to totožné s bezvýhradným milovaáním. Když mi něco vadí, tak to řeknu, ale ještě to neznamená, že kvůli tomu přestanu milovat.

Milovat proti všem předpokladům


 ajtakrajta 


Re: :-) 

(15.4.2008 10:42:03)
V tomto s Krávou alespoň částečně musím souhlasit.
Já jsem přesvědčená, že "láska k partnerovi" je nebo může být dána (a u nás doma taky minimálně z části je) ROZHODNUTÍM V SOBĚ.
Rozhodně nečekám neustále na nějaké vlny zamilování, které na mne přijdou "shora". Miluji taky proto, že jsem se rozhodla milovat. A toto moje rozhodnutí mi i samo o sobě dodává sílu a lásku.
Ono se to špatně popisuje, ale kdo zažil, tak ví o čem mluvím.
Já si teda o sobě myslím, že svého muže taky miluji bezpodmínečně. Ne ZA TO JAK SE CHOVÁ. A i v momentech, kdy se něco nepodaří, kdy se nechová "podle mých představ o milováníhodném muži", kdy jsem na něj naštvaná, mám pořád v sobě stejný pocit lásky k němu.

Samozřejmě jsou vztahy, kde je nějaký problém, když je manžel alkoholik nebo gambler, ostatně ještě jsem neslyšela, že žená která praktikuje "milování rozhodnutím" by s tímto měla problém, spíš to mají ženy "které si nemůžou pomoct, ale prostě ho milují a všechno mu odpustí v očekávání, že on se přece změní, vždyť to tolikrát slíbil".
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: :-) 

(15.4.2008 13:03:13)
Ajtakrajto, tohle samozřejmě ano, já si také myslím, že partnerská láska je otázka rozhodnutí - asi chápeme ten termín "bezpodmínečná" trochu jinak, já ji teď trochu uvažovala v kontextu "konceptu kontinua", kde se takhle označuje vztah matky a kojence, ten všeobjímající pocit bezpečí, který nemluvně zakouší a je třeba, aby byla potřeba bezpodmínečné lásky v raném věku nasycena, jinak i bude opakovaně hledat a selhávat v dalších etapách života. Tak asi tak. Vidím to třeba na kamarádce, která o tuhle fázi přišla a kompenzoval si to závislostí nejprve na partnerovi a posléze na dětech (a partner šek tak trochu k šípku, což vedlo k dalším problémům).
 If & 3♥ 


Autorce 

(14.4.2008 9:58:28)
No hezky napsané, četlo se to jako pohádka a musím zatleskat že vám to funguje;o) Nicméně musím téměř ve všem souhlasit s Lízou. Článek na mě víc než dost působí "řitním alpinismem" a já svému chlapovi fakt nemám potřebu a hlavně ani čas a sílu podkuřovat jak je dokonalej a "učit ho" vytírat podlahu. Každý z nás má své práce dost!

Jasně že ho občas za něco pochválím, jasně že když mi pomůže s čímkoliv že mu poděkuju a jasně že mu občas řeknu že ho miluju, ale TOHLE by na mě bylo až dost.... Každý máme svůj díl práce, která se občas prolíná a občas ne, ale....

A taky nám to klape už osm let;o)
 If & 3♥ 


Autorce 

(14.4.2008 9:59:06)
No hezky napsané, četlo se to jako pohádka a musím zatleskat že vám to funguje;o) Nicméně musím téměř ve všem souhlasit s Lízou. Článek na mě víc než dost působí "řitním alpinismem" a já svému chlapovi fakt nemám potřebu a hlavně ani čas a sílu podkuřovat jak je dokonalej a "učit ho" vytírat podlahu. Každý z nás má své práce dost!

Jasně že ho občas za něco pochválím, jasně že když mi pomůže s čímkoliv že mu poděkuju a jasně že mu občas řeknu že ho miluju, ale TOHLE by na mě bylo až dost.... Každý máme svůj díl práce, která se občas prolíná a občas ne, ale....

A taky nám to klape už osm let;o)
 Snapeová 
  • 

Re: Autorce 

(14.4.2008 10:20:06)
:-D:-D:-D:-D
IF, souhlas :-)
Ještě bych dodala, že si nejsem jistá jestli bych v tomhle případě dělala většího blbečka ze svého muže nebo ze sebe :-D
Mimochodem, jsme spolu skoro 15 let z toho 9 jako manželé. Pusu na rozloučenou si dáváme stejně samozřejmě jako ji dám svým rodičům. Né z povinnosti, ale protože je miluji a nemyslím, že bych jim to musela říkat 2x denně.

Autorko, samozřejmě pokud vám to takhle vyhovuje, tak vám to samozřejmě přeju.
 katka+katka 
  • 

Re: Tý wole 

(14.4.2008 10:04:20)
ale zase jsme se po ránu zasmály, ne:-)
 ALianan 


Re: Tý wole 

(14.4.2008 10:29:16)
Pokud to autorka myslí vážně, tak je to spíše k pláči. Nebo to je mystikova manželka.:-D
 Miky - děti 5,5 a 3 
  • 

Re: Tý wole 

(14.4.2008 13:05:05)
Mně ten článek přijde takový neskutečný. My se s manželem známe 11 let, přes 9 spolu bydlíme, ale takovýhle cukrbliky jsme na sebe asi nikdy neházeli. A jsou věci, který prostě neudělá, i kdybych se na hlavu postavila. Třeba zásadně neumeje ani nevyluxuje auto. Zato mi pomůže udělat záhony, i když ten můj kytičkovský koníček nechápe a vůbec ho to nebaví. Já se zas nemontuju do dřeva a prací okolo kotle. Se mi prostě nechce. A přesto jsme spokojený. A dělat na něj opičky už vůbec neplatí, není totiž blbej, a hned by mě prokoukl. A justovně se šprajcnul :-)
 helena 6 
  • 

pohled z druhé strany 

(14.4.2008 10:08:00)
Řekla bych, že v lecčems má autorka pravdu a správný přístup. Vždycky je lepší nechat učit postupně, ať jde o děti, muže nebo ženy!!!
Nevím jak vy, ale když já se podívám na své dětství, dělali jsme s bratry vše společně, skládali dříví, dělili se o úklid nádobí, koukali společně do motoru auta. Některé činnosti byly více atraktivní pro ně, některé pro mě. Do své rodiny jsem si přinesla lepší znalost úklidových postupů a vaření než složení motoru, i když jsem se účastnila všeho (a dokonce jsem chodila jeden čas s automechanikem). Můj muž měl naprosto stejnou průpravu, tj. doma uklízeli i dělali těžké práce okolo domu. Přesto mu jde lépe to opečovánání auta a štukování omítky (je to ekonom, takže nijak velký kutil od přírody) než úklid.
Když jsme si pořídili auto, já se cítím občas nejistá (i po letech), pokud mám dopravit auto do servisu a přesně popsat co tomu chybí a to jezdím s tím autem více než on. A chápu, že ze začátku se cítil i on při úklidu nejistý (i když jsem nikdy jeho pochybky nekomentovala!), to asi proto, že v každé domácnosti to je jinak a muži v tomto směru nejsou takoví suveréni a jsou spousty věcí o kterých ví, že se dělají, ale prostě je to nejprv nenapadne. Stejné je to s péčí o děti. Většina žen dělá tyto věci trošku intuitivně, muži se je musí více naučit - zažít do krve.
Když si vzpomenu, jak jsem si při koupi auta opět opakovala, jak to vlastně funguje a kam se co leje, jak poznám to či ono, myslím, že manžel ke mě přistupoval se stejnou schovívavostí jako já k němu, když jsem mu "připomínala" úklidové postupy. A ani jeden z nás to nebral tak, že se vzájemně poučujeme nebo záměrně manipujujeme i když by to tak mohlo podle vyprávění vypadat. Byli jsme rádi, že ten druhý si našel čas a řekl (bez urážek a křiku!), jak to budeme dělat, protože sám si není jistý.
Proto nesouhlasím s některými příspěvky, že manipujujeme s muži. Myslím, že na každého platí něco jiného a pokud vše dopadne ke spokojenosti obou, je to v pořádku.
 Bára 
  • 

Re: pohled z druhé strany 

(14.4.2008 13:25:46)
Helčo, myslím, že autorka nemá pravdu už v počátku svého článku - emancipace je podle ní hrob manželství a slušnosti a pokud to v manželství neklape, je vina na straně ženy. Uf, no to snad nemůže myslet vážně. Pokud jí manželství klape, moc jí to přeju. Ale bohužel, jsou i takoví muži, kteří se "převychovat" nedají. Je pravda, že na tradiční malé vesnici sem se často setkávala z názorem, že za všechno může žena. Naposled, když se kamarádce v 9 měsíci těhotenství oběsil manžel - prohrál peníze na byt v kasinu a neunesl to. Taky to byla její vina a zlí hloupí lidi ji v jejím neštěstí navíc ubližovali, protože "to s ním nezvládla".
 helena 6 
  • 

Re: pohled z druhé strany 

(14.4.2008 17:35:35)
No pravda je, že jsem nenapsala, že souhlasím s tím, že emancipace je hrob manželství, já jsem docela dost emancipovaná, ale stále si "myslím" udržuji tu hladinu toho zdravého ženského rozumu. Určitě bych ale netrvdila, jako jiné pisatelky zde, že používat "finty" na muže je špatné, protože tak to vidíme my zrovna v tomto článku, ale muži na nás také používají finty a my to často nevidíme. A už vůbec bych neřekla, že nám to nějak vadí. A dokonce bych řekla, že to bývá součást jakési rodinné domluvy.
Určitě není špatná žádná forma "posunutí" toho druhého na tu cestu, která nám přijde správná. Pokud by jí druhý apriori neakceptoval, uričtě se tam nenechá dotlačit a to nijak.
Ale rozhodně bych netvrdila, že za vše mohou ženy! Nebo naopak muži! Myslím, že vztah je soubor charakterů, chování, spolužití a spolupráce dvou (a více:-) lidí. A jak k té spolupráci je v podstatě jedno, pokud spolupracují ke spokojenosti obou.. ;-)
 suzann 
  • 

moc hezký :-) 

(14.4.2008 10:17:01)
Dost inteligentní zamyšlení.
My jsme kdysi někam po práci spěchali, a aniž bych se jakkoliv zmínila, můj chlap sám od sebe obalil řízky, než jsem přišla z práce!!!!! To mi teda vyrazil dech. Asi za rok od té doby jsme opět věděli, že budeme spěchat, tak jsem ho tentokrát o obalení požádala. Když jsem přišla z práce, byly řízky nejen obalené, ale oškrábal i brambory!!! :-)
 koa 


Re: moc hezký :-) 

(14.4.2008 10:20:06)
Suzann,
kdyby to nebylo tak směšné, bylo by to spíš k pláči. Tak důvtipný muž! Jedenkrát za manželství obalí řízky a už rok na to dokonce i samostatně oškrábe brambory!

Druhá možnost ovšem je, že důvtipná jsi ty a děláš si prču, pokud ano, dostalas´mě :)).
 ALianan 


Re: moc hezký :-) 

(14.4.2008 10:43:03)
R^ Než jsi přišla z práce obalil řízky, tak to je jednička:-D:-D
 Fígáta+1 


Re: autorce 

(14.4.2008 10:46:06)
Jitko děkuji za Váš velmi vtipný článek, opravdu mě pobavil. Tedy alespoň doufám že to bylo myšleno jako vtip :-)
Představa že manžel večer přijde z práce, zatímco já vařím tak popadne mop a vytře podlahu...:-) Než dám prádlo do pračky vyžehlí si košile... No nevim, místo pochvaly bych se ho asi zeptala jestli nebyl přes den moc dlouho na sluníčku :-)
Mimochodem o víkendu chudinka sám bez mé pomoci umyl auto a já mu ani nepoděkovala, asi bych se nad sebou měla zamyslet :-) :-) :-)
 katka+katka 
  • 

Re: Další úhel  

(14.4.2008 10:49:44)
taky mi to připadá nějak pomatené, manžela jsem brala s tím, že je jaký je, ne že si z něj časem udělám jakého chci já. Můj manžel není dokonalý, ale rozhodně ho proto kvůli tomu nezačnu vychovavát, ani já nejsme dokonalá a ani on mě nevychovává. Na výchovu jsme si pořídili dítě :-)
Nemanipulujeme spolu, to pak vlastně ani není vztah.
 *Niki* 


Re: Další úhel  

(14.4.2008 11:18:43)
Na mě to působí jinak. Jitka něco potřebovala a cíle dosáhla. Ke stejnému cíli často vedou různé cesty a každá volíme dle toho, jakého jsme založení, jakého chlapa jsme si vzaly, zda je pro nás důležitější "rovnoprávnost" - to je jak zaklínadlo tohle slovo, skloňuje ho kde kdo :-) či výsledky. Autorka zvolila cestu chválení a výsledkem jsou 2 spokojení lidé, kterým to funguje. JAK k tomu došlo dle mě je druhořadé. Já "chválící" typ moc nejsem, což je škoda, ale každý jsme nějaký. raději požádám s prosím a děkuji, bez cukrbliků, co chci a potřebuju a taky to funguje. Ale rozhodně se neopájím představou, za TAKHLE to je správné a rovnoprávné a jiné cesty jsou mimo.

A co si odnesou děti? Uvidí výsledek - že chlap a ženská se domluví a že jim to funguje. Dokonce si myslím, že déle nedospělý zůstane syn tam, kde ženy "narovinu a přímo" sdělují, co chtějí. TAKHLE se mluví s dětmi. S muži můžete i oklikou, ti chytří to pochopí :-)

Jinak u nás to bylo maličko jinak. Tchyně je chaotik největší na světě, manžel se už jako dítě kdeco naučil, protože než by se dočkal od mámy, která o tom týdny mluví než skutečně udělá, umřel by hlady ve špíně :-) S dětmi jsem ho práci učila. Já se ji učím zapochodu, 24 hodin denně, takže mám náskok. Proto mu poradím, což on ocení.
 Lidka 
  • 

Re: Další úhel  

(14.4.2008 11:41:18)
hezké:-), krásné vystiženo
 8.5Yettynkaa12 


Souhlasím!  

(14.4.2008 15:26:28)
Každý, ať si žije podle svého, jak mu to vyhovuje. Není jediná správná cesta.
 Miilu 


Malé odbočení 

(14.4.2008 10:39:40)
Chtěla bych se zeptat, připravujete svým manželům oblečení na druhý den?
 Ledule 


Re: Malé odbočení 

(14.4.2008 10:43:03)
Já ano. A když spolu někam jdeme, tak se mě manžel ptá, co si má vzít na sebe.
Myslím to vážně, aby si někdo nemyslel, že si dělám srandu.
 Líza 


Re: Malé odbočení 

(14.4.2008 10:43:09)
ROFL!!!!!!!!!!!
 Líza 


Re: Malé odbočení 

(14.4.2008 10:43:31)
ROFL!!!!!!!!!!!
 katka+katka 
  • 

Re: Malé odbočení 

(14.4.2008 10:46:22)
Ne, manžel je dospělá, svéprávná bytost, oblečení si umí nejen vybrat, ale i oblíct. Jinak oblečení nepřipravuju ani dceři - jen řeknu vem si nějaké džíny, mikinu nebo svetr a tričko - někdy se obleče hezky, jindy se jí podaří zvláštnější barevná kombinace:-)
 Líza 


Re: Malé odbočení 

(14.4.2008 10:49:39)
Katko, děkuju, vrátila jsi mi jistotu, že svět kterej znám nikam neodletěl.
Ani já nechystám manželovi oblečeníčko, on si ho líp vybere sám. Pokud má problém s tím, která košile ke který kravatě, ráda přispěju poradním hlasem, to je tak všecko.
Dětem taky nic na sebe nechystám, jen zkontroluju, že se pohybujou v přiměřených mantinelech podle počasí (jako že v zimě nepůjdou v šortkách a v létě v oteplovačkách), jen při výjimečných příležitostech jim pomůžu s výběrem slavnostních šatiček.
Všichni členové naší rodiny kromě psa se umějí i sami obléct.
 Tera+4  
  • 

Re: Malé odbočení 

(15.4.2008 10:14:17)
DÍKY!! Už jsem chtěla začít ječet... A připravuje manžel oblečení vám:-)? Ne? A proč ne? Mám 4 děti a k tomu asi mám mít manžela jako 5.dítě... Jinak oblečení nepřipravuju NIKOMU z rodiny nad 6let věku. By si mysleli, že mi hráblo definitivně :-)).
 Ledule 


Re: Malé odbočení 

(14.4.2008 10:53:27)
5ti letá dcera to zvládne, manžel, o třicet let starší, to neumí, maminka ho to nenaučila :-D
Holky bacha na to, jak vychováváte synáčky. Ten náš je ještě nemluvně, ale jak povyroste, jdu tvrdě na něj.
 Lana 
  • 

Re: Malé odbočení 

(14.4.2008 10:55:43)
Taky do něj včas nastoupím. Můj manžel je naštěstí vychovanej od maminky fakt dobře. Okna jsou např. jeho parketa.
 Snapeová 
  • 

Re: Malé odbočení 

(14.4.2008 10:49:19)
Ne. Mě taky oblečení nikdo nechystá :-)
 Lana 
  • 

Re: Malé odbočení 

(14.4.2008 10:50:39)
To tedy nepřipravuju. Když si manža není jistej kombinací tak si sám řekne ať mu poradím. Nechce chodit jak strašidlo.
 If & 3♥ 


Re: Malé odbočení 

(14.4.2008 10:50:39)
Milu, no to snad neeeeee:o)))))))))))))
 Fígáta+1 


Re: Malé odbočení 

(14.4.2008 11:00:42)
Tak to by si asi zaťukal na čelo a odeslal mě k Chocholouškovi. Poté by si vzal na sebe stejně něco jiného :-)
 Ája Fíková 


Re: Malé odbočení 

(14.4.2008 10:57:05)
Cože? Chystat oblečení na ráno?
Nechodím s ním oblečení ani nakupovat, natož mu ho připravovat na ráno......
Připadal by si jako nesvéprávný jedinec.
:-)
 Katka,kluci 5 a 9 
  • 

Ale holky... 

(14.4.2008 11:35:07)
Znám pár, kde manželka chystá oblečení i snídani. A když jdou s námi na běžky, tak ten chlap vezme její lyže, namaže jí je, když smladá paní potřebuje přezout zimní gumy na autu, manžel tak učiní. Mají takové tradičnější rozdělení a klape jim to. Já manželovi nic nechystám a o své lyže se starám sama. Svoje auto si zavezu do pneuservisu, manžel si obstará to své.Prádlo do pračky nastrká ten ,kdo přijde dřív domů. A taky to funguje.Tak nekritizujte ty, co chytají oblečení. Fungovat můžou oba modely.
 hamama 


Re: Ale holky... 

(16.4.2008 14:21:04)
Jen jsem chtěla podotknout, že existují určité typy mužů (vědečtí pracovníci, programátoři.... prostě géniové v jednom směru a téměř nepoužitelní v jiném), kteří styl a vzhled svého oblečení považují za naprosto nedůležitý a u těch je asi v zájmu rodiny minimálně zkontrolovat, v čem chtějí po ránu vyrazit do ulic ;)
 parishilton 


Re: Samozřejmě 

(14.4.2008 11:29:11)
Dokonce mu zavazuji i tkaničky u bot.Aby si chudáček nemusel ohýbat záda.Přece jen je mu už přes padesát(ještě mu při odchodu políbím boty).Co je to za otázku,proboha?Doufám,že byla myšlena jako vtip.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Malé odbočení - ANO 

(14.4.2008 12:09:09)
Pokud vede rano deti do skolky, najde kazde rano na stole dve hromadky obleceni (jednu pro starsiho synka, jednu pro mladsiho) - takze u nas se pradlo vlastne chysta...

Ale prichystat hromadku obleceni pro manzela, to je zcela pod uroven.
Ne pod moji uroven, ale pod jeho.
 .Žaba 


Re: Malé odbočení 

(14.4.2008 12:33:52)
Jéééj, tak to by ma v živote nenapadlo! :-)

Je pravda, že oblečenie (hlavne obleky a kombinácie košele - kravaty) mu v podstate pri kúpe vyberám ja, ale ďalej už si s tým poradí sám. :-)
 Maci1 


Re: Malé odbočení 

(14.4.2008 13:56:11)
Miilu, to jako myslíš vážně :-D?
 Raduza 


Re: Malé odbočení 

(14.4.2008 20:23:13)
Já nechystám, ale moje mamka chystá dodnes :-)), taťkovi je pouhých 58 :-)).
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Malé odbočení 

(14.4.2008 22:51:09)
:-D

Tak jsem si představila jak manželovi před pracovní cestou do terénu sbalim oblečení a on pak vpodvečer někde v lese s čelovkou vyhazuje všechno ven na orosenou trávu a hledá,... kde má pyžamo :-)

Ještě že ho v životě nenapadlo, abych mu někam balila oblečení - bych ho musela odmítnout s nějakym zástupnym odůvodněnim, abych neprozradila, že netušim, co tam bude potřebovat - třeba bych mohla tvrdit, že mu nesbalim, protože neřek "ještě si potřebuju sbalit" a neflirtoval při tom :-)
 Simeona a 3 


Re: Malé odbočení 

(16.4.2008 13:49:43)
No to jste mě dostaly !!! To jako vážně ? Už i náš tříletý syn si víceméně řekne co si chce na sebe obléct, natož abych říkala manželovi, co si má vzít na sebe !
Muž si žehlí své košile do práce(já žehlení nemám ráda a on si myslí že mu košile nežehlím dost dobře), občas uvaří (jsem na mateřské, sama jsem zvědavá jak to bude až budu zase chodit do práce), pračku zapnout umí a pověsit prádlo taky. A já to všechno umím taky, heč !

 Zuzka M. 
  • 

Důležitá je výchova-ale ne v dospělosti 

(14.4.2008 11:09:17)
přecijen, když už si někoho bereme, tak víme na čem jsme a jaký ten náš dotyčný partner je... a popravdě já bych nemohla být s nějakým "gaučákem" který není schopen přiklepnout ani poličku :)
Naštěstí u nás to bylo tak, že když jsme se poznali, tak partner už asi 8 let žil sám bez rodičů, tudíž si obstarával celou domácnost a když vařím a za mnouse vrší hromada nádobí, nebo když já umývám, tak se bez kdejakého flirtování na ten zbytek vrhne a pomáhá mi... stejně jako když jsme předělávali byt... byl zrovna v nové práci a nemohl si vzít volna, tak jsme nakoupili barvy, vzala jsem si 3 dny dovolený a vymalovala celý byt... děláme vše nějak tak společně a bez keců... ale je pravda, že když něco chci tak poprosím, když něco pro mne udělá tak poděkuji, ale to mi přijde jako samozřejmost :) Ikdyž je pravda, že jsou kolikrát domácí práce, který si chci udělat prostě sama ... protože vim, že ostatní (nejen partner) by to neudělali podle mojich představ :) ale musim říct, že nejspíš na tom všem má hodně velký podíl tchýně... nerozdělovala mezi dětmi holkaxkluk, všichni dělali nádobí, jako na zahradě apod. a tak to má být ;-)
 Lenka 
  • 

máme také hezké manželství 

(14.4.2008 11:10:40)
I u nás funguje manželství a vztah moc hezky,jen si nedovedu představit,že by jsme si děkovali opravdu za vše (např. když dám vodu psovi..) a nebo,že by mi manžel říkal každý den: Miluji tě. To by se mi dost zprotivilo a připadala bych si,jako puberťačka!!
Říkáme si také,že se milujeme,že jsme spolu rádi,že je nám spolu dobře,jsme šťastní, ale opravdu NE každý den. U nás je to spontální,takže si to třeba pár týdnů říkat nemusíme (přesto cítíme,že to tak je),pak je doba,kdy si to řekneme 2x v týdnu.
Přes to všechno,že i můj manžel se zapojí do domácích prací,tak vždycky zůstane mužem a tím pádem bude z onoho Marsu - což znamená,že mu dost věcí musím říkat,připomínat a brát zkrátka jinak!
Příjde mi,že zakladatelky manžel je spíše z Venuše..
 katka+katka 
  • 

co mě zaujalo 

(14.4.2008 11:15:00)
Manželovi autorky bylo 40 let a žil s matkou? Vážně? Chápala bych, kdyby byla jeho matka těžce nemocná, potřebovala jeho pomoc, ale jinak....To se nechtěl "osamostatnit"? A co na to jeho matka? Té nevadilo, že synovi je 40 a stále bydlí s ní? Jsem taky matka, počítám, že dceru budeme živit, dokud bude studovat (když bude chtít), tzn. dejme tomu, že na VŠ bude do 25 let. Nikdy bych svou dceru na ulici nevyhodila, vždycky u nás bude doma, vždycky bude vědět, že jsme tu pro ní a že může kdykoli přijít, ale že by s náma bydlela ještě ve 40? - to se mi moc nezamlouvá:-)To už bych jí vystěhovala:-)
 Zuzka M. 
  • 

Re: co mě zaujalo 

(14.4.2008 11:18:43)
Popravdě, taky jsem se nad tím trošku pozastavila :)
 Fígáta+1 


Re: co mě zaujalo 

(14.4.2008 11:28:20)
Já už to celkem chápu. Autorka se k manželovi nechová jako k muži, ale jako k dítěti, takže mu tu matku v jeho 40 letech v podstatě nahradila...
 Snapeová 
  • 

Re: co mě zaujalo 

(14.4.2008 11:29:57)
A manželovi to náramně vyhovuje, proto se chová tak, jak se chová ...
 8.5Yettynkaa12 


Proč by autorka nemohla být typ ženy - matka? 

(14.4.2008 15:33:16)
proč by autorka nemohla být typ matka?(Myslím typy žen v manželsví - matka, milenka, dcera, ...nevím přesně, jak ta typologie je). Proč to vadí - když to oběma vyhovuje????
 autorka 
  • 

Re: co mě zaujalo 

(14.4.2008 11:32:01)
A svoji matku bys vyhodila? Jo, jeho matka je skutečně nemocná, ani ne tak tělesně, jako psychicky (trpí depresemi). Dnes bydlí u druhého syna, který jí potom, co se mu děti osamostatnily a vylétli z hnízda udělal doma vejminek.
 katka+katka 
  • 

Re: co mě zaujalo 

(14.4.2008 11:37:57)
nevyhodila, ona by se mnou žít nechtěla:-) Prostě jsem zastáncem toho, že děti když vyrostou by se měly osamostatnit, mít vlastní bydlení - byť třeba jen o dům dál než rodiče nebo v jedné ulici. Tím vážně nemocná jsem myslela třeba, že není sama dost pohyblivá apod. Depresi nechci zlehčovat, je to vážné onemocnění, ale rozhodně nevyžaduje společné bydlení oproti imobilitě apod.
 MSteflova 


Re: co mě zaujalo 

(14.4.2008 11:43:39)
Katko, když je deprese vážná, je dokonce nutné, aby s tou osobou někdo žil(pokud se nezvažuje přímo umístění v PL). Když pominu riziko sebevraždy, častou součástí deprese jsou stavy totální apatie, nechutenství(člověk někdy dokonce nejí vůbec) a velmi špatná, nebo téměř žádná hygiena. Takový člověk často potřebuje někoho, kdo ho přiměje alespoň trochu jíst, dohlédne, aby se myl a v neposlední řadě mu poskytne společnost, kterou dotyčná osoba někdy zoufale potřebuje.
Omlouvám se za velmi stručný a kostrbatý příspěvek, dělám polévku a každou chvíli mi určitě přeteče :-)
 katka+katka 
  • 

Re: co mě zaujalo 

(14.4.2008 11:46:32)
To ano, ale autorka píše, že matka manželovi poskytovala kompletní servis, takže na tom asi tak špatně nebyla:-)Polívku ti zavídím, já budu mít rizoto z neděle
 Autorka 
  • 

Re: co mě zaujalo 

(14.4.2008 11:59:49)
a ty máš nějaké zkušenosti s depresemi? Deprese je skutečná nemoc. Pokud se neléčí, nebo je hodně silná, nejsou nemocní schopni zvládat ani jednoduché úkony. Tím neříkám, že je to i případ jeho matky, ta prostě potřebuje společnost, jinak má (díky svému psychickému stavu) skutečné fyzické obtíže - srdeční arytmie, dušnost, různé bolesti apod. Ona za to nemůže, nechce nikoho citově vydírat, jen má prostě strach, že by mohla umřít, kdyby zůstala sama.
 Eve 
  • 

Re: co mě zaujalo 

(15.4.2008 0:31:36)
Autorko, nejsem sice odbornice, ale to, co popisujes, mi pasuje spis na hysterii, nez na depresi. Vydirani okoli svymi domnelymi zdravotnimi obtizemi, ktere se nakonec tak vsugeruje, ze opravdu muzou nastat. Ale ze by se to resilo dozorem syna az do 40 let, no potes panbu.
 petra 
  • 

Re: co mě zaujalo 

(15.4.2008 8:44:52)
Evi,
¨
přestože s autorčiným článkem nesouhlasím a doma by nám takové divadýlko rozhodně nefungovalo, tak s depresemi má naprostou pravdu.
Manželova maminka má maniodepresivní psychózu a díky tomu si dokázala namluvit snad všechny možné nemoci co existují a často jí bývá z psychična opravdu fyzicky špatně.
problém je, že léčba deprese patří do rukou psychiatra, kam však tchyňka odmítá chodit, protože jí přece bolí tohle a tamto a nervy léčit nepotřebuje.
Přesto, že máme tuto chorobu v rodině, tak bydlíme s manželem a dcerkou sami a za jeho maminkou pouze dojíždíme.
 Autorka 
  • 

Re: co mě zaujalo 

(14.4.2008 12:00:56)
a ty máš nějaké zkušenosti s depresemi? Deprese je skutečná nemoc. Pokud se neléčí, nebo je hodně silná, nejsou nemocní schopni zvládat ani jednoduché úkony. Tím neříkám, že je to i případ jeho matky, ta prostě potřebuje společnost, jinak má (díky svému psychickému stavu) skutečné fyzické obtíže - srdeční arytmie, dušnost, různé bolesti apod. Ona za to nemůže, nechce nikoho citově vydírat, jen má prostě strach, že by mohla umřít, kdyby zůstala sama.
 Linda 
  • 

Re: co mě zaujalo 

(14.4.2008 16:00:37)
No to snad ne! Pokud jde o nemoc, tak to snad musí řešit lékaři. To, že synové nebudou mít vlastní život, aby se maminka necítila osamělá, je především její sobectví - i když chápu, že odchod dětí z domova není jednoduchý (zvlášť když je matka sama).
 ba 
  • 

Re: co mě zaujalo 

(15.4.2008 14:57:09)
S depresemi opravdu zkušennosti mám, a to i s jejich vážnou formou (hospitalizace, el.šoky) opravdu hrozná záležitost, ale takovéto příznaky fakt neznám. Ono u každého se asi deprese projevuje jinak, někdo má sklon k sebevraždě, někdo k hypochondrii (nemyslím nijak zle). Důležité je se léčit, nestydět se za to. Dnes už jsou léky celkem dobré, dříve to byly utrejchy a zrovna u nás způsobili hodně zla ze zdrav. stavu (hlavně šílené vedlejší účinky).
 petra 
  • 

Re: co mě zaujalo 

(15.4.2008 8:37:46)
Katko souhlas,

manželova maminka také trpí depresema a přesto (nebo možná právě proto) bydlí sama. Ve světlých chvilkách si totiž sama moc dobře uvědomuje, že soužití s ní není lehké. Neznamená to, že za ní nejzdíme, ale bydlíme sami, cca 50 km daleko.
 brzobohatka 


Re: co mě zaujalo 

(14.4.2008 11:41:18)
autorko, myslím, že se nezavděčíte. dnes se tu sešly "lítice"!:-D
 suzann 
  • 

Re: co mě zaujalo 

(14.4.2008 12:26:09)
Katko, tahle tendence je mi doslova odporná, ale... můj chlap žil doma do 26, dávno se živil sám, ale doma měl veškerý maminčin servis a ta byla šťastná, ještě teď nás tam "lákaj" ("v tom dětskym pokoji byste se mohli i zamknout!!!";) a byt 3+1 pro dva lidi asi nikdy nepustěj, protože pořád čekaj, kdy ten nadbytečnej pokoj "synáčkové" budou potřebovat. Odporný.
 Markéta 
  • 

Re: co mě zaujalo 

(14.4.2008 14:26:42)
nechapu te. proc by ten byt meli opoustet? ja bych se radovala, ze je v byte pokoj pro vnoucata a nabidla bych se sehnat nejake vybaveni. (predpokladam, ze detskou postel hracky apod v tom pokoji synech uz nemaji).
 suzann 
  • 

Re: co mě zaujalo 

(15.4.2008 11:58:55)
to spíš z praktických důvodů: stěžujou si, že nájem je strašně vysokej, a že v městě kde bydlej je špatná dostupnost, musej mít oba nevyhovující práci. Navíc jsou kuřáci a z představy nechávat tam děti déle nejsem nadšená. Ale to už je vedlejší
 Molly. 


Tak já ti to nádobí teda umyju 

(14.4.2008 11:49:09)
Vždycky, když mamce řekl její manžel tuto větu, myslela, že ho prohodí oknem.
 tinas 


TO si děláš legraci ne? 

(14.4.2008 11:56:00)
Jíťo,
nedá mi to a musím napsat. S částí tvého článku souhlasím . Souhlasím s tím,že ani po letech by se neměla ze vztahu vytratit vzájemná láska,úcta a slušnost. Poděkovat, poprosit by mělo být naprosto samozřejmé a to nejenom ve vztahu k nejbližší rodině. Zbytek tvého článku mě,ale upřímně řečeno nadzvedl ze židle.

To si opravdu myslíš,že chlapi jsou takový chudáčci,že je potřeba s nimi jednat jako s batoletem? To ti opravdu nevadí,že ze svého muže děláš nesvéprávného jedince?Pardon podvědomě mi tam naskakuje slovo blbce.
Nevím jak bych mohla s takovým chlapem vydržet. Já potřebuji v chlapovi vidět sílu,musím si ho vážit pro jeho názory i pro to,že,když je potřeba umí se samostatně rozhodovat a třeba i udělat "nějakou tu ženskou práci" i když tohle dělení z duše nenávidím. Potebuji,aby pro mě byl chlap autoritou a tu by fakt nezískal tím,že bych mu takhle podvědomě podsouvala hadr na vytření. Já si na něm vážím jiných věcí a není pro mě podstatné jestli perfektně vytře podlahu,ale spíš jestli nás má rád a je tu pro nás když ho potřebujeme.
Já si svého muže opravdu hodně cením a jsem šťastná,že jsem ho potkala a,že si vybral za ženu zrovna mě. On ví,že si ho cením a,že ho i po těch letech pořád miluju. Říkáme si to často a třeba stačí i poslat kratičký email nebo pár řádek po icq. Mě to nic nestojí a jeho to potěší a naopak. Rozhodně si nemyslím,že ta cesta,kterou popisuje zakladatelka je ta správná.Jsme spolu s manželem 16 let a z toho 11 jako manželé a pořád je to super. Jistě taky se někdy zatáhne,ale pak se zase vyčasí a jede se dál. Myslím,že kdybych se takhle snažila s manželem manipulovat nebo on se mnou bylo by to velmi krátké manželství. Oba máme rádi svou svobodu a nezávislost. Navíc upřímně řečeno oba jsme tak trochu "velitelé",tak si obzvláště musíme dávat pozor na křížení zbraní. :-) Prostě a jednoduše já chci doma chlapa a ne uklízečku a panáka co mu můžu nařizovat co má dělat. Můj muž běžně domácí práce nedělá,protože je pracovně hodně vytížený,ale,když je potřeba umí udělat co je potřeba a za to si ho moc vážím. R^
 MM, 2 kluci 
  • 

To je přece jasné... (+ pár úvah) 

(14.4.2008 12:08:57)
... (teda aspoň pro mě), že si s partnerem říkáme PROSÍM a DĚKUJI, PROMIŇ atd.! Nevím, prezentovat to tady jako nějaký objev... (?) A stím flirtováním při různých pracích to děláme taky. Takže v tomto souhlasím!

S čím ale moc nesouhlasím, jsou takové pojmy jako "ztráta ženství vlivem emancipace". Co to má to "ženství" být??? Nějaká neměnná esence???
A to jako ta emancipace má být vinna jeho ztrátou??? Holky (autorko!), víte kdy bychom bez té "emancipace" (=postupné prosazování práv žen, zajištění jejich důstojnosti a rovných šancí...) byly???

Při některých příspěvcích (co si ženy ještě dne nechávají ve líbit...) tady mám občas spíš pocit že té emancipace bylo ještě málo!

V různých historických obdobích a různých kulturních prostředích se chápaní toho, co je považováno za "mužství" a "ženství", přece měnilo - není to nic stálého.

Stálé je to že jsme lidé a je na nás, jak si život uděláme (jako společnost a jako jednotlivci). Jsem přesvědčená že neexistují "ženství" a "mužství", ale kdyžtak jen "lidství" - a to by se mělo uplatňovat!

A právě ty věci uvedené v článku jako poprosit, poděkovat, nebrat vše jako samozřejmost...) jsou podle mě prostě známky slušného, příjemného, respektujícího LIDSKÉho soužití - ať už se jedná o jedno či druhé pohlaví a jakýkoliv kolektiv lidí, či vztah!

Dělbu práce atd. ať si každý pár udělá jak jim to vyhovuje - jestli to odopovídá stereotypům "mužštví" a "ženství", ja podle mě jedno, jde o to, aby těm dvěma to vyhovovalo a žili spolu spokojeně.
 Snapeová 
  • 

Re: To je přece jasné... (+ pár úvah) 

(14.4.2008 12:16:58)
Prosím, vysvětlete mi některá jak vypadá flirtování při domácích pracech?
Ptám se naprosto bez ironie. Vážně nevím, co si pod tím představit.
 petishee 


Re: To je přece jasné... (+ pár úvah) 

(15.4.2008 13:29:00)
A co si na tom jako neumíš představit? No, tak snad se nestanu terčem posměchu (což by se mi v této diskusi mohlo lehce stát, jak to tak sleduju)...

Flirtování při domácích pracech je celkem jednoduché, třeba když utíráš prach a potřebuješ se někam natáhnout přes manžela, tak to uděláš tak nějak "rafinovaněj" - třeba se můžeš "náhodou" otřít nebo přitisknout hrudí :-) či nechat lehce nahlédnout do výstřihu (jakože o tom nevíš)... :-) Nebo při vysávání, vyndávání nádobí z myčky se nějak sexyověj předklonit - líp se to teda dělá např. v domácích šatech než v teplákách s vytahanýma kolenama. Nebo při vaření/pečení se dá nabrat něco na prst (popř. na jinou část těla :-)) a dát mu olíznout nebo olíznout sama...

To jen co mě tak napadá, ne že bych to nějak prvoplánově denně používala, to zas ne... Ale občas vědomě jo :-) A zbytek času asi nevědomky, aspoň podle reakcí mého muže ~j~

Jasně, že líp se to dělá, když se kolem nemotají děti, případně jiní lidé.
 katka 
  • 

Re: To je přece jasné... (+ pár úvah) 

(15.4.2008 13:46:20)
No potes :-) A neni praktictejsi (a rychlejsi)nejdriv dotrit prach/dovysavat/vyndat nadobi z mycky a pak jit svadet manzela? Protoze tenhle popis by mel (u nas) za nasledek

a) vysato a utreny prach nebude, kolac se spali, ale aspon si uzijem.

b) (pravdepodobnejsi) manzel se udivene zepta, co se mi stalo

Sex a uklid dohromady nespojujeme, hezky jedno po druhem.
 Bára 
  • 

Re: emancipace 

(14.4.2008 13:06:00)
Naprosto souhlasím, to mě docela šokovalo, vidět v emancipaci něco špatného. Jestli je emancipace důvod k rozvodu, tak hlavně proto, že někteří macho nedokáží vydýchat ženu jako svéprávnou bytost. Nebýt emancipace, nechodíme dnes do práce, nemáme právo volit ani svobodně nakládat se svým životem. Emancipace nemá proboha nic společného s tím, že v mnoha rodinách nefungují základní pravidla slušnosti (děkuji, prosím). Autorka si plete pojem s průjmem - přijde mi, že pod pojmem emancipovaná žena si představuje kariéristku kterou nezajímá rodina, vztahy a chová se k mužům zle (je pár takových).Každopádně mi článek připomíná jednu příručku o šťastném manželství z USA 50. let (než se manžel vrátí z práce, ozdobit se stuhou do vlasů, uklidnit děti, nachystat mu pantofle, a ejhle, on nám pak třeba přinese vodu na podlahu).
 katka+katka 
  • 

Re: emancipace 

(14.4.2008 13:27:11)
nedá mi to a zkopíruju sem definici :
Emancipace zcela obecně znamená osvobození se, zrovnoprávnění, vyproštění se ze závislosti na někom nebo na něčem, získání společenské nezávislosti. O emancipaci mluvíme nejen v souvislosti se zrovnoprávňováním žen a mužů, ale i ve smyslu zrovnoprávňování jiných velkých společenských skupin jako je národ, etnikum, rasa apod. S emancipačními snahami se lze také setkat v oblasti umění apod.
a teď k tomu, co dělá autorka - to je manipulace :
postup, jak přimět druhou osobu, aby se chovala v souladu s mými představami a zároveň se domnívala, že si toto chování vybrala naprosto svobodně a bez nátlaku.

 MM, 2 kluci 
  • 

Katko, vystihla jsi to... 

(14.4.2008 13:58:43)
... s tou manipulací. Hrozná představa, říkat hezké věci jen proto abych druhého k něčemu dotlačila - brrr :-(!

Když jsem pro, aby se říkalo PROSÍM, DĚKUJI atd., tak rozhodně NE ze stejných důvodů jako autorka, nýbrž proto že to pro mě patří ke slušnému, příjemnému soužití lidí, respektujících se navzájem. Proto to učímě i děti. A kdyby všichni učili své děti chovat se slušně a vážit si druhého a toho co prožívá a dělá - AŤ JE TO MUŽ NEBO ŽENA(!) - pak by to i s tou "emancipací" vypadalo líp, protože by výrazně ubylo vztahů typu "pán a služka"...!

A s tou definicí emancipace máš samozřejmě pravdu - je to širší pojem vztahující se na různé skupiny lidí, jen tady se holt vztahoval zrovna na vztah mužů a žen.
 GLT 


Re: emancipace 

(14.4.2008 13:41:56)
Tak tuhle příručku jsem četla taky...namalovat se, nezatěžovat manžela svými problémy, nechat ho, aby se vypovídal po těžkém dni v práci...HRŮZA !!!
 Marta, kluci 12/04 a 03/07 
  • 

No já zírám 

(14.4.2008 12:09:22)
mám pocit, že jsem si právě přečetla příručku pro mladé hospodyňky z první republiky :-) Tomuhle já říkám manipulace a ne partnerské soužití...
 boží žena 


1111 

(14.4.2008 12:11:27)
tak to byl fakt zábavný článek
dneska nejlepší

třeba si tak autorka manžela vycvičí, že nebude dělat už nic

já asi žiju v jiným světě nebo s chlapem z jinýho světa
 Jana 
  • 

Re: 1111 

(14.4.2008 12:52:59)
Boží ženo a proč ne, v téhle republice je několik desítek procent mužů, kteří mají svojí ženu vycvičenou tak, že doma dělá všechno. Aspoň by se to skóre trošku srovnalo.
 boží žena 


Re: 1111 

(14.4.2008 13:01:51)
no určitě proč né, jen tak dál
každýmu jeho nebeR^
 Fígáta+1 


Re: 1111 

(14.4.2008 13:01:56)
Jano, když muž funguje jako živitel rodiny a celý den je v práci, připadá mi jako samozřejmost, že když přijde večer domů tak se nechopí domácích prací, ale chce mít klid. Samozřejmě že si pohraje s dítětem, nebo ho vykoupe, ale aby večer vytřel byt a pověsil prádlo? No to snad ne...
 Bára 
  • 

Re: 1111 

(14.4.2008 13:08:23)
To je o něčem jiném, pokud je žena doma. Ale pokud pracují oba dva, nevidím důvod, proč by měla doma pracovat jen žena (jak to bohužel kolem sebe často vidím).
 Bára 
  • 

Re: 1111 

(14.4.2008 13:08:26)
To je o něčem jiném, pokud je žena doma. Ale pokud pracují oba dva, nevidím důvod, proč by měla doma pracovat jen žena (jak to bohužel kolem sebe často vidím).
 Bára 
  • 

Re: 1111 

(14.4.2008 13:08:26)
To je o něčem jiném, pokud je žena doma. Ale pokud pracují oba dva, nevidím důvod, proč by měla doma pracovat jen žena (jak to bohužel kolem sebe často vidím).
 tinas 


Re: 1111 

(14.4.2008 13:12:08)
Báro a ty myslíš,
že žena co pracuje doma si nepotřebuje taky občas odpočinout? Myslíš,že jí to baví pořád jenom uklízet domácnost? I tahle žena je ráda,když jí manžel občas s něčím vypomůže,ale pořád trvám na tom,že není nutné z chlapů dělat programově blbce.
 Fígáta+1 


Re: 1111 

(14.4.2008 13:28:46)
Báro z úvodního článku jsem pochopila že autorka je rovněž na mateřské takže doma...
 Zuzana + kluk04 + holka06 


Re: 1111 - prima článeček :-) 

(14.4.2008 13:02:15)
Viď?

taky děkuju za pěkný článek – chechtám se snad ještě víc než včera, když jsme s manželem v noci koukali na seriál "IT Crowd".....

Když si představím, že bych se začala chovat jako zakladatelka, to by manžel koukal ~g~ jestli jsem se nějak nepomátla.
"Ty jsi přece tak šikovný, že bys jistě zvládnul i podlahu vytřít..." he he - to by bylo něco
A to flirtování při vysávání - to je bomba. Škoda, že u nás vysává uklízečka. Hned bych si nechala poradit, jak na TO.

Jsme spolu 8 let a na rozvod to nevypadá. Inu, asi mám manžela, který má rád emancipované ženské.

Jsou i tací, milá zakladatelko. Zaplaťpámbu za ně.
 boží žena 


Re: 1111 - prima článeček :-) 

(14.4.2008 13:04:10)
honey to rozhodně ne prosim tě
všechno dělej sama, když ti to vyhovuje~g~
 nicnic 


Článek ve mně vzbudil otázku, jak to "mezi námi děvčaty", 

(14.4.2008 12:52:21)
v popisovaném vztahu funguje v otázce finančního hospodaření. Jaký tam asi mají model?
 M+4 
  • 

Jitko děkuji 

(14.4.2008 13:07:05)
Jitko děkuji za krásný článek. Máme to doma podobně. Muž mě pomáhá v kuchyni, já jemu se dřevem apod. Máme 4 děti, o které se staráme jen my dva. Přijde mi, že s přibívajícím počtem dětí se o to něco dělat společně snažíme čím dál víc. Uklízíme spolu dřevo, když si děti hrají na dvorku, vaříme spolu, když si hrají v kuchyni... M
 arsiela, 


Re: Jitko děkuji 

(14.4.2008 13:46:36)
tak zjiš´tuju,že bych se asi měla rozvést.Protože větu, přines mě prosím vodu abych vytřela podlahu používám taky.Občas to vyjde a manžel podlahu vytře,občas mi opravdu přinese jen tu vodu.
Když jsem si ho brala,tak mu veškeré domácí práce byli velmi přísně utajované,protože to se přece pro chlapa nehodí.Když k nám po půl roce přijel tchán s tchýní a babičkou tak se manžel vychloubal,že umyl okna.No všechny jeho blízké jsme málem fofrem odvážela na koronárku a na mě volali pomalu sociálku.Na památnou větu babičky zda umím dělat "echt" český knedlíky a nedělám jen ty z prášku nezapomenu dodnes.No nedělám žádné,poctivě je kupuju. R^ Další hlod byl,když jsme jela na týden na školení,tak se chuděra starala,kdo že bude manželovi vařit.To že on tři týdny předtím byl na soukromé dovolené v Norsku a já doma sama s děckem,to ji uniklo.No nevařil mu nikdo,zvládl dítě,domácnost,dokonce i uklidil.
Takže shrnuto,když je doma sám,zvládá všechno,dokonce i upeče bábovku.Když jsme doma já,nemá ručičky a mozeček.Funguje pak opravdu stylem jak malé dítě,pokud mu to řeknu přímo a jasně ve stylu "prosím tě vytři podlahu,vysaj koberec"tak to udělá.Ale samotného ho to nenapadne.Samozřejmě pak poděkuji a vychválím až do nebes jak je šikovný.
Proč s ním ještě jsem ? Je perfektní táta,s dětmi tráví maximum času,i malé mimčo kromě kojení výborně obstará.Pro někoho asi málo,mě to stačí.
 Myšutka* 


Re: Jitko děkuji 

(14.4.2008 13:58:52)
No tak u nás přímá žádost skončila takto:
Já(včera ráno): prosím tě, vezmiprádlo ze sušičky, poskládej ho a ukliď.
On: Knííííík a fakt musím?
Já: Ano, potřebuju, aby jsi mi pomohl.
On: No dobře.

Za hodinu:
Já: Janičko, ty jsi se rozhodla tátovi pomoct?
Dcera: Ne, tatínek mi slíbil čokoládu a pustit mi DVD, když to udělám.;((

Jinými slovy - je mi houby platný, když si řeknu, pokud manžel nemá náladu,tak to prostě neudělá. A pokud jde o mužské práce (tatkové ty silácké),tak ty se u nás dělají tak jednou doroka,takže pokud já celý rok táhnu domácnost v podstatě sama (ale manžel jezdí domů jenom na víkend),tak fakt nevidím důvod, proč bych měla kolem manžílka skákat.
Prosím, děkuji, pusa atp. je u nás normální. Na flirtování u práce už mi jaksi síly nezbývají, navíc já vstávám i o víkendu před sedmou, manžel tak v jedenáct, takže než manžel vstane, tak já mám práci hotovou...
 Winky 
  • 

Re: Jitko děkuji 

(14.4.2008 18:27:34)
Myšutko, tak to je gól :-D
Ale přijde mi to nanejvýš pravděpodobné a logické :-D

Článek jako takový mi trochu vadí kvůli tomu tónu kterým autorka oslovuje nás, zbylé ženy, že jsme trubky a neumíme si samy poradit - proto tedy ta spousta jedovatých reakcí. Přitom kdyby to napsala stylem "jak jsem z jednoho 40letého mamánka udělala muže pomáhajícího v domácnosti", vyznělo by to dozajista jinak.

Ovšem s tím, že se zapomíná na ocenění a relativně "zbytečná" sladká slovíčka tak trochu souhlasím - nic to nestojí a druhého to určitě potěší, i když ví jak to ve skutečnosti je.... že ty věci/práce jsou samozřejmé, ale prostě to nenechat klesnout k té "ledové racionalitě".

Osobně si myslím, že co dá chlapům nejvíc co se různých "domácích prací" týče, je když jsou někde dlouhodoběji sami - a musí se postarat o vše, od koupě a přípravu jídla po koupi a obstarání prádla.... třeba pokud byli za mlada na privátě, koleji, nebo pak na nějaké delší služebce (x měsíců)... i když souhlasím že představy o pořádku se často liší i mezi ženami navzájem, natož pak mezi ženami a muži :-D :-D
 Christianna + 3 kulíšci 


Jtiko, připadalo mi to stejné 

(14.4.2008 13:47:56)
jako u nás.
Byla z toho cítit láska a porozumění, až na pár možná nešťastně zvolených vět, slov, za která jde lehce chytit. Unikl asi potom původní záměr, že často lepší než si stěžovat na manžela a manželství je přehodnotit své chování k němu.
Myslím, že tohle hodně pochopí třeba ženy, které žijí na statku, farmě apod. a mají možnost vidět, že existují ženské a mužské práce, a já za mužské považuji minimálně ty, na které u nás fyzicky nestačím. Asi mi potom nepřijde zvláštní, že se pohybuji ve své domácnosti s vysavačem a u plotny víc, než můj muž, protože rovnému dělení prací nejsem schopna dostát poměrně často:.)
Prostě nevěřím v moderní pojetí rozdělení prací, stále mám nemoderně zakodovanou velkou úctu k svému muži...ale je pravda, že nežijeme v malém bytě.
 boží žena 


Re: Jtiko, připadalo mi to stejné 

(14.4.2008 13:59:10)
Cristiano:Prostě nevěřím v moderní pojetí rozdělení prací - a to je jaké ?,

stále mám nemoderně zakodovanou velkou úctu k svému muži, to je sice hezké, ale nechceš snad naznačit, že tam, kde pracují ve své domácnosti oba, tak tam si žena může neváží?
 Marťa11 


??? 

(14.4.2008 13:59:48)
prý "Já hospodařím celý den v kuchyni"
jsem si myslela, že celý článek je psán ironicky... ono, ne? nebo staré tak 30 let...

to jsou fakt "rady do zahrady" :-D:-D:-D
 Christianna + 3 kulíšci 


BŽ, 

(14.4.2008 14:07:39)
v panelákovém bytě jde samozřejmě rovnoměrně rozdělit praní, úklid, atd....pokud jsi na vesnici, a jsi tak neemancipovaná jako já, že neumíš řídit trktor, pracovat s motorovou pilou a chystat tak v lese topení, neumíš s kombajnem, ...tak ti nezbývá než dělat staromodně oběd, uklízet, plet záhony, protože ne, že by to manžel třeba neuměl, ale nějak nemá čas si to vyzkoušet, pokud ty nesáhneš po jeho práci:.(
A nemám ráda, když se o mužích mluví jako o nějakém živočišném druhu, já mám jednoho toho více méně znám a znova píšu, mám k němu velikou úctu, protože většinu věcí, co dělá on, bohužel nezvládám, takže by si mohl spíš postěžovat on, že jsem ještě nikdy neopravila střechu na kolně:.(
 arsiela, 


Re: BŽ, 

(14.4.2008 14:18:52)
Christiano máš pravdu vidím to u sestřenky .Mají farmu,ona se s tetou víc drží doma,kromě vaření pro šest lidí,děcka a uklidu se stará o drobnou havět.Rozhodně nepředpokládá,že by její manžel vytřel nebo tak.Ale zas on nečeká že pujde v noci telit krávu nebo nahánět býčky na jatka.Popřípadě rozmetat hnůj na pole.Jsou případy,kde by to v podstatě bez rozdělení rolí na ženské a mužské nefungovalo.neříkám,že by jjeí manžel neuměl vytírat,ale když přijde totál uštvaný v devět večer domů tak by yblo bláhové po něm něco takového chtít.To by asi koukal na sestřenku jak na martana z Marsu
 Raduza 


Re: BŽ, 

(15.4.2008 13:50:18)
Ano, souhlasím s tím, že když je dům, zahrada, farma ... tak muž dělá venku "mužské" práce a žena doma "ženské". Ale ono je to často tak, že žena musí udělat všechno doma a potom pomoci ještě tomu muži. Není málo žen, co sedí na traktoru :-( a potom mužskem sedne doma a pochtívá oběd :-(, večeři, uvařit kafe a ženská běhej. Tak jsem to viděla doma. Bohužel mě naučili taky všechno, v matce vzor, dělám v bytě úplně všechno včetně výměny splachovadla, kohoutku, žárovek, vypínačů ... Když něco chci, jasně to řeknu, tak to manžel udělá. Ale prosím někoho o úpřímnou odpově´d. Baví vás to fakt pořád říkat? Nečekáte, že si NĚKDY všimne něčeho sám? Já už kolikrát nemám sílu. U nás jsou období klidu, kdy nic nepožaduji, pak je fakt doma klid a období, kdy už mě to nebaví, to je po klidu :-(. Ted je zrovna to druhé. Nevím, co s tím mám dělat, ale trpělivost už došla.
 Nervík, 2 klucí 
  • 

Re: BŽ, 

(15.4.2008 19:10:24)
Nebaví. Snažím se, ale někdy to fakt nejde.
 Ajtakrajta 
  • 

Re: BŽ, 

(15.4.2008 9:39:16)
No, ani tu vesnici bych si rozhodně nedovolila takto bagatelizovat. On totiž zdaleka ne každý na vesnici má hospodářství s lesem a polnostmi... na vesnici, na které jsem se narodila a žila já, měl traktor jeden člověk (řidič JZD), to samé s kombajnem... ostatně ten navíc vyjede prakticky jen jednou ročně... Takže ve zbývajících 200 rodinách skutečně žádný muž řídit traktor nemusel.
Taky zdaleka ne každý muž v naší (nejen naší) vsi pracoval v lese s motorovkou. Možná dva.
Jistě, zahrady mají všichni, i nějaké to políčko, ale u nás to bylo tak, že si všichni ty políčka obdělávali ručně (po příchodu ze zaměstnání, o víkendech, zapojily se děti atd.), maximálně jim to "Fanouš" jednou ročně za nějaké to pivo pooral svým jézéďáckým traktorem a zbytek prostě okopávali, seli, sekli atd. sami. Jak ženy, tak muži. Včetně naší rodiny.
Procento rodin s tak velkými hospodářstvími, kde by byla nutná přítomnost traktoru, kombajnu a pravidelné práce s motorovkou v lese, je skutečně mizivé. I na vesnicích. To, že někdo bydlí ve vesničce, kde to takto mají všichni (čtyři) obyvatelé, neznamená, že to takto má každý "neměšťák".
Nejde jen o paneláky... ale většina baráků, myslím tím baráků na předměstích a i v mnohých vesnicích, má dnes prakticky jen zahradu, a to ještě čím dál častěji jen s trávníkem.
 Lea 
  • 

dekuji autorce 

(14.4.2008 14:04:22)
Myslim, ze autorka chtela napsat clanek, ze ktereho jasne poplyne, o co ji jde, a inspirovat nektere, jejichz manzele nestaci "jen" pozadat (a ze takovych zen je).

Neni mi jasne, proc bych pochvalenim partnera z nej mela "delat blbce". Pokud partner neco udela (a je jedno, jestli je to umyti nadobi nebo zatluceni hrebiku) tak ho pochvalima podekuji. Pokud ja neco udelam (dobry obed apod.) pochvali me a podekuje on. Asi jsem hloupa, ale nemam pocit, ze by vetou "Mnam, uvarilas to moc dobre" ze me delal blbce.

Taky by me zajimalo toto: Z nekterych prispevku jsem vychapala, ze chvalit dite je spravne, ale pochvalit 40-ti leteho cloveka uz ne. Kde mate tu hranici? Kdyz dite dosahne 18-ti let?

Muj nazor je, ze zeny a muzi jsou jini. Nejen fyzicky, ale i psychicky. Maloktery muz by asi byl nadsen, kdybych mu prinesla kytku (ten muj tedy aspon ne) nebo otevrela dvere. Nicmene, zeny (alespon tedy ja) to maji rady. A ackoliv tedy muj muz nic takoveho nevyzaduje, pro me to udela, protoze vi, ze to mam rada a potesi me to, coz je cilem (ackoliv oba vime, ze uthnout kytku a otevrit dvere umim sama). Naopak muzi (aspon ten muj) maji radi pochvaly, radi si pripadaji nepostradatelni (i kdyz dobre vedi, ze nejsou) a kdyz ten pocit maji, jsou stastni a snesli by pro sve partnerky modre z nebe (aspon ten muj a nekolik dalsich, ktere znam). Proc bych mu tu radost nemela udelat? Pusa mi neupadne a on bude spokojeny (i kdyz moc dobre vi, ze to udelal uplne stejne jako ja). Takze se navzajem chvalime a oba vime, ze ani jeden z nas blbec neni.

Podotykam, ze mam muze, ktery by svoji "pulku" delal tak ci tak, ale s pochvalou a usmevem je to rozhodne prijemnejsi, nez
Znam ovsem i muze, kteri by bez pochvaly nehnuli prstem (a jinak nejsou spatni). Ale protoze to s pochvalou jde, jsou spokojene i jejich partnerky.
 Ledule 


Souhlas 

(14.4.2008 14:18:52)
Sama bych to nenapsala líp. Jeden z mála rozumných příspěvků v této diskusi. Díky za něj.R^
 Kudla2 


Re: dekuji autorce 

(14.4.2008 14:27:37)
Leo, četla jsi, s čím to vlastně polemizujeme? Nikdo tu přece nezpochybňoval "prosím", "děkuji" a "uvařilas to dobře, mňam".

Ale vidím dost podstatný rozdíl (který možná "chválená strana" ani nepostřehne) v tom, zda si při tom myslím "to je fajn, že to udělal, už se s tím nemusím dělat já" a nebo "on je to ješitnej blbec, pochválím ho a on mi za to bude zobat z ruky".
 Lea 
  • 

Re: dekuji autorce 

(14.4.2008 18:52:19)
Z clanku jsem pochopila, ze autorka vytvorila stastne manzelstvi s nekym, kdo by se na prvni pohled (tedy podle informaci, ktere nam o nem poskytla) zdal jako beznadejny pripad (40-nik zijici s maminkou zvykly na kompletni servis). Manzelstvi, ve kterem ji manzel pomaha s domacim pracemi (ci se s ni deli o domaci prace - rikejme tomu jak chcete, pointa - to jest ze zena nemusi delat vsechno - je stale stejna) a dokonce u toho neremca, nenadava apod. (jestli to dela, tak to v clanku melo byt napsane).

Myslim, ze autorka dokazala svemu manzelovi ukazat, co muze (napriklad) delat, aby byla spokojena (ne ze by spokojenost manzelky zavisela na tom, jestli manzel vytre podlahu nebo ne, ale priznejme si, potesi to). O to prece v manzelstvi jde ne? Byt spolu, zit spolu (tzn. byt schopni zajistit i zalezitosti bezneho provozu) a jeste u toho byt pokud mozno spokojeni. Myslim, ze se maznel proste snazil najit zpusob, jak ji potesit, ona mu to umoznila a dala mu za to najevo, ze spokojena skutecne je. A jestli to bylo obracene (tzn. manzelka ho navedla na zpusob jak ji pomoct/potesit) - coz je zrejme to, co ji vytykate, NO A? Proc by zena nemohla svemu muzi naznacit, cim ji muze udelat radost?
 Cow :-) 


Re: dekuji autorce 

(15.4.2008 0:27:17)
LEO...naprostý souhlasR^R^R^
zbytek je nechtění článku porozumět nebo uznat, že ne každý má potřebu být emancipovaný, feministicky laděný a kdesi cosi. Takže chytání se za slovíčka.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: dekuji autorce 

(15.4.2008 9:18:57)
COW, definuj emancipaci a feminismus, prosím... :-)
Já jsem emancipovaná feministka, která je skoro 11 let na mateřské. Díky emancipaci jsem vystudovala. Jsem feministka - myslím si, že ženy a muži by měli mít stejný plat za stejnou práci (hoden je dělník své mzdy). Myslím si, že muži a ženy jsou rovnoprávní - a proto sebou navzájem nemají manipulovat, vydírat se odpíráním či poskytováním citů, sexu či teplé večeře, že mají mít k sobě vzájemnou úctu a ne hledat, ajké "zbraně" na toho druhého použít.
 Cow :-) 


Re: dekuji autorce 

(15.4.2008 10:45:51)
Ráchel, definici emancipace a feminismu kopírovat nebudu. Proč taky. Každá ji známe, že jo.
Nežiju v Americe jako ty. Moc tomu nerozumím, že tys díky tomu vystudovala. V dějinách feminismu jsem se dočetla, že už na přelomu 50.a 60-let nastoupil feminismus s velkou razancí v Americe a v Evropě a v 80.letech se na předních amerických univerzitách zabydlel tzv.akedemický feminismus.

Tady můžu studovat at jsem nebo nejsem zastáncem feminismu. Mně osobně by to nic nepřineslo. 1/studovala jsem 2/do politiky se nederu 3/ plat bude mít vždycky vyšší MM atd. Nechci se do toho zamotávat.

Jsem ráda, že na tom "nestojím". Problém vidím v okamžiku, když ženy popírají fakt, že byly stvořeny jako "pomocnice" mužů a ne jako jeho soupeřky. Kdo chce "soutěžit" se svým manželem, ať to má. Každému co jeho jest. Já mám na paměti, že se ženy mají podřizovat mužům. /není zde řeč o domácím násilí/ Stejně tak si v roli pastora nebo biskupa neumím představit ženu a měla bych s takovou autoritou problém.
Nevím proč, ale zrovna jsem si vzpomněla na Pravou blondýnu a její spolužačku /jméno si nepamatuju/, která věčně bojovala za rovnoprávnost žen a pak se dostala do situace, kdy "mužský element" viděla ve všem a začalo ji vadit, že SEMEstr je semestr a ne VAJEstr~k~:-D
 boží žena 


Re: dekuji autorce 

(15.4.2008 10:48:28)
tak to máš krávo podřízenost v sobě asi výchovou (rodina náboženství) a je dobře, když ti to vyhovuje

já rozhodně nejsem pomocnice můžů, ale partnerka
nejsem ani soupeř, ani služka
 boží žena 


Re: dekuji autorce 

(15.4.2008 10:50:16)
a už vůbec si nemyslím, že ženy se mají podřizovat můžům
naštěstí nejsem sama a doba pokročila a zažité stereotypy se mění
 Cow :-) 


Re: dekuji autorce 

(15.4.2008 10:55:04)
Božka, jak se můžeš jmenovat boží žena a přitom nerozumíš Božím věcem?
Být pomocnicí muže přece neznamená být jeho služka, ale stát při měn, podporovat ho, že...Takže partnerka se vším všude.

Výchovu do toho nepleť. To jsi úplně vedle.
 boží žena 


Re: dekuji autorce 

(15.4.2008 10:57:29)
aproč by to nemohlo být
muž je pomocník ženy, má ji pomáhat a atd...

podle mě je to blbost, nikdo tady není ten hlavní, ten lepší, ten vyšší
 Ovina 


Re: dekuji autorce 

(15.4.2008 23:03:05)
Protože muž má ženu milovat a ona jeho poslouchat.
A podotýkám, že pokud muž ženu miluje, tak pro ni chce jen dobro a pro ženu není problém svého muže poslechnout, stát mu po boku a být jeho oddanou pomocnicí.
 Kudla2 


Re: dekuji autorce 

(15.4.2008 23:35:00)
Já si to nemyslím, a nemám ráda takové všeobecné poučky "muž má být takový a makový - žena má být taková a maková". Doma ať si to každý praktikuje jak chce, ale kdo z nás má právo kázat těm ostatním, jak to mají chápat a dělat?

To s těmi potraty - ano, tady není rovnost práv a povinností možná - celá tíha těhotenství leží na ženě, muž - když to hodně přeženu - může poskytnout sperma a dál se už nemusí o nic starat. Proto nemám problém s tím, že o ukončení těhotenství rozhoduje hlavně žena, protože do porodu jednoznačně nese veškerou odpovědnost ona. Ale tady nevím, jestli vůbec existuje uspokojivé řešení. Spíš si myslím, že ne, ale že to stávající je nejméně špatné z těch možných.
 Cow :-) 


Re: dekuji autorce 

(16.4.2008 0:58:25)
...celá tíha těhotenství leží na ženě, muž - když to hodně přeženu - může poskytnout sperma a dál se už nemusí o nic starat. Proto nemám problém s tím, že o ukončení těhotenství rozhoduje hlavně žena, protože do porodu jednoznačně nese veškerou odpovědnost ona...


Tak já nevím...celé těhotenství jsem měla natolik rizikové, že jsem se "válela" v nemocnici a ta "tíha" s péčí o stavbu domku, péči o stávající domácnost, péči o dvě školní děti a poskytování mi opory, byla na manželovi. Prohlásil, že to bylo nejnáročnější období v jeho životě. Starost o mě, nenaroz.miminko+to ostatní jmenované nebylo na mě, ale na něm.
Já svou "tíhu" nesla samozřejmě taky. Ale jen ty obavy. Manžel toho měl podstatně víc.
 ALianan 


Re: dekuji autorce 

(15.4.2008 23:47:30)
:-D:-D Ty perlíš. Skoro lepší než házení okem nad kýblem, nebo erotickým tancem u dřezu.
 Petra Neomi 
  • 

Re: dekuji autorce 

(16.4.2008 9:55:34)
Oh, má milá, to platí jen pro ovečky :))
 Ajtakrajta 
  • 

Re: dekuji autorce 

(15.4.2008 10:52:03)
Krávo, ale Tobě osobně feminismus a emancipace přinesly právě také to, že můžeš studovat. Bez nich bys nemohla. Ani volit.

Nesouhlasím s tím, že ženy jsou "pomocnice" mužů a nesouhlasím ani s tím, že ženy jsou "soupeřky" mužů. Ženy jsou a měly by být PARTNERKY mužů.
 boží žena 


Re: dekuji autorce 

(15.4.2008 10:53:40)
já myslím že jsem tedy feministka asi
protože si myslím, že lidi jsou muž a žena se stejnými právy a povinnostmi
nikoliv lidi jsou muži
 Ovina 


Re: dekuji autorce 

(15.4.2008 23:07:32)
A proč potom nemají otcové právo rozhodovat o narození či nenarození svých dětí? Kde jsou ta stejná práva? A stejné povinnosti? To je zrovna tak stejný nesmysl. každé malé dítě ví, že je rozdíl mezi matkou a otcem. A nikdo nechce mít doma dvakrát otcomatku. Rozdělení rolí je dobré, nelze slučovat úplně všechno. Muži a ženy jsou prostě rozdílní.
 Ovina 


Re: dekuji autorce 

(16.4.2008 0:22:17)
Fakt? Tak schválně...
 boží žena 


Re: dekuji autorce 

(16.4.2008 7:46:28)
já si taky myslím, že ženy a muží jsou rozdílní
což ale neznamená, ž je jeden lepší než druhý
a že by někdo měl být podřízený tomu druhému

no naštěsí mám svůj mozek a nemusím věřit, všemu co píše v bibli
tedy co muži napsali do Bible...
 fisperanda 


Re: dekuji autorce 

(16.4.2008 9:07:24)
"tedy co muži napsali do Bible..." Ha hááá! :-D
 boží žena 


Re: dekuji autorce 

(16.4.2008 9:41:26)
no nechceš mě tvrdit, že to tam napsali ženy?
 Ovina 


Re: dekuji autorce 

(16.4.2008 11:37:55)
P2d mi teda vážně nic neříká.
 Cow :-) 


Re: dekuji autorce 

(15.4.2008 10:58:05)
Ajtokrajto, povinnou šk. docházku, kterou zavedla Marie Terezie byla jen pro chlapce?

Kdo říká, že mám potřebu volit? Existují přece nábož.skupiny, které k volbám nechodí..např. SJ /nejsem SJ, ale nemáme volební povinnost,ne?/
 boží žena 


Re: dekuji autorce 

(15.4.2008 10:58:40)
no ale máš to právo, v tom je trochu rozdíl nemyslíš?
 Tvoje horší já 


Re: dekuji autorce 

(15.4.2008 11:00:06)
Cow, většinou s tebou souhlasím, ale Marie Terezie zavedla jen základní školní docházku. Středoškolské nebo dokonce vysokoškolské studium bylo ženám běžně dostupné až mnohem později, vpodstatě až během dvacátého století.
 Cow :-) 


Re: dekuji autorce 

(15.4.2008 11:29:16)
Jano, však se nedohaduju. Nemám k tomu nic dohledáno.
Jen tak okrajově, ta základní šk.docházka byla jen pro chlapce?

Když se vrátím k původnímu tématu, tak jde o vztah a jeho spokojenost v něm.
Otázkou je, zda je žena spokojenější v manželství /partnerství/ na základě dosaženého vzdělání. Jako chápu, že být vzdělaná a dělat práci, která ženu baví přináší osobní uspokojení, ale to přece není automaticky rovnítkem a návodem ke šťastnému vztahu.
Důkazem jsou VŠ páry, kterým to neklape, dokonce jsem slyšela názor, že tyhle páry jsou v manželských poradnách "oříšek" a na druhé straně jsou dvojice, které mají učňovské vzdělání /nebo jen základní/ a spokojení jsou.
 Cow :-) 


Re: dekuji autorce 

(15.4.2008 11:37:11)
Milado, no tak jsem to právě měla v podvědomí, že to bylo pro obě pohlaví.
mmch mám i googl, kdybys mi to chtěla omlátit ohlavu /jak Heidi/, ale nedostatek času~j~
 Cow :-) 


Re: dekuji autorce 

(15.4.2008 12:00:42)
Milado, no kdo by to byl řekl, že se mi pokadilo dítko, že mi nevím z jakého důvodu neteče teplá voda, že než mi utečou na alergu oběd...zjišťuju, kdy máme v květnu konferenci a jaká je aktualita pro těhotné a kojící stran antihistaminik /slíbila jsem to na domaporodech/, že mám v troubě sekanou...to je fakt v pytli~k~. Ty máš dneska obě děti ve škole?
 Ajtakrajta 
  • 

Re: dekuji autorce 

(15.4.2008 11:04:24)
Ale ale... a co obsahovala tato povinná školní docházka za Marie Terezie, to nevíš?
Povinné vychození základní školy (nebo triviálky) není to samé co možnost vystudování vysoké (která dřív pro ženu nebyla).

Já myslím, že volit je občanskou povinností. Sama za sebe jsem za toto právo ráda.

Zdaleka nejde jen o volební právo, ale i o takové věci jako právní suverenita atd.
 Tvoje horší já 


Feminismus 

(15.4.2008 10:58:33)
Dneska je feminismus skoro urážka. Myslím, že si málo uvědomujeme, kde bychom mohly dnes být třeba bez volebního práva a možnosti studovat.
Škola, ve které učím, před pár lety oslavila sté výročí. Studenti se moc a moc divili, když jsme nedávno v hodině konverzace narazili na její počátky. Naprosto je šokovala informace, že zpočátku na škole dívky vůbec nemohly studovat. Později mohly studovat pouze externě, do školy mohly docházet jen na zkoušky, vyučování ve třídách se účastnit nesměly! Situace se měnila velmi pomalu, více dívek studovalo vlastně až po válce.
 Cow :-) 


Re: Feminismus 

(15.4.2008 11:01:31)
Jano, ale do té války bylo zase minimální rozvodovost.
 koa 


Re: Feminismus 

(15.4.2008 11:04:58)
Cow,
nešťastné ženy zůstávaly v manželství, protože jim nic jiného nezbývalo. Nebyly studované, čili neměly by sebe a děti jak uživit, neměly by ani kde bydlet - majetek patřil muži, o společenském zostuzení nemluvě. To, že nebyla taková rozvodovost, neznamená, že lidi byli spokojenější.
 koa 


Re: Feminismus 

(15.4.2008 11:05:44)
Cow - a je úplně jedno, jestli jdeš nebo nejdeš volit. Podstatné je, že máš tu možnost.
 Ajtakrajta 
  • 

Re: Feminismus 

(15.4.2008 11:06:47)
Jojo, tragédie ale je, když si někdo myslí, že minimální rozvodovost znamená větší kvalitu či stabilitu tehdejších vztahů.
Bylo to stejné jako dnes. Akorát lidi, kterým to nevyšlo (ani přes všechny snahy), se museli celý život užírat.
 Margot+1 


Re: Feminismus 

(15.4.2008 11:08:00)
Samozřejmě - protože rozvést se pro ženu znamenalo přijít o děti, klesnout na společenském žebříčku a třít bídu s nouzí. To bylo lepší držet pusu a zuby skřípat jen potichu. Ještě moje babička říkala, že "ženská má zástěru, aby pod ní všechno schovala"!
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: dekuji autorce 

(15.4.2008 18:04:40)
Tak to já sem klidne jednu definici okopíruju:
Feminismus je název pro komplex ideologií, sociálních teorií a politických hnutí, jejichž cílem je výzkum a potírání jevů, které lze považovat za projevy a součást utlačování ženského pohlaví... Feministické hnutí je velice různorodé a štěpí se na mnoho křídel a směrů - od umírněných hnutí prosazujících základní lidská práva pro ženy např. v radikálních muslimských zemích až po nejradikálnější směry feminismu, které jdou až k popírání jakýchkoliv rozdílů v dispozicích pohlaví nebo propagují vyloženě nepřátelský přístup k mužům.

A teď pár myšlenek k tématu...
Já opravdu nejsem typ feministky, která má nepřátelský přístup k mužům. Já mám muže ráda :-) Jsem feministka, která rozhodně nepopírá rozdíly mezi muži a ženami a nemyslím si, že jsou tyto dané pouze výchovou.
Nepřipadá mi vůbec správné a, když už bychom to brali z hlediska křesťanského, ani biblické, aby žena dostávala za stejnou práci (na stejné rpacovní pozici) nižší plat, než muž.
Co se týče studia, tak jsem to myslela tak, jak tady už psaly i jiné - nebýt feministického hnutí, tak jsem nevystudovala, protože by mi to jako ženě nebylo umožněno. Nebýt feminismu, tak by učitelky dodnes žily v nuceném celibátu. A tak dál, a tak dál. Také si myslím, že když feministky (samozřejmě nejen ony) bojují za to, aby ženám nebyla upírána základní práva či aby nebyly děvčátka nuceny např. k obřízce či sňatkům v dětském věku s muži, kteří je zenužívají... je to jen a jen křesťanské.
Když to převedu na život v naší rodině, feminismus pro mne znamená, že jsem svému muži "pomoc jemu rovná". Zajímavé je, že slovo, které je ve Starém zákoně použito pro "pomoc" tak je to stejné slovo, které se používá ve verších typu "Hospodin je moje pomoc" a podobně. Takže to rozhodně není o nějaké " méněcennosti", když už, tak naopak :-)
Připadá mi absurdní, že se slova jako emancipace a feminismus používají většinou negativně a pejorativně. Spojovat je s návodem na manipulaci (kterou považuji osobně za jeden z nejzrádnějších a nejodpornějších hříchů) jako s vhodnou alternativou - to je na mne skutečně příliš.
A co se týče pastorů a vůbec duchovních autorit (zde se omlouvám všem, kterým je to zcela šumák a taky za svou následnou křesťanskou hantýrku) - to je téma na dlouho, ale v první řadě prosím nesměšuj role v rodině a role v církvi. Podřízenost v manželství je prostě o něčem jiném. Jsem podřízená svému manželovi (ač chápu, že si někdo neumí představit, jak se to slučuje s rovnoprávností, ale pro mne se to nijak nevylučuje), ale to neznamená, že mám být podřízená mužům obecně. Takové ty situace, že se v církvi do nějaké pozice raději postaví muž, protože to je muž, i když je po ruce rozhodně obdarovanější žena - to není biblické ani v nejmenším. A je smutné, že se to takto děje.
 Cow :-) 


Pro Ráchel 

(16.4.2008 0:46:57)

Taky se necítím být odpůrcem mužů.
V moji profesi je stejně ohodnocen za totožnou práci muž i žena. Momentálně mě ani nenapadá v jaké profesi u nás by byl muž líp ohodnocen jenom proto, že je muž. Ať už jde o smluvní nebo tabulkové platy. Samozřejmě, že když jde o zkušební dobu, tak to nejde srovnávat s platem někoho, kdo dělá totéž 15let a postupně si zvyšoval kvalifikaci. Že některé firmy do svých pozic upřednostňují muže je asi věc zkušenosti a možnost volby majitele./např.bezpečnostní agentury/ To ale nevylučuje to, že jiná agentura nemá s ženama ve svých řadách problém.
Ad nucený celibát učitelek...rozhodně neubírám p. F.Plamínkové její zásluhy. Těch změn po I.světové válce ve školství bylo ale mnohem víc.
Obřízka děvčátek a jejich sňatky v dětském věku je barbarství:-©:-©:-© /mám to spojeno s východní a Africkou "kulturou a náboženstvím"
Tvá prosba abych nesměšovala role v rodině a v církvi. Tak to teda nechápu vůbec, protože v Ef.5:21-33 tato spojitost je.

Ephesians 5:21  V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým:
22  ženy svým mužům jako Pánu,
23  protože muž je hlavou ženy, jako Kristus je hlavou církve, těla, které spasil.
24  Ale jako církev je podřízena Kristu, tak ženy mají být ve všem podřízeny svým mužům.
25  Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval,
26  aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem;
27  tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná.
28  Proto i muži mají milovat své ženy jako své vlastní tělo. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe.
29  Nikdo přece nemá v nenávisti své tělo, ale živí je a stará se o ně. Tak i Kristus pečuje o církev;
30  vždyť jsme údy jeho těla.
31  `Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo´.
32  Je to velké tajemství, které vztahuji na Krista a na církev.
33  A tak i každý z vás bez výjimky ať miluje svou ženu jako sebe sama a žena ať má před mužem úctu.

ad obdarovaná žena...nezažila jsem situaci. /ale chápu, že existuje/
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Pro Ráchel 

(16.4.2008 8:22:23)
Rozdílné platy za stejnou práci jsou běžnou praxí, na to bylo už uděláno spousta statistik. V některých profesích je to markantnější, v jiných méně.
Nucený celibát učitelek byl pochopitelně jeden z příkladů. Obřízka děvčátek a jejich sňatky v dětském věku - to se u nás samozřejmě nepraktikuje, ale přesto se nás to týká - mě se týká utrpení jakéhokoliv člověka na této planetě. A jsou to témata, tkerými se ženské hnutí mj. zabývá. Těmi příklady jsem chtěla hlavně říct, že mi připadá nesprávné, když se řadě lidem naježí chlupy pokaždé, když slyší slovo feminismus, nebo ho používají jako nadávku, aniž si při tom uvědomují, že feminismus rozhodně není jen něco negativního - a že právě díky ženskému hnutí mají ženy např. ten přístup k vyššímu vzdělání.
A co se týče toho odkazu do Efezským - ten skutečně není o tom, že já bych se jako žena měla podřizovat všem mužům v Církvi. Je o tom, že vztah manželům je obrazem vztahu Krista a Církve. Jiní muži než ten můj jsou leda tak mí bratři v Kristu a někteří z nich jsou mými duchovními autoritami, a ty samozřejmě respektuji. Nemám ovšem respektovat duchovní autoritu ani v případě, že je to shodou okolností žena.
Ad obdarovaná žena... takových situací je mnoho. Možná jsi ji ve svém okolí zažila, ale vůbec sis jí nevšimla... Mnoho lidí (a možná mezi ně patříš i ty) mají v sobě natolik zakódováno, že je vždy lepší, aby vedl muž (myslím tím v Církvi), že obdarování a povolání žen kolem sebe k vedení ani nevnímají...
 Cow :-) 


Re: Pro Ráchel 

(16.4.2008 21:18:12)
No jako žena se taky nepodřizuju VŠEM mužům v církvi.
CML:-) Holt jsem ta slabší nádoba se vším všude.
 normální ženská 
  • 

Autorko, dočetla jsem do konce 

(14.4.2008 14:03:12)
a jsem v šoku. Já mít v manželství 6 let na flirtování, každých 15 let si pořídit jedno dítě, tak mám času na všechno, nepotřebuji ani vynucenou pomoc manžela a ještě snad z nudy vytřu podlahu sousedce.
 Lidka 
  • 

Re: Autorko, dočetla jsem do konce 

(14.4.2008 14:11:58)
tohle bylo opravdu sprosté
 Eva 
  • 

uf 

(14.4.2008 14:37:28)
Až jsem si oddechla, že jsem rozvedená...proč? Z článku mám dojem, že ona podlízá a manipuluje a on je hlupák, co se sebou nechá cvičit. A asi má autorka pravdu, ženy se emancipují a já jsem za nás ráda. Ty tam jsou doby, kdy se svět dělil na ženskou a mužskou práci. Možná nebylo tolik rozvodů, ale bylo to jen proto, že žena nemohla mít svůj názor a její místo bylo u plotny. A abych osvětlila, proč jsem rozvedená. Neměla jsem sílu vychovávat si svého manžela spolu s dětmi k obrazu svému. Jako mladá a zamilovaná jsem neviděla, jak si ho maminka vychovala a pokud se, dle mého názoru, příliš motal kolem "ženských" prací a neopomněl zdůrazňovat, že on to udělal líp a i jeho maminka by to udělala jinak a líp...prostě jsem to ukončila...děti neděti...Jeho jedinou slabostí tehdy totiž bylo, že nemohl rodit. Aspoň tak, jinak bych přišla i o tu ženskou vyjímečnost. Dneska jsem o deset let starší a na soužití se dívám jinak, dneska bych ho nechala, když chce vařit, péct, uklízet a kmitat kolem dětí...dneska jo, ale tehdy se mě dotýkalo, když mi bylo pořád něco vyčítáno. Žiju sama a asi to tak zůstane. Je moc těžké na prahu 40 najít někoho, kdo by zapadl do mých hodnot. A nemyslím jen majetek. Možná jsem náročná, když od chlapa očekávám, že si umyje ruce před jídlem, že nebude nechávat ležet na zemi špinavé prádlo, že si odnese talíř ze stolu, že si čistí zuby a že pracovat se musí, jinak nejsou peníze....tohle učím svoje děti a už opravdu nemám ani kousek snahy učit základům soužití někoho další a navíc někoho, od koho se očekává, že to, vzhledem k věku, bude už mít zažité. Slevila jsem hodně ze svých zásad, ale pod hranici jít už nehodlám a zjistila jsem, že dnes by mi uklizený byt, upečená bábovka a vánoční cukroví nevadily. Dokonce bych i chválila a chválila :-D jak píše autorka a taky chválím....svoje děti. Jen pořád ze sebe neumím udělat tu chudinku, co s něčím potřebuje pomoct. Možná je to tím, že mi hodně ryze mužských prací nevadí a dokonce se s nimi umím i zdárně poprat. A ke všemu mě baví a proto už dnes chápu, že můj bývalý muž cítil a cítí zřejmě něco podobného, když je v kuchyni. Jenže...oba jsme jinde a žijeme jinak. A hlavně, jsme starší. Jen pořád vím, že rozhodně nikdy nebudu svého přítele vychovávat, protože čekám, že bude takový, abychom si notovali. Vám každopádně přeji, aby se manžel necítil jako podpantoflák a vy jako vychovatelka a život jste neměli příliš nalajnovaný a nudně klidný.
 Kudla2 


Re: uf 

(14.4.2008 14:55:59)
Zajímavé - vlastnosti, kterých si u manžela velice vážím, mohou být pro někoho jiného důvodem k rozvodu.

Další důkaz toho, jak jsme každý jiný a jak žádný univerzální návod na nic neexistuje...
 Eva 
  • 

... 

(14.4.2008 17:26:10)
no, nevím, jestli jsou to vlastnosti, ale pokud bys celý den kmitala kolem dětí a sporáku a on pak přišel domů a jídlo mu nechutnalo, děti jedly, měl připomínky ke srovnanému nádobí ve smyslu...my to doma měli jinak...a po deseti letech manželství jsi se dozvěděla, že vlastně i v posteli stojíš za prd...nevím, nevím...každodenní srážení tvého ega by tě dohnalo k myšlence, že jsi opravdu asi neschopná, jen pak nechápeš, proč to ostatní vidí jinak. Vidí tě jako úspěšnou matku, co všechno zvládá v pohodě, ale doma to tak přitom není, protože ON tvrdí, že to tak není. Pak se jednou ráno probudíš a uvědomíš si, že v 19 letech jsi byla sebejistá mladá holka, co si myslela, že zvládá život v pohodě a po deseti letech je z tebe sebepochybovačná troska, co pomalu ani neví, jestli se dobře oblékla. Teprve s nástupem do zaměstnání si uvědomíš, že asi není chyba v tobě, ale v něm, že on je ten, kdo se z tebe snažil udělat tu domácí slepici a přitom, když jste spolu chodili, byla právě tvoje rozhodnost a sebevědomost to, co na tobě obdivoval a těšilo ho, že jsi středem zájmu. Byl to on, kdo si myslel, že mávnutím kouzelného proutku a porodem dvou dětí se z tebe stane poslušná ženuška, co bude svému muži zametat cestičku, aby si on mohl začít budovat svoji kariéru a posilovat ego, které mu nejspíš matka srážela právě tím, že si přála holčičku, vedla ho k pracem v kuchyni a starosti o domácnost, tehdy určitě v dobré víře, že se mu to bude jednou hodit a že to snad snacha ocení. Jenže, to si tehdy měl vybrat už vychovanou puťku domácí a měl by spokojené manželství. Ale jak jsem psala, dneska už bych to viděla jinak...a myslím si, že by z něj byl právě ten podpantoflák, co by dělal kávu, když by mé kámošky přišly na drb, protože on kamarády neměl. Dneska bych to už rozvodem neřešila, ale věř mi, že o moc víc bych si ho nevážila. Ale pro své pohodlí bych ho nechala dělat, co mu nedělalo obtíž a v čem se snad i vyžíval.
 Tera+4  
  • 

Evo, 

(15.4.2008 10:41:12)
udělalas dobře, že ses rozvedla. Ani kdyby pekl jako mistr pekař, neměl tě srážet. To si teď říkáš, že bys to vydržela, ale spíš ne. Já bych sebeúctu za bábovku neměnila :-)
 Eva 
  • 

mno 

(15.4.2008 12:10:01)
nevím, možná bych na to kašlala, ale je pravda, že by ze mě taky mohla být už troska a jen proto, že jsem sama, uvažuju asi nad tím, že bych to vydržela. Je to tak, jsem ráda, že všechno zvládám a o to víc mne těší, že sama. Okolí nechápalo, proč jsem utekla z manželství, kde ON byl pan dokonalý. Nikdo to nechápal, protože mne právě znali jako sebevědomou. Uměla jsem si vydobít své, ale to se postupem času ztrácelo. Proto je teď pro mě i hodně věcí nepochopitelných...nechat se mlátit, nadávat, trápit a týrat a co je pro mne úplně nepochopitelné, že to některé ženy přijmou, jakože asi fakt nejsou takové, jaké by měly být. Takové, co doma nekmitají a nepřikyvují svému manžílkovi a to všechno pod záštitou...v dobrém i zlém...to je pro mne nepochopitelné a vždy bude. Často totiž narážím na odsouzení lidí, že jsem se rozvedla, když řeknu, proč vlastně. Odpověď typu, my křesťané se nerozvádíme, mě dokáže pěkně vytočit. Copak je pochopitelné, že se žena nevzchopí, když je týrána a s ní i děti...většinou dcery, jen protože je věřící? Tohle mě teď zaměstnává mysl a proto někdy "ujedu" v myšlenkách k sobě, že jsem vlastně zas tak nic "hrozného" nezažila, že jsem doma měla jen chlapa, co byl vychovanej jako ženská a maminka ho utvrzovala v tom, že je dokonalej a bez chyb. Chválila ho...jako já chválím svoje děti, i když hodně ponaučena, že nic se nemá přehánět a že je jim občas potřeba dát pocítit, že nejsou středem všeho a nejsou dokonalí. Lehce se mi to píše, život je mnohem těžší. V hlavě to mám srovnané jako nikdy v životě, osudových okamžiků jsem si užila mnohem víc a rozvod dnes beru jen jako malou bolest oproti tomu, čím vším jsem si prošla. Proto se na mě nikdo nemůže zlobit, když mi někdy články tady přijdou fakt směšné a absolutně bezproblémové. Řeším už jen podstatné věci a naštěstí jich tolik není. Naučila jsem se nedělat si starosti z maličkostí, protože všechno jsou vlastně maličkosti. Pro mě je podstatné, aby byly děti spokojené samy se sebou, abych jim trochu zametla cestu a přitom je občas nechala "narazit hubu", aby si nemyslely, že všechno jde snadno a hlavně hned. Dva už jsou téměř dospělí, sem tam jim něco nevyjde, ale jak říkám já, pokud nejde o život, jde o h...o. Malá je ještě malá a její pohled na svět je úžasný a její vidění dobra mě dost povzbuzuje a drží nad vodou. Ona je sluncem a středem všeho. Ona je můj životabudič, moje dobíjecí baterka, moje největší radost a pro jsem silná a doufám, že to, co do ní všechno vložím, dokáže zúročit. Nečekám, že mi to vrátí, i když to vlastně dělá, ale čekám, že to jednou sama bude moct dát dál a jen doufál, že všechny moje děti najdou partnera, co ocení, co jsem se jim snažila vložit do duše. Že není důležité mít všechno in a hned, ale přijít domů a cítit klid a pohodu a neotvírat dveře s pocitem sevřeného žaludku a bušícího srdce...co dneska zase bude blbě!!! Někdy to u nás vypadá jak na nádraží, jindy je takový klid, až nás to zarazí. Někdy máme uklizeno, jindy jako když hodí bombu. Neřešíme, jestli je všechno denně vcajku, jak s oblibou teď puboši říkají. Nikam se nehoním, užívám si i nudný stereotyp dne, odpoledne i koukání s malou na "stupidní" seriálky večer v osm. Stačí, že vedle sebe ležíme...Jasně, že i takový život má svá pravidla, ale je to o klidu v sobě a okolo sebe. A to nejsem ortodoxní věřící, jen věřím sama sobě. O tom je teď celý můj život. Poučila jsem se, a beru všechno ze svých chyb a snažím se je nedělat znovu. Někdy to je opravdu nadlidský výkon, když mám děsné obavy, že zase něco podělám a celé okolí i rodina mne odsoudí...to jde všem velice rychle. Možná to tak vypadá, že jsem teď dokonalá já, ale opak je pravdou. Pořád o sobě pochybuju, ale nedávám to pocítit dětem. Pokud si myslím, že jedná správně, necouvnu, pokud dostanu rozumný argument, umím už i couvnout. Všechno je o kompromisu, ale nikdy to nenechám už dojít tak daleko, aby někdo z mé rodiny...to jsem já a moje tři děti...měl pocit, že je nejchytřejší a nebo že si připadá jako úplný blb. Všem, co se v tomto plácají přeji, aby našli sami sebe a dokázali ráno vstávat s pocitem, že se mají rádi, protože přesně tohle mi trvalo neskutečně dlouho a nebýt psycholožky, asi i dýl.
 Tera+4  
  • 

Re: mno 

(16.4.2008 9:52:03)
Evi, super!!! Tahle Tvá zpověď=odpověď mi dodala elán :-). Jasně, vztah je kompromis, ale dvou lídi a ne aby pořád ustupoval jen jeden :-). Přeju Ti hodně pohody, klidu, štěstí! Ester
 Eva 
  • 

já děkuju 

(16.4.2008 10:56:52)
a kdybych měla chuť, napsala bych sem svůj život, abych holkám dodala odvahu a aby si všechny uvědomily, že po určitých prožitých zážitcích, které žádná nebude chtít opakovat, jim to, že doma uklízí sami, přijde vlastně hodně nepodstatné. Jsem rozvedená devět let a 4 roky jsem sama a doma dělám všechno sama...i přestože mám tři děti. Rozdělila jsem jen nepatrné činnosti, vynášení smetí, úklid nádobí a úklid pokoje, jinak je všechno na mně a někdy je to vyčerpávající, ale spíš zodpovědnost, než činnost samotná. Je to možná můj alibismus, že pokud si to udělám já, a i když to udělám blbě, nikdo na mě nebude významně koukat, jakože on by to udělal líp. A možná, ne určitě, dělám věci sama, abych dětem ulehčila to, že jsme sami. Není to jejich vina a nebudu povinnosti chybějícího manžela házet na ně. Navíc, je dobré, když vidí, že se leccos dá zvládnout sám. Poprala jsem se i se smrtí přítele a i když někdy zalituji, že si tím tříměsíčním beznadějným obdobím se mnou prošly, dneska vím, že to, že jsem to zvládla a ony se mnou, dá jim to do života sílu a víru, že se dá vydržet opravdu hodně a zvládnout i to, když jim někdo umře nečekaně před očima. Dodnes z toho nejsem venku, neumím si najít nikoho jiného na trvalý vztah, ale ony to nepociťují. Starší mají svoje lásenky a prožívají svoje starosti a já jim nehodlám přidávat ty svoje a malá, to je sluníčko, co je tu pro mne a já pro ni a proto zatím neřeším ani sebe a svoji budoucnost.
 Petra, 1 syn 
  • 

Re: já děkuju 

(25.4.2008 14:15:54)
Evi, jsem na tom podobně, manžel mi taky věčně jen vyčítá, co je špatně. Když vyluxuju, tak se místo ocenění zeptá, jestli jsem to udělala i pod postelí a pod skříní atd. Já mu buď popravdě řeknu že ne, nebo zalžu, že ano a on se jde podívat. Prohlásí, že jsem to odflákla a buď mě donutí abych to dodělala nebo to udělá sám, u toho zuří (na mě) a dělá to tak dlouho a pečlivě, že mám obavy z účtu za elektřinu. A to je jen příklad. Zatím se to dá vydržet a čas od času mu to vmetu do ksichtu, ale to co tady píšeš ty, naprosto chápu a jsem zvědavá, jak dlouho to vydržím...
 mujkus 


Re: ... 

(10.2.2009 12:42:04)
Píšeš,že dnes už to vidíš jinak a už by ses kvůli tomu nerozváděla?Znamená to,že by ses nechala ponižovat?Ptám se,protože jsem teď v naprosto stejné situaci,sice to není manžel,ale druh a s narozením našeho syna se začal chovat jak popisuješ.Připadá mi zženštilý,ponižuje mě a kritizuje mou práci,snižuje její hodnotu před svou prací,která je přece mnohem větší dřinou a vše prostě umí lépe a udělá rychleji.Už ho kvůli tomu nemiluji,nevážím si ho a když mi pomáhá mám hrůzu z toho jak mi to zase jednou vyčte a bude se povyšovat.Poučuje mě a neustále mi radí a do všeho se mi plete.Sice uvaří,uklidí,postará se o syna,nakoupí,vypere a chodí do práce,ale neváží si mé práce.Sráží mi už tak nízké sebevědomí a dělá mu to asi velmi dobře,ale nemysli si já se umím ozvat a bojovat za sebe,pak buď vyhraju a ustoupí a omluví se mi,nebo mě zesměšní,nebo se oba urážíme a řveme na sebe,nebo mlčím a vedle brečím,nebo se modlím,abych potkala jiného a utekla z téhle pasti.Jsem totiž bez vlastního bydlení a mám ještě syna v pubertě,jsem na něm totálně na MD finančně závislá a to je to co mu dalo tu sílu mě ponižovat.Nespíme spolu,ani nechci a nemůžu.Jsem velice nesťastná a nevím jak z toho ven.A když už jsem úplně na dně a rozhodnuta s dětmi odejít třebas i do ženských domovů,tak je najednou fantastický partner co mě strašně miluje,nemyslel to tak a bez nás by žít nemohl,že má moc starostí a přehnal to.a tak je to pak krásný a já šťastná,ale v hloubi duše nejsem vím,že jsou to kecy a začne to znova.Ale co mi zbývá,mám děti a nemám jinak vůbec nic!Ty ses mohla,alespoň rozvést a odejít,ale já s tím budu muset ještě počkat až to bude možné,pokud mě ovšem dříve neopustí on a nenechá nás na ulici.I to se může stát.Neumím hrát moc divadlo a chovat se tak,aby byl spokojen,protože už ho nenávidím!A žádného jeho vaření a úklidu už si vážit nemohu,naopak se mi vším jen hnusí!!!
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Každému, co jeho jest! 

(14.4.2008 14:11:58)
Každý to máme doma zařízeno prostě jinak (o čemž svědčí diskuze plná protichůdných názorů) - nevidím důvod se do někoho strefovat, a to jen proto, že já žiju jinak. Důležitá není příčina, ale následek, a to je v případě autorky šťastné manželství.
Taky ho mám, taky v něm žiju a jak to dělám?, ale to je přece jedno :)

Ale co mě fakt štve, to je tady to vkládání článků - právě se na to chystám po čtvrté :((((
 katka 
  • 

Re: Každému, co jeho jest! 

(14.4.2008 14:14:16)
Leo,
vetou "mnam, uvarilas to moc dobre" ze me nikdo blbce neudela, ale nevim, jak bych se tvarila, kdyby mi manzel rekl " ty jsi tak sikovna, vidis, jak umis dobre uvarit".

A ve stylu clanku (priste jsem mu pripomnela, aby pridal saponat) mi dalsi den behem vareni prisel mazlive poseptat, abych tam pridala sul. To snad muze rict rovnou, ze to neni slany, ne? :-D
 Sylvie 


Re: Každému, co jeho jest! 

(14.4.2008 14:29:41)
To snad muze rict rovnou, ze to neni slany, ne?

Já nevím, ale můj manžel si v takovém případě vezme sůl ze slánky a jídlo si dochutí ;o)

Ale jinak souhlas. Něco, jako je psané ve článku, jsem kdysi zkusila na jednoho kamaráda. Já - dvacetiletý životem nezkušený tele, jsem se s ním - cca o deset let starším a už pár let ženatým, bavila o jeho rodině, péči o dítě a tak a v jednom okamžiku jsem mu zalichotila, jak je šikovnej (a myslela jsem to zcela upřímně, na rozdíl tedy od autorky článku). On po mne lupnul okem a něžným hláskem pronesl: "Miláčku, ty jsi tak šikovnej... ty bys určitě i tu poličku uměl pověsit, viď...". Ehm, přiznám se, že od té doby si přeci jenom snažím hlídat tu hranici mezi oceněním - lichotkou - děláním z druhého vola :o/
 Katka,kluci 5 a 9 
  • 

Re: Každému, co jeho jest! 

(14.4.2008 14:19:53)
Máš pravdu. V obojím. To vkládání je děs, už si to vždycky napřed zkopíruju...
 Kimmy, 2 deti 
  • 

Vytirani s jiskrou v oku 

(14.4.2008 14:11:58)
tenhle clanek mi prijde jako takova hezka pohadka...

samozrejme, ze ve vztahu je nutna vzajemna ucta, respekt, dohoda a delba prace - s tim nechci polemizovat. Stejne tak souhlasim, ze je nutne praci ocenit, podekovat, pohladit apod. To je bez debaty - jen si nemyslim, ze tohle je nejaky zaruceny lek na manzelske krize nebo ze by tohle samo o sobe ciste z zenske strany mohlo vyresit soucasne manzelske krize.

Ale co mi prijde opravdu jako z pohadky je situace:
"řekla jsem asi tohle: "Ještě musím setřít podlahy. Nepřinesl bys mi, PROSÍM, kýbl vody?" Manželovi zasvítily oči a mazal do koupelny. Nejen že přinesl vodu, ale sám se pustil do vytírání. " - nerikam, ze jsem nejaky expert, ktery vsechno zna, ale chlapa, kteremu pri predstave vytirani podlahy zasviti oci, bych teda opravdu rada videla...

Mam take muze, ktery se domacim pracim nevyhyba, ale rozhodne neplati, ze by v nem zdvorila zadost vyvolala nejake pracovni nadseni. Co je treba udelat, se udela a povinnosti si mezi sebou delime, ale myslim si, ze pokud je chlap rozmazleny a ocekava plny servis, tak ani ono magicke sluvko ""prosim"" z neho ochotneho manzela neudela, obzvlaste kdyby to melo znamenat, ze se treba musi vzdat nejakeho konicku, aby mohl doma pomoci...

Kimmy
 & 


Re: Vytirani s jiskrou v oku 

(14.4.2008 14:46:33)
Kimmy,

pasaz s vytiranim je dobra :o}.
 JaXi 
  • 

Moc nechápu... 

(14.4.2008 14:32:52)
To mě opravdu překvapuje, kolik nežádoucích reakcí tento článek vzbudil. Neříkám, že se dá podepsat pod všechno, ale přecejen... S manželem máme děti 2, čekáme další. Pokud je cokoli potřeba, s čím bych ráda pomoc, samozřejmě o ni i po letech poprosím, poděkuji. Svého muže si nesmírně vážím (je vzdělaný, inteligentní, vykonává vysoce kvalifikovanou práci), o to víc, že doma pomáhá bez problémů - je i velmi zručný. Někdy poprosím, jindy se toho chopí sám, nechám to na něm (nemá cenu cokoli hrotit, udělám to buď já nebo on nebo někdo z nás dvou až už to bude opravdu urgentní :-)) a zakazovat mu to rozhodně nebudu. Když to tu tak čtu, jsem šťastná, koho jsem v něm našla. A je mi tak trochu líto, pokud někdo nepozná takovéhle souznění. Pro mne po pročtení reakcí přišlo pochopení, že i taková prostá věc, že ten jeden pomůže druhému i po té, co přide z práce, jen proto že třeba chtějí mít potom víc času na sebe, možná není úplně standardní. Rozhodně bych ale litovala ty, které to mají jako jedna moje již ovdovělá příbuzná - i po návratu z nemocnice v poměrně závažném stavu její manžel ulehnul na gauč a musela připravit a přinést večeři ONA JEMU.
 ALianan 


Re: Moc nechápu... 

(14.4.2008 16:28:09)
Mě spíš zaráží kolik manželů pomáhá, můj prostě dělá. ;)

Jsem na mateřsky a neznamená to, že všechna starost a práce je jen na mě. ~k~
 Markéta 
  • 

ne vzdy to funguje ... 

(14.4.2008 14:39:20)
autorko ...
pridavam se k tem, kteri s tebou moc nesouhlasi. nemyslim, ze by vsichni chlapi byli jesitni sobci.
po manzelovi hazim vocima kdyz s nim chci spat a ne kdyz chci, aby mi s necim pomohl.
dekovani atd je samozrejmost.

muj manzel se s jednou takovou, co ho ucila vytirat atd. po 7 letech rozesel. predesilam, ze si ji nevzal a nemeli spolu deti! (porad nejak nevedel, co se mu na ni nelibi a pak zjistil, ze prave ta manipulace).
tak dlouho ho vychovavala az byl vychovan a osamostatnil se.
 myš 
  • 

vzkaz pro autorku 

(14.4.2008 14:56:45)
Nesouhlasím s pár věcma, které ve tvém článku zazněly, (jako že za rozvody může emancipace apod), ale chtěla jsme ti říct ať si nic neděláš z těch lítejch babek vševědek prskavek, co se tady sešly. Každá máme jiné metody (můj šálek kafe to teda taky není), jak dojít k cíli, ale pokud vám to funguje a jste šťastní, tak to byla pro vás dva konkrétně ta správná metoda.
Mám pocit, že některým nedochází, že ne všichni jsme stejní, ani na všechny muže neplatí to samé a pokud někdo doma jedná přímo, tak to přece není ten jediný a správný postup ne? Myslím, že je bohužel ještě většina mužů, co nechápe, že práce v domácnosti je záležitost obou(výsledek výchovy našich matek)a ani přímé jednání by je k práci v domácnosti nepřimělo.
 boží žena 


Re: vzkaz pro autorku 

(14.4.2008 14:58:44)
Mám pocit, že některým nedochází, že ne všichni jsme stejní, ani na všechny muže neplatí to samé ..... to by měla číst autorka se svými radami
 boží žena 


Re: vzkaz pro autorku 

(14.4.2008 15:00:44)
jo ty si to vlastně adresovala autorce...
 myš 
  • 

Re: vzkaz pro autorku 

(14.4.2008 15:05:59)
ne to je adresovaný těm, co musej hned všechno zkritizovat a myslí si, že když ony jednají jedním způsobem, tak to tak musí fungovat všude. Jestli si to myslí i autorka nevím, ona popsala to jak to funguje u nich doma.
 boží žena 


Re: vzkaz pro autorku 

(14.4.2008 15:08:35)
no a ty ostatní zas popsali jak to funguje u nich no
prostě diskuze

a připsali svůj názor, který je kritický
 myš 
  • 

Re: vzkaz pro autorku 

(14.4.2008 15:23:47)
...a já v rámci svobodné diszkuze kritizuji ty, co kritizují...:-)
 boží žena 


Re: vzkaz pro autorku 

(14.4.2008 15:24:38)
hm tak to má logikuR^
 katka 
  • 

Re: vzkaz pro autorku 

(14.4.2008 15:01:33)
JA uznavam, ze na vsechny neplati to samy, ale porad nechapu, jak na nekoho muze platit vedomi, ze z nej partner dela blbce :-(
 myš 
  • 

Re: vzkaz pro autorku 

(14.4.2008 15:09:13)
Katka
jak vidíš, tak na autorčina manžela to platí:-)...a jsou šťastní... tak co
 Tatramelka+3 


Re: vzkaz pro autorku 

(14.4.2008 15:27:10)
Ahoj myško,

myslím, že jsi to hezky vystihla.

Bohužel né každá žena mám to štěstí, že jí tchýně dobře vychová manžela.

Moje tchýně třeba odvedla KUS PRÁCE! A já si jí za to vážím, i když některé věci v domácnosti se snažím dělat jinak a jsem ráda, že to můj manžel respektuje a něco se přiučí a chápe mé touhy. Naopak jsou věci, které zase on považuje za důležité a i já se s nimi snažím sžít.

Nevím jak vy, ale my tomu říkáme KOMPROMIS!

Každá rodina žije jinak a když se pak potkají dva a chtějí spolu začít žít, musí se nejprve naučit sžít a najít si cestičku, jak vytvořit v rodinném kruhu pohodu. Každý z nás si neseme něco ze své rodiny, něco z čeho můžeme ustoupit a něco přes co prostě jen těžko jede vlak. A je hezký, když se to dvěma lidem podaří, né?
...no, ale ani nečekám, že to všechny pochopíte, třeba moje maminka, at´ je jakkoliv bezvadná, tohle taky moc nechápe:-) (jenže je narozdíl od manželových rodičů a mě už jednou rozvedená a pár dalšími nevydařenými vztahy si taky prošla. Její součastný partner, se kterým už je přes 10 let, je prostě člověk s vysokým cítěním pro kompromis:-))
 boží žena 


Re: vzkaz pro autorku 

(14.4.2008 15:33:33)
jo já s tím souhlasím
já jen z autorky měla dojem, že je tady ta chytrá, co může rozdávat rozumy a rady
navíc ví proč se lidi rozvádí atd..
 Tatramelka+3 


Re: vzkaz pro autorku 

(14.4.2008 15:47:57)
Četla jsi diskusi pod článkem "Čas pro rodinu" ? A taky je zajímavé sledovat názorové vývoje některých jedinců:-).
Myslím, že konkrétně v té diskusi se vyskytlo několik hodně zoufalých výroků a proto se Jitka rozhodla toho mužského pokolení zastat.
Taky bychom si měly uvědomit, že máme osud mužského pokolení v rukách a třeba přemýšlet nad tím, jaké dát nové generaci poselství. A proto si myslím, že jsou dobré tyhle diskuse, když se teda zrovna nenapadáme, ale třeba se rozdělíme o to, jak vypadá model té naší rodiny. Aby si ostatní čitatelky mohli vzít obrázek, se kterým mohou pracovat... :-).
Mě prostě příjde hodně hrubé napadat Jitku, že jedná s manželem jako s debilem. To je prostě do nebe volající! A kor, když to jednání, myslím že i ona sama přirovnává k jednání s dítětem. To jako jednáte s dětmi jako s debily?
Někomu třeba může přijít trapný, že si musí o něco říkat či si něco nechat od někoho rozkazovat???
 Sylvie 


Re: vzkaz pro autorku 

(14.4.2008 15:52:38)
Myslím, že konkrétně v té diskusi se vyskytlo několik hodně zoufalých výroků a proto se Jitka rozhodla toho mužského pokolení zastat.

No vidíš, a já zas měla z Jitky pocit, že se nám snaží vysvětlit, že muž = nesvéprávný jedinec a podle toho je potřeba s ním jednat Takže pokud měla Jitka potřebu "zastat se mužů", učinila tak velice nešťastným způsobem
 Tatramelka+3 


Myslím, že mnohé z Vás autorku vůbec nepochopily... 

(14.4.2008 15:12:37)
Milá Jitko,

ráda bych Ti poděkovala za milé počtení. Vůbec si nemyslím, že by si s mužem nějak manipulovala a nebo se k němu chovala nějak potupně. O svém manželství jsem psala nedávno na jiné diskusi a nebudu se už opakovat. Beztak bych se tu stala střetem pro ty, které žijí v manželském svazku déle než já, stejně tak jak nemohu radit v případě výchovy dětí, protože v tom je tu většína čtenářek taky lepší a zkušenější než já... :-)

Myslím, že jsi svůj příspěvek vytvořila na základě nedávných diskusí, kdy jsme se do sebe zase nejapně pouštěly, protože zkrátka každá máme jiný názor na to jak trávit volný čas s rodinou. A příjde mi hodně směšné, že tu minimálně 4 stěžovatelky z minulé diskuse, které právě psaly o těch sobcích, reagují nechápavě na tuto tvojí větu:-)

Věřím, že pár holek se tu najde, které se nad sebou zamyslí. Zamyslí se nad tí, jak se ke svým mužům chovají. Ono se totiž né nadarmo říká, že jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.

Milé HUSY, když se chodíte oblékat do Tesca, tak tam všechny ostatní musí také? A nebo byste kamarádily i s tou, co se obléká jinde?
(kdybyste se některá do mě chtěla obout skrze to Tesco, tak vězte, že jsem si tam dneska koupila krásné tričko!)

Holky, nebud´me tak potrefené, sakra... :-)
 boží žena 


Re: Myslím, že mnohé z Vás autorku vůbec nepochopily... 

(14.4.2008 15:15:50)
no hlavně, že máme tebe, aby si nám to husám vysvětlila
zcela upřimně autorku sem myslím pochopila, tebe ne
 Honza, syn rok a půl 
  • 

Proč tak ostrá debata? 

(14.4.2008 15:53:19)
Přeji všem diskutujícím krásný slunný den,

trošku nechápu, proč se nad - zdánlivě tuctovým článkem - strhla tak ostrá debata? Souhlasím, že popsaný způsob učení práce o domácnost zní poněkud manipulativně, ale v dané situaci může být efektivnější (a vhodnější) než přímý útok. Pokud se podaří naučit čtyřicetiletého člověka (ženu i muže) naprosto změnit způsob chování, jde o úspěch. (Y)

Všichni co preferují "přímý přístup" ve stylu "prosím udělej" by si také meli uvědomit, že si tak naučí své partnery na "až mi řekneš/požádáš, tak udělám". To rozhodně není důvod k radosti, spíše naopak :-S Pokud manipulace znamená, že partner změní názor například na umývání země či nádobí a nečeká na pokyn, vidím to jako mnohem větší úspěch (musím se pochválit, kdyby to četla moje žena :-) )

Pochopitelně přesvědčování a manipulace mají velmi úzkou hranici, ale vzhledem k tomu, co jsem potkal v některých jiných rodinách bych situaci popsanou autorkou rozhodně manipulací nenazval. A abych byl upřimný - flirtování při umývání nádobí si taktéž nedokážu představit ;-)

Musím naprosto souhlasit, že je potřeba chválit a děkovat svým partnerům - je to hrozně příjemné :-)

** Honza
 Sylvie 


Re: Proč tak ostrá debata? 

(14.4.2008 15:59:22)
Pokud manipulace znamená, že partner změní názor například na umývání země či nádobí a nečeká na pokyn, vidím to jako mnohem větší úspěch

Nj, ale autorka nic takového nepíše. Ona píše, že ho o nic nemusí "žádat", stačí, když se "zmíní" že to a to ona ještě musí udělat. Čili její partner tak jako tak čeká na pokyn a sám od sebe to neudělá
 Tatramelka+3 


Re: Proč tak ostrá debata? 

(14.4.2008 16:08:42)
Někdy ani my ženy neumíme nebo nechceme číst mezi řádky...~j~
 Tatramelka+3 


Re: Proč tak ostrá debata? 

(14.4.2008 16:05:20)
Ahoj Honzo,

to je fajn, že jsi se k tomu vyjádřil! A mě se tvůj názor samozřejmě líbí:-).
Mě se zdá, že u Jitky doma mohou mít doma stále příjemně veselo:-).


 *Niki* 


Re: Proč tak ostrá debata? 

(14.4.2008 16:14:56)
No hurááá! :-)

Ne že bych tady tedy nečetla i jiné příspěvky, se kterými se mohu ztotožnit (třeba výjimečně Mystik)... už jsem to psala výše, ale musím souhlasit s těmi, kteří v autorčině chování vidí styl komunikace (a příjemný), nikoliv prvoplánovou manipulaci s tupcem. Co je manipulativního na to, že se člověk klidně i v 50 naučí v klidu novým věcem ? Mě přijde naopak smutnější stav, kdy se zakonzervuju na své domnělé dosažené dospělosti (nic mě už neuč, jsem hotový člověk) - dle mě spíš zabedněnosti. Já jsem si teda "hotového" člověka nevzala, ani on si nevzal "hotovou" ženu. Nějak jsem "hotově" neměla zmáknutou péči o dítě, výchovu, domácnost atd. Dokonce jsem chodila i do kurzů (předporodních, nikoliv péče o domácnost:-) Stále se něco učím. Čtu, pozoruju, studuju, dělám. Manžel to samé. Přece ho nepošlu do kurzu vytírání podlahy, pokud to neumí. Ukážu, vysvětlím, poděkuju a je to. Někdo se navíc usměje, zaflirtuje (tleskám! Upřímně, já už to snad ani neumím :-). Je to UČENÍ a to potřebujeme všichni a celý život. Je troufalé od 30-ti letého člověka blábolit cosi o tom, že je "hotový člověk". Vás matky učily leštit podlahu? Mě ne. Vařit? Mě ne. Pečovat o dítě? Mě ne. Něco jsem se naučila sama, něco od jiných. Vařit od manžela. Chválí mě, děkuje a nikdo z nás nemá pocit, že žije s tupcem. Nejsem hotová, i když jsem překročila třicítku.

Mě naopak přijde, že spousta pisatelek má jakýsi vnitřní dojem, že žije s tupcem, protože buď nemusí dělat nic, nebo s ním mluví jako s dítětem (krátké věty, požadavky, bez cukrbliků - tak mluvím se svými synky... aby to pochopili:-). Ale říkají tomu rovnoprávnost.
Nechci to kritizovat. Je to jen jiný úhel pohledu a každý žijeme, jak umíme. Jen co někdo vidí jako slušnost, druhý jako manipulaci. Co jeden jako rovnoprávnost hotových lidí, druhý jako lenost učit se novým věcem. Nic není lepší či horší. Důležité jsou výsledky a autorka působí zdaleka nejspokojeněji ze všech - rozhodně spokojeněji než její opozice :-)

Hezký den všem, myšleno upřímně. Svítí sluníčko, asi dnes zkusím i nějaký cukrblik

~s~
 Sylvie 


Re: Proč tak ostrá debata? 

(14.4.2008 19:52:12)
Co je manipulativního na to, že se člověk klidně i v 50 naučí v klidu novým věcem ? Mě přijde naopak smutnější stav, kdy se zakonzervuju na své domnělé dosažené dospělosti (nic mě už neuč, jsem hotový člověk) - dle mě spíš zabedněnosti.

Aha, a tady v diskuzi někdo mluvil o tom, že se člověk nemá nic nového učit? Já ji tedy jenom tak zběžně prolítávala, nicméně ničeho takového jsem si nevšimla To, že s manželem nezacházím jako s nesvéprávným ňoumou, přeci neznamená, že se v manželství nenaučil nic nového. I já se naučila nové věci (ať už od něj, nebo z jiných zdrojů) - ovšem kdyby se ke mne manžel musel chovat stejně, jako popisuje autorka své chování k manželovi, musela bych se sama za sebe stydět. Protože stejně jako ty považuji zakonzervování dovedností za zabedněnost. A právě proto bych se já ke svému manželovi nemohla chovat tak, jak je popsáno v článku, protože ani on není zabedněnec.
 tinas 


Re: Proč tak ostrá debata? 

(14.4.2008 17:25:58)
Honzo,
předpokládám,že dospělí chlap je schopen samostatného fungování a,že není potřeba ho vodit za ručičku.I můj hodně zaměstnaný manžel ví kolik práce je kolem domácnosti. Máme to rozdělené,tak,že on se stará o to,abychom se měli dobře po finanční stránce a já se starám o to,aby fungovala domácnost. Ano už dokonce jezdím i s autem do servisu a na technickou. Můj muž neumí třeba uvařit omáčku,ale čínu nebo steak umí taky a je velmi příjemné,když jednou uvaří on pro mě. Samozřejmně,že mu poděkuju stejně jako on mě za dobrý oběd. Já si ho vážím pro to,jak se o nás stará a on oceňuje mojí práci kolem rodiny.
Tahle diskuse mi připomněla mého nyní 10-ti letého syna. Předloni byl na sportovním soustředění a volal mi,že musel po obědě mýt nádobí. Ó ta hrůza on chlap musel mít nádobí. Že prý je to ženská práce. Hned po telefonu to ode mě dostal z první ruky,aby si on pán tvorstva nemyslel,že nějaká "jenom ženská" je povinna po něm mýt horu nádobí a prát jeho spodky. Já mu dám,že nebude schopen se o sebe postarat a bude se chtít nechat obskakovat. To má chlapec smůlošku to si vybral špatnou maminku.:-D

To,že mu za něco poděkuju mě neuráží a jeho taky ne. Často přemýšlím čím bych mu udělala radost. Stačí maličkost třeba čokoládka nebo přinesená kniha z knihovny,potlapkané nohy nebo masáž a hned je jasné,že tomu druhému na nás záleží.A někoho ve 40 předělávat je fakt dost velká blbost.R^
 Markéta, syn 6 l. 
  • 

Re: Proč tak ostrá debata? 

(14.4.2008 17:53:08)
Tinas, s tím synem jsem z toho jelen. Jestli jste si doma rozdělili role, že tatínek vydělává a maminka se stará o domácnost, přijde mi logické, že mytí nádobí považuje za ženskou práci. Nebo jsem to špatně pochopila?
 ALianan 


Re: Proč tak ostrá debata? 

(14.4.2008 18:05:15)
Zatím nevydělává, pán tvorstva bude až nastoupí do práce.:-D
 tinas 


Re: Proč tak ostrá debata? 

(14.4.2008 19:15:50)
Markéto,špatně jsi to pochopila. Psala jsem,že manžel běžně domácí práce nedělá,ale,když je potřeba zvládne je v pohodě. Je zcela schopen se o sebe postarat a nepotřebuje utírat nos,připravovat oblečení a vůbec obskakovat. Totéž čekám od syna. Nechci,aby čekal až mu manželka přinese jídlo. Má ruce,nohy a mozek,tak je jistě schopen se o sebe postarat sám. Je třeba rozlišovat normální pomoc a přílišné rozmazlování,podstrojování a obskakování manžela,syna,zetě atd.Kult mužství se doma fakt nevede. Má stejné možnosti a povinnosti jako dcera. Když byl maličkej měl kočárek,kuchyňku i jiné hračky,které jsou běžně považované za holčičí. Do kočárku vrznul medvěda a jezdil s ním relye a s kuchyňkou se naučil ve třech letech velmi dobře počítat. Je to kuchyňka a z druhé strany obchod. Totéž dcera je vedená k samostatnosti,aby se o sebe uměla postarat. Ráda manželovi něco podám,připravím nebo ho i trochu rozmazlím,ale protože chci a ne,protože je to povinnost a nebo,že on by to čekal a totéž očekávám od něj.R^
 MM, 2 kluci 
  • 

Tinas, líbí se mi Tvůj postoj... 

(15.4.2008 17:43:28)
... že děti se mají naučit o sebe postarat vč. těch domácích prací - bez ohledu na pohlaví - a myslím že by to mělo být dnes samozřejmostí!

A z toho podle mě vyplývá i to, abychom konečně přestali s tím přiblblým škatulkováním hraček na údajně holčicčí a údajně klučičí- to mě vždy nastvě když to vidím v reklamě apod.!

Protože jestli má být později samozřejmé aby příslušníci obou pohlaví ovládali v zásadě stejné činnosti (jak si to později s partnerem konkrétně rozdělí, je pak už samozřejmě na nich), tak by měli mít možnost se to od malička učit. A jak se dětí učí? No přece hrou! Napodobují činnosti které kolem sebe vidí, hrají si např. na vaření i na to že jedou autem či vlakem. Tak proč je v tom nějak usměrňovat??? Ať mají přece co nejširší záběr! Vůbec se přece nevylučuje hra s autíčky či vláčky a na druhí straně hra s panenkami či kuchyňkou - všechno patří přece k lidskému životu, téma "doprava a cestování" (autíčka, vláčky apod.) stejně jako téma "rodina a péče o děti" (hra s nádobíčkem, panenkami) atd.!

Nasi kluci si hrají se vším, mladší má momentálně fázi "vaření" a tak k 2. narozkám od nás dostane dětské nádobíčko - určitě ho potěší :-)! No a od tety zas dostane popelářské auto... ;-)
 Cindule 37 - 1 ještěrka (16 m) 
  • 

MM - hračky 

(15.4.2008 21:21:42)
Přiznám se, že mě taky nadzvedává, když vidím v hračkářství růžový sušák, růžovou žehličku apod. Už předem určující, že to přece bude dělat holčička - hned jsem říkala, že to koupím, až budeme-li mít syna (pro toho případného syna) - jinak to nekoupím vůbec. Naopak budeme-li mít ještě třeba toho syna, tak obě děti budu učit, aby se uměli postarat o domácnost stejně - přece není hanba, aby si kluk také uměl vyžehlit košili nebo vyprat prádlo či uvařit něco dobrého.
 Lucie (+3 zlatíčka) 


Re: MM - hračky 

(15.4.2008 21:36:59)
Cindule, s čím si tvoje děti budou chtít hrát, moc neovlivníš. Náš pětiletý chlapeček naprosto miluje plastový figurky vojáků a kdybych se rozkrájela, růžové žehličky míjí bez povšimnutí (v zájmu objektivity musím říct, že ani autíčka moc nemusí). Ale pozor, chce být vojákem, policajtem nebo kuchařem :-) (to aby mohl mamince uvařit).
 Cindule 37 1 ještěrka (17 m) 
  • 

Re: MM - hračky 

(17.4.2008 23:05:42)
To máš asi pravdu, že to těžko dopředu člověk nějak ovlivní. Asi kdyby se mi malá věšela na krk, že tu růžovou žehličku prostě chce, tak bych tedy asi také polevila a dostala by ji třeba ke svátku, ale doufám, že ji to snad nenapadne :-)
 Lucie (+3 zlatíčka) 


Re: MM - hračky 

(21.4.2008 21:43:05)
Ale napadne, neboj :-).
 Autorka 
  • 

Honzo díky 

(14.4.2008 17:29:06)
Jsem ráda, že se k tomu vyjádřili i muži, i když zatím jen 2.
A z mé strany to skutečně není manipulace. Prostě svého manžela miluji i obdivuji a dávám mu to najevo ať už poděkováním, pochvalou nebo tím flirtíkem při nádobí. A on mi to všechno zase vrací,přesně podle hesla "Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá".
 8.5Yettynkaa12 


Autorce 

(14.4.2008 18:17:19)
Souhlasím s tím, že jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá! Taky máme doma podobnou pohodičku. A taky spolu flirtujeme při mytí nádobí. Já nevím, já když něco říkám, tak to nerozpitvávám v mozku do detailů, jestli právě manipuluju, nebo komunikuju. Jednám naprosto spontánně a manželsví nám klape. Dovedu si představit, že mnohým se Tvůj styl komunikace nelíbí, co člověk, to jiný názor. Vrána k vráně sedá, jasný, že si najdeš chlapa, který bude v ideální kombinaci k Tobě.
 Terka 
  • 

Re: Proč tak ostrá debata? 

(15.4.2008 14:22:04)
To je pravda, Honzo. Často se může stát, že žena o něco přímo požádá, a muž to neudělá. To ale pro mě není důvod zkoušet to na něj stylem autorky. Mě na situaci u ní doma, jak ji popsala, zaráží jedna věc: Proč si proboha před svatbou spolu s manželem nesedli a neujasnili si své představy ohledně fungování vztahu a domácnosti? My to tak udělali a ne že by se naše představy a realita nelišili, ne že bychom třeba časem nedospěli k úplně jinému modelu, než jak jsme si to kdysi linkovali (to neznamená, že nám to tak teď nevyhovuje). Ale proč bychom k tomu měli docházet nějakýma kličkama a podobně? TOHLE nechápu.
 Linda 
  • 

Příčiny rozvodů 

(14.4.2008 16:36:24)
Jitko, píšete, že dle Vás je nejčastější příčinou rozvodů ztráta ženství. Co si ale pod pojmem "ženství" představujete??? Podle mě je spíš problém se ztrátou mužství - ženy umí všechno co muži a ještě něco navíc: umí rodit :-) To, co dříve běžně dělali muži a co většinou ženy neumí(oprava auta, stavba domu, apod. technické záležitosti) - to už dnes muži taky často neumí, najímají se na to firmy...Dneska už jsme s těmi svými chlapy dobrovolně a život nich je kolikrát jednodušší, než život s nimi. Zvlášť když chlap pouze chodí do práce, zatímco žena chodí do práce + stará se o děti + stará se o domácnost. Myslím, že tento můj názor podporuje i statistika, která říká, že o rozvod žádá z velké většiny (tuším, že jsem četla až o 80%) právě žena!
 autorka 
  • 

Re: Příčiny rozvodů 

(14.4.2008 17:06:33)
V podstatě jste to vystihla, my ženy dokážeme všechno stejně jako muži a možná i něco navíc. Mužům chybí pocit, že jsou pro nás ženy nepostradatelní. To si myslím, že je jednou z mnoha příčin, proč se manželství rozpadají ať už o rozvod požádá žena nebo muž. Když se muž (a samozřejmě nejen on) cítí frustrován svou "nepotřebností" pramení z toho řada problémů - např. se musí realizovat v práci, kde se cítí důležitý, nebo u milenky, která ho zahrnuje obdivem. Taky může být doma, ale neustále protivný a urýpaný...

Já si taky umím udělat skoro všechno sama, ale stejně to nedělám. Ty "starosvětsky" mužské práce mu víceméně přenechávám, stejně jako on mně ty ženské. Přesto se u všeho většinou "motáme" společně. On ryje zahradu, já vybírám plevel. Já vařím a on mi třebas podává a sklízí suroviny, nakrájí zeleninu apod...
 Lucie (+3 zlatíčka) 


Re: Příčiny rozvodů 

(14.4.2008 17:16:44)
Jitko, ona asi ne každá žena touží po tom, mít doma "nepotřebného" chlapa a tvářit se přitom, jak je z něj nadšená. Já bych to teda rozhodně nedokázala, naštěstí nic takového doma nemám. A kdybych náhodou někdy měla, tak asi ne na dlouho.
 Zdena 
  • 

Re: Příčiny rozvodů 

(15.4.2008 13:41:12)
Pokud ti to tak vyhovuje, pak je vše v pořádku. Já bych snad požádala o rozvod, kdyby se mi manžel pořád motal za zadkem a on taky nemá potřebu, abych byla tam, co on. Jen to, co je třeba, děláme společně. Jsme dva samostatní lidé, kteří jsou spolu rádi, ale nedáváme to najevo tím, že jsme spolu pořád. Bylo to tak na začátku, je to tak i po téměř čtyřiceti letech a oba věříme, že spolu zůstaneme až do konce života. Požádat slušně, poděkovat, pochválit, podpořit se, dát najevo, že se milujeme, to je pro nás zcela samozřejmé. Ale náš model manželství vyhovuje nám dvěma, našim dětem bude možná vyhovovat jiný a my jim do toho nebudeme mluvit. Jo - jsem emancipovaná a jsem feministka. Na ženství mi to neubírá. Tedy ubírá, pokud za znak ženství považuješ potřebu manipulovat lidmi a předělávat je k obrazu svému. Ale to zase za znak ženství nepovažuji já.
 Insula 


spíš štěstí 

(15.4.2008 15:23:02)
Já si myslím, že jsi měla spíš štěstí při výběru partnera.
Jinak i psychologové se shodují v tom, že hodně změní svatba. Muž má najednou pocit, že už má svůj "majetek" (myšleno ženu) pojištěný a tak není potřeba se dále snažit. Sama to mohu z vlastní zkušenosti potvrdit. Jestli se někdy budu rozvádět (případně se třeba stanu vdovou), tak se na 100% už nikdy nevdám.
 autorka 
  • 

Nemá tu pár lidí taky nějakou poruchu dys-? 

(14.4.2008 16:39:58)
pro kterou je charakteristické zaměňování slov, nebo úplné vynechávání slov, vět i celých odstavců?

1. Věta "Muži jsou VĚTŠINOU sobci." má trošku jiný význam, než "VŠICHNI muži..." Já jsem sice použila výraz VESMĚS, ale domnívala jsem se dosud, že má blíže ke slůvku většinou. Nyní jsem tedy poučena VESMĚS=VŠICHNI.

2. Pro ty, které potřebují všechno taky říct na rovinu: Co vám říká věta "mě ani nenapadlo, že bych po něm nějakou pomoc v domácnosti mohla požadovat, tak nějak se to seběhlo samo od sebe"? Já myslela, že to dostatečně řekne něco ve smyslu: "Nic jsem nechtěla, ale přesto mám všechno, o čem mnoho žen sní."

3. Napsala jsem SEBĚHLO SE TO SAMO OD SEBE. Pro mnohé ze čtenářek se to zřejmě rovná větě ZÁMĚRNĚ JSEM MANIPULOVALA, ABYCH DOSÁHLA SVÉHO.

Mě bylo trošku líto těch, které si u článku "Čas pro rodinu" stěžují, jak to mají těžké a zamyslela jsem se taky nad tím, jak je možné, že zrovna jám mám chlapa, který by mi snesl modré z nebe, aniž bych ho musela žádat. Trošku jsem si tedy zrekapitulovala dosavadní soužití.
Nikde jsem nenapsala, že "POTŘEBUJETE UMÝT NÁDOBÍ, TAK ZAKRUŤTE ZADKEM A JE TO!" Tak to totiž skutečně nefunguje. Ano to je manipulace.

Ta historka "Jak naučit muže vytřít podlahu" je víceméně dílem fantazie. Skutečně si po 7 letech nepamatuju, jak to doopravdy bylo. Vím jen, že jsem o jeho schopnostech k vykonávání domácích prací neměla valné mínění, takže jsem od něj nic složitého nepožadovala ani neočekávala. Možná mi poprvé pověsil nebo sebral prádlo, možná uvařil kafe - to já už fakt nevím. A ten svit v očích nepatřil k úkonu vytírání, ale k předchozímu povídání a flirtování (mimochodem, má ho tam v podobných situacích dodnes). Věta "ještě musím to a to", manželovi prostě v některých chvílích říká: "Už na to skočíme." a aby to bylo dřív, tak se sám trošičku přičiní.
A celkově jsem se zamyslela nad tím, jak se k sobě navzájem chováme. Protože to, co jsem popsala, já dělám zcela mechanicky, aniž bych tím sledovala nějaký cíl. Mým cílem nebylo naučit manžela domácím pracem - to je jen vedlejší produkt. Já jsem vždycky jen chtěla, abychom byli spolu.
A když to fungovalo u nás, mohlo by třebas i někde jinde - když nezabírají prosby ani hrozby. Pro dys- dodávám: NE VŽDYCKY A NE VŠUDE!
 *Niki* 


Re: Nemá tu pár lidí taky nějakou poruchu dys-? 

(14.4.2008 16:50:44)
R^
 *Niki* 


Re: Nemá tu pár lidí taky nějakou poruchu dys-? 

(14.4.2008 16:50:44)
R^
 boží žena 


Re: Nemá tu pár lidí taky nějakou poruchu dys-? 

(14.4.2008 16:55:48)
seběhlo se to samo od sebe
a předtím v článku jsou "rady", ženské zbraně, jak na nechápavé chlapy

takže beru to zpět, autorku jsem tedy nepochopila
co tím chtěla říct
 Lucie (+3 zlatíčka) 


Re: Nemá tu pár lidí taky nějakou poruchu dys-? 

(14.4.2008 17:02:50)
Přesně tak jsem chtěla reagovat. A ejhle, ono to tu už je. O čem tedy článek byl, když se "VŠE SEBĚHLO SAMO"? Původní článek vypadal jako "ženské" rady, teď je z toho óda na manžela? Tak to mě mrzí, to nepoužiju, mám doma úplně jiného chlapa (ale taky není špatnej :-)).
 Autorka 
  • 

Re: Nemá tu pár lidí taky nějakou poruchu dys-? 

(14.4.2008 17:10:18)
prosím, okopíruj mi tu pasáž, kde se v článku mluví o radách.
 Kopřiva Dvoudomá 


Re: Nemá tu pár lidí taky nějakou poruchu dys-? 

(14.4.2008 20:05:26)
Autorko, pokud se to seběhlo samo od sebe, proč píšeš, že nynější postoj tvého muže k domácím pracím je tvoje zásluha? (cituji:"jednoho takového mám doma a není to zásluha jeho matky, ale moje!";)

Navíc není pravda, že by článek neobsahoval rady. Obsahuje četné, velmi mentorským způsobem podávané rady. Viz:

"Dámy zamyslete se, kdy jste naposledy svému muži řekly jen tak "miluji tě?" Že ani on vám to neříká? Někdo s tím začít musí, tak proč ne vy? Pokud budete oba jen čekat, až s tím přijde ten druhý, nikdy se nedočkáte.

Kdy jste ho za něco pochválily?

Pokud pro vás něco udělal, poděkovaly jste?

Zkusily jste někdy s ním flirtovat, zatímco vaříte, myjete nádobí nebo vysáváte? Někdy to dělá divy."

A tak dále a tak dále. To jen tak k tvým argumentům. Svůj postoj k obsahu jsem vyjádřila shora, poněkud úderně, ale muselo to ven :-)
 autorka 
  • 

máš pravdu, jedna rada tam je 

(14.4.2008 20:46:55)
A to, aby se ty, které si neustále na něco v manželství stěžují, ZAMYSLELY i samy nad sebou, jestli nemohou udělat něco pro zlepšení vzhahu. Protože TÉMĚŘ vždy je chyba na obou stranách a jedno nedorozumění plodí druhé.
 Kudla2 


Re: máš pravdu, jedna rada tam je 

(14.4.2008 21:11:59)
Autorko, kdepak. "Rad" je tam víc, a, Kopřiva má pravdu, jsou podány dost těžko skousnutelným mentorským způsobem, a právě ten mi velmi vadí.

Ve své podstatě na tom, co praktikujete u vás doma, není nic špatného, naopak, děkování, nevyčítání, nepovažování některých věcí za samozřejmost je skvělé a opravdu to funguje.

Co mě ale nadzvedlo, byl ten nadřazující se tón - muži jsou "vesměs" - tedy "převážnou většinou" ješitní sobci, "každá z nás dokázala, že tatínek (a později manžel tancuje na každé písknutí". "dámy, zamyslete se" "hlavní příčinou rozvodů je ztráta ženství pod heslem emancipace" "ženské zbraně" a podobné.

Tvůj muž zřejmě ve své podstatě žádný ješitný sobec není, protože kdyby byl, tak bys s ním ani popsaným způsobem nic nezmohla. Uvědom si, že to, co ty považuješ za "ženské zbraně" považuje celá řada z nás za samozřejmý, normální slušný způsob jednání mezi lidmi (nejen mezi manželi). Kdybys prezentovala to, co možná bylo objevem pro Tebe, tak, jako že to byl objev pro Tebe (což by asi většina lidí včetně mě uznala a respektovala) a nestavěla se do role tety Sally, která všechno ví líp než ty ubohé chudinky, které je třeba poučit, nevyvolal by Tvůj článek tolik nesouhlasných reakcí. Myslím, že by ti slušelo podstatně víc pokory.
 Kopřiva Dvoudomá 


Re: máš pravdu, jedna rada tam je 

(14.4.2008 21:21:04)
Ano, přesně tak, rad je tam mnoho a mentorských.
Navíc je tam i ta manipulace, autorko, ne že ne: "Ty jsi tak šikovný, to bys určitě zvládl...."

Ber to v klidu, když napíšeš článek na veřejný web, musíš počítat, že vyvolá diskusi. A že čtenáři budou poukazovat na tvou nekonzistentnost, to je normálka...
 Cow :-) 


Re: máš pravdu, jedna rada tam je 

(15.4.2008 0:38:50)
a taky je vždycky co vylepšovat a na něčem "pracovat". Nevěřím na fungující vztah, který se "nepěstuje".
 Cow :-) 


Re: máš pravdu, jedna rada tam je 

(15.4.2008 0:39:42)
a taky je vždycky co vylepšovat a na něčem "pracovat". Nevěřím na fungující vztah, který se "nepěstuje".
 Adelka 
  • 

Re: Nemá tu pár lidí taky nějakou poruchu dys-? 

(14.4.2008 21:03:59)
Milá autorko,

ze stejného důvodu jsem se moc neodvážila na Rodinu poslat žádný další osobnější článek. Zažila jsem chytání za slovíčka, překrucování vět... Tak jen abys věděla, že jsi to nezažila sama.

Já teda velkou míru rozvodovosti vidím v neochotě řešit problémy. Dokud všechno klape (jsme zamilovaní, nic velkého se po nás nechce, větší potíže ještě nepřišly), tak je to O.K., jakmile ale potíže nastanou, tak přece není nic jednoduššího, než sbalit kufry (podat žádost o rozvod) a jít pryč. Prostě rozvod (či rozchod) je jednodušší, než snaha o komunikaci a řešení. Já taky nejsem svatá, mám tendence před problémy utíkat (ještě, že manžel mě nepustí), takže dobře vím, o čem mluvím.

Jsem docela energická a asi i emancipovaná, nejspíš by mi nesedl typ muže, kterého máš ty (ale tak je to správné, nemůžeme mít všechny stejného mužského), přesto si z tvého článku můžu vzít pár drobných rad. Věřím, že to u vás takhle funguje, u nás ke stejnému výsledku dojdeme trochu jinou cestou.

Manžel k domácím pracem nebyl nikdy veden a mám to docela za zlé jeho mamince. Ona si raději všechno udělá sama. Manžel potom ani netušil, co všechno a jak často se doma vlastně musí dělat. Trošku mě to přivádělo do rozpaků, dnes už máme snad všechno ujasněné a musím říct, že na poli domácnost i péče o dítě můj muž zvládá vše, co je potřeba. Máme teď dva kluky a jen můžu říct, že oba budou (zatím jsou malincí) pomáhat a budou zapojovaní do péče o domácnost. Vzhledem k tomu, že zatím bydlíme v panelákovém bytě, není to s množstvím práce nijak hrozné. Myslím si, že to, jací budou naši synové, závisí především na nás, jejich matkách.
 Raduza 


Re: Nemá tu pár lidí taky nějakou poruchu dys-? 

(15.4.2008 14:07:00)
TAk to manžel netuší dodnes co se všechno doma musí dělat. Jednou z něho vypadlo, že dělá skoro všechno. Vynese koš, někdy vyndá myčku a někdy pověsí prádlo. Jeho největší argument, že v domácnosti dělá je, že vodí dceru do školky. Má to cestou do práce.
 Insula 


nefunguje 

(14.4.2008 18:52:19)
Nechápu to, když manžela požádám slovy: "miláčku, mohl bys mi prosím tě ......", tak je akorát šíleně vytočený, že ho ruším. A to to dělám od začátku našeho vztahu. A chválit???? Už si připadám jako blbec. Chválím ho neustále a je to stejně k ničemu.
 autorka 
  • 

po přečtení diskuze opravuji první odstavec 

(14.4.2008 21:35:19)
Změnila jsem názor, pravděpodobně největší příčina rozvodů je nedostatek empatie. Ale ne vašich mužů, ale právě vás žen.
Nedokážete se vcítit do pocitů druhého a je úplně jedno jestli je to váš muž, tchýně, nebo někdo jiný.
Pokud vám muži fungují na rozkaz (byť se slůvkem prosím), můžete být rádi - co jiného je věta: UDĚLEJ TO A TO. Můj muž by možná taky fungoval, ale spíš by se těm rozkazům snažil vyhnout (= zašil by se na celý den někde v kůlně jakože má nějakou práci). Je to chlap, který si nenechá od žádný ženský poroučet. Když chce něco udělat, tak to udělá, ale rozhodne si to sám.
 autorka 
  • 

po přečtení diskuze opravuji první odstavec 

(14.4.2008 21:35:57)
Změnila jsem názor, pravděpodobně největší příčina rozvodů je nedostatek empatie. Ale ne vašich mužů, ale právě vás žen.
Nedokážete se vcítit do pocitů druhého a je úplně jedno jestli je to váš muž, tchýně, nebo někdo jiný.

A pokud vám muži fungují na rozkaz (byť se slůvkem prosím), můžete být rádi - co jiného je věta: UDĚLEJ TO A TO. Můj muž by možná taky fungoval, ale spíš by se těm rozkazům snažil vyhnout (= zašil by se na celý den někde v kůlně jakože má nějakou práci). Je to chlap, který si nenechá od žádný ženský poroučet. Když chce něco udělat, tak to udělá, ale rozhodne si to sám.
 Kudla2 


Re: po přečtení diskuze opravuji první odstavec 

(14.4.2008 21:45:10)
Ivánku, Ivánku, nic jsi nepochopil...
 Jíťa 
  • 

Re: po přečtení diskuze opravuji první odstavec 

(14.4.2008 22:06:22)
Proč bych měla něco chápat? Ty mě snad chápeš?
 Kudla2 


Re: po přečtení diskuze opravuji první odstavec 

(14.4.2008 21:45:20)
Ivánku, Ivánku, nic jsi nepochopil...
 Kudla2 


Re: po přečtení diskuze opravuji první odstavec 

(14.4.2008 21:56:29)
Autorko, meleš si pořád to svoje a uniká ti, že i ty, které s tebou nesouhlasí, používají slova prosím, děkuji, tohle se ti povedlo.

Je na pováženou, že nerozlišuješ mezi rozkazem a prosbou (mezi "udělej to a to" a "prosím, udělej/mohl bys udělat to a to" je sakra rozdíl).

Na to, aby člověk věděl, že málokdo zareaguje vstřícně, když na něho jiný zařve třeba "vynes koš", nemusí být nijak extra empatický. A jaký je proboha rozdíl mezi tím "nechat si rozkazovat od ženské" a nechat si rozkazovat od kohokoli jiného? Naproti tomu snad normální člověk nevnímá formulaci "prosím, mohl bys udělat to a to" jako rozkazování ani útok na vlastní ego. Pokud ano, tak děkuji, s psychopatem žít nechci.

 & 


Re: po přečtení diskuze opravuji první odstavec 

(14.4.2008 21:58:27)
Jitko,

prevracis co je tady napsano nejde o rozkazy, ale o domluvu. Z tech par knizek o partnerstvi, ktere jsem kdysi precatla, jsem si odnesla:" Nechovat se k partnerovi ani, jako otci tzn. nesisilat, neskemrat, neurazet se... ale ani, jako k synovi nechvalit za to, ze nepocural prkynko."
 Lucie (+3 zlatíčka) 


Re: po přečtení diskuze opravuji první odstavec 

(14.4.2008 22:02:06)
Jitko, mě manžel nefunguje, já ho nepoužívám,... Já s ním prostě rovnoprávně žiju.
 Grainne 


Re: po přečtení diskuze opravuji první odstavec 

(14.4.2008 22:11:58)
Nemám čas dočíst všechny reakce, škoda. Potřebuju doma chlapa, ne moulu, okolo kterýho se budu étericky vznášet, aby ho napadlo pomáhat.
P.S. Je ještě v záruce? Tedy manžel. Kdyby přestal fungovat, jestli ho bude možné vrátit mamince.
 Grainne 


Re: po přečtení diskuze opravuji první odstavec 

(14.4.2008 22:15:53)
Jen mě ještě k věci napadlo, že příručky na manželství fungujou - dočasně. Časem se stejně provalí na povrch vlastní ego. Pak to taky může připomínat nečekaný výbuch sopky.
No ale jinak díky za výchovnou lekci.
 Lucie (+3 zlatíčka) 


Re: po přečtení diskuze opravuji první odstavec 

(14.4.2008 22:23:25)
Grainne, jestli myslíš ten můj, ten už má zřejmě dávno po záruce. Teď už si ho musím nechat... :-).
 Grainne 


Re: po přečtení diskuze opravuji první odstavec 

(14.4.2008 22:25:56)
Lucie, já myslela autorčina manžela. Ten můj už taky má sem tam chybu, ale ponechám si ho, ač nefunguje zcela bezchybně, neboť ho miluju.
 Lucie (+3 zlatíčka) 


Re: po přečtení diskuze opravuji první odstavec 

(14.4.2008 22:30:12)
Já též :-D
 autorka 
  • 

s přispíváním na rodinu končím 

(14.4.2008 22:52:14)
A to definitivně. Končím s přispíváním jak do diskuzí tak s články na hlavní stranu.

Jenom mi dovolte ještě otázku: PROČ SEM PÍŠETE SRDCERYVNÉ A SEBELITUJÍCÍ STORY, jak s vámi manželé tráví málo času, jak se nechtějí dělit o domácí práce, jak vám děti nespí, nejí, vztekají se apod. zakončené prosbou o radu, když vlastně žádnou radu ani tip nechcete, protože tak jak to děláte je to jedině správně a že to nefunguje není vaše chyba?

Dodnes jsem si myslela, že je to server, kde si lidé (hlavně maminky) vyměňují zkušenosti, ale není tomu tak. Je to server, kde se schází především hysterky, které zřejmě nemají normální kamarády, protože by s nimi nikdo nevydržel. Každá druhá se tu snaží ostatní přesvědčit, že tak jak to dělá ona je to jedině správně a odmítá slyšet, že i něco jiného by mohlo být stejně účinné.

A skutečně poslední připomínka k mému článku a hlavně k diskuzi:
Pokud vám to doma funguje jinak a jste s tím spokojené, buďte rády. Mě to funguje takto, ale taky jsem spokojená. A těm, kterým to zrovna neklape, přeju, aby si to brzy vyřešili k všeobecné spokojenosti a je mi úplně šumafuk jak to udělají.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: s přispíváním na rodinu končím 

(14.4.2008 22:58:20)
Jitko, jestli to nebude tím, že zatímco pod předchozím článkem si notovaly ty, kterým to nefunguje, pod tímhle se sešly ty, kterým to funguje, akorát jinak. No schválně, jaký je průnik přispívajících nicků pod oběma články?
 Tvoje horší já 


Re: s přispíváním na rodinu končím 

(14.4.2008 23:03:25)
Jo, to je dobré, možná to tak nějak bude. Funguje to mnoha, ale jinými způsoby. Myslím, že na většinu moderních mužů není třeba používat nějaké manipulativní techniky, protože se na chodu domácnosti podílejí dobrovolně a rádi. Tatíci ležící na gauči s novinama snad už pomalu vymírají.
 Cow :-) 


Re: s přispíváním na rodinu končím 

(14.4.2008 23:08:11)
AUTORKO...přece se nenecháš někým virtuálním znechutit!!!!!
Mně se tvůj článek líbil a velmi ráda si přečtu další.R^R^R^
 Tvoje horší já 


Re: s přispíváním na rodinu končím 

(14.4.2008 23:13:55)
Autorko, myslím si, že bys měla psát dál, když jsi se do toho už jednou pustila.
Ono je jednoduché napsat více či méně kritický komentář (jo jo, taky jsem nějaké napsala), ale číst je pod svým článkem je docela těžké.
Proto jsem třeba sem nikdy nic nenapsala. Psala jsem na jeden malý server, ale pak jsem v afektu všechny svoje články odmazala. A dodnes mě to mrzí.
 Lucie (+3 zlatíčka) 


Re: s přispíváním na rodinu končím 

(15.4.2008 8:16:11)
Já myslím, že vzhledem k tomu, že se autorka setkala s negativními ohlasy na své názory už ve svém okolí (je to uvedeno v článku), mohla s negativními reakcemi počítat i zde. Bohužel pro sebe při negativních reakcích začala kolem sebe kopat, sama sobě oponovat, a troufám si tvrdit, že i urážet. Čímž samozřejmě přilívala olej do ohýnku.
 Kudla2 


Re: s přispíváním na rodinu končím 

(15.4.2008 0:15:49)
Autorko, no co se dá dělat, tak čau.

Jen bych k tomu ještě podotkla pár věcí:

- ten článek, na který jsi reagovala, jsem nečetla, ale opravdu se podívej, jestli Ti ty nesouhlasné komentáře píšou ti samí lidé, kteří tvrdili, že jsou se svými partnery nespokojení - skoro bych se vsadila, že ne, tudíž to o těch srdceryvných story a holkách, co si nechtějí nechat poradit, je trochu mimo mísu
- většina z nás, co jsme Ti tu oponovaly, jsme tak činily slušně, diskuse jsou snad od toho, aby se vyjadřovaly i nesouhlasné názory
- nezaznamenala jsem tu (tj. v diskusi pod tímto článkem) snad ani jeden názor, který by tvrdil, že s partnerem není třeba jednat zdvořile, říkat mu prosím, děkuji, oceňovat to, co udělá
- převážná většina výhrad k Tvému článku, které tu zazněly, se týkaly nikoli tohoto, ale mentorského tónu, kterým článek působí, a podtextu, který v něm řada z nás cítila, že to chválení apod. není tak docela upřímné;
- mnohokrát tu zaznělo, že pokud Ty to tak děláš a funguje Ti to, je to OK
- pohybuješ se trochu od zdi ke zdi (ty, kdo s Tebou nesouhlasí, určitě svým mužům rozkazují nebo se k nim nevhodně chovají)
- Tvá naštvaná reakce o hysterkách, co nemají kamarády a o tom, že odcházíš, mi připadá vzhledem k tomu, že ty oponující příspěvky nebyly nijak sprosté, dost nezralá a trucovitá - člověk, který chce s takovou suverenitou radit jiným, by se asi měl umět trochu ovládat
- uznávám, že není snadné jít se svou kůží na trh a napsat článek na hlavní stranu, a věřím, že se nesouhlasné komentáře lépe píšou, než čtou, ale s následnou diskusí je třeba počítat a koneckonců i (slušně formulované) nesouhlasné názory by snad člověk, který je o své pravdě přesvědčen, měl ustát
- ale věřím, že kdyby byl článek formulován méně kategoricky a více jako Tvá vlastní zkušenost, bylo by těch nesouhlasných názorů daleko méně

 autorka 
  • 

... 

(15.4.2008 8:33:07)
Zase mě napadá to o těch potrefených husách.
JÁ, pokud se tu objeví příspěvek ve smyslu "Jste hysterky" (doplň si cokoliv co tě zrovna napadne) tak, jelikož se mezi ně nepočítám = není ten příspěvek určený mě a nereaguji. Nemám potřebu dotyčnému vysvětlovat, že zrovna já to nejsem - já to vím a co si myslí dotyčný je mi ukradený.

Stejně tak, pokud se článek netýká mého problému, nemám potřebu se k němu vyjadřovat. Většinou se potom vyjadřuju až k některým příspěvkům diskutujících a to většinou těch, kteří si neustále melou to svoje neochotni se vůbec zamyslet nad tím, že druhý to může jenom vidět jinak. Někdy to dokonce může vypadat, že se neumím rozhodnout na čí straně stojím, protože se v jedné diskuzi zastávám střídavě obou stran. Já totiž nestojím na NIČÍ straně.

A některé diskutující si pod pojmem slušně představují asi jen to, že nepoužívají sprostá slova. Že to zahrnuje také neurážet druhou stranu, jaksi nechápou. A mě některé tzv. kritické příspěvky urážejí (např. ten o řitním alpinismu ale i jiné). Bohužel je jich moc, takže místo odpovídání na každý zvlášť, napíšu hromadnou odpověď a s tím se pak bohužel svezou i ty ostatní, které mimochodem říkají to samé, ale ten urážlivý podtón v nich jaksi chybí.

Vysvětlete mi jedno. Proč vás tak vytáčí, že jsem napsala pár triků pro ty, které nejsou spokojené v manželství? Jste to snad vy, že máte potřebu se tak urputně bránit?
 Sylvie 


Re: ... 

(15.4.2008 8:49:54)
autorko, používáš klasické podsouvání.

No, mne teď jenom tak napadlo, že jestli je autorka zvyklá takhle jednat s manželem, tak jí to ani nemusí přijít
 Sylvie 


Re: ... 

(15.4.2008 8:46:19)
Proč vás tak vytáčí, že jsem napsala pár triků pro ty, které nejsou spokojené v manželství?

Třeba proto, protože máme rády muže a nelíbí se nám, když je někdo víceméně všechny ("vesměs";) označí za ješitné sobce a radí, že proto by se nimi nemělo zacházet jako se svéprávnými osobami, ale jako s ňoumíky. Třeba pro ten mentorský styl, s jakým se povyšuješ nad ženy, které samy sebe považují za rovnoprávné mužům (emancipované). Ale to už ti tu bylo psáno tolikrát, že pokud jsi ochotna zamyslet se i nad názory druhé strany, tak jsi ani tuhle otázku nemusela klást
 Sylvie 


Re: ... 

(15.4.2008 8:46:50)
Aha, ten žlutý smajlík tam neměl být, to je jenom výplod Rodiny Rv
 *Niki* 


Re: ... 

(15.4.2008 9:05:41)
Tvým příspěvkům moc nerozumím, Sylvie. Jak tě napadlo, že koketování je synonymum pro jednání s nesvéprávným ňoumou? Co s tím pořád máš? Myslím, že autorčin manžel žádnej ňouma není. Že nepoučovala spokojené, ale chtěla poradit těm, co spokojené nejsou. Nic víc, nic míň. A já si za tu krátkou dobu co si to tady čtu, taky všimla, že těch nespokojených je většina (nebo taky ne, jen to tak v jiných diskusích vypadalo). Tedy jen do doby, než se někdo pokusí poradit. Najednou mají všichni dokonalé spokojené rovnoprávné vytahy :-)

Mě přijde divné vidět za slušností a domluvou ňoumovství, tomu fakt nerozumím...
 Sylvie 


Re: ... 

(15.4.2008 9:08:46)
Mono, já taky nemám na mysli koketování samo o sobě, ale tu obavu, že manžel je natolik nevyzrálá osoba, že neunese, když ho přímo požádám třeba o vytření podlahy.
 *Niki* 


Re: ... 

(15.4.2008 9:24:19)
Proč stále hodnotíš? Proč "nevyzrálá" osobnost, jen když používají jiný styl komunikace?

Pokud bych měla já hodnotit, tak naopak přímá řeč je u nás charakteristická pro komunikaci vyzrálých s nevyzrálými (pže ti vyzrálí pochopí i řeč nepřímou). Přímo žádám děti, aby něco dělali. S manželem jako s dítětem mluvit nechci (i když to občas bohužel dělám). Takže já to vidím přesně opačně - autorka jako jedna z mála jedná s mužem jako s dospělým (koketuje, používá náznaky, nepřímou řeč)... většina z nás jako s jedním z dětí (krátké jednoduché požadavky, přímá řeč). Alespoň tedy já dětem nic nenaznačuju, mluvím jasně a srozumitelně... aby to pochopili. Škoda jen, že jsme si nasadily růžové brýle rovnoprávnosti a nevidíme skutečnost :-)
 Sylvie 


Re: ... 

(15.4.2008 11:10:09)
Proč stále hodnotíš? Proč "nevyzrálá" osobnost, jen když používají jiný styl komunikace?

Mono, však ty sama jsi psala, že neochota učit se nové věci a zakonzervovat svůj stav na znalostech a dovednostech v době dosažení dospělosti považuješ spíš za zabedněnost. Ano, já s tím souhlasím. A kdyby se o mně manžel domníval, že jsem zabedněná a tudíž se mnou musí manipulovat, abych vůbec byla ochotná naučit se něco nového, tak by mě to uráželo. A to tak, že hodně uráželo. Pokud to někoho neuráží, OK, má jiné sebehodnocení (zdůrazňuji: ne "špatné" - "jiné";). Což ovšem nic nemění na tom, že pokud někdo do diskuze přijde s názorem, že je tak je to OK a naznačuje, že snad by to mělo být platné pro většinu mužů ("muži jsou vesměs sobci";), tak se nesmí divit, pokud já zas vyjádřím názor, že mně to OK nepřijde, už jenom proto, že si nemyslím, že by muži vesměs byli sobci
 *Niki* 


Re: ... 

(15.4.2008 9:27:27)
Ale já netvrdím, že jste :-)

Jen že tento článek byl určen právě těm plakajícím... ne ostatním spokojeným. Tak proč to tady tolik lidí vytáčí? Autorka jen chtěla někomu poradit, nic víc za tím nehledejme.
 *Niki* 


Re: ... 

(15.4.2008 17:27:22)
Ten článek jsem četla, mám MFD denně ráno ve schránce...

Emancipace mor není. Já to psala? Emancipovaná jsem, dokonce se i za feministku pokládám. Proto nerozumím v 21. století ženám, které napadají (slovně, ironicky) ženy jiné a posmívají se jejich metodám. Být emancipovaná pro mě i znamená, že si SAMA rozhodnu, jakou ženou se stanu a jak se sladím s tím svým jiným živočišným druhem (rozuměj mužem :-)
 Petra Neomi 
  • 

Re: ... 

(16.4.2008 18:28:40)
Plodné páření s jiným živočišným druhem? To je skvělý úspěch, obvykle funguje jen mezidruhové rozmnožování :)))
 & 


Re: ... 

(15.4.2008 8:50:04)
Autorko,

Precti si prisvek Kudly jeste jednou hl. toto.

- pohybuješ se trochu od zdi ke zdi (ty, kdo s Tebou nesouhlasí, určitě svým mužům rozkazují nebo se k nim nevhodně chovají)
- Tvá naštvaná reakce o hysterkách, co nemají kamarády a o tom, že odcházíš, mi připadá vzhledem k tomu, že ty oponující příspěvky nebyly nijak sprosté, dost nezralá a trucovitá - člověk, který chce s takovou suverenitou radit jiným, by se asi měl umět trochu ovládat


... Kdepak ty neurazis jenom ji nazves "potrefenou husou"



- ale věřím, že kdyby byl článek formulován méně kategoricky a více jako Tvá vlastní zkušenost, bylo by těch nesouhlasných názorů daleko méně
 autorka 
  • 

SKUTEĆNĚ NAPOSLEDY 

(15.4.2008 9:51:48)
bohužel mi docházejí argumenty. Opakuju to neustále dokola, snažím se, dovysvětlit, když mám pocit, že mě někdo nepochopil, ale stále se tu opakuje to samé.

takže naposledy:

1. ĆLÁNEK JE JENOM MOJE "OSOBNÍ" ZKUŠENOST

2. CÍLOVOU SKUPINOU BYLY TY V MANŽELSTVÍ NESPOKOJENÉ

3. ANI TY NESPOKOJENÉ NEMUSÍ NIC Z ČLÁNKU ZKOUŠET

4. METODA NENÍ UNIVERZÁLNÍ, NEMUSÍ VŽDY FUNGOVAT

5. MANIPULACE JE (je to zase jen můj názor) KDYŽ CÍLEM NAŠEHO SNAŽENÍ JE PŘINUTIT TOHO DRUHÉHO K NĚČEMU

6. MÝM CÍLEM NIKDY NEBYLO A NENÍ MANŽELA K NĚČEMU PŘINUTIT

7. FLIRTUJU S NÍM, PROTOŽE MĚ I PO 7 LETECH MANŽELSTVÍ VZRUŠUJE. (tedy ne proto, aby umyl nádobí)

8. ŽE SPOLU FLIRTUJEME SI V DANÉ CHVÍLI NEUVĚDOMUJEME

9. MYSLÍM, ŽE MANŽELOVI SE TO LÍBÍ - utěrky (a čehokoliv jiného) se chopí sám, aby mi mohl být nablízku, jakoby omylem se mě dotýkat a plácat dvojsmyslné nesmysly.

10. KDYŽ ŘEKNU, ŽE JEŠTĚ NECO MUSÍM UDĚLAT, TAKY TO TAK MYSLÍM = NECHCI PO MANŽELOVI, ABY TO UDĚLAL. Ale je moc příjemné, když to udělá.

11. MYSLÍM, ŽE NAŠE MANŽELSTVÍ JE ROVNOPRÁVNÉ. PRÁCI DOMA VĚNUJEME STEJNĚ ČASU, OBA MÁME SVÉ KONÍČKY A MÁME NA NĚ STEJNĚ ČASU, O VŠEM ROZHODUJEME SPOLEČNĚ...

Tak snad je to všechno. Pokud to stále ještě někdo nechápe, tak už vážně nemám co říct.
 kveta19 


Re: SKUTEĆNĚ NAPOSLEDY 

(15.4.2008 10:14:06)
Ja te chapu.Mam doma jesitneho manzela,ale je uzasny.Pokud cokoliv chci,musim s nim jemne manipulovat.Naucila jsem se to,kdyz jsem vedla jedno z velkych prazskych koupalist(10let) a mela jsem na starosti jen same chlapy.I kdyz jsem je platila,poroucet od zeny by si nenechali a ja bych firmu mohla po prvni sezone zavrit;)Podle meho nazoru,muzi jemnou manipulaci potrebuji.Jednaji jinak nez zeny,moudra zena to vi:-).
" pred valkou" vyhovuje.Jsem stastna.Prace zeny v domacnosti me bavi a muj muz umi spoustu veci,ale nikdy nevytre,nevyzehli a neuvari.O svou matku se stara a dela to rad.I kdyz mi tchyne obcas stve,myslim,ze nase deti uvidi,ze o stare a nemohoucne se musime starat.Dulezite neni jestli to a ono delas spravne,ale jestli jses stastna.
Myslim,ze uz nic nevystvetluj;)-stejne nepochodis.
Jak se rika "bav se s volem o sobote,kdyz jde v patek na porazku"
Hezky den
 kveta19 


Re: SKUTEĆNĚ NAPOSLEDY 

(15.4.2008 10:19:03)
Melo tam jeste byt -me model rodiny jak pred valkou vyhovuje,dcerka mi sedi na kline :-D
 :-)míša 
  • 

Re: SKUTEĆNĚ NAPOSLEDY 

(15.4.2008 14:34:13)
Autorko, vím o čem píšeš. Doma nám to také takhle funguje. Myslím, že je to tím, že naši chlapi CHTĚJÍ být užiteční své ženě. Chlap, který si myslí, že je na vrcholu živočišné pyramidy nikdy nevezme do ruky nic, co by kdy mohlo být spojeno s prací v domácnosti. Díky za článek!!!
 dorothy 2 deti 
  • 

Re: SKUTEĆNĚ NAPOSLEDY 

(16.4.2008 22:11:50)
Autorka má hezký vztah a pěstuje si ho. Já ho mám taky a přesto mám problémy s dělbou práce doma. Můj muž je totiž strašně málo doma. Pracuje, studuje a tak téměř nemá kdy by domácí práce dělal. Trvá to leta, takže si už, hoch, odvykl. Mně na tom vadí, že nemám stejné možnosti se rozvíjet jako on. Najala jsem si pomoc na úklid a umím si zařídit hlídání. Je to lepší, ale stále ne idylické. Musím ještě na sobě pracovat. Muž doufám jednoho dne dostuduje a snad vrhne část energie do rodiny. Není až tak sobec, ale zatím to nevychází.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: ... 

(15.4.2008 9:12:54)
autorko, zatím jsem do této diskuse nepřispívala, ale teď mi to nějak nedá...
Jsem ráda, že jsem emancipovaná. Nebýt emancipace, tak bych například nemohla vystudovat...
Myslím, že většina těch, které se tu nesouhlasně ozvaly na tvůj článek, prostě nesnáší manipulaci, která ze tvého článku prostě čiší - stejně, jako z tvých následných reakcích "jste hysterky, odcházím" a podobně.
Žiju 14 let ve spokojeném manželství - mj. díky tomu, že se nesnažíme sebou navzájem manipulovat, protože si myslíme, že manipulace je jednou z hlavních hrozeb pro zdravý vztah. A běžnou součástí našeho života je vzájemný obdiv, povzbuzování, oceňování, slova prosím a děkuji...


 boží žena 


Re: ... 

(15.4.2008 10:01:47)
autorka by snad už ani neměla reagovat, byl to tak vtipnej článek, a takhle to už jen shazuje

mimochodem volá po něčem co sana nedělá, a to alespoň se zamyslel nad odlišným názorem, zatím to vypadá, že ona má na 100 procent pravdu

článek si psala jako rady pro nespokojené v manželství? a jak to máme vědět,
vypadá to jako skvělý návod, a ty co to tak nedělají mají nespokojené manželství a ty co se ozvou jsou hysterické husy...
 andybandy 


Re: s přispíváním na rodinu končím 

(24.4.2008 20:25:38)
Přečetla jsem si článek a myslím, že autorka není žádná "ženuška", která by žila ve vztahu, který by nebyl rovnocenný. Použila jste nešťastně pojmu "emancipace". Já sama jsem emancipovaná žena (věnovala jsem se tomu ve své diplomové práci) a je jen dobře, že se ženy hlásí o svá práva. Nesmí se ale zacházet do extrému, protože tyto ženy se pak mění v ženy, které chtějí být perfektní jak v práci, tak v rodině. Můj manžel má na starosti předem dohodnuté práce v domácnosti (vytírání, utírání prachu, vaření), já svoje a některé máme dohromady. Společně se staráme o naši dceru. Úklid nesnáší, ale já mu vysvětlím, že opravdu potřebuji, aby mi pomohl, protože toho mám hodně. Na mateřské částečně pracuji a studuji dálkově VŠ. Taky s ním jednám na rovinu, ale strašně ráda ho vždycky pochválím. Ne proto, abych polechtala jeho ego, ale protože CHCI. Jsem mu vděčná, že to chápe a navzájem se podporujeme v tom, co děláme.

Autorka má podle mého názoru moc pěkný vztah, ale zároveň si musí uvědomit, že vztah může být založen i jinak, aby byl rovnocenný a hezký. Přesto Vám přeji další spokojená léta, jen, prosím, neodsuzujte ženy, které si prosazují svá práva. Kde bychom, my ženy, byly, kdyby se nezačínala prosazovat emancipace. Je to ovšem složitý problém, protože emancipace nepřináší jen pozitivní výsledky (ženy a mateřství,..). Na to by byl ale dobrý další nový článek.
 Tvoje horší já 


Re: po přečtení diskuze opravuji první odstavec 

(14.4.2008 22:10:09)
Autorko, moc ti přeju šťastné manželství, věřím, že zavedený systém u vás funguje, ale nemyslím si, že jde o univerzální princip. Nezlob se, ale opravdu se svým mužem dost manipuluješ. Ono to asi není na škodu, co už s chlapem, který do čtyřiceti bydlel s maminkou. Ale ne s každým se tak dá zacházet a ani mi to nepřipadá fér. DObře, pokud to u vás takhle funguje, je to fajn. Ale nějaké rady bych neudílela.

Já jsem třeba se svým mužem přes dvanáct let, máme spolu tři děti, ale v životě by mě nenapadlo někomu radit "jak na to". Každý případ je individuální.
 Tvoje horší já 


Re: po přečtení diskuze opravuji první odstavec 

(14.4.2008 22:11:27)
Autorko, moc ti přeju šťastné manželství, věřím, že zavedený systém u vás funguje, ale nemyslím si, že jde o univerzální princip. Nezlob se, ale opravdu se svým mužem dost manipuluješ. Ono to asi není na škodu, co už s chlapem, který do čtyřiceti bydlel s maminkou. Ale ne s každým se tak dá zacházet a ani mi to nepřipadá fér. DObře, pokud to u vás takhle funguje, je to fajn. Ale nějaké rady bych neudílela.

Já jsem třeba se svým mužem přes dvanáct let, máme spolu tři děti, ale v životě by mě nenapadlo někomu radit "jak na to". Každý případ je individuální.
 Jíťa (dnes snad ne extrémní) 
  • 

Re: po přečtení diskuze opravuji první odstavec 

(14.4.2008 22:35:53)
Je to jen můj osobní názor, ale nějak mi tu chybí rovnováha. Když je něco ve vzahu špatně, tak za to asi můžou oba. Ukázat na někoho prstem a říct "ty za to můžeš" je snadné a třeba se pak i člověk cítí líp, že se po někom svezl. Pro mě je to ale příliš kluzké. Jinak souhlasím, že každý může nakládat se svým životem podle svého (jestli někdo manipuluje, musí být i někdo, kdo chce být manipulován, tak jaký je v tom problém? Nikomu se přece neubližuje...), ale naštěstí žiju asi v jiném vesmíru :o)
 Lidka 
  • 

Úroveň této diskuse 

(14.4.2008 22:16:15)
Jsem ráda, že jsem rodinu.cz navštívila po hodně dlouhé době. Protože jestli tady často milé dámy plýtváte časem na plivání jedovatostí a prosazování vlastního názoru, klidně za cenu zesměšnění a ponížení názoru odlišného, fakt jsem o nic nepřišla. Autorce a všem tolerantním přeji to dobré, fúriím, které chytají za slovíčko, jsou netolerantní a nerespektují právo druhého na odlišný názor, nepřeji nic, aspoň se nebudou muset zamýšlet, co nesprávného jsem tím chtěla říci.
 Grainne 


Re: Úroveň této diskuse 

(14.4.2008 22:23:37)
...ááááá, další výchovná lekce.
 Lidka 
  • 

Re: Úroveň této diskuse 

(14.4.2008 22:34:57)
houby, pokud to tak vyznělo, tak to jsem rozhodně nechtěla. Jen jsem jsem dávala najevo těžké znechucení. Dobrou noc:)
 Tatramelka+3 


Re: Úroveň této diskuse 

(14.4.2008 22:40:27)
No, já jsem tu byla jen krátce, ale už vím, že jsem tu naposledy!Rv
 brzobohatka 


Re: Úroveň této diskuse 

(15.4.2008 10:53:28)
Nebývá to vždycky tak hrozné, holt se zrovna sešly špatně naladěné ženy u jednoho neškodného článku. to si člověk nemnůže brát osobně. přece si tím nenecháme otrávit den (nedej bože dny)
 Myška 
  • 

Pozitivní přístup, pozitivní psaní 

(15.4.2008 20:20:37)
Díky za článek o pozitivním přístupu. Myslím, že pozitivní přístup je velice účinným prostředkem spokojeného života. Tak ať vám to pěkně dál funguje.
Nemyslím, že v potřebě uznání a pozitivní motivace se muži liší nějak významně od žen, třeba snad to je důvodem negativních ohlasů. Já mám dojem, že pokud by tvůj velice osobní článek byl i více pozitivně a méně kriticky psán, byl by i kladněji přijat.
Pěkný a pohodový večer všem.
 luca 
  • 

Re: Úroveň této diskuse 

(16.4.2008 1:13:27)
No já jsem např. ráda, že diskuze je ostřejší. Navzájem se jen chválit a přát si vše nejlepší by byla nuda.
 Pandora 
  • 

Pandorina skrinka 

(14.4.2008 22:36:58)
Clanok sa mi velmi pacil. Nie preto, ze autorka pise "rady" ako na manzelov ist, alebo ako upratuje so svojim manzelom... Ale preto, ze sa tak velmi so svojim manzelom miluju. Im to vlastne preto tak vychadza, lebo v tom ich vztahu je laska. A tu im prajem.
 Maruška + Pavel 5/07 


vůbec se vám nedivím 

(15.4.2008 7:20:55)
že se cítíte znechucena.Napsala jste článek, který si na nic nestěžuje nikomu nic nevnucuje a v diskuzi bylo překrouceno každé vaše slovo.Já z článku vyčetla pouze, že vás vztah je velice spokojený a to jak jste toho dosáhla je obdivuhodné.Mě se váš článek moc líbil a přesně takové si na rodině ráda čtu.Nenechte se prosím znechutit a zkuste psát dál.Jinak vám přeji i nadále takto šťastný život.
 Lizzie 


Ty jo.. 

(15.4.2008 7:22:53)
...tak to je síla.
Pokud to autorce vyhovuje nic proti, asi se maj fajn...ale celý je to jak z nějaký učebnice, či co.
 Pavka2 


Re: Ty jo.. 

(15.4.2008 9:29:02)
...autorce její názory a způsob života neberu,když je šťastná,je to její věc.Pro mě by to,ale bylo hodně přitažené za vlasy...samozřejmě souhlasím s tím,že když se muž pochválí a použijí se ženské zbraně,dosáhne se mnohem lépe svého.Já to,ale nemám v krvi a musela bych pořád přemýšlet,jak to říct,co udělat,abych ho dostala,kam chci a byla by to pro mě manipulace...s manželem jsem šťastná,samozřejmě se taky spontálně pochválíme a každý si dělá svoje.
 ajtakrajta 


Ztráta ženství? 

(15.4.2008 10:20:57)
To, že jsem emancipovaná, mi dovoluje své ženství plně rozvinout.
Pokud pro někoho pojem ženství znamená "vykonávání ženských domácích prací", pak rozdělení úkolů v domácnosti skutečně bude asi tragedií.
Pro mne ale ženství spočívá v úplně něčem jiném, v mnoha faktorech a vlastnostech, které se šůrováním a mytím nádobí skutečně nesouvisí.
Když si mám vybavit nějaké atributy ženy a ženství, tak mne napadne třeba mateřství, ženská sexualita, intuice a plno dalších věcí, ale ne plotna a žehlička.
 Betina 


Re: Ztráta ženství? 

(15.4.2008 10:49:46)
- no to je blábol :-)
ženy vzpamatujte se, vždyť si každá braňte a hejčkejte to svoje, ale nemusíte se navážet do každýho, kdo to děla po svém a hlavně jinak než vy
 GLT 


Komedie... 

(15.4.2008 12:47:00)
Milá autorko, vážně nevím, jak si můžete jeden druhého vážit, když žijete v takové komedii. Nebo tragikomedii...?Rv
 Kohnova 
  • 

Toz, 

(15.4.2008 16:19:27)
nekteri muzici skutecne jsou takovi, jak autorka popisuje, vyzaduji (a nejlepe se s nimi pochodi) manipulativni zachazeni, tanecky, opicky, cukr a bic. Jenze to neni neco, co je charakteristicky muzske, to je jen projev nedozrale, nedospele povahy. Proc je momentalne takovych muzu tolik, toho jsou plne psychologicke zurnaly naseho zapadniho sveta.
Nastesti jsou i muzi, se kterymi lze zit i komunikovat normalne, bez tohohle balastu, navrhuju pro ne Mezinarodni den muzu, at je trochu osvety. A MDZ pro zenske, co s chlapy nezachazi jako s blbecky.
Ze maji na sebe byt i mnoholeti manzele zdvorili a umet jeden druheho ocenit, mi prijde jako pravda objevena pred staletimi a celkem stara vesta.
Dejte sem zase na prvni stranku neco zajimaveho, prosim.
 luca 
  • 

výchova psa 

(16.4.2008 1:05:14)
já teda fakt nevím, ale zavání mi to jakoby výchovou psa. Navíc mám příšerný pocit z obratu - ženské zbraně. To se mi zas vybavuje taktizování, vypočítavost, neupřímnost. Někomu to přijde normální, mi se z toho ale tzv. ježí chlupy.
 Roman 
  • 

Můj názor 

(16.4.2008 10:46:14)
Ahoj chtěl bych tímto poděkovat autorce za článek.
Myslím si že vtomto směru má pravdu vím že mě asi hodně lidí za to odsoudí ale je to jen můj názor. Jsem dnes již dva roky rozvedený a je pravda že dokud sme si s manželkou potvrzovaly úctu a pomáhali si bylo vše v pořádku, pak se to nějak pokazilo.
Taktež uznám že když žena sveho muže občas pochválí tak aspon já pro ni udělám cokoliv není problem ji v čemkoliv pomoci a nadruhou stranu mile ženy nechtějte po muži pomoct pokud vy sami mu řeknete tohle já neumím to je tvá práce,nesmíte se pak divit že muž si řekne proč bych to dělal vždit ona mi stejně taky nepomáhá. Na druhou stranu dnes se musím o celou domáctnost starat sám a ktomu pečovat o sveho syna tak už vím jake to je když to má žena zvládat sama a není to lehke. mi mužï si to nejspíš neuvědomujeme a si to berem jako samozřejmost.Tak bych chtěl jen říct chvalte sve muže a oni budou chválit vás,uděláme vše pro vás to co vám na očích vidíme vždyt i mi chceme slyšet aspon občas miluji tě.
 Juldina 
  • 

Pro autorku 

(17.4.2008 12:13:15)
Milá Jitko, svůj článek jsi napsala dobře a moc hezky, a já docela žasnu, jak dlouhou a živou diskusi za dva dny rozproudil. Urážkami se ale nenech odradit a třeba zase něco podobného hezkého napiš. :o)

Chci se ale zeptat, jestli můžeš ještě říct, jak to bylo v tvém prvním manželství, jestli to také fungovalo, jestli jsi tedy vdova nebo rozvedená, a případné zkušenosti ...? Díky.
 Juldina 
  • 

Pro autorku 

(18.4.2008 9:49:37)
Autorko, díky za krásný článek. Jsem v úžasu, jak dlouhou a živou reakci článek vyvolal za tak krátkou dobu. Napsala jsi ho dobře a moc hezky, nenech se odradit útoky ani kritikou a piš dál. jen se chci ještě zeptat - ty jsi vdova nebo rozvedená? A jak to fungovalo v tvém prvním manželství? Pokud se tedy o tom chceš podělit ... Díky, Juldina
 marcia 


Rovnost, slusnost a manipulace 

(19.4.2008 15:18:11)
Autorka se buhviproc opira do emancipace, myslenky rovnosti obou pohlavi.Podle ni jsou emancipovane zeny nestastne nezenske drsnacky, ktere navic vinou sve hloupost/emancipovanosti vsechno oddrou. To je uplny nesmysl. Emancipace, ktera by mela znamenat ferove chovani, nejen zen, ale i muzu, se rozhodne nevylucuje s laskou, vasni a slusnosti, jak naznacuje Jitka.
Muz by se mel podilet na domacich pracech jakozto slusny a ferovy clovek, ne proto, ze ho k tomu nekdo obratne manipuluje. Domacnost neni "moje" zodpovednost, je to zodpovednost obou partneru.
Z vlastni zkusenosti: muj muz je takovy slusny, ferovy clovek, priznivec rovnosti. Proto se oba podilime na chodu domacnosti, jak praci mimo domov, tak domacimi pracemi. Mame je rozdelene podle toho, co nas vic bavi. Manzel vari a ja peru a zehlim. Uklizeni nas nebavi, takze se o nej delime. I tak to nebereme jako samozrejmost a dekujeme si za odvedenou praci (coz je snadne, protoze manzel vari skvele).Navzajem se chvalime za sve uspechy, pracovni i "domaci". "Miluji Te" si rikame nekolikrat denne a jeste se nam to neomrzelo. Nemyslim, ze jako zastanci emancipace bychom byli ja mene zenska a muj muz mene muzny, at uz si Jitka pod "zenskosti" a "muznosti" predstavuje cokoli. Co vsak nejsme, je vycurani manipulatori, kteri misto toho, aby se meli radi a mluvili spolu na rovinu, spolu hraji trapne mocenske hry.
 Magda 
  • 

Asi bych to občas brala... 

(26.4.2008 13:26:27)
Myslím, že bych občas brala, kdyby přítel něco udělal, aniž bych mu to musela opakovat desetkrát. Ale zároveň si nedokážu představit, že by chlap udělal něco, co mu jenom naznačím:-)
 Hana 
  • 

můj muž mi nepomáhá... 

(27.4.2008 14:36:22)
Vážená paní,

tak za takovéhle názory vás lituji! Právě onen přístup, že máte být vděčná muži za to, že vám POMÁHÁ, dělá z některých mužů to, co jsou - samci, kteří mají pocit, že když své ženě "pomůžou" s "její" prací (vaření, uklízení, posluhování, děti atd),jsou hrdiny... Můj muž mi nepomáhá, můj muž prostě dělá věci, které jsou zapotřebí a rozhodně nerozdělujeme, co je čí role. Když je zapotřebí přebalit malého, jde to udělat, aniž bych mu to musela vysloveně říkat, já poseču trávu, on uvaří, já se učím fyziku se starším synem atd. Prostě žijeme v PARTNERTSTVÍ. A je to výchovou - od vysoké školy, kdy bydlel sám i s partnerkou, si dělal všechno sám a nikdy by ho nenapadlo, že by mu měla partnerka prát prádlo. Ale to bohužel - či spíš bohudík - nebylo v Čechách. U nás je zvykem, že se muž ožení, aby ho měl kdo obsluhovat - viděl to tak doma, žádá si to i dál v životě. Naštěstí ve svém okolí vidím, že se nové generace mění - zaplaťpánbůh. Myslím, že můj nyní čtrnáctiletý syn s tímto mít problém nebude...Tato témata mu asi budou připadat jako z doby předdinosauří....

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.